Tohle byla panečku důležitá kapitola. To ani všechno najednou nezpracuju.- :) - Pro děj je asi nejdůležitější, že Harry přeci jen nitrobranu, když vážně dojde na na věc, zvládá. To je taky docela kanonické, že Harry vyniká v improvizaci, i když obvykle zvláštním nadáním neoplývá. Kdyby to tak nebylo, jak by se dalo vysvětlit, že se mu proti Voldemortovi tak daří? :) Což je mimojiné vlastnost, kterou Severus neumí docenit a asi proto mu tak málo věří. Proti němu ji Harry většinou moc nezvládá uplatnit. - A pak taky ta záležitost s Camuho Sisyfem není bez důležitosti, protože, jak jsem si konečně dohledala, zazní ono: "To jsou naše getsemanské noci." Viz. pro zájemce zde: https://ld.johanesville.net/camus-03-mytus-o-sisyfovi. Chvíli jsem přemýšlela o tom, jestli by Harry byl nakloněn teoretické rozpravy případě, že má strach, já obvykle na racionální rozpravy v době citového rozrušení nereaguji dobře, jenže mě napadlo .. že kromě toho, že Severus říkal vážně něco zajímavého (to že kouzelníci jsou málo progresivní společenství) , možná ho zaujalo i to, že je je ochotný Severus takové řeči s ním vést. Jsme na hraně autorského záměru, ale to co říká přeci není úplně ortodoxní v rámci toho, co si má myslet Smrtijed. :) A stejně tak ta jejich pozdější debata. To jak Harry říká, že nechápe, že se někdo může přidat k spolku, který si dá tak "zle" působící název. To mě už taky kolikrát napadlo. Ona to byla přeci jen pohádka, z jasně rozděleným zlem a dobrem. Valpružini rytíři - to není špatné. :) Je potěšující, že Harry konečně začíná přemýšlet - ty důležité otázky- jak jsem se tu ocitl a proč tu jsem - skoro existencionální, což? A trvalo mu to jen osm kapitol. Úspěch! Jak dlouho, že tam je v reálném čase? :) PS: Nevím jestli je slovo klasika je dobré užívat v množném čísle. Já bych asi mluvila o klasické literatuře nebo prostě o klasice - než klasikách. No ale jistá si zrovna nejsem. :)