On nekřičel, ale omdlel z toho. A třeba co já mám zážitek se záchvatem paniky, tak jsem taky nebyla schopná křičet, ani se nadechnout, nic. Takže to já docela chápu.
No, já jsem docela ráda, že to není popisněji, má fantazie si to dokáže představit až moc dobře a není mi z toho často úplně nejlíp, ale chápu, jak to myslíš. Je to takový, jakoby se na to díval někdo třetí nezainteresovaný a popisoval to. Na druhou stranu mám občas trošku v tom pocit, že tam je ten nádech Harryho pohledu v tom, že to vidí o něco závažněji, než to je.
Určitě se stává otrlejším i přijímá a zvažuje názory, které by původně vůbec ani nepřijal v úvahu. Mně zase přijde s podivem, že tohle dokáže ustát a nezbláznit se, nechtít se pomstít vyrváním vnitřností apod.
Jo, Snape toho zachraňuje lektvarama hodně.
Děkuju za komentář.