Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 19

Kapitolu bych ráda věnovala belldandy a Lanevře, kterým tímto děkuji za pomoc.

@@@

Kapitola 19

Byl zahalen do oblaku vřelosti. Cítil se úžasně uvolněný a chtěl na tomto místě zůstat navěky. Někdo ho hladil po vlasech a v dálce potichu zazněl hrom. Byl se svojí mámou? Znovu vše vybledlo.

~

Byl v teple a šťastný, když uslyšel povědomý hlas.

„Legilimens!“

Cítil, jak Snape vstoupil do jeho mysli, ale on byl dobře chráněný za zdmi.

„Voldemort… Hermiona… Ron… Brumbál… Sirius… James… Lily…“ Snape se ho snažil přinutit k návratu, ale on odmítal snížit obranu. Venku byla bolest, ale uvnitř byl v bezpečí. Nic mu tady nemohlo ublížit.

Snape přestal mluvit a byl na chvíli zticha. Přibližně po hodině Harry uslyšel jiný hlas.

„Je jeho mysl mrtvá?“ zeptal se hlas, který nepoznával.

„Nejspíš,“ odpověděl Snape a zněl velice nespokojeně. „Nemohu se dostat k žádným jeho vzpomínkám.“

„Temný pán bude tak naštvaný,“ zaskučel ten druhý hlas.

„Pak ho neměl takhle mučit!“ odsekl Snape vztekle. Harry byl rád, že je v bezpečí a nemusí čelit rozzuřenému Snapeovi. „Varoval jsem ho, že zachází příliš daleko!“

„Možná kdybychom přivedli dalšího lékouzelníka…“

„Neměl zabíjet ty ostatní. Nejsem lékouzelník a všechno lektvary dokázat nemohu.“ Harry cítil, jak mu někdo pohnul s hlavou a nalil mu do krku lektvar. Prsty mu masírovaly hrdlo a jeho tělo automaticky polklo.

„Ale budete schopen ho vyléčit?“ proletěl Harryho myslí iritující hlas druhého Smrtijeda. „Co mám říct Temnému pánovi?“

„Řekněte mu, že udělám, co budu moci. Odložil jsem ten druhý projekt na později a budu pracovat na klukovi, dokud neurčím, jestli je mrtvý, zničený nebo nedotčený. Pokud jeho mysl zůstala neporušená, pak pokud budu moci, ho dám dohromady.“ Snapeův hlas se při mluvení pohyboval.

„Nerozumím tomu, proč záleží na tom, jestli je jeho mysl zničená. Pán zla by v tom případě mohl posednout jeho tělo. Ti druzí nenapadnou svého drahocenného hrdinu.“

„Pokud je mrtvý, pak Pán zla může ovládat jeho tělo kompletně. Nicméně pokud nějaká část jeho mysli zůstává neporušená, pak ovládnutí Temným pánem bude nekompletní,“ vysvětloval Snape. „Ta část, co by zbyla z Potterovy duše, bude ovlivňovat magii našeho pána. Je nemožné určit nakolik a Temný pán nechce nic riskovat. Nakonec kluka ovládne, ale jen tehdy, až budou z této schránky odstraněny všechny zbývající stopy po Potterovi.“

„Je to ten důvod, proč vás nutí ho uzdravit?“

„Ano, chce, aby tělo bylo dokonalé. Pokud se jim podaří zničit nynější tělo Pána zla, přeje si, aby mohl posednout tohle.“ Snapeovy studené ruce se dotkly Harryho zad a prsty vmasírovával něco do jeho pokožky.

„To je ten projekt, na kterém pracujete, nemám pravdu? Lektvar, který odstraní všechny stopy Pottera a přitom nechá jeho tělo nedotčené, že?“ hlas neznámého Smrtijeda se přiblížil k Harrymu.

„Není rozumné nechávat Pána zla čekat,“ odpověděl Snapeův přísný hlas.

„Ji-jistě.“ Harry uslyšel zvuky vzdalujících se kročejí.

Snapeovy prsty se propracovávaly po Harryho těle. Harry znovu odpadnul.

~

Harry se nechával poklidně unášet, když zaslechl Brumbálův hlas. „Harry, můj chlapče, musíš se vrátit.“

Harry proběhl mlhou, až našel Brumbála sedět na lavičce. Na sobě měl ten samý hábit jako tu noc, co zemřel, a ve světle modrých očích mu blýskaly jiskřičky. „Já vím, že je to těžké a bolestné, ale nejsi sám.“

„Ale jsem,“ odporoval Harry. „Vy jste první, kdo mě navštívil od doby, co jsem uvězněný.“

„Já vím, že nedůvěřuješ profesoru Snapeovi, ale věř mně, Harry. Pomůžete ti tímhle projít.“

„Zabil vás!“

„Vím, že ho obviňuješ z mé smrti,“ Brumbálovy oči se zachmuřily. „Ale to já jsem ho požádal, aby mě zabil. Nechtěl jsem svou smrtí zatížit duši mladého Draca a věděl jsem, že podobný skutek získá profesoru Snapeovi Voldemortovu přízeň. Přál bych si, abych ti o našich plánech řekl dopředu, Harry, ale dokud ses nezlepšil v Nitrobraně, nemohl jsem riskovat, že Voldemort v tvé mysli najde pravdu. Musel jsem ti toto tajemství zatajit, abych chránil život profesoru Snapeovi. Doufám, že mi to odpustíš, stejně jako i ostatní chyby, kterých jsem se dopustil.“

Harry byl příliš omráčený na to, aby se zmohl na něco víc, než jen tam sedět a zírat na Brumbála. Brumbál Snapea požádal, aby ho zabil?

Brumbál pokračoval. „Všechno, co profesor Snape udělal, bylo pro tebe, aby ti pomohl.“

„Pomohl mi?!“ Harry vyskočil na nohy. „Znásilnil mě!“

Brumbál Harryho ignoroval a pokračoval: „Já vím, že je pro tebe těžké profesoru Snapeovi důvěřovat po tom všem, co se mezi vámi dvěma stalo. Říká mi, co je donucen ti dělat, aby tě udržel naživu a v bezpečí, a vím, že ho to silně tíží na srdci. Pokud nedokážeš věřit, že se o tebe postará a udělá vše proto, aby tě ochránil, pak mu alespoň důvěřuj, že tě náležitě připraví na to, co potřebuješ udělat.

Musím už jít,“ Brumbál se postavil k odchodu. „Pamatuj si, co jsem ti říkal. Vrať se k nám, Harry. Tohle bez tebe nedokážeme.“

Harry nechtěl opustit svůj teplý kokon, ale věděl, že má Brumbál pravdu. Musí se přestat schovávat a vzbudit se. V tomhle stavu nemohl trénovat a potřeboval porazit Voldemorta.

Od doby, co ho Voldemort mučil, se nepokoušel pohnout, takže si jen stěží vzpomínal, jak se otevírají oči. Když se mu je konečně podařilo prudce otevřít, jediné, co viděl, byl rozmazaný bílý strop a čtyři tmavé sloupky u postele, které ho střežily.

„Harry?“

Snape mu nikdy neříkal křestním jménem. Harry přesunul svůj zrak, aby se podíval na toho muže, jenž seděl u okraje jeho postele a obočí měl zvednutá starostí.

Harrymu chvíli trvalo, než si vzpomněl, jak se mluví. „Vy nikdy… jste mi neřekl Harry.“

Snape zvedl ruku a jemně se dotkl Harryho čela, jako kdyby kontroloval, zda má horečku. „Beru to tak, že je vaše mysl neporušená?“

„Jste mastný mizera… který mě hlídá, zatímco Voldemort… a jeho Smrtijedi na střídačku… mě mučí.“

„Beru to jako ano.“ Snape přešel od kraje postele a poklepal hůlkou na stůl. Vrátil se, vytáhl mladíka do sedu a podepřel mu záda polštáři. Harry si uvědomil, že na sobě nemá oblečení a že nechce, aby se ho Snape dotýkal, když je nahý a v posteli. Pokusil se odtlačit Snapeovy ruce, ale jeho vlastní se nepohybovaly správně.

„Nemám rád… když se mě dotýkáte… bez lektvaru.“

„Já vím.“ Snape se posadil na židli a před něj dolevitovala miska ze stolu. Nabral nějakou dušenou zeleninu s masem na lžíci a přesunul ji k Harryho ústům. Přestože Harry vůbec nechtěl nechat se krmit jako malé dítě, dělalo mu potíže pohnout rukama, takže to Snapeovi dovolil. Pamatoval si na ten sen o Brumbálovi, ale nevěřil mu. Díky lektvarům, které mu Snape dával, mívával hodně bláznivých snů. Snědl toho tolik, co mohl, a pak se odvrátil. Snape jídlo odeslal pryč.

Když se Harry rozhlédl po místnosti, uvědomil si, že sem v době jeho spánku bylo přidáno hodně položek. Kromě židle, na které seděl Snape, tam byl vedle Smrtijeda z druhé strany ještě stůl, na kterém byly vysoké hromady knih a lektvarů. U protější zdi stál gauč a do rohu byla vmáčknuta malá skříňka.

„Na co jsou tu všechny ty věci?“ Harry přimhouřil oči, jak se snažil zjistit, co dalšího je v pokoji navíc.

„Pán zla vyžadoval, abych vás přivedl k vědomí, co nejdříve to bude možné,“ vysvětlil Snape.

„Aby mě mohl znova mučit?“ Harry zkoušel otevírat a svírat pěsti.

„Myslím, že poté, jak příšerně vás posledně zranil, se vás nějakou dobu nedotkne,“ Snape Harrymu položil oblečení na postel vedle něj. „Myslel si, že vás zabil. My všichni jsme si to na chvíli mysleli. Jak se vám podařilo zcela schovat vaše vzpomínky, když jste byl v bezvědomí?“

„Nevím. Já prostě… když mě začal mučit, věděl jsem, že to nebudu schopen vydržet, takže jsem si v mysli postavil zdi a schoval jsem se do nich. Není to podstata Nitrobrany?“ Harry se pokusil obléknout si svetr, ale bylo to tak těžké, že ho odložil zpátky na stranu.

„Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by to udělal absolutně bez magie. Dokonce i s ní je to velice obtížné a vy nejste skutečný Nitrobránce.“

„Ale vy jste říkal, že mudlové ji umí taky,“ poznamenal Harry.

„Ne přímo Nitrobranu,“ zavrtěl Snape hlavou. „Umějí skrýt určité vzpomínky a pocity a zároveň do popředí nasadit jiné, ale pro mudly je nemožné zcela schovat úplně všechno, zvláště když jsou v bezvědomí. Je možné, že nějakým způsobem máte přístup ke své magii. Nenapadá mě žádná jiná možnosti, jak to vysvětlit.“

„Kdybych měl přístup k magii, už bych na sobě neměl tyhle.“ Zvedl ruce a ukázal na okovy na předloktí. „Proč moje končetiny nefungujou správně? Chci trénovat.“

„Téměř jste zemřel,“ vysvětlil Snape. „Bude chvíli trvat, než budete opět schopen trénovat.“

„Potřebuju trénovat,“ naléhal Harry. Pokusil se vylézt z postele, ale spadl na zem. Snape ho jemně zachytil a vrátil ho na matraci.

„Netlačte na sebe – jen si to zhoršíte.“ Snape z něj sundal ruce a Harry se opět zakryl peřinou. „Dokud se nebudete moci hýbat, budeme zase nacvičovat zaměřování. Vaše svaly byly přehnaně podrážděné a potřebují nějakou dobu, než se zklidní. Přinesu vám knihu ke čtení.“ Odešel.

Harry se pokusil natáhnout si kalhoty od pyžama a trvalo mu několik dlouhých minut, než se mu konečně podařilo přetáhnout si je přes boky. Jak dlouho byl mimo? Doufal, že nebyl v bezvědomí příliš dlouho. Potřeboval trénovat. Zůstával Snape v tomhle pokoji po celou tu dobu? To byla děsivá myšlenka.

Snape se vrátil a podával mu velkou a tlustou knihu. Přes přední stránku byla slova Podmořský život. Harry ji otevřel a objevil skoro na každé stránce obrovskou barevnou fotografii rozličných mořských živočichů.

„Musím se věnovat nějaké práci, ale vrátím se brzy. Jakmile se vrátím, mohl byste začít s tréninkem.“ Snape položil ruku přes stránky v knize, takže Harry vzhlédl k němu, místo aby se díval na fotografie. „Nehýbejte se, nebo vám místo toho dám sedativa.“

„Dobře,“ slíbil Harry s vědomím, že Snape by ho odmítl trénovat, kdyby se pokoušel vstát z postele.

Po několika hodinách prošel Snape dveřmi od knihovny.

„Věděl jste, že čtyřhranka je nejtoxičtější stvoření na světě?“ zeptal se Harry.

„Nejjedovatější,“ opravil ho Snape. „Toxické jsou účinky nebo jednotlivé chemické látky, zvířata a rostliny jsou jedovaté¹. Navíc termín ‚čtyřhranka‘ odkazuje spíše na třídu než na specifický druh a jenom některé z nich jsou jedovaté. Po určitou dobu jsem se pokoušel sesbírat nematocysty – jednobuněčné jedové váčky,“ dodal, když uviděl Harryho zmatený výraz, „druhu Chironex fleckeri neboli Čtyřhranky Fleckerovy.“

„Proč od té?“ zeptal se Harry zvědavě.

„Její jed zabíjí do čtyř minut, rychleji než jed jakéhokoliv jiného známého tvora. Navíc je celkem veliká – její chapadla mohou narůst až přes tři metry do délky a jedna medúza může mít až k šedesáti chapadlům. Ačkoliv existují i jiná zvířata, jež produkují jed, který zabíjí či ubližuje efektivněji, čtyřhranky jsou mezi kouzelníky relativně neznámé.“

Harrymu náhle došlo, že Snape pravděpodobně chtěl ten jed, aby se pokusil zničit jeho duši. Ten bastard pravděpodobně předpokládal, že než Harry otevřel oči, byl zcela v bezvědomí. Ačkoliv Harry šíleně toužil na Snapea řvát, také chtěl trénovat, takže předstíral, že se nic neděje.

Snape poslal všechen ten nově dodaný nábytek pryč. Když byl pokoj vyklizený až na původní doplňky, do chodby vpluly míčky. Snape si z hábitu vytáhl laserové ukazovátko a podal ho Harrymu.

„Nyní chci, abyste se snažil zůstávat co nejvíc nehybný, zatímco budete sestřelovat projektily. Posaďte se do středu postele a dívejte se přímo před sebe na protější zeď. Chci, abyste mířil na předměty na okrajích vašeho zorného pole, aniž byste při tom otáčel hlavou. Nejdříve procvičujte svoji levou stranu a pak pravou. Rozumíte zadání?“ Švihnul hůlkou a míčky se daly do tance podél zdí místnosti.

„Ano,“ přikývl Harry. Kliknul ukazovátkem a zaměřil míček, který jen stěží viděl.

„Měl bych se vrátit dříve, než skončíte. Pokud to zvládnete dřív, zůstaňte na posteli a pokuste se nehýbat.“ Snape odešel.

Ačkoliv jeho tělo na tom bylo hůř, zrak se mu nezměnil. Netrvalo mu dlouho, než poslal k zemi všechny balónky jen při používání nepatrného kousku levého zorného pole. Okamžitě poté, co poslední míček dopadl na podlahu, se všechny opět vznesly a navázaly na svůj tanec podél zdí. Harry se chystal začít, když si uvědomil, že vážně potřebuje na malou. Přestože mu Snape nařídil, aby zůstal v posteli, Harry neměl pocit, že by mohl čekat na jeho návrat.

Odložil ukazovátko a pospíšil si k okraji postele, kde položil nohy na podlahu. Pokusil se postavit, ale jeho nohy to vzdaly a poslaly ho k zemi. Nějak se mu podařilo se zachytit. Opět se pokusil vstát, ale nohy se mu třásly tak silně, že se musel k toaletě plazit.

Plazení mu ve výcviku nepomůže, takže zamířil ke stolu, kde se vytáhl na nohy. Přidržoval se jeho hrany a pomalu postupoval kolem umyvadla směrem k záchodu. Dostal se skoro až tam, když se dovnitř přiřítil Snape.

„Říkal jsem vám, abyste zůstal v posteli!“

„Musím čůrat!“ zařval Harry na oplátku.

Snape prošel mřížemi a vzal Harryho za paži. „Opřete se o mě.“

Harry se odtáhl. „Ani omylem, tohle dokážu sám.“

Snape ho dál svíral. „Dokážete, ale poškodíte si svaly. Nebojte se; pustím vás, jakmile tam dojdete.“

S tím Harry souhlasit mohl, takže přijal Snapeovu pomoc. Na místě se pak zapřel jednou rukou o víko, zatímco druhou si stahoval kalhoty a vytahoval penis. Bylo to složité a trvalo mu to snad věčnost, ale byl pevně rozhodnutý to zvládnout sám. Snape moudře rozpoznal Harryho odhodlání a nepokoušel se mu pomoci. Když Harry skončil, zastrčil se a dovolil Snapeovi ho doprovodit k umyvadlu. Umyl si ruce a pak zvládl dojít do postele převážně bez podpory.

„Chcete si odpočinout?“ Snape pozvedl hůlku k balónkům, které při svém příchodu zastavil.

„Ne, mám hlad.“ Sklouzl k okraji postele v předjímání, že se přiblíží ke stolu.

„Zůstaňte v posteli, přinesu vám to.“ Snape hůlkou poklepal na stůl a tam se objevila další miska s dušeným pokrmem. Vyčaroval podnos a jídlo na něj položil. Dušené maso bylo tentokrát kuřecí a Harry ho snědl bez pomoci.

„Měl byste se brzy vykoupat.“

„S tím mi pomáhat nebudete.“ Harry se na něj zamračil.

„Nebudu vám pomáhat o nic víc, než je nezbytně nutné. Nicméně bylo by vhodné nahlížet na moji asistenci spíše jako na formu otroctví než jako projev dominance,“ navrhl mu Snape. „Jsem uvězněný v této děsivé hře úplně stejně jako vy.“

„Vy vždycky tady budete mít nadvládu, dokud v posteli nebudu mužem.“ Harry propaloval pohledem tu černou skvrnu, která byla Snape.

„Netoužím líhat s vámi více než je absolutně nezbytné a zcela nepochybně se nemohu o podobný výjev dělit s Pánem zla,“ řekl Snape upjatě. Očaroval míčky, aby opět začaly se svým tancem. „Až dokončíte trénink, vykoupete se.“

Snapeovo neustálé vyžadování kontroly Harryho rozzuřilo. „Rád bych se nejdřív vykoupal. Tímhle cvičením se stejně nezapotím.“

„Dobrá tedy.“ Snape souhlasil až příliš snadno na to, aby to utišilo Harryho rozlícenost.

Harry odstrčil zbytek jídla na stranu a postavil se na nohy. Snape mu podal ruku a Harry ji neochotně přijal, ačkoliv se vyhýbal kontaktu se Snapeovým tělem, co to jen šlo. Snape mu pomáhal celou cestu, dokonce i do vany, pak ustoupil stranou. Harry si svlékl kalhoty a odhodil je na podlahu. Pustil vodu a nalil si tam pěnu.

„Co kdybych potom použil lektvar na svaly? Nepomohlo by mi to rychleji se uzdravit?“

„Ne, potřebujete jen čas.“

„Jak dlouho jsem spal?“ Harry si nanesl na vlasy šampón.

„Tři dny,“ přišla odpověď.

„Co vlastně Voldemorta vůbec tak naštvalo?“ zeptal se Harry, když se vynořil z vody poté, co si vlasy opláchnul.

„To nemohu říci.“

Harry se otočil čelem k němu. „Proč ne? Zvládl jsem Nitrobranu.“

„Pottere, já vím, že mi nedůvěřujete. Vy máte svá tajemství a já mám vlastní.“

Ačkoliv se Harry chtěl hádat, že žádné tajemství před Snapem neskrývá, tak to neudělal, protože Snape vždycky poznal, když lhal. Ale zajímalo ho, proč mu Snape odmítá říct důvod Voldemortova vzteku. Bezpochyby to mělo něco společného s Řádem, ale proč bylo nezbytné neprozrazovat mu záležitosti Řádu?

Poté, co se Harry umyl, opatrně vylezl ven a osušil se. Už teď se cítil daleko lépe, než když do koupelny vcházel. Jídlo ho osvěžilo a on si myslel, že by se mohl zvládnout vrátit do cely sám. Věděl, že by to zvládl, kdyby se ploužil nebo kdyby použil berli, ale nechtěl před Snapem ukazovat takovou slabost. Oblékl si zpátky kalhoty a roztřeseně se postavil na nohy.

„Zkusím to sám bez pomoci.“

„Dobře.“

Harry se poklidně a pomalu vydal na cestu a zvládl to sám až k mřížím, ačkoliv jakmile k nim došel, musel se jich chytnout jako podpěry. Když se sebral, opatrně prošel vchodem a dál se opíral o mříže celou dobu, co postupoval směrem k posteli. Velmi vděčně potom vylezl na matraci. Kdo by si pomyslel, že tak krátká procházka může být tak vyčerpávající?

Snape očaroval balónky, aby znovu začali s tréninkem a našel ukazovátko, které Harry ztratil.

„Pokud mě budete potřebovat, udeřte okovy o mříže,“ řekl Snape, než odkráčel.

To bylo poprvé, kdy Harrymu neřekl, aby tak učinil pouze v případě krajní nouze, a Harry byl v pokušení vymýšlet způsoby, jak Snapea štvát, ale víc chtěl trénovat, takže tyhle myšlenky vytlačil z mysli a zvedl laser. Cvičení mu přišlo až příliš jednoduché, takže zkoušel střídavě zavírat jedno a druhé oko, zatímco se pokoušel sestřelit míčky. Takhle to bylo těžší a zabralo mu to docela chvíli, než skončil. Poté, co poslední balónek spadl na podlahu, Harry odložil na zem ukazovátko a vklouzl pod peřinu. Usnul rychle.

~

Vzbudil se ráno, když dorazil Snape, aby mu připravil snídani. Snape mu ji donesl do postele. Tentokrát tam bylo daleko víc položek. Ovesná kaše s mnoha polevami, míchaná vejce, čerstvé ovoce, nadýchané sušenky a pomerančová šťáva zdobily jeho tác. Snape měl pravdu, když říkal, že zaměřit se na to, že Harrymu slouží, je lepší, než přemýšlet o tom, jak ho ovládá. Co dalšího by mohl od Snapea dostat kromě snídaně do postele? Byl si jistý, že by dokázal Snapea donutit, aby ho vykoupal, ale ta myšlenka se mu nelíbila.

„Rád bych dostal mango. Nemáte nějaký?“

„Ano, mohu vám nějaké přinést.“ Snape odešel z místnosti.

Harry si nemohl pomoci a zakřenil se. Chtěl požádat ještě o něco dalšího, ale měl pocit, že Snape by pak pojal podezření, takže s díky přijal nakrájené ovoce a dojedl snídani.

„Jak budu trénovat dneska?“

„Myslíte, že byste dokázal stát delší dobu?“ Snape vyčistil tác a nechal ho zmizet.

„Jo, cítím se o dost líp než včera.“ Harry vyzkoušel svoje svaly a zjistil, že ho poslouchají daleko víc než minulý den.

„Dobrá.“ Snape poslal stůl a židle do chodby. „Běžte se postavit do středu místnosti. Znovu budete trénovat těsné výhyby, ale tentokrát proti skutečným kouzlům. Namiřte na mě rukou, ve které normálně držíte hůlku, a vyhýbejte se, použijte k tomu co nejmenší pohyby.“

Harry přikývl, jako že rozumí, a přešel do středu. Vyřítil se k němu červený záblesk a on se lehce přesunul napravo, aby se mu vyhnul. Snape sesílal další a další kouzla, ale nebyl problém před nimi ustupovat. Rychle se při tomto cvičení začal nudit. Kletby byly menší než míčky, a když se dokázal najednou vyhnout šesti balónkům, tak uhýbání jednomu malinkému kouzlo nebylo nic.

Snape zastavil cvičení těsně předtím, než Harry chtěl požádat o něco těžšího. Prošel do cely a přiblížil se k Harrymu. „Nyní to zkusíme s páskou přes oči.“

„S páskou přes oči?“ zeptal se ho Harry zděšeně. „To ani omylem nepůjdu do závěrečné bitvy s páskou přes oči.“

„Chci, abyste se naučil používat k rozpoznávání blížících se kouzel i jiné smysly než zrak. Nebojte se, nesešlu na vás nic škodlivého. Zezačátku budu mířit spíše kolem vás než na vás. Chci, abyste se pokusil odhadnout, kdy vás kouzlo míjí.“ Snape vytáhl ten proužek černé látky, který používal jako roubík, a uvázal ho Harrymu přes oči.

Harry naslouchal, jak se Snape vracel na druhou stranu mříží. Brzy zaslechl jemný prskavý zvuk míjejícího kouzla. Snape kouzlil znovu a znovu a Harry se všemožně snažil identifikovat magii podle zvuku, pocitu a pachu. Dokonce si už stačil všimnout, že některá kouzla mají své určité rysy, které po jejich vykouzlení přetrvávají. Cruciatus po sobě zanechával určitý pach a magické reziduum. Ta, která používal Snape, neměla žádnou vůni a zněla trochu jako smažící se omastek.

„Nyní v následující části musíte stát absolutně nehybně. Pokud cítíte slabost v nohách, tak si sedněte, ale nehýbejte se do stran. Budu k vám vysílat různá kouzla, která pravděpodobně proti vám v závěrečné bitvě budou používat Smrtijedi. Minou vás, pokud se nepohnete. Chci, abyste dával pozor na to, jak je každé kouzlo nepatrně odlišné. Je to jasné?“

„Ano, pane.“ Bylo to docela vzrušující a on se nemohl dočkat okamžiku, kdy se bude pokoušet vyhýbat oslepený.

Snape používal různá kouzla, některá sesílal neverbálně, ale většinu verbálně. Vyzkoušel všechny tři nepromíjitelné, ačkoliv smrtící kletba Harryho minula o značný kus. Harry nepotřeboval být jí blíž. Poznal by známky té kletby kdekoliv. Jak kouzla míjela, otáčel k nim hlavu, snažil se vycítit znamení, kudy prolétávají. Cítil magii velice jasným pocitem, který neuměl tak dobře zařadit. Trochu mu to připomínalo elektřinu a pach kouzel mu připomínal vůni vzduchu poté, co jednou blesk zasáhl strom v zahradě Dursleyových.

„Velmi dobře. Myslím, že jste připravený pokoušet se o úhyby. Znovu se vrátím k používání bolákového zaklínadla. Pokud vás zasáhnu, nezastavujte se. Neočekávám, že se vám podaří se dokonale vyhýbat hned napoprvé.“

Harry byl odhodlaný se vyhýbat dokonale. Když se k němu řítilo první kouzlo, vyhnul se mu o víc, než si myslel, že je třeba. Cítil, jak ho neškodně minulo. Létaly k němu další a on jim všem uniknul. Začal používat střídmější pohyby, snažil se kouzlům vyhýbat s minimálním úsilím z jeho strany.

Poté, co byl na nohou dobu, která se mu zdála jako celé hodiny, a ani jednou nebyl zasažený, jeho nohy to vzdaly a on se zhroutil na zem. Snape prošel skrz mříž.

„Jste zraněný?“

„Ne, jen mi přestaly fungovat nohy.“ Harry si z očí stáhl pásku.

„Měl jste mi říct, když jste začal být unavený.“ Snape mu podal ruku. Harry ji přijal a doklopýtal k posteli.

„Chtěl jsem dál cvičit. Zvládnul jsem to, vyhnul jsem se všemu.“ V krátkém čase se velice zlepšil.

„Ano,“ Snape ustoupil hned, jakmile byl Harry v posteli. „Myslím, že během tohoto speciálního cvičení jste dostatečně předvedl svoji brilantnost. Očekával jsem, že to bude trvat déle, tudíž na dnešní odpoledne nemám naplánovaný další trénink.“ Připravil Harrymu oběd, který se sestával z ryby v krémové omáčce, zeleniny vařené v páře a bramborové kaše.

Potěšení z toho, že předčil Snapeova očekávání, skoro vynahradilo skutečnost, že se nemůže těšit na druhou lekci. „Nemohl bych se vrátit k tomu vyhýbání se spoustě míčků najednou?“

„Myslím, že na to je stále ještě trochu brzy. Zítra byste měl být v pořádku. Dočetl jste Sen noci svatojánské?“

„Nepochopil jsem to,“ přiznal Harry rozpačitě.

„Vzhledem k tomu, že v Bradavicích neprobíhají žádné literární kurzy, vám to ani nemám za zlé. Najdu pro vás jinou knihu.“ Odešel do knihovny.

Harry měl záblesk inspirace. Jelikož byl Snape tak příjemný, tak kdyby Harry předstíral, že si potřebuje udělat přestávku, zrovna když budou procházet knihovnou, pravděpodobně by neprotestoval, aby se tam posadil na jeden z gaučů a popadl dech. Možná by Harry konečně mohl získat Frankensteina.

Snape se vrátil s velikou, tlustou knihou.

„Kosmos Carl Sagan,“ přečetl Harry.

„Nevím, jestli jste měl rád hodiny astronomie,“ řekl Snape škrobeně, „ale tato kniha je zajímavá, i kdyby se vám to, co vás učili v Bradavicích, nelíbilo.“

Harry ji otevřel a uvnitř našel překrásné kresby a nádherné fotografie nacpané mezi text. Nebyl nadšenec do astronomie, ale ty obrázky byly daleko zajímavější než cokoliv, co viděl ve škole dalekohledem, takže i kdyby kniha byla nudná, mohl by si prostě jen prohlédnout ilustrace a fotografie.

„Vrátím se, abych vám mohl dát večeři,“ informoval ho Snape, než odešel.

Harry zjistil, že Kosmos se mu trefil do vkusu více, než většina ostatních knih, které dostal. Četl se mu daleko snadněji a to i přesto, že byl celý o vědě. Ponořil se do textu a ztratil pojem o čase.

---

PP: 1 – V angličtině se „jedovatý“ řekne buď „poisonous“, nebo „venomous“. Rozdíl je v použití, neboť poisonous se používá, když je jed používaný k obraně (například většina jedovatých kytek), zatímco venomous jsou organismy, který jed používají k lovu. Přeloženo je to jako toxický a jedovatý, tak snad jsem z Harryho neudělala o moc většího ignoranta:)

<Kapitola 18>  <Kapitola 20>