Tohle je samozřejmě taková jednohubka. příjemná, milá. Nic extra náročného a obecně nic extra. Ale můj vkus neuráží. :) - To mě nějak napadlo říct na Lanevřino lamentování. :) - Mě na ní od začátku fascinovala jedna věc. Myslím, že jsem ti to ještě nikde nepasala. Oni tu v zásadě věedou věčné rozhovory o svých citech - nebo spíš o svém poutu - a mě tam nějakým způsobem facinuje ten rozpor mezi relativně racioální konverzací a mezitím jaké hluboké city má odrážet. poyhcbuji, že to byl od autorky nějaký záměr s tím pracovat. Vlastně to lze považovat za nešikovnost, ale snad to má i odrážet snahu udržet si odstup od dané situace. Mě to přijde zároveň iritující a zároveň velmi přítažlivé. To, že své pocity tak racionálně, téměř vědecky rozebírají - teď už je to s námi tak a tak daleko, už bez sebe nemůže udělat ani krok :) - a zatím je do toho musí prožívat, v sobě obsahuje zajímavé napětí.