Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 12

16.02.2013 12:45

Omlouvám se za tak dlouhou prodlevu, zkouškové je peklo. Nicméně jak to teď bude dál? Budu pravidelně přidávat každou neděli (kromě zítřka), na to se můžete spolehnout. Když budu stíhat, což moc nepředpokládám, tak přidám třebas i v týdnu, nicméně každá aktualizace bude na DS.

Za komentáře moc děkuji symphony, Profesoru, bacilu, cim a belldandy.

P.S.: Kdybyste měli jakékoliv připomínky (nezdála by se vám věta, napadlo by vás, jak něco vylepšit, cokoliv, tak klidně pište, budu ráda)

@@@

Kapitola 12

Snape dorazil o pár hodin později. Prošel skrz mříže a dotkl se stolu. „Očekávám, že Pán zla dorazí v několika málo dnech. Měli bychom… mít pohlavní styk během následujících dvou dnů.“

Harry jen civěl na zeď. Nemělo smysl protestovat. Snape by ho donutil.

Snape na chvíli postál u stolu. Harry zůstával schoulený v klubíčku a ignoroval ho. Konečně Snape vyšel z mříží. „Pokuste se něco sníst. Do ničeho jsem léky nepřidal. Pokud budete chtít, dám vám ten lektvar, co jsem použil minule, aby vám to ulehčil.“

I když si sám sobě říkal, že bude předstírat a vyhoví všemu, co Snape chce, prostě to nemohl udělat. Harry ze sebe shodil přikrývku a v rychlosti se vzpřímil. „Samozřejmě, že chci ten zasraný lektvar! Myslíte si, že bych dobrovolně měl sex s umaštěným, hnusným zmetkem, jako jste vy?!“

„Zmlkněte!“ odsekl Snape. „Mně rozhodně nepřitahuje zakrslý, nevyvinutý, malý - “

Harry vystřelil k mřížím. „ODVOLEJTE TO!“ křičel, zatímco se pokoušel dosáhnout na Snapea a praštit ho do obličeje. „TO ZASRANĚ ODVOLÁTE!“

„Neudělal jsem nic, jen jsem se vám snažil pomoc pro - “

„POSRANÝ LHÁŘI!“  Harry ve vzteku praštil pěstí do mříží. „POJĎTE SEM, AŤ VÁS MŮŽU ZABÍT!“ Udeřil pěstí do mříže tak silně, až mu z kloubů začala téct krev.

„Přestaňte, Harry!“ Snape přišel blíž k němu a Harry se ho pokusil chytnout, ale muž se mu vyhnul. „Ubližujete si!“

„TO JE DOBŘE! VOLDEMORT PŘIJDE A CRUCIEM VÁM NATRHNE PRDEL! DOUFÁM, ŽE TOHLE UCÍTÍTE!“ Rozmáchl se druhou pěstí proti mřížím.

„Petrificus Totalus!“

Harry zamrzl vprostřed švihu. Jak se ten podělaný parchant opovažuje proti němu použít kouzla?!

„Mobilicorpus!“

Harryho tělo bylo zvednuto a vzduchem dopraveno na postel. Snape beze slova zakouzlil řetězové kouzlo a pak se objevily pouta i kolem Harryho kotníků. Vytáhl z hábitu lektvar, nalil ho Harrymu do pusy, pak dal ruku chlapci pod bradu. Uvolnil kouzlo a v ten samý okamžik Harrymu zavřel čelist a stiskl nos. Harry sebou zuřivě zmítal a zadržoval dech, ale nedokázal vydržet dlouho a musel polknout.

Snape ho pustil a Harry se na něj rozeřval: „JÁ VÁS DO PRDELE ZABIJU!“

Snape se otočil na patě a odešel z místnosti. Harry zavyl a ze všech sil sebou na posteli házel. Už necítil žádnou bolest, i když si zkroutil ruce do pozice, která by obyčejně měla být velice bolestivá.

Snape se po chvíli vrátil a na stůl položil krabici. Harry si vyřval hlas až do chrapotu, tak mohl Smrtijeda jen probodávat pohledem a přát si, aby byl bazilišek.

„Pottere,“ řekl Snape klidně, zatímco naléval lektvar na kousek látky, „šetřete si svůj vztek na zničení Pána zla. Zabijete ho, ne snad?“

„Já-!“ Harryho to zaskočilo. „Cože?“

„Temný pán. Důvod, proč jste po šestém ročníku opustil školu, byl, abyste ho zničil. To je to, co si přejete ze všeho nejvíc, nemám pravdu? I kdyby to mělo být za cenu vlastního života…“ Snape přistoupil o krok blíže.

„Samozřejmě že ho chci zabít, idiote! Udělal bych to teď hned, kdybych mohl!“

„Budu vás trénovat…“ nabídl Snape, zatímco jemně nanášel mast na Harryho poraněné klouby.

„COŽE?!“

„…abyste zabil Pána zla,“ pokračoval klidně. „Nicméně musím trvat na tom, abyste se podvolil několika požadavkům.“

„Já co?“ Harryho bolela hlava.

Snape donatíral lektvar na jeho klouby a zavázal je.

„Musíte souhlasit s tím, že se budete řídit pravidly, které určím. Výběr je na vás. Můžete tady zůstat a snažit se utéct sám na vlastní pěst, nebo čekat na přátele, až vás zachrání. Možná budete mít štěstí, možná ne. Nakonec pro vás Pán zla nebude mít žádné využití a pak vás zabije nebo ještě hůř. Nebo… se opět můžete stát mým studentem.“

Harry zíral na jeho rozmazaný obličej a jeho mozek se snažil pochytit smysl. Snape skončil s jeho rukama a uvolnil pouta na Harryho nohách. Stejnými nonšalantními pohyby prohlédl chlapcovi kotníky, jestli si je nezranil.

Snape vtíral mast do Harryho kotníků a pokračoval: „Nicméně než vás budu učit, budu z vaší strany požadovat několik koncesí. Zaprvé a to je nejdůležitější, Pán zla nikdy nesmí získat ani náznak podezření o tom, co vám tady nabízím. Pokud někdy budu mít jen tušení, že je vaše Nitrobrana proti němu slabá, nebo mu odhalíte toto tajemství v záchvatu vzteku vůči mně, bez váhání vám kompletně vymažu paměť. Věřte mi, když říkám, že v rámci sebezáchovy to udělám během jednoho srdečního tepu. Nenechám si zničit život proto, že se na mě naštvete za něco, co udělám z důvodu, že je to ode mne vyžadováno.“

Obvázal kotníky a odstranil pouta mezi Harryho náramky. Harry nic nenamítal, když mu Snape vyhrnul rukávy svetru, aby zkontroloval zranění.

„Druhé pravidlo je, že se mnou musíte mluvit uctivým způsobem.“

Harry otevřel pusu, aby protestoval, ale Snape pokračoval: „Jen poslouchejte. Nemusíme se mít rádi. Stále se můžeme navzájem nenávidět, jak jen chceme… ale nenechám vás po mně házet urážkami, kdykoliv udělám něco, co se vám nelíbí. Přestože vás stále nesnáším, slibuji, že se k vám budu chovat slušněji, než jsem se choval během školních let.“

„Neříkejte mi, že jsem hloupý,“ naléhal Harry. „Nebo malý.“

Snape přikývl a pustil Harryho paži. Narovnal se na židli. „Také musím trvat na tom, že budete tuto povinnost brát vážně a trénovat tak, jak jste nikdy předtím netrénoval. Budu na vás tvrdý a ne proto, že bych byl sadistický, ale proto, že nevím, kolik času máme nebo jak dlouho budu moci zůstat tady s vámi. Pán zla se každým dnem může rozhodnout, že mě potřebuje kdekoliv jinde a nahradí mě jiným strážným.“

Přestože Harry velice nenáviděl Snapea, nad tímto prohlášením se mu zhoupl žaludek.

Snape řekl: „A poslední věc, musíte spravit svoji povinnost a zabít jeho a každého dalšího Smrtijeda, který se vám postaví do cesty. Nechci trávit svůj čas vaším tréninkem jen proto, abyste nakonec zemřel, když budete váhat zabít Smrtijeda a tím mu dovolíte vypálit na vás jako první. Stejně tak až vás nakonec dovedu před Temného pána, abyste ho zničil, uděláte pro to všechno. V této chvíli na vás nenahlíží jako na nebezpečí, ale v tom okamžiku, kdy vás jako hrozbu uvidí, zničí vás. Když budete mít štěstí, tak vás zabije. Pokud ne, tak to, co vám dělá tady, se vám bude zdát jako ráj v porovnání s tím, co má v zásobě.“ Snape se naklonil tak blízko k Harrymu, že chlapec viděl jeho chladné třpytivé černé oči. „Rozuměl jste mi?“

Harry pomalu přikývl, v puse měl příliš sucho, aby promluvil.

Snape se postavil. „Pojďte si sníst večeři.“

Harry roztřeseně sklouzl z postele a sedl si na židli, na které ještě před pár okamžiky seděl Snape. Zvedl lžíci a pustil se do dušeného hovězího. Snape ho chvíli sledoval a pak odešel.

Harrymu myšlenky vířily v hlavě. Snape chtěl, aby zabil Voldemorta? Proč teda k čertu pro něj pracoval? Proč zabil Brumbála? Lhal Snape, aby opět získal Harryho důvěru? Harry měl podezření, že kdyby se Snapea zeptal, proč chce zabít Voldemorta, lhal by mu nebo by mu dal podivnou odpověď. Jednoduše to s tím, co o Snapeovi věděl, nedávalo smysl, ale Snape pravděpodobně už nějakou dobu plánoval Harryho trénovat, když měl v hlavě zformulovaný ten seznam pravidel.

Harry se cítil ztraceně a zmateně. Snape znal způsoby, jak ho vykolejit. Pomalu jedl dušené maso a snažil se vymyslet, co má dělat. Předpokládal, že tím, že Snapea nechá ho učit, nemá co ztratit. Pokud se Snape pouze pokouší získat jeho důvěru, pak se mu ty lekce budou hodit, až ho zabije.

Harry dojedl večeři, vyčistil si zuby a vylezl na postel. Záchvat vzteku ho vyčerpal, i přestože si předtím odpočinul. Snape mu bude muset dát na trénink hůlku, ne? Pomyšlení na to, že zase bude držet v ruce hůlku, zlehčilo tu tíží v jeho hrudníku a on poklidně usnul.

~

„Čas na koupel, Pottere,“ požadoval Snape zpoza mříží.

„Co?“ Harry se převalil. Právě se nacházel vprostřed pěkného snu, který se vypařil v okamžiku, kdy Smrtijed promluvil.

„Spal jste celé dopoledne,“ prohlásil Snape netrpělivě.

Harry zívnul a svalil se z postele. Ospale se přiblížil k mřížím. „Ani bych neřekl.“

Snape ho propustil skrz, aniž by vykouzlil řetěz. Harry kvapem pelášil do koupelny. Nesnášel, když měl při mytí spoutané ruce; to činilo celý proces milionkrát složitější. Nechystal se Snapeovi připomínat, že zapomněl vyvolat pouta. Snape šel za ním, letmo se o Harryho otřel, když se blížil k židli, která se tam objevila posledně.

Harry se na Smrtijeda zamračil, nesnášel ten dotyk, i když to bylo jen cípem Snapeova hábitu. Snape si ho nevšímal, a když si sedal, vytáhl si knihu ke čtení. Harryho oči nerozluštily titul, ale vsadil by se, že je to staré a nudné.  Vlezl do prázdné vany a sám si pustil kohoutky. Nalil tam skoro polovinu lahvičky pěny do koupele, přestože obvykle stačila sotva čtvrtina, aby se vytvořila hezká vrstva bublin. Drhnul se, byl naštvaný tím, že se nemůže umýt i pod okovy.

„Víte, kůže tady - “ poklepal si na želízka, „ – je nejspíš pořádně špinavá. Měl byste mi je na chvíli sundat, abych si mohl umýt ruce pořádně.“

Snape vzhlédl od knihy a jedno jeho obočí se zvedlo ve výrazu ‚to si děláte legraci‘. Harry se vrátil k mytí. „Musel jsem to zkusit,“ zamumlal.

„Proč nepoužívají takováhle pouta v Azkabanu?“ Harry si nanesl na vlasy šampón.

Snape, aniž by vzhlédl od knihy, odpověděl: „Máte-li základní znalost Run, je velice snadné je sundat a jedním z nejodpornějších potrestání, které si čarodějka nebo kouzelník dovedou představit, je izolovanost od magie. Vy jste vyrůstal u mudlů, takže na vás to takový vliv nemá.“ Snape otočil stránku ve své knize.

„Je to ještě horší než být kolem mozkomorů?“

„Pro mnohé je to daleko hrůzostrašnější.“

„To je hloupé.“

Harry dokončil očistu, nabral si do dlaní obrovskou hromadu bublin a foukl je napříč přes vanu.

„Skončil jste, Pottere?“ Snape zavřel knihu a postavil se.

„Jo, zavřete oči.“ Harry Smrtijeda sledoval, aby viděl, jestli ty temné tečky pod Snapeovými obočími zesvětlají. Když se tak nestalo, zamračil se. „Vidím, že je máte stále otevřené!“

„Jste směšný.“ Snape se prohnal kolem něj a odešel z koupelny.

Harry vyskočil z vany a obtočil kolem sebe ručník. Zatímco se oblékal, tak nechal z vany odtéct vodu. Dosucha si vytíraje vlasy, se toulal zpátky do své cely. Snape na stůl vyčaroval jídlo a odešel, aby se postavil vedle dveří do knihovny. Otevřel pro Harryho mříže, pak začal odcházet směrem ke knihovně.

„Počkat!“ zvolal Harry. „Nebudete mě cvičit?“

Snape se zastavil. „Ještě jste nesouhlasil s podmínkami.“

„Zabiju ho, jakmile dostanu šanci. Nevyzradím mu, co děláme,“ Harry se odmlčel, jak se snažil vzpomenout si na zbylé dvě. „Budu trénovat tak tvrdě, jak budu moci…“

„A musíte dodržovat dávku úcty,“ dokončil Snape za něj. „V době lekcí mi budete říkat ‚pane‘ nebo ‚profesore‘. Jindy to nevyžaduji, zvláště když budeme… Každopádně nejdůležitější aspekt je to, že nikdy nesmíte prozradit Pánu zla naše plány. Budu v jeho přítomnosti testovat vaši Nitrobranu tak často, jak jen to bude možné. Pokud byť na okamžik nebudete v přítomnosti jeho nebo Smrijedů řádně zaštiťovat svoji mysl, pak vám vymažu paměť. Je to jasné?“

„Ano, nezkazím to,“ přikývl Harry.

„Nejdřív snězte snídani a pak začneme.“ Snape odešel ve víru černé.

Harry si pospíšil ke stolu. Před ním byla rozložena malá hostina sestávající z tlustých klobásek, pořádné omelety, slaniny, toastu, uzenáčů a pomerančového džusu. Jedl, dokud nebyl přecpaný, a pak si došel na záchod, umyl si ruce a vyčistil zuby. Když skončil, vyhlížel, překypující nadšením, přes okraj postele a čekal na Snapeův návrat.

Čekal snad celé hodiny a právě se chystal jít vztekle praštit svými okovy o mříže, když dovnitř vešel Snape a před jeho černým tělem levitoval divný, pohyblivý objekt mnoha barev. Snape měl napřaženou hůlku a když jí mávnul směrem ke stolu, zbytky Harryho snídaně zmizely. Sám stůl se náhle objevil mimo celu nalevo od Snapea, společně s židlemi, které stály na stole. Ten různobarevný předmět napravo od Snapea pulsoval a vířil. Harry si zoufale přál, aby měl brýle a viděl, co to je.

„Sundejte si svetr a přesuňte se doprostřed cely,“ přikázal Snape.

Harry tak okamžitě učinil, nadšený se dozvědět, co bude následovat.

„První a pravděpodobně nejzásadnější lekcí pro vás, je vyhýbání,“ řekl Snape. „Používat obranná kouzla negativně ovlivňuje vaše možnosti vrhat útočná. Navíc, většina kleteb, které proti vám použijí Pán zla a Smrtijedi, budou podobné jako Smrtící kletba, a ty se blokovat nedají. Pokuste se vyhnout tomuto.“

Ta zmítající věc u Snapea vyplivla malý modrý objekt, který svištěl směrem k Harrymu. Jeho chytačské dovednosti se probudily k životu a Harry ho zachytil dříve, než si stihl uvědomit, co dělá. Byl to malý modrý balónek, velikosti přibližně golfového míčku.

„Nemáte kouzla chytat, Pottere,“ řekl Snape s netrpělivostí v hlase.

„Promiňte,“ upustil ho Harry. „Zkuste to znovu.“

Snape na něj vyklenul obočí.

Harry si povzdechl. „Zkuste to znovu, pane.“

Snape k Harrymu vyslal rychle letící červený a chlapec se mu lehce ukročením vyhnul. Brzy ho následovaly dva modré, ale Harry byl schopný otočkou ustoupit z jejich dráhy. Snape střídal různé počty a tempo a Harry skákal a proplétal se kolem cely. Byla to docela zábava a byl na sebe vesměs hrdý, jak se dokázal vyhnout všem Snapeovým střelám, které na něj letěly. Bylo to těžší než famfrpál a přál si, aby měl koště, ale uhýbání před potlouky mu vycvičilo reflexy. Skočil po hlavě na postel ve snaze se vyhnout zelené střele a na druhé straně seskočil, červená ho jen tak tak minula. Prohnal se napříč pokojem, otočil se a zavířil, aby se vyhnul rychlé salvě. Zakopl o nohu a spadl, tři míčky ho zasáhly do hrudníku.

„Au,“ řekl spíš překvapením, že se ocitl na podlaze, než bolestí.

„Zranil jste se?“ zeptal se Snape.

„Ne, pane.“ Zvedl se. „Přál bych si, abych měl koště.“

„Pokud se zraníte, musíte mi to okamžitě dát vědět,“ naléhal Snape.

„Ano, pane.“ Oklepal ze sebe prach. „Jsem připravený.“

Snape s ním pracoval, dokud nelapal po dechu a nebyl celý rozbolavěný. Konečně Snape mávl hůlkou horizontálně a všechny míčky spadly na podlahu.

„Potřebujete se znovu umýt.“ Snape přivolal ke svému pravému boku míčky a vrátil stůl a židle. „Příště se vykoupete až po lekci. Přineste si svetr; vaše oblečení by chtělo vyprat.“

Harry popadl svetr a prošel skrze otvor v mřížích, který Snape kouzlem otevřel. To cvičení bylo skvělé a nevadila mu ani bolest v nohách. Byl sám docela hrdý na svoji úspěšnost. Museli tím strávit celé hodiny a Harry byl zasažen pouze čtyřikrát, navíc si myslel, že při těch posledních dvou Snape podváděl.

„Vysprchuji se, takže se nedívejte,“ oznámil Snapeovi, když vlezl do vany. Snape ho ignoroval a odnesl Harryho oblečení, aby ho nechal vyprat. V době, kdy se Snape vrátil s jeho šaty, byl Harry už venku z vany a osušený.

„Otočte se,“ nařídil Snapeovi a pohnul se, aby se mohl obléknout.

Snape poslechl, ale řekl: „Budeme muset dnes sehrát představení.“

Harry strnule zíral na Snapeovo černé tělo, jak vyklouzlo skrze koupelnové dveře a zmizelo. Nechtěl, aby mu tohle bylo připomínáno. Zrovna teď, když se cítil tak dobře. Vnitřnosti se mu zkroutily a přemýšlel nad tím, že se zamkne v koupelně a odmítne vyjít. Ne, Snape by ho už netrénoval a on potřeboval dostat odsud svůj dopis. S pocitem, jako že kráčí na svoji vlastní popravu, se Harry pomalu vracel do své cely. Snape na něj čekal uvnitř, netečná postava vedle postele, a Harryho opět zalila nevysvětlitelná touha pokusit se znovu utéct.

Snape ze svého hábitu vytáhl lahvičku a položil ji na stůl. „Lektvar.“

Harry vkročil do cely a musel se přidržet mříží jako opory. „Ne.“

„Ne?“ zeptal se Snape tiše.

Harry se napřímil. „Nevypiju to, když budete uvnitř. Musíte vyjít z cely a počkat tam, dokud vám neřeknu, že se můžete vrátit.“

Snape nic neřekl a na okamžik si Harry myslel, že odmítne. Pak vyšel z mříží a zavřel za sebou.

Harry se pomalu přiblížil ke stolu a posadil se na židli. Zíral na ten lektvar, jako by to byl jed.

„Jakmile budete pod jeho účinkem, nesmíte se chovat takovým způsobem, aby se Temný pán nedozvěděl, že jste si sám vybral ten lektvar vypít nebo že vás trénuji. Bude nás podezírat, pokud bude vzpomínka přerušená, takže musíte hrát svoji roli dokonale. Přestanu, pokud to bude nutné, ale to povede k situaci, kdy se tomu budeme věnovat i podruhé a jsem si jistý, že byste se této možnosti radši vyhnul.“

„Jo,“ Harry popadl lahvičku a třesoucími prsty ji otevřel. „Nevejdete, dokud neřeknu ‚v pohodě‘.“

„Dobrá.“

Harry obrátil lektvar do sebe. Chutnal hořce a vápenatě a zdálo se mu, že se mu těžce usídlil v žaludku. Zavřel oči, položil ruce na stůl a čekal, až začne účinkovat.

Několik minut nic necítil a už se chystal zeptat, jestli mu Snape nedal špatný lektvar, když si náhle začal uvědomovat, jak nádherně chladivé je dřevo stolu pod jeho prsty. Rukama ho pohladil, vychutnávaje si jeho povrch. Bylo hladké, přesto tvrdé a každé zrníčko dřeva bylo krásně nedokonalé.

Potřeboval se toho dotýkat více, což byl důvod, proč na něj vylezl. Třel se o něj hrudníkem, a když se stáhnul, vyhrnul se mu svetr, takže ta chladná tvrdost se tiskla na jeho prsa. Byl to euforický zážitek a on se chtěl zabořit do stolu a cítit jeho dokonalost každým pórem své pokožky.

„Pottere, slezte z toho stolu a vlezte si na postel,“ přehnal se přes něj Snapeův hřmot a on jen zavrtěl hlavou, přetočil se na záda, aby se i pozadím třel o stůl.

„Ne, mně se líbí tenhle stůl.“ Láskyplně ho hladil.

„Pottere, já nebudu lézt na stůl.“ Velká černá šmouha se k němu přiblížila a černě oděná paže se natáhla, aby ho odvedla.

„Ne.“ Přetočil se a spadl ze stolu. Neudeřil do podlahy. Něco mlhavého a neviditelného ho bezpečně zachytilo. Obratně ho to doneslo k posteli a Snape ho následoval.

Pokrývky byly ještě lepší než stůl a on se o ně třel a jeho penis tvrdnul. Snape ho přetočil na záda a svlékl mu kalhoty. Bylo skvělé mít svůj úd obnažený chladnému vzduchu, ale chtěl víc, takže se natáhl, pěstmi sevřel černotu a přitáhl si Snapea k sobě dolů, vzpomínaje na to, jak krásné bylo, když se ho Snape minule dotýkal.

Snape se zachytil rukama. „Mám vás přivázat?“

Vylezl na postel vedle Harryho, hodil nohu přes jeho a vytáhl mu svetr. Harry se posadil, takže mu ho Snape mohl svléknout, pak se zřítil zpátky na lůžko. Bradavky měl tvrdé stejně jako penis a potřebovaly, aby se jich někdo dotknul. Snape s nimi souhlasil a klouzal rukama přes Harryho hrudník, aby každou vzal mezi svůj prst a palec.

„Ach!“ Harry vyklenul záda a vtisknul se do Snapeových úžasně teplých rukou. Kdyby jen měl Snape tři ruce, aby se mohl dotýkat jeho penisu, zatímco si pohrává s jeho bradavkami. Snape zíral na svoji práci rukou a černý závěs ukrýval jeho obličej. Nikdy se nedíval Harrymu do tváře, kromě tehdy jednou. Harry natáhl ruku a natočil si na ni Snapeovy vlasy, obdivoval, jak jsou mezi jeho prsty jemné a lesklé. Snažil se odhrnout černý závoj, aby mu viděl do očí, ale Snape, aniž by se na něj podíval, ho chytil za zápěstí, vzal i to druhé a obě je řetězy přivázal ke sloupkům postele.

„Chci se dotýkat,“ protestoval Harry a vyklenul záda ve snaze utéct řetězům.

Snapeova hlava se sehnula, aby ochutnala jednu dychtivou bradavku a Harry na chvíli zapomněl všechno o dotýkání se Snapea, když jeho penis ještě ztvrdnul, zatímco ho Snape úžasně sál, lízal a kousal. Jak se pohyboval, aby zaútočil na tu druhou, tmavé vlasy se otřely Harrymu o hrudník a Harry věděl, že už dlouho nepřežije toto tempo. „Do háje! Dotkněte se mýho penisu!“

Snapeova ústa zmizela a Harry na protest zakňučel. Vzduch zaplnila vůně jahod a jara a Harry zamžoural, aby viděl, jak Snape ponořil prsty do kelímku.

„Honem, chci se udělat,“ požadoval a roztáhl nohy, co nejvíc mohl.

Snape se přesunul mezi Harryho nohy a odstrčil pravou na stranu. Provlnilo se jím cizí kouzlo a on se zachvěl. Podíval se na Snapea, ale viděl jen černou, jak jeden prst vklouzl do něj. Proč se zbytku jeho těla nedotýkal?

„Dotkněte se mě! Polibte mě znova!“ dožadoval se, když se druhý prst přidal k prvnímu. Našly to tajné místečko a na chvíli nedokázal přemýšlet, když mu to do končetin vyslalo jiskry a jeho úd přimělo naříkat frustrací.

„Potřebuju víc!“ Zmítal se v poutech, zatímco Snape pomalu přidával třetí prst. Umře, jestliže se Snape nedotkne jeho penisu!

Po době, která se zdála jako věky, Snape konečně vytáhl svoje strašné prsty. Jeho tělo se přesunulo na Harryho, když se pohnul, aby uvolnil pouta. Harryho ruce okamžitě putovaly dolů, aby sevřely bolestivý úd, ale Snape ho přetočil a stáhnul na kolena.

„Ne.“ Snažil se vykroutit. „Tohle nemám rád. Bolí to.“

Snape si přitáhl polštář a přitiskl Harryho na něj. Harry přirážel k posteli, dokud Snape nezatlačil na jeho zadek, takže se nemohl hnout.

„Neee!“ protestoval, snažil se přetočit na záda. Nesnášel tuhle pozici. Snape se nemohl dotýkat jeho penisu a bradavek.

„Na záda. Na záda,“ naléhal, ale Snape mu roztáhl půlky a vtlačil se dovnitř.

Harry sevřel prostěradlo, když ho Snapeovo vzrušení roztáhlo a vtlačilo se hluboko do něj. Bylo tak teplé a zahřívalo to Harryho vnitřnosti, stejně jako vyplňovalo. Snapeově černě oděné ruce se objevily po jeho obou bocích, jak se sám nořil dovnitř. Začal Harryho pomalu souložit, přitom dýchal na Harryho krk jako drak. Harry se proti němu zvedl a natlačil svůj zadek do toho žáru.

Bože, Snape byl tak zatraceně veliký. Dvakrát tak velký jako Ginny ze snu a zdálo se, že vyplňuje každý kousek jeho útrob. Snape se náhle zastavil a Harry se zoufale zavrtěl ve snaze zachránit svůj penis, který zůstal uvězněný mezi jeho břichem a postelí.

„Hejbejte se, zatraceně! Pohněte se! Potřebuju se udělat!“

Snape poslechl a přirážel tvrději a rychleji. Bylo to dobré, ačkoliv na rozdíl od minule se netrefoval do onoho místa. To letmé škádlení nestačilo a jeho penis byl špatně uvězněný.

„Prosím, takhle se neudělám,“ vydechl, snažil se zvednout na rukách.

Snapeovo tělo sebou cuklo, zalapal po dechu a vyvrcholil. Harry vzlykal z pocitu marnosti; byl tak blízko a zároveň tak daleko. Konečně, jakmile si začal myslet, že ho Snape bude takhle držet navěky, se muž pomalu vytáhl a přetočil ho. Snesl se na Harryho jako netopýr; jeho horká ústa sevřela bradavku, zatímco jeho prsty se obtočily kolem Harryho nejvíce opomíjeného údu.

Harry zavyl potěšením a přirážel do Snapeových prstů. Žár z celého těla mu spěchal do penisu a varlata se mu sevřela a bolela, jak byla připravena vybuchnout. Snapeovy zuby se uzavřely kolem nateklé bradavky a Harry vykřikl, když vyvrcholil, gejzír semene mu stříkal z penisu, dokud z jeho těla neodtekla poslední kapka tekutiny. S údem konečně ukojeným se Harry otočil na bok a zády se přitiskl ke Snapeově tělu. Snapeova ruka zůstala přehozená přes Harryho boky a jeho těžký dech zahříval Harryho na krku. Mladík zavřel oči a snažil se rozpustit do toho tepla.

Zajímalo ho, jestli je to takové pokaždé, když prožijete orgasmus s druhou osobou. Cítil se Snapeovi tak blízko, tak s ním spojený, jako kdyby neviditelné pouto úzce spájelo jejich životy. Nějak věděl, že ho Snape ochrání. Napadlo ho, jestli Snape cítí to propojení také. Zoufale toužil promluvit, ale bál se, že kdyby tak udělal, Snape se odtáhne, takže se snažil vydržet, co nejdéle mohl, než se nakonec ozval: „Ta minulá pozice se mi líbila víc.“

Harry to vnímal jako bodnutí ztráty, když z něj Snape sundal ruku a otočil se na záda.

„To jsem vyrozuměl.“

Oba je očistil Pulírexem, pak se znovu zapnul.

„Počkejte.“ Věděl, že Snape se chystá odejít, ale nechtěl, aby šel. Přetočil se na druhý bok a přitiskl se zády ke Snapeovi, který seděl na kraji postele. Promluvil potichu, aby Snape musel zůstat v posteli, jestli ho chtěl slyšet. „Co jste mi to dal?“

„Lehké afrodiziakum, svalový relaxant a mudlovskou drogu, která je navržena tak, aby zvyšovala požitek z taktilních pocitů a zajišťovala dočasnou euforii.“

„Taktilních?“ Harry se nadechl vůně Snapeova hábitu.

„Máte požitek z dotyku.“ Snape utekl z postele a Harry ležel v teplém místě, které zbylo po jeho těle. Snape přistoupil ke stolu, poklepal na něj hůlkou, mumlaje si pod vousy. Objevilo se pití a on ho přenesl k posteli. Dotknul se Harryho paže, aby mu pomohl se posadit a Harry předstíral, že jeho končetiny jsou jako vařené špagety, takže byl Snape donucen obtočit kolem něj ruku, zatímco ho přidržoval u zdi.

„Vypijte to.“ Přitiskl pohár k Harryho rtům. Harry se natáhl, aby si ho přebral a přitom pohladil svými prsty ty Snapeovy. Byl to pomerančový džus.

„Další lektvar?“ Stejně to vypil. Věřil Snapeovi.

„Ne, pomůže to předejít nepříznivým reakcím,“ Snape se postavil k odchodu.“

„Bylo to tentokrát dobré?“

Snapeova obočí se stáhla do jedné černé linky. „Promiňte?“

„Říkal jste, že to budeme muset dělat znovu, pokud to zkazím.“

Snape zavrtěl hlavou a od Harryho si převzal prázdný pohár.

„Ne, bylo to postačující.“

Odešel a Harry ho sledoval, dokud nezmizel z dohledu.
---
A/N: Jedna z věcí, kterou ve fanfiction nesnáším úplně nejvíc, je, když vytvoří nějaké velmi mocné kouzlo nebo magické zařízení, atd. a pořádně nevysvětlí, proč nebylo použito v knize/filmu. Vím, že někteří z vás si pravděpodobně pomyslí ‚ty pouta jsou příliš skvělé na to, aby to byla pravda‘ a já vás chci ujistit, že je tu něco více, než co zatím bylo o nich řečeno.

 

<Kapitola 11>  <Kapitola 13>