Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 24

Omlouvám se za zpoždění, ale v sobotu jsem musela dost narychlo odjet a vrátila jsem se dneska večer. Vzhledem k tomu. že se podobná situace nejspíš bude opakovat častěji, budu přidávat kapitoly v pátek v podvečer, budu se snažit kolem šesté. Takže už tento se můžete těšit na další.

Za komentáře moc děkuji Benny, Bobo, Sitaře a belldandy.

@@@

Kapitola 24

Harry se příštího rána vzbudil ještě předtím, než Snape vstoupil do chodby. Předstíral ale, že stále spí, a pak se s lehkostí vyhnul kouzlům, která na něj Snape poslal. Jakmile se osvědčil, Snape mu odstranil zbylé obvazy z prstů. Zdálo se, že jsou v pořádku. Různě s nimi kroutil, zatímco mu Snape servíroval snídani. Harry si cpal jídlo do pusy, protože dychtil začít s tréninkem a Snape jen upíjel čaj a mračil se na něj.

„Co budeme dělat dnes?“ zeptal se Harry, mezitím co v rychlosti vykonával ranní rutinu.

„Budete nacvičovat vyhýbání s omezením. Nechám vám svázaná zápěstí k sobě.“ Snape se postavil na nohy a sklidil ze stolu.

Harry zvedl ruce, aby na ně mohl Snape použít spoutávací kouzlo.

„Concretio Ferratilis!“ Poté, co ho Snape svázal, zavedl ho nahoru do tréninkové místnosti, která byla zbavena nábytku.

Harry přešel do středu místnosti bez obavy z následujícího úkolu. Ve vyhýbání se s minimálním úsilím se stal docela zručným a věřil si, že dokáže unikat i s řetězem na rukou. Snape spustil cvičení a Harry se snadno vyhýbal a proplétal a s lehkostí unikal dokonce i šesti střelám naráz. Snape do pokoje vrátil nábytek, aby cvičení ztížil, ale Harry se naučil využívat ho ve svůj prospěch a v době, kdy přerušili cvičení kvůli obědu, nebyl zasažen ani jednou.

„Je to moc lehký.“ Harry si skrčil nohy a přijal od Snapea talíř.

Snape se posadil do svého oblíbeného křesla a upjatě jedl své jídlo. Harryho zajímalo, jak proboha Snape zvládá sníst své sendviče, aniž by z nich vytrousil alespoň polovinu ingrediencí, jak se to stávalo jemu. „Vyzkoušíme další metody, ale nemyslím si, že mít svázané ruce bude pro vás velký problém.“

„A co se svázanýma nohama?“

„To budeme nacvičovat také,“ přikývl Snape.

„A jak se můžu přiblížit ke Smrtijedům, když budu k něčemu přivázaný?“ zeptal se Harry podezřívavě.

„Naučím vás, jak se zbavit řetězů.“ Snape odložil sendvič a výhružně na Harryho shlédl. „Nicméně v žádném případě to nesmíte využít před závěrečnou bitvou. Nehledě na to, co se stane, ostatní se nikdy nesmí dozvědět o této vaší schopnosti, dokud vám nedám signál k útoku.“

Harry ztěžka polkl. Tahle představa se mu vůbec nelíbila. „Co se stane, jestliže umřete?“

„Pak se musíte pokusit přimět Pána zla, aby vás zabil.“

„Zabil mě?“ Harry upustil sendvič a přísady v něm se rozsypaly po celém talíři.

„Je zde důvod, proč se před těmi lety kletba, kterou se Pán zla pokoušel vrhnout na vás, odrazila zpátky na něj,“ vysvětloval Snape. „Musíte se pokusit přimět ho, aby na vás seslal Avada Kedavra.“

„Nefungovalo to, protože má matka za mě položila život,“ objasnil Harry. „To se už znovu nestane, její ochrana mi už napodruhé nebude moct pomoci.“

„Láska vaší matky vás chrání a bude chránit více, než vůbec tušíte,“ pronesl Snape tiše.

„Když to říkáte,“ Harry nejistě poskládal dohromady svůj krůtí sendvič a dojedl ho. „Takže co bude signálem?“

„Dám vám vědět, až se budeme blížit k tomu termínu.“ Snape se zbavil jejich prázdných talířů a odvázal Harryho. „Dejte ruce za záda.“

Harry okamžitě poslechl a Snape mu je svázal k sobě. Pak Smrtijed přešel na stranu místnosti a znovu cvičení započal. Mít ruce svázané za zády Harryho vykolejilo a ve vyhýbání nebyl ani zdaleka tak úspěšný. Nespočetněkrát zakopl a spadl, ale Snape ho magií zachytil pokaždé, když škobrtnul směrem k něčemu ostrému.

Snape zrovna Harryho postavil zpříma po dalším pádu, když Harry opět zakopl o roh stolu a padal směrem na gauč. Snape pád nezastavil, protože padal do měkkého, jenže Harry se pokusil využít síly svého pádu k tomu, aby se rychle postavil na nohy, přepočítal se a naletěl hlavou na knihovnu.

„Au!“ Spíš byl překvapený, než aby to bolelo.

Snape k němu přistoupil. „Udeřil jste se do hlavy?“

„Jo, ale ve skutečnosti to nebolí.“ Harry se nemotorně vysápal na nohy.

Snape ho jednou rukou ustálil a druhou šťouchl Harryho do temene. „Jste si jistý? Nechcete přitáhnout pozornost Pána zla.“

„Jo… au, nebodejte do toho!“

Snape náhle ztuhnul a zpevnil sevření Harryho ramene. „Někdo je tady.“ Stlačil Harryho na kolena a odeslal míčky.

Dveře se rozletěly a do místnosti vešla Belatrix.

„Severusi,“ zasyčela nelibě. „Měla jsem tušit, že jsi pedofil.“

Harrymu hořely tváře. Klečel nahý před Snapeovým klínem s rukama svázanýma za zády. „Nejsem dítě.“

Snape Harryho udeřil hřbetem ruky, až ho poslal obličejem na koberec. Harry byl tak v šoku, že tam zvládl jen ležet, zatímco mu Snape položil nohu na krk, čímž ho přišpendlil k podlaze.

„Nevycvičil jsi svého mazlíčka moc dobře, co?“ ušklíbla se Belatrix. „Kdyby byl můj, donutila bych ho škemrat o mučení.“

„Mám ho radši vzpurného,“ řekl Snape chladně hrobovým hlasem. „Pro mě není nic sladšího než sledovat, jak se pošetilá odvaha mění na slzy bezmoci.“

Belatrixin strašlivý smích zamrazil Harryho na páteři. „To je pravda. Předveď mi něco, zatímco spolu budeme mluvit.“

„Obvykle ho touto dobou nechávám uklízet jednotlivé místnosti.“

„To je nudné.“ Posadila se do Snapeova oblíbeného křesla. „Předveď mi něco lepšího.“

Harry se chtěl sebrat a utéct zpátky do cely, ale donutil se zůstat v klidu a bez pohnutí. Divil se, proč kdy Snapeovi věřil; ten chlap byl Smrtijed! Jeho hlas byl tak krutý a chladný, až si Harry byl jistý, že mu udělá něco hrozného. Snape sundal nohu z jeho krku a mladík lapal po dechu, ačkoliv mu Snape neporanil dýchací cesty. Paže měl ohnuté v loktech a svázané k sobě, takže byly rovnoběžné. Snape ho popadl vzadu za vlasy a trhnutím mu zvedl hlavu. Harry cítil, jak se mu objevuje obojek kolem krku úplně stejně jako tehdy, když ho Snape znásilnil poprvé. Ne. Žádal Snapea, ať tohle nedělá. Prosil ho, ať udělá cokoliv, jen ne tohle. Ale ten chlap byl Smrtijed a Harrymu ublíží tím nejhorším možným způsobem.

Když ho Snape chytil za kotníky, měl Harry jistotu, co bude následovat, a tak bojoval ze všech sil, ačkoliv jeho pokusy se osvobodit, mu kradly dech. Byl tak zachvácený panikou, že si skoro neuvědomil, že mu Snape kotníky svazuje k sobě místo toho, aby mu nohy roztahoval. Nechystá se ho znásilnit. Donutil se uklidnit, když mu Snape zvedal bérce tak, že mu chodidla mířila k hlavě. Cítil, jak Snape propojil pouto vázající mu krk s tím kolem kotníků, a pak ustoupil. Harry musel udržovat nohy a hlavu na stejném místě, jinak by se udusil. Byla to strašlivá pozice a věděl, že pokud ho Snape během příštích několika hodin nepustí, zabije se, ale byl ochotný snést radši tohle, než jiné typy mučení.

Uši mu zaplnilo hučení, když Smrtijedi použili ševelissimo, aby nemohl vyslechnout jejich konverzaci. Bolely ho svaly a chtěl si položit hlavu a odpočinout si, ale nemohl tak učinit, aniž by si přerušil dodávky vzduchu. Snažil se přetočit na bok, aby ulevil svým namáhaným svalům, ale jakmile se o to začal pokoušet, skončilo to tím, že se dusil, a tak si nebyl jistý, jestli se mu to podaří bezpečně. Kradmo vrhal pohledy po Smrtijedech, ale dívala se na něj jenom Belatrix. Harry se nehodlal pokoušet lehnout si na bok, dokud si nebude jistý, že Snape dává pozor, aby ho kdyžtak, kdyby se místo toho škrtil, přišel zachránit.

Po době, která mu připadala jako věčnost, se Belatrix konečně postavila a přešla přes pokoj, Snape ji následoval. Společně odešli dveřmi a Harry na chvíli zpanikařil, když se dveře za Snapem zavřely. Jak ho mohl ten Smrtijed zanechat v této pozici? Co kdyby umřel? Naštěstí se Snape po pár vteřinách vrátil a uvolnil Harryho pouta. Harry ležel na zemi a s požitkem, že zase může normálně dýchat, lapal po dechu. Snape k němu přišel a lehce se dotkl chlapcova krku.

„Jste zraněný?“ Hlas měl stále chladný, ale ani zdaleka tak ledový jako předtím a prsty měl studené, přesto jemné. Kdyby to Harry nevěděl jistě, myslel by si, že Sex Snape a Trénující Snape je jiná osoba než Znásilňující a Mučící Snape.

„Jen je to podrážděný,“ Harry odstrčil Snapeovu ruku a postavil se na nohy.

„To by pro dnešek stačilo,“ Snape se postavil a zamířil ke dveřím. „Poučil jste se propříště nebo si proti sobě budete poštvávat další Smrtijedy, kteří přijdou?“

„Nesnažill jsem se ji proti sobě poštvat.“ Harry se vydal za Snapem.

„Promluvil jste bez přemýšlení,“ uhodl správně Snape. „Mnohokrát jsem vás před tím varoval.“

„Snažím se,“ zavrčel Harry.

„Nedostatečně,“ zpochybňoval ho Snape. „Kdyby vás Belatrix za vaši neúctu chtěla mučit, bylo by to stokrát horší než to, co jsem vám udělal já. Měl jste veliké štěstí, že pospíchala. Co když vaše jednání nebo slova zničí naše plány nebo zapříčiní, že vás nějaký Smrtijed omylem zabije?“

„Voldemort říkal, že mi nemají ani ubližovat, když není poblíž,“ poukázal Harry.

Snape Harryho popadl za okovy a natlačil ho do zdi koupelny, svým větším tělem mu zabránil v pohybu, a když se naklonil blíž, Harry z této krátké vzdálenosti viděl jeho tvář ostře.

„Myslete, Pottere,“ zavrčel, černé oči se mu blýskaly. „Občas jim Pán zla musí přikázat, aby zastavili, a to i když jsou v jeho přítomnosti.“ Ustoupil od něj a zkroutil mu ruce za zády a přidržoval je svojí pravou, zatímco Harryho ohýbal přes okraj vany. Levou rukou otočil kohoutky a z nich se vyvalila voda.

„Co to děláte?“ zeptal se ho Harry zděšeně.

„Dávám vám za vyučenou.“ Snape přistrčil Harrymu hlavu k vodě. „Co kdybych byl nahrazen jiným strážným? Strážným, který by měl pocit, že je zábavnější držet vám hlavu pod vodou, než vás koupat? Co kdybyste tohohle strážného během jedné takové zábavy naštval natolik, že by byl tak zaslepen svým hněvem, až by vám tam hlavu podržel déle, než zamýšlel, a utopil vás? Věříte, že to není možné?“ Snape strčil do Harryho tak, že měl mladík hlavu jen palec nad vodou. „Vážně věříte tomu, že nemáte schopnosti rozzuřit Smrtijeda až k bodu, kdy vás omylem zabije?“

„Ne,“ Harry věřil, že by to udělal i Snape.

Snape ho pustil a ustoupil do rohu místnosti. „Ano, Pán zla by toho Smrtijeda, který by vás nedopatřením zavraždil, zabil, ale to by vás k životu nenavrátilo.“

Harry vlezl do vany na třesoucích nohách. Vypnul vodu. Snape uměl občas být strašně děsivý. Nenáviděl, když byl k němu Snape drsný; nebyl dítětem, které by potřebovalo dostat vynadáno.

„Chápu, že se vyhýbáte účinněji, když jednáte bez přemýšlení, takže se zdráhám vám nařídit přemýšlet dřív, než uděláte cokoliv. V ideálním případě byste měl mít dva způsoby myšlení – vaše tréninkové a vaše coby otroka. Během výcviku a závěrečné bitvy byste měl spoléhat na své pečlivě vybroušené instinkty. Ale v době, kdy hrajete submisivního otroka, byste měl myslet dřív, než cokoliv uděláte.“ Snape k vaně přinesl roztok na svaly a položil ho na okraj, sám tam zůstal stát a shlížel na Harryho. „Pokud není ve vaší moci tento úkol zvládnout, alespoň myslete předtím, než promluvíte. Uděláte to?“

„Pokusím se…“ Harry sevřel lahvičku se šamponem. „Jen nechápu, jak můžete lidem dovolit obvinit vás, že zneužíváte děti, a nechtít je praštit.“

„Snažila se mě vyprovokovat,“ vysvětloval Snape, když odstoupil. „Kdybych odpověděl hněvem, dosáhla by přesně toho, co chtěla. Potřebujete ovládnout svůj vztek a využít ho ve svůj prospěch.“

„Snažím se.“ Harry nenáviděl Snapeovo poučování. Co věděl Smrtijed o tom, čím si prochází? Říkat mu, že by měl být v klidu a nedovolit svým emocím, aby ho ovládaly, bylo snadné, když vás téměř denně nemučili a nezneužívali.

„Nedostatečně.“

Harry po něm hodil šampónem. „NENÍ TO SNADNÝ, OKEJ?“

Snape se rozzlobeně vydal k němu a Harry vyskočil z vany a pokusil se utéct dveřmi. Snape švihnul hůlkou a pod Harrym podjel kobereček. Než si uvědomil, co se stalo, ležel na zádech a Snape na něm, čímž ho přidržoval na zemi.

„Nesnesitelný spratku!“ běsnil Snape. „Netvrďte mi, že jste teď myslel, než jste jednal!“

„Slezte ze mě!“ Harry vyhazoval boky ve snaze Smrtijeda ze sebe shodit. „Nemáte ani ponětí, jaké to je! Mučí mě – vy mě mučíte – pořád a já s tím nemohu nic dělat!“

„Můžete s tím něco dělat!“ naléhal Snape, přidržoval Harryho pevně na místě, tvář měl zkřivenou hněvem a oči planoucí. „Můžete se řídit mými instrukcemi a vycvičit se, zatímco budete hrát otroka, aby, až povstanete a půjdete je porazit, skutečně zvítězíte. Nemusíte mi věřit, ale aspoň mi dovolte vám pomoci!“

„Dovolit vám pomoct mi?!“ zasmál se Harry. „Nelžete mi; vím, že já pomáhám vám! Nikdy se nezbavíte Voldemorta, pokud ho nezabiju.“

„A porážka Pána zla vám ani v nejmenším nepřinese žádné výhody? Znám vás. Znám takové, jako jste vy… Nebelvírští mučedníci, kteří se pletou do věcí, i když to absolutně není potřeba.“ Snapeovy rysy zjemněly a on promluvil klidnějším hlasem: „Kdybych vás odvedl na druhou stranu zeměkoule a dopřál vám přepych, nesnášel byste to, že? Snažil byste se hned vrátit zpátky sem a všechny zachránit, i kdyby to znamenalo vaši smrt. Nikdy nebudete mít klid, dokud nezabijete Pána zla nebo on nezabije vás.“

„Samozřejmě!“ Harry ho probodával pohledem. „To proto, že mám odvahu. Nejsem zbabělý Zmijozel; udělám, co je správné, nehledě na to, co budu muset obětovat!“

Snape ho pustil a postavil se. „Pak je vaše cesta vpřed jasná. Uděláte vše, co je ve vašich silách, abyste zničil Temného pána, i kdyby vás to mělo stát život.“

„A jak to můžu dokázat, když jsem uvíznul tady?“ zeptal se Harry podezřívavě. „Pokud chcete porazit Voldemorta, proč mi nepomůžete utéct? Víte, že se vrátím ho zabít.“

„Myslíte si, že bych přežil dlouho, kdybych vám pomohl utéct?“ Snape si vyhrnul rukáv a odhalil Znamení zla. „Kdybych vás tam venku nechal samotného, zajali by vás během několika minut. A mimoto se priority Pána zla od posledně, kdy jste byl na útěku, přesunuly a tentokrát by se nezastavil před ničím, dokud by vás znovu nechytil, i kdyby to mělo znamenat, že vystopuje všechny Weasleyovy a jednoho po druhém je vyvraždí. Říkám si… byla by Ginevra první nebo poslední?“

„Přestaňte!“ Harry to už dál nedokázal snášet.

Snape strhl z poličky ručník a přehodil ho Harrymu přes ramena. „Vím, že to není snadné, ale nesnažil bych se vám pomáhat, kdybych nevěřil, že to dokážete. Chci vidět Pána zla zničeného a vy jste jediný kouzelník, v jehož moci je tak učinit.“

Nabídl Harrymu ruku a mladík ji přijal, dovoluje tak Snapeovi, aby ho vytáhl na nohy. Když pak následoval Snapea do cely, nechával si ručník obtočený kolem sebe. Z nějakého důvodu byl protivně tvrdý. Našel oblečení a natáhl si ho, celou dobu byl otočen ke Snapeovi zády. Zvykl si na nahotu a pár dní už ho na sobě neměl, ale nyní cítil nutkání se obléct. Snape na stůl vyčaroval večeři.

„Od teďka chci, abyste předtím, než cokoli řeknete, si to pořádně rozmyslel, dokonce i v mé přítomnosti. Jednoduše na to nahlížejte jako na další formu tréninku. Nebyl byste schopný vyhýbat se pěti projektilům najednou, kdybyste začal rovnou s tak vysokým počtem. Dřív, než promluvíte, nadechněte se a zvažte svá slova,“ navrhl Snape.

Harry přikývl a pustil se do kuřete. To mohl zvládnout. Naučil se držet jazyk na uzdě v blízkosti strýce Vernona. Jistě, to, co mu udělali jeho příbuzní, nebylo nic ve srovnání s tím, co mu pravidelně prováděli Smrtijedi.

„Proč chcete vidět Voldemorta zničeného?“ Harry pochyboval, že dostane přímou odpověď, ale musel se zeptat.

Snape na něj pohlédl přes okraj svého hrnku. „Jak už jsem říkal, pravděpodobně jste postřehl, že i mé největší úsilí potěšit Pána zla, je marné. Během let zvyšuje své požadavky a cenu za neúspěch, nadto toužím mít větší moc nad svými vlastními záležitostmi.“

„Co budete dělat pak?“

„Vrátím se k učení na nějakém místě, kde to bude bez nadstandardních povinností.“

Byl rád, že ho Snape natolik respektoval, aby mu přiznal, že touží po Voldemortově smrti z čistě osobních prospěchářských důvodů, a nesnažil se Harryho přesvědčit, že to dělá pouze z dobroty svého srdce. Bylo to přesně tak, jak Harry předpokládal, a pasovalo to k tomu, co o Snapeovi věděl. Harry měl sice stále podezření, že Snape se sám chce stát příštím Pánem zla, ale byl ochotný prozatím přijmout jeho vysvětlení.

„Nenávidím sledovat vás, jak se před ním hrbíte, i když s váma zachází jako s kusem hadru,“ řekl mu Harry. „Ve vteřině by vás zabil, kdybyste se mu připletl do cesty nebo kdyby si myslel, že by mu to byť jen trochu pomohlo. Viděl jsem ho to udělat.“

„Já vím,“ přikývl Snape.

„Tak proč - ?“

Snape zvedl ruku. „Nejdřív si to promyslete. Nadechněte se a řekněte si ta slova v hlavě, než je vyslovíte nahlas.“

To Harryho naštvalo, ale udělal, jak Snape požadoval, zhluboka se nadechl a posbíral své myšlenky, než pronesl: „Proč pro něj děláte tak strašné věci, když víte, že na vás zvysoka kašle? Dovedu pochopit, proč jsou lidé ochotni zemřít pro Řád, ale nechápu, proč pro Voldemorta.“

„Je jen málo lidí, kteří jsou ochotní zemřít pro Pána zla. Pro většinu z nás byly ideje daleko důležitější než ten čaroděj,“ vysvětloval Snape.

„Ach jo, zapomněl jsem, jak nesnášíte ‚mudlovský šmejdy‘.“ Harry se napil dýňového džusu.

Snapeovy prsty kolem hrnku sebou škubly a jeho obočí se stáhlo k sobě, ale nijak neodpověděl. Harry byl jeho reakcí překvapený. Věděl, že Snape nemá rád mudly, ale podobná odezva při pouhé zmínce o nich byla trochu moc.

„Kdybyste měl mudlorozeného kamaráda, jako já mám Hermionu, pochybuji, že byste je tak nenáviděl,“ vyjádřil se. „Víte - “

Snape se postavil tak rychle, až se jeho židle s hlasitým křupnutím převrhla a Harry leknutím nadskočil. „Skončil jste nebo budu nucen tady zůstávat a poslouchat vaše žvanění o každé pitomé myšlence, která vstoupí do vaší prázdné hlavy?“ zeptal se Smrtijed jízlivým tónem.

„Skončil jsem,“ Harry rychle odložil svůj prázdný hrnek a šokovaně zíral na Snapea. Byl natolik omráčený, že nevymyslel ani řádné odseknutí.

Snape trhnutím hůlky odklidil nádobí. „Běžte spát,“ vyplivnul, než se vyřítil z cely.

Harry za ním upřeně civěl. Neměl v úmyslu být hrubý a Snapeova odezva byla vážně přehnaná. Čistil si zuby a přitom si s tím lámal hlavu. Pokud věděl, Snape se většinou pouštěl do rvaček s Poberty, kteří byli všichni čistokrevní, kromě Lupina, ten byl dvojí krve. Bylo to tak očividné, až si na to skoro nevzpomněl: Snapeův otec! Harry téměř zapomněl na ten další kousek Snapeovy minulosti, který viděl. Vzpomněl si na malého chlapce, který plakal, zatímco ošklivý chlap křičel na třesoucí se ženu. Snapeův otec pravděpodobně nesnášel skutečnost, že má za ženu čarodějku a za syna kouzelníka. Harry si nedokázal představit, že by vyrůstal s otcem, který by ho nenáviděl za to, čím je.

Dursleyovi Harryho neměli rádi proto, že si mysleli, že by mohl být kouzelník, ale nikdy mu důvod své nelibosti neřekli. Harry vždycky předpokládal, že ho nesnáší kvůli tomu, že nemají rádi nikoho, kdo nepochází z jejich nejbližší rodiny a nemá spousty peněz. Kdyby Harry věděl, že si na něj zasedli, jelikož je čaroděj, vypěstoval by si v sobě na mudly jiný názor? To si nemyslel; poté, co se dozvěděl pravdu, nezazlíval chování Dursleyových ostatním mudlům. Snape nejspíš jen odrážel otcův odpor ke všemu, co bylo odlišné, zatímco Harry názory svých příbuzných na ty ‚jiné‘ ignoroval.

Harry nadzvedl matraci, aby si prohlédl svoji sbírku knih. Stále měl zbytky knihy bájí s dopisem pečlivě v ní zastrkaném, Kosmos a knihu umění. Ačkoliv si pročetl už celou knihu umění a Kosmos ještě nedočetl, vytáhl knihu umění a listoval stránkami.

Pohled na nahá těla ho vzrušil a tak otočil na stránku s moderním uměním. Picasso maloval díla s nahými ženami, ale prostě nebyly tak smyslné jako renesanční obrazy. Harry si znovu přečetl popisky u moderních kreseb. Na protější straně obzvláště podivného Picassova obrazu vyprávěl doplňující text příběh o muži, který si stěžoval, že Picassovy obrazy nejsou realistické. Picasso se ho zeptal, co chápe jako příklad realistického umění, a když muž vytáhl fotografii své manželky, umělec ji zkritizoval jako nereálnou, řka, že jeho žena pravděpodobně není tři palce vysoká a dvojrozměrná. Harry si stále myslel, že ty obrazy jsou šeredné, ale začínal chápat, co Snape myslel tím oceňováním odlišné estetiky.

Nalistoval zpátky na řeckou sochu Doryfora. Ačkoliv ho nevzrušovala způsobem, jakým ho vzrušovala Spící Venuše od Giorgiona, dokázal ocenit dobře urostlé tělo mužského atleta. Připadali dívkám klasická mužská těla vzrušující? Kdyby vypadal jako Doryforos, byla by Ginny víc nakloněná představě, že se s ním vyspí, nebo naopak? Myšlenka na sex s Ginny probudila k životu jeho penis a on zavřel knihu a zastrčil ji zpátky pod matraci. Bylo mu trapné masturbovat tak brzy po sexu. Zabořil si tvář do polštáře, když si vzpomněl, jak se vyhonil hned po posledním čísle.

Nebylo to tak, že by ho vzrušoval homosexuální sex. Bylo jen neuvěřitelně těžké zůstat ochabnutý, když někdo měl váš penis v puse. Vzpomínka na to, jak ho Snape kouřil, byla ta nejhorší věc, na kterou mohl pomyslet hned poté, protože všechna krev z jeho těla okamžitě zamířila do jeho mužství. Nebude onanovat nad představou toho, jak mu Snape dopřává orální sex. Nebude. Harry sevřel polštář a myslel na sex Voldemorta s Umbidgeovou, dokud se jeho orgán nezklidnil natolik, že mu dovolil usnout.

---

Spící Venuše

<Kapitola 23>  <Kapitola 25>