Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 32
Kapitola 32
Harrymu se zdálo, že ho Ginny opustila kvůli Dracovi.
„Zabiju ho pro tebe,“ nabídl se Snape při vaření dušeného masa. „Mám mnoho jedů.“
„Ne, získám ji zpátky sám,“ opáčil Harry, zatímco se snažil najít něco, na co by mohl Ginny napsat dopis. „Nemáme v našem domě žádné propisky ani brka?“
„Neposílej jí dopis. Dej jí dar.“
„Co bych jí měl dát?“ zeptal se Harry.
„Květiny. Dívky mají rády květiny,“ prohlásil Snape.
„Máte nějaký?“
„Pojď se mnou.“ Snape ho dovedl do jejich zahrady.
„Nic jedovatého,“ připomněl mu Harry.
„Pro Ginny ne,“ souhlasil Snape, když je začal sbírat.
Harry spatřil jedny krásné bílé se zakroucenými okvětními lístky. „Co tyhle?“
„Jedovaté.“
„Tyhle?“ ukázal na další s jasně žlutými květy.
„Jedovaté.“
„To jste zaplnil celou zahradu jedovatými kytkami?“ zeptal se Harry nedůvěřivě.
„A tyhle.“ Snape mu do rukou vtiskl kytici rudých růží a karafiátů.
„Jsou nádherné,“ vydechl Harry. „Zamiluje si je.“
„A pokud ne, zabijeme jeho,“ ujistil ho Snape.
Harry se na koštěti rozletěl k Malfoyovu sídlu. Draco se přeměnil do draka a pokoušel se pod ním zapálit koště, ale Harry se střemhlav vrhnul dolů, pak se prudce vznesl a v několika kruzích létal kolem zmateného zvěromága, až se mu podařilo prolétnout skrz otevřené okno. Panství bylo jako bludiště a Draco pálil zdi ve snaze Harryho zabít. Nakonec se mu podařilo najít Ginny uvězněnou ve sklepení.
„Och Harry!“ Hodila kolem něj své paže a on s ní odlétl na svém koštěti. Zámek se kolem nich začal řítit a ona se ho pevně chytila. „Nikdy se odsud nedostaneme živí!“
„Neboj se, zachráním tě!“ prohlásil, zatímco se proplétal skrz padající trosky, až nakonec vylétl na otevřené prostranství.
„Dokázal jsi to, Harry! Dokázal!“ vřískala nadšeně Ginny a objímala ho a vroucně líbala.
Harry, nadšením bez sebe se snesl na zem, kde stál Snape vedle teď již mrtvého draka.
„Musel jsem ztrojnásobit dávku, ale osvědčilo se to jako nanejvýš účinné,“ řekl Snape.
Harry Ginny strčil květiny. „Tohle všechno jsem udělal pro tebe.“
„Jsou nádherné…“ vydechla. „Už tě nikdy neopustím, Harry! Nevím, co jsem si to myslela.“ Oči se jí plnily slzami.
„To je v pořádku. Vždycky tě budu milovat, nehledě na okolnosti,“ ujistil ji.
„Pojďme se spolu vyspat,“ navrhla.
„Dobře,“ souhlasil nadšeně.
„Ne na mém drakovi,“ upozornil Snape.
Harry se náhle vzbudil a napřímil se dřív, než poznal, co ho probudilo. Snape prošel mřížemi a na stůl vyčaroval jídlo.
„Musím se zúčastnit schůze,“ informoval Harryho, když z hábitu vytáhl knihu a umístil ji na stůl. „Zůstaňte nahý, a pokud se někdo přiblíží, schovejte knihu. Nevím, jak dlouho to bude trvat.“
„Okej,“ odpověděl Harry ospale. Lehl si naznak do peřin a Snape odešel. Schůze? Budou probírat, zda ho předvést před veřejnost? Harry v to doufal; jistě bude schopný tam utéct.
Vyklouzl z postele a přišoural se ke stolu, a jak si sedal, ospale k sobě přitáhl talíř s uzenáči. Zvedl knihu, která ležela na rohu. Lev, čarodějnice a skříň. Doufal, že to není nic starého a nudného jako ta ostatní díla, která mu Snape vybíral. Byl příliš unavený, aby si četl, takže si ji přenesl ukrýt pod matraci, pak se vrátil ke stolu dojíst snídani. Když vyprázdnil talíř, byl stále vyčerpaný, takže se vrátil do postele spát.
~
Když se vzbudil, nebyl si jistý, jak dlouho spal. Jelikož nevěděl, kdy naposledy viděl Snapea a Snape si nebyl jistý, jak dlouho bude pryč, Harry ve své cele cvičil, dokud ho nebolely svaly. Umyl se u umyvadla a pak dokončil svoji ranní očistu. Jakmile skončil, rozhlédl se po svém malém pokoji. Nenáviděl, když zůstával v cele dlouho. Nemohl dělat nic jiného než cvičit, číst si, onanovat nebo spát. U Dursleyových sníval, když neměl co jiného na práci, ale tady chtěl ustavičně dělat něco přínosnějšího. Nesnášel nicnedělání. Nechtěl masturbovat, když sem každou chvílí mohli vtrhnout Smrtijedi, byl až příliš vzhůru, aby spal, a necítil se na čtení, ačkoliv dostal novou knihu. Zvažoval, že by ještě posiloval, ale doufal, že později budou trénovat a chtěl na to být ve vrcholné formě.
Ustlal si postel a pak za použití toaletního papíru umyl umyvadlo a záchod, zbytky použitého papíru pak spláchl. Umyl si ruce a pak vyrovnal své toaletní potřeby do úhledné řady.
Když se Snape neukazoval ani poté, co si v cele uklidil, musel přiznat porážku a vytáhl si svoji novou knihu. Byla daleko zajímavější než většina děl, která se k němu dostala, a dočetl až ke čtvrté kapitole, než začal být příliš hladový a znuděný na to, aby pokračoval v příběhu.
Co těm Smrtijedům trvalo tak dlouho? Snape už dříve míval schůze, ale žádná z nich neprobíhala tak zdlouhavě jako tato. Na základě hladu, který cítil, odhadoval, že od doby, co mu Snape naservíroval snídani, uběhlo nejméně sedm hodin. Musejí prodiskutovávat něco velice důležitého.
Harry neklidně přecházel po cele a při tom plánoval. Měl by se Snapem vyvinout nějakou metodu, jak spolu tajně komunikovat. Mohli by používat narážky na knihy, jako to udělali tehdy s Billy Buddem, aby upozornili toho druhého na své plány, když budou v přítomnosti jiných Smrtijedů. Ne, ne, neočekávalo se od něj, jakožto otroka, že bude mluvit. Kdyby před nimi promluvil, třebas jen na Snapea, začali by ho podezírat. Harry zavrtěl hlavou a kousal si nehty na rukou.
Signály rukama byly lepší. Možná by mohli využít oboje? Ano, to by bylo perfektní! Mohli by mít pár slov, které použijí v případě nutnosti nebo když nebudou komunikovat skrze znamení rukama. Harry si klekl na podlahu ve svém tradičním gestu totální podřízenosti. Nohy měl skrčené pod sebou a čelo přitiskl na podlahu mezi lokty. Obvykle své ruce pokládal dlaněmi na zem a prsty tak, aby se dotýkaly. Nacvičoval, jak prsty naaranžovanými na podlaze před sebou mírně pohybovat, když opakovaně zvedal a zase pokládal hlavu. Takhle by mohl komunikovat.
„Co to děláte?“ zeptal se ho Snape zmateným tónem.
Harry se polekal a vyskočil na nohy. Neslyšel Snapea vstoupit a zneklidnilo ho vidět Snapea stát z druhé strany mříží s hlubokou rýhou mezi obočími.
„Jak to k čertu děláte?“ dožadoval se Harry, když přešel k němu. „Neslyšel jsem vás vstoupit.“
„Maskoval jsem zvuky svých kroků,“ oznámil mu Snape, jako kdyby to bylo něco, co praktikoval běžně. Prošel mřížemi a poklepal na stůl hůlkou. „Co jste to dělal?“
„Napadlo mě, že bychom měli mít tajný jazyk.“ Harry se usadil na svoji židli.
Snapeova obočí vystřelila vzhůru. „Pottere, tohle je - “
„Jen mě vyslechněte,“ požádal Harry a pokračoval rychleji, než ho Snape stihl znovu přerušit. „Ne nezbytně mluvený jazyk, ačkoliv si myslím, že bychom si měli vytvořit i pár frází. Myslel jsem na nějaký druh znakového jazyka, který bychom mohli používat ke komunikaci. Například, když klečím, mohl bych dát pravou ruku přes levou, abych ukázal, že jsem připravený udělat cokoliv, co je třeba.“ Harry to předvedl. „A levá přes pravou by mohla znamenat, že jsem ztratil tolik krve, nebo jsem natolik zraněný, než abych mohl jakkoliv bojovat nebo se vyhýbat. A možná bych vám mohl říct ‚pane‘, když budu poraněný nebo nebudu schopný si kleknout a ukázat vám to rukama, a ‚profesore‘, když jsem v pořádku. Nebo naopak. A - “
„To je zbytečné. Ve skutečnosti čím méně bude metod komunikace mezi námi, tím více oba získáme. Měli bychom na sebe přitahovat méně pozornosti, ne více.“ Snape si přivolal hrnek a jídlo pro sebe.
„Ale pokud mě vyvedou ven - “
„Jestli se tak vůbec stane, rozhodně to nebude v brzké době,“ přerušil ho Snape.
„Tak proč jste byl pryč tak dlouho?“ zeptal se Harry rozčarovaně.
Snape na něj vyklenul obočí. „Není vaše věc, co dělám, když nejsem u vás.“
„Konala se vůbec schůze?“ zeptal se Harry podezřívavě a zúžil oči.
„Ano,“ potvrdil Snape. „Nicméně pokud se domníváte, že jsme se v tak krátkém čase dobrali k závěru, co s vámi dělat - “
„Krátkém?!“
„Nepřerušujte mě.“ Snape ho usadil zlostným pohledem. Harry si nacpal do pusy velký kousek rohlíku, aby si zabránil odmlouvat a dostat tak přednášku na téma, jak potřebuje myslet dřív, než promluví. Čekal, až Snape bude pokračovat a nakonec mu starší kouzelník vyhověl.
„Pochybná morálka nenutí osoby být efektivnějšími. Vlastně ve skutečnosti mám sklon nacházet přesně opačný výskyt, neboť je téměř nemožné dosáhnout kompromisu mezi jednotlivci, kteří se zajímají pouze o osobní prospěch. Ne všichni Smrtijedi jsou přesvědčení, že jste zlomený, a zdráhají se dopřát vám i tu nejnepatrnější šanci na útěk. Od těch, kteří považují vaši šarádu za reprezentaci skutečného stavu vaší mysli, zaznívá několik různých názorů na to, co by s vámi mělo být provedeno. Pán zla se uráčil vybrat si z těch mnoha možností, které mu byly předloženy.“
Harry Snapea sledoval, jak si maže máslo na svůj rohlík, a čekal, až bude pokračovat. Když se Snape nadále soustředil na rohlík, Harry vybuchl: „A? Co rozhodli? Co se stane?“
„Povím vám to zítra,“ řekl Snape přezíravě.
„Zítra?! Proč ne dneska?“ Harry byl zmatený. Snape nikdy neprozrazoval věci příliš dopředu, ale obvykle neskrýval informace o tom, co se bude dít teď.
„Vysvětlení zabere určitý čas a já bych byl radši, abyste dneska trénoval. Je pro vás lepší, abyste cvičil půl dne dnes a půl dne zítra, než abyste dnes necvičil vůbec a zítra celý den,“ vysvětloval Snape.
„Och… dobře,“ souhlasil Harry, ačkoliv ho docela zajímalo, proč Snape cítí potřebu zabrat půl dne vysvětlováním toho, co se dělo na schůzi, místo aby mu to jen shrnul. Byl v pokušení trvat na plném tréninku na zítřek a vyslechnout si ten příběh dnes, ale z toho, že zůstával tak dlouho zamčený ve své cele, byl neklidný a svrběla ho touha dostat se ven a proběhnout se.
Snape během celého jídla zůstával roztěkaný. Soustředil se na svůj talíř a jedl tak metodicky a automaticky, až měl Harry dojem, že zapomněl, že s ním v místnosti je ještě další osoba. Harry netrpělivě čekal, až dojí.
Konečně Snape odeslal jejich nádobí a postavil se, rychle vyšel z cely bez jediného komentáře či snad pohledu na Harryho, aby se ujistil, zda ho následuje. Harry se štrachal za ním, trochu zneklidněný Snapeovou rozptýleností. Nevěděl, jestli je dobré nebo špatné znamení, že je Snape tak hluboko ponořen v myšlenkách. Doufal, že to znamená, že se blíží k závěrečné bitvě.
„Shodli se na něčem?“ zeptal se, když Snape zůstával potichu, zatímco v trůnním sále chystal cvičení.
„Povím vám to zítra.“ Snape mu podal laserové ukazovátko a Harry si ho převzal. „Miřte na Smrtijedy, zatímco se budete vyhýbat míčkům, které představují kouzla.“
„Budete se také účastnit?“ zeptal se Harry zamračeně.
„Ne.“ Snape švihnul hůlkou a Harry se musel pohnout z místa, aby se vyhnul zásahu míčkem. Přeběhl do středu místnosti a proplétal se a vyhýbal, zatímco sestřeloval falešné Smrtijedy. Snape to očaroval tak, aby na něj zároveň střílely pouze čtyři střely. Harrymu se daleko zručněji dařilo mířit, když byl ve velké místnosti a pádilo k němu jen málo projektilů. Nutil se udržovat neustále v pohybu, víc kvůli tomu, aby se naučil mířit za běhu, než aby se vyhýbal balónkům.
Snape nechal cvičení probíhat daleko déle, než bylo zvykem, až nakonec to byl Harry, kdo sérii zastavil, plácnul sebou na zem, aby chytil dech, když ho začaly bolet svaly.
„To pro dnešek stačilo,“ řekl Snape, jako kdyby trénink zastavil sám. Odeslal balónky pryč a dovedl Harryho dolů do koupelny.
„Nemůžete mi to říct, než půjdu spát?“ zeptal se Harry, umíral touhou dozvědět se, co Snapea tak vyvedlo z míry.
„Povím vám to zítra po snídani,“ oznámil mu Snape, když vytahoval ze začarované skřínky lektvar na svaly pro Harryho a posazoval se na židli, aniž by si z hábitu vytáhl knihu.
„Je to zlý?“ musel se Harry zeptat a v duchu si křížil prsty v naději, že není.
„Co jestli je zlý?“ zamračil se na něj Snape a poprvé za několik hodin se Harrymu podíval do očí.
„To, co mi neřeknete.“
Snape se probral. „Vysprchujte se,“ nařídil hlasem chladným jako obvykle. Z hábitu si vytáhl knihu. „Povím vám to ráno.“
Harry pustil vodu a nechal ji po sobě stékat. Snape by mu to radši měl zítra říct jako první věc, co po ránu udělá, jinak odmítne trénovat a dělat cokoliv produktivního, dokud se nedozví, o čem Smrtijedi na schůzi rozhodli. Harry umíral zvědavostí a zajímalo ho, jak vůbec bude schopen v noci usnout.
Jakmile byl čistý, vylezl ze sprchy a na podlaze si rozprostřel ručník. Snape mu pomohl vmasírovat lektvar do zad, prsty se mu pohybovaly metodickými tahy.
„Všiml jsem si, že jste daleko pozornější ve dnech, které následují po nocích strávených v přístěnku. Na zítřek budete potřebovat všechen odpočinek, který se vám podaří získat. Pokud byste si přál, nachystám vám tam na dnešek přikrývky,“ nabídl Snape.
„Jo, mohl byste?“ zeptal se Harry nadšeně.
„Samozřejmě.“ Snape si u umyvadla umyl ruce a pak dovedl Harryho zpátky do cely.
Vyčaroval na stůl jídlo, pak za použití kouzel svlékl povlečení z postele. Levitoval ložní prádlo do prádelny, zatímco Harry jedl dušenou rybu. Určitou dobu v té místnosti strávil a vrátil se, až když měl Harry převážnou část večeře snědenou.
„Připravil jsem pro vás přístěnek.“
„Okej, díky.“ Harry dojedl.
Poté, co dokončil svoji večerní hygienu, následoval Snapea do přístěnku. Snape mu ho už zaplnil přikrývkami a polštáři a Harry vlezl dovnitř a stočil se na peřinách.
„Pokud mě budete potřebovat, víte, co dělat,“ připomněl mu Snape.
„Jo. Dobrou.“ Harry zavřel oči a uvelebil se.
Snape zavřel dveře. Trénink ho musel vyčerpat víc, než si myslel, protože jakmile si upravil přikrývky podle svého gusta, zjistil, že je velice unavený, a netrvalo dlouho, než usnul.
~
Harry se vzbudil, když Snape ráno otevřel dveře od přístěnku.
„Dobré ráno!“ pozdravil Harry radostně, když se vyplazil z toho chuchvalce dek a protáhl se. „Už dlouho jsem se nevyspal takhle dobře. Co se včera stalo na té schůzi?“
„Oznámím vám to po snídani.“ Snape ho zavedl do cely, která očividně byla včera v noci vyčištěná. Přivolal snídani, zatímco si Harry prohlížel svoji novou zubní pastu a toaletní potřeby, pak rukama přejel po novém ložním prádle.
„Myslím, že až budu mít domov, tak si pořídím takovéhle povlečení,“ komentoval to Harry nepřítomně a obdivoval svěžest karmínu. Očekával, že Snape udělá nějaký pohrdavý komentář o Nebelvírech, a když žádný nepřišel, otočil se a zjistil, že Snape sedí u stolu a upíjí svůj čaj. Na Harryho straně bylo rozloženo daleko víc nádob, než Harry obvykle na snídani dostával. Jedinkrát, kdy dostal tolik druhů jídla, byl ten den poté, co ho Snape znásilnil.
Harry si pospíšil ke stolu a prohlédl si misky. Obvyklá snídaňová nabídka byla poblíž jeho místa, ale Snape do snídaně také zařadil vydatné dušené kuře, Harryho oblíbené, společně s mangem a SIRUPOVÝMI KOŠÍČKY! Harry okamžitě popadl ten talíř, který obsahoval jeho nejoblíbenější jídlo a přitáhl si ho k sobě. Byly tam dva, oba velikosti jeho dlaně.
„Kdybyste měl zmrzlinu, byl bych v nebi,“ prohlásil, než si od každého trochu ukousl. Byly přesně tak lahodné, jak si je pamatoval, a on zavřel oči a vychutnával si tu chuť. Sirupové košíčky byly o trochu lepší než čerstvé mango, ale ne o moc. Nejdřív snědl je a byl zklamaný, když polkl poslední sousto. Nakonec se pustil i do zbytku jídla. „Proč jste mi dal tolik jídla?“
„Máte před sebou náročný den,“ odpověděl Snape.
„Myslel jsem, že jen hodiny budeme mluvit o tom, co se stalo včera?“ zeptal se Harry a vrhl se na omeletu.
„To nezabere celý čas.“ Snape poklidně upíjel čaj, pro jednou zlostně nezíral na Harryho za to, jaký vytváří nepořádek. Harry si nemyslel, že si kdy zvykne, že nemá vidličku a nůž.
Harry snědl skoro všechno, než to konečně vzdal. Snape odeslal zbytky jídla a nádobí pryč.
„Ač možná máte pocit, že jste připravený postavit se Pánovi zla, já ho nesdílím,“ začal Snape a pevně svíral svůj hrnek. „Mám dojem, že by bylo nejrozumnější počkat, než mu půjdete čelit, dokud nezničíme všechny horcruxy. Jelikož Pán zla velice dbal na to, aby byla Nagini daleko od vás, jsem si docela jistý, že ona je horcruxem. I kdybych ji otrávil, stále bude potřeba najít ten poslední, než se mu postavíte. Bylo mi řečeno, že pár posledních týdnů byla v Bradavicích podezřelá aktivita mezi studenty, ale je možné, že je to spíše kvůli tlaku z konce roku, než díky úsilí slečny Grangerové a pana Weasleyho. Pokud já vím, stále pátrají po horcruxech a jsem si značně jistý, že jeden z mých zdrojů mi prozradí jejich případný úspěch.“
Harry se zakřenil. Byl strašně hrdý na své dva nejlepší přátele. Vedli si bez něj obdivuhodně, daleko lépe, než v co se odvažoval doufat. Cítil se lehce provinile, že tam s nimi není, aby jim pomohl, ale vzhledem k tomu, jak ohromně se jim dařilo, nezdálo se, že by potřebovali jeho vedení.
Snape pokračoval: „Dokud neuspějí nebo dokud my sami nenajdeme poslední horcrux, věřím, že je nezbytně nutné, abychom pokračovali v cestě, kterou jsme si vytyčili. Vy byste se měl dále soustředit na trénink vašeho těla a mysli. Nevím, jestli se mi podaří obstarat hůlku, jež by byla kompatibilní s vaší magií, nebo jestli se vám podaří silou získat nějakou, která se podřídí vaší vůli, takže budeme předpokládat, že budete bez ní. Budu vás nadále trénovat jak ve vyhýbání, tak v míření.“
Harry přikývl, aby dal najevo, že rozuměl. Už předem předvídal, že bude nucen jít do závěrečné bitvy bez hůlky, takže si nedělal přílišné starosti, když mu Snape potvrdil, že nejspíš ji mít nebude.
„Stejně důležité, jako je váš fyzický trénink, je to, že musíte být psychicky připravený. Co se týče kontroly svých emocí a hraní své role, jste pokročil lépe, než v co jsem doufal. Nicméně navzdory vaší snaze se ovládat, stále vidím, když ve vás vzplane vztek, a také jste zatím dokonale nezvládnul svoji roli submisivního otroka.“
Harry musel přiznat, že má Snape pravdu. Sice se milionkrát zlepšil, ale stále byl daleko od dokonalosti. „Já vím. Snažím se. Zvládnu to brzo.“
Snape stiskl rty do úzké linky. „Obávám se, že to nestačí. Včera na schůzi se rozhodlo, že byste měl být podroben zkoušce.“ Jeho černé oči se přesunuly a střetly se s Harryho. „Dnes večer se Lucius Malfoy pokusí určit, zda jste byl zlomený, a pokud ne, bude se vás pokoušet zlomit.“
Harryho náhle přemohl tlukot jeho srdce. Několik minut nemohl dělat nic jiného, jen tam sedět a zírat na Snapea, zatímco mu v uších zvonil zvuk jeho uhánějící krve. Snapeův výraz byl neutrální, jako často býval v trůnním sále.
„Zkouška?“ zvládl nakonec Harry říct. V krku měl sucho a přál si, aby Snape neodklidil jeho pohárek se šťávou. Chtělo to několik polknutí naprázdno, než nakonec dokázal dodat: „Co bude dělat?“
Snape pomalu zavrtěl hlavou. „Přál si, aby to bylo pro Temného pána překvapením. Zapřísahal jsem Pána zla, aby nechal Malfoye odhalit mi své záměry, abych tak věděl, jaké lektvary bych měl uvařit, ale on prohlásil, že nemá v úmyslu vás zranit fyzicky.“
Ačkoliv myšlenka na útěk byla vždy v koutku Harryho mysli, nikdy nebyla tak naléhavá, jako se náhle stala nyní. Pevně sevřel stůl. „Musíte mě odsud dostat. Musíte mi pomoci utéct.“
Snapeovy oči se zavrtaly do Harryho. „Ne, tohle musíte zvládnout. Tohle zvládnete.“
„Nemůžu. Já nemůžu.“ Harry vrtěl hlavou. „Co když mě zlomí?“
„Nezlomí,“ řekl Snape pevně. „V tyto poslední dny jste si vedl bezchybně. Zvládnete to. Podvolte se mu a budete v pořádku. Nechte ho, ať si hraje své hry, zatímco se pevně uzamknete, jako jste to učinil, když vás skoro k smrti umučil Pán zla.“
„To bylo jiné,“ vysvětloval Harry, náhle si uvědomil, že zatíná prsty do stolu tak pevně, až si ubližuje. Rychle ruce uvolnil, aby se Snape nedostal do potíží. „To byla fyzická bolest. Nedokážu to samé udělat s psychickou.“
„Máte větší nadvládu nad svojí myslí, než svým tělem,“ namítal Snape. „Myslete na to jako na vyhýbání. Nebyl byste schopen unikat pěti kouzlům najednou s páskou přes oči, kdybyste se zaměřoval na skutečnost, že jste oslepený. Již jste se osvědčil v menších výzvách podobného ražení. Máte všechny nezbytné schopnosti uspět v této klíčové úloze.“
„Potřebuju víc času na procvičování,“ naléhal Harry. „Nemůžete mi získat pár dní navíc? Nestihnu se připravit do večera. To je příliš brzo.“
„Pán zla si přeje ukázat vás veřejnosti, co nejdříve to bude možné, ale neudělá to, dokud si nebude jistý, že jste zlomený. Chcete-li, aby vás vyvedli odsud, musíte tohle absolvovat. Navíc, zvládnete to. Jen mějte na paměti to, co jsem vás učil, a budete v pořádku. Nebojujte s ním nehledě na to, co řekne nebo udělá. Buďte svolný a poslechněte jeho přání. Pokaždé, když budete chtít bojovat, místo toho proste,“ navrhl Snape.
Harry na něj upřeně hleděl a nevěděl co říct. Navzdory Snapeově přesvědčování, nemyslel si, že je na tohle připravený.
Snape se postavil. „Musím zkontrolovat své lektvary. Promyslete si, co jsem vám říkal.“
Harry zůstával nehybný, zatímco naslouchal Snapeovým vzdalujícím se krokům. Nakonec donutil své končetiny k pohybu a donést ho k posteli. Vklouzl pod peřinu a lehl si na polštář, měl pocit, že kdyby šel spát, mohl by celý tento mizerný den začít od znovu.
Neuklidnilo ho Snapeovo přesvědčení, že má schopnosti přestát Malfoyovo mučení. Psychická bolest byla jiná než fyzická. Snape měl důvod, proč zasáhnout a předejít tomu, aby byl Harry zraněný fyzicky, ale jakou omluvu si mohl vymyslet, aby uchránil Harryho od psychického poškození? Harry se snažil vzpomenout, jak se mu podařilo vystavět ty neuvěřitelně masivní mentální zdi, ale nevěděl, jak to dokázal. Bylo možné, že na krátkou chvíli mu byla vrácena jeho magie?
Nejhorší na tom bylo, že ani jeden z nich nevěděl, co má Malfoy v plánu. Existovalo tolik věcí, co mohl Harrymu udělat. Harry se už nebál znásilnění, ale nemyslel si, že k tomu Malfoy tíhnul. Ne, Malfoy udělá něco horšího, daleko horšího. Přemýšlení nad rozličnými způsoby mučení jen přivodilo Harrymu nevolnost. Harry, rozhodnutý nepřijít o snídani, vytlačil ty myšlenky ze své mysli.
Mohl to zvládnout. Zvládne to. Udělá to, co navrhoval Snape, a kompletně se Malfoyovi podvolí. Nepostaví se mu na odpor. Malfoy pravděpodobně chtěl, aby s ním Harry bojoval, a tak aby ho mohl mučit déle. Pokud se mu Harry nepostaví na odpor a bude předstírat, že je zlomený, bude muset Malfoy přestat, že? To je taky důvod, proč to dělají, takže by nedávalo smysl, aby se ho nadále pokoušeli zlomit, když si budou myslet, že ten skutek již byl vykonán.
Harry stále ležel schoulený na posteli, když do chodby vstoupil Snape. Harry zůstával na místě a zíral do zdi.
„Předpokládám, že vaše touha vidět moji sovu se nesnížila,“ řekl Snape upjatě.
„Ne.“ Harry se otočil, aby viděl na mistra lektvarů a vyskočil na nohy, když si všiml toho, co sedělo na paži muže: sova!
„Posaďte se, ať ji nevyděsíte,“ nařídil mu Snape a nesouhlasně mladíka stojícího na posteli propaloval pohledem. Harry se okamžitě dohrabal na stranu, stěží schopen ovládnout své nadšení.
Snape vešel skrz mříže a povytáhl židli, aby si na ni sova mohla sednout. „Tohle je Strix.“
Harry rychle přemýšlel. Nikdy nebude schopen uvázat sově svoji zprávu, jestliže Snape zůstane v místnosti. „Nemáte pro ni nějaký soví pochoutky?“
„Ano, přinesu vám je.“ Snape odešel.
Harry opatrně naslouchal Snapeovým krokům. Jakmile si byl jistý, že je Snape na schodišti, pospíchal k posteli, zvedl matraci a vytáhl dopis. S třesoucími prsty přešel k sově, která na něj zvědavě mrkala. Byla krásná s na pohled jemnými pírky. Bílé a hnědé proužky se vinuly po jejím těle a kolem velkých černých očí. Byla spíše malá a zakulacená.
„Ahoj Strix. Jsem Harry Potter,“ řekl jí, když konečně nalezl hlas. „Mám pro tebe dopis.“ Nadzvedl jí pírka a úplně nahoru na nohu jí přivázal vzkaz. „Prosím, zanes to Ronovi Weasleymu nebo Hermioně Grangerové. Pokud je nenajdeš, dej to Ginny Weasleyové. A prosím, prosím, ať už uděláš cokoliv, neukazuj to nikomu jinému, dokonce ani Snapeovi ne.“ Uhladil jí peří, takže dopis byl zcela zakrytý. Měl štěstí, že byla podsaditá, takže jeho vzkaz pod jejím hustým peřím nebyl vidět, ani když natáhla nohy a zamávala křídly na souhlas. „Moc ti děkuju. Hodně to pro mě znamená.“
Jemně ji hladil a usmál se na ni. „Chybí mi moje sova, Hedvika. Umřela. Zabili ji Smrtijedi. O to se nejspíš nemusíš obávat, jelikož patříš Snapeovi, ale i tak bys měla být opatrná.“
Pokývala hlavou, jakože rozumí a souhlasí.
„Víš, jsi prvním stvořením, které jsem po měsících viděl a kterého se nemusím bát, že by mě mohlo zabít,“ oznámil jí a dál jí laskal po pírkách. „Docela ubohý, co?“ Zaslechl Snapeovy blížící se kroky. „Pamatuj, prosím, neukazuj ten dopis nikomu jinému než Ronu Weasleymu, Hermioně Grangerové nebo Ginny Weasleyové.“
Snape vešel do chodby s malým pytlíkem sovích pochoutek. Předal ho Harrymu, který ho otevřel a nabídl Strix. Lačně po nich chňapla z jeho dlaně a zhltla je.
„Líbí se mi, hodně,“ řekl Snapeovi. „Myslel bych si, že budete mít sovu podobnou vám, ale ona je vážně docela jiná.“
„Nedávejte jí celý sáček. Má držet dietu,“ zamračil se na něj Snape.
„Umí být pěknej mizera, co?“ zašeptal jí Harry a ona na znamení souhlasu klapla zobákem.
„Ke mně, Strix,“ nařídil Snape.
Harry ji pohladil. „Radši běž, ať se nedostaneš do problému,“ kvitoval.
Láskyplně ho klovla do prstů a pak odletěla posadit se na Snapeovu paži, a jak ji Snape odnášel z místnosti, otočila hlavu a dívala se na Harryho.
Harry pevně věřil, že jeho dopis doručí. Ron s Hermionou se dozví, co se mu stalo a možná mu dokážou pomoct odsud utéct. Zvládne to. Dokáže zahrát Malfoyovi poddajného otroka, pokud bude třeba. A třebaže mu nepřijdou na pomoc a on se bude muset odsud dostat zcela na vlastní pěst, cítil se sebejistější než po nějakou dobu. Nyní se jeho přátele dozví, že je neopustil a že ze všech sil pracuje na tom, aby se k nim znovu přidal. Vzepřeli se všem nepřízním a vyhlídkám, že nemají schopnosti pátrat po horcruxech sami, a nyní byla řada na Harrym, aby prokázal cenu svého přátelství.
Když se o chvíli později vrátil Snape do jeho cely, Harry na něj čekal u mříží.
„Znáte nějaký trénink, kterým se můžu připravit na večer?“
Snape se na něj podíval. „Není nic, co byste již nevěděl. Můžeme trénovat Nitrobranu nebo můžeme zapracovat na vyhýbání.“
„Vyhýbání, chci dělat něco fyzického,“ odpověděl Harry rychle.
Snape přikývl. „Budeme trénovat zde pro případ, že by dorazili dřív.“ Mávnul hůlkou a střela zeleného světla uháněla k Harrymu, který jí rychle ustoupil z cesty. Pobíhal kolem cely, zatímco na něj Snape co nejrychleji sesílal kouzla.
Harry měl pocit, že Snape se ho skutečně snaží zasáhnout, ale on se zlepšil natolik, že se Snape doopravdy musel tvrdě snažit, aby ho trefil kouzlem. V rámci ušetření energie se naučil vyčkat, dokud u něj kouzlo nebylo blízko a pak se teprve vyhnul. Nějakou dobu unikal dokonale, až se Snapeovi nakonec podařilo zasáhnout ho Obscurem.
„Finite Incantatem!“ zbavil ho Snape sleposti. „To by pro teď stačilo. Potřebuji se vrátit k lektvarům.“ Poklepal na stůl hůlkou a odešel.
Harry pomalu jedl sendviče. Neměl ani ponětí, v kolik hodin mají Smrtijedi večer dorazit, ale doufal, že to nebude brzo. Vytáhl svoji novou knihu, aby se rozptýlil, ale sotva se zvládl prokousat další kapitolou, než to vzdal.
Kousal si nehty a čekal na Snapea, až se vrátí a odvede ho Malfoyovi. Nenáviděl čekání a nenáviděl skutečnost, že nevěděl, do čeho půjde. Lehl si na podlahu a dělal sklapovačky a kliky, dokud ho nebolely svaly. Znovu pomyslel na útěk, ale věděl, že ho dopadnou v ten okamžik, co vyjde z vězení. A kdyby Smrtijedi nemohli najít jeho, šli by místo toho po jeho přátelích. Tohle bylo místo, kde musel zůstat, dokud oni nebo on nenajdou poslední horcrux.
Přesto ale měl potíže se uklidnit. Když Snape konečně prošel dveřmi od knihovny, Harry skoro vyskočil z kůže.
„Je Malfoy tady?“ zeptal se.
„Ne, ještě ne. Posaďte se.“
Harry se posadil na kraj postele a upřeně hleděl na své nehty.
„Pamatujete si, co jsem vám říkal? Co budete dělat před Malfoyem?“ otázal se Snape chladným hlasem.
„Nebudu s ním bojovat. Udělám, co bude chtít,“ přikývl Harry a sevřel pěsti. „Je to prostě tak těžký… mám pocit, jako kdybych se vzdával. Vím, že to tak není. Ale stejně… nenávidím nebojovat.“
„Nevzdáte se tak dlouho, dokud s ním bojovat budete. Třebaže nikdo kromě vás o vašem boji vědět nebude,“ ujistil ho Snape a posadil se na Harryho židli. „Možná nemáte nadvládu nad svojí situací, ale ovládáte svoji mysl. Dokud si tam udržíte vliv, budete mít moc.“
Harry přikývl. „Já vím. Je to jen… tohle se snaží poškodit. Dokážete je zadržet, aby mi neubližovali fyzicky, ale vím, že jim nemůžete zabránit zničit moji mysl. Co když ve skutečnosti uspěje?“
Snape se na okamžik zamyslel. „Počkejte tady.“ Postavil se a vyšel ven.
Harry se opět natáhl na postel.
Snape se vrátil a přistrčil si židli k posteli. Posadil se na ni a zvedl knihu, kterou držel v ruce.
„To nejlepší z anglické poezie,“ přečetl, než otevřel knihu na značně osahané stránce. „Tahle je od Williama Ernesta Henleyho. Jmenuje se Invictus, což v latině znamená ‚neporažený, nepřemožitelný‘. Možná jste ji již slyšel, je poměrně známá.“ Odmlčel se a začal číst.
„Z temnoty, jež mě zahaluje
jak Propast od pólu na pól černou
děkuji bohu, ať již nějaký je,
za duši svou nepřemožitelnou.
Byť v okolností sevření
nekřičel jsem, ani se neuhnul.
Ač životem zmlácen k zemdlení
zkrvavenou hlavu nesehnul…“
Jeho tmavé oči se střetly s Harryho, než pokračoval:
„Za tímto místem slz a zloby
nečeká nic, jen Děs ze stínu,
navzdory ušlých roků hrozby
bez strachu jsem a zůstanu.
Nesejde na tom, jak úzká je brána,
co ještě přijde trestů, ran
můj osud má jen jediného pána:
já jsem své duše kapitán.“
Snape knihu zavřel a chvíli oba seděli v tichosti.
„Dorazili,“ upozornil tiše Snape, pak se postavil na nohy a vyšel z pokoje.
Harry prstem vykresloval runy na svých okovech, zatímco seděl na kraji postele a čekal na Snapeův návrat, aby ho dovedl nahoru. Konečně zaslechl kroky, které rozpoznal jako učitele lektvarů, postavil se a přešel k mřížím. Snape nonverbálním kouzlem otevřel a postavil se ke straně, aby mohl mladík projít skrz.
Harry stoupal k trůnnímu sálu rovnoměrným tempem a s narovnanými zády. Zastavil se před dveřmi a podíval se na Snapea pro radu, jak má postupovat.
„Pamatujte,“ řekl Snape, jeho pronikavé černé oči se zadívaly do Harryho. „Nehledě na to, co se tam stane, musíte hrát svoji roli. Slibte mi to.“
„Nehledě na to, co se stane.“ Harry na souhlas přikývl a klesl na všechny čtyři.
„Slibte mi to,“ naléhal Snape.
„Slibuji.“
Snape otevřel dveře a Harry ho následoval do trůnního sálu, kde na něj čekal Malfoy.
---
N/A: Takhle nějak vypadá Strix. (Puštík obecný se latinsky řekne Strix Aluco)
