ano, úplně Harryho chápu, před dávnými roky mě první zamilovanost dohnala na pokraj anorexie, teď je vše dávno pryč. Ale tehdy jsem nebyla schopná nic udělat. Jenom jsem ležela a trápila se sny. Naštěstí má Harry svého krevního souputníka. Je jen dobře, že ho má kdo zachránit, myslím, že mnoho lidí propadá v takovém osamění depresím a to není zdaleka vše, co je ohrožuje, takže přeji všem zamilovaným nalezení toho pravého partnera, partnerky, nebo dobrého přítele či kamaráda, který jim pomůže. V dnešní době to může být i dobrá povídka na inernetu. Moc dík za tuto naději.