Teda Adelaine a Assez, vy mi dáváte? :)

Jsem si musela celou vaši diskuzi přečíst, abych s ní samozřejmě celou dobu v hlavě vedla taky rozhovor. Už ten svůj vnitřní rozhovor asi nedokážu přepsat, ale stejně jsem lescos z toho, co se v něm objevilo, už minimálně Assez, v minulosti napsala. :)

Je zvláštní, jak mě z iracionálního důvodu cizí názory často rozesmutňují. Je to zřejmě tím, že znejišťují mé vidění světa, třebas jen FF světa. Ale to je dobře, moc dobře! Své názory má člověk podrobovat zkouškám. Víra, o níž není pochybováno, nestojí za nic (aneb, jak říká Tomáš Halík "Co je bez chvění, není pevné" ). Tak se s tím svým světem, co náhle nestojí na betoně, ale jen na proužku staniolu musím smiřovat. :)

Snad mi jen ještě stojí za zmínku, že s Asseziným postojem k zatím poslední kapitole DI v lesčems souhlasím. Patřím přesně k tomu typu čtenářů, co si namlouvali, že to bude s SS trochu jinak, ale zas než jsem přelouskala těch sedm kapitol, byla jsem na konci už s dějem smířená a na dokonce dojatá. Já už asi svůj kladný postoj k této fanfikci nezahodím. A přečetla jsem to první den po vydání, i když jsem měla předsevzetí že to budu číst a ž zítra, protože jsem na to neměla vůbec čas. Možná trochu zklamání, ale stále doplněné mým čtenářským zanícením. Každopádně jsem si vzpomněla na Salazařetiny komentáře k DI, na které jsem kdy narazila a myslím, že právě ona vše intuirivně pochopila naprosto správně. To já v tom hledal něco jiného.

Vlastně taky docela chápu Adelainin náhled na EK. Ono mi ale snad ani nevadí, že se SS chová k harrymu otcovským způsobem. To třeba v Kaměni manželství přece také. To je ten seme/uke náhled, pro který mám vlastně docela slabost.

Já vidím problém v tom, e Alice píše svým způsobem zcela neeroticky. Tedy vztah hlavních hrdinů v EK neměl dlouho vůbec tento rozměr a pak ho najednou nabyl, což je to s čím mi přijde má část čtenářů u EK problém. Já taky ... Ale stejně je to pro mě nejsugestivnější česká snarry fikce - nic víc, ale také nic míň. Žádná druhá mě do takové míry nestrhla a nenutila se jí přizpůsobit a uvěřit jí. To musí být schopností psát, jinak si to odůvodnit neumím. Ve fábuli to rozhodně není. I když si myslím že i to má Alice nadprměrně dobře promyšlené. Což je něco co dokážu těžko racionálně odůvodnit, ale já to tak prostě mám. A musím říct, že při dalších čteních mi kupodivu tahle přeměna jejich vztahu v EK dávala smysl víc.

No na Invictus se já samozřejmě těším :). Já mám asi trochu úchylku libovat si v tragických příbězích, ale na druhou stranu, kdo by chtěl číst čtyřicet kapitol o tom, že je všechno pohoda. To je přeciž trochu nuda. To že to jede paralelně ve dvou POV mi přijde hodně zajímavé.

Abych se zas zapojila do debaty. Pro mě to jaké mám ráda POV nesouvisí až tak s tím koho mám ve ficki ráda. Jako průměrná HP fanynka sice považuji za nejzajímavější postavu HP světa Severuse, ale při tom si zrovna nelibuji v jeho POV. Pro mě odhalený Severus Snape, tak už docela není sám sebou. To už se autor/ka (chtěj nechtěj) dopouští jeho interpetretace. Což bývá často zajímavé, ale pořád platí ... že Harryho POV jsou pro mě nejpřirozenější, protože tak to bylo i v kánonu. A pak je tu ta věc, že se mám s Harrym tendenci při čtení ztotožňovat. Nic naplat, on je z nich dvou víc ten holka. :)