No tak už jsme se v Invictu za tvé pomoci pročetli až k úvodní scéně Noci Getsemanské. A ty říkáš, že ještě jsou třeba dvě kapitoly než budem pokračovat v Nocích. Co ten Severus ještě musí stihnout? Ne, to ještě pořád nevím ... :) Od doby, kdy jsem přečetla na přeskáčku pár kapitol jsem se moc neposunula. Stejně se nemohu zbavit dojmu, že se to pořádně rozjede teprve až se Harry probudí.

Harry teď působí jako absolutní troska (víc než v Nocích), která naví, kdo je, kde je, kdy je a není jisté, jestli ještě někdy bude. Je to logické z toho hlediska, že tohle je čas, který pro něj byl ve stínu.

Já si vždy říká, že ve slashi panuje obecný fetiš na oči. :) V tomto případě má ovšem Severusova náklonost k Harryho očím svůj podklad v kánonu. "Nedokázal si vzpomenout, kdy naposledy se díval Potterovi do očí a neviděl nenávist, která z nich na něj zírá. Nikdy se nedíval na Potterovy oči způsobem, jakým chtěl, a nyní na nich hodoval, obdivoval jejich tvar a barvu. Ta nepatrná troška zlata se vetřela do zelené, pravda, ale stejně byly úchvatné; zlatá jen stěží viditelná v tlumeném světle cely. Severus najde cestu, jak ta světla prozářit. Když spravil ty oči, chtěl na ně hledět hodiny. Bylo to všechno, co mu po ní zbylo." Pěkné, že?

A tohle je moc zajímavé: "Severus potřeboval tu nenávist. Bez ní se mu to nezdálo správné." To je něco, co se mi zdá pro severuse v tomhle příběhu horzně příznačné.
A za chvíli, když mu vzpomínky vrátí a nastane kýžená reakce si říká: "Nevděčný malý hajzl… Nedokáže zůstat ve vězení s tímhle spratkem; už teď mu chtěl zakroutit krkem." Neboli potřebuje Harryho nenávist, aby ho sám mohl nenávidět, hmmm... ?

Invictus má zatím docela málo čtenářů, co? Tak mě to nějak trošičku mrzí ... , ale on je to příběh , co se pomalu rozvíjí a je docela těžké ho sledovat po takových malých částech. Tohle je všechno vlatně jen taková předehra. Tak se utěšuju, že to všechno (včetně čtenářů) teprve příjde. :)

Tady mám drobný návrh na úpravu. Jen návrh! Když jsem četla tohle: ´"Ne, můj pane, nemohu." Bylo obtížně nedat důraz na ‚já‘, ale nějak to zvládl. ´ napadlo mě, že v angličtině muselo být to "I" přítomno, ale čeština "já" nepotřebuje. Tak co tam dát třeba:´"Ne, můj pane, nemohu." Bylo obtížně vynechat to důrazné‚já‘, (které se mu dralo na jazyk), ale nějak to zvládl.´ - No, možná by to věc jen zbytečně komplikovalo. Ještě, že rohodování nní na mně. :) PS: Až přijde na to, že bych chtěla napsat komentář autorce Invictu, zkotroluješ mi ho, prosím. Nebo případně i přeložíš. Slibuji, že si dávám maximální limit deset vět. :) Bez kontroly, já nemůžu nic vypustit. Sice mám v záloze i pár dalších lidí, kterým si můžu říct (manžel, kamarádka), ale ty už i tak obtěžuju dost. :)