Harry se stockholmským syndromem. Halelujah. Není to Motýlek (nebo jak se jmenuje ta odporná povídka s vrtačkou a LM/DM)... Díky bohu!
Já už se jako čtenář raději neptám na otázky, na které nechci znát odpověď - jako například proč mě tak fascinuje mučení v povídkách a nedobrovolný BDSM vztah. Jsem si jistá, že na to odpověď nepotřebuju.
Na druhou stranu se tato povídka chytila toho momentu, kdy Harry alegorií prozradil, co se děje, Snapeovi ve chvíli, kdy je držela pod zámkem Umbridgeová. Stejný motiv "prozření", že je Snape na jejich straně, totiž nacházím i u první povídky Naruby, přestože aktualizované tím, co se posléze stane s Tomem.
Zároveň se mi líbí představa, že nějakým způsobem se Tom znovuzrodil a vypracoval se z beznosa na znovu charismatického chlapce, kterým byl. Nějakým způsobem je to všechno tím pádem ještě zvrácenější. Když o něm přemýšlím, obvykle si spíš vybavím právě tuto jeho podobu.
Že mě tenhle typ povídek fascinuje, jsem zjistila už u Styxiiny trilogie začínající In whisky veritas (+ Vyvrženci pekla aneb mezi Smrtijedy a 3. pokračování).
Harry je pro mě prostě taková ta kurvička pro kdejakou špatnost, a protože ho tak nesnáším, nedělalo mi problém s ním nesoucítit. Mučení Severuse je ale něco jiného. Četla jsem už horší. (Například Until proven, povídku, k níž se asi už nikdy nevrátím, protože mi skutečně, či spíš neskutečně dělalo problém ji dočíst. Zvláště proto, že z mého pohledu nejošklivější, co můžete jakékoliv postavě provést, je odstranění jejích hlavních atributů - v tomto případě dlouhých prstů a hlasu.) Tím ale tohle nebylo o moc lehčí číst. Ovšem, nečekala jsem nic jiného. Severusi, co tě to napadlo, zabít Luciuse Malfoye jen proto, že ti sebral tvoji milou kurvičku, ha? Stupidní od tebe, hodné leda Pottera. (Tady je asi ten problém, že ano? Potter nejspíš působí jako Lestrade v Sherlockovi, snižuje inteligenci celé ulice.)
Své pocity je těžké momentálně popsat, je to příliš čerstvé, takže asi jen poděkuju na závěr za pevné nervy při překládání něčeho takového.