Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 37
Kapitola 37
„Vstávejte, Pottere.“
Harry ospale zamrkal na Snapea, který vešel do jeho cely a vyčaroval mu snídani. „To už je ráno? Kdy tady budou?“
„Kdykoliv během dneška. Pán zla to nespecifikoval. Po snídani budeme opět trénovat s veritasérem,“ řekl Snape a upíjel čaj stejně v poklidu a lhostejný jako vždy.
Harry přikývl a usrkl si ze své pomerančové šťávy. Musel přiznat, že Snape měl teda nervy. Klidná vyrovnanost staršího kouzelníka byla nakažlivá a Harryho ranní obavy se rozpustily dřív, než dosnídal.
Poté, co odklidil nádobí, vyndal Snape veritasérum a přitáhl si židli blíž k Harrymu. Sedl si tak, že se koleny dotýkali. „Snažte se vůči tomu zastírat, aniž byste změnil svůj výraz tváře.“
Harry vyplázl jazyk a Snape mu na špičku opatrně umístil tři kapky. Mladík se na něj podíval a pokoušel se zůstat ztuhlý jako mrtvola, zatímco si pevně uzavíral mysl.
Snape zavrtěl hlavou. „Stále máte všechno vepsané na tváři. Obávám se, že bude trvat roky vás z tohohle návyku vyléčit.“
„Nejspíš jo,“ uznal Harry.
„Komu sloužíte?“
„Mému pánovi a Smrtijedům,“ odpověděl Harry s lehkostí.
„Sloužíte jim rád?“
„Ano, rád poslouchám své pány.“
„Plánujete, jak zničit Pána zla?“ pokračoval Snape.
„Ne, neplánuji.“
„Nenávidíte Pána zla?“
„Ne.“ Krátké odpovědi byly nejlepší.
„Plánujete útěk?“
„Ne, patřím sem.“
Snape se náhle postavil. „Pán zla je tady. Vezměte si toto.“ Vrazil mu do ruky lektvar. „Vrátím se.“ A rychle odkráčel.
Harry lektvar vypil a postavil prázdnou lahvičku na stůl. Účinky veritaséra vybledly a on se stal opět ostražitým. Sklouzl ze židle a při čekání na Snapeův návrat, začal dělat sedy-lehy.
Po pár minutách Snape rychlými kroky prošel dveřmi od knihovny. „Oblékněte se, Pottere.“
Harry vděčně vytáhl své oblečení zpod matrace. „Jsou tady?“
„Ano.“ Snape přešel blíž k Harrymu a přitiskl mu hůlku k čelisti. Harry ucítil, jak přes jeho pokožku přejelo holící kouzlo. „Zavřete oči.“
Harry okamžitě poslechl a pak je bleskově otevřel, když něco kovového se dotklo kořene jeho nosu: jeho brýle!
„Já vidím!“ Zíral na Snapea, který teď když Harry dokázal rozeznat jasněji rysy jeho obličeje, vypadal docela jinak. Nos měl stále monstrózní a pro Harryho nikdy nebude atraktivní, ale črty jeho tváře nebyly tak ostré, jak si je Harry pamatoval. Vlasy nebyly tak mastné jako předtím, ale stále zplihle visely kolem jeho úzké, nažloutlé tváře. Harryho líně napadlo, jestli se naučil pořádně mýt poté, co jej tolikrát sledoval při koupeli.
Snape rozdělil Harryho ofinu, aby mu byla vidět jizva. „Nedívejte se jim do očí. Zaměřte se na jejich nohy, popřípadě ústa, pokud budou trvat na tom, abyste se na ně díval.“
„Dobře,“ přikývl Harry.
„Pojďte za mnou.“ Snape od Harryho odstoupil a vyvedl jej z cely. Harry prošel za ním a všechno kolem si pořádně prohlížel, když měl teď brýle. Snape se zastavil před tréninkovou místností, kde Harry poklesl na všechny čtyři. Srdce mu rychle tlouklo, ale vůbec nebyl vystrašený. Cítil se stejně jako famfrpálovými zápasy: vzrušený, trochu nervózní, napjatý a sebejistý. Spolu se Snape hráli tu nejkritičtější hru jeho života a nyní to celé záviselo na něm.
Snape otevřel dveře a Harry vlezl do místnosti za ním. Nábytek z pokoje byl odklizen a zůstaly pouze Snapeovo oblíbené křeslo, ve kterém spočíval Voldemort, a sedm kuchyňských židlí uspořádaných do půl kruhu na druhé straně místnosti. Tazatelé tam na ně již čekali, seděli na krajích svých židlí. Jak se Harry vplazil dovnitř, uslyšel zalapání po dechu. Umíral touhou kmitnout očima po lidech, ale udržoval je zaměřené na Snapeovy boty, zatímco lezl za ním. Snape přešel k Voldemortovi, postavil se po jeho levé ruce a mezi sebou a trůnem nechával mezeru. Harry dolezl k nim, uklonil se Voldemortovi a zaujal své místo mezi nimi. Klečel s hlavou skloněnou ke koberci.
Mohl vidět přesně tak spodek nohou návštěvníků. Dva nalevo na sobě měli černé hábity, které jim zakrývaly nohy. Vedle nich seděla osoba v jasně modrém hábitu a špičatých botách, to byla pravděpodobně žena. Po jejím druhém boku seděli další dva lidé odění v černých pláštích. Ten napravo měl těžké boty vyčnívající zpod hábitu. Dál od něj seděla osoba, která nosila tmavě zelený hábit a netrpělivě se vrtěla. Ten úplně napravo byl oblečený v okázalé fuchsinové.
„Severusi, vzorek jeho krve,“ přikázal Voldemort. Harry ucítil na své paži tlak čehosi studeného a kovového. Vyčkával nehybně, zatímco mu byla propíchnuta kůže a krev vytekla ven. Po pár vteřinách Snape zařízení odstranil a ránu mu zahojil.
„Přinesli jste si veritasérum, nebo máme dodat naše vlastní?“ zeptal se Voldemort.
Osoba úplně nalevo se pohnula. „Přinesli jsme si vlastní.“ Hlas měla hluboký a pevný.
„Severusi,“ přikázal Voldemort a Snape přešel pokoj k muži, který se rovněž postavil. Snape zaříkával a ozvalo se tiché ťukání lahviček.
Nakonec Snape řekl: „Je to čisté veritasérum, můj pane.“ Vrátil se a postavil se Harrymu z druhé strany.
„Použijte kouzla,“ nařídil Voldemort.
Ten kouzelník s hlubokým hlasem začal na Harryho sesílat kouzla, o kterých mladík předpokládal, že potvrdí, že to, co před sebou vidí, je opravdu skutečné. Harry klidně seděl a nechával se omývat magií, ačkoliv ten brnivý pocit kouzel jej svědil. Po několika minutách čaroděj skončil a posadil se, očividně si jistý, že ta osoba před ním je skutečně Harry Potter.
„Nyní si můžete otroka vyfotografovat,“ řekl Voldemort. Podle tónu jeho hlasu se dalo soudit, že je sám sebou velice potěšený. „Je to jedinkrát, kdy to dovolím.“
Kolem Harryho cvakaly blesky, ale on se nadále zaměřoval na podlahu. Při své nudě se mu zatoulala mysl a jeho napadlo, jestli jej přestanou mučit poté, co si budou myslet, že je zlomený. Neodvažoval se v to doufat. Po několika minutách záblesky polevily.
Všichni seděli v tichosti. Harryho svědil nos, ale držel se jako zamrzlý. Čekali, až snad vyprchá mnoholičný lektvar? Doufal, že ne. Nikdy mu nešlo sedět dlouhou dobu.
Snape konečně prolomil ticho slovy: „Je načase, můj pane.“
„Dej tomu otrokovi veritasérum,“ nařídil Voldemort.
Harry natočil hlavu ke Snapeovi a vyplázl jazyk. Snape mu na špičku umístil tři kapky. Harry se znovu vrátil pohledem na nohy tazatelů. Zaplavil jej lektvar, ale nepokoušel se s ním bojovat, dovolil mu, ať nad ním převezme kontrolu.
„Nyní jej můžete vyslýchat, ale pamatujte… pokud se jej zeptáte na cokoliv, co neschvaluji, budete odstraněni.“ Z Voldemortova tónu nebylo jasné, zda ‚odstraněni‘ znamenalo zabiti nebo vykopnuti z místnosti, ale Harry věděl, že to mohlo být oboje.
Ten úplně nalevo prolomil ticho jako první. „Jak se jmenujete?“
„Harry James Potter,“ odpověděl Harry automaticky. Všichni se na svých místech zavrtěli.
Ten druhý zleva promluvil jako další. Měl nepatrný přízvuk, který Harry nedokázal zařadit. „Jak dlouho jste jejich zajatcem?“
„Nemám odhad probíhajícího času.“
Modře oděná žena následovala. „Jak vás zajali?“
„Na tuto událost nemám žádnou vzpomínku.“
Osoba v černém hábitu vedle ní promluvila hned poté. „Co vám udělali?“ zeptala se, hlas zaplněný obavou.
Harry se zhluboka nadechl, aby odpověděl.
„Klihando.“ Snape mu přilepil jazyk. „To by zabralo mnoho času na vypovězení. Otroku, jmenuj tři způsoby, jakým jsi byl mučen.“ Uvolnil jeho jazyk.
„Byla mi z hrudi stáhnuta kůže. Zlomili mi všechny prsty. Plazil jsem se přes podlahu s rozbitým sklem.“ V místnosti se rozlehla zalapání po dechu a ta, která položila otázku, nepatrně popotáhla.
„Už dále nebudete bojovat proti… Temnému pánovi?“ zeptal se černě oděný muž nalevo od modré.
„Žiju pouze proto, abych plnil přání svých pánů.“
„Kdo jsou vaši páni?“ zeptal se muž v zelené.
„Můj pán a profesor Snape,“ odpověděl Harry. Ups. Neměl oddělovat Snapea od ostatních Smrtijedů. No co, Snape byl Smrtijed, se kterým přicházel do kontaktu nejčastěji.
„Vaše kamarádka, Hermiona Grangerová, chytila na konci svého čtvrtého ročníku do lahvičky zvíře. Co to bylo za druh?“
Ta žena ve fuchsiové byla Rita Holoubková. „Brouk,“ odpověděl Harry.
„Kdo je vaším hlavním pečovatelem?“ zeptal se muž úplně nalevo.
„Profesor Snape.“
„Pokusil se vás někdo zachránit?“
„Nikdo mě nemůže zachránit. Patřím sem.“ Obával se, že kdyby se o to pokusili, přišli by ke zranění. Voldemort byl příliš silný, aby se s ním Ron s Hermionou mohli měřit.
„Mučí vás neustále?“ zeptala se žena v modré.
„Ne, dělám i jiné věci jako spaní nebo jedení.“ Co to je za pitomou otázku.
„Je, ach, profesor Snape slušný pečovatel?“ zeptala se žena vedle.
„Občas mi ubližuje.“ Harry myslel na to, jak mu Snape vzal vzpomínku a pak se mu pokoušel o tom lhát. „Ale není stále zlý. Občas mě nechává spát v přístěnku. A… je správné, když mě zbičuje. Dělá, co je třeba.“ Nenáviděl, když k němu byl Snape krutý, ale rozuměl, že je to občas nezbytnost, aby si učitel lektvarů udržel své krytí. Snape mu nikdy neudělal nic, z čeho by se nebyl Harry schopný vzpamatovat.
„Chtěl byste něco vzkázat svým přívržencům a přátelům?“
„Dávejte na sebe pozor. Nebojujte s mým pánem.“ Pokud by se jej pokoušeli zachránit, byli by s jistotou zabiti. On bude v pořádku. Spolu se Snapem zničí Voldemorta sami.
„Nemáte vztek, že jste donucen klečet před kouzelníky, kteří zabili vaše rodiče a profesora Brumbála?“ zeptal se muž v zeleném.
„Těší mě dělat to, co po mně žádají moji páni.“ Nikdo jej nenutil klečet před Voldemortem, on sám si to vybral, aby hrál svoji roli. Zrovna teď je chtěl všechny přesvědčit, že je zlomený.
„Jak by reagovali vaši rodiče, kdyby věděli, že z jejich oběti vzešlo toto?“ zeptala se Rita Holoubková hlasem oplývajícím obviněním.
„Vím, že by na mě moji rodiče nebyli hrdí.“ Harry nenáviděl, když si představoval, co by si jeho táta myslel o tom, že se nechává souložit Snapem. Doufal, že jej nemůže vidět. „Ale doufám, že by rozuměli.“
„Stanete se Smrtijedem?“ Začalo třetí kolo otázek.
„Nevím, co se mnou můj pán plánuje.“
„Neobáváte se, že vás zabijí?“
„Ne. Bude-li třeba, zemřu.“ Jestliže bude vědět, že to zničí Voldemorta, obětuje svůj život.
„Bylo vám dovoleno jít vůbec ven?“ zeptala se žena oblečená v modré.
„Ne, vůbec jsem nebyl venku.“
„Chybí vám vaši přátelé? Vaši milovaní?“ Hlas ženy v černém hábitu se chvěl, jako kdyby brečela. Harry nechápal proč. Všechno to bylo jen představení.
„Ano, strašně moc, ale neměli by se pokoušet mě zachránit. Potřebuji tohle udělat.“
„Pokud by měl Řád povstat proti Pánovi zla, pomohl byste jim?“
„Pokud by si to přáli mí páni.“ Předpokládal, že se Snapem ano, ale to záleželo na tom, co by si mysleli o šancích Řádu. Bylo by pro ně pravděpodobně lepší, kdyby on se Snapem udělali, co nejvíc mohli na vlastní pěst.
„Co za novinky dostáváte z vnějšího světa?“
„Téměř žádné.“
„Existovalo mnoho lidí, kteří byli přesvědčeni, že zničíte Pána zla. Tvrdilo se, že jste takzvaný ‚Vyvolený‘. Co byste řekl těm, kteří do vás vkládali velké naděje?“ zeptala se Rita.
„Přeji si, abych mohl být tím, co ode mě chtějí, ale nemohu.“ Harry se prostě nemohl postavit před Voldemorta, říct Avada Kedavra a zabít jej bez hůlky a magie. Neměl takový druh moci. Kdyby věděl jak, už by to udělal. „Věřím, že bych měl poslouchat profesora Snapea.“ Snape měl velmi spolehlivý plán, jak porazit Voldemorta a ostatní Smrtijedy. Harry si byl jistý, že by v něm mohli uspět, když budou spolupracovat. Snape mohl být manipulativní bastard, ale nedokázal by donutit Harryho jednat proti své vůli. „Přeji si, aby mi neubližoval, ale neodejdu.“ Tohle byla cesta, kterou si pro sebe zvolil. Věřil si, že je schopen z toho vyjít vítězně.
„To bude vše,“ oznámil Voldemort. „Viděli jste jej přes hodinu, takže si můžete být jisti, že není produktem mnoholičného lektvaru. Severusi, vrať ho do jeho klece.“
„Ano, můj pane.“ Snape se otočil na patě. Harry se Voldemortovi poklonil a pak bez pobízení cupital za Snapem. Ta černě oděná žena vzlykala a Harry ji chtěl ujistit, že bude v pořádku, ale držel jazyk za zuby. Snape za ním zavřel dveře a Harry zůstával na kolenou a plazil se do cely. Snape potichu kráčel před Harrym. Neohlížel se, ale zastavil se, když se Harry potýkal se schody. Jakmile se dveře knihovny zavřely, otočil se Snape k Harrymu.
„Vstaň,“ nařídil.
Harry se postavil. „Jsem rád, že jste ty otázky zastavil. Nechtěl jsem jí říct o tom znásilnění. Prošel jsem, že jo?“
Snape položil prst Harrymu pod bradu a naklonil mu hlavu. Přistoupil tak blízko, až se lemy jeho hábitu dotýkaly Harryho oblečení. Jeho černé oči vyhledaly ty Harryho. „Jste stále pod vlivem veritaséra.“
„Ano.“
„Byl jste pod ním během celého interview.“
„Samozřejmě,“ odpověděl Harry. Nebylo to očividné? „Byl to velice krátký rozhovor. Myslel jsem si, že bude trvat déle.“
„Proč se vás Rita Holoubková ptala na tu otázku s broukem?“ zeptal se Snape.
„Je zvěromág. Takhle taky během mého čtvrtého ročníku na každého špehovala. Hermiona ji chytila do skleničky. Byla velice rozzuřená.“ Zakřenil se.
Snape dále na Harryho upřeně zíral. Pak jej náhle pustil a sundal mu brýle z nosu. Svět se opět stal rozmazaným. „Do klece. Musím se vrátit k Temnému pánovi.“
Harry prošel mřížemi, které se hned za ním zase zatáhly. Snape odplul.
Mladý kouzelník se rozvalil na matraci. Dost si věřil, že touto konkrétní zkouškou prošel. Nemohl se dočkat Snapeova návratu, aby mohli začít plánovat jejich příští tah. Možná by mohli najít nějaký způsob, jak tajně kontaktovat Řád a předat jim návrhy, kde by se dal nalézt poslední horcrux.
Když se Snape po několika minutách nevracel, odvodil si Harry, že bude muset počkat o trochu déle a tak si zpod matrace vytáhl knihu. Z pokusu o čtení jej lehce rozbolela hlava, takže přestal dřív, než se to zhorší, lehl si hlavou ke dveřím a čekal na Snapea.
Snape se konečně vrátil, v oblaku černé vešel dlouhým krokem. „Pán zla odešel. Interview jej velice potěšilo.“ Na stůl vyčaroval oběd pro ně pro oba.
„Takže jaký je náš další krok?“ Harry odložil knihu na stranu a vklouzl na své místo. Snape pro něj připravil hostinu; k tlustému plátku roast beefu, který byl pokapaný šťávou, mu Snape připravil bramborovou kaši a dušené zelené fazolky. Jídlo zakončovaly dva kopečky zmrzliny, které překrývaly sirupové košíčky a Harry se nedočkavě nejdřív vrhnul na ně. Snape by mu nedával jeho nejoblíbenější jídlo, kdyby neprošel.
„Nebudeme dělat nic, počkáme,“ odpověděl mu Snape, když si jemně odkrajoval ze svého plátku masa, který byl značně menší než Harryho. „Nevíme, zda vaše vystoupení stačilo na jeho přesvědčení, takže by bylo rozumné nechat ho, ať vás v této roli vidí víckrát, než se o něco pokusíme, třebas jen malého.“
„Pokud dřív nenajdeme a nezničíme horcrux,“ připomněl mu Harry.
„Jistě,“ řekl Snape. „Bude lepší nechat další test vytvořit jeho, než navrhovat nový. Kdybych vypadal, že vás příliš dychtivě chci nechat otestovat, získal by podezření.“
„Nemůžu se dočkat, až jej konečně zabijeme.“ Harry dojedl první košíček a začal s druhým.
Snape se soustředil na své jídlo. Když dojedli, uklidil nádobí. „Přesuneme se do tréninkové místnosti?“
„Jo. Můžem dělat to, kde se vás snažím zasáhnout a vy se snažíte zasáhnout mě?“ zeptal se Harry, když se svlékl a následoval Snapea ven z cely.
„‚Smíme,‘ Pottere,“ opravil jej Snape. „Jen si myslím, že byste měl mít pásku přes oči.“
„Ale no tak… to se bojíte, že prohrajete?“ Harry se protáhl kolem něj dovnitř. „Pokud mě chcete oslepit, musíte mě trefit!“ Jen tak tak se zvládl vyhnout Obscuru, které na něj Snape vyslal, jakmile vběhl do pokoje. Ten už byl připravený na trénink a okamžitě, co prošel dveřmi, se z rohu vznesly míčky a všechny vyrazily směrem k němu. Harry vykřikl a sotva se stihl skrýt za velkým gaučem. „Trefit mě kouzlem!“
„To už přiznáváte porážku, Pottere?“ zeptal se Snape hedvábně, když se všechny míčky rozlétly zpět ke zdi a začal jejich obvyklý rytmus útoku. „A to si říkáte Nebelvír…“
„To tak!“ Harry uháněl zpoza pohovky na stranu malé knihovny. Jakmile byl mimo Snapeův výhled, chytil ze vzduchu jeden míček. „Mám více odvahy ve svém malíčku, než má celá zmijozelská kolej dohromady.“
„Chcete říct stupidity,“ odporoval mu Snape, když se přiblížil ze strany a na Harryho vypálil ostrý záblesk Obscura.
Harry stěží zvládl uniknout mu z cesty, a přitom jak běžel přes místnost, vrhl na Snapea svůj balónek. Snape se sklonil a pokusil se Harryho dostat tím, že poslal kouzlo pod křeslem, ale Harry tento útok očekával a vrhl se ke skříňce. „Nemůžete mě přesvědčit, že Crabbe a Goyle jsou chytřejší než já. Ve druhém ročníku jsem se pomocí mnoholičného lektvaru přeměnil do Goyla a přísahám, že jsem ztratil pár mozkových buněk jen díky tomu, že jsem jím hodinu byl.“ Chytil ze vzduchu další dva míčky a propracovával se k malému, zavalitému gauči, pod kterým by Snape nemohl poslat kouzlo.
„Je neuvěřitelné, jak můžete žít pouze s jednou mozkovou buňkou.“ Snape přešel k němu, aby jej napadl ze strany. „Měl bych vás po vaší smrti pitvat, abychom se dozvěděli, jak může jedinec fungovat bez mozkové kůry.“
Harry vyskočil a hodil na Snapea míčky, skoro jej zasáhl do nohy. „Počítá se, když vás trefím do nějaké části vašeho hábitu.“
„Musí to být zásah, který by zabil nebo zneškodnil Smrtijeda,“ hádal se Snape, když vyslal kouzlo před Harryho a dočasně jej zmátl.
„Měl byste si sundat oblečení,“ řekl Harry, překlopil stůl, aby jej mohl používat jako štít. „Je to - “
„Ale, ale, Pottere, to jsem netušil,“ protáhl Snape.
„Zmlkněte!“ protestoval Harry, horko se mu rozšířilo po tvářích. „Měl jsem na mysli, že byste se měl svléknout, aby byla soutěž rovnocennější.“
„Já trénuji vás,“ podotknul Snape. „Nepůjdete před nahé Smrtijedy.“
„Vy potřebujete také trénovat.“ Harry se s lehkostí vyhnul Snapeovým kouzlům. „Ve vašem pokročilém věku se stáváte pomalým.“
„Pomalým? Já nejsem tím, kdo musí podvádět, aby vyhrál, Pottere,“ řekl Snape.
Harry zůstal potichu, když se kradmo propracovával blíž ke Snapeovi.
„Opět se schováváte? Postavte se mi jako muž.“
Harry mlčel, sledoval Snapea, jak prochází pokojem a hledá ho.
„Je dobré, že jste dostatečně malý. Jinak byste nebyl schopný se tak účinně schovávat.“
Za tohle jej Harry dostane. Čekal, dokud Snape nedošel podívat se za skříňku, která byla poblíž, vyskočil a se skloněnými rameny vyrazil. Snapeovi došlo, o co se Harry snaží, a vyslal kouzlo na jeho nohy, když sebou hodil na stranu. Harry se musel převalit, aby se vyhnul zásahu, a Snape stihl uniknout.
„Uchylujete se k fyzickému útoku? Jak typicky nebelvírské.“
„Skoro jsem vás dostal!“ Harry zamířil zpět ke stolu.
„Nepřeceňujte své šance.“ Snape začal sesílat kouzla po obou jeho stranách, čímž mu bránil v poklidu přejít místnost.
Harrymu se konečně podařilo skrčit se za stůl.
„Vážně… jak mě porazíte, když neustále trváte na skrývání?“
Harry chytil míčky, co k němu mířily, a strčil si je pod levou paži. „Nedovolím, abyste viděl, co plánuji.“
„Nebyl jsem si vědom toho, že v tom svém miniaturním mozku máte místo ještě na něco jiného než na jídlo, sex a famfrpál.“
Harry vyskočil a hodil míčky na Snapea. Snape nebyl natolik rychlý, aby se jim všem vyhnul, takže vyvolal štítové kouzlo proti tomu, který by jej zasáhl.
„To byla Avada Kedavra! Nemůžete se zaštítit kouzlem proti Avadě Kedavře!“ protestoval Harry, když se znovu skrčil za stolem.
„To byla ta nejubožejší Avada Kedavra, jakou jsem kdy viděl,“ odvětil Snape. „Teď se přestaňte skrývat, nebo vás přinutím proklínat den, kdy jste se narodil.“
„Přinuťte mě,“ řekl Harry.
Všechen nábytek zmizel a Harry se stěží stihl vyhnout salvě míčků a kouzel, které se na něj řítily. „Podvádíte! Vždycky podvádíte!“
„A to vás překvapuje?“ Snape na něj vyklenul obočí. „Myslel bych, že jste se to už naučil.“
„Samozřejmě, že jsem se to už naučil, mizero,“ řekl Harry. „To proto taky vaše triky nefungují. Ještě jste mě netrefil.“
„Chci na vás jít zezačátku pomalu, abych vás ukolébal do pocitu sebejistoty.“ Snape zvýšil počet míčků, které najednou na Harryho mířily. „Je zábavné, jak si myslíte, že proti mně vyhrajete.“
Harry sevřel pěsti. „Udělejte pro nás rovnocenné podmínky a vyhraji.“
„Konečně vám došlo, že se nikdy nedočkáte splnění svého požadavku? Každopádně, cože to bylo? Vyhrál jste už tak dávno, že si nevzpomínám.“ Snape se na něj jízlivě ušklíbl.
„Musíte týden vařit má oblíbená jídla,“ připomněl mu Harry, když se proplétal místností. Bez nábytku nemohl Snapea snadno napadnout, ale uměl se vyhnout skoro všemu, co na něj Snape poslal.
„Myslím, že byste opět měl vydrhnout svoji celu,“ přemítal Snape. „Už nějakou dobu nebyla uklizena.“
„To mě ale nejdřív musíte zasáhnout.“ Harry se vyhnul z cesty třem míčkům a narazil do neviditelné bariéry. „Co to ksakru-?“ Snapeovo Obscuro jej zasáhlo do boku a svět zčernal. „PODVÁDĚL JSTE!“
„Na použití mé magie nebyla umístěna žádná omezení.“ Snapeův hlas k němu připlul přes místnost.
„To byl podvod,“ řekl Harry, když pomalu kráčel k místu, kde si myslel, že Snape stojí. Naběhl do jedné z knihovniček. „Parchante! Vy jste vrátil nábytek!“
Snapeův hlas byl plný pobavení. „Samozřejmě.“
„Jasně. Užil jste si. Teď sundejte to kouzlo,“ požádal Harry. Když Snape neodpověděl, Harry opatrně přecházel k místu, kde Snape stál naposledy. „Snape?“ Harry se zaposlouchal, ale neslyšel ani dech druhého muže. „Snape?“ Pokusil se řídit se vůní, ale jeho čichový smysl nikdy nebyl moc dobrý. Zastavil se a pozorně naslouchal.
Snape jej náhle zezadu popadl, obtočil ruku kolem jeho hrudi, aby jej přidržel na místě, a hůlku mu přitiskl ke krku. Harrymu vyskočilo srdce z hrudi, když jej ruka pevně sevřela, ale podle vůně poznal Snapea a donutil své tělo ke klidu namísto útoku.
„Oznámit svoji přítomnost nepříteli je žalostná strategie,“ řekl Snape, jeho slova, hluboká a tichá, ovanula vlasy poblíž Harryho ucha.
Harrymu srdce bilo rychleji než během celého jejich tréninku a v ústech mu vyschlo. Způsob, jakým jej Snape držel, mu připomněl včerejší noc a on začal tvrdnout. „To teď už vidím,“ zvládl nějak ze sebe vypravit skrz stažený krk. Snapeův levý ukazováček se tiskl přímo pod jeho pravou bradavku. Kdyby se jen trochu pohnul vzhůru, dotkl by se jí. Dotkne se jí? Harryho penis se při té myšlence ještě více nalil krví a on si zoufale přál, aby Snape prstem jen nepatrně pohnul a polaskal ten ztvrdlý pahorek. Pak aby vzal Harryho penis do druhé ruky, své dlouhé prsty by stočil kolem něj a pomalu by jej honil. Ó bože, mohl Snape poznat, že tvrdne? Nechtěl, aby si muž myslel, že jej chce. Chtěl, aby Snape přestal. Chtěl, aby pokračoval. Pohnul se, snažil se skrýt svoji rostoucí erekci a přál si, aby Snape udělal cokoliv.
„Finite Incantatem.“ Snape jej pustil a odstoupil. Úleva a zklamání se prohnaly Harrym a on si nebyl jistý, co je silnější. Otočil se a sledoval Snapea, který se u dveří zastavil. „Bude to, Pottere?“ zeptal se hlasem chladným a klidným jako vždy.
Harry se oklepal a šel za ním. Vážně se potřeboval odsud dostat a vyspat se s Ginny. Strávil se Snapem tolik času, až měl zmatené tělo.
Snape jej zavedl do koupelny, zaujal své tradiční místo a vytáhl si knihu. Harry se s ním nepokoušel mluvit, zatímco se myl. Nebyl si jistý, co se právě stalo. Snape vedle něj byl zcela nenucený až do okamžiku, kdy jej chytil. Nyní se choval chladně a formálně jako obvykle. Viděl snad, jak Harryho penis tvrdne? Harrymu hořely tváře a on zíral na vodovodní kohoutky. Byl puberťák. Stačilo mu málu, aby se vzrušil. Chtěl říct něco, aby muže ujistil, že se mu nepostavil kvůli jeho dotyku, ale bylo mu to příliš trapné, než aby na to obracel Snapeovu pozornost pro případ, že by si toho Snape nevšiml a Harry si jeho změnu chování pouze představoval.
Když Harry dokončil koupel, Snape byl stále ponořen do své knihy a nepřistoupil blíž, aby Harrymu s lektvarem pomohl, jak to normálně dělával. Ksakru. Nejspíš to viděl a teď si myslel, že je Harry gay. Nebyl. Harry si pevně přidržoval ručník kolem pasu a šel zpět do své cely. Snape pro něj obstaral večeři.
„Musím vařit lektvary. Zítra se navrátíme k našemu běžnému tréninkovému rozvrhu,“ oznámil mu Snape ostrým, věcným tónem.
„Okej,“ přikývl Harry a zíral na svoji večeři. Slyšel Snapea odcházet.
Harry nabodl své dušené hovězí na lžíci. Nebylo to tak, že by chtěl mít sex se Snapem. Snape byl ošklivý a chlap a Smrtijed a zlý. Naneštěstí byl Snape také jediná osoba, s níž zrovna teď sex mít mohl, která se nebude snažit přimět jej ke křiku, nepřemění jej mnoholičným lektvarem do dívky, ani neudělá dalších nespočet ponižujících věcí. Navíc to Snape chtěl. Chtěl jeho. Pokud by se jej Snape pokoušel ztrapnit kvůli skutečnosti, že ztvrdnul, pak by mohl jednoduše poukázat na to, že včera v noci, když se k němu Snape přitiskl, byl už převážně vzrušený. Přemýšlení o sexu jen povzbudilo Harryho erekci a on se snažil zaměřit na jídlo.
Poté, co dokončil přípravu na spaní, si vytáhl Radosti homosexuálního sexu a znovu si přečetl tu část o sexu ve vězení. Kniha neříkala přímo, že by ve vězení bylo normální, aby se heterosexuální chlapi vzrušovali homosexuálním stykem, ale zcela jistě to naznačovala. Koneckonců alespoň jeden z partnerů musel být tvrdý, aby mohli vykonat sex, a kniha tvrdila, že sex ve vězení není žádným indikátorem sklonů k homosexualitě.
Přečetl si kapitolu o vztazích gayů, aby vyhledal další vodítka. V knize stálo, že v každém homosexuálním vztahu je jedna věc odlišná od heterosexuálních, a to ta, že ani jeden z partnerů nemá jasně vymezenou roli. Obyčejně heterosexuální ženy zaujaly tu receptivní roli díky své tělesné stavbě a díky tomu, že to od nich společnost očekávala. Stejně tak heterosexuální muži aktivně penetrovali ze stejných důvodů. Homosexuálové nebyli tak silně vymezení podobným uspořádáním a obvykle daleko proměnlivěji vyjadřovali svoji sexualitu1. Uvádělo se tam, že role příjemce, by neměla být srovnávána se slovy jako slabý, pasivní nebo ženský a argumentovalo se tím, že ten dole může mít nad sexem větší kontrolu než ten nahoře. Zezačátku bylo těžké tomu uvěřit, ale když se nad tím Harry zamyslel, uvědomil si, že je to pravda. Koneckonců neočekával, že bude Ginny během jejich sexu ovládat nebo kontrolovat. Pokud něco, tak doufal, že při jejich poprvé převezme kontrolu právě ona, aby jí neublížil.
Nadto on přeci byl schopný Snapea oklamat, aby mu dopřál orální sex, ale on sám jej nikdy na oplátku dělat nemusel. Nemusel do Snapea proniknout, aby nad ním měl při sexu nadvládu. Měl tu moc, a to to ani nevěděl.
Zaujatě si přečetl i další kapitolu, která byla o romantice. V knize se psalo, že homosexualita není o tom, s kým spíte, nýbrž o tom, do koho se zamilujete. Ne, nebyl gay. Nezamiloval se do Snapea. Nápad, že by se s tím mužem oženil (nebo obecně s jiným mužem), byl směšný. Představil si, že se se Snapem drží za ruku, a rozesmál se. Snape by jej pravděpodobněji uřknul permanentní slepotou, než aby se s ním vodil na veřejnosti ruku v ruce.
Rovněž myšlenka, že by kdy Snapeovi řekl ‚miluji tě‘ nebo to na oplátku uslyšel od něj, byla absurdní. Harryho napadlo, že by mu to jednou říct mohl jen proto, aby jej při jednom z jejich soubojů vykolejil. Nejspíš by poté musel utíkat jako šílený, aby se vyhnul smrti, ale stálo by to za to, vidět ten zděšený výraz na Snapeově tváři.
Harry zavřel knihu a vrátil ji pod matraci. Bylo v pořádku, že se mu líbil homosexuální sex a dokonce i že se mu líbilo být v přijímající pozici při homosexuálním sexu se Snapem. I kdyby chtěl, nedělá to z něj ženu ani gaye. To Ginny miloval. Vždycky miloval pouze dívky. Ron byl jeho kamarád a měl jej rád, ale náklonnost, kterou k němu cítil, byla podobného druhu jako ta, kterou cítil k Hermioně, a s Hermionou nikdy nechtěl chodit.
Hermiono. Harry si povzdechl. Snape mu stále nedokázal, že nezabili ji, ale Harry na to nebude čekat se zatajeným dechem. Neočekával, že mu Snape něco přinese. Nyní chápal, že je tu muž skoro stejným vězněm jako on.
Harry si přes sebe přetáhl peřiny a zavřel oči. Měl by se zaměřit na to, jak úžasně ustál to vyslýchání. Poznal, že je s jeho představením Snape velice potěšený, i když to ten bídák neřekl přímo. Srdce měl lehké, když se propadl do spánku.
---
N/A: 1 – Jen jsem chtěla objasnit, že tohle tvrdí ta kniha, není to to, v co já, jakožto autor, věřím. Přestože obecně je to pravda pro většinu moderních homosexuálů v průmyslových západních zemích; ve společnostech, kde měla homosexualita daný vzorec nebo byla přijímanou alternativou, vztahy byly vázány vytvořenými pravidly stejně, jako je většina heterosexuálních svazků. Existuje mnoho společností, kde se pravidla a společenské normy týkající se homosexuality nevyskytují. Nicméně vysvětlovat jednotlivá pojetí sexuálních aktivit muže s mužem pro rozličné kultury a to, že jen protože to pojetí existuje, neznamená, že je dodržováno ve všech případech, by bylo pro chudáka Harryho moc matoucí a detailní.:)