Invictus: Neporažený - Kapitola 6

03.09.2012 20:10

Nová kapitola. Hurá! Hurá! Děkuji moc za komentáře Profesorovi, belldandy, kami a Máje. Doufám, že se vám i nadále bude povídka líbit. A děkuji Kath za beta read. Příjemné čtení.

@@@

Kapitola 6

Na okamžik Severus dokázal jenom překvapením hloupě mrkat.  Jak si Narcisa dokázala vyjednat přístup do lektvarové laboratoře? Nikdy nepřijala Znamení Zla a navzdory svému manželství s Luciusem nikdy neměla postavení poblíž vrchního stupně mezi těmi, kteří podporovali Temného pána.

Vzpamatoval se, vstoupil do laboratoře a přešel k ní přes pokoj. „Narciso, velmi milé překvapení.“ Stisknul její malou líbeznou ručku a usmál se.

„Severusi,“ oplatila mu úsměv, naklonila hlavu na stranu, až se světlo svíček odráželo na drahokamu zdobícím její nahoru vyčesané vlasy. „Doufám, že neruším. Pan Mulciber mě sem dovedl. Byla jsem požádána Temným pánem, abych doručila tvé týdenní nezbytné zásoby. Jelikož jsem si nebyla jistá, co preferuješ, přinesla jsem, co jsem považovala za nezbytné pro běh malé domácnosti.“ Vnořila se do hedvábné kabelky visící jí na paži a vytáhla malý váček stažený šňůrkou, který se jí šikovně vešel do dlaně. „Vaše jídlo.“ Podala ho Severusovi a vytáhla další, nepatrně menší váček. „Vaše toaletní potřeby.“ Trhavě se usmála. „Já samozřejmě vím, že by sis takové věci pro sebe vyžádal a možná už jsi to i udělal, ale musíš být neuvěřitelně zaneprázdněný.“

Působivé. Pravděpodobně šla za Pánem zla a zasadila mu ten nápad do hlavy – ona byla přesně ten typ čarodějky. Co chtěla? Byla příliš Zmijozelem, než aby čistě jen z dobroty svého srdce mu prokázala takovou velkorysou laskavost, musela skrývat nějaký postranní motiv.

Ukryl ty předměty a poděkoval: „Děkuji ti. Máš docela pravdu v tom, že moje vaření mi nenechává moc času, abych se řádně postaral o domácí povinnosti.“

„Je Harry vzhůru?“

Bylo to na její tváři skutečná starost? Vždycky bylo tak těžké ji odhadnout… „Je vzhůru. Uzdravuje se dobře. Sám již snědl oběd.“

„To se mi ulevilo.“ Lehce si povzdechla. „Obávala jsem se, že se možná nikdy neprobere.“

Oddaný stoupenec Pána zla, který tohle řekne jinému přívrženci, byla podivná věc, pokud tedy někde neslyšela nebo neuhodla, co Temný pán s Potterem plánuje. Nedala mu žádný čas, aby nad tím rozmýšlel, ani aby si tu záležitost promyslel a pokračovala: „Předpokládám, že jsi nyní zcela zodpovědný za jeho léčení, když jste tu zůstali sami dva. Budeš potřebovat nějaké lékařské knihy?“

Co tím sledovala? Tohle bylo podivné. Jedinkrát, kdy se k němu předtím v soukromí přiblížila, bylo, když za ním přišla domů prosit o pomoc pro Draca. Nespal už třicet dva hodin a jeho mysl postrádala svoji obvyklou ostrost, nemluvě o tom, že se musel vrátit k vaření. Čas na zkrácení návštěvy a dostat se k jádru celé záležitosti. „Ty by byly vskutku velmi pomocné. Co pro tebe mohu udělat?“

Její úsměv se rozšířil. Samozřejmě že čekala na tento okamžik. „Jsi příliš ohleduplný, Severusi. Vidím, že jsi zaplaven prací pro Temného pána a nezbývá ti čas na ostatní nedůležité osobní záležitosti.“

Chtěla ty lektvary, které obvykle vařil pro její rodinu: uspávací lektvar, zvlhčující krém a stimulant. To, že přišla ona a ne její manžel, napovídalo, že Lucius zcela zpřetrhal jejich přátelství, avšak nemohl si tím být zatím jistý. Lucius by mohl poslat svoji ženu, aby záležitost urovnala nebo aby žádala o laskavosti proto, aby se sám nemusel pokořit. Nezáleželo na důvodu, ale Narcisina účast nevěstila nic dobrého pro Severusovo přátelství s Luciusem. Ale i tak pokud Narcisa dovedla přimět Pána zla, aby ji poslal do lokality, na kterou mělo přístup jen velice málo Smrtijedů, mohla by být mocným spojencem. Kdyby ji jen dokázal přesvědčit, že Temný pán stále může ublížit jejímu synovi…

„Jistě daleko méně času než předtím, ačkoliv by se to mělo nyní výrazně zlepšit, když se více mohu zaměřit na svoji práci.“ Přikývl v pochopení. „Prosím, nech mě odvděčit se ti za tvé úsilí.“

„Och, nemusíš se obtěžovat,“ dala najevo perfektní upřímnost.

„Trvám na tom.“ Prohnal se na druhou stranu laboratoře a přinesl lahev svého osobního uspávacího lektvaru, který byl o trochu silnější než ten, jenž normálně dával jejímu manželovi. Musel to udělat, neboť neměl čas připravit novou várku. Různé lahvičky stimulantu přebývaly ve skladu (byl to oblíbený dar), ale neudělal zvlhčující krém. Uchopil skleničku se stimulantem a vrátil se k ní. „Je to poněkud těžká doba a se vší tou prací navíc může být složité vyčistit si mysl kvůli spánku. Tohle -“ Umístil jí uspávací lektvar do ruky. „ - by mělo pomoci. Vezmi si dávku půl hodiny předtím, než si přeješ usnout. Účinkuje osm hodin a sny, které se ti budou zdát, budou příjemné. Pokud bys potřebovala být vzhůru, vezmi si dávku tady toho.“ Dychtivě natáhla druhou ruku pro stimulant a on jí ho umístil do dlaně. „Účinek vydrží deset hodin, ale budeš-li si brát pár kapek tak po čtyřech hodinách protáhneš jeho životnost na čtrnáct hodin. Avšak nikdy jej neužívej víckrát než dvakrát do týdne.“ On sám si ho bral skoro každý den, ale bylo by bláhové dát možným nepřátelům tu samou výhodu, jakou disponoval on.

„Velmi ti děkuji, Severusi.“ Schovala si lektvary a rozhlédla se po laboratoři, jako kdyby ji viděla poprvé. „Zabrala jsem ti příliš mnoho času. Doufám, že se zase brzy uvidíme.“

„Budu se těšit na další návštěvu,“ řekl upřímně a pak ji sledoval, jak ladně vyšla po schodech a přemístila se.

Žádost o lektvary navíc mu připomněla, co všechno ještě musí uvařit pro Pottera. Jak udržet kluka pod kontrolou? Vždycky mu mohl odstranit vzpomínky, když bude třeba, ale čím více toho odsekne, tím nestálejší bude Potterova mysl. Odpovědí byly lektvary, ale bude těžké je podávat zdráhajícímu se pacientovi. Již déle nemohl nařezávat Potterovo břicho a vpravovat mu lektvary tímto způsobem do žaludku a bez použití magie, kterou měl v blízkosti kluka omezit, bude těžké donutit člověka v bezvědomí, aby polkl tekutinu. Zamítl uvažovat o čípkách. Ne, bude muset nadopovat Potterovo jídlo.

Když zkontroloval všechny své kotlíky, zamířil ke skladu zjistit, co tady už má. Co bude potřebovat, aby udržel chlapce pod palcem? Doušek klidu. Bezesný spánek. Ne, tím Potter získá podezření. Ale Severus ho ani nemohl nechat volně snít. Noční můry by mohly způsobit, že sebou Potter bude cukat a teoreticky se může zranit. Severus potřeboval něco, co by řídilo sny, aby byly neškodné, jenže uklidnit jeho sny bude těžší než ty Narcisiny. Možná Doušek klidu, který by fungoval v průběhu spánku? Základ z valeriany by umožnil dávat silnější dávky, než půjde spát, aniž by to reagovalo s obyčejným dávkováním hypnotických sedativ.

Navzdory snaze mu uniklo zívnutí a on se na okamžik zastavil, aby si protřel oči. Nedokázal si vzpomenout, kdy naposledy spal déle než tři hodiny v kuse. Potřeboval si odpočinout.

Když připravil lektvary, které vyžadovaly dlouhou dobu stálé teploty, odešel si odpočinout do svého nového ubytování. Cestou nastavil ochrany soukromí na sněhem poprášenou cestu. Vevnitř znovu nastavil ochrany na všechny dveře, které vedly ven, aby zajistil, že ho nikdo nebude moci překvapit. Ačkoliv léčitelé tvrdili, že dveře, které vedly z cely, byly zcela neprodyšně uzavřené, zesílil na nich ochrany. Kdyby Potter utekl nyní, byl by na vině výhradně jenom on.

Konečně poté, co nastavil všechny ochrany, poté, co vybalil jídlo a toaletní potřeby, poté, co sepsal nový seznam toho, co potřebuje, poté, co naposledy zkontroloval Pottera, si odešel odpočinout do pokoje.

Nedokázal si vzpomenout, kdy se naposledy koupal a čistící kouzlo prostě nebylo dostatečné, takže si svlékl oblečení v zamčené a chráněné koupelně, a vešel do ledově studené vody sprchy. Zapomněli zapnout ohřívač vody? Příliš unavený, aby se to snažil vypátrat, nevšímal si husí kůže, která mu všude naskákala, a vydrhl se mýdlem, které mu Narcisa ohleduplně poskytla. Voda se poznenáhlu ohřívala, velmi pomalu, což naznačovalo, že nemovitost byla vysoko v horách. Mohla by být nadmořská výška vypočítaná na základě procenta kyslíku ve vzduchu? Už přinutil ručičku kompasu, aby mu určila sever, ale to mu moc neřeklo. Jídlo, které mu přinesla Narcisa, bylo klasické britské, pravděpodobně přinesené z Londýna. Strix vylétávala a vlétávala do domu ze všech směrů a nemohla být tedy užitečná při určení, kam vede jaká cesta, tím méně v obecné lokalizaci pozemku. Možná psaní různým spojencům by byla nejlepší cesta, jak přijít na to, kde leží jejich vězení?

Jedno po druhém. Neprozkoumal ještě celý dům. Pokud, jak také podezříval, byl vybudován jako Smrtijedský bezpečný úkryt, pak by zde měla být zahrnuta i skrytá oddělení. Samozřejmě, Pán zla to pravděpodobně prohledal od zdola nahoru, ale něco mohl přehlédnout.

Když byl konečně čistý, vyždímal si vodu z vlasů a vyšel ze sprchy. S sebou si přinesl noční košili a jedny kalhoty navíc, což si teď oblékl a zastrčil Albusovu hůlku do ukrytého prostoru ve své noční košili. Bylo docela praktické mít dvě plně použitelné hůlky a poprvé za Merlin ví jak mnoho let, zcela odložil svoji hůlku u umyvadla, aby si vzal své lektvary na noc a vyčistil zuby.

Vyprázdnil si kapsy, přendal obsah do čistého hábitu, který si přehodil přes židli u stolu. Nosil stále a znovu dokola ten samý styl oblečení, aby se vyhnul špatnému umístění jakéhokoliv lektvaru. Vteřinové zaváhání nad tím, jaká kapsa obsahuje léčivý lektvar, mohlo znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Přemýšlení o lektvarech mu připomnělo ty, které měl implantované po celém těle, a v duchu si udělal poznámku, že musí vyměnit obě kapsule s jedem, neboť už to byla nějaká doba, co je tam vložil.

Konečně, když bylo všechno odloženo a připraveno, opřel zrcátko o židli čelem ke stolu a zvětšil Albusův portrét.

„Dobrý večer, Severusi,“ řekl Albus vesele. „Slečna Grangerová a pan Weasley jsou v současné době v bezpečí a to je všechno, co ti mám pro teď vyřídit.“

Bylo to vše, co potřeboval vědět. „Mají ten střep ze zrcátka?“

„Ano. Obávám se, že Dobby zemřel. Harry bude strašně smutný, takže bude pravděpodobně lepší, když se o tom nezmíníš.“

Jako kdyby se takovou věc chystal vůbec říct. „Zdržím se od mluvení na dané téma.“ Byl unavený a neměl náladu na rozhovor, takže řekl: „Byl bych rád, kdybyste sledoval Pottera, zatímco budu spát. Potřebuju minimálně tři hodiny-“

„Dopřej si osm,“ naléhal Albus. „Víc, pokud potřebuješ.“

Osm znělo dobře, ale nebyl si jistý, zda-li může mrhat časem. „Sedm,“ nechal se obměkčit. Příliš mnoho a mohl by změknout. „Můžete Pottera sledovat sedm hodin?“

Albus se usmál. „Mám nyní všechen čas světa.“

„Dobrá tedy.“ Severus opřel Albusův portrét tak, aby mohl sledovat Pottera v zrcadle, a lehl si do postele s hůlkou pod polštářem.

Ačkoliv nesnášel používání lektvarů na spaní, ležení v posteli byl okamžik, kdy se kolem něj shromažďovali duchové z minulosti, zaplňovali mu hlavu a odháněli odpočinek. Bylo těžké nemyslet na ni, nevzpomínat na ni a nepřipomínat si každou jednotlivou chybu, kterou kdy udělal. Po tolika velikých, by ho ty malé neměly trápit, nicméně jej trápily.

„Je to hloupé,“ řekl.

„Není,“ trvala na svém, tvář jí potemněla zamračením. Vždycky vypadala roztomile, dokonce i když se mračila. „Co je na tom špatného?“

„Nemá to význam,“ poukázal, všiml si, jaké pihy zmizely, když se jí na obličeji udělaly vrásky. „Jaký má význam číst příběhy o lidech, kteří nikdy neexistovali, dělající věci, které my nikdy nemůžeme udělat? Kouzelníci nepotřebují příběhy, my je vytváříme.“

Její zamračení se prohloubilo. „Kouzelníci nepíší beletrii?“

Matka neměla knížky beletrie, ale to nic neznamenalo. Pokrčil rameny a odpověděl: „Nechápu, proč by se s nimi obtěžovali. Co beletrie dělá?“

„Nutí tě přemýšlet,“ řekla, zatímco si sepnula vlasy. Vždycky ho to udivovalo. V jednu chvíli jí záplava rudozlatých vlasů rámovala obličej a v příští si je sepnula do culíku nebo drdolu, který vždy vypadal upraveně, a pokud ne, byl dokonalý ve své neuspořádanosti. Pramínky, které vyklouzly z jejího culíku a orámovaly jí tvář, jí vždycky přidaly na kráse. I on si občas svázal své vlasy, ale nikdy to nevypadalo správně, nehledě na to, kolikrát se snažil. Stažené vlasy mu pouze připomínaly, že má ten nejošklivější nos na světě, zatímco ona vypadala krásněji, když měla vlasy sčesané. Sledoval, jak paprsky procházející skrze okno její ložnice osvětlují ruměnec na jejích lících, a skoro přeslechl, když říkala: „Přiměje tě to cítit a přemýšlet nad věcmi, nad kterými bys nikdy předtím nepřemýšlel.“

„Raději bych se učil nová kouzla.“

Zastrčila si zbloudilý pramínek za ucho a kriticky se na něj podívala. „Vždycky jsi v létě nesnášel čtení povinných knih?“

„Nikdy jsem nemusel o prázdninách číst,“ odpověděl, pro jednou rád, že nechodil do školy.

Hodila na něj ten nenáviděný lítostivý pohled a řekla: „Myslím, že si neužiješ žádnou knihu, kterou mám teď přes léto přečíst, ale dám ti knihu, která by se ti líbit mohla. Pokud se ti bude líbit, podělím se s tebou o své další knihy. Jsem vážně zvědavá, co si o některých z nich budeš myslet.“

Jeho srdce se nafouklo jako balón při novince, že jeho názor je pro ni důležitý, ale předstíral, že ho to nezajímá. Místo toho aby dal najevo potěšení, které jím probublávalo, se podezřívavě zeptal: „Je to součást domácího úkolu?“ Miloval pomáhat jí s domácími úkoly. Obvykle byly daleko více fascinující než jeho vlastní.

Zasmála se, ukázala tak řadu rozkošně nedokonalých zoubků. „Nebudu tě žádat o pomoc s domácími úkoly. Slibuji.“

„Dej mi tu knihu,“ řekl. „Chci si přečíst nějakou dobrou, než budu číst ty špatné a předpokládám, že ti stejně pomůžu s tvými mudlovskými domácími úkoly. Když budeš muset plýtvat čas na své úkoly, nikdy nebudeme připravení do Bradavic.“ Čím více času spolu stráví, tím bude šťastnější.

Zeptala se: „Budeme mít v Bradavicích domácí úkoly na léto?“ Když vstala a přešla k poličce s knihami, sluneční paprsky se zachytily na drobných blonďatých chloupcích pokrývající její nohy.

„Hromady,“ řekl s falešnou autoritou. „Ale můžeme studovat společně, protože s největší pravděpodobností budeme mít stejné hodiny.“

Ohlédla se na něj z místa, kde klečela před knihovničkou. „Nebudu vážně moc pozadu, že ne? Tím mám na mysli, jsi strašně přede mnou, když dojde na kouzla.“

„Ne,“ ujistil ji, ačkoliv to bylo jeho největší obavou. Jak by mohl soutěžit se spolužáky, kteří se učili magii od doby, kdy zjistili, jak chodit? „Bradavice učí každého ve Velké Británii, takže tam bude mnoho narozených u mudlů. Většina mudlorozených pravděpodobně nemá ani tušení, že jsou kouzelníci, dokud nedostanou dopis z Bradavic, takže nejspíše budeš o krok napřed před většinou z nich.“

„Och,“ řekla s úlevou, když se otočila zpátky k poličce. „Jaký typ hodin budeme mít?“

Zavzpomínal na knihy pod matčinou postelí. „Přeměňování. Teorii kouzel. Lektvary. Runy. Bylinkářství… víš, takové ty obecné věci.“

Ze spodní poličky vytáhla tlustou, těžkou knihu a s ní v náručí se vrátila k němu.

Nikdy předtím mu nedala dárek – ani dočasný – a zdálo se, že v pokoji je každou vteřinou tepleji a on jemně tahal za svou dámskou halenu ve snaze se zchladit. Posadila se před něj, její lahvově zelené oči ho pátravě zkoumaly.

„Tvůj otec ji nezničí, že ne?“

Divoce zavrtěl hlavou, oči zafixované na pramínek vlasů, který se jí otíral o pravou tvář. Nikdy nebyl schopný se jí dívat do očí, zatímco na něj dlouze hleděla, aniž by se mu po těle nerozšířil ošklivý ruměnec. „Nepustím ho nikam poblíž,“ přísahal a také nepustil. Tobias tu knihu nikdy nespatřil.

Podala mu ji a on ji lačně vzal, uvědomil si, že tohle je poprvé v jeho životě, kdy doopravdy chce ten dárek. Lilyina kniha byla tak těžká jako kniha kouzel jeho matky, ale ani zdaleka nebyla tak stará. Přes přední obal bylo velkými, zářivými písmeny napsáno ‚Mytologie světa‘.

„Buď na ni opatrný,“ řekla, obavami si skousla ret a výraz téměř podobný lítosti jí přetančil přes tvář.

Pevně si ji přidržel, pro případ, že by si to rozmyslela. „Nezklamu tě.“

A nezklamal. Tenkrát ne.

 

<Kapitola 5>  <Kapitola 7>