Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 22

Varování: mučení!

Kapitola 22

Snape ho ráno opět napadl, ale tentokrát se Harry vzbudil dřív, než ho udeřilo první kouzlo. Vydrápal se sice z postele, ale zamotal se do peřin, takže to skončilo letem k zemi tváří napřed. Snape ho kouzlem zachytil a vrátil na postel.

„To bylo značně nemotorné, přesto lepší než minule,“ řekl Snape.

„Nemáte ani ponětí, jak zneklidňující je otevřít oči a spatřit něco, co vypadá jako přerostlý netopýr, jak stojí před vámi.“ Harry konečně zjistil, jak se vymotat z pokrývek a vklouzl na židli.

Snape pro něj vyčaroval snídani, posadil se a pro sebe si obstaral hrnek čaje. „Jestliže najdu úspěšnější způsob, jak vás dostat z postele, ubezpečuji vás, že ho využiji.“

„Kdybyste dal na stůl pěkně vonící jídlo, můžete se spolehnout, že bych vstal okamžitě,“ ujistil ho Harry, když jedl omeletu.

„Nejspíš ano,“ potvrdil Snape. „Ale musíte uznat, že to by bylo daleko méně uspokojující.“

„Jednoho dne dostanu hůlku a pak budu kletbami budit já vás.“

„Nikdy bych už znovu nespal,“ odpověděl Snape.

„Rozhodně ne mírumilovně,“ souhlasil Harry. „Co jste naplánoval na dnešek? Znova to samý?“

„Ne, myslím, že byste dnes měl procvičovat míření při vyhýbání.“

„To zní složitě,“ řekl Harry radostně.

„Nejdříve začneme v místnosti s nábytkem, abyste se za ním mohl přikrčit, a jak se budete zlepšovat, budu pomalu odstraňovat jednotlivé kusy.“

„Nemůžu se dočkat.“ Harry si se snídaní pospíšil.

Když si Harry čistil zuby, Snape potichu promluvil. „Není pravděpodobné, že budeme mít návštěvu dřív než večer, ale ta možnost tu vždy je. Jestliže nás nečekaně přistihnou během tréninku, budu se muset zachovat tak, jak se ode mě žádá, a vy byste měl spolupracovat. Budu se snažit, co to půjde, vám neubližovat, ale víte, že čas od času to bude potřeba.“

Harry ztuhl s kartáčkem na zuby v puse. Nakonec pastu vyplivnul. „Jen nedělejte… tamto. Můžete mi ublížit nebo mě zbít nebo cokoliv. Jen ne tamto.“

„Budu se snažit, ale nemůžu vám nic slíbit. Lehčeji se vysvětluje, že jste mimo celu kvůli zvráceným účelům, než kvůli běžnému potrestání,“ upozornil ho Snape.

„Tak bysme vždycky, když budu trénovat, mohli s sebou nosit čistící potřeby, a když se někdo ukáže, budu pro vás uklízet pokoj,“ navrhl Harry.

Snape ten návrh zvažoval. „Ve skutečnosti vám není povoleno nacházet se v blízkosti jakékoliv chemikálie, která by mohla být považována za toxickou. Ale myslím, že bych mohl sesbírat malou sbírku přírodních prostředků, které byste používal místo toho.“

„To chcete říct, že byste měl potíže, kdyby se uprostřed toho, jak uklízím, objevil Smrtijed?“ zeptal se Harry nevěřícně, zatímco se svlékal a skládal oblečení na postel.

„Doufal jsem, že kdyby vás s nimi přistihli, tak ignorantství mudlovského světa předejde jejich pochopení, jak nebezpečné jsou chemikálie,“ vysvětlil Snape, když vedl Harryho nahoru po schodech. „Kdyby se nacházely ve vašem okolí častěji, chtěli by je prošetřit.“

„Och, okej.“ Harry přešel do středu tréninkové místnosti, ve které byl její obvyklý nábytek.

Snape mu hodil laserové ukazovátko a mladík ho obratně zachytil.

„Mám mířit i na vás?“

„Ne. Engorgio!“ Snape zvětšil několik míčků, až měli přibližně dvě stopy v průměru. Rozmístil je podél zdí a všechny zbylé normálně velké balónky změnil na různé barvy. „Ty větší představují Smrtijedy. Budete mířit na ty.“

„Dobře,“ přikývl Harry, že rozuměl.

Snape švihnutím hůlky odstartoval lekci a Harry se utíkal skrčit za gauč, když se míčky rozletěly k němu. Nebyl tak dobrý, aby dokázal mířit, a zároveň se najednou vyhýbal více než pár míčkům, takže se ukryl za pohovku a sestřeloval jednoho falešného Smrtijeda za druhým.

Poté, co je Harry ‚zabil‘ všechny, nechal Snape gauč zmizet a spustil cvičení nanovo. Harry zasténal nad ztrátou svého oblíbeného úkrytu, ale rozhodně začal zaměřovat, zatímco se proplétal kolem a skrýval se střídavě za méně účinnými štíty.

Když vyhrál podruhé, Snape balónky odklidil. „To by pro dnešek stačilo.“

Harry chtěl cvičit dál, ale věděl, že mu to nebude umožněno, takže následoval Snapea dolů.

„Bude těžké se naučit, jak je zacílit, když se budu vyhýbat v místnosti bez nábytku,“ přiznal Harry.

„Nakonec to dokážete i v trůnním sále,“ informoval ho Snape, když otevřel dveře od koupelny.

„Ani omylem! To místo je obrovský!“ Harry vlezl do vany.

„Bude to obtížné, ale věřím, že to zvládnete.“ Snape vyndal ten lektvar a položil ho na židli.

„Asi ano. Myslím, že nejdřív potřebuju dostat brýle.“

„Právě teď je ale nepotřebujete,“ naléhal Snape. „Soustřeďte se na to, jak mířit bez nich. Pokud si zvyknete příliš na ně spoléhat, pak bez nich budete k ničemu.“

„Jo, chápu, jak to myslíte.“ Harry se ponořil pod vodu, aby se opláchl. „Jen prostě nesnáším, když jsem slepý.“

„I kdybyste byl kompletně slepý, stále budete mít ostatní smysly.“

„Pokud mi Voldemort vezme oči, tak to vzdávám,“ prohlásil Harry. „Je mi jedno, co říkáte – v žádném případě se nemůžu postavit jemu a všem Smrtijedům slepý.“

„Nemá důvod, proč by vám měl odstranit oči,“ ujistil ho Snape.

„Je šílený! On k ničemu nepotřebuje důvod.“ Harry vylezl s vany a osušil se.

„Nedovolil bych mu to.“

„Uvěřím, že ho dokážete zastavit, až to uvidím.“ Harry, jakmile oschnul, si začal na svaly natírat mast.

„Nejste v pozici, kde můžete být vybíravý.“

„Jo, já vím.“ Když si Harry namazal lektvar na všechna místa, kam dosáhnul, předal lahvičku Snapeovi a klekl si před ním, aby mu Smrtijed mohl natřít i záda nahoře.

„Kdo to bude dneska?“ zeptal se Harry, zatímco se Snapeovy ruce pohybovaly rychlými, ale pečlivými pohyby.

„Macnair.“

„Och.“ Macnair mu tvrdil, že odřeže části jeho těla jednu po druhé. Harry si kolem pasu pevně obtočil ručník a zamířil zpátky do cely. Posadil se na židli a sledoval Snapea, který mu před odchodem na stůl vyčaroval oběd.

Než se pustil do jídla, tak tam chvíli jen tak seděl. Snažil se nepředstavovat si, které části těla mu Macnair bude řezat. Myslel si, že by dokázal ztratit ucho jako George. To by nebylo zas tak hrozné. Jen doufal, že nepřijde o ruku nebo nohu. Už jen myšlenka na to, že by ztratil jakoukoliv část svého přirození, byla tak děsivá, že ji vůbec nešlo zvažovat, takže ji vystrnadil ze své mysli a pokusil se v poklidu sníst oběd.

Po obědě se snažil rozptýlit se cvičením, ale nestačilo to k tomu, aby si zklidnil nervy, a v době, kdy přišel Snape, přecházel Harry v předjímání po cele.

„Nedovolte mu uříznout mi nic důležitého,“ naléhal, když mu Snape řetězem spoutával ruce k sobě.

Snapeovo obočí se pohnulo do zmateného výrazu. „Nedovolím mu uříznout vám nic.“

Harry ho následoval do trůnního sálu. Macnair stál u stolu připraveného vprostřed místnosti. Když se Harry pomalu přiblížil, viděl, že má Smrtijed na tváři velmi zlý úšklebek a že je stůl pokrytý ostrými noži společně s dalšími nástroji. Ztěžka polknul, zatímco se Snape šel připojit k Voldemortovi a Belatrix na vyvýšené pódium.

„Na stůl,“ nařídil Macnair s odporným posměškem v hlase.

Harry pomalu poslechl, snažil se přitom nedívat na ty příšerné čepele po své levici. Lehnul si na záda a Macnair odstranil řetěz poutající mu ruce.

„Immobilus!“ Harry se nemohl pohnout. Na rozdíl od pouta, které svazovalo celé tělo, mohl stále dýchat a srdce mu v hrudi zuřivě bilo. Macnair přesunul Harryho paže tak, že každá ležela podél jeho těla. Harry mohl pohybovat očima a mrkat, ale nemohl otočit hlavou. Zíral na strop a pokoušel se uvolnit.

„Právě jsem je naostřil: pojďme je vyzkoušet.“ Macnair zdvihl dlouhou, úzkou, zakřivenou čepel tak, aby ji Harry viděl. Odsunul mu ji z dohledu a pak Harry ucítil ostrou bolest v pravé paži, jak mu do ní zajel nůž. Zavřel oči a snažil se nedat na sobě nic najevo, když cítil, jak mu čepel projela rukou a vynořila se na druhé straně. Macnair ji nechal v něm zabodnutou.

„Pěkná a ostrá, co říkáš?“ zeptal se Macnair hlasem ztěžklým touhou. Zvedl další nůž a Harry cítil, jak mu ostřím přejel po hrdle a rozřízl mu tam kůži. „Jednoho dne, budu mít tvoji hlavu. Nejdřív odstraním oči.“ Zatlačil mu nožem do tváře přesně pod okem. Harry ani nedýchal, jinak by nůž sjel a propíchl by mu oko. Cítil, jak se mu trhá kůže, když mu Macnair nařízl tvář.

„Hezky si tě otevřem.“ Přitiskl nůž mezi Harryho klíční kosti a velice pomalu a opatrně vedl řez přímo dolů jeho tělem, zastavil se pár stop pod pupíkem. Pak ho nařízl ještě ve dvou rovnoběžných čárách, jedna spojovala Harryho podpažní jamky a druhá se táhla od boku k boku. Harrymu došlo, co se chystá udělat sekundu předtím, než to udělal. Když ucítil, že mu Macnair začíná stahovat kůži a odhalovat hrudník, dostal hysterický záchvat, až z toho omdlel.

Probralo ho, když mu Macnair udeřil něčím těžkým do levého malíčku. Zaslechl nechutný zvuk tříštící se kosti a ostrá bolest mu zařinčela tělem. Macnair popořadě zopakoval akci i na zbylých prstech. Harry pevně svíral zavřené oči, byl si jistý, že kdyby je otevřel, našel by svůj hrudník zcela otevřený. Zaslechl, jak Macnair přešel k druhé straně stolu. Ne! Ne jeho ruku, kterou používal ke kouzlení! Harry se pokoušel škemrat, aby nechal jeho pravou ruku na pokoji, ale nedokázal pořádně pohnout pusou a zvuky, které vydával, byly jen nesmyslným blábolením.

Voldemortův krutý smích ho přehlušil, když Macnairova zbraň dopadla na jeho pravý malíček. Bezmocně vzlykal a jen cítil, jak jsou mu lámány prsty, jeden po druhým.

Voldemort poté, co mu Macnair zlomil palec, něco říkal, ale Harry byl natolik zdrcený, že se ani nepokoušel zachytit jeho řeč. Bylo po všem; všechen jeho trénink byl k ničemu. Nikdy nebude schopen porazit Voldemorta, když má zlomenou pravou ruku. Proč je Snape nezastavil? Opět ho zradil. Styděl se za své slzy, ale nedokázal přestat brečet.

Snape se k němu přiblížil a přitiskl mu ke rtům lektvar. Harry ho rychle vypil, dychtivý propadnout do nicoty.

~

Vzbudil se ve svém pokoji, hrudník a ruce měl silně ovázané. Chtěl roztrhat ty bílé proužky obinadel a prohlédnout si zranění, ale bál se toho, co by mohl najít. Vůbec nedokázal pohnout prsty a to ho vyděsilo i přesto, že si uvědomoval, že mu je pravděpodobně pevně na místě drží ty obvazy.

Snape vešel do chodby. „Rád vidím, že jste při vědomí.“

„Je po všem,“ zašeptal Harry zbědovaně, byl příliš zničený na to, aby vyjádřil nenávist, kterou si Snape zasloužil. „Mohu vyřídit Smrtijedy bez kouzel, ale potřebuji magii, abych porazil Voldemorta. Jak budu držet hůlku? Tvrdil jste mi, že mě ochráníte.“

Snape k němu přistoupil. „Uzdravím vám vaše ruce.“

„Proč? Proč jste jim to dovolil?“

Snape se zamračil. „Odrazoval jsem Pána zla od této specifické formy mučení, ale on začal trochu příliš spoléhat na mé léčitelské schopnosti.“

„Měl jste se snažit usilovněji!“ rozkřičel se na něj Harry.

Ve Snapeových očích se zablesklo. „Neopovažujte se mi ani náznakem říkat, co mám dělat! Udržel jsem vás naživu, ne snad?“

„Naživu - “ začal Harry pohrdavě.

Snape ho přerušil. „Ano, my oba jsme stále naživu a to navzdory tomu, že plánujeme zničení Pána zla jemu přímo pod nosem. Nepřežil bych jako Smrtijed, kdybych nevěděl, kdy požádat o laskavost a kdy být zticha. Postavím se mu, když budu moci, ale musím zůstat v jeho přízni, jestliže mám zůstat tady a trénovat vás. Sice bych dával přednost tomu, aby se nikdy nedotkl vašich rukou, ale nedovolil jsem mu udělat nic, co bych nebyl schopný napravit. Dejte tomu čas a opět budete zcela v pořádku.“

„Já nemám čas! Co když se mě pokusí zabít zrovna teď?“

„Nepokusí,“ ujistil ho Snape a vyčaroval na stůl jídlo. Připravil ovesnou kaši přesně tím způsobem, jak ji měl Harry rád, a přinesl mu ji k posteli, přitáhl si židli a sedl si vedle něj. „Slibuji vám, nepokusí se vás zabít v době, kdy máte zlomené ruce.“

„Jak si tím můžete být tak jistý?“ Harry na něj zíral s pochybnostmi.

„Vím, jak Pán zla přemýšlí. Až vás přijde zničit, bude to v době, kdy budete ve vrcholné kondici. Nechává toto pokračovat, protože věří, že mám schopnosti vás rychle navrátit k plnému zdraví.“

„A máte?“

„Nedávno jsem vyvinul nové lektvary a prokázalo se, že jsou daleko účinnější, než v co jsem se odvažoval doufat. Mohl jste si všimnout, že jen zřídkakdy zůstanete nemohoucí déle než jeden den,“ poukázal Snape.

Harry stále pochyboval. „Den je dlouhá doba.“

„Kdybyste se léčil rychleji, přáli by si vás zraňovat častěji. Už takto mám dostatečně potíží, abych je držel dál od vás mezi jednotlivými seancemi,“ přiznal.

„Myslel jsem si, že mě nemají zraňovat, když tady není on.“

„Nemusí vás zraňovat, aby vás mučili,“ připomněl mu Snape.

Harry si skousl ret. Přestože Snapea občas šíleně nenáviděl, věděl, že Snape ho nebude mučit, dokud to od něj nebude vyžadovat Voldemort. To samé se nedalo říct o ostatních Smrtijedech. Ani ho nikdy nenapadlo, že Snape bude mít potíže držet Smrtijedy od něho dál v čase, kdy Voldemort není poblíž.

Snape nabral lžíci ovesné kaše a donesl ji k Harryho rtům.

„I když třeba nepůjde po mě hned teď, co když ho budeme potřebovat zničit my?“ zeptal se Harry, než přijal tu lžíci. Jakmile ovesná kaše doputovala do jeho žaludku, ucítil, jaký má hlad.

Snape ho dál krmil. „Ještě nejste připravený. Přesto bychom ho měli odradit od toho, aby nadále ignoroval má doporučení a umožňoval opakování podobné akce. Ještě dlouho poté, co se vám ruce vyléčí, předstírejte, že jsou ztuhlé a vaše prsty že jsou poškozené.“

„A co když se nikdy nevyléčí?“

„Pokud všechno ostatní selže, odstraním vám kosti a nechám je znovu dorůst.“

Harry se zašklebil. Nesnášel chuť kostirostu. „To snad ne.“

„Nemyslím si, že to bude nezbytné,“ souhlasil Snape. „Macnair byl nešikovný a nenadělal až tolik škody, co mohl.“

Harry pohnul jednou rukou a dotkl se bandáže na hrudníku. „Stáhnul mě z kůže?“

„Ne, jen jsem nechtěl, abyste si znovu otevřel rány,“ vysvětloval mu Snape a ohřál chladnoucí kaši.

Harry se na posteli uvolnil a nechal se Snapem nakrmit. Když se konečně cítil plný, řekl: „To stačí, děkuji.“

Snape nechal talíře zmizet. „Není toho mnoho, co byste mohl dělat, dokud se vám nezahojí rány.“

„Nemohu trénovat vyhýbání?“

Snape odhrnul peřinu, která zakrývala dolní polovinu Harryho těla, a Harry spatřil obvazy kolem svých stehen a bérců. Nebylo divu, že měl problém s nimi pohnout. Snape zpátky narovnal deku. „Neměl byste stát na nohou déle, než je nutné.“

„Jak mám trénovat, když jsem neustále vyřazován z provozu?“ zavrčel Harry.

„Bude pro vás užitečné naučit se bránit i za předpokladu, že vás zraní. Pokud si přejete být Bystrozorem, pak je takový trénink nezbytný.“

„Jo, asi,“ povzdechl si Harry. „Hej, nemůžete mě naučit, jak se pohybovat tak nenápadně jako vy?“

„Udělám, co bude v mých silách, ale vzhledem k tomu, jak zvučně se normálně nesete, obávám se, že to bude nemožný úkol.“ Snape vypadal pochybovačně.

„Když potřebuju, tak dokážu být pěkně potichu,“ namítal Harry. „Občas jsem v blízkosti svých příbuzných musel být nenápadný. Jen mi to nejde tak dobře jako vám. Jak dokážete chodit, aniž byste přitom vydával zvuk? Zvládám to, když jdu pomalu, ale ne když se snažím chodit normálně.“

„Existují kouzla, která můžete použít, ale jinak je to vše záležitost toho, jak pokládáte chodidla,“ vysvětloval Snape. „Nejdřív položte na zem patu, pak se přehoupněte ke špičce.“

Harry se posunul a položil nohu na podlahu. „Takhle?“ vyzkoušel to.

„Ano,“ přikývl Snape.

„Pomůžete mi na záchod?“ požádal Harry.

Snape mu nabídl ruku a Harry se vytáhl na nohy. Cestou na toaletu procvičoval styl chůze podle Snapeova návodu. Byl rád, že je nahý, protože si myslel, že by ze sebe udělal hlupáka, když by se pokoušel stáhnout kalhoty od pyžama.

Snape mu pomohl zpátky do postele.

„Takto nemohu ani číst,“ postěžoval si Harry, jakmile ležel opět na matraci.

„Nebude to snadné,“ souhlasil Snape. „Donesu vám jinou knihu.“ Zmizel v zavíření černé.

Harry se podivil, co tím Smrtijed myslel. Jak by mu další kniha mohla pomoci? Snape se vrátil s knihou ještě větší, než byl Kosmos.

Harry ji přijal, vyvažuje ji na stehnech. Umění v průběhu věků. Zjistil, že dokáže ty obrovské stránky otočit i se svými silně obvázanými prsty.

„Nejsem nadšenec do umění,“ prohlásil, „ale je to lepší než nic.“

„Já sám jsem se teprve nedávno naučil ho oceňovat,“ přiznal Snape. „Musím uvařit nějaké lektvary, takže vás tu opustím. Vrátím se až s obědem,“ s tím odešel.

Harry pomalu listoval knihou umění. Na jedné straně byla vždy fotografie díla a na druhé byl k němu popis. Harry si zamiloval řecké umění. Sochy vypadaly, jako kdyby se měly každou chvíli probudit k životu a on oceňoval zejména ty nahé ženy. Ignoroval svůj tvrdnoucí penis, neboť si nemyslel, že s rukama tak omezenýma je možnost, že by se mohl vyhonit. Pokoušel se zaměřit spíš na mužská těla než ženská, ale jeho neposlušný orgán se odmítal uklidnit. Byl rád, když se přesunul do byzantské éry. Křesťanské mozaiky jednoduše nebyly tak erotické jako řecká a římská díla.

Harry si právě četl o mesoamerickém umění, když se Snape vrátil.

„Byla ta kniha podle vašich představ?“

„Cokoliv s nahými ženami mě zajímá,“ zazubil se na něj Harry.

Snape se na něj na oplátku zamračil. „Pokud mi znečistíte knihu, kupujete novou.“

Harry ji zavřel a odložil na stranu, jakmile Snape přistoupil k posteli. „Nebojte se, to se nestane. Stejně momentálně nemůžu.“

Snape přejel svoji hůlkou přes obvazy, které kryly Harryho hrudník a ty se rozevřely. Harry shlédl a až na tři zanícené červené linie, na něm neviděl žádné jiné značky. Snape odstranil i ostatní obvazy na Harryho těle, kromě těch, které měl kolem prstů. Harry spatřil více zarudlých ran na své pravé paži, na stehnech a na holeních.

Snape vytáhl z hábitu lahvičku a roličku obinadla a začal na rány roztírat mast. Jakmile dodělal určitou oblast, znovu ji zabandážoval. Poté, co dokončil vše až na Harryho ruce, opatrně odstranil slabou náplast z Harryho obličeje. Harry na svoji ránu na tváři úplně zapomněl, neboť obvaz byl velice tenký a lehký. Snape opatrně aplikoval mast na ránu a pak ji překryl novou náplastí.

„Necítím to, když mluvím.“ Harry zvednul ruku, aby se dotkl obvazu, i když si myslel, že ji přes náplast neucítí.

„Je skoro zahojená,“ vysvětlil Snape, zatímco opatrně odstraňoval obvaz z Harryho pravé ruky. Harry upřeně hleděl na své vlastní prsty, které byly nateklé a na místě je pevně přidržovaly dlahy. Snape vytáhl další lektvar a pečlivě ho natřel na Harryho ruku. Znovu prsty obvázal, tentokrát každý zvlášť.

„Kdy si myslíte, že je zase budu schopný používat?“ zeptal se Harry Snapea, který si umýval ruce.

„Ohnout je byste měl být schopný zítra.“

„Jak dlouho bych měl předstírat, že jsou stále poškozené?“ Harry se pokoušel zjistit, jak dalece může s každým obaleným prstem pohnout.

„Další seanci s nimi skoro nehýbejte a schůzi poté předvádějte jen omezené pohyby.“ Snape přivolal dušený pokrm a pro Harryho vyčaroval tác na postel.

„Okej, to zvládnu.“ Harry nemotorně uchopil lžíci, kterou mu Snape podával, a najedl se sám, jak nejlépe to zvládl, přitom velkou část jídla vysypal na podnos místo sobě do pusy. „Můžu trénovat naslouchání kouzel?“ Chtěl dělat něco dalšího kromě čtení.

„Ano, to byste mohl,“ povolil Snape.

„Nemůžu se dočkat,“ řekl Harry dychtivě. Jakmile dojedl oběd, Snape do něj nalil nějaké chuťově ohavné lektvary.

„Teď už můžeme cvičit?“ zeptal se Harry poté, co do svého hrdla násilím vpravil poslední.

„Ano, přesuňte se doprostřed postele.“

Jen co Harry poslechl, Snape mu převázal oči. Zanedlouho už mladý kouzelník cítil a slyšel, jak mu kolem hlavy prolétávají kouzla. Snažil se odhadnout, která kouzla a kletby k němu Snape vysílá, a zjistil, že při jejich identifikování je velice úspěšný. Cvičili několik hodin, než Snape trénink ukončil a odstranil mu pásku.

„Jak jste se naučil používat tolik kleteb, aniž byste je říkal nahlas?“ zeptal se Harry, když se uvelebil zpět na posteli.

„Používal jsem kouzlo, které před vámi má slova utají, ale je možné provozovat magii zcela bez hůlky a beze slov, jak jste se pravděpodobně domníval. Magie vyvolaná takovýmto způsobem je rozptýlená a nekontrolovatelná, pokud ovšem nevíte, jak přesně ji bez hůlky ovládat, a i tehdy nemůžete používat určité kletby. Avada Kedavra zakouzlená bez hůlky a neverbálně může zabít toho, kdo ji vykouzlil. Děti se učí používat k čarování hůlku proto, aby se předešlo katastrofám.“

„Takže mohu porazit Voldemorta bez hůlky?“

„Ano,“ přikývl Snape. „Bude to daleko těžší než cokoliv, co jste doteď udělal, a nejdříve budete potřebovat dostatečný trénink, ale můžete to zvládnout, pokud se naučíte pořádně svoji magii ovládat.“

To byl pravděpodobně Snapeův plán, uvědomil si Harry. Mladík bude muset jít bojovat s Voldemortem úplně bez ničeho až na svoji magii. Není divu, že Snape svůj plán neřekl Harrymu dřív. Ta představa, postavit se Voldemortovi bez hůlky, ho naplňovala děsem. Ale… pokud si Snape myslí, že to může zvládnout, pak nejspíš také může. Byl zde jen jeden obrovský problém: jak bude moci Harry procvičovat bezhůlková kouzla?

Snape Harrymu podal knihu umění, což bylo dobře, protože Harry si nebyl jistý, že by ji dokázal zvednout, přestože měl prsty obvázané volněji.

„Vrátím se, abych vám přinesl večeři,“ informoval ho Snape před odchodem.

„Dobře,“ přikývl Harry a nalistoval stránku, na které skončil.

Harry si zrovna doprohlédl knihu, když se vrátil Snape a vyčaroval mu večeři.

„Nelíbí se mi moderní umění. Myslím si, že je ošklivý, zvláště ve srovnání s klasickým uměním.“ Harry zavřel knihu a odstrčil ji na kraj postele, aby si ji Snape mohl vzít.

„Původně jsem míval stejný dojem.“ Snape pro něj měl další dušené hovězí. Položil ho na tác a dolevitoval ho k posteli.

„Co se změnilo?“ Harry se neohrabaně pustil do jídla.

„Když jsem se dozvěděl příběh za každým tím kouskem, začal jsem je chápat. Nicméně převážně jsem prostě získal schopnost ocenit rozmanitou estetiku.“

„Co to znamená?“

„To znamená, že jsem měl úzký náhled na to, co jsem považoval za krásné. Nakonec jsem se dospěl k bodu, kde oceňuji i druhy umění, které jsem dříve zavrhoval jako neatraktivní,“ vysvětloval Snape.

„Takže si myslíte, že hromada barevných čtverců je stejné umění jako řecké sochy?“ zeptal se Harry nevěřícně.

„Pokoušíte se srovnávat jablka a hrušky. Pokud nahlížíte na moderní umění stejnými brýlemi jako na klasické, těžce se v moderním umění zklamete. Přemýšlejte o tom jako o hodnocení mužského versus ženského těla.“ Snape zvedl knihu a nalistoval na obrázek Doryfora¹. „Dokonce i když je člověk sexuálně přitahován pouze ženami, stále dokáže ocenit přitažlivost mužského těla, už jen pro tu sílu a mužnost, o kterých vypovídá ta svalnatá postava.“

Harry cítil, jak se z nějakého důvodu červená, když se dívá na tu sochu. „Jo, asi jo…“

Snape vyčistil nádobí. „Pokuste se teď spát. Jakmile se vaše tělo zahojí, obnovíme pravidelná cvičení.“

„Mohl bych spát v přístěnku?“ zeptal se Harry.

„Prosím?“ Snapeovo obočí se stáhlo k sobě.

„Nebo aspoň se zhasnutými světly. Je tady moc světlo a nedokážu se pořádně vyspat,“ postěžoval si Harry.

„Jelikož zde nejsou žádné vypínače, musel bych použít kouzla, což by mohlo být nebezpečné vzhledem k tomu, jak magie interaguje s elektřinou,“ objasňoval Snape. „Přejete-li si spát v přístěnku, může to být zařízeno.“

„Ano,“ přikývl Harry.

„Počkejte tady.“ Snape opustil celu a zamířil směrem, ve kterém se nacházel přístěnek. Po chvíli se vrátil a podal Harrymu ruku. Harry ji přijal a kulhal mu po boku. Snape otevřel dveře a Harry spatřil, že podlaha je kompletně vystlaná dekami. Snape přivolal mladíkův polštář a podal mu ho, zatímco si Harry vlezl do překvapivě měkkého hnízda.

„Přijdu ráno a přinesu vám snídani,“ informoval Snape Harryho, který si upravoval přikrývky.

„Okej,“ Harry se nikdy necítil uvolněnější.

Snape zavřel dveře a Harry mírumilovně usnul.

---

N/A: 1 – Doryforos doslova znamená „muž s kopím“ a je to název jedné z nejznámějších řeckých soch. Autorem je Polykleitos a má mnoho kopií. Obrázky tady a tady.

<Kapitola 21>  <Kapitola 23>