Natažená ruka se uzavřela kolem zlatonky. Harry si ji přitáhl blíže k tělu a usmál se, když se křídla zatřepetala proti jeho nahé hrudi. Počasí bylo dokonalé na létání a on se cítil tak svobodný, že se rozlétl kolem hřiště. Právě rozpoznal rudé vlasy Rona, který stál pod ním a sledoval ho.

Uběhly tři měsíce od doby, kdy zabil Voldemorta a unikl ze sklepení Malfoy Manoru a stále měl pocit, jako by byl kontrolován, aby nespáchal sebevraždu. Nikdy nebyl schopný opustit ložnici, aniž by ho někdo nesledoval. Jedinou dobu, kdy nebyl pronásledován, bylo, když byl ve sklepení. Snape vždy seděl za svým stolem nebo před krbem. V mužových osobních pokojích. Měli rozvrh, usnadňovalo to rutinu, která jim oběma vyhovovala. V pondělí se Harry objevoval v sedm s taškou knih, připraven dělat si domácí úkoly. Když skončil, Snape se posadil a mluvil s ním o obraně a jak bystrozorové zatýkají všechny uprchlé Smrtijedy.

V úterý si Harry dělal školní práci ve společenské místnosti a proplížil se dolů do sklepení na čaj. Tu noc proseděli v tichu, oba upíjeli čas a zírali do ohně. Ve středu se procházeli kolem jezera a probírali, jak jde Harrymu vyučování a věci, které chtěl dělat po vystudování. Čtvrtek byl Harryho oblíbeným dnem, Snape mu povoloval panáka brandy a dovolil mu pokládat otázky o jeho životě. Často mluvili o Snapeových  školních dnech a příležitostně o jeho čase mezi Smrtijedy. Harry nesnášel pátek; zůstával ve společenské místnosti celou noc a dělal si víkendové domácí úkoly s Ronem a Hermionou. Předpokládal, že Snape potřebuje od něj pauzu a tak zůstával stranou. Prošel tímto dnem s vědomím, že bude moci strávit celý víkend skrytý ve sklepení.

V sobotu Harry vstal a snědl snídani ve Velké síni s ostatními Nebelvíry. Ron obvykle trval na nějakém společném čase, takže zamířili ven, aby strávili několik hodin na famfrpálovém hřišti.

Harry střemhlavě letěl směrem k zemi, srdce mu závodilo a on pevně sevřel koště rukama v kožených rukavicích. Natáhl ruku a lehce s ní pročísl rudé kadeře svého nejlepšího přítele, než ji stáhl zpět a vyrovnal své koště.

Obkroužil hřiště ještě dvakrát, než zachytil známku černé tečky, přibližující se k Ronovi. Harry si to namířil zpátky k těm dvěma mužům, sledoval, jak tam stojí a upřeně ho pozorují. Ladně přistál a sesednul z koštěte.

„Profesore, netušil jsem, že můžete vycházet ven během dne.“ Snapeovy oči se zúžily a jeho ústa se zkroutila, což znamenalo ve Snapeovské řeči, že si myslí, že Harryho poznámka byla minimálně tak trochu vtipná.

„Máte zpoždění, Pottere.“

„Vy se staráte.“ Harry se usmál a zamrkal na svého profesora řasami. Povšiml si Ronovy znechucené tváře a přidal ještě jedno mrknutí.

„Pane Pottere, nenechte se oklamat takovýmito věcmi. Jednoduše jsem se unavil čekáním na vás, až vpadnete do mého bytu. Připojíte se dnes ke mně nebo budu moci ve skutečnosti udělat nějakou práci?“

Harry si to interpretoval jako ‚ano, obával jsem se, když už máš oproti normálu dvě hodiny zpoždění a chtěl bych vědět, jestli půjdeš se mnou do sklepení, takže tam nebudu muset sedět úplně sám.‘

„Jen mně nechte odnést koště a uvidíme se tam dole.“ Harry ho sledoval, jak odchází, černý hábit za ním vlál. Otočil se dokola a jen tak mimochodem zjistil, že Ron se na něj dívá, když Snape odcházel znovu čekat.

Harry se nadechl vůně santalového dřeva a lektvarových výparů, když pádil, aby se dostal ke Snapeovi. Soboty rychle vzaly místo čtvrtkům v jeho životě. Před dvěma sobotami seděl Harry ve svém obvyklém rohu na pohovce a byl překvapený, když namísto sezení na vzdáleném druhém konci od něj Snape zaváhal a pak se posadil doprostřed.

„Dostal jsem přednášku od Rona, abych se od tebe držel dál. Myslí si, že mě využíváš, víš, bylo by to dost snadné, protože jsem stále traumatizovaný z doby, co jsem strávil v Malfoyově péči.“

„Zajímavá teorie. Vysvětlil jsi mu, že ti vypomáhám ve tvém dalším vzdělání a pokouším se ti pomoci vyrovnat se s tvými přetrvávajícími pocity z uvěznění v Malfoy Manor?“

„Ano, samozřejmě. Oba, Ron i Hermiona, vědí o tom, jak jsi mě v tomhle trénoval minulý rok a že jsme se stali přáteli.“ Snape zavrčel a překřížil si ruce na prsou. „Přesto se o mě stejně bojí.“

„Co přesně dělá Weasleymu starosti?“

Harry cítil, jak mu do obličeje stoupá horko a doufal, že se nezakoktá. „No, jeho přesná slova byla, že si myslí, že mě šoustáte a já jsem podle všeho příliš křehký, abych se vám ubránil.“

„Ach, to je vcelku zjevný předpoklad.“ Harry nepatrně naklonil hlavu, takže mohl vidět Snapeův profil. Na jeho tvářích byl nejnepatrnější náznak barvy. „Vcelku úzkoprsá mysl jako je jeho ve skutečnosti předpokládá, že já budu ten, kdo šoustá. Vždy mě udivuje, jak jeden přeskočí možnost, že starší partner by se nechtěl podrobit kouzlu krásného mladého muže.“

Harryho oči se rozšířily a představa alabastrové pokožky pod ním ho donutila se nervózně zavrtět a překřížit nohy. Usmál se, když ucítil ten nejjemnější dotek na své ruce, která odpočívala na pohovce mezi ním a druhým mužem.

***

„Rone?“

„Hmm?“ Bledá pihovatá ruka se natáhla a zaváhala nad šachovnicí.

„Jak se náš svět tváří na potraty?“

„Er… myslím, že mu je to jedno. Tím myslím, že je daleko svobodomyslnější, co se týče er… sexuálních záležitostí, než jsou mudlové. Některým se to nelíbí, ale záleží to na čarodějce. Jakože je to její tělo a všechny tyhle blbosti.“

„Och… a co kouzelníci?“

„Ti v té věci k tomu nemají moc co říct, ona musí nosit dítě.“

„Ne, myslím tím, můžou jít kouzelníci na potrat?“ Dvě modré oči se zaklesly do jeho a on téměř mohl vidět, jak se za nimi otáčejí kolečka.

„Ne.“

„Ne? Proč ne?“

„Kouzelníkům není povoleno jít na potrat, to je zákon.“

„Proč je to zákon?“ Ron si hluboce povzdechl a protřel si stranu krku, než znovu promluvil.

„Myslím, že je to, protože kouzelníci nemohou otěhotnět náhodou. Víš, musí vypít lektvar, takže je tu… no musí to celé naplánovat. Navíc musíš být mocný kouzelník, abys byl schopný otěhotnět dokonce i s lektvarem, pravděpodobně se chce, aby měli děti, neboť se má za to, že dítě pak bude také mocné.“

„Ach, myslím, že to dává smysl.“ Harry si položil ruce na kolena pod stolem, prsty se mu zaryly do volného spodku od pyžama, které měl na sobě. „Er… Rone, myslím si, že jsem těhotný.“

Přestože Ronald Weasley měl velmi dobrou představu, kam ta konverzace směřuje, tupá rána se rozezněla Nebelvírskou společenskou místností, když narazil do podlahy.

***

„Gratuluji, Harry.“

Harry ignoroval Brumbála a daleko více se zajímal o talíř sušenek, který ležel na kraji mužova stolu. V současné době už cucal druhý citrónový bonbón a prostě věděl, že s čokoládovou sušenkou by to byla přesně dokonalá kombinace.

„Harry, mohu se zeptat, kdo je otcem tvého dítěte?“

„No, profesore, tam je ten problém. Je to někdo, po kom bych radši neměl žádnou žijící či dýchající vzpomínku po zbytek mého života. Ron mi řekl, že kouzelníkům nejsou povoleny potraty.“

„Ne, Harry, nejsou. Musíš nám říct, kdo by měl být otcem, je to důležité.“

Cítil jejich oči, jak se do něj propalují a sušenka, kterou kousal, se stala suchou. Zdálo se mu, jako kdyby skleněné střepy krájely jeho jazyk umlčujíce ho tím, takže nikdy nebude muset říct pravdu.

„Proč je to důležité, pane?“

„Bude si moci nárokovat to dítě a při tom si také bude nárokovat tebe, Harry.“

„To není problém, pane, je mrtvý.“

„Pottere, je tradice, že pokud nosíš dítě z jejich pokrevní linie, tak blízcí příbuzní si také mohou střežit nárok na dítě. Pokud kdokoliv z jeho rodiny zůstal, pak je to vskutku problém.“ Snapeův hlas byl klidný a vyrovnaný, ale Harry viděl, jak jeho ruce drtí opěradlo křesla, ve kterém seděl.

„Dali mi lektvar do dušeného masa a poté, co to tolikrát použili, aby mi dali lektvar a podobné věci do jídla, jsem už nedával pozor na chuť.“

„Harry? Ty říkáš, že…“

„Prosím, dejte mi minutu, pane.“ Před ním se objevil šálek čaje a Harry si ho vzal z dlouhých, lektvary potřísněných prstů svého profesora. „Malfoy… Lucius Malfoy přišel pár minut poté, co jsem se najedl. Jen tam stál na prahu dveří a koukal na mě. Seděl jsem na mém lehátku a on si klekl hned vedle mě, podal mi sklenici vody, myslel jsem si, že je to voda. Vypil jsem to, ale on neodešel. Pak jsem se začal cítit… rozpáleně. Moje kůže začala brnět a…“

„Afrodiziakální lektvar.“ Harry přikývl, vděčný, že to Snape dokončil za něj, nechtěl zacházet do detailů téhle zkušenosti.

„Mladý pan Malfoy bude oprávněný žádat tvoji ruku, Harry, a ministerstvo vás přinutí uspořádat svatbu. Tenhle lektvar jen zřídkakdy funguje a nedají ti šanci ukončit těhotenství.“

„Takže mě budou chtít předat někomu, o kom si myslí, že na mě dohlédne, udrží mě pod kontrolou?“

„Jsem si jistý, že Draco bude více než ochotný hrát tuhle roli, Pottere. Zabil si jeho otce, tohle pro něj bude dokonalá pomsta.“

„Není tu nic, co můžeme udělat? Radši bych nestrávil zbytek svého života připoutaný k Malfoyovi.“

Ticho v místnosti bylo dostatečnou odpovědí. Zákon byl jasný, nemohl uměle ukončit těhotenství a teď patřil Dracu Malfoyovi.

***

Harry zíral přímo před sebe a soustředil se na hluboký hlas, který právě ponižoval Hermionu za přidání špatného množství lněných semínek do lektvaru. Muž se radoval ze skutečnosti, že konečně chytil Hermionu, jak udělala chybu. Harryho oči byly přilepené na instrukcích na tabuli, jak se snažil ignorovat způsob, jakým na něj Malfoy chlípně pošilhával.

Bojoval s Brumbálem o oznámení jeho těhotenství, ale starý muž na tom trval. Bylo jenom otázkou času, než bude příliš složité skrývat jeho rostoucí břicho a jestliže se ostatní studenti dozvědí o jeho stavu, pak bude méně šancí, jak poškodit přicházející dítě.

Byly to tři dny od doby, kdy to ředitel oznámil při večeři a Harry se od té doby vyhýbal Malfoyovi. Z úšklebku na chlapcově bledé tváři, mu bylo jasné, že v jeho mysli není žádná pochybnost o tom, kdo je otcem.

Harry si všiml po čtvrtém přečtení instrukcí, že zapomněl popadnout lněné semínko a že si zadělává na stejně tvrdá slova, jako schytala Hermiona. Tiše se postavil a přešel dozadu do třídy, kde byla skříň se zásobami. Uvědomil si svoji chybu, když ucítil teplý dech na svém krku. Prsty se stočily kolem jeho zápěstí a paže se stočila a opřela se o jeho nepatrně větší břicho, které bylo schováno jeho hábitem.

„Můj Harry… Otec mi říkal, jak krásně jsi zněl, když jsi vyvrcholil. Byl jsi tak nedočkavý, tak reagující na jeho doteky.“ Blonďák jazykem přejel přes Harryho pravé ucho. „Řekl mi, jak jsi škemral o jeho ptáka.“

Harry se otřásl a snažil se přiblížit ke skříni, aby se dostal od těla, které se tisklo k jeho zádům. „Pak mě nech ti říct, Malfoyi, jak tvůj otec škemral o slitování, než jsem ho zabil.“

Harry zalapal po dechu, když Malfoy k němu přirazil boky a natlačil ho do police před ním, vysoké do pasu. „Hloupý Potter. Budeš můj a já ti slibuji, že tě donutím litovat těch slov po každou sekundu tvého bezcenného života. Myslím, že se znovu potřebuješ seznámit s nižšími patry Malfoy Manoru.“

„Pane Malfoyi, je tu nějaký problém?“

„Ne, profesore, jen jsem pomáhal Potterovi vzít si přísady.“

Snape sledoval, jak se Malfoy vracel na své místo. „V pořádku, Pottere?“

„Ano, pane.“

****

„Vážně sis myslel, že jsem posledních několik let svého života strávil ochranou kluka jen proto, aby skončil ve tvých rukách?“ Snape zmáčkl ten zranitelný krk pevněji. „Nejsem blázen; viděl jsem způsob, jakým se na něj díváš. Ty bledě šedé oči, jak sledují každý jeho pohyb. Ubohý Draco, tak zmatený. Prahneš po jeho zadku a jeho krvi, dovol mi vyřešit tvé dilema.“

Plné rudé rty se zachvěly emocí, když upíral pohled do očí svého vraha. Draco bez mrknutí upřeně hleděl do temných tůní prosté pocitů. Sevření kolem krku se zmírnilo a na krátký okamžik si myslel, že Snape si to rozmyslel, ale pak ucítil tupou špičku hůlky, jak se mu tiskne oproti holému trupu a spíše cítil, než slyšel zašeptaná slova, než krásně zelené světlo naplnilo ložnici.

***

Severus byl vzbuzen v pět hodin toho rána křikem. „Profesore! Pomozte, profesore!“ Zabralo mu to jen chvíli, než se plně probudil, spustil nohy přes okraj a vklouzl nahými chodidly do černých bačkor. Severus vyzvedl svůj hábit na učení z nejbližšího křesla a použil ho, aby jím překryl svou dlouhou šedivou noční košili. Trvalo mu sedm minut otevřít dveře a nebyl překvapený pohledem na tři rozcuchané Zmijozely netrpělivě čekající na něj v chodbě.

„Co je důvodem pro probuzení mě v takovouto hodinu?“

„Pane, Draco je mrtvý. Crabbe ho našel v posteli, když ho šel vzbudit na časný famfrpálový trénink.“

„Pokud je už mrtvý, proč bylo nutné mě budit? Co čekáte, že udělám, vzkřísím ho?“ Severus zavřel dveře a zamířil zpátky do ložnice. Předtím, než se odploužil do stále teplé postele, klečel před krbem. „Řediteli?“

Uslyšel zasténání, než se Brumbál objevil v ohni. „Ano, Severusi?“

„Draco Malfoy je mrtvý. Navrhuji, abys poslal někoho, kdo vynese jeho tělo z ložnice, než příliš mnoha studentům ten pohled způsobí trauma.“ Severus se postavil, nechal hábit spadnout na zem a vlezl pod přikrývky barvy lesní zeleně. Byl právě vprostřed nádherného snu a doufal, že by mohl najít způsob, jak si ho přivolat zpět.

***

Harry seděl s překříženýma nohama naproti Hermioně v ložnici chlapců sedmého ročníku. Čekala na nějakou reakci od něj. Před chvílí mu řekla, že Draco Malfoy zemřel ve spánku. Bradavice byly vzhůru nohama kvůli jeho smrti. Bylo jasné, že neumřel přirozenou příčinou, byl dokonale zdravý. Na jeho těle nebyly žádné známky, což Harryho dovedlo k jedinému závěru, Avada Kedavra.

Harry zúžil oči, jak jeho mysl zběsile pádila. „Takže nikdo jiný nepožaduje se se mnou oženit? Jsem volný…“

„Předpokládám, že jsi, pokud se neozve jiný příbuzný Malfoyů. Mají velikou rozvětvenou rodinu, ne?“

„Potřebuju být na chvíli sám, Hermiono. Jdu se projít.“ Harry seskočil z postele; chvíli mu trvalo, než si natáhl tenisky a pak odešel ze dveří, zanechal tam sedící Hermionu.

Neváhal ani na vteřinu, jeho tělo okamžitě zamířilo ke sklepení. Potřeboval Snapea a věděl, že ten muž by udělal cokoliv, aby mu pomohl, ochránil ho. Vždycky to tak dělal.

Harry se neobtěžoval klepat; pronesl heslo: „bazilišek“ a vstoupil do osobního bytu Severuse Snapea. Muž, kterého hledal, seděl ve svém obvyklém, černou kůží potaženém křesle před krbem a držel to, co se ukázalo býti panákem brandy.

„Pottere.“ Vždycky ho pozdravil stejně a z toho jediného slova, byl Harry schopný vyhodnotit mužovu náladu. Vyšlo z něj jemně a Harry to vzal tak, že je vítaný připojit se k němu.

„Profesore, je mi líto to s Malfoyem, vím, že jste vždycky vypadal, že ho máte rád.“

Snape mu nepatrně kývnul, že si je vědom jeho slov a Harry se posadil na pohovku naproti němu. „Musím se vás zeptat, jestli je způsob, jak se zbavit toho dítěte, pane.“

„To je nelegální, Pottere, věřím, že to víte.“

„Vím, pane. Nemůžu mít to dítě, nechci vychovat další zrůdu a vím, že bych ho nikdy nemohl milovat, nikdy bych nemohl přehlížet způsob, jakým se to stalo.“

„Ředitel mě informoval, že vzdálený Malfoyův příbuzný mu poslal dopis uvádějící, že by byl ochotný se nabídnout.“

„Tak brzy, pane? Malfoy umřel včera.“

„Dopis obdržel ten den, kdy bylo oznámeno tvoje těhotenství. Řekněte mi, Pottere, jen se v současné době nechcete oženit nebo nechcete to dítě? Potřebuji, abyste byl upřímný.“

Harry upřeně civěl do plamenů; snažil se představit si, že je otcem bledého blonďatého chlapce. Bylo mu sedmnáct let, byl připraven být otcem? Byl by schopen být otcem syna svého násilníka? „Jednoho dne chci dítě, pane, ale chci nosit syna nebo dceru muže, kterého miluji. Chci být součástí rodiny.“

„Musím oznámkovat testy, Pottere.“ Snape se postavil, odložil skleničku na římsu a zamířil ke svému stolu, za který se posadil. Harry věděl, že byl propuštěn.

***

O čtyři dny později ležel Harry na ošetřovně. Závěsy kolem jeho postele byly zatažené a on slyšel tlumené slova Brumbála a madam Pomfreyové. Jeho pravá ruka odpočívala na břiše a prsty se pomalu posouvaly, jak si laskal svoje bříško. Závěsy se pomalu rozhrnuly a Harry koutkem oka spatřil bělost ředitelových plnovousu.

„Harry, je mi to moc líto, synu.“ Dlouhé kostnaté prsty se uzavřely kolem jeho pravé ruky a zastavily pohyb jeho prstů. „Tyhle věci se stávají a snad je to tak lepší. Nikdy bych si nemyslel, že bys byl v nebezpečí během lektvarů, Harry. Nechápu, jak jen jedna ingredience v tak neškodném lektvaru může způsobit výpary, které budou pro tebe tak nebezpečné. Myslel bych si, že Severus bude opatrnější a odstraní ty ingredience, které nejsou používány v daném lektvaru, aby se nikdo nemohl splést.“ Brumbál ho poklepal po ruce a věnoval mu smutný úsměv. „Teď si odpočiň, Harry.“

Harry se přetočil na levý bok a zavřel oči. Poprvé po měsících byl konečně schopný tvrdě usnout.

***

Byl pátek a Harry stál před dveřmi do Snapeových pokojů. Nepředpokládalo se, že bude muže obtěžovat dneska, ale potřeboval stabilitu, kterou nacházel jen ve sklepení. Potřeboval cítit teplo, které se šířilo od toho muže, když spolu seděli bok po boku na pohovce.

Natáhl třesoucí se ruku a otočil knoflíkem, zatímco říkal heslo. Pokoj byl prázdný, ohniště bylo studené a nebyla zde cítit vůně čaje.

„Profesore?“ Dveře, do kterých nikdy nevstoupil, se otevřely a Snape vstoupil do obývacího pokoje. Měl mokré vlasy a kapičky vody skapávaly na lehkou košili, která zakrývala jeho bledou kůži. „Omlouvám se, neměl jsem vás otravovat.“ Harry se otočil a natáhl se ke dveřím.

„Čaj, Pottere?“ Za ním se ozvaly zvuky kroků a pak teplo muže zahřálo jeho záda, Harry odolal nutkání se o něj opřít. „Vždy jste tady vítaný, Pottere. Nyní se posaďte, já zatím udělám čaj.“

Harry se usmál a přešel k pohovce. „Zapálení ohně by bylo uspokojující, Pottere.“ Harry ze svého hábitu vytáhl hůlku a švihnul jí směrem ke krbu. Vzal si čaj ze Snapeovy ruky a konečně se uvolnil, když se ten muž posadil vedle něj, jejich stehna ale byla několik palců od sebe. Přehodil si svůj hrnek do pravé ruky a levou nechal sklouznout ze své nohy, takže ležela v prostoru mezi nimi. Snape přesunul svou pravou ruku ze stehna; nepatrně otočil hlavou a letmo pohlédl dolů na malou ruku, ležící dlaní vzhůru na pohovce.

Harry si zhluboka povzdechl a zmáčkl ruku, která překryla jeho. „Jaký jste měl den, profesore?“

„Pottere, musíte všechno zničit otevřením vašich úst?“

***

Věci pak dále postupovaly. Harry se těšil z každého nového doteku; miloval pocit těch velkých mozolnatých rukou ve svých, když společně seděli na pohovce. Mohl zavřít oči a opřít se o toho muže, když se ty dlouhé prsty pásly na jeho tvářích, vzdychat, když ruka prodlela na jeho kříži a usmát se, když mu byl zbloudilý pramen vlasů odhrnut z tváře.

Absolventská slavnost v něm zanechala smíšené pocity. Byl zcela svobodný, žádný Voldemort, žádná hrozba od Malfoyových a teď žádná škola. Žádný důvod zůstat v Bradavicích. Hermiona půjde na mudlovskou universitu studovat psychologii, Ron brzy půjde na bystrozorský výcvik a Harry neměl žádnou představu, co bude dělat. Jediná věc, kterou věděl, byla, že nechce opustit Snapea… Severuse.

„Dobrý večer, profesore.“ Harry se postavil před Snapea, který seděl ve svém oblíbeném křesle. Bylo tu něco, co už nějakou dobu chtěl udělat, ale bál se, že by tím zašel moc daleko. Harry pokrčil rameny a natáhl se, aby vzal z mužových rukou lektvarový časopis. Snape k němu vzhlédl a vyklenul obočí. Na chvíli se zamyslel, jak to nejlépe udělat a pak se spustil dolů na Snapeův klín. Sedl si bokem, nohy stočil na křeslo a hlavu si položil na vlnou pokryté rameno.

„Pohodlné, Pottere?“ Harry si povzdechl a přitisknul si obličej do mastných černých vlasů. Snape ovinul ruce kolem menšího muže a přitáhl si ho k sobě pevněji. „Mám svolení vám říkat křestním jménem?“

„Pokud ti mohu říkat Severusi.“

„Potom dobrá tedy, Harry.“

„Můžu se tě na něco zeptat, aniž bych tě rozrušil?“

„Můžeš, Harry.“ Bylo jasné, že si muž užívá říkat to jméno a Harry miloval způsob, jak to objímaly jeho rty.

„Zabil jsi Draca Malfoye?“ Ruce kolem něj povolily a Harry zvedl vlastní paže, aby se zajistil. Hrál si s pramenem černých vlasů, zatímco čekal na odpověď.

„Ano.“ Ruce kolem něj se utáhly až na hranici bolesti, ale Harry nevydal žádný zvuk, neprotestoval nad tím majetnickým počinem.

***

„Harry, pochopil jsem, že trávíš tohle léto s profesorem Snapem.“

„Ano, řediteli. Byl tak laskavý, že mě nechal přebývat ve svém obývacím pokoji. Přeměnil pro mě křeslo na postel, protože tam není volný pokoj.“

„Máš plány na to, jak se odvážit do světa a hledat zaměstnání?“

„Zatím v současnosti nemám v plánu opustit Bradavice. Zůstanu tak dlouho, jak dlouho mě bude chtít.“

„Mám z toho předpokládat, že vy dva jste vstoupili do vztahu?“

Harry se usmál a usrknul čaje. „Ne, pane, nejsme milenci. Jsme přátelé, velmi dobří přátelé, pane.“

„Mohu být tak vlezlý a zeptat se, jestli miluješ našeho Severuse?“

„Věřím, že pokud ho miluji, měl by být první, kdo se to dozví, pane.“

***

Harry sebou hodil na svou postel. „Hádej co, Severusi? Ode dneška jsem oficiálním Bradavickým profesorem.“

„Merlin pomáhej těm ubohým nevinným dětem.“

Harry se zasmál a otočil hlavou směrem k prahu dveří, kde Severus stál. „Hoochová odchází do důchodu a já to převezmu po ní. Jsem si jistý, že nezraním příliš mnoho mladých myslí.“

„Kdy začneš obsazovat obydlí ve svých nových pokojích?“ Severus plně vstoupil do pokoje a zamířil ke krbu. Měl zvyk, že opřel loket o římsu a upřeně se díval na portrét nad ní.

„Musím? Nemohu tu zůstat s tebou, alespoň o trochu déle?“

Severus si povzdechl. „Tak dlouho, jak si budeš přát, Harry.“

„Severusi… je tu něco, co potřebuji udělat. Nechci, abys byl na mě naštvaný, a nechci tě od sebe odehnat a vrátit se ke starému způsobu. Potřebuji udělat tohle…“

„Harry, na co se chystáš?“

Rychle přešel pokoj a byl skoro překvapený, když zjistil, že stojí tak blízko svému bývalému profesorovi. Byl rád za výšku, kterou získal v posledních pár letech; teď dosahoval mužovi po bradu. Ruku zapletl do dlouhých mastných pramenů vlasů a něžně mu stáhl hlavu, když se zvedl na špičky. Nekladl mu žádný odpor, rty byly jemné a poddajné pod jeho, rozdělily se pro jazyk a on ochutnal muže, kterého si zamiloval.

„Harry…“ Ten hlas byl chraplavý, lektvary potřísněné prsty uchopily jeho paže a přidržel si ho blíže. „Zatraceně dlouho ti to trvalo, chlapče.“

„Neříkej mi chlapče, když tiskneš svou erekci k mému boku.“ Usmál se; Severus Snape se na něj opravdově usmál. Harry se naučil význam každého škubnutí svalu, ale nikdy nebyl obdařený úplným úsměvem, naplnilo ho to posvátným úžasem.

„Chtěl jsem tě políbit už strašně dlouho, ale bál jsem se. Nikdy jsem nemohl říct, jestli mě chceš nebo ne. Vím, že ti nevadily doteky, ale nebyl jsem si jsitý, jak daleko chceš zajít a…“

„Harry, velmi by se mi líbilo být s tebou v intimním vztahu. Chci tě cítit uvnitř sebe.“

Vážně bylo štěstí, že Harryho přeměněná postel byla v obývacím pokoji a že se nikdy neobtěžoval vrátit ji ráno zpět do křesla. Pohodlně se usadil a zíral na obrazem, který tvořil Severus, všechna ta mléčně bílá pokožka a vyčnívající kosti. Jizvy byly roztroušeny po těle a Harry je nejdříve sledoval prstem, pak na ně umístil rty. Poskytoval mu odpuštění, vykoupení, jak ho uzdravoval každým otevřením úst.

Harry decentně políbil špičku mužova penisu, než mu dovolil vklouznout do horka svých úst. Jeho mozolnaté ruce uchopily štíhlé boky, zatímco se snažil sát a lízat Severusovu tvrdou délku. Vzal do dlaní jeho varlata, jako kdyby chtěl přijmout více z něho.

Prsty cukly jeho vlasy a on zvedl hlavu. „Raději bych vyvrcholil s tvým penisem uvnitř mě, Harry.“

Obalil si prsty v oleji, který Severus pro ně přivolal. Prorazil do něj nejdříve prostředníčkem, párkrát vklouzl prstem dovnitř a ven, než přidal druhý. Zkroutil prsty a třel pahorek, který tam objevil. „Ano! Harry… právě tam.“

„Jsi připravený, Severusi?“

Severus si přitáhl nohy na hrudník a tím se odhalil kompletně. Harry pomalu pokryl svou erekci a zíral na obrázek Severuse vypadajícího tak zhýrale, nikdy nechtěl zapomenout tento okamžik.

Harry se pomalu natlačil dovnitř; zamrzl a zavřel oči, když se soustředil, aby nevyvrcholil. Pohybovali se společně, obývací pokoj byl zaplněn zvuky kůže proti kůži, šeptanými slovy oddanosti, steny a prosbami o víc, tvrději a rychleji.

Severus vyvrcholil se zasténáním; svaly se mu stáhly a dovedly Harryho k vlastnímu orgasmu. Harry prudce spadnul na tělo pod ním a olíznul kapku potu z mužova krku. „Děkuji ti, Severusi.“

„Bylo mi potěšením, Harry.“

Harry vyklouzl ven a přetočil se na stranu. Ležel na břiše a přehodil paži přes Severuse. „Víš, že po tomhle se mě už nikdy nezbavíš.“

„Myslel sis, že bych tě po tomhle nechal odejít?“

„Takže, to byl dokonalý den, Brumbál mi dal práci a…“

„A já ti dal svůj zadek.“ Harry ho stiskl na boku a zasmál se.

„Jaký rozkošný zadek to je, můj drahý Severusi.“

„Spi, Pottere.“ Severus se stočil u něj a položil si tvář na polštář, který obvykle používal Harry.

„Harry.“

„Ano, spi, můj Harry.“

Konec