Námluvy HP - Kapitola devátá - Soukromé chvíle

Soukromé chvíle

McGonagallová vzhlédla, když Harry váhavě stál na prahu dveří její kanceláře. „Pane Pottere, pojďte dál a zavřete za sebou dveře.“

Harry poslechl, ačkoliv byl zmatený. „Myslel jsem, že se mám setkat s profesorem Spindley-Wormem.“

„To jste si myslel správně, ale chtěla jsem se s vámi nejdříve setkat osobně, abych se ujistila, že rozumíte tomu, co se děje.“ Ukázala směrem ke křeslu, a když se Harry posadil, naklonila se k němu. „Harry, neboť jste byl vychován mudly, nemusíte znát všechny tradice vztahující se k Obřadu Erastés. Chci, abyste pochopil, že nejste vázán přijmout nikoho, kdo se vám dvoří nyní ani poté, co odejdete z Bradavic.“

Harrymu se ulevilo, ale nemohl neříct: „Seamus říká, že mě přesto mohou pronásledovat a že ty nabídky mohou pokračovat celé roky.“

McGonagallová přikývla. „To je pravda. Do doby, než budete souhlasit se smlouvou nebo vám nebude dvacet let, mají nárok se vám dvořit.“

Harry si povzdechl. „Pak tedy nechápu, jak mohu někoho nepřijmout, pokud tedy nechci odejít a roky se schovávat.“

„Většina mladých mužů nemá ten problém, ale díky vaší slávě…“ McGonagallová si povzdechla. „Je mi líto, Harry. Nyní, máte nějaké otázky týkající se dnešního setkání?“

„Ani ne,“ řekl Harry a zrudl, když dodal: „Hermiona mi dala knihu.“

„Dobrá,“ řekla McGonagallová energicky. „Pak jste si tedy vědom, že se vás Max nesmí dotknout, ani se vás nesmí ptát na žádné důvěrné otázky a že já budu přítomna po celou dobu.“ Harry přikývl. „Pokud se kdykoliv začnete cítit nepříjemně, dejte mi vědět a já setkání ukončím. Jinak bude trvat jednu hodinu.“

Harry se slabě usmál. „Díky.“

Obvykle přísný výraz McGonagallové nepatrně zjemněl. „Bude to v pořádku, Harry,“ řekla potichu, „uvidíte.“ Postavila se a přešla ke dveřím. „Maxi, můžeš vstoupit.“

Profesor OPČM rychle vstoupil do místnosti, a když spatřil Harryho, tak úsměv rozzářil jeho tvář. Harry musel přiznat, že starší muž vypadal dobře. Ne tak okázale jako Lockhart, samozřejmě, ale stále byl natolik atraktivní, aby se za ním lidé otáčeli. A poprvé se podivil, proč profesora zajímá on. Zcela jistě nebyl krásný, ne se svými ošklivými brýlemi a nezkrotnou kšticí vlasů. Profesor Spindley-Worme si pravděpodobně mohl partnery vybírat, tak proč chtěl, aby se kolem něj tři roky poflakovalo nezkušené děcko? Snape - tomu tak trochu dokázal porozumět; ten muž na něj dával už roky pozor a teď to již byl pravděpodobně zvyk. Ale profesor Max?

„Harry!“ řekl Max potěšeně, přešel pokoj s nataženýma rukama. McGonagallová si odkašlala a zavrtěla jeho směrem hlavou a on na ni našpulil pusu. „Jistě mohu jedno krátké objetí?“

„Je to proti pravidlům,“ řekla McGonagallová škrobeně.

Max si dramaticky povzdechl, podíval se na Harryho a protočil oči. Harry si nemohl pomoci a zasmál se tomu, což, zdá se, potěšilo Maxe a sklouzl na židli vedle Harryho. „Harry, ještě jednou ti chci poděkovat, že o mně uvažuješ. Mám dojem, že je to celé trochu zvláštní, že?“

„Trochu,“ přiznal Harry. „Vlastně více než jen trochu. Ani si nejsem jistý, o čem bychom si měli povídat, profesore.“

„Maxi, prosím,“ opravil učitel OPČM a usmál se na něj způsobem, který přinutil Harryho zčervenat. „Koneckonců doufám, že se staneme dobrými přáteli. A k tomu co máme dělat – máme jeden druhého trochu více poznat. Takže, vím, že famfrpál je tvoje hra – co si myslíš o šanci Richmondských Dravců na výhru soutěže tento rok?“

„Dravci?“ zeptal se Harry a nevěřícně si odfrkl. „To snad nemyslíte vážně! Jejich chytač by nechytil zlatonku ani kdyby mu spadla přímo do rukou! Zato Birminghamské Vánice…“

Jejich rozhovor o přednostech různých týmů se přesunul do debaty o nových pravidlech a odsud přešel ke zlepšování vybavení. Byli hluboce ponořeni do diskuze o rozlišných typech závodních košťat, když si profesorka McGonagallová odkašlala. „Čas, pánové.“

Harry zamrkal, neschopen uvěřit, že hodina uběhla tak rychle. A tak příjemně, ačkoliv profesor – Max si pravděpodobně myslel, že je úplný idiot, mluvit neustále o famfrpálu v čase, kdy se měli lépe poznávat. Vykoktal omluvu, ale Max to odmávl.

„Je to naprosto v pořádku, Harry,“ ujistil ho Max. Mrkl na něj, když dodal: „Alespoň nemám pochyb o tom, co je tvým zájmem.“

„Ale neprobrali jsme vaše zájmy,“ protestoval Harry.

Max pokrčil rameny. „To můžeme udělat na příštím setkání.“ McGonagallová si znovu odkašlala a Max se zakřenil, předklonil se a hlasitým šepotem poznamenal: „Zapomněl jsem, že nemám o tom nic říkat.“ Harry se tomu zasmál a Max odvážně uchopil Harryho ruku, a než McGonagallová stihla zasáhnout, vtiskl na její hřbet polibek.

„Profesore Worme!“ řekla mrazivě.

Max Harryho ruku upustil a ustoupil, usmál se a řekl: „Už jdu! Už jdu! Později, Harry.“ Energicky si pískaje, zamířil ven ze dveří a za sebou zanechal lehce omráčeného Harryho.

***

Na hostině ten večer se McGonagallová zastavila u Snapeova místa u Čestného stolu a zamumlala: „Máš před sebou těžký úkol.“ Pak pokračovala ke své vlastní židli.

Snape se podíval k Nebelvírskému stolu, kde Potter a jeho přívrženci měli hlavy dohromady, zřejmě probírali schůzku s profesorem Wormem, která se odehrála dnes odpoledne. Pohlédl zpátky na Minervu, oči se mu v přemýšlení zúžily. Teoreticky by doprovody neměli s nikým jiným mluvit o tom, co v soukromí probíhalo, ale pravý Zmijozel si nikdy nenechal stát ‚teoreticky‘ v cestě za dosažením cíle. Navíc, čirou náhodou věděl, že Minerva má slabost pro broskvový likér…

***

Brumbál vzhlédl s vřelým úsměvem, když Harry vešel do kanceláře. „Harry, můj drahý chlapče! Prosím, posaď se. Citrónový bonbón?“

Harry přijal jednu ze sladkostí spíše z důvodu, aby měl co dělat, než že by po ní vyloženě toužil. „Nejdu pozdě, že ne? Myslel jsem, že už tu profesor Snape bude.“

„Och, brzy se k nám připojí,“ řekl Brumbál, oči na Harryho zajiskřily. „Požádal jsem ho, aby mi nejdříve dopřál pár minut s tebou o samotě.“

Harry se zamračil. „Profesorka McGonagallová již pravidla probrala, pane. Je zde něco dalšího, co bych měl vědět?“

„Ne, ne, jen jsem se chtěl ujistit, že se v tom všem cítíš příjemně.“

„Na rovinu, pane,“ řekl Harry. „Ne. Tím míním, neměl jsem ani pomyšlení, že bych s někým randil a náhle jsem zjistil, že si mám vybrat nějakého chlapa, abych s ním strávil tři roky života. Je toho trochu moc, abych to pojmul.“

Brumbál přikývl. „Jsem si jistý, že je. Nicméně nesmíš rozebírat jenom negativa, ale spíše pozitiva. Jsi neznalý většiny kouzelnického světa, Harry. Mít někoho, kdo tě provede, pomůže ti odstartovat jakoukoliv kariéru, kterou si vyhlídneš, může být velká výhoda.“

Harry se díval dolů na své ruce. „Věc se má tak, že ani nevím, co chci dělat se svým životem. Něco dalšího kromě přežití Voldemorta, samozřejmě. Hermiona a Ron – ti mají všemožné plány, co dělat, až odsud odejdou: oženit se, Hermiona si půjde dodělat učitelský certifikát, zatímco Ron vstoupí do bystrozorského výcviku. Dokonce i Neville má připravené místo u společnosti zabývající se výzkumem bylin.“

Brumbál se opřel v židli, oči zafixoval na Harrym. „Většina lidí začíná s tím, co dělají rádi, co jim jde nejlépe.“

Harry pokrčil rameny. „Nevím, co mi jde nejlépe. Hrát famfrpál, předpokládám. Nemluvě o boji proti Voldemortovi a jeho spojencům. Ale nejsem si jistý, jestli jsem natolik dobrý, abych hrál profesionálně, a…“ vzhlédl k Brumbálovi. „Nechci nikoho zranit. Ne, pokud mohu jinak.“

„Rozumím,“ řekl Brumbál potichu. „Nicméně, nemusíš se rozhodnout dneska,“ poznamenal, oči na Harryho opět zajiskřily. „Toto je jen informativní seznamovací rande.“

Harry zamrkal. „Rande?“

„Pro nedostatek lepšího slova, ano.“

„Och, bože,“ promluvil Harry slabě. Měl rande se Severusem Snapem. Sirius ho zabije, až o tom uslyší.

Nezdálo se, že si Brumbál něčeho všiml, neboť obrátil svoji pozornost ke dveřím. „Pojď dál, Severusi! Přesně na čas, jako vždy.“

„Řediteli,“ řekl Snape formálně a naklonil hlavu k Brumbálovi. Otočil se, aby se podíval na Harryho a viděl, jak na něj mladý muž hledí s výrazem laně zachycené ve světle hůlky. Nemohl si pomoci a ušklíbl se. „Pottere.“

„P-profesore,“ vykoktal Harry, pak se zarděl, když si uvědomil, jak hloupě zněl.

„Dáme si šálek čaje?“ zeptal se Brumbál, očividně pominul skutečnost, že toto „rande“ započalo nepříliš slibně.

Harry vděčně přijal svůj hrnek, rád, že má co dělat s rukama, když se usazoval zpátky na židli. Snape vypadal stejně úlevně, že má něco, co ho rozptýlí, a na několik dlouhých minut se neozývalo nic jiného, než jen zvuk upíjeného čaje.

„Jémine, docela jsem zapomněl!“ prohlásil náhle Brumbál. „Minerva se cítila trochu pod psa – věřím, že snad kvůli něčemu, co snědla nebo vypila – a já jí slíbil, že se na ni podívám.“ Postavil se a pokračoval: „Jen použiji druhý krb, abych si s ní promluvil. Jen na okamžik.“

Brumbál zmizel do přilehlého pokoje pod Harryho ohromeným pohledem, pečlivě nechávaje dveře otevřené. Chlapec se podíval na Snapea. „Může tohle dělat?“

Snape si odfrkl. „Zjistil jsem, že Albus obecně dělá, co si přeje, nikdy nebere ohled na pravidla.“ Usrknul si čaje a nedokázal nedodat: „Koneckonců, byl Nebelvírem.“

Harry se zachechtal. „Dokážete si ho představit, jak se plíží hradem po večerce a připravuje neplechy?“

„Až příliš snadno,“ odpověděl Snape suše.

Sdílení společného žertu o řediteli Harryho velmi uvolnilo a nesměle řekl: „Znovu vám děkuji za ten pohled. Znamená pro mne velmi mnoho. Já – přinesl jsem ho dnes s sebou, pokud byste si ho rád vzal nazpět.“

Snape se zamračil. „Proč bych měl chtít, abyste mi ho vracel?“

Harry pokrčil rameny. „No, byl pro vás zřejmě velmi důležitý, jinak byste si ho nenechával po celou tu dobu. Byl jste do mé matky zamilovaný?“ vyhrknul. Když Snape pozvedl obočí, Harry zčervenal a řekl: „Promiňte. Vím, že to není moje věc, ale, no, byl jsem zvědavý.“

Snape si povzdechl. „Pane Pottere - “

„Harry.“

Snape se zamračil. „Cože?“

„Pokud jsme na rande, neměl byste mi říkat ‚Harry‘?“ řekl netrpělivě.

Snape to na chvíli zvažoval. „Dobrá tedy. Můžete mi říkat ‚Severusi‘, když budeme v soukromí. Ne ‚Seve‘ a už vůbec ne Sevvie.“

Harry se zakřenil při myšlence, že by přísnému mistru lektvarů říkal ‚Sevvie‘. „Máma vás nazvala ‚Sev‘ na té pohlednici.“

Snapeova tvář nepatrně zjemněla. „Vaše matka byla velmi výjimečná osoba.“

„Takže – byl jste?“

„Zamilovaný do Lily Evansové?“ zeptal se Snape. „Miloval jsem ji, to ano. Jeden stěží dokázal nemilovat Lily. Ale ‚zamilovaný‘ do ní?“ zavrtěl hlavou. „I kdyby se mé preference ubíraly tímto směrem, bylo by to beznadějné. Byla od pátého ročníku zamilovaná do vašeho otce.“

„Nemáte rád zrzavé?“ zeptal se Harry. „Jaké jsou tedy vaše preference? Blondýny? Brunety?“

Snape se jízlivě ušklíbl. „Moje preference mají spíše než s barvou vlasů co dělat s pohlavím.“

„Aha,“ vydechl Harry, pak si uvědomil, co Snape řekl a jeho oči se rozšířily. „Och! Ale nedělá vás to nenormálním?“ zčervenal. „Nemyslel jsem, že vy byste byl nenormální, myslel jsem… och, k čertu.“

Snape pozvedl obočí. „Pozor na jazyk, pane Pottere.“

Harry si povzdechl. „Seamus říkal, že většina kouzelníků se usadí se ženou a založí rodinu, když si projdou ‚experimentální‘ fází.“

„Příčí se mi vědomí, že budu v tomto subjektu oponovat rozsáhlé znalosti pana Finnegana, ale skutečnost je taková, že jisté procento kouzelníků i nadále preferuje své vlastní pohlaví, ačkoli je pravda, že existuje jen velice málo manželství stejného pohlaví.“

„Uf,“ vydechl Harry úlevou. „Myslel jsem si, že je se mnou něco v nepořádku.“ Viděl, jak se pozvedlo i Snapeovo druhé obočí a zasmál se. „Teď jsem se sám chytil do sítě, že ano?“

„Až příliš snadno, pane Pottere. Harry,“ řekl Snape s leskem v očích, o kterém by Harry mohl přísahat, že to byl úsměv. Znovu se zasmál. „Mám to brát tak, že tím myslíte, že cítíte přednosti mimo normu?“

Harry pokrčil rameny. „Nikdy jsem o tom vážně nepřemýšlel. Když jsem byl ve čtvrtém ročníku, zamiloval jsem se do dívky. Cho Changové. Ale pak se vrátil Voldemort a já jsem byl natolik zaměstnaný snahou zůstat naživu, že jsem neměl čas nikoho uhánět.“

„Pak co vás činí tak jistým?“

Harry se zarděl a sklopil svůj pohled na své ruce v klíně. „Hermiona mi dala knihu, aby mi pomohla tohle všechno vyřešit. Byly tam vzadu nějaké… obrázky.“

„Aha,“ pokýval Snape hlavou. „Obřad Erastés: co by měl vědět každý erómenos. Ty kresby jsou velmi dobré.“

Harry zamrkal. „Vy jste to četl?“ vyhrkl.

Snape mu věnoval podrážděný pohled. „Harry, pokuste se pro jednou použít svůj mozek. Já sám jsem před dvaceti lety byl erómenos.“

„Vážně?“ zeptal se Harry překvapeně, pak zčervenal. „Och, samozřejmě, že ano. Takhle víte všechny ty věci. Kdo - “ odmlčel se, zčervenal ještě více a zamumlal: „Promiňte, není to moje věc.“

Snape byl na okamžik zticha. „Myslel jsem si, že jeden člen pedagogického sboru zde v Bradavicích mi učiní nabídku, ale neučinil. Pak jsem si myslel, že snad čeká, až už déle nebudu studentem. Byl jsem si tak jistý… Poslední den školního roku jsem za ním zašel. Řekl mi, že kvůli jeho specifické pozici zde v Bradavicích, mu není dovoleno brát si erómena. Nikdy. Navrátil jsem se domů s pocity odmítnutí a vzteku, že mě vodil za nos. Když jsem byl na návštěvě u příbuzných, Lucius Malfoy mě představil muži, který zrovna skončil službu jako erómenos. Tento muž byl – neuvěřitelný. Atraktivní, mocný, inteligentní a velmi se o mě zajímal. Nikdy nikdo na mě nebyl takto zaměřen. Slíbil mi znalosti a moc a já mu uvěřil.“ Zavřel oči a povzdechl si. „Nebyl jsem s Tomem Raddlem ani měsíc, když jsem si uvědomil, že lhal.“

Harry vykulil oči. „Voldemort?“

Snape přikývl. „Byl jsem v pasti. Natolik mě omámil svojí pozorností a starostí o mě – velmi nezmijozelská věc – a v době, kdy jsem si usmyslel přečíst smlouvu, už bylo moc pozdě. Dodržoval ji jen natolik, aby se ujistil, že já nemohu ujednání zrušit kvůli porušení slibu, a příští tři roky mého života učinil… těžkými.“

Harryho oči potemněly. Nesnášel pomyšlení na někoho ve Voldemortových spárech, zvláště Snapea. Zamrkal a podivil se, odkud tato myšlenka přišla. „Jak jste skončil tady?“

„V den, kdy smlouva vyprchala, jsem utekl. Nevěděl jsem, kam jít a nějak jsem skončil tady. Albus mě přijal, dal mi práci a domov.“

„Domov,“ pronesl Harry měkce. „Vím, jaké to je, chtít ho.“

„Očekávám, že ano,“ řekl Snape potichu. Vytáhl obočí. „Uvědomujete si, že jsme probírali položky, které – teoreticky – jsou v tuto dobu mimo vytyčené meze?“

Harry se na něj zazubil. „Pak je jen možná dobře, že ředitel musel na několik minut odejít.“

Snape se zasmál. „Vůbec bych nebyl překvapený, kdybych se dozvěděl, že to takhle naplánoval.“

Harry nedokázal odpovědět. Byl příliš zaměstnán hleděním na Snapea, omráčen tím, jak se jeho tvář změnila, když se smál. Byl skoro – atraktivní, temným a velmi sexy způsobem. Ó ano, pomyslel si. Sirius mě zabije.

<Kapitola 8>  <Kapitola 10>