Námluvy HP - Kapitola sedmá - Přizpůsobování

Tak moc díky vám všem za komentáře. Slibovaně přidávám novou kapitolu k Námluvám. Další bude snad ve středu.

@@@

Přizpůsobování

„Harry, jsi v pořádku?“ zašeptal Ron, když vklouzli na svá místa v učebně Obrany proti černé magii. „Vypadáš setsakra strašně.“

Harry se i cítil strašně. Zůstal včera dlouho do noci vzhůru a četl si, pak zaspal a zmeškal snídani. V žaludku mu kručelo, čímž se mu neustále připomínal. „Je mi dobře. I když někdo mě zapomněl vzbudit na snídani.“

Ron zčervenal a náhle vypadal, že má potíže podívat se Harrymu do očí. „Já – my – to je, minulou noc jsem se nedostal zpátky do pokoje.“

Harry se na něj překvapeně podíval. Byl tak zabraný do čtení, že nedával pozor, když ostatní chlapci vešli do místnosti a jednoduše předpokládal, že Ron byl s nimi. „Pak kde jsi tedy…“ zarazil se a viděl, jak se Ronovo zčervenání prohlubuje. „Och, aha.“ Hermiona, jako primuska, měla svůj vlastní pokoj, ačkoliv se zdálo, že minulou noc měla spolubydlícího. Na minutu byli zticha, pak se potichu zvědavě zeptal: „Jaké to bylo?“

Ronova tvář se rozzářila pohledem, který Harrymu způsoboval podivné pocity. „Bylo to skvělé,“ odvětil, ztišil svůj hlas tak, že ho Harry stěží dokázal zaslechnout. „Ne, že by se nám všechno podařilo správně, víš, přece jen to bylo naše poprvé, ale zdálo se, že na tom nezáleží, protože jsme to byli… no my. Pravděpodobně to nedává žádný smysl,“ dodal nesměle.

„Ve skutečnosti, dává,“ řekl Harry a povzdechl si. Zajímalo ho, jestli i on ve svém životě zažije něco podobného, zvláště vzhledem k novému zvratu, který se odehrával. Bylo by hezké myslet si, že jeho eventuální partner v tomto Obřadu se vůbec bude zajímat i o jeho potěšení. Nicméně ta Kniha, kterou se minulou noc prokousával, mu zcela jistě otevřela oči ohledně toho, co spolu dělají dva kouzelníci; popis erómena a jeho „pasivní role“ byl, jemně řečeno, odrazující. Krátké snění o tom, že starší a zkušenější milenec ho vezme do náruče a naučí ho, jak potěšit tělo, se vytratilo ve světle reality. A byl čím dál víc znechucený svými vyhlídkami do budoucnosti, když druhou věc, kterou si včera při čtení potvrdil, byla, že je více přitahován muži než ženami. Nejen že byl zrůda, pokud šlo o Dursleyovy, ale očividně byl výjimka i v kouzelnickém světě.

Když si uvědomil, že na něj Ron tázavě hledí, zvládl se usmát. „Jsem za vás za oba, šťastný,“ řekl Harry upřímně. Ron se zakřenil nazpět, a když profesor Spindley-Worme vstoupil do místnosti, obrátil svoji pozornost na učivo.

„Během těchto šesti týdnů si v přípravě na OVCE budeme opakovat všechno, co jste se naučili za posledních šest a půl roku,“ oznámil jim profesor OPČM. „Doporučoval bych vám, abyste oprášili všechny vaše poznámky a alespoň hodinu každý večer strávili opakováním. Já vím,“ dodal, když studenti zasténali, „není to ‚zábava‘, ale to nebude, ani když neuspějete a budete opakovat ročník.“

Harry se upřeně díval na papír, když si poznamenával instrukce profesora Maxe, odmítal se podívat mužovi do očí. Vzhledem k okolnostem mu připadalo zvláštní, že by vyučování probíhalo, jakoby všechno bylo stejné.

„Takže, kdo mi řekne něco o karkulinkách?“ Několikero rukou vystřelilo do vzduchu. „Pane Longbottome?“

Neville trochu zbledl, ale vykoktal: „Jsou to malá, skřetům podobná stvoření, která – která ubijí své oběti a – a použijí jejich krev k obarvení svých čepic.“

„Správně, pane Longbottome. Pět bodů. Nyní, kdo mi řekne dvě věci, které je zaženou? Pane Pottere?“

Harry vzhlédl, trhnul sebou, když uslyšel, že je vyvoláno jeho jméno, neboť nedával pozor. Rukou přikryl obrázek, který si čmáral na okraj svého pergamenu a pokusil se duchem vrátit na probíhající vyučování. „Ehm…“

„Slečno Grangerová?“

„Kříže a kříž na rukojeti mečů,“ odpověděla okamžitě.

„Velmi dobře, slečno Grangerová, pane Pottere. Po pěti bodech každému.“

Harry zamrkal a jeho pusa se otevřela téměř dokořán. Dokonce ani neodpověděl, jen se hloupě zakoktal a profesor mu udělil body. To se mu nezdálo správné, ale nemohl tak docela obvinit toho muže z nehorázného nadržování, že ano? Konec konců, ne že by ostatní učitelé nenadržovali, ale tohle bylo něco jiného. Tohle nebylo o Nebelvíru; tohle bylo o Harrym.

Harry se cítil velmi nesvůj, a zbytek hodiny udržoval své oči sklopené a svá ústa zavřená.

***

Když mířili na jejich další hodinu, Harry litoval, že minulý rok skončil s jasnovidectvím. Tak vyčerpaný, jak se cítil, by ho mohl využít jako dobrou přestávku ke zdřímnutí. Nějakým způsobem zvládl zůstat vzhůru během věštění z čísel a ulevilo se mu, když konečně zamířili do Velké síně na oběd. Jediná věc, která zmenšovala jeho chuť k jídlu, bylo vědomí, že příští hodina jsou dvojité lektvary.

Ujistil se, aby přišel na hodinu s dostatečnou časovou rezervou, posadil se vedle Nevilla, zatímco Ron vklouzl vedle Hermiony. Delegace Zmijozelských dorazila o pár minut později, ale Harry je ignoroval, oči opět udržoval převážně fixované na svém pergamenu, jen si přepisoval instrukce z tabule.

„Ale, ale, není to náš sexuálně oblíbený Bradavický chlapeček?“ řekl povědomý hlas, který protahoval slabiky, a Harry cítil něčí přítomnost u svého loktu. Zhluboka natáhl dech a dále tvrdošíjně Draca ignoroval. Nicméně viděl, jak Ron v lavici před ním ztuhnul.

„Ty máš co říkat, Malfoyi,“ odsekl Ron. „Kolik dopisů jsi dostal ty? Sedm? Deset? Kurvíš se s celým ministerstvem, že?“

„Ne, to nechávám Weasleyovým,“ prohlásil Draco sladce.

Ron se postavil se sevřenými pěsti. „Proč - “

Harry si povzdechl a také se postavil, natáhl ruku, aby zadržel Rona od praštění Draca. „Díky, Rone, ale tohle dokážu obstarat sám.“

„Och, ano, dokážu si představit, že jsi velmi dobrý v obstarávání,“ řekl Draco a zašklebil se. Harry na něj nasupeně zíral, ale než mohl cokoliv říct, dveře se rozrazily a mistr lektvarů předvedl svůj obvyklý rázný příchod do místnosti.

„V mé třídě nebudou žádné rvačky, pane Pottere, pane Weasleyi,“ řekl Snape a svižně prošel před třídu. „Deset bodů z Nebelvíru. Za každého.“

Ron probodl Snapea pohledem, ale beze slova spadl zpátky na svoji židli. Během těch uplynulých sedmi let se už naučil, jak jsou protesty zbytečné. Harry se také posadil a pokračoval v opisování z tabule se zvláštním pocitem úlevy, že se Snape nezměnil. Stále byl stejně bezostyšně nespravedlivý jako vždy.

Snape došel do přední části učebny a otočil se kolem své osy, celkově zazíral na celou místnost. „Pane Malfoyi, požadujete asistenci, abyste našel své místo?“

Draco, který se stále jízlivě šklebil na Harryho, překvapeně vzhlédl. „Ne, profesore.“

„Pak bych vám radil, abyste se okamžitě posadil, nebo budu po vás požadovat, abyste zde zůstal po skončení hodiny a opětovně se s vaším místem seznamoval.“

No tedy, pomyslel si Harry, možná není stejný. Cítil, jak se Draco odsunul a odvážil se krátce podívat na Snapea, než opět sklonil pohled dolů.

Snape pohledem propaloval celou třídu. „Dnes budeme pracovat na lektvaru, který je požadován pro složení OVCÍ na konci roku. Jelikož pochybuji, že kdokoliv z vás doopravdy uspěje ve správném vytvoření lektvaru, budeme tuto lekci během následujících šesti týdnů několikrát opakovat. Doporučuji vám, abyste se snažili alespoň něco vstřebat, neboť žádného z vás imbecilů netoužím učit příští rok znovu.“

Harry cítil, jak se Snapeovy oči na něm na krátký okamžik zastavily, než se přesunuly dále. „Slečno Grangerová, vyměňte si místo s panem Longbottomem a snažte se udržet pana Pottera vzhůru. Nechtěl bych, aby tato třída byla zničena ubohým pokusem pana Pottera přistát tváří napřed v kotlíku. Jedna exploze na hodinu je můj limit – věřím, že mě v tom nezklamete, pane Longbottome?“

Harry rychle vzhlédl, když si Hermiona s Nevillem vyměnili místa a zachytil Snapeovy oči, jak na něj hledí. Na kratičký moment si myslel, že v těch tmavých očích zahlédl náznak starosti a účasti, než se muž obrátil v zavíření hábitu a začal jim přednášet o lektvaru, který se chystali vařit. Z nějakého důvodu to Harryho vnitřně zvláštně zahřálo.

<Kapitola 6>  <Kapitola 8>