Invictus: Neporažený - Kapitola 2

Varování: Docela podrobný popis zranění.

Kapitola už obetovaná. Děkuji Katharine Colt za betaread. Jinak děkuji za komentáře Lanevře, Máje, cim a Profesoru. Další snad za týden?

@@@

Kapitola 2

Když se jeho matka nevynořila ze svého pokoje do devíti hodin, Severus věděl, že se neobjeví až do pozdního odpoledne – pokud vůbec vyjde. Dojedl své jídlo, fazole a toast, a umyl nádobí, stál na židli, aby dosáhl na rezavé kohoutky. Kouzlo na vyčištění nádobí nebylo v Standardní knize kouzel prvního stupně, ani v dalších matčiných knihách, které si potají schovávala v kufru pod postelí.

Severus střelil dalším pohledem na zavřené dveře ložnice, proklouzl do svého pokoje a vytáhl Úvod do přeměňování pro začátečníky, který si potají vynesl z matčina pokoje minule, když odešla na nákup. Nacpal si ho pod halenu a pospíchal ze dveří. Nejen, že studování venku byl nejlepší způsob, jak se vyhnout tomu, aby ho chytili s knihou v rukách, ale také bylo chytré v těchto dnech se matce vyhýbat.

Když se Gordon a jeho gang potuloval po ulicích a Severus byl bez hůlky, bylo nejlepší vyklouznout z Tkalcovské ulice co nejrychleji a nejtišeji. I kdyby ovládl bezhůlkovou magii, ten mudly milující ministr kouzel by mu zakázal bránit se před těmi surovci.

Hřiště, na které narazil před měsícem, bylo ideálním pro jeho studium.  Gordonův gang na něj nikdy nepronikl a jen zřídkakdy ho navštěvovali děti z blízkého sousedství. Při nemnohých příležitostech zde Severus spatřil dva návštěvníky – dvě nesnesitelné holky; arogantní zrzku a blondýnu s koňským obličejem, které nikdy nezavřely pusu. Ale byly jedinými narušiteli jeho místa samoty, a nikdy ho neviděly, skrytého v hustém křoví, kde stále dokola četl své budoucí školní knížky.

K jeho potěšení ty blbky ten den nebyly nikde v dohledu a on měl park jen sám pro sebe. Rychle se rozhlédl kolem. Když se ujistil, že ho nikdo tajně nesleduje, tak se vplížil do houští a zpod haleny vytáhl knihu. Úvod do přeměňování pro začátečníky už přečetl od začátku do konce čtyřikrát, ale zjistil, že čím víckrát tu knihu přečetl, tím více mu dávala smysl. Vybral si větvičku, která vzdáleně připomínala hůlku, a opakoval s ní pohyby popsané v knize, zatímco nehlasně vyslovoval zaklínadla.

Nedostal se daleko, jen ke kapitole, jak přeměnit dřevo na kov, když nesnesitelný vřískot proťal vzduch. Vyhlédl mezi větvemi keře, ve kterém se schovával, aby spatřil, že ty rozčilující holky se vrátily. S přáním vědět, jak nastavit ochrany soukromí, na ně Severus zlostně hleděl a šeptal si všechna zraňující kouzla, která znal. Nebyl takový blázen, aby se je pokusil napadnout, nicméně jen samotná představa toho, jak by jim mohl případně ublížit, byla dostačující, aby udělala jakékoliv setkání s mudly tolerovatelným.

Když ty dívky nepřešly přes hřiště, ale posadily se na houpačky, Severus vypustil slabé zasténání a zavrtal se hlouběji do houští. Našel si místo, kde mohl ty holky sledovat, a v případě potřeby zalézt dozadu.

Podepřel si knihu tak, že při čtení mohl po očku sledovat dívky, a vrátil se ke kapitole. Stejně jako při ostatním formách přeměňování je důležité mít mysl zaměřenou na předmět-

Zapištění Severuse vyrušilo a dopálený naštvaně vzhlédl od knihy právě včas, aby spatřil tu zrzku letět vzduchem z houpačky a přistát dokonale zlehka na nohy, ruce se jí vymrštily, jako kdyby dosáhla velkého vítězství. Nedával pozor na její houpání, ale místo jejího přistání bylo od houpačky daleko dál, než by považoval za možné. Výraz na její tváři byl směsicí úleku a radosti. Otočila se na svoji kamarádku a bezdechu vzrušením zavolala: „Petty, vidělas to?“

„Co jsem měla vidět?“ Petty přimhouřila oči na zrzku. Houpala se pomalu, modré šaty barvy barvínku neměla ani trochu zmačkané, na rozdíl od špínou zapatlaných kalhot zrzky.

„Já jsem letěla,“ řekla zrzavá dívka, dívala se na tu vzdálenost, jako kdyby nemohla uvěřit, že se tak daleko dostala sama.

„To jsi teda neletěla,“ odporovala jí Petty, kysele našpulila rty. „Víš, co mamka říká o těhle věcech.“

Pokud zrzku znepokojilo obvinění ze lži, nedala to na sobě znát. Vrátila se na houpačku a houpala se výš a výš. Jak Petty, tak Severus ji sledovali – Petty se vzrůstající hrůzou, Severus se zvědavostí.

Nohy zrzavé dívenky ve výšce zavířily, vytahovaly ji s každým zhoupnutím ještě výše, vypadalo to, že se každou chvílí vznese nad kovovou tyč, na které byla houpačka zavěšena.

„Přestaň!“ zavřískla Petty. „Lily, to nesmíš!“

Ale Lily si jí nevšímala a skočila.

Petty zavřískla a Lily spadla. Nebylo to ladné seskočení a jemné přistání, které Severus viděl minule. Třískla sebou do špíny, překulila se, vlasy rozházené přes obličej. A přestože nikdy neměl holky rád (byly příliš hlučné a neustále se hihňaly), Severusovi se stáhly vnitřnosti při pohledu na její rozplácnutí se na zemi. Na chvíli zadržel dech, zatímco Petty zpomalovala svoji houpačku.

Ale Lily pozvedla hlavu a její oči tvaru mandlí byly zaplněny spíše překvapením než bolestí. Sebrala se, oprášila si špínu a trochu krve, která jí stékala z levého lokte. Když obrátila pohled na houpačky, zamračila se a postavila se s rukama v bok. Pečlivě si houpačku prohlížela, jako kdyby pohledem mohla určit, proč poprvé letěla, ale podruhé už ne.

Petty konečně zpomalila houpačku natolik, aby mohla sesednout absolutně bez nebezpečí, a pospíchala ke své sestře. „Už to nikdy neopakuj!“

„Nebudu,“ slíbila Lily tónem, který nepřesvědčil ani Severuse, a soudě podle výrazu na její tváři, ani Petty.

„Pojďme domů,“ navrhla Petty a Lily se nechala odvést. Než obě odešly z hřiště, naposledy se letmo podívala na houpačku.

Severus, stále schovaný v křoví s bušícím srdcem v hrudi a se zcela zapomenutou knihou, je sledoval odcházet.

Mohla se napoprvé houpat výš. Mohla mít jen štěstí. Ale nezáleželo na tom, jak se pro to snažil najít logické vysvětlení, uvnitř to věděl. Věděl to v okamžiku, kdy spatřil její přistání, z výrazu, který jí přeběhl přes tvář, když si uvědomila, že je jiná, že není jako ostatní.

Když se prach začal usazovat a on se konečně vrátil domů, jediné, na co dokázal myslet, byla Lily.

~

Když si Severus shromáždil svůj majetek a dokončil všechny své pohledávky, vrátil se na panství.

Pán zla na něj čekal. Neustále paranoidní vzal Snapea matoucí, směšnou cestou plnou přenášedel a asistovaných přemístění. Co se týkalo Severuse, bylo to zbytečné opatření. Během pár dnů přijde na to, kde ten kluk je držený.

Konečně dorazili doprostřed kuchyně a Temný pán uvolnil Severusovu ruku, jako kdyby se tím kontaktem spálil. Byla to kuchyň v domě – mudlovském, podle vzhledu přístrojů; převážně nepoužívaném, soudě dle zatuchlého vzduchu; venkovském, vzhledem k počtu zakonzervovaného zboží určeného k výživě obyvatel, když cest na trh bylo pomálu a dlouhá odmlka mezi nimi. Všechny štítky na konzervách a přístrojích byly v angličtině, což ale mnoho neznamenalo.

Temný pán se nezastavil na tak dlouho, aby se Severus mohl pořádně kolem sebe rozhlédnout, ale vykročil skrz jedny ze dvou dveří do chodby s luxusním kobercem ze Sieny. Pán zla otevřel dveře na druhém konci chodby, vedoucí do pracovny s kamny na dřevo usazenými u zdi. Hory, někde. Severus natáhl nosem, doufal, že bude schopen poznat typ dřeva nacházející se v okolí, ale v poslední době žádné nebylo páleno.

Potter ležel na dřevěném stole vprostřed místnosti, obklopený léčitelským vybavením, kolem poletoval léčitel, zatímco Macnair rozvalený v příliš měkkém křesle ho kritickým okem sledoval.

„Chci, abyste ho dali do běžného stavu,“ přikázal Temný pán, přičemž jak Severuse, tak léčitele sjel ostrým pohledem. „Macnaire.“

Macnair se postavil, mávnul Severusovi rukou, když odcházel za Temným pánem.

Léčitel, robustný muž se záplavou šedých vlasů stáčejících se mu na zátylku, se vyhnul Severusovým očím, zatímco si otíral pot z čela.

„Co potřebuje spravit?“ zeptal se Severus a postoupil, aby měl lepší výhled na pacienta.

Léčitel se krátce štěkavě zasmál zvukem plným zoufalství. „Co nepotřebuje?“

Kdyby Severus nevěděl, že je to Potter, kdo leží na stole, nikdy by to neuhodl. Chlapcova tvář byla sloupnutá, rty zcela zničeny a uši odstraněny. Odhalené zuby v podivném úšklebku dominovaly dolní polovině obličeje. Nad nimi byla temná dutina a trocha kostí, které reprezentovaly nos. Oči, ty oči, kterým Severus obětoval svůj život, byly vytržené, zanechávaje na svém místě dvě prázdné bílé jamky. Z husté, rozčilující kštice zůstaly jen zamotané shluky černých vlasů ztvrdlé zaschlou krví, na ostatních místech byla odkryta bílá lebka. Potterovo tělo dopadlo lépe v tom, že žádná jeho ruka ani noha nechyběla, ačkoliv jeho pravá ruka držela na předloktí jen tak tak jedinou šlachou a jeho nohy byly přehozeny s jeho rukama.

Zatímco pozoroval Pottera, jeho myšlenky naplnila Lily. Kdybys věděla, co se stane, nikdy by ses s ním neoženila. Říkal jí to často, ale až teď to tak mínil doopravdy. Naštěstí nebyla naživu a neviděla, co se stalo jejímu dítěti, neviděla, co se stane jejímu dítěti. Severus udělá, co může, aby ho ochránil, ale mohl toho udělat jenom málo.

„Nemůžu je dostat na správné místo,“ zamumlal léčitel, když si všiml Severusova upřeného pohledu na spojení Potterovy horní části paže a klína.

Nebylo to to nejhorší, co kdy Severus viděl, ale bylo to zdaleka to nejhorší, kde se očekávalo plné zotavení. „Jaké jsou jeho šance?“

Léčitel zasténal a zamumlal: „Beznadějné! Používám kouzla, abych ho udržel naživu. Dokonce i s mými nejlepšími lektvary má stále poškození, která nedokážu napravit. Příliš mnoho poškození kouzly.“

Ačkoliv Severus byl Smrtijedem už dost dlouho, aby znal většinu těch kouzel a odstranil jejich efekty, chlapcovo tělo bylo příliš zraněno, než aby ho spravil v několika dnech. Bude se muset uchýlit k drastickým opatřením. Sundal si vnější hábit, vyhrnul rukávy a řekl: „Dám mu Doušek živé smrti, abych ho stabilizoval, zatímco ho napravíme manuálně. Zaměříme se na to, abychom dali všechno na správné místo, pak ho budeme léčit.“

Léčitel zavrtěl hlavou. „Doušek nebude fungovat, je příliš blízko smrti.“

Na to byl připravený. Střelil po léčiteli ostrým pohledem. „Přineste vanu.“

Léčitel se zastavil, pak si zřejmě uvědomil, že zde není jiná možnost, a rychle vyběhl z místnosti.

Severus nikdy předtím nezkoušel použít Doušek na někom tak blízko smrti. Bylo to riskantní, ale nemohli opravit chlapce obvyklými způsoby.

Jakmile byl léčitel pryč, Severus rychle prošacoval Potterovo odložené oblečení, šeptal odhalovací kouzla, aby našel skryté kapsy. K jeho překvapení a potěšení byl Potterův váček nedotčený a mohl být otevřený bez velkého povyku. Střep zrcadla a Pobertův plánek si strčil do kapsy, ostatní předměty vrátil do váčku a dal ho zpět do zničeného šatstva. Mrknul, pak oblečení znovu zvedl a objevil batoh. Tentokráte si jej zastrčil do svého hábitu.

Krátce poté se vrátil léčitel, levitoval do místnosti vanu.

„Připravte léčebnou koupel,“ přikázal Severus, zatímco připravoval podání svého osobního Doušku živé smrti pro Pottera. Bylo jednoduché nalít pár kapek do Potterovy pusy bez jazyka a počkat, zatímco se poškozené srdce zpomalovalo, až utichlo úplně.

Mezitímco léčitel připravoval koupel, Severus zakouzlil kouzla nezbytná k navrácení Potterových paží a nohou na správné místo a dopravil chlapce k vaně. Poté, co ho jemně umístil dovnitř, prohmatal lebku, aby posoudil rozsah poškození hlavy. Neprorazili kost, jen ji napraskli, což byla úleva. Neznamenalo to, že mozek unikl nepoškozený – mohli něco nalít do jeho lebky přes díry u očního nervu, ale Severus pochyboval, že by oplývali takovou kreativitou.

Severus podepřel Potterovo tělo a použil kouzlo, aby o trochu více otevřel jeho lebku v místě, kde byla prasklá, a dovnitř nalil svůj nejlepší hojivý lektvar. Pokud byl jeho odhad správný, Potter by se měl uzdravit, jakmile mu opraví tělo, neboť poškození, které mu zajistili kouzly, nebylo příliš rozsáhlé. Co na něj mohli použít? Cruciatus, mnohokrát. Naštěstí Severus vynalezl lektvar, který si poradil s následky této kletby. Byla tvář a oči odstraněny kouzlem nebo nějakým předmětem?

Severus zavřel oči a položil ruku na zbytky Potterova obličeje a vyšetřil rány. Magické poranění. Těžké magické poranění. Žádné kouzlo, které by mu bylo známé. Možná ne kouzlo? Konce rány byly ostré, neforemné, jako kdyby použili nějaký nástroj. Nožem nebo nějakým druhem zbraně napuštěné černou magií odřezali maso. Vše, co zůstalo z očí, byly oční nervy, ale na jejich koncích nenašel žádnou specifickou stopu po magii. Z nešikovného způsobu, jakým ty nervy byly odseknuty, usoudil, že to bylo uděláno rukou. S největší pravděpodobností Belatrix. Pravděpodobně oční bulvy nenechala vcelku, ale vyškrabala je nehty. Nevadí, prostě nechá narůst nové. Vzhledem k černé magii, která byla zapojena do odstraňování tkáně, se se svaly na obličeji bude muset vypořádat jinak. Dá chlapci dočasný obličej a čas, aby jeho svaly dorostly samy.

Přivolal si k sobě křeslo, přeměnil ho na stůl a rozbalil lektvary, které přinesl. Očekával rozsáhlé nervové a svalové poškození a měl spousty užitečných léku, ačkoliv nikdy předtím nenechával znovu narůst oči. Nicméně byl rozhodnutý nezklamat při svém prvním pokusu.

„Ujistěte se, že vyčistíte rány od černé magie,“ řekl léčiteli, který vyšetřoval Potterovu pravou ruku.

„Správně,“ řekl muž, ačkoliv to pravděpodobně ani nevzal v úvahu.

Severus míchal své masti, krémy a tekutiny a odhadoval, jakou dávku každé bude potřebovat, zkoncipovával je, jako by to byl lektvar. Oči a maso bude muset zvládnout odděleně, ale kouzla by se navzájem neměla vyrušovat. S připravenou směsí se vrátil k Potterově boku.

Kolikrát snil o tom, že zničí jeho obličej! Představoval si, jak zaryje prsty do masa, odtrhne ho od kostí. Fantazíroval, jak rozdrtí lebku, vytrhá vlasy a vezme si jazyk, ten odporný, zkažený jazyk. Měl by cítit nějaké zvrácené potěšení při pohledu na vykonané pomstě, třebaže na synovi, ale necítil. Možná to bylo proto, že musel napravit poškození. Možná to bylo proto, že i ona byla zničena násilným činem. Ať byl důvod jakýkoliv, jediné, co věděl, bylo, že pohled na rozbité dítě mu neskýtal žádnou míru radosti, dokonce ani zvráceného, pokrouceného vzrušení, které mu občas v takových chvílích probíhalo tělem.

Začal s čelem. Bylo úzké s místem k růstu, jemně klenuté. Nos mohl tvarovat podle pohledu nebo dotyku, úzký, dávaje mu prostor k rozšíření s malým pršáčkem na konci. Lícní kosti byly pokryty malou mírou masa, dávaje tak tvářím jejich hubený, úzký vzhled. Rty byly plné, téměř dívčí v jejich kyprosti, přesto na nich bylo něco rozhodně mužského. Hrdá sanice a něžně špičatá brada propůjčovala jinak chlapeckým rysům stupeň mužnosti, který hovořil o budoucím muži stále dospívajícím pod kůží. Nemohl udělat nic, aby zaplnil plochu kolem očních důlků, dokud bulvy nedorostou, takže se zaměřil na uši, na jejich jemné záhyby a ostré výčnělky. Ušní lalůčky nebyly přirostlé – dominantní rys, který mu předala ona – a on je vyplnil v jejich boubelatosti, než opatrně odřízl přebytečný kus masa. Do svého obrazu umístil nepatrné nedokonalosti. Drobnou jizvu přes pravou líci. Mateřské znamínko, tečkou na dolní čelisti. Tu jizvu, která stála za vším, čím byl.

Severus skoro neopravil hlasivky a vytrhnutý jazyk. Ten fracek by ho nemohl rozčilovat těmi kravinami, které z něj vycházejí, kdyby nemohl mluvit. Nicméně Temný pán by ho mohl chtít slyšet prosit.

Dvakrát zkontroloval svoji práci s obrázkem z Denního věštce, kterého léčitel odněkud vyhrabal, ale nemusel dělat žádné změny – ten kluk před ním, byl tím samým, jakým byl předtím. Protože svaly se potřebovaly usadit, obrátil svoji pozornost k očím.

Přeměnil si židli, a vanu přizpůsobil tak, aby její fyzická omezení nevadila jeho kouzlům. Tohle mu zabere nějaký čas a on se potřeboval soustředit. Léčitel pracoval kolem něj, připojoval nervy v zápěstí, narovnával kosti a obnovoval svaly.

Dvě kapky – jedna do každého očního důlku – odstartovaly proces. Naštěstí opravit oční nervy nebylo těžké, ale přesto obnově orbit věnoval daleko více trpělivosti, než čemukoliv jinému. Ty oči byla nejdůležitější část, jeho celý důvod pro žití v tomto pekle.

Pomalu, opatrně stimuloval jejich růst, vytvářel mistrovské dílo z maličkých, drobných základů. Když oční bulvy získaly tvar, objevily se duhovky, nejdříve modravě černé, pak světlaly a projasňovaly se, až se změnily na zelené. Nebyly to ty oči, které ztratil. Její byly čistě zelené – skrz naskrz zmijozelské. V těchto byly drobné skvrnky zlata kolem dokola duhovky, jako kdyby Potterův rod cítil potřebu dát o sobě vědět. Byl to nepodstatný detail, až pochyboval, že si toho kdokoliv, včetně idiota jako je Potter, všimne. Stále to byly její barvy, její tvar, a pokud by si to dovolil přiznat, byly nádhernější, takže se neobtěžoval snahou je vyměnit. Mohl by to udělat později, až bude Potter zcela uzdravený. Jakmile byly oči plně zformovány a funkční, natáhl přes ně tenkou vrstvu kůže a v oční důlky kolem nich zaplnil svaly a vazivem. Vlasy by měly dorůst časem. A pokud by byly ještě nezkrotnější, nikdo si nevšimne žádného rozdílu.

Ačkoliv byla za ním ta těžší část, zbývalo udělat ještě mnoho věcí.

„Zaměřte se na jeho mysl,“ řekl léčiteli, když si myl ruce v provizorním umyvadlu. „To je ta nejdůležitější část.“ A také nejvíce zanedbaná, ale nebylo to tak, že by ten kluk kdy potřeboval být více než jen loutkou.

„Ano,“ ztěžka vydechl léčitel. Temné kruhy lemovaly jeho oči a ruce se mu už třásly úsilím zůstat vzhůru po tolik hodin. Jak dlouho to bylo? Jeho kapesní hodinky říkaly, že pracovali minimálně osm hodin, ačkoliv léčitel velmi pravděpodobně začal dříve.

Severus přeměnil pohovku na postel. „Vyspěte se,“ nařídil. „Nebudete moc k užitku, pokud nebudete odpočatý.“

Léčitel vděčně přikývl a uchýlil se na postel. Severus pracoval v tichosti, dokud ho kouzlo, které dříve zaktivoval, neinformovalo o příchodu návštěvníků. Položil Pottera do vany celého, a ačkoliv byl už čelem ke dveřím a Albusovu hůlku měl zastrčenou v rukávu, tak aby s ní mohl kouzlit, aniž by ji vytahoval ven, uchopil levou rukou svou vlastní.

Dveře se otevřely a do místnosti vkráčel Temný pán, těsně následován Luciusem a krátce po něm vstoupili i dva další Smrtijedé, oba dva vypadali, že sotva opustili Bradavice.

„Můj pane.“ Severus se postavil, poklonil a naznačil, že směřuje k umyvadlu umýt si ruce

„Pokud uvidíš domácího skřítka, zabij ho.“ Temný pán přešel k Potterovi, který byl ponořený do husté směsice léčivých lektvarů, a zíral na něj. „Připrav proti nim ochrany.“

Severus, zmatený tím, proč si Pán zla myslí, že by se domácí skřítek mohl pokusit zachránit Pottera, se mohl pouze zeptat: „Proti všem domácím skřítkům nebo konkrétně jen proti určitým?“

„Luciusův bývalý skřítek zachránil Potterovy přátele,“ vysvětlil Temný pán. „Objevil se v jeho domě a všechny je přemístil pryč, kromě Pottera. Belle se podařilo ho zasáhnout otráveným nožem, ale nevíme, jestli ho zabila. Nenechám si ho vzít.“

V jaké době mohl Potter získat Luciusova skřítka, aby poslouchal jeho příkazy? Severus matně věděl, že ten skřítek zmizel z Luciusova domu, ale neměl ani ponětí, jaké okolnosti vedly k jeho ztrátě. Lucius nebyl ochotný o tom mluvit. Jestliže jeho skřítek mohl být zavolán Potterovi na pomoc, pak by mohl stejně tak být zavolán i Krátura. Když bylo Grimmauldovo náměstí předáno Potterovi, tak s největší pravděpodobností i Krátura změnil svého majitele. Severus se letmo podíval na Luciuse, který měl na tváři nasazený nečitelný výraz. Možná ho zajetí Pottera nepozvedlo v přízni Temného pána, když ztratil ostatní vězně. Stejně tak, jak se Severusovi příčilo udělat to, na co se chystal, věděl, že musí. Promiň, starý příteli. Obrátil se k Luciusovi a zeptal se: „Když tě ten domácí skřítek opustil, přenastavil jsi své ochrany, aby mu zakázaly opětovný vstup?“

Temný pán střelil ostrým pohledem na Luciuse, který obranně pozvedl ramena. „Změnil jsem ochrany, samozřejmě, měním je často. Ale v literatuře není nic, co by popisovalo, jak ochránit něčí domácnost před domácím skřítkem, a Bella mi řekla, že ten Blackův skřítek se objevil v jejím domě navzdory létům, kdy měnili ochrany. Až se vzbudí,“ pokynul k Potterovi, „ať ho zavolá a zabij ho, pokud už není mrtvý.“

Severus, doufaje, že sejme z Luciuse trochu tlaku, řekl: „Blackův domácí skřítek je teď také pod Potterovou kontrolou. Luciusův skřítek je s největší pravděpodobností mrtvý, ale Krátura, Blackův skřítek, stále potřebuje odstranit. Mohu uvařit jed, který může být podán na Grimmauldovo náměstí, aniž by kdokoliv musel vstoupit do domu. Můžeme vyzkoušet jeho účinnost, až se Potter probere. Můžeme ho nechat zavolat jak Kráturu, tak dřívějšího skřítka Malfoyů. Domácí skřítci jsou vázáni sloužit svým pánům a pouze smrt by mohla zabránit jednomu nebo druhému odpovědět na Potterovu výzvu. Můžeme nachystat past, která by měla zabránit záchraně, pokud by se skřítkové objevili dříve, než se Potter vzbudí. Předpokládám, že vaše lordstvo je bude chtít oba zabít, ne zajmout a vyslýchat, abychom získali více informací o Řádu?“

Temný pán pohrdavě trhnul hlavou. „Nemám žádné otázky pro domácí skřítky. Zabít. Neprodleně.“

„Samozřejmě, můj pane.“

„Až bude laboratoř hotová, přiveď tam toho kluka.“

„Ach, můj pane,“ řekl Severus, skousl svůj přirozený impuls urážet nevědomost, „v jeho oslabeném stavu se obávám, že výpary v laboratoři by mu mohly ublížit, nehledě na omezení vlivu kouzel, které budu muset nad ním použít. Mám pocit, že nejvíce posloužím vašemu lordstvu, pokud se zaměřím na vaření, zatímco léčitel bude pracovat na Potterovi. Jestliže je laboratoř v oddělení odloučeném od toho spratka, mohou být na každou budovu použita jiná kouzla na utajení, což by mi dovolilo přijímat návštěvníky-“ Severus předstíral, že si nevšiml toho záblesku v očích Pána zla, „a což je důležitější, čerstvé zásoby, které jsou nezbytné, pokud tu budu vařit déle než…“ předstíral, že počítá, „dvanáct dní. Některé z nezbytných přísad, si mohu obstarat sám, další budu potřebovat, aby mi přinesli.“

Ačkoliv sám věděl, že bude uvězněn stejně jako Potter, předstíral opak, ale jen natolik, že Temný pán dokázal prohlédnout jeho klamání. „Laboratoř bude postavena odděleně,“ oznámil Temný pán, jako kdyby ten nápad byl jeho vlastní a už ho uskutečňoval. „Budeš muset najít způsob, jak udržovat neustálý dozor nad tím chlapcem. Pokud to nedokážeš, tak ten kluk bude poslán do tvojí laboratoře.“

„Věřím, že mám způsob, můj pane. Jakmile budou na místě ochranná a utajovací kouzla, vyzkouším svoji metodu.“ Byl si jistý, že bude fungovat, ale již před dávnem se naučil předstírat, že je v magii méně zručný, než ve skutečnosti byl. Temný pán stále od něj žádal mnohé – více než od svých ostatních Smrtijedů dle toho, co Severus věděl. Severus si nebyl jistý, jestli jeho klamání bylo odhalené, jestli Temného pána bavilo zadávat těžké úkony, nebo jestli ostatní Smrtijedé byli prostě tak neuvěřitelně neschopní se mu vyrovnat. Jeho sebevědomí by dávalo přednost tomu poslednímu, ale ostatní vysvětlení byla pravděpodobnější. Aby odvedl pozornost od sebe a dal Pánu zla větší pocit nadvlády, otázal se: „Chtěl byste, abychom se nejdříve zaměřili na jeho mysl nebo na jeho tělo?“

Temný pán zíral na Severuse svýma plazíma červenýma očima a zeptal se: „Na co by ses zaměřil?“

Ze začátku by taková otázka zaplnila Severuse pýchou, když by viděl, že takový génius žádá jeho radu. Nyní věděl, čím jsou – občas odmítnutím přiznat nevědomost, ale celkově zkouškou priorit, sebedůvěry a loajality. Tiše vrženým kouzlem Severus odřízl léčitele a dva mladší Smrtijedy z jejich konverzace, pak rychle pohlédl mezi Luciusem a Temným pánem, aby věděl, jestli by Lucius měl být také odříznut.

Aniž by pohlédl Luciusovým směrem, řekl Temný pán: „Luciusi, to bude pro teď všechno.“

Severusovi neušel ten temný pohled, kterým po něm Lucius střelil. Věděl, že to s ním bude muset nějak urovnat. Jakmile byly dveře zavřené, začal: „Vyrozuměl jsem, že chlapec by mohl dobře fungovat jako tělo na ovládnutí.“ Oba dva dokonale věděli, že tohle byla lež. „Kdyby byla jeho duše odstraněná, vaše sdílená krev by ho učinila zralým na posednutí.“ Podle toho, co věděl, by takováhle věc mohla být pravda, což bylo na tom celém ta nejvíce frustrující věc! Pokud by si jen Temný pán a Albus nedrželi svá tajemství tak blízko u těla, byl si jistý, že by mohl najít způsob, jak vyřešit ten problém s horcruxem, aniž by Potter musel zemřít. Přestože mu z toho bylo špatně, měl podezření, že Temný pán přijde na způsob, jak udržet Pottera naživu dříve, než Albus něco vymyslí. „Zcela zjevně se jeho tělo nehodí pro posednutí, zatímco je tak rozbité a bezmocné, ale jakýkoliv pokus ho ovládnout s jeho duší neporušenou, by mohl být nebezpečný. Tudíž věřím, že oprava jeho těla a odstranění jeho duše by měly být nejvyššími prioritami.“

„Zcela správně,“ prohlásil Pán zla, ta vzácná slova chvály už více nenaplňovala Severuse ničím jiným než rozčilením. „Pošlu sem Luciuse, aby převzal žádost o lektvarové ingredience.“

Takže teď byl Lucius pouze poslíček? To nebude trvat dlouho. Lucius to nestrpí. Tím lépe pro Severuse, pokud by jen dokázal přesvědčit Luciuse, že na tom budou lépe, když si navzájem budou pomáhat.

„Pošlu vám seznam všeho, co zamýšlím vařit společně s ingrediencemi,“ slíbil Severus. Šáhl do kapsy svého hábitu a vytáhl baťoh. „Toto jsou jediné cenné položky, které jsem našel mezi věcmi toho kluka.“

Temný pán nahlédl dovnitř. „Jakou věc by sis nechal nejraději?“

„To fotoalbum.“ Tohle byl vzácný okamžik naprosté upřímnosti. Když dříve nahlédl dovnitř, uviděl fotografii Lily a nedokázal vystát představu, jak její obrázek osahávají ruce nějakého Smrtijeda. Pokud by si myslel, že by mu to mohlo projít, nechal by si to album.

Temný pán se samolibě zašklebil a sáhl do tašky, vytáhl předmět a hodil ho Severusovi, který si ho zastrčil do hábitu, nemohl uvěřit svému štěstí. Čas, aby na něj trochu zatlačil. „Necháte si jeho hůlku pro sebe?“

Úšklebek Pána zla se rozplynul do vypočítavosti. „To bude odměna, kterou udělím později.“ Letmo pohlédl na spícího léčitele a na Pottera ve vaně. „Kdy se ten kluk probere?“

Severus nenáviděl takovéto vágní otázky, ke kterým mohla být dodána jen nepřesná odpověď. Odstranil ochrany, přešel k vaně a vyzvedl chlapcovo tělo z léčivých lektvarů. „Soustředili jsme se, abychom udrželi tělo pohromadě. Byl docela poškozený, než jste… zábavu zastavil. V tuto chvíli léčba pouze udržuje současný stav zranění, neboť jím probíhá černá magie a působí proti léčebným lektvarům. Bude trvat minimálně dvanáct hodin v něm odstranit každou stopu černé magie – možná více. Jakmile jeho systém bude od černé magie očištěn, znovu posoudíme jeho poranění a budeme mít přesnější údaje o časovém rámci toho, jak dlouho bude trvat ho uzdravit.“ Lepší je nastavit nižší laťku a lehce jí dosáhnout, než ji umístit příliš vysoko. Severus položil Pottera opatrně zpátky do vany. „Při svědomité práci a vynikajícím zboží bychom měli mít jej dostatečně při vědomí na výslech do týdne a plně vyléčeného do měsíce.“

„Měsíc,“ řekl Temný pán, kriticky se podíval na mladé Smrtijedy, kteří v tichosti stáli a nervózně čekali na rozkaz. „Co ten proces urychlí?“

„Zboží vysoké kvality,“ odpověděl rychle Severus. „Plný tým léčitelů, kteří zaměří svoji pozornost na jeho tělo, zatímco já se budu zabývat vařením. Já nejsem vyškolený léčitel. Znám působení a odstraňování černé magie a nějakou anatomii, ale budu méně užitečný, jakmile se naše pozornost zaměří více na léčení. Mohu vám být daleko více k užitku s mým vařením. Kdybych měl asistenta na vaření-“

„Asistenta?“ odfrkl si Pán zla, jednání znepokojujícím způsobem nelidské s jeho štěrbinovitými nozdrami. „V Bradavicích jsi nikdy nepožadoval takovou věc.“

Klidně se díval na Temného pána a otevřel svou mysl, aby připomněl předešlou konverzaci, kterou měli teprve před chvílí o posednutí Pottera. „Mohu nyní dělat daleko více věcí, čím bych vám posloužil, než jsem mohl dělat dříve. Pokud mám vyřešit náš… problém, budu potřebovat mnoho pomoci.“

„Dobrá tedy,“ řekl Temný pán a ukázal svoji nespokojenost. „Měj připravený seznam, až přijde Lucius. Řeknu pracovníkům, aby zajistili, že budeš mít každou ingredienci a každou položku, které byly k dostání v Bradavicích.“

„Děkuji, můj pane,“ řekl Severus a lehce se uklonil. Pokud měl vařit, musel si být jistý, že získá každou výhodu, kterou mohl. Co opravdu potřeboval, bylo najít způsob, jak se dostat z této služby coby věznitele, co nejdříve. Ujistit se, že Potterovi přátelé jsou v bezpečí, zkoordinovat hon za horcruxy s nekompetentními a neefektivními členy Řádu a vytvořit konflikt mezi Smrtijedy bude dost těžké, zatímco bude uvězněný, přesto mnohem snadnější než najít způsob, jak přesvědčit Temného pána, aby nakonec kluka zabil. A jak získat další portrét Albuse…? Jedno po druhém. „Budu potřebovat vlasy, krev a vzorek pokožky od domácího skřítka, pokud se mám postarat o ten specifický problém. Jakéhokoliv skřítka, jakéhokoliv pohlaví bude stačit; chci si být jistý, že jed, který vyvinu, na ně bude působit. Pokud nebude mít žádné genetické komplikace, měl bych mít ten jed připravený do dvaceti čtyř hodin. Potom ho mohu rozšířit na tu nemovitost. Byl jsem v tom domě poté, co jsem se postaral o Brumbála,“ natlačil ty vzpomínky do popředí své mysli, „a nechal si tam pro sebe otvor, kdybych se někdy potřeboval vrátit. Nemohu vstoupit dovnitř domu, ale to nebudu potřebovat.“

Co ale opravdu potřeboval, byl přístup k Potterovým vzpomínkám.

Naneštěstí pro Severuse se Potter neprobral další tři dny.

<Kapitola 1>  <Kapitola 3>