Jeden večer na Ministerstvu

Originál: One Night at the Ministry
Autor: Maeglin Yedi
Délka: 10 500 slov
Páry: HP/DM
Varování: Humorné sexuální situace
Shrnutí: Jeden večer. Jedna párty. Jedna úhlavní Nemesis. Spousta šampaňského. A Harry to všechno musí teď jenom přežít.
Beta: Sitara
PP: Přeložila jsem výjimečně Drarry povídku, protože mě neskutečně pobavila, tak doufám, že se vám bude líbit stejně jako mně.
Autorka o překladu informována.

 

Jeden večer na Ministerstvu

Harryho první sklenička:

Ministerstvo na večírku pořádaném na počest vítězství podávalo šampaňské. Tedy Harry si aspoň myslel, že to bylo šampaňské. Nikdy předtím šampaňské nepil, ale bublinkový nápoj ve vysokých skleničkách, který kolem roznášeli domácí skřítci, tak rozhodně vypadal.

Harry nechtěl jít na tuto párty. Svoji část udělal. Voldemort byl mrtvý. Chtěl jen pokračovat ve svém životě nebo v tom, co z něj zbylo. Ale byl dotlačený asi tak celým Fénixovým řádem, že jako čestný host tam prostě jít musí, až to nakonec vzdal, jen aby mu už všichni dali pokoj.

Takže tu teď uvízl obklopen lidmi, kteří jej chtěli velebit, kteří chtěli vzdát hold osmnáctiletému klukovi za to, že někoho zabil.

To se Harrymu prostě nepozdávalo.

A jelikož házet nepromíjitelné kletby napravo nalevo nepřicházelo v žádném případě v úvahu, rozhodl se Harry, že udělá hned tu druhou nejlepší věc. Poprvé v životě se opije. Merlin ví, že si to zaslouží.

„Díky,“ zamumlal Harry, když se natáhl pro skleničku šampaňského. Domácí skřítek se trochu uklonil a odspěchal nabídnout alkohol dalším hostům. Harry se letmo rozhlédl po ministerském atriu, aby se ujistil, že Hermiona ještě nedorazila. Poslední věc, kterou zrovna teď potřeboval, byla přednáška na téma, jak je nespravedlivé využívat domácí skřítky k roznášení pití pro hosty.

Když se Harry ujistil, že je vzduch čistý, pozvedl skleničku ke rtům a usrkl si. Chutnalo to… překvapivě dobře. Ne příliš silné. Osvěžující. Sladké. Harry se znovu napil, polknul a zlehka si povzdechl. Tohle bude v pohodě.

„Harry Pottere.“ Buclatá čarodějka v květovaných, purpurových šatech podávala Harrymu ruku. „Edith Farnsworthová. Ráda vás poznávám, mladý muži. Odvedl jste zatraceně dobrou práci.“

Harry jí potřásl rukou, pak do sebe obrátil zbytek sklenky a už se rozhlížel kolem po dalším domácím skřítkovi. Tohle bude dlouhá noc.

*~*~*~*~*

Harryho druhá sklenička:

„Nesouhlasíš s tím, že dnes v noci, kdy oslavujeme naši svobodu, je vrcholem drzosti a pokrytectví, že zneužíváme tebe a tvůj lid jako otroky na vítězném večírku?“

Domácí skřítek zíral na Hermionu, která čekala na odpověď, obrovskýma vlhkýma očima.

„Jednu si vezmu,“ řekl Harry a natáhl se pro sklenici šampaňského. „Díky.“ Harry si nemyslel, že by kdy viděl vděčnější výraz na tváři domácího skřítka než ten, který na něj to stvoření upřelo těsně předtím, než uprchlo na druhou stranu atria.

„Namouduši,“ káravě pronesla Hermiona a nesouhlasně se na Harryho podívala. Harry ji ignoroval a usrkl si.

„Je to párty.“ Ron si překřížil paže a probodl pohledem svoji přítelkyni. „Chceš-li vést kampaň, veď ji jindy.“

„Teď je stejně dobrý čas jako jindy, Rone.“ I Hermiona si překřížila paže.

Harry se znovu napil, a právě když si myslel, že tu uvízl na celý večer se svými dvěma nejlepšími hádajícími se kamarády, spatřil vcházet do atria poslední osobu, o které by si myslel, že ji kdy znovu uvidí. Harry se začal dusit na šampaňském, co měl v puse, načež protrpěl silný záchvat kašle.

„Je to - “ začala Hermiona.

„No do háje.“ Ronova pusa se pomalu otevírala.

„Draco zasraný Malfoy,“ vyplivl Harry s veškerou záští, na kterou se vzmohl s ohledem na to, že měl krk stále stažený. „Co ten tady dělá?“

„No, pomáhal naší straně během války,“ konstatovala jako vždy rozumně Hermiona. Ron si nahlas odfrkl a Harry s ním tenhle pocit sdílel. Pravá ruka ho svrběla. Zdálo se, že Hermiona si toho všimla, neboť jej obdařila přísným pohledem. „Byl zbaven všech obvinění, Harry. Nemá o nic větší vinu než kdokoliv z nás. Pamatuj na to.“

Existovalo spoustu věcí, co k tomu Harry toužil říct. Jako že Draco jistě, jako že je peklo pod nimi, má více viny než on. Ale během těch let se naučil vybírat si mezi bitvami, co má bojovat. Voldemorta porazit mohl. Hermionu, jakmile ta si vzala něco na hlavy, ne.

Jak sledoval Draca šourat se po atriu, usmívat se a nalevo napravo potřásat rukama, vyprázdnil svoji sklenku jedním velkým douškem.

*~*~*~*~*

Harryho třetí sklenička:

Po deseti minutách nadějného rozhlížení se po jakémkoliv domácím skřítkovi, který by přes místnost zachytil jeho pohled, si Harry uvědomil, že jeho plán se opít se nachází ve vážném nebezpečí. Zdálo se, že domácí skřítci byli pevně odhodlaní nepřibližovat se znovu do Hermioniny blízkosti.

„Já prostě jdu… ehm… vrátím se časem,“ oznámil Harry mdle a odešel od svých přátel dřív, než stačili odpovědět.

Rychle lokalizoval skřítka s plným tácem. Což bylo velice dobře. Naneštěstí jej to ale také zavedlo o hodně blíž k Malfoyovi. Což bylo velice špatně. Zatímco Harry přemýšlel, kdy začal uvažovat v tak jednoduchých termínech, natáhl se k tácu a pokusil se vzít si skleničku.

„Pokusil se“ bylo klíčové slovo, jak se Harry brzy poučil. Nějak mu nefungovala koordinace ruka-oko a místo toho, aby se najisto k jeho dlani přitiskla jedna sklenička, překotil se celý tác a rozplácl se na zemi.

Domácí skřítek ze sebe vydal rozrušené zaječení, což pokud už to tedy neudělal zvuk rozbíjeného skla, přitáhlo jejich směrem pozornost všech.

„Floppy se tak moc omlouvá!“ mával skřítek rukama, jako kdyby se právě topil.

Poprvé od doby, kdy se před dvěma měsíci postavil Voldemortovi, si Harry přál, aby tenkrát prohrál.

„Království za smrtící kletbu,“ zamumlal Harry a nabídl skřítkovi omluvný úsměv.

„Ale ale, Pottere. To se zdá trošku drastické, nemyslíš?“

Z toho, že slyšel ten hlas ani ne dvě stopy za sebou, se Harrymu chtělo vzkřísit Voldemorta a snažně ho prosit, aby dodělal svou práci.

„Malfoyi.“ Harry se otočil a přitom se rozveselil, když zpozoroval dalšího domácího skřítka s plným tácem, který byl zde očividně proto, aby mu uspokojil jeho naléhavou potřebu. Harry se natáhl pro skleničku, tentokrát pomalu, a hojně si zavdal, než byl schopný střetnout se s Malfoyovým zrakem.

„Nečekal jsem, že tě tu uvidím,“ řekl Harry, vědom si toho, že nejspíš konstatuje zřejmý fakt.

„Zvláštní,“ Malfoyovy rty se zkroutily do úšklebku. „Myslel jsem si, že tento večírek je na oslavu našich válečných hrdinů. Pro případ, že bys to neslyšel, Pottere, já jsem jedním z nich.“

Harry sevřel sklenku pevněji a na chvíli se zalekl, že ji v ruce rozbije. Zhluboka se nadechl a pak ji vyprázdnil do dna. Věděl, že musí zkrotit svůj vztek.

„Na to se názory liší, Malfoyi.“

„Stejně jako na termínu ‚vyžadován společenský hábit‘, jak sám tak dobrovolně demonstruješ, Pottere.“

Harry stáhl rty. Kdo si Malfoy myslel, že je, že může kritizovat jeho smysl pro módu, který jak Harry dobře věděl, neexistoval. Jen proto, že jeho starý společenský hábit mu už neseděl a Harry neměl náladu jít do Příčné ulice, když novinové titulky zahrnující jeho byly na jeho vkus stále až příliš časté, to neznamenalo, že Draco zatracený Malfoy měl právo zpochybňovat Harryho rozhodnutí vzít si prostý černý hábit.

Harry potřásl hlavou a podivil se, proč proboha se ho dotklo zrovna to, že se Malfoy zmiňuje o jeho oblečení. Malfoy se skoro stal Smrtijedem. Vpustil Smrtijedy do Bradavic. A Harry doopravdy nepotřeboval důvod proč ho nenávidět. Draco Malfoy byl jeho úhlavní Nemesis. To prostě patřilo k sobě.

Harry upřeně hleděl na svoji prázdnou sklenku. Potřeboval další drink. Aniž by cokoliv řekl, otočil se a odešel hledat šampaňské.

*~*~*~*~*

Harryho čtvrtá sklenička:

Harry musel přiznat, že se mýlil. Myslel si, že večer už nemůže být horší, než když se ukázal Draco Malfoy a opovážil se na něj mluvit. Nyní se přesvědčil, že může.

„Nenavrhuji, abychom utekli a vzali se,“ říkala Ginny a dělala na něj velké oči. „Jen nám chci dát další šanci. Vzpomínáš si na tu noc, co jsme společně strávili v Doupěti? Neužil sis to?“

Harry si vzpomínal. A ve skutečnosti si to neužil. Byl příliš zděšený, než aby si to užíval, i když jej Ginny vyhonila, což vyústilo v jeho chaotický orgasmus. To nebyl ten problém. Harry se dokázal vypořádat se svými orgasmy, děkuji pěkně. Měl v tom spoustu praxe. Ginny vtrhla do jeho ložnice, trvala na tom, že potřebují spolu strávit noc, než se Harry vydá do bitvy. S tím Harry nemohl nesouhlasit.

Potíže nastaly, když si Ginny sundala noční košili a Harry stanul tváří v tvář dvěma nejpodivnějším věcem, které kdy ve svém životě viděl.

Ňadrům.

Neměl ponětí, co s nimi dělat, přestože ho Ginny nabádala, aby se jich dotknul. Dotknul se jich a ucítil podivný pocit jemnosti a přesto napjatosti, který mu připomínal přezrálé ovoce. Napůl se obával, že se rozprsknou, pokud je zmáčkne příliš silně.

Ale to nebylo to nejhorší. Poté, co Ginny osvobodila Harryho zdráhavou erekci, sundala si kalhotky a navedla Harryho ruku mezi své nohy. To, co tam Harry našel, jím otřáslo až na věky věků. Bylo to teplé a mokré, a to ne tím dobrým způsobem. Celé to bylo kluzké, jako kdyby to, do čeho naváděl své prsty, byla jedna zející, nejspíš smrtelná rána.

Harry se tu noc naučil jednu důležitou lekci. Dívky prostě nebyly pro něj. Stále si nebyl jistý, co pro něj bylo, ale s jistotou věděl, že to nebyla Ginny.

Kdyby byl k sobě naprosto upřímný, musel by si přiznat, že ta noc byla rozhodně jedním ze tří nejvíce traumatizujících zážitků jeho života.

Samozřejmě, že tohle Ginny neřekl, a sama Ginny mu tvrdila, že pro ni to byla jedna z nejlepších nocí, co zažila.

„Podívej,“ povzdechl si Harry a pak si poblíž všiml domácího skřítka. Díky bohu za drobné radosti. Zabavil plnou skleničku a třemi pořádnými loky ji vyprázdnil. „Nemyslím si, že to bude fungovat. Promiň.“

Ginnin spodní ret se roztřásl a oči měla náhle neobvykle zářivé.

„To není tebou,“ dodal Harry rychle. „To je ve mně. Stále můžeme být přáteli.“

Což mu nevysloužilo onu účastnou odpověď, ve kterou doufal. Ginny zúžila oči, veškerá vlhkost zmizela. Na chvíli se Harry obával, že ho uřkne, ale nesáhla pro hůlku.

Místo toho mu dala facku na tvář.

Harrymu odletěly brýle, a než je stačil najít, byla Ginny pryč. Rychlým kouzlem se mu podařilo vyspravit rozbitá sklíčka a znovu si je nasadil. Tvář měl stále horkou. Byl si jistý, že na ní má rudý otisk ruky.

Rozhlédl se kolem a ke svému úděsu si všiml, že jen pár stop od něj stojí Malfoy. Malfoy vyklenul jedno obočí, jako kdyby se beze slov ptal Harryho, co to mělo znamenat. Harry jako odpověď zúžil oči v naději, že tím jasně vyjádří, že se o tom nehodlá s Malfoyem bavit, ani kdyby na tom závisel jeho život.

Malfoy pokrčil rameny a otočil se k Harrymu zády. Malfoy viděl celou scénu, přemítal Harry. Jednoduše zatraceně skvělé. Znovu ho začala svrbět pravá ruka a Harry se rozhodl zaměstnat ji další skleničkou šampaňského, jinak by musel sáhnout pro hůlku a kletbou roztrhat svou úhlavní Nemesis na malé kousíčky.

No co. Mohlo to být horší, říkal si Harry, když se vydal hledat dalšího domácího skřítka. Mohla to být Rita Holoubková.

*~*~*~*~*

Harryho pátá sklenička:

Harry si nebyl jistý, z čeho se cítí tak nepříjemně. Způsobovala to ta štědrá dávka alkoholu v jeho krvi nebo to bylo předmětem konverzace? Možná trochu od obou, pomyslel si, zatímco usrkával pití a naslouchal Nevillovu monologu.

„A profesorka Prýtová tvrdila, že bych jednoduše mohl zkombinovat své učňovství s tímto novým vzrušujícím výzkumným projektem v Kouzelnické botanické zahradě v Plymouthu.“

Harry přemítal, že něco na jeho vlastním životě bylo strašně smutné, když i Nevillu Longbottomovi se podařilo získat úspěšnou kariéru, která naplnila všechny jeho sny, zatímco on uvízl v nicnedělání.

„A jaké jsou tvé plány, Harry?“

Ach a bylo to tady. Otázka, které se za poslední dva měsíce, vyjma ‚jak jsi to udělal, Harry,‘ děsil nejvíc ze všech.

„Právě teď si dávám oddech,“ odvětil Harry automaticky. Zjistil, že obvykle tato odpověď přinutí lidi dál nenaléhat. Kdykoliv se pokusil vysvětlit, že si stále ještě není jistý, co chce se svým životem dělat, a že potřebuje čas, aby na to přišel, měli lidé tendenci jej analyzovat a dávat mu kupu zbytečných rad.

Bylo prostě jednodušší lhát.

„Jo,“ přitakal Neville s vážným výrazem. „Tomu rozumím.“

Harry mu nabídl malý úsměv a zatahal si za límec hábitu. Bylo mu čím dál tím větší vedro. Tváře mu hořely a z nějakého důvodu začínalo být všechno trošku rozmazané. Možná dříve popletl kouzlo a brýle mu přestávaly fungovat. Harry párkrát zamrkal, zahleděl se do dálky a snažil se soustředit, dokud svět opět nenabyl ostrých kontur.

Malfoy nyní stál jen kousek od něj a očividně si neuvědomoval, že se na něj Harry dívá. Pro změnu stál sám, ale to nebylo na něm to zvláštní. Byl to výraz na jeho tváři. Vypadal stejně ztraceně, jako se Harry momentálně cítil.

Možná to za něj přemýšlel alkohol, pomyslel si Harry, a podíval se zpět na Nevilla.

„Promluvím si s tebou později. Nutně potřebuju na záchod,“ omluvil se Harry a Neville v pochopení přikývl. Harry dopil šampaňské, odložil prázdnou skleničku na nejbližší tác a vypařil se, vděčný, že má chvíli pro sebe.

Samozřejmě že ten okamžik netrval příliš dlouho.

*~*~*~*~*

Harryho šestá sklenička:

„Harry!“

Ksakru. Skoro to zvládl do umýváren nezpozorován. Harry se otočil a první věc, kterou zaznamenal, byla zářivost růžových vlasů Tonksové. Prakticky svítily. Druhá věc, které se všiml, byl obrovský úsměv na Lupinově tváři.

„Máme tak skvělé novinky,“ prohlásila Tonksová a skoro nadšením skákala na místě. Natáhla k němu ruku. Harry na ni chvíli zíral, neboť si nebyl jistý, co po něm chce, a pak s ní potřásl.

„Ne, ty hlupáčku.“ Tonksová ho hravě pleskla přes prsa. „Podívej na ten prsten!“

„Och.“ Harry zúžil oči a skutečně, na prsteníčku měla Tonksová zlatý prsten. Stále si nebyl jistý, co po něm chtěla.

„Budeme se brát,“ oznámil Lupin, obtočil paži Tonksové kolem pasu a přitáhl si ji blíž.

„Aha. Gratuluju.“ Harrymu se podařilo usmát, ačkoliv to nešlo doopravdy od srdce.

„A to není všechno,“ žvatlala Tonksová dál, tváře měla nyní zarudlé nadšením. „Ačkoliv tato novinka je v tuto chvíli jen pro pár vybraných uší.“ Naklonila se blíž tak, že mu mohla šeptat do ucha. „Jsem těhotná.“

Lupin se křenil. Vypadal, jako kdyby oplodnění Tonksové byla ta naprosto nejdůležitější věc, kterou ve svém životě udělal. Harry tomu moc nerozuměl, jelikož si myslel, že všechna ta práce v utajení, kterou Lupin vykonal pro Řád, byla daleko působivější než to, že měl sex.

„Páni. To je skvělé,“ zamumlal Harry.

„Pojďme to zapít, co ty na to?“ Lupin popadl dvě skleničky šampaňského a jednu vrazil Harrymu do rukou.

„Já si dám dýňovou šťávu,“ řekla Tonksová domácímu skřítkovi a podívala se na Lupina. „Pro mě alkohol ne,“ dodala a zahihňala se. S Lupinem si vyměnili podivný pohled, jako kdyby znali tajemství, které by pomohlo zbavit celý svět jaderného odpadu a zavést mír na Blízkém východě.

Harrymu se z toho zvedl žaludek.

„Na zdraví,“ pronesl Lupin a pozvedl sklenku.

„Na zdraví.“ Harry si upil šampaňského s obavou, že by ve svém močovém měchýři už nemusel mít místo. Pokud nenajde toaletu brzy, zažije velice ponižující nehodu přímo tady vprostřed Ministerstva kouzel.

*~*~*~*~*

Harryho první záchodová pauza:

Když se Harrymu konečně podařilo dostat se na záchod, měl pocit, že mu močový měchýř co nevidět vybuchne. Ale jak otevřel dveře, všiml si, že si u mušle ulevuje Malfoy.

Obvykle by jej ten pohled přinutil utéct, ale jeho měchýř protestoval nad představou, že by musel čekat, dokud ten pitomý parchant neskončí.

Navíc, zdůvodňoval si to Harry, když za ním zaklaply dveře, byla tohle perfektní příležitost, jak získat důkaz k podezření, které měl již nějakou dobu. Protože jestli je na světě dobro, jestli je ve vesmíru nějaká spravedlnost, bude muset mít Malfoy malinkatý penis. Naprosto miniaturní. Prakticky neexistující. Ve skutečnosti by Harryho nepřekvapilo, kdyby Malfoy vůbec žádný penis neměl.

A Harry se chystal získat odpověď, když si stoupal vedle Malfoye. Co nejležérněji mohl, si Harry rozepnul pár knoflíků, vytáhl si ochablý penis a zhluboka si povzdechl, když se tlak v jeho měchýři snížil. A pak se letmo podíval do strany, jako to muži dělávají, když společně močí. Ne způsobem ‚Okukuju tvoje zboží‘, ale způsobem ‚Hej, jak se vede, vidím, že máš všechny kousky na svém místě, to máš dobré, kámo.‘

Bylo to součástí bytí chlapem.

Takže Harry udělal přesně tohle. Podíval se na Malfoyův penis.

Byl tam! Vážně tam byl. Malfoy měl penis a měl ho pěkně tvarovaný. Přibližně stejně velký jako byl ten jeho.

Ten zasraný bastard!

Harry cítil, jak se mu tváře rdí vztekem. Jak se opovažuje ta zmijozelská lůza mít dokonale normální penis!

„Jsi v pořádku, Pottere?“

Harry zuřivě vzhlédl k Malfoyovi a chtěl na něj řvát za to, že má neporušené mužské rozmnožovací orgány, ale něco mu drželo jazyk na uzdě. Možná to bylo těch pět posledních mozkových buněk, které ještě nebyly zastřené alkoholem. Ať to bylo jakkoliv, probralo to Harryho z jeho okamžiku penisové posedlosti, a za to byl vděčný.

Nedokázal uvěřit, že se nechal rozhodit tak drobným detailem. No, ne zas tak drobným, jak se nyní přesvědčil. Harry chtěl mlátit hlavou do zdi.

„Fajn. Odprejskni, Malfoyi,“ zamumlal a nesledoval – vážně ne! – jak si Malfoy zastrčil tu pitomou věc do kalhot, urovnal si hábit a odešel si k umyvadlu umýt ruce. Harry zíral přímo před sebe na dlaždičky, a až když zaslechl Malfoye otevřít a zavřít dveře, svěsil ramena a vypustil hluboký výdech.

Co se to s ním proboha dělo? Možná měl až příliš vypito. Nebo možná naopak neměl vypito dostatečně. Ať už to bylo, jak chtělo, Harry věděl jednu věc. Musí se držet od Malfoye dál, než udělá něco vážně ponižujícího. Jako třeba, když skoro zařval na Malfoye kvůli tomu, že vypadal jako každý jiný muž.

Tentokrát se Harry nezastavil. Předklonil se a práskl hlavou do dlaždiček.

*~*~*~*~*

Harryho sedmá sklenička:

Harry si byl jistý, že kdyby jeho přátelé věděli, co si myslí, nazvali by jej paranoidním a s ošálenými smysly. A opilým. Ale Harry věděl, že nebyl paranoidní a smysly jej nešálily. Nebyl si jistý, jestli je už opilý, neboť nikdy předtím opilý nebyl, a tudíž ani nevěděl, jaký by to měl být pocit.

Ne, z Harryho příhodného sedátka na okraji té obludnosti zvané fontánka mu věci připadaly dokonale jasné.

Celý zatracený svět se spiknul proti němu. A rozhodně to nebyla jenom náhoda. Dělali to naschvál.

Jen se na ně všechny podívejte, myslel si Harry, když se rozhlížel kolem atria. Všichni byli sami se sebou tak perfektně spokojení. Všichni se tak dobře bavili. Šťastné životy a všechny ty blbosti.

A to vše dělali jen proto, aby jemu ubližovali. Vážně to bylo úplně jasné. Zvláštní bylo, přemítal Harry, že si toho nevšiml dřív.

Vezměte si Rona s Hermionou. Přítelkyně a přítel. Hádali se o jednu věc nebo jinou a Harry si nebyl jistý, jak to dělají, ale i když se spolu hádali, vypadali jako ten nejšťastnější pár na světě.

A pak tu byla Ginny dovádějící s Deanem Thomasem. Zdálo se, že se přes Harryho dostala vážně rychle vzhledem ke způsobu, jakým se na toho nebelvírského idiota usmívala.

Neville se Seamusem se zdáli být zabraní do vážně diskuze, nejspíš porovnávali své báječné budoucí kariéry.

Ani nehodlal přemýšlet o Tonksové a Lupinovi. Kdyby to udělal, pravděpodobně by potřeboval urgentní výlet do umývárny.

Rozmazaná šmouha vstoupila do Harryho zorné linie a usedla vedle něj. Harry se na ni podíval a ta skvrna brzy nabrala tvar. Nesporný tvar Draca Malfoye seděl přímo vedle něj.

A do háje.

Nezmiňuj jeho penis, opakoval si Harry stále dokola. Stalo se to pro něj jakousi mantrou, zatímco se snažil zadržet ta slova, aby se z něj nevysypala, a zároveň Malfoyovi sdělit, aby odprejsknul.

„Nech mě hádat,“ podařilo se mu nakonec říct. Hlas mu zněl podivně, jako kdyby se přehrával ve zpomaleném módu. Malfoy na něj upřeně zíral s tváří nečitelnou a jen trochu rozmazanou. „Jsi tu, abys mi to taky vetřel do tváře, co? Čeká na tebe pohádková práce, našel sis úžasnou ženu, oplodnil jsi ji a budete spolu žít šťastně až do smrti, stejně jako všichni ostatní.“

Malfoyovy oči se zúžily. „Co se to s tebou děje, Pottere?“

Harry o tom ve skutečnosti musel popřemýšlet. „Myslím, že jsem opilý.“

„Aha,“ řekl Malfoy, jako kdyby to všechno vysvětlovalo. Na druhou stranu, asi vysvětlovalo.

Přiblížil se k nim domácí skřítek s plným tácem. Malfoy se natáhl pro jednu skleničku, ale Harry zaváhal. Možná už měl dost. Potřeboval svůj důvtip, když k němu byl Malfoyův penis tak blízko.

Okej. Definitivně už měl nejspíš dost. Právě se chystal odeslat domácího skřítka na další šťastnou cestu, když Malfoy promluvil.

„Tak to mě čeká docela dohánění. Já ještě dost opilý nejsem.“

To bylo pro toho zmijozelského parchanta tak typické, že musel ze všeho udělat soutěž. Vždy se ho musel snažit porazit. No, tentokrát ho neporazí. S očima upřenýma na Malfoye si vzal Harry skleničku z tácu a z poloviny ji vyprázdnil dřív, než se Malfoy stačil třebas jen napít.

Tak, to mu ukáže.

Ale k Harryho překvapení Malfoy očividnou výzvu nepřijal. Jen tam seděl, upíjel ze skleničky a příležitostně se podíval na Harryho, jako kdyby byl dokonale šťastný, že tam s ním po zbytek večera zůstane sedět.

Což vůbec nedávalo smysl. Pokud tedy Malfoy nebyl jako všichni ostatní, kteří s ním z ničeho nic náhle chtěli trávit čas.

„Dobrá, zeptej se mě,“ vyzval ho tedy Harry.

„Na co se tě mám zeptat?“ Malfoy si mírně přesedl, aby se mohl na Harryho dívat.

„Zeptej se mě, jak jsem to udělal.“

„Co udělal?“

Harry si povzdechl. Proč to bylo s Malfoyem tak strašně složité? Aha. Protože to byl Draco Malfoy, no samozřejmě. „Zeptej se mě, jak jsem zabil Voldemorta,“ pokračoval a podráždění mu plně zaznělo v hlase.

„Proč bych to dělal? To už vím.“ Malfoy vyprázdnil skleničku. Počkat chvilku. Harry ho nemohl nechat vyhrát. Naráz dopil tu svoji.

„Vážně?“ zeptal se zmateně Harry. Nikdo kromě Rona a Hermiony nevěděl přesně, jak Voldemorta zabil. Jen oni věděli o horcruxech.

Malfoy přikývl. „Protože jsem se sám mnohokrát snažil tě porazit a selhal jsem. Věděl jsem, že Temný pán proti tobě nemá šanci.“

„Já jsem tě mnohokrát porazil? V čem?“

Malfoy opovržlivě pronesl s nakrčeným nosem. „Ve famfrpálu, v čem jiném?“

Harry zamrkal a zíral na Malfoye, neboť si nebyl jistý tím, co slyšel. „Takže proto, že jsem chytil zlatonku rychleji než ty, jsi věděl, že porazím Voldemorta?“

„Ano,“ přikývnul Malfoy vážně. „A protože jsi paličatý bastard, který se nikdy nevzdá. A jsi daleko inteligentnější, než si o sobě myslíš. A měl jsi spoustu podpory.“

„Počkat, ty jsi věděl, že zabiju Voldemorta, protože dokážu chytit jeho zlatonku?“ zeptal se Harry ohromeně.

Malfoy si odfrknul a odvrátil se od Harryho. „Něco takového, Pottere.“

„Jasně,“ přitakal Harry, ačkoliv si stále nebyl jistý, jak to Malfoy myslel. „To proto jsi změnil strany?“

Koutky Malfoyových rtů se zvedly do povědomého úšklebku. „Co k tomu mohu říct? Nesnáším prohry.“

Na tom Harry nedokázal najít žádnou chybu. „Já taky,“ odpověděl. Několik chvil se dívali na sebe a Harry ke svému velkému překvapení zjistil, že v něm Malfoy vzbudil zájem. Bojoval na jejich straně. Zradil svoji vlastní rodinu, aby pomohl Harrymu a Řádu porazit Voldemorta. Udělal spoustu věcí, které od něj Harry nikdy neočekával.

„Takže,“ pokračoval Harry a zatahal si za knoflík u hábitu. „Vážně. Jaké máš plány do budoucna?“

Malfoy pokrčil rameny. „Nic moc. Právě teď si dávám oddech.“

Ta povědomá odpověď do Harryho narazila takovou silou, že skoro přepadl do fontánky. Malfoy ho popadl, prsty pevně sevřel kolem jeho paže a pomohl mu znovu najít rovnováhu.

„Díky,“ řekl Harry, jakmile se mu svět přestal motat. „Vážně jsem opilý.“

„Jo.“ Malfoy se na něj zakřenil a Harry si nemohl pomoct. Zakřenil se na něj nazpět.

Na opačném konci atria, u pódia, se shromáždil dav. Brousek si s pár lidmi potřásal rukama, zatímco Percy chodil za ním jako beznadějně zamilované štěně.

Harry si zhluboka povzdechl. Chvíle, které se nejvíc děsil, se pomalu přibližovala.

„Kolik řečí si myslíš, že tu bude?“ zeptal se Malfoy. Tón jeho hlasu ladil s Harryho náhlým poklesem nálady.

„Tucet. Nejspíš víc.“

„Dobrotivý bože,“ zašeptal Malfoy.

„Jop,“ souhlasil Harry.

Malfoy na chvíli zůstal zticha, oči upřené na nějaký bod v dálce. Pak se otočil na Harryho s neznámým leskem v očích. Vypadalo to skoro uličnicky. „Pojď, vypadneme odsud, Pottere.“

„Cože?“

„Tohle je ta pravá chvíle.“

„Na co?“

„Pojď, Pottere,“ pobízel Malfoy a naklonil se blíž k Harrymu. „Nechtělo se ti nikdy na Ministerstvu nadělat paseku?“ Pokynul ke shromážděnému davu poblíž pódia. „Všichni jsou v tuto chvíli tady. Což znamená, že zbytek Ministerstva je opuštěný.“

„Nadělat paseku? Teď?“ Harrymu se docela zamlouvalo, jak to znělo.

„Ano, teď. Pojď.“ Malfoy se postavil na nohy a počkal, až se k němu Harry připojí, než prošel davem směrem k výtahům na opačné straně. Harry jej následoval, nikomu se nepodíval do očí a předstíral, že je neviditelný v naději, že jej nikdo s chutí si popovídat nezastaví.

Posečkali před zlatou bránou, kde chvíli prodleli na okraji davu. Zůstal tam jeden kouzelník ve službě za bezpečnostním stolem, ale zdálo se, že se víc zajímá o Brouska šplhajícího na pódium než o svou práci.

Harrymu začalo docházet, že toto není možná až tak dobrý nápad. Koneckonců Malfoy byl skoro Smrtijedem.

Malfoy poklepal jednoho domácího skřítka po hlavě. „Dones nám dvě láhve šampaňského a pár skleniček.“ Skřítek s tichým prásknutím zmizel.

Přeci jen, říkal si Harry, dávalo dokonalý smysl, že Malfoy několikrát riskoval vlastní život, aby získal informace, které jim pomohly porazit Voldemorta, jen aby nyní dal průchod své pravé povaze, vylákal Harryho někam do klidu a tam ho brutálně zabil.

Domácí skřítek se znovu objevil a předal Malfoyovi požadované šampaňské.

„Připraven, Pottere?“ Malfoy vytáhl hůlku.

Harrymu se rozšířily oči a skrze mlhu ve své hlavě si uvědomil, že jsou tu dvě věci, na které si musí dávat pozor. Nesmí zmiňovat Malfoyův penis a musí zblízka dohlížet na Malfoyovu hůlku.

„Jo, jsem připravený,“ přitakal Harry. „Jen si drž ten penis dál ode mě.“ Okamžitě, co ta slova opustila jeho pusu, Harry věděl, že to nějak pomotal.

Malfoy na něj vyklenul jedno obočí a na rtech mu zahrál slabý úsměv. Něco zamumlal – Harry předpokládal, že to bylo matoucí kouzlo – a namířil hůlkou na kouzelníka u bezpečnostní přepážky. Pak popadl Harryho za zápěstí a protáhl ho skrz bránu k výtahům.

„Neboj se, Pottere. Prostě tě ošukám hůlkou.“

*~*~*~*~*

Harryho osmá sklenička:

Oba byli potichu, zatímco stáli bok po boku ve výtahu. Malfoy stiskl náhodný knoflík a výtah se rozjel dolů.

Harry si nebyl jistý, co si má myslet o Malfoyově posledním komentáři. Ve skutečnosti si nebyl jistý, jestli vůbec slyšel správně. Myslel si, že Malfoy zmiňoval cosi o tom, že ho ošuká, ale Harry nedokázal za nic na světě pochopit, proč by Malfoy něco takového řekl.

Nedávalo to žádný smysl.

Takže pravděpodobně se jen přeslechl. Protože neexistovala možnost, že by byl Malfoy gay. Nebo ještě lépe, neexistovala možnost, že by Harry byl gay, takže tak jako tak to byl sporný bod.

To bylo tím alkoholem. Příliš mnoho šampaňského vás nutí slyšet homosexuální věci.

Výtah se zastavil a dveře otevřely. Harry spatřil nápis, který jim oznamoval, že jsou v pátém patře. Oddělení mezinárodní kouzelnické spolupráce.

„A co teď?“ zeptal se Harry.

Malfoy mu podal jednu láhev šampaňského a pak vystřelil korek z té svojí. Rychle si ji zvedl k ústům a napil se, aby tak zabránil šampaňskému se rozlít.

„A teď naděláme paseku,“ přislíbil Malfoy s hůlkou v jedné ruce a s láhví v té druhé.

Harry přikývl a prohlédl si láhev ve svých rukách. Odstranil tenký kovový drátek kolem zátky a otevřel flašku. Korek prudce vyrazil chodbou a proletěl sklem do jedné kanceláře.

Oba zírali na rozbité střepy a šampaňské teklo Harrymu po rukou.

„To byl docela ubohý začátek, Pottere,“ prohlásil pobaveně Malfoy.

Harry jej probodl pohledem, přihnul si z flašky a vytáhl vlastní hůlku. „Jdeme na to.“

Vešli do první kanceláře jako párek opilých desperátů, nohy nepatrně rozkročené, hůlky namířené na nepřítele před sebou.

Vážně nebylo příliš těžké si představit židli a stůl jako hrozivé protivníky.

Harry mávnul hůlkou a vrhnul kletbu na kartotéku v rohu.

„Co to dělá?“ zeptal se Malfoy.

„Až otevřou šuplíky, všechny pergameny vyletí ven,“ prozradil Harry, pyšný na svoji práci.

„Stále ubohé, Pottere.“ Malfoy o krok ustoupil a rozmáchle pohnul hůlkou. O vteřinu později byl všechen nábytek pryč.

„Ty jsi nechal zmizet nábytek? To je taky dost ubohý, Malfoyi.“ Harryho to neohromilo.

Malfoy umístil špičku hůlky Harrymu pod bradu a pomalu mu zaklonil hlavu.

Aha. Nábytek nezmizel. Byl pouze přilepený ke stropu, hlavou dolů. Nyní byl Harry ohromený, ačkoliv to nehodlal přiznat. Obdařil Malfoye křivým úsměvem a odspěchal k další kanceláři.

Vevnitř použil na zdi kouzlo na bleskové vymalování, čímž změnil barvu z jasně žluté na tmavě rudou. Pak na veškerý nábytek použil formuli locomotor, což mělo za následek, že židle, stůl a skříňky následovaly jeden druhého po pokoji v tichém tanci.

Malfoy obhlédl Harryho práci a uspokojivě přikývl. „Jsem na řadě,“ prohlásil a Harry jej dychtivě následoval do vedlejší kanceláře.

Co následovalo, byla hodina nejlepší mely, jakou kdy svět viděl. Přesouvali se z kanceláře do kanceláře, a když skončili na jednom poschodí, přemístili se na další. Očarovávali brky, aby psaly pouze urážlivé limericky, zapečetili dveře tak pevně, že bude chtít minimálně pět bystrozorů, aby pečeť prolomilo, používali parohové kletby na záchodová prkýnka, všechen inkoust přeměnili na neviditelný, napravo a nalevo přilepovali nábytek ke zdem a stropům a zaplnili celou předhalu Oddělení přidělování přenášedel vyčarovaným sněhem.

Dokonce přeměnili koberec v Poradně pro boj se škůdci do miniaturní kopie bradavického jezera.

Fred s Georgem by na ně byli hrdí. Při několika příležitostech byl Harry dokonce v pokušení seběhnout do atria pro dvojčata a předvést jim jejich mistrovské dílo. Ale to by znamenalo opustit tuto zábavu, a do toho se Harrymu nechtělo.

Protože on se bavil. Poprvé od porážky Voldemorta zažíval Harry vážně skvělý čas. A ze všech lidí to prožíval zrovna s Dracem Malfoyem.

Nyní se nacházeli v Oddělení kouzelnických her a sportů, uvnitř Vedení famfrpálové ligy.

„Vidíš to, co vidím já?“ zeptal se Malfoy.

„Jop.“ Harry ji viděl sedět v rohu na desce, jak si je oba dobírá.

Zlatonka.

Harry se podíval na Malfoye a zakřenil se. „Co říkáš na malou hru?“

„Hmm,“ zamračil se Malfoy. „Jen běhat za ní by bylo trochu nudné. Co kdybychom to trochu ozvláštnili?“

„Jak?“

Malfoy si usrkl z láhve a Harry si všiml mírného ruměnce barvícího chlapcovy tváře, jako kdyby se náhle cítil v rozpacích. „No,“ ozval se Malfoy a znovu se napil, než pokračoval. „Když jsem se skrýval v mudlovském světě, sledoval jsem nějaké mudlovské sporty v těch telekrabicích. A tam byl jeden sport, který upoutal mou pozornost. Možná to nebyl až tolik ten sport jako - “

„Jaký sport?“

„Měli jeden míček,“ vysvětloval Malfoy opatrně.

„Kopaná?“

„Ne, nezahrnovalo to žádné kopání. Trefovali se do míčku takovou pálkou.“

„Kriket?“

„Nemyslím si. Byli tam dva hráči a každý z nich měl takovou pálku.“

„Tenis?“

Malfoy se na chvíli zamyslel, pak přikývl. „Ano, myslím, že to nazývali tenis. Sledoval jsem finále velice důležité soutěže, očividně - “

„Wimbledon?“

„Ano, přesně ten.“

Harry se usmál, ani si nebyl jistý proč. Ale nějak mu představa Malfoye sledujícího v televizi finále ve Wimbledonu tahala koutky úst vzhůru.

„Každopádně ta samotná hra byla docela nudná,“ pokračoval vážně Malfoy, „ale já jsem si užil tu starou mudlovskou tradici na začátku té hry.“

Harry se zamračil, neboť si nebyl jistý, co měl Malfoy na mysli.

„Myslím, že to nazývali streaking,“ dokončil Malfoy se slabým úsměvem.

Chvíli Harry zíral na Malfoye v naprostém překvapení a pak se nedokázal přemoct. Rozesmál se.

Neviděl wimbledonské finále mnohokrát, ale pamatoval si jeden zážitek, co se stal před mnoha lety. Strýc Vernon, teta Petunie a Dudley seděli před televizí v očekávání začátku hry, když znenadání přes tenisový kurt přeběhla nahá žena. Teta Petunie vykvikla a připlácla obě ruce Dudleymu přes oči. Strýc Vernon se ohlédl na Harryho, který stál ve dveřích v naději, že zachytí záblesk hry, a nazval jej úchylem za to, že zírá na tu ženu.

„Jo, předpokládám, že to můžeš nazývat starou mudlovskou tradicí,“ přitakal stále se hihňající Harry. „Ale co to má co společného s naší hrou?“

„Přemýšlel jsem, že bychom zavedli tuto skvělou tradici i do našeho světa a propojili ji s naší malou hrou.“

Harry zamrkal. A pak zamrkal znovu. „Co?“

„Takže pojď se svléknout a hrát,“ navrhnul Malfoy, jako kdyby jej zval na nevinný šálek čaje.

„To si děláš srandu.“

„Nedělám.“ Malfoy odložil láhev šampaňského na skřínku a jal se rozepínat si hábit.

„Ty si neděláš srandu,“ konstatoval Harry docela zbytečně. Ale potřeboval slyšet ta slova, jestliže měl uvěřit tomu, co se tu děje. Malfoy po nich chtěl, aby běželi nazí skrz Ministerstvo v honbě za zlatonkou.

Vlastně to znělo docela jako zábava.

„Ale co když nás chytí?“ zeptal se Harry, protože měl pocit, že by neměl jen tak souhlasit. Musel namítat, alespoň trošku.

„Nechytí nás.“ Malfoy vyklouzl ze svého hábitu a zatahal za zapínání u kalhot. Podíval se Harrymu přímo do očí. „Nebo se možná příliš bojíš, než abys hrál tuto hru podle mých pravidel?“

To to rozhodlo. Harry odložil vlastní láhev a vrhnul se na svůj hábit. Neexistovala možnost, že by měl kdy strach z čehokoliv, co navrhnul Malfoy.

Dál na sebe zírali, zatímco kousky jejich šatstva padaly jeden za druhým na podlahu. Harry si jako poslední stáhl ponožky, a když se opět narovnal, získal první pořádný pohled na nahého Draca Malfoye, penis a to všechno.

Nic neřekl ze strachu, že by znovu zmínil onu specifickou část Malfoyovy anatomie, ale přikývl, aby naznačil, že je připravený na cokoliv, co měl Malfoy v plánu. Malfoy se přesunul ke stolu, sebral zlatonku a poklepal na ni hůlkou. Křídla zlatonky se třepotavě rozvinula a o několik vteřin později vylétla do vzduchu a vznášela se u stropu.

„První, kdo ji chytí, ten vyhrává,“ určil Malfoy těsně předtím, než vyletěla otevřenými dveřmi. Malfoy vyběhl za ní a zanechal Harryho za sebou upřeně zírat, ale jenom na chvilku. Pak i Harry proběhl dveřmi, jen aby se hned vzápětí vrátil, sebral jednu láhev šampaňského a vydal se v těsném závěsu stíhat Malfoye.

Docela rychle Malfoye dohnal a společně se řítili opuštěnými chodbami, zlatonka byla neustále těsně před nimi. Harry se začal pochechtávat. Nemohl si pomoct. Jen ta představa, že hraje ‚chyť zlatonku‘ nahý a s Malfoyem na Ministerstvu kouzel, byla vtipná. Ve skutečnosti provádět onu činnost bylo zatraceně k popukání.

Malfoy se také chechtal, letmo se na Harryho podíval, když se vrhali za roh, a brzy se jejich pochechtávání změnilo v naprostý řehot a oba hýkali jako párek opilých hyen ženoucích se za kořistí.

*~*~*~*~*

Harryho první sexuální zkušenost homosexuálního rázu:

Po patnácti minutách zběsilého běhu jim oběma docházel dech. Harryho pálily plíce a v krku měl sucho. Malfoy vypadal, že se nachází v podobném stavu.

„Pauza,“ zachraptěl Harry. Oba zastavili běh a opřeli se o zeď anonymní chodby. Harry neměl ani sebemenší ponětí, kde jsou.

Malfoy vytrhl láhev šampaňského Harrymu z ruky a pořádně se napil. Harry na něj upřeně zíral a nedovedl odtrhnout oči od určité části Malfoyova těla. Bylo složité si jí nevšímat, když Malfoy běžel. Tak se různě pohupovala a poskakovala velice směšným způsobem.

A ačkoliv Harry věděl, že by měl držet pusu zamčenou, nemohl si pomoct. Svrbělo ho to na jazyku celý večer, už od jejich setkání v umývárně.

Zíral na Malfoye a s veškerou upřímností, co zvládl, poznamenal: „Ty máš penis.“

Malfoy se podíval dolů na svoje tělo, jako kdyby si tu skutečnost musel ověřit. Přikývl a kouknul se na Harryho. „To ty taky.“

Tentokrát to byl Harry, kdo na vlastní oči kontroloval, jestli má Malfoy pravdu. Skutečně měl penis. A byl poněkud větší, než by měl být. Harry na něj upřeně zíral. „Nejsem si jistý, proč tohle dělá. Chci říct, že vím proč. Touží po pozornosti. Ale nevím proč přesně v tuhle chvíli.“

„Jak jsi řekl, touží po pozornosti,“ zdůvodnil Malfoy rozumně.

„No, to ji ale nedostane.“

„Jsi nemilosrdný, Pottere,“ zakřenil se Malfoy. „Jestliže to nechceš udělat sám, můžu ti pomoct.“

„Co?“

„Vždyť víš.“ Malfoy rukou naznačil pohyb, který Harrymu věci dokonale vyjasňoval.

„Ehm… myslím, že ne,“ nakrčil Harry nos. „Posledně, co mi to někdo udělal, to bylo docela traumatizující. Vysloužilo mi to facku.“

„Aha. Tak o tomhle byla ta scéna s Weasleyovou?“ Malfoy si znova nenuceně přihnul z láhve, ačkoliv Harrymu připadal ten čin pečlivě vystavěný.

„O tom se s tebou bavit nebudu.“

„Fajn. A co takhle vykouření?“

Harrymu spadla čelist. „Navrhuješ, že mi vykouříš penis? Proč bys to chtěl dělat?“

Malfoy si odfrknul a opřel se zády o zeď, póza byla opět pečlivě vystavěná. „Protože chci. Očividně.“

Malfoy mu chtěl vykouřit penis? Ale… ale… ale…

„A zdá se, že ty to chceš taky,“ poukázal Malfoy nápomocně.

Harry hleděl dolů a byl nucen dojít k závěru, že ano, alespoň ta jedna jeho zrádná část se zdála mít o Malfoyovu nabídku zájem.

„Nevím,“ namítal slabě Harry. „Nikdy jsem - “

„Nikdo ti ještě nikdy nevykouřil penis?“ zeptal se Malfoy překvapeně.

„No a co jestli ne. Měl jsem práci,“ bránil se Harry uraženě.

Malfoy se k němu přikradl blíž. „Pak si myslím, že je na čase to změnit, co říkáš?“

„No,“ začal Harry, ale pak pevně zaklapl pusu, když Malfoy před ním klesl na kolena. To nebyl dobrý nápad. Vložit svůj penis do úst své úhlavní Nemesis nemohl být dobrý nápad. Ale Malfoy se nabídl a Harry k tomu sám sebe přesvědčil, když ucítil, jak Malfoyův horký dech obklopuje žalud jeho erekce.

Och bože!

Malfoyova pusa se sevřela kolem Harryho údu. Bylo to horké, mokré a vůbec se to nepodobalo té části, kdy dloubáte do zející povrchové rány. Malfoyovy tváře se propadly a Harry ucítil vřelý jazyk hladící jej zespodu po penisu.

„Ó páni,“ povzdechl si dokonale přemožen tím, jak zatraceně skvělé to bylo.

Malfoy se o trochu odtáhl a olízl Harryho žalud, s očima upřenýma vzhůru hleděl na Harryho a nasával každičkou odezvu, které se mu dostalo. Harrymu ztvrdnul penis ještě víc, zatímco zbytek těla se uvolnil. Hůlka mu spadla na podlahu a paže bezmocně visely podél těla. Malfoy upustil svou vlastní hůlku a uvolněnou rukou vzal do dlaně Harryho varlata, zatímco znovu hluboko nasál Harryho mužství.

„To je tak dobré,“ zasténal Harry. Doopravdy nemohl uvěřit, jak dobré bylo, když vám úhlavní Nemesis kouří péro. Tohle měli udělat už dávno.

Nepatrné škrábnutí zubů a Harrymu se podlomila kolena. Malfoy se kolem jeho údu usmál a vrátil se k sání a lízání a pomalé přeměně Harryho mozku do kaše.

Tohle bylo lepší než se hnát za pitomou zlatonkou. Tohle bylo lepší než šampaňské a vyčarovaný sníh v předsíni a nahé ženy běhající přes tenisové kurty a Vánoce a Velikonoce a celé zatracené letní prázdniny a bylo to dokonce ještě lepší než stát nad Voldemortovou mrtvolou.

Tohle bylo lepší než cokoliv, co kdy Harry cítil.

Harryho hlava spadla ke straně a ten úhel mu dopřál lepší výhled na Malfoyovo tělo. Spatřil Malfoyovu ruku, jak se pohybuje po vlastním penisu v rytmu úst kouřících Harryho erekci. Ten pohled donutil Harryho přirazit boky a vnutit se tak hlouběji do Malfoyových úst. Malfoy jej nechal, dokonce i vydal uznalý sten a začal se honit o něco rychleji.

Harry lapal po dechu neschopen vyslovit všechny ty věci, které v tuto chvíli chtěl Malfoyovi sdělit. Jako že Malfoy ve skutečnosti není takový bastard, jakmile dostane svou pusu kolem jeho penisu, a jak Harry ví, že jim Malfoy pomohl vyhrát válku a že je za to vděčný, a že Malfoyův plán honit se nazí za zlatonkou byl ten nejgeniálnější plán, co kdy kdo vymyslel, a jen za to že si zaslouží odměnu.

Malfoyova pusa – Malfoyova brilantní, vynikající pusa – se pohybovala rychleji a rychleji a Harrymu se blížil orgasmus čím dál tím blíž, stoupal od jeho palců na nohou, roztřásl mu nohy, stáhnul varlata, nacpal jeho penis až úplně dovnitř, a pak se udělal.

Vrcholil a vrcholil a vrcholil a jeho uvolnění vytrysklo na Malfoyův jazyk. Udělal se do Malfoyových úst a byl to ten nejlepší orgasmus, co dosud ve svém životě zažil.

Harry lapal po dechu, nevnímal okolí a soustředil se jen na jednu věc. Vyvrcholil Malfoyovi do krku. A Malfoy to po něm chtěl.

Existovalo jedno slovo, které bylo nemožné dál zadržovat, tak jej Harry tiše pronesl. „Draco.“

Malfoy zúžil oči a nakrčil nos, pak se se zasténáním udělal. Harry viděl provazce semene pokrývat tmavý koberec pod jejich nohama.

To bylo jednoduše neuvěřitelné. Malfoy pošpinil drahý ministerský koberec svým spermatem a Harry tím svým pošpinil Malfoyovu krásnou pusu. Nebyl si tak úplně jistý, co bylo horší.

A jak se Malfoy odtahoval, pouštěl Harryho ochablý penis s jedním posledním líznutím a oslnivě se na něj usmál, rozhodl se Harry, že na tom ve skutečnosti nezáleželo.

*~*~*~*~*

Harryho devátá sklenička:

Harry si nebyl jistý, co by měl říct nebo udělat. Draco stál před ním a díval se s očekáváním, téměř nadějně. A Harry měl pocit, že by měl něco říct nebo rukou pročísnout Dracovi vlasy, ale neměl tušení, zda by něco takového Draco ocenil.

Možná Draco dával přednost tomu, aby lidé, které vykouřil, drželi po skončení pusy zavřené a ruce pro sebe.

A kdy se z Malfoye v Harryho hlavě stal Draco? Ach ano. Možná to bylo tak správně, nazývat někoho, kdo měl jeho penis ve svých ústech, křestním jménem.

Tlustá mlha v Harryho hlavě se mírně pročistila, jako kdyby trocha toho alkoholu unikla z jeho systému během orgasmu. To nemohlo být dobře. Harry se sklonil, zvedl láhev šampaňského a napil se, jako kdyby týden neměl ani kapku vody.

„No?“ zeptal se Draco a přesunul váhu z jedné nohy na druhou.

„No?“ zopakoval Harry. Mlha v jeho hlavě opět zhoustla, tak se napil ještě trochu s vděčností, že jej zdravý rozum už zase opustil. Tohle by nedokázal zvládnout za střízliva. Nedokázal by to zvládnout ani jen jako trošku opilý.

„Jaké to bylo?“ Draco zněl jen malinko podrážděně, jako kdyby jej Harry nějak zklamal.

„Bylo to okej,“ odpověděl Harry. Nemohl přeci Dracovi říct, co si doopravdy myslel. Dracovo ego už tak bylo dost veliké.

„Okej?“ zúžil Draco oči. „Nic víc?“

Harry pokrčil rameny a přihnul si z láhve.

„Lžeš, Pottere.“

Ach. Takže nejspíš bylo v pořádku nazývat lidi, se kterými jste si vyměnili tělesné tekutiny, i poté příjmením. „Nelžu,“ bránil se Harry, ale Dracovi do očí se nepodíval.

„Ale jo.“

„Ale ne.“

„Řekni mi pravdu, Pottere.“

„Ne.“

Dracovy rty se zkřivily do vítězného úsměvu. „Takže přiznáváš, že lžeš.“

Blbec. Možná by tohle nedokázal zvládnout ani vážně hodně opilý. Harry věděl, že jej Draco zahnal do rohu jak doslova, tak v přeneseném slova smyslu. „Dobrá, tak to bylo pěkné,“ zašeptal a doufal, že se tím Malfoye zbaví, aby na něj tak nedorážel.

Nezbavil. Pokud něco, tak tím docílil akorát toho, že chtěl Draco dorážet ještě víc. Přistoupil k Harrymu o krok blíž, jejich těla nyní oddělovala jenom láhev šampaňského, kterou si Harry svíral na hrudi, jako kdyby to byla tajná zbraň určená k odrážení vzrušených nápadníků.

„Jenom pěkné, Harry?“

Slyšet, jak Draco říká jeho jméno, by mu vážně nemělo příjemným způsobem nahánět husí kůži. „Velice pěkné.“

„Myslím, že to bylo víc než jen to,“ pokračoval Draco, tvář měl znenadání velice blízko té Harryho, jeho dech navlhčil Harryho líce.

Věci uvnitř něj se začaly hýbat a Harry neměl ponětí proč. Nikdy dřív se takto necítil. Možná to bylo tím alkoholem. Prosím, ať je to tím alkoholem. Srdce mu bilo jak na poplach, žaludek měl na jako na vodě a varlata se mu stáhla. Dracovy rty se dotkly Harryho kůže těsně pod koutkem úst.

Bylo toho příliš.

„Okej, bylo to zatraceně geniální, stačí? Byla to zasraně ta nejlepší věc, jakou jsem kdy cítil, a jediné, na co teď dokážu myslet, je, kdy mi to uděláš znovu.“

Draco se odtáhl a tvářil se, jako kdyby právě vyhrál famfrpálový pohár. „To je přesně to, co jsem chtěl slyšet, Harry.“ Vytáhl láhev z Harryho třesoucích se rukou a vítězně se napil.

„Kurva,“ zaklel Harry. Právě se s něčím Dracovi svěřil a ani si nebyl jistý s čím. Ale než stačil říct cokoliv dalšího, objevila se náhle zlatonka a třepotala se jim oběma nad hlavami.

„Stále tu musíme vyřešit určitý závod,“ připomněl Draco. Harry přikývl. To dávalo smysl. To se dalo chápat. Chytit zlatonku. Porazit Draca Malfoye. Jednoduché věci.

Harry vyrazil a nechal překvapeného Draca za sebou. Ale netrvalo dlouho, než jej Draco dohonil. Harry se ohlédl do strany a zakřenil se. Ano, ve srovnání s tím, co právě udělali, dávalo běhání za zlatonkou nahý po Ministerstvu se svou úhlavní Nemesis v závěsu dokonalý smysl.

*~*~*~*~*

Harryho druhá záchodová pauza:

Hnali se chodbami, zatáčeli za rohy a zdolali dvoje schodiště. Běželi přibližně deset minut, když o sobě dal vědět Harryho plný močový měchýř. Ztratil na rychlosti a Draco měl tu slušnost ohlédnout se přes rameno a podívat se, co Harryho zdržuje.

„Musím čůrat,“ lapal po dechu Harry.

Draco se také zastavil a snažil se chytit dech.

„Pojď najít záchod.“ Harry se otočil, ale Draco jej zachytil za paži, než stačil mladík odejít.

„Podívej.“ Draco ukázal na dveře před nimi. Měly na sobě cedulku s nápisem ‚Rufus Brousek‘. Draco se rozesmál a Harry se k němu přidal. Tohle byla až příliš skvělá příležitost, než aby si ji nechali ujít. Jeho měchýř mohl pár minut počkat.

Draco vyzkoušel dveře a k jejich překvapení nebyly zamčené. Draco dveře tlakem otevřel a oba nakoukli dovnitř. Odhalili lví doupě. Nyní nastal čas na způsobení nějaké skutečné, nezapomenutelné mely.

„Co myslíš?“ zeptal se Draco, když prošel dovnitř s Harrym za patami. „Nábytek na strop?“

„Jasně. A sníh. Líbí se mi ten kouzelný sníh.“ Harry chtěl sáhnout pro hůlku a uvědomil si, že ji s sebou nemá. Podíval se na Draca, který držel pouze tu láhev šampaňského.

„Ach, k čertu,“ zaklel Draco, když i jemu došel jejich bezhůlkový stav.

Harry byl zklamaný a jen mírně se bál. Kdyby se teď dostali do vážnějších potíží, neměli by se čím bránit, až na poloprázdnou flašku šampaňského. Bylo zvláštní, že Harry o Dracovi už nepřemýšlel jako o potencionálním nepříteli. Vykouření penisu tohle asi dělává, přemítal Harry.

„Alespoň mu můžeme zalít kytky,“ navrhl Draco a přesunul se k ohromnému fíkusu v koutku kanceláře. „Pro hůlky si dojdeme potom.“

Harrymu došlo, co se Draco chystá udělat a začal se pochechtávat. Rychle se přidal k Dracovi a zaujal pozici. Jeho měchýř byl víc než připravený uvolnit trochu napětí.

A jak tak stáli bok po boku a čůrali na drahocenný fíkus ministra kouzel, ucítil Harry podivný druh sounáležitosti, o které si nikdy nemyslel, že by mohla vzniknout mezi ním a Dracem zatraceným Malfoyem.

Letmo se ohlédl na Draca a usmál se, když se mu Draco zadíval do očí. Draco mu úsměv oplatil a v Harryho žaludku se usídlilo něco vřelého. Něco, díky čemu si přál, aby tento podivný a surreální večer nikdy neskončil.

Nemělo smysl plýtvat prázdným prostorem, takže jakmile Harry skončil, hned se natáhl pro láhev šampaňského. Přihnul si a nabídl ji Dracovi. Společně, vedle sebe se opřeli o Brouskův psací stůl, usrkávali šampaňské a rozjímali nad tajemstvím vesmíru, nebo v Harryho případě se podivovali nad tím, jak je možné, že Draco byl tak super zábavný chlápek a skvěle se s ním dalo poflakovat.

„Chceš mě ošukat?“ zeptal se zčistajasna Draco.

Harry byl neuvěřitelně vděčný, že si zrovna nelokal šampaňského, protože jinak by se nejspíš udusil k smrti. „Cože?“

„Ty. Šukat. Mě,“ odhláskoval Draco pomalu a naprosto vážně.

„Co je to s tebou a sexem?“ Harry si uvědomil, že zní trochu zpanikařeně, ale nemohl si pomoct. „Proč ho chceš mít se mnou?“

Draco na něj zíral, jako kdyby nemohl uvěřit, že s ním Harry nesouhlasil. „Co je to se mnou? Vždyť jsi mě okukoval, Pottere.“

„Já… kdy?“

„Tam na záchodě. Neustále ses mi díval na penis. Nejsem slepý, víš?“

„Já jsem tě…“ Harry se odmlčel. Zíral Dracovi na penis. „Nekoukal jsem ti na penis, protože bych se chtěl s tebou vyspat.“

„Když nějaký chlap okukuje můj penis, znamená to dle mého slovníku pozvánku na dobrou šoustačku. Ve skutečnosti dle slovníku většiny lidí, Pottere.“

Harry nevěděl, co na to říct. Netušil, že zírat někomu na penis znamenalo pozvánku pro tu osobu k sexu, ale nechtěl Dracovi přiznat, že je takový ignorantský panic. Sáhl dolů s úmyslem pohrávat si s knoflíky na hábitu, ale našel tam jenom svůj penis a hrát si s touhle částí svého těla nebyl zas tak dobrý nápad.

„Navíc sis užil, když jsem ti ho kouřil, ne?“ Dracův hlas byl nyní jemnější, jako kdyby Harryho chtěl prosit.

„Jo,“ přitakal zamračeně Harry. „Ale nechápu, proč chceš ty věci dělat se mnou. Jsi moje úhlavní Nemesis.“

„Tvá úhlavní Nemesis?“ rozesmál se Draco. „Jsem vážně polichocen.“

Harry jej probodl pohledem. „Víš, co tím myslím. Nikdy jsme nebyli přátelé. A teď chceš, abych tě ošukal? Proč?“

Draco rozhodil rukama do vzduchu. „Jak tupý proboha můžeš být, Harry? Chci tě. Je to takhle jednoduché. Přitahuješ mě. Myslím na tebe. Hodně. Představuju si, jak tě líbám, lížu ti bradavky, kouřím ti péro, jak do mě přirážíš tak často, jak to zvládneš. Je to pro tebe dostatečné vysvětlení?“

Bylo. Bylo to víc než dostatečné. Byla to také ta poslední věc, kterou Harry očekával, že mu Draco řekne. Draco ho chtěl? Draco o něm fantazíroval?  Harry upřeně zíral na Draca. Nic jiného nedokázal. Nedokázal se pohnout, nedokázal mluvit, nedokázal ani dýchat, ale zvládl se dívat na Draca a lámat si hlavu, jak někdo tak krásný a chytrý, jako byl Draco Malfoy, mohl chtít někoho tak všedního a pitomého, jako byl Harry Potter.

Draco si podrážděně povzdechl, chytil Harryho hlavu do obou rukou a políbil ho.

*~*~*~*~*

Harryho druhá zkušenost homosexuálního rázu:

Harry měl v sobě cosi, co přesně vědělo, co dělat v situaci, v jaké se právě ocitl. Což bylo skvělé, protože Harry sám byl docela bezradný. Na jeho rtech se nacházely druhé rty a cizí jazyk byl v jeho puse, ruce na jeho pokožce a tvrdé tělo se tisklo k tomu jeho.

Harry by zpanikařil, ale ta věc uvnitř něj převzala kontrolu. Možná to byl jeho penis. Mohl mít penis vlastní svědomí? Ve skutečnosti na tom nezáleželo, dokud ta věc Harrymu napovídala, co má dělat. A to také dělala.

Harry si přitáhl Draca blíž, vnutil mu svůj jazyk do pusy v touze ochutnat každičký jeho kousek. Poškrábal prsty Dracovi záda, a když se Dracova rostoucí erekce přitiskla k jeho vlastní, začal přirážet boky.

„Ksakru ano,“ zasténal Draco Harrymu do úst. Prsty stočil kolem Harryho ramen, pusou mu putoval po lících, krku, hrudníku, až našel bradavku. Harry vyklenul záda, zapletl jednu ruku Dracovi do vlasů, aby ty geniální rty přitiskl blíž, zatímco ta druhá si našla cestu dolů a sevřela Dracův úd.

„Ošukej mě, Harry.“ Draco hleděl na Harryho očima lesknoucíma se touhou a Harry jen znovu a znovu přikyvoval.

„Tady?“

„Ano. Na stole.“ Draco se na vteřinku odtáhl, otočil a nabídl Harrymu své pozadí. Harry se přisunul blíž, přejel rukama po té dokonalé bledé kůži a otřel si svůj tvrdý penis o Dracův zadek.

Možná teď byla vhodná chvíle Dracovi říct, že není gay, ale nezdálo se to podstatné, když jediné, po čem Harry toužil, bylo vrazit své mužství do Draca a pořádně ho ošukat na Brouskově stole. Draco se přitiskl dozadu a Harry cítil, jak se špička jeho údu tiskne k Dracovu vstupu.

Chvíli se bál, že se tady a teď udělá.

„Počkej,“ zavrčel Draco a začal osahávat položky na stole. „Potřebujeme lubrikaci.“

Harry přestal přirážet a jen se otíral penisem nahoru a dolů mezi Dracovými půlkami. Přepadl kalamář s inkoustem a modrá se rozlila všude po koberci, ze stolu slétl pergamen a brky, a pak Draco nacpal Harrymu do ruky malou lahvičku.

„Co to je?“ zeptal se Harry, lahvičku neotevřel, jen si prohlížel její průhledný obsah.

„Záleží na tom? Je to viskózní. Mělo by se to dát použít.“

Harry, jelikož nebyl schopný najít na této teorii chybu, si vyprázdnil obsah na ruce. Několikrát si přejel po penisu, pěkně na něj rozetřel kluzkou kapalinu, pak jí potřel i Dracův vstup a jemně vtlačil jeden prst dovnitř.

„Už to udělej,“ pobídl ho Draco netrpělivě. „Nic z toho není potřeba.“

Opět Harrymu zněl Dracův návrh rozumně, takže si nastavil do pozice svůj penis a začal tlačit. Zažil krátký záblesk, kdy jeho mozek dostal zkrat a všechny smysly na něj začaly v panice řvát, že se chystá ošukat Draca zatraceného Malfoye a co si to k čertu myslí, ale ten moment se během okamžiku ztratil, když vklouzl mužstvím do Draca a jediné, co dokázal cítit, byla těsnost, horkost a och tak zasraná dokonalost.

„Bože, ano, to je přesně ono.“ Draco zatlačil proti němu, rukama se zapřel o okraje stolu. „Teď se mě dotkni.“

Harry zastavil své boky, chvíli žasnul nad pocitem, jaké to je být zabořený v cizím těle, pak se natáhl kolem Draca a obtočil prsty kolem jeho pulzující erekce.

„Teď se pohni, Harry.“

A Harry přesně to udělal.

Teda, pokusil se přesně to udělat. Ale když se odtáhl nazpět, penis zůstal přesně na tom místě, kde byl - hluboko uvězněn v Dracově zadku.

„No tak. Přestaň provokovat.“ Draco se ohlédl přes rameno a obdařil Harryho netrpělivým pohledem.

„Snažím se,“ odpověděl Harry, neboť si nebyl jistý, jestli je normální, že mu penis během sexu uvízne. Nebyl zrovna expertem.

„Jak to myslíš, že se snažíš?“

Harry si povzdechl a chtěl pustit Dracův penis, aby jej mohl oběma rukama popadnout za boky a v případě nutnosti použít sílu. Ale zasekla se i jeho ruka a prsty se odmítaly oddělit od Dracovy erekce.

„Do prdele,“ zaklel Harry, když mu něco začalo docházet.

„Ano, to byla cílová destinace dnešního večera, Harry.“

„Ne. Chci říct, že to vím, ale… do prdele, nemůžu se hnout.“

Draco se znovu ohlédl přes rameno a pokusil se od Harryho odtáhnout. Výsledkem byl pocit, jako kdyby se Harrymu sloupávala kůže na penisu, díky čemuž polekaně zařval, a vzápětí jej následoval Draco ostrým zasyčením.

„No, vskutku do prdele,“ potvrdil Draco se svěšenými rameny.

„Myslím, že to bylo lepidlo,“ zašeptal Harry.

„Och tak ty myslíš?“ Draco se do něj zabodl pohledem, jako kdyby to byla jenom Harryho vina, a přitom on byl tím, kdo navrhl tohle použít.

Harry se na něj podíval a nedokázal se ovládnout. Šíleně se rozhihňal. Bylo zatraceně nezvyklé, že Harryho zatemnělé mysli ještě nestačil dojít žádný možný následek. Draco si odfrkl, ale Harry si byl jistý, že to udělal, aby zakryl uchechtnutí.

„Myslím, že potřebujeme hůlky,“ rozhodl Draco.

„Och tak ty myslíš?“ vrátil mu Harry, který se stále smál.

„Nebuď takový chytrolín, Pottere. Tohle je - “

„Katastrofa,“ dokončil za něj Harry. „Jo, to vím.“ Přesto se stále nedokázal přestat pochechtávat.

„Pojď.“ Draco se narovnal a Harry byl donucený narovnat se společně s ním. Byl to prazvláštní pocit, pokoušet se chodit s penisem stále zabořeným v Dracovi, s jednou rukou přilepenou na Dracův úd a s druhou k jeho boku.

„Pamatuješ si, kde jsme je nechali?“ zeptal se Draco. Harry si povzdechl. „Přestaň mi funět na krk.“

„Do háje, těžko můžu dýchat jinam.“ Harry si opřel bradu o Dracovo rameno, aby podpořil své tvrzení. „Stejně je to všechno tvoje vina. Ty a tvá posedlost sexem.“

„Naše hůlky, Harry. To je naše prvotní priorita. Házet vinu můžeš později.“

„Nepamatuju si, kde jsme je nechali.“ Harry si znovu povzdechl a pak, jen aby otravoval, protože tohle byl přece Draco, mu fouknul do ucha. Draco prudce otočil hlavu, vrazil do Harryho brýlí, takže mu zůstaly balancovat na nose téměř vertikálně. Harry si je chtěl upravit, ale nemohl, protože ruce měl zaseknuté. Pokusil se otřít o stranu Dracovy hlavy, aby si brýle narovnal.

„Co to proboha tam vzadu děláš?“

„Snažím se nebýt napůl slepý. Tvoje vina. Opět.“

„Pojď prostě najít naše hůlky,“ protlačil Draco skrz zaťaté zuby. „Teď pohyb. Vykroč levou nohou.“ Harry poslušně pohnul nohou. „Tvou druhou levou nohou, Pottere.“

Po několika pokusech se jim konečně podařilo sladit a zvládli vyjít z kanceláře, aniž by narazili do nábytku. Na chodbě se zastavili.

„Myslím, že jsme je nechali v patře pod námi,“ ozval se Harry. Doufal, že má pravdu. Netušil, jak daleko zvládnou v této pozici dojít, než si jeden z nich nebo oba zlomí vaz.

Podařilo se jim vyrovnat rytmus a pohybovat těly jako jeden. Ale pokaždé, když se Draco pohnul, se mu na určitých místech sevřely svaly a příjemně se stahovaly kolem Harryho penisu. Vyloudilo to z něj zasténání a pak další a další.

„Jsi v pořádku, Harry?“

„Jo,“ vydechl Harry. „To je tak dobrý.“

„To mě…“ Draco se odmlčel. „To mě právě teď šukáš?“

„Myslím, že jo. Nepřestávej.“ Harry si opřel čelo Dracovi o rameno. „Tak dobré.“

„Nemůžu uvěřit tomu, co to děláš.“

„To není tak, že bych měl – ach, kruci – příliš na výběr,“ Harry se každým krokem blížil víc a víc vrcholu.

Draco dopáleně zafuněl a rozešel se rychleji, zdánlivě naštvaný, ale pouze tím zvětšil tlak působící na Harryho penis. Nedokázal to vydržet už dlouho, a zrovna když zatáčeli za roh a spatřili před sebou výtahy, Harryho tělo už nemohlo.

„Kurva ano,“ zasténal, vystřelil své sperma hluboko do Dracova těla a celý se roztřásl. Nikdy předtím nezažil orgasmus za chůze. Byl to ten nejkurioznější zážitek.

„Co to bylo?“ ohlédl se podezřívavě Draco přes rameno.

„Moje panictví,“ zašeptal Harry Dracovi do krku.

Dracovy kroky znejistěly. „V tom případě doufám, že to pro tebe bylo lepší než pro mě.“

„Co?“

„To bylo i mé panictví, ty nebelvírský zmetku.“ Draco zněl skutečně ublíženě.

„Omlouvám se.“ Harry vtiskl mokrý polibek Dracovi těsně pod ucho. „Později ti to vynahradím, pokud budeš chtít. Zrovna teď mám ruce tak trochu zaseknuté.“

„Toho jsem si nevšiml,“ opáčil Draco. Harry viděl, jak se mu koutek úst cuká, jako kdyby se snažil neusmát. Možná Draco ve skutečnosti na něj naštvaný nebyl. Harry doufal, že nebyl. Protože musel přiznat, že chtěl tohohle dělat s Dracem víc. Teď bylo šukání Draca skvělý. Jen si představte, jaké by to bylo, kdyby se dokázali pohybovat správně.

Dospěli k výtahu a Draco zmáčkl čudlík. Pak čekali v tichosti. Harry se přitulil k Dracovým vlasům; krásně voněly. Draco jej nechal, stál klidně a vyrovnaně, jako kdyby neměl ke svému tělu přilepeného Nebelvíra.

Něco jim zasvištělo kolem hlav a Draco vystřelil rukou, zdánlivě instinktivně.

„Ha!“ vykřikl a zvedl ruku, aby se Harry mohl podívat. Mezi jeho bledými prsty se třepotala zlatonka.

Harryho mírumilovná, ukojená nálada byla v cuku letu ta tam. „Ty zatracený mizero! To není fér. Je tohle jediný způsob, jak dokážeš chytit zlatonku? Když mám ruku přilepenou k tvému zpropadenému ptáku?“

Draco Harryho probodl pohledem. „Je tohle jediný způsob, jak mi dokážeš ukrást panictví? Když tě nemám jak zastavit?“

Harry zalapal po dechu. „To bylo podlé, Malfoyi, dokonce i na tebe.“ Harry strčil tělem Draca do zad. Draco gesto opětoval, narazil do Harryho, který ztratil rovnováhu a převrátil se.

Oba spadli na podlahu na jednu zmítající se hromadu a přitom na sebe navzájem ječeli, jako kdyby je na nože brali.

Výtah tiše zacinkal a dveře se odsunuly. Ale nebyl prázdný. Harry přestal zápolit s Dracem a zíral vzhůru na působivou figuru Kingsleyho Pastorka.

Ale to na tom nebylo to nejhorší.

„Myslím, že jsme našli naše pachatele,“ oznámil Kingsley. Zpoza bystrozorových širokých zad vyšel muž. Byl to ten poslední člověk, kterého Harry v tuto chvíli toužil vidět.

Vážně by daleko radši viděl Rona nebo Brouska nebo dokonce i Voldemorta vzkříšeného z mrtvých.

Ale nechtěl vidět Severuse Snapea.

„Pane Pottere,“ vyplivl Snape a zabodával se do něj těma černýma očima. Harryho nezajímalo, že Snape byl po celou dobu na jejich straně. Harryho nezajímalo, že Snape byl stejný válečný hrdina jako Draco nebo on. Harryho nezajímala žádná z těchto věcí, protože věděl, že Snape byl bastard, který Harrymu bude omlacovat o hlavu jeho hloupost po celý zbytek života.

A no dobrá, vezmeme-li v úvahu, že Harry byl nahý a přilepený k Dracovi Malfoyovi, Snapeova tvrzení možná měla něco do sebe. Ale ani to Harryho nezajímalo.

„Nechtěli byste nám vysvětlit, co se to tu děje?“ zeptal se Snape a přejížděl pohledem z Draca na Harryho a zase zpátky.

„Přilepili jsme se,“ prohlásil Draco rozmrzele, jako kdyby ho Snape káral za zpackaný lektvar.

„Přilepili?“ Snape vyklenul jedno obočí.

„Lepidlem,“ zašeptal Draco a zatahal za jedno zlatončino křídlo. „Mysleli jsme si, že to je něco jiného.“ Otočil tělem a donutil Harryho se hýbat společně s ním, aby odhalili boky a Snape se mohl podívat, kde přesně se přilepili.

„Ach. Chápu,“ potvrdil Snape. Kingsley se otočil zády k nim, ramena se mu třásla a až po chvíli Harrymu došlo, že se snaží nesmát. Dokonce i Snape vypadal náhle trochu zaraženě, rty měl stisknuté do úzké linky a černé oči se mu leskly.

„A nebyli jste schopní se odlepit?“ Snape civěl na Harryho. „Jistě s magickým talentem pana Pottera by trocha lepidla neměla být problémem?“

„Ztratili jsme hůlky,“ zamumlal Harry a zlostný pohled Snapeovi oplácel.

Kingsley se konečně otočil čelem k nim, hruď se mu stále vzdouvala potlačovaným smíchem. „A kde jste je ztratili? Někde ve sněhové bouři, která v současné době zuří na šestém patře, nebo na dně jezera v kanceláři ubohé paní Blakemoorové?“

„Vy jste to viděli?“ řekl Harry a až teď se začal bát, co by se jim mohlo stát. Mohli kouzelníky uvrhnout do Azkabanu za vandalismus? Nebyl si jistý.

„Bylo těžké si nevšimnout, že celé oddělení má náhle nábytek přilepený ke stropu,“ řekl Snape a překřížil si paže na hrudi.

„Mohu se odvolávat na Imperius?“ zeptal se Draco. Harry ho probodl pohledem. „Harry se také odvolává na Imperius,“ dodal Draco a obdařil Harryho úsměvem, který říkal ‚následuj mé vedení‘. Tím si Harry nebyl tak jistý. Následoval Dracovo vedení celý večer a podívejte, kam jej to dostalo.

„Ne, pane Malfoyi, nemůžete. Ačkoliv oficiální výpověď můžete učinit později. Zrovna teď je myslím načase vás dva odlepit. Domnívám se, že jsem již viděl dostatečně vašich propletených tělesných částí, aby mi to vystačilo na zbytek života.“ Snape sáhl pro hůlku, namířil jí na ně a cosi zamumlal.

A poté se mohl Harry opět hýbat, tak se rychle odtáhl od Draca. Cítil se trochu osaměle, když pak seděl vedle něj s koleny přitaženými k hrudi.

„Brouskova kancelář je chráněna proti vloupání,“ vysvětlil křenící se Kingsley. Prozatím se celou situací zdál být docela pobavený. „Vydali jsme se to prošetřit, ale v ten moment, co jsme vstoupili do výtahu, jsme ucítili magii všude. Alastor je přesvědčený, že jsou zde na Ministerstvu nebezpeční Smrtijedi. Musím přiznat, že jsem rád, že jste to byli jen vy dva.“

„Je nám to líto?“ nabídl Harry a na oba muže se usmál svým nejlepším nevinným úsměvem.

Snape zúžil oči. „Ne, není. Ale bude. Nyní pojďte s námi.“

*~*~*~*~*

Harryho šťastný konec:

Kingsley je uklidil oba do své kóje a obstaral jim zpět jejich oblečení a hůlky. Nyní seděli Harry s Dracem bok po boku za Kingsleyho stolem, oba v ruce drželi kouřící hrnek s kafem. Již se postavili Moodymu, Brouskovi a panu a paní Weasleyovým a vyšli z toho bez trestu odnětí svobody.

Přesto museli oba zaplatit tučnou pokutu, ale to Harryho doopravdy trápit nedokázalo.

„Jsi stále opilý?“ zeptal se Draco a zadíval se na Harryho.

„Trošku.“

„Budeš něčeho z tohohle litovat, až znovu vystřízlivíš?“ Draco zněl nejistě.

Harry to zvážil. Část z něj chtěla z celého dnešního večera vinit alkohol. Ale aby byl upřímný, bylo v tom víc než jen šampaňské. Potřeboval něco a jaksi se ukázalo, že to něco byl Draco.

Dnes večer se bavil víc než za poslední rok.

„Ne,“ odpověděl a na Draca se usmál. „Ne, nebudu. Co ty?“

„Ne.“ Draco opět zazněl jistě a velice potěšeně. Harrymu úsměv oplatil. Harryho to uvnitř zahřálo.

„Takže,“ začal Harry a hleděl na šálek ve svých rukách. „Stále to chceš ještě zkusit pořádně?“

„Co zkusit?“

„Vždyť víš. Sex.“

Draco se ušklíbl. „No teď se podívejme, kdo je posedlý.“

Harry si nebyl jistý, jestli si Draco dělá srandu nebo ne. Zíral na něj a chvíli byl přesvědčený o tom, že jej Draco odmítne, a kupodivu měl z toho daleko horší pocit, než jaký kdy zažil.

„Samozřejmě, že chci,“ souhlasil Draco. „Stále mi dlužíš dobrou soulož.“

Harry vypustil zadržovaný dech. „Kdy? Chci říct, máme na tohle vybrat datum nebo tak něco?“

Draco protočil očima, pak odložil hrnek a na židli se otočil. „Jakmile nás propustí, pojď se mnou ke mně. Mám tam patřičný lubrikant. Slibuju.“

Harry přikývl a zakřenil se. „Dobrá.“

Chvíli zůstali potichu, ale nebylo to nepříjemné. Docela často se ohlíželi jeden na druhého. Pak se Harry nedokázal zastavit, naklonil se kupředu a jemně Draca políbil na rty. „Díky.“

Draco vyklenul jedno obočí. „Za co?“

„Dneska jsem se bavil,“ pokrčil Harry rameny. „A vážně jsem to potřeboval.“

„Jo,“ zašeptal Draco. „Já taky.“ Políbil Harryho, zprvu lehce, ale když mu Harry polibek oplatil, stal se dychtivějším, tvrdším a jen trochu neobratným.

„Tak jsem přemýšlel,“ řekl Draco, jakmile se oddělili.

„Och ne,“ zasténal Harry a bezradně se na Draca podíval.

„Stále věřím, že bychom měli zavést onu skvělou, starou mudlovskou tradici do našeho světa.“

„Pokračuj.“

Dracovy oči se zúžily a zableskly se rošťáctvím. „Příští týden se odehrává v Londýně veliký famfrpálový zápas.“

Harry potřásl hlavou. Věděl, že by neměli. Dostane je to do vážných potíží.

„Myslím, že bychom tam měli jít. Vsadím se, že nikdo předtím ještě neviděl naháče na koštěti,“ řekl Draco a obdařil Harryho troufalým úsměvem.

Harry přikývl a pak se zakřenil na Draca nazpět. „Jasně. To zní jako sranda.“

 

~~konec~~