No… konečně jsem se vrhla na Tvé Námluvy. Konečně povídka, kterou jsem nečetla. A konečně dopřekládaná (abych Ti neukradla k originálu, přetrpěla jsem to a jsem tady. To jsem hodná, co? *ironík*).
Tak OPČM… :D Vidím, že zkratky pronikly i do našich luhů a hájů. Ostatně – překládat to pokaždé jako „obranu proti černé magii“ je poněkud zdlouhavé, zvlášť nezajímá-li to nikoho. Fakt – nezajímá.
DADA… trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, co tím anglický básník myslí. Ach, to byly časy. No nic.
V první kapitole byl Severus správně nechápavý, správně protivný, Max byl správně vlezlý a na zabití a hlavně to byl pěkný úvod do obrazu.
V druhé byl Brumbál pěkně na zabití. Člověk by ho musel nesnášet, kdyby člověk nevěděl, že ví Albus lépe. A mlčí zásadně s nějakým záměrem.
Třetí kapitola byla nezbytnost, co? :D
Čtvrtá kapitola nastavila sic předpověditelná, tak zábavná pravidla hry.
Pátá: *jen vrtí hlavou* Postava míní, autorka mění.
Šestá: Merline, Max je pořádný idiot! Ale to divadýlko s McGonnie bylo dobré, moc dobré. Fakt jsem se zasmála.
„Již jsem učinil nezbytná opatření. Na setkání s Potterem mě bude doprovázet ředitel.“  Jistě, ale co si říďa spískal, to má…
Sedmá: Jé, divný Snape na hodinách. To nám chybělo. Jako by Červ nestačil.
Osmá: No uf, aspoň že Snapeův dopis nebyl pitomý.
Pěkně! Harry má smysl pro… slušnost! Neuvěřitelné. :D
Devátá: :D Výtečně, zkostnatělá Minnie a drzý Maxmilián, naproti tomu pokrokový Brumbál (no rande, považte! A pak zdrhl! No nevěděla já to?) a neobvykle sdílný Severus.
A Harry mezi nimi jako naprosté pako. Nevím, co je lepší hláška, zda „Miloval jste mou matku?“, „Nedělá vás to nenormálním?“ nebo „Vy jste to četl?“. Ale ne, myslím, že vyhraje hláška: „Voldemort?!“
Mimochodem… vidím, že autorce nějak zvlášť nepřekáží porušovat vlastní pravidla. Aneb Voldy a dvacet?
Desátá: Á! Severus a citové vydírání. Jak prosté, jak účinné.
P.S. To je děs. Všimly jste si, jak jsou všechny ženské (včetně Albieho) zaujaté vůči nebohému Mamiliánkovi?
Jedenáctá: Wow! Muchlovačka. A jaká prvotřídní. Výborně. Severusi, chápeš jak… někdo věděl, proč napsal povídku 100+1…
Dvanáctá: Ehm… přítel mého přítele je můj…? Nepřítel? :D Mně se jen strašně líbí, když autorky buď z Harryho udělají naprostého debila a nechají ho jednat nepřirozeně, anebo mu naopak dají nadpřirozenou moc luštit něco, na co by kapacita jeho mozku neměla (pokládá-li otázky, jaké pokládá). A to vše jen proto, že se to hodí autorce.
Mark my words – authors are the evil.
Třináctá: No není možná! Ševvie podlehl! A Harry po cestě do sklepení asi půjčil mozek. Uau. To se jen tak nevidí.
Čtrnáctá: A v tom se se Sevem shodujeme – konečně Harry myslí.
15.: Ehm… z Harryho se stala slušná přísavka. Tak jo, ono to jinak nejde, má-li to mezi nimi fungovat, co? Ale dobře jim to, hochům, jde. Jen ať se navzájem zahluší. *ironík*
Epilog: Merline! Assez je fakt dojatá. Harry kráčí ve stopách své maminy a posílá pohledy o delfínech kamarádům! *smrk*
Poznámky na okraj: Občas máš kostrbatý překlad, občas je to přeložené úplně divně (ale to jsou jen takové střípky, nic nepochopitelného), občas je překlad příliš doslovný; Voldemort určitě nemá přátele, brr, když už, potom nohsledy, následovníky etc. A to jsou takové drobnosti, na které by sis mohla dávat pozor.
Jinak tady se Ti výběr povídky moc povedl a já Ti za ni děkuji!!!
assez