Jako samostatná povídka by to bylo asi lepší. Ačkoli je to rozhodně pokračování na úrovni. Z Naruby jsem byla poprvé úplně vykolejená, ale po této povídce už bych se nad ničím nepozastavila. Je zajímavé, do jakých hloubek utrpení děj spadl. Najednou jakoby mě to nutilo k nostalgickým vzpomínkám na dobu, kdy mohl ještě Harry nosit oblečení a povídat si s přáteli. Ale nevím, jestli je to úplně dobře. Původní dílo mělo zkrátka svoje kouzlo, i když tam k tak velkému mučení nedocházelo. Tohle je zkrátka ráj pro sadisty, ale kouzlo se vytratilo. A to jsem opravdu necítila žádný diskomfort ani při jedné scéně.
Myšlenka na to, že je Snape ve skutečnosti na dobré straně se mi rozhodně zamlouvá. Takový ostatně byl i v kanonu. Ale bohatě by stačilo, kdyby kolaboroval a občasně pomáhal Harrymu. Naprosto mi sem neseděl jakýkoli motiv lásky. Harryho bych ještě pochopila -
- ve společnosti tyranů se chorobně zamiloval do tyrana nejmenšího. Ale proč mu Snape lásku oplácel?
Každopádně úžasný nápad a čtení jsem si užívala :) .