Chci ti napsat, když jsi mi tuhle napsala, že jsem dobrý čtenář, tak já musím zmínit, že jsi dobrá překladatelka. Asi jsem to už někdy někdy říkala, ale já jsem docela ráda, když má překladatel vztah k předloze, kteoru překládá, a dokáže být za autora tak trochu jeho mluvčím před čtenáři. A myslím, že minimálně v tomto případě ty tohle děláš a děláš to moc dobře. :)
Tohle je samozřejmě docela přelomová kapitola, kterou se lescos změnilo. mě tam teď zaujala taková drobná větička v závěru: " Stejně to vypil. Věřil Snapeovi." To je úplně nádherná ukzka Harrho dichotomie v této povídce. protože se většinou sebeubezpečuje (a že k tomu má dobré důvody), že mu vůbec nevěří. :)
Je to ale obojí vlatsně přesvědčivé. On je dost chytrý minimálně na to, aby i bez znalostí pojmu "Stockholmský syndrom chápal, že jestli se váže na Snepea, tak je to důsledek vyhraněých okolností a .. že mu věřit nemůže. zároveń ale tomu nutkání věřit prostě podléhá. Což je pochopitelné, protože každý někoho potřebuje a z toho, co se v okolí nabízí, je Snape prostě zdalkea nejpřijatelnější varianta.

PS: jeslti jsem náhodu četnář pšatný, tak beta jsem mizerná. Já to vím. Já ... aspoń něco málo snad už .. :)