Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 11

Přeji veselé Vánoce a šťastný Nový rok, nechť do něj vykročíte správnou nohou a s úsměvem na rtech.

Já se tímto s vámi cca do konce února loučím, pak budu rozhodně dál pokračovat v překladech, nebojte.

Za komentáře k minulé kapitola moc děkuji belldandy (i za připomínky děkuji moc), Bobo, bacil, Profesor, Blesk, symphony a cim.

@@@

Kapitola 11

Snape ho vzbudil tím, že z něj strhnul peřinu. „Vstávejte, Pottere. Je tady Belatrix.“

„Co se to k čertu děje?“ zeptal se Harry zmateně.

Snape vyčaroval řetězy mezi Harryho zápěstími a vytáhl ho na nohy. „Temný pán čeká.“

Harry klopýtal za ním. Na to, že ho vedl za Voldemortem, se cítil Harry podivuhodně klidně. „Zdrogoval jste mě a ošukal, nebo to byl jen nějaký bláznivý sen?“

„O tomto obvykle sníte, Pottere?“ zeptal se Snape drsným hlasem.

„Ne!“ otřásl se. „Jen se mi poslední dobou zdálo hodně šílených snů.“

Snape ho vedl chodbou. „Zatímco vás Belatrix bude večer mučit, napadnu vaši mysl.“

Dveře do trůnního sálu se otevřely a Harry vklopýtal dovnitř. Tam už čekali Belatrix, Voldemort a Lucius.

Harry se letmo podíval na Voldemorta, na jeho ohavný obličej bez nosu a s rudýma očima a skoro vybuchl smíchy. Měl ještě dostatek rozumu, aby zakryl svoje veselí za kašel. Potřeboval se zbavit téhle drogy a to rychle. Jak mohl zvládnout Nitrobranu s takto zmatenou myslí?

„Můj pane,“ řekl Snape, když srazil Harryho na kolena a pak sám poklekl před svým mistrem.

„Máš pro mě dárek?“

„Ano, můj pane.“ Snape zvedl hlavu a zadíval se přímo do očí svému mistrovi a Harry věděl, že Voldemort čte Smrtijedovu mysl. Jeho tváře hořely, když si uvědomil, jak musí ve Snapeových vzpomínkách vypadat. Voldemort byl očividně potěšený, protože se ošklivě zasmál.

„Severusi, jsi docela vynalézavý. Kdo by si představil, že uvidím Harryho Pottera, jak prosí o Smrtijedův penis.“

Celé Harryho tělo zaplavilo horko ze zuřivosti a ponížení, přebilo i tu mírnou euforii, která stále prodlévala v jeho systému. Otřásl se, sevřel pěsti tak pevně, až si nehty prořízl kůži na dlani.

„Nechápu, jak se ho můžeš dotknout,“ ušklíbla se jízlivě Belatrix, zatímco popošla ke své výhře. „Nesnesu, aby jakákoliv část jeho špinavého těla byla v mé blízkosti. Crucio!“

Harry v agónii řval a svíjel se na podlaze. Již dříve se rozhodl řídit Snapeovou radou a nepotlačovat žádný projev bolesti. Nebylo těžké dovolit svému tělu, aby se nekontrolovatelně chvělo. Snape se přesunul vedle Belatrix, jako kdyby si to představení užíval, oči měl pevně zaklesnuté do Harryho. Tlak magie mu prozradil, že Snape vnikl do jeho mysli a řekl mu, aby mu ukázal vzpomínky na včerejší večer. A den předtím. Poté, co mu to ukázal, zaměřil se na svůj druhý ročník, kdy při Snapeově hodině odpálil Raubířskou rachejtli, aby se Hermiona mohla vkrást do jeho skladu. Snape, očividně spokojený, se stáhl a odvrátil.

Měl pocit, že už to trvá celé hodiny a pomalu začal ztrácet kontrolu. Do mysli se mu vloudil obrázek Nevillových rodičů u Svatého Munga. Jak dlouho bude trvat, než skončí jako oni?

„To by pro dnešek stačilo, Bello,“ přikázal Voldemort skoro až láskyplným hlasem.

Belatrix ustoupila a on se nezmohl na nic, jen se třásl bolestí. Smrtijedi se přesunuli do vzdálenější části místnosti a konverzovali spolu. Harry natolik trpěl bolestí, že se ani nesnažil jejich rozhovor zaslechnout. Mezitím ležel na podlaze neschopen ničeho, trpěl a zoufale toužil po zapomnění v podobě lektvaru proti bolesti a na spaní.

Konečně se k němu přibližovaly kroky a Snape ho vytáhl na nohy. Ze všech sil se pokoušel vstát a zvládl nepozvracet vše okolo.

„Měj na paměti, Severusi,“ připlul přes místnost Voldemortův smrtící hlas. „Byl ti dán dar. Pokud mě rozzlobíš, předám ho Averymu a už nikdy ho nebudeš moci znovu využít.“

„Rozumím, můj pane,“ řekl Snape. „Nezklamu vás. Budete mít mnoho obrazů, které si užijete.“

Dveře se zavřely a Snape Harryho dolevitoval do jeho cely, kde ho položil na postel.

„Pijte.“

Harry otočil hlavu a viděl, že mu Snape podává ten typ lahvičky, ve kterém obvykle býval lektvar proti bolesti. Otevřel pusu a polkl to, co do něj Snape nalil. „Říkal jsem vám, že jsem to dokázal.“ Zavřel oči.

„Je to veliké zlepšení,“ souhlasil Snape.

„A bez vás,“ cítil Harry povinnost na to poukázat, než usnul.

~

Harry se probudil ve vaně naplněné podivnou bělavou tekutinou. Snape ho s obnaženým předloktím omýval žínkou. Harryho zaplavil silný pocit déjà vu.

Zamumlal: „Tady už jsem byl.“

„Ano, tohle je nejlepší léčba na Cruciatus,“ zašeptal Snape, zatímco zvedl jednu Harryho nohu a přejel mu žínkou přes patu.

„Myslel jsem si, že to byl sen.“ Opřel se zády o vanu a v teplé vodě se uvolnil, cítil se velice mátožně, přesto ne unaveně.

„Začínáte si budovat toleranci k lektvaru na spaní. Zdráhám se dávat vám další.“ Snape mu omyl prostor mezi prsty na nohou. Dotyk látky byl vzdálený, jako kdyby se to odehrávalo ve snu.

„Proč mi ho dáváte?“ Harry sledoval, jak se Znamení zla zvolna pohybuje vzhůru po jeho noze. Cítil, jak mu v jádru plane vztek, že se ho Snape dotýká nahého, ale byl příliš unavený a uvolněný, než aby se pokoušel ho vynést na povrch.

Snape přestal, položil Harryho nohu do vany a z otevřené láhve si na žínku něco nalil. Začal omývat Harryho druhou nohu. „Máte sklony si zhoršovat svá zranění tím, že odmítáte dostatečnou dávku času zůstat v klidu. Jestliže jste vysoce mobilní poté, co jste delší dobu vystaven Cruciatu, můžete si způsobit vážná nervová poškození. Přerušil jsem vaši schopnost cítit bolest způsobenou nadměrné aktivními nociceptory. Stále překotně vysílají signály, proto jsem použil koupel a mast, abych je zklidnil, a tudíž, zatímco čekám, až se vaše nociceptory vrátí do normálního stavu, vám nemusím dávat nadměrné dávky lektvaru proti bolesti smíchaného se sedativy.“

„Moje noci-co?“ zeptal se Harry zmateně, když Snape skončil s jeho druhou nohou, zastavil se jen lehce nad kolenem.

„Vaše nociceptory – neurony, které vám do mozku vysílají bolestivé podněty.“

„To víte všechno?“ otázal se Harry podezřívavě.

Koutky Snapeových úst se stočily vzhůru, zatímco na žínku lil další tekutinu a přesunul se za Harryho. Jemně ho natlačil do sedu a natíral mast na Harryho záda. „Po opakovaných zkušenostech s Cruciatem jsem se rozhodl vynalézt lepší způsob, jak se zotavit z jeho účinků. Prohledával jsem mudlovskou literaturu o bolesti, až jsem se nakonec zcela ujistil, jak to kouzlo funguje, a pak jsem experimentoval s lektvary, dokud jsem nevyrobil jeden, který se prokázal být plodným. Původně jsem ho stvořil tak, aby se vstřebával trávicím systémem, ale nakonec jsem zjistil, že je daleko účinnější, než ho nechat v játrech metabolizovat, je, když se nanese co nejpříměji je to možné.“

„Nechápu, jak můžete používat mudlovskou literaturu na vynalezení takovéhleho lektvaru.“ Harry si přitáhl k sobě kolena a opřel se o ně, zatímco mu Snape masíroval žínkou záda. Lektvar na spaní, který stále koloval v jeho systému, mu vytvářel pocit, že má tělo jakoby tvořené z vody.

„Přesněji vědeckou literaturu. Zdá se, že těla kouzelníků jsou skoro téměř identická s těmi mudlovskými. To je také důvod, proč kouzelníci mohou magií zraňovat nebo léčit mudly.“ Snapeova žínka omývala Harryho krk a chlapec se do toho dotyku opřel, užíval si pocit, jak mu látka přejíždí po kůži. Ani zdaleka to nebylo tak dobré, jako být na tom sexuálním lektvaru, ale stále to bylo velmi příjemné.

„Co je to magie?“

„Nikdo neví. Slyšel jsem mnoho teorií a nejsilnější argument se zdá být ten, že uživatelé magie jsou schopni ovládat jednu z dalších dimenzí.“ Snape navedl Harryho, aby se znovu opřel o vanu. Prsty vklouzl Harrymu do vlasů, jak natíral lektvar na jeho pokožku hlavy.

„Dalších dimenzí?“

„Ano, délka, šířka, výška a čas jsou dimenze. Možná si vzpomenete, jak jsem vám během pátého ročníku říkal, že na nich v magii záleží.“ Snapeovy prsty se zručně propracovávaly přes jeho lebku. „Někteří mudlové věří, že existují další dimenze, které nás ovlivňují, ale nevidíme je ani nejsme schopni je současnou technologií detekovat. Je možné, že my, díky genetické mutaci, jsme schopni ovládat tyto nepozorovatelné dimenze a tak vytvářet magii.“

„Jaktože všechno tohle víte?“ Harry zaklonil hlavu, takže Snape mu mohl natřít mast i pod ofinu.

„Většinu posledního měsíce jsem strávil četbou. Moje povinnosti k vám mi nezabírají mnoho času,“ řekl Snape, pak mu žínkou namazal krém i na obličej.

Harry zavřel oči. „Jak jste získal ty knihy? A to už jsem tady měsíc?“

„Objednávám si všechno poštou. Většinu z mé knihovny jsem si sem přinesl, když jsem se dozvěděl, že tu budu žít.“ Snape Harrymu namazal celý obličej a pak se přesunul na přední stranu krku.

Harry si všiml vyhýbání se odpovědi na druhou otázku, ale nepokoušel se na tu záležitost tlačit. „Kdo je v čele Bradavic?“

„Carrowovi,“ vyplivl Snape. Temnota v jeho hlase naznačovala, že ho ta skutečnost vůbec netěší. „Žádal jsem Pána zla, aby mě zanechal v mé pozici, ale on trval na tom, abych vám hrál žalářníka.“

„Proč vy?“ Harry otevřel oči a sledoval, jak se Snapeova ruka pohybuje na jeho hrudníku. Snapeovy prsty zavadily o bradavky, čímž vyslaly do jeho klína lehké zachvění, ale ruce se u nich nezdržely a propracovávaly se níž.

„V tu dobu jsem byl tím, komu nejvíce věřil. Také jsem znal citlivé informace a myslím, že chápal, že jsem také jedním z mála s dostatečným sebeovládáním, abych dodržel jeho rozkazy a nezranil vás v době, kdy není poblíž. Také toho vím o léčení více, než většina ostatních Smrtijedů, což znamená, že vás mohu efektivně uzdravovat. A jelikož jsem nečistokrevný, byl jsem také nejlépe připravený si poradit s podmínkami vašeho uvěznění,“ řekl Snape, zatímco třel Harrymu břicho. Harry se chystal protestovat, aby zašel ještě níž, když Smrtijed přestal a vytáhl ruku s žínkou z vody a látku nad vanou vyždímal.

„Tehdy jste byl oblíbencem, ale nyní už ne?“ Harry se znovu uvolnil.

„Temný pán uděluje přízeň podle vykonané práce a já jsem nebyl schopný vyhrát jeho náklonnost skrze akce stejně snadno jako ostatní.“ Snape přešel k umyvadlu za Harryho zády si umýt ruce.

„Právě vám prokázal laskavost,“ upozornil Harry, přestože se necítil na to, aby Snapeovi připomínal její specifika.

„Za kterou musím poděkovat Averymu,“ zabručel Snape temně. „Potřebuji brzy udělat něco pozoruhodného, abych tak nadále setrval v jeho dobré přízni.“

„Jen ať to nezahrnuje mě.“ Harry si do dlaně nabral tu divnou vodu a prohlížel si ji.

„Pohybujte se co nejméně,“ nařídil Snape a očaroval kohoutky, aby do vany nateklo více teplé vody. „Na hlavu vám umístím bublinové kouzlo, abyste se v klidu mohl ponořit úplně pod vodu a s co nejmenším pohybem.“

„A co ruce?“

„Ty jsem vám již natřel, zatímco jste spal.“ Snape použil to kouzlo a Harry se ponořil pod hladinu příjemně teplé vody. Snape zastavil horkou vodu a nechal ho se máčet. Harry zavřel oči a odpadnul.

~

Harry se vzbudil, když Snape začal vypouštět vanu. Posadil se a bublinové kouzlo zmizelo. Stále byl daleko ospalejší a klidnější, než by měl normálně být. Snape seděl na židli ve svém rohu a četl knihu. Předloktí měl opět zakrytá.

Harry sledoval, jak z vany odtéká voda. „Nesnáším být zdrogovanej. V tu chvíli nejsem sám sebou.“

„Odpočíval byste tak poklidně a dovolil mi vás vykoupat?“ zeptal se za ním Snape.

„Ne, praštil bych vás tak silně, jak bych jen zvládnul.“

„Myslel jsem si to.“ Snape se postavil a přešel k němu. Harry ucítil známé táhnutí, jak Mobilicorpus zvedal jeho tělo z vody, a pak ho Snape zabalil do velice jemného, načechraného černého hábitu, který voněl jako jeho majitel. Harry se nadechl Snapeovy vůně a vzpomněl si, jak ho ta vůně zprvu znechucovala. Odhadoval, že si na Snapea buď musel zvyknout, nebo se ten umaštěný mizera konečně naučil koupat, protože ho ten pach spíše uvolňoval, než pobuřoval.

Snape ho levitoval zpátky do cely. Což Harryho naštvalo, protože chtěl jít sám, ale nohy se plně nepodřizovaly jeho příkazům. Snape ho položil na postel a opatrně ho oblékl. Harry se snažil pohybovat končetinami tak, aby tu proceduru co nejvíc uspíšil. Když Harryho dooblékl, sundal z něj ten hábit a chlapec byl zklamaný nad jeho ztrátou. Možná by mohl Snapea přesvědčit, aby mu jeden dal. Hábity, které dříve vlastnil on, nebyly ani zdaleka tak jemné, jako byl tento.

„Nejsem unavený, jen ospalý,“ protestoval Harry, když přes něj Snape přetáhl peřinu. Odkopl ji a silou se vytáhl do sedu. „A mám hlad.“

Snape poklepal na stůl. Objevilo se jídlo a Snape vedle vyčaroval tác s dvěma tlustými držadly. Obrátil podnos vzhůru nohama a navrch umístil jídlo. Dolevitoval ho k Harrymu a ta ucha dokonale zapadla vedle Harryho stehen, takže chlapec tak měl svůj vlastní stoleček. Snídaně se skládala z ovesné kaše, ale byla to přepychová ovesná kaše, neboť vedle ní stály malé mističky s takovými věcmi, jako jsou ořechy, borůvky, jahody, banány, rozinky, třtinový cukr a máslo.

„Snězte to všechno,“ poznamenal Snape. „Pokud to vychladne, dávám vám svolení hlučet a já vám přinesu teplou porci.“

„Dal jste do toho lektvary?“ zeptal se Harry podezřívavě.

„Ne, nyní není třeba vám dávat lektvar. Dejte se do jídla.“ Snape vyšel z cely.

Harry na kaši přidal obsahy všech misek a pomalu jedl. Nikdy předtím mu ovesná kaše nechutnala, ale ty, co vyzkoušel, bývaly řídké, nebyly tak husté a lahodné jako tato. Kde k čertu našel Snape domácí skřítky, kteří uměli tak dobře vařit? Možná je Snape přiměl přečíst kuchařky, stejně jako nechával Harryho číst staré knihy.

V době, kdy Harry dojedl snídani, se jeho nohám navrátil pohyb, což bylo jedině dobře, protože potřeboval na malou a poslední věc, kterou chtěl, bylo, aby přišel Snape a podržel mu penis. Tvář mu vzplanula, když si vzpomněl, že Snape držel jeho penis. Ten úchyl. Jestli Snape musí s Harrym spát, aby měl Voldemort nad čím masturbovat, pak by měl mít alespoň tu slušnost a zdrogovat ho tak, aby byl úplně mimo sebe, a ne mu dávat ten divný lektvar.

Po ukončení ranní očisty se Harry rozhodl, že zkontroluje, jak drží zubní pasta coby lepidlo. Potěšilo ho, když zjistil, že funguje pozoruhodně dobře. Když ten papír velmi silně zmačkal, tak se ty kousky na pastě nepatrně pohnuly, ale celkově zůstávaly bezpečně na místě. Vytáhl si všechno na postel a pak prohledával kousky Billyho Budda, dokud nenašel stránku, která z větší části byla prázdná. Teď… co napsat? Musel je přesvědčit, že ten dopis napsal opravdu on a zároveň jim musel o své situaci sdělit co nejvíce.

Ale co věděl o své situaci? Byl držen v zajetí v nějakém domě se Snapem jakožto strážným. Voldemort ho chtěl naživu a v době, kdy nebyl poblíž, i nezraněného. Harryho odřízl od magie použitím run a chlapec nebyl schopný utéct navzdory několika pokusům. Snape si objednával položky pomocí soví pošty, což znamenalo, že by pravděpodobně bylo možné najít tento dům, kdyby sledovali sovu. Také jim bude muset napovědět, co si Snape pravděpodobně objedná, aby věděli, kde sovu hledat.

Co si Snape objednává? Velkou objednávku úplně černého oblečení, tuny knih – mudlovských i kouzelnických, galony dýňové šťávy a neobvyklá jídla.

Harry vytáhl to, co zbývalo z knihy bájí a opatrně vytrhal pár dalších stránek o mýtech, které už přečetl. Písmenka z Billyho Budda byla příliš malá, aby jimi mohl napsat zprávu. Chvíli mu to trvalo, ale nakonec dokázal napsat: Ron a herMiono jsem ve voldy vĚzení snApe hlídač dostávat muDlovské kniHY po sova máTe všechny HC?

Doufal, že Hermiona pochopí, že HC znamená horcruxy. V době, kdy skončil, se cítil velmi unavený, takže zastrčil dopis do poloviny mytologické knihy, strčil ji pod matraci a poddal se spánku.

~

Byl nahý na posteli, spoutaný řetězy a vedle něj seděla Ginny, která na sobě měla přiléhavou růžovou košili, jež dala vyniknout jejím prsům, a bílou sukni.

„Ginny!“ zvolal. „Přišla jsi mě zachránit?“

„Ano, ale nejdřív se spolu vyspíme.“ Shodila ze sebe svoji košili a vylezla na něj. Její prsty našly a následně štíply jeho bradavky a on zasténal a natáhl se ve svých poutech, ve snaze se jí snažil dotknout. „Líbí se ti, když se jich někdo dotýká, že?“ vydechla a přesunula se tak, že jedno její malé, pěkné bílé prso kleslo k jeho ústům. „Saj moje prsa, Harry.“

Zvedl hlavu a vzal ten malý hrbolek do svých úst, přejížděl ho jazykem a lačně sál.

Zaklonila hlavu a rozkoší zasténala. „Ach, jsi tak dobrý, Harry!“

Stáhla se a pak se předklonila, aby lízala jeho bradavky. Měla elektrický jazyk, z něhož vystřelovaly do jeho bradavek malé jiskry a šířily se mu skrze celé tělo. Lízala ho, jako kočka, když jí smetanu, a zeptala se: „Jsem v tom daleko lepší než Snape, že?“

„Daleko lepší.“ Začal si uvědomovat napjatost svého penisu a snažil se přirážet proti ní.

„Víš, v čem dalším jsem ještě lepší?“ narovnala se.

„V čem?“

„V šoustání tě.“ Škubnutím si strhla sukni a Harry spatřil, že má penis. Byl bílý, stejně jako ona celá, dlouhý a úzký s tmavě červenou špičkou.

„Ty jsi kluk?“ zeptal se zmateně.

„Ano, mamka chtěla dceru, tak mě jí udělala. Nevadí ti to, že ne?“

„Dokud jsi to ty, tak ne,“ ujistil ji.

Přesunula se mezi jeho nohy a náhle byla uvnitř něj a přirážela, přesně věděla, jak trefit ono místo v něm, které ho donutilo se svíjet.

„Ó bože, Ginny, jsi zatraceně dobrá!“ Zasténal potěšením a přirazil proti ní. Sakra, strašně ho vzrušovala.

Sklonila se, aby ho políbila a chutnala po jahodách. „Buďme gayové společně, Harry.“

„Já nejsem gay!“ stál si za svým.

„Dobrá tedy.“ Náhle byla na něm a opět dívkou a pak byl on uvnitř ní a její pochva se kolem něj stáhla jako ruka. „Ano, Harry, udělej mě!“ vykřikla a jeho ruce byly náhle volné, tak ji popadl za boky a bral si ji tak tvrdě a rychle, jak jen mohl.

„Harry! Harry! Nezůstávej tady, vrať se ke mně. Chybíš mi, Harry.“

„Ano! Ano! Ó kruci, Ginny!“ Její vagína ho sevřela tak pevně a on do ní vyvrcholil. Něco teplého a mokrého přistálo na jeho obličeji. Polekaně otevřel oči a uviděl, že stále v ruce drží svůj cukající penis a jeho sperma mu stříká všude na tělo. Pustil se a lehl si na záda do postele.

Co to bylo za podělaný sen. Doufal, že to byla chyba těch lektvarů, které dostal. Co mu to sakra Snape udělal? Už ani nedokázal mít normální sexuální sny. Byl přeměněn do ženy a to dokonce i když byl s ženou. Namáhavě polkl, když myslel na Ginny. Nikdy ho nebude respektovat, pokud se dozví, že byl znásilněný. Nikdy jí to neřekne. Nikdy. Ginny chtěla kluka, který byl silný, ne kluka, kterého znásilnili. To se stává jenom holkám.

Cítil se nanic, vstal z postele a očistil se. Ron z něj bude znechucený. Ron by bojoval jako ďas a nikdy by nedovolil, aby se to stalo. Bože, a on si to ještě užíval. Prosil Snapea, aby si ho vzal. Zvedl se mu žaludek a vyblil se do záchodu. Zvracel, až z něj vycházely jenom šťávy, a pak se dávil ještě dál. Když se mu přestal zvedat žaludek, obrátil se k umyvadlu a opláchl si obličej studenou vodou. Pokusil se vrátit se na postel, ale jeho nohy byly slabé, a tak vprostřed cesty spadl na podlahu. Do háje. Do háje. Musí se odsud dostat. Musí přimět Rona a Hermionu, aby ho zachránili. Ale bál se. Co když se ukážou zrovna ve chvíli, kdy na něm bude Snape? Byli by znechucení a odešli by. Nikdy by to nepochopili.

Zvládnul se sebrat a dostat se zpátky do postele. Prudce se třásl, přetáhl přes sebe peřinu a stočil se do klubíčka. Nemohl to udělat. Nemohl tu zůstávat a nechat se mučit a zraňovat, dokud z něj nic nezbyde. Musí zabít Voldemorta dřív, než bude všechno ztraceno. Musí se odsud dostat a získat hůlku, nebo zemřít při pokusu.

Narovnal se a vytáhl knihu bájí. Jeho dopis byl stále dokonalý, všechna písmenka držela na místě. Pohladil papír, několikrát si přečetl text v něm, pak zavřel knihu a znovu si ji dal pod matraci. To byl jeho maják naděje. Jen potřeboval přežít dostatečně dlouho, aby dostal dopis odsud, aby věděli, že je stále naživu a že ho mohou zachránit. Pokud to znamenalo dovolit Snapeovi, aby… se ho znovu dotýkal, tak ať. Ale jakmile se mu podaří dopis odeslat, už nikdy Snapeovi nedovolí, aby se k němu byť jen přiblížil. I kdyby ho Smrtijed zavřel do přístěnku a krmil ho jídlem pro psy, odmítne udělat to, co ten bastard chce. S tímto rozhodnutím se Harry znovu schoulil do klubíčka a čekal, až mu Snape přinese večeři.

<Kapitola 10>  <Kapitola 12>