Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 41
Kapitola 41
Harry se vzbudil dlouho předtím, než mu Snape přišel naservírovat snídani. Někdy během noci mu byl obvázán hrudník a jemu se nelíbilo, jak ho to omezovalo. Našel okraje obinadel a vyškubnul je, pomalu si je rozbalil. Jakmile si bandáže svléknul, otestoval svůj rozsah pohybu protahováním se na posteli. Cítil se dokonale v pořádku a zajímalo ho, jestli ten lektvar proti bolesti, který mu dal Snape, byl stále v jeho systému. Bičování jej obvykle nechávalo celého rozbolavěného, ale on neměl pocit, že by měl zastřené smysly, jako obvykle pod vlivem lektvaru míval.
Doufal, že dneska bude schopen trénovat celou dobu. Události předchozího večera v něm zanechali touhu dělat určitou formu fyzického tréninku, do kterého se mohl plně ponořit a vylít si při něm svůj vztek. Pokoušel se číst, ale jeho mysl se nechtěla soustředit, takže se posadil na podlahu a dál se protahoval, zatímco čekal na Snapea.
Mistr lektvarů konečně vstoupil v oblaku černé, rychle prošel mřížemi a na stůl vyčaroval snídani. „Oblečte se.“
To byl příkaz, který Harry nikdy neočekával, že uslyší. „Jdeme někam?“ zeptal se, když přešel k posteli a zpod matrace si vytáhl oblečení.
„Dneska nepřijdou žádní návštěvníci,“ komentoval to Snape, když se posadil a vyčaroval si pro sebe čaj. Zdálo se, že je lhostejný k tomu, že si Harry sundal obvazy.
Harry přikývl a posadil se, jakmile se dooblékl. Hladově se vrhnul snídani, nacpal si klobásky do krku, než se zeptal: „Jak to, že mě nic nebolí?“
„Vynalezl jsem kouzlo, které způsobuje mučivou bolest, přesto velice brzy odezní. V tuto chvíli byste neměl pociťovat žádný jeho účinek,“ vysvětloval Snape.
„To je parádní.“ Harry umíral touhou naučit se, jak vymýšlet nová kouzla. Plánoval, že jakmile se mu navrátí magie, bude Snapea uhánět o lekci. „Nemusíte to dělat ani moc bolestivé, víte. Vždycky můžu předstírat, v tom jsem dobrý.“
Snape nijak neodpověděl. Ležérně upíjel svůj čaj a oči měl upřené na Harryho talíř.
Harry se pustil do omelety. „Dozvěděl jste se něco nového?“
„Samozřejmě že ano,“ vysmíval se Snape. „Co si asi myslíte, že dělám během svých vzácných okamžiků volného času?“
Harry protočil oči. „Dozvěděl jste se něco nového o relikviích nebo horcruxech?“
„V současnosti jsem uvedl do pohybu plán, abych získal vlastnictví hůlky osudu, je-li stále v držení mladého Malfoye. Jeho rodiče souhlasili, aby mě navštěvoval na týdenní doučování.“
„Skvělý.“ Harry se na něj zazubil. „Myslíte si, že byste mohl nás oba trénovat ve stejnou dobu?“
„Nebuďte hloupý,“ odpověděl Snape přezíravě. „Je - “
„Nemyslel jsem to takhle. Mohl byste ho nechat, ať vrhá kouzla na mě.“
„Vím, jak jste to myslel, a nepřerušujte mě,“ pronesl Snape ostře. „Jak jsem vám už nespočetněkrát říkal, je lepší, když zůstanete mimo dosah ostatních Smrtijedů, i těch relativně neškodných, jako je Draco. Nemohl byste jíst, aniž byste rozhazoval jídlo všude kolem?“
„Je dost těžký jíst omeletu lžící,“ informoval jej Harry skrz zaťaté zuby.
„Jsem si jistý, že i takový prosťáček jako vy by to mohl zvládnout, kdyby se doopravdy snažil.“
Harry chtěl tomu mizerovi nějak odseknout nebo ho znovu praštit do toho obrovského nosu, ale měl podezření, že Snape se pouze snaží ho zase vyprovokovat. Potlačil svůj vztek a zaměřil se na jídlo, rozhodnutý Snapeovi předvést, že má své emoce pod kontrolou. Dojedl snídani a proběhl svoji ranní očistou, zatímco Snape netrpělivě čekal u mříží, až skončí. Mistr lektvarů vyšel ven a Harry si pospíšil za ním.
„Proč jste na mě včera večer použil ševelissimo?“
„Pán zla to očekával. Mimoto bylo to tak lepší, abyste nezaslechl poznámky na svoji osobu. Nemusel byste se ovládnout.“ Snape ho zavedl do tréninkové místnosti, která pro jednou opět obsahovala obvyklou sbírku nábytku.
„Heleďte, to, že se neovládám ve vaší přítomnosti, neznamená, že se neovládnu, když jsem s nimi,“ naléhal Harry a sledoval Snapea, jak očarovává balónky. „Neviděl jste, jak jsem to včera večer sehrál?“
Snape byl zády otočený k Harrymu, když mávl hůlkou a míčky začaly létat kolem zdí pokoje. „Viděl,“ odpověděl úsečně. „Ale stále potřebujete na tom pracovat.“ Švihnul hůlkou a spustil útok.
Harry uhnul z dráhy třem balónkům a jal se proplétat kolem místnosti. Snape nastavil cvičení tak, že jej z jakékoliv strany napadalo od tří do osmi míčků naráz, což bylo docela náročné. Harry byl odhodlaný prokázat, že zvládá jakýkoliv úkol, který před něj Snape postaví, takže ze sebe vydával maximum, vyhýbal se a unikal, jako kdyby na tom závisel jeho život. V čase, kdy potřeboval zastavit a odpočinout si, se ve vyhýbání střelám stal už docela mistrem.
„Musím si odpočinout, jinak mě začnou bolet plíce,“ oznámil druhému kouzelníkovi, když se posadil a okamžitě do něj udeřilo pět míčků. Snape hned cvičení zastavil a odložil knihu, co četl.
„Potřebujete lektvar proti bolesti?“
„Ne,“ potřásl Harry hlavou. „Teď ne.“ Zatahal si za košili, aby se ovíval. I když si ráno na sebe dal antiperspirant, cítil se velice zpocený. Zvyknul si, že cvičí bez oblečení, a nyní zjišťoval, že s ním mu to moc nevyhovuje. Kdyby měl něco, co by mu těsně obepínalo klín, možná by tomu dával přednost, ale jeho kalhoty od pyžama byly velké a pouze mu překážely. Sundal si košili a zrovna se chystal svléknout si i kalhoty, když se Snape ozval.
„Co to děláte?“ zeptal se drsně.
„Jsem celý zpocený,“ stěžoval si Harry. „Zvykl jsem si trénovat nahý a teď tomu dávám přednost.“
„Oblékněte si tu košili,“ nařídil mu druhý muž ostře. „Je od vás pošetilé předpokládat, že budete při závěrečné bitvě nahý.“
„To jsem ani nepředpokládal,“ protestoval Harry. „Dokážu se v oblečení vyhýbat dobře, jen nesnáším být zpocený.“
„Budete oblečený, a to je mé poslední slovo,“ trval na tom Snape a propaloval jej zlobným pohledem.
Harry se celé dopoledne pokoušel ignorovat Snapeovy hnusné poznámky a nevraživé pohledy, ale při tomto komentáři jeho trpělivost vypršela a nutkání na Snapea zaútočit se jím náhle převalilo. Aby si zabránit staršího kouzelníka praštit, zaťal nehty do koberce. „Víte… nemusíte se furt snažit mě trénovat, jak ovládat vztek. Ve skutečnosti když je třeba, jsem v tom docela dobrý.“
„Pokud jste si odpočal, měl byste se vrátit k tréninku.“ Snape švihnul hůlkou a míč začal tančit opět kolem místnosti.
Harry se odhodlaně postavil a začal trénovat. Vylil svůj vztek na Snapea do tréninku, takže v době, kdy učitel lektvarů zastavil na oběd, Harry věděl, že pokud bude dál cvičit, budou ho bolet nohy.
„Mám namožený svaly,“ informoval Snapea, když kouzelník vstoupil do místnosti a za sebou levitoval tác. „Nemyslím si, že budu schopný absolvovat i druhou půlku.“
„Pak budete mířit,“ řekl Snape jednoduše.
Harry se s požitkem vrhnul na svůj steak a ledvinkový koláč. „Pokud se vám podaří převzít vlastnictví starší hůlky od Draca, převedete ho pak na mě? Co se stane, když Voldemort získá tu hůlku, ale ovládat ji budete vy? Měli bychom se pokusit mu ji vzít?“
„To bude záležet na okolnostech, za kterých přistoupíme k závěrečné bitvě,“ odpověděl Snape. „Rozhodnu se, až budeme blíže ke konci.“
Harry se zamračil. „Vy nevíte, co budeme dělat, že ne?“
„Samozřejmě že vím,“ odseknul Snape odměřeně. „Bylo by neuvěřitelně stupidní vytvořit jediný plán a očekávat, že se mu Temný pán přizpůsobí. Vymyslel jsem několik různých variant, abych mohl jednat dle toho, jak se nejpravděpodobněji zachová Pán zla.“
„A jakmile bude poslední horcrux nalezený a zničený, vyberete si tu, kterou budete chtít použít?“ odhadl Harry.
„Přesně tak,“ přikývl Snape.
Harry zmíral touhou slyšet detaily plánů, ale věděl, že Snape od včerejška nezměnil názor na Harryho ovládání se. Pokud něco, tak dneska se zdál daleko nedůtklivější než kdy předtím.
„O čem jste s ostatními Smrtijedy včera večer na párty mluvili?“ zeptal se Harry. „Co mají v plánu?“
„To se vás netýká,“ odpověděl Snape pevně.
„To se mě teda týká,“ vrátil mu to Harry ostře, vztek v něm stoupal, ačkoliv se ho snažil co nejlépe skrýt. „Zvláště když, jak jste říkal, mluvili o mně.“
„Jsem si jistý, že dokonce i vy máte schopnost domyslet si komentáře, co o vás kolovaly,“ jízlivě se ušklíbl Snape.
Harry si vzpomněl na toho Smrtijeda, který jej nazval šlapkou, zatímco Harryho donutil, aby mu ho vykouřil. Absolutně dokonale si dokázal představit, co říkali. Zíral na svůj skoro prázdný talíř. „Takže… znamená to, že si Voldemort myslí, že jsem zlomený?“
„To si nemyslím. Nepřivedl s sebou Nagini, což mi napovídá, že stále o vás má nějaké pochyby,“ poukázal Snape.
„Tak budeme muset vymyslet další způsoby, jak ho přesvědčit,“ řekl Harry sebevědomě. „Teď dokážu zvládnout cokoliv. Jediný způsob, jak by mi doopravdy mohli ublížit, je, že půjdou po mých přátelích.“
„Dojezte a vraťte se k tréninku.“ Snape se postavil a nechal zmizet prázdné nádobí, než vyšel z tréninkové místnosti.
Harry se zamračil, zatímco sledoval staršího kouzelníka odcházet. Proč měl Snape tak odpornou náladu? Harry měl podezření, že ta večeře neprobíhala dle plánu. Nerozuměl tomu, proč se Snape tak zdráhal podělit se s ním o detaily rozhovorů mezi ním a Smrtijedy. Harry měl pocit, že byl pořád udržován v nevědomosti a bylo mu sdělováno jen absolutní minimum potřebných informací. Přestože míval předtím výbušnou povahu, myslel si, že se dramaticky zlepšil a nyní mu mohlo být svěřeno více znalostí. Rozzuřovalo ho, jak málo mu Snape říká. Tohle byl jeho život a nejspíš i jeho smrt. Čelit Voldemortovi v bitvě bude ta nejdůležitější věc, jakou kdy v životě udělá, a potřeboval se dozvědět o okolnostech, které obklopovaly jeho budoucnost, všechno. Nedokázal přijít s žádným dalším důvodem kromě nedostatku důvěry, proč před ním Snape stále informace tajil.
Harry věděl, že v trůnním sále znovu a znovu prokazoval, že má sebekontrolu. Co víc od něj Snape chtěl? Co ještě mohl udělat, aby Snapea přesvědčil, že už není unáhlený a zbrklý? Harry přiznával, že pravděpodobně vždycky bude trochu horkokrevný, a pochyboval, že kdy bude tak nečitelný, jako byl Snape po většinu času. Nicméně věřil, že je velice dobrý Nitrobránce, i když nezastíral svoji mysl tak, jak ho to učil Snape. Schovávání se za zdmi mu fungovalo dobře a učitel lektvarů sám přiznával, že nemá ani ponětí, jak se mu dařilo zastírat bez použití magie. Nenaznačovalo to, že by teď mohl být Nitobráncem na Snapeově úrovni, když ji zvládal i zcela bez kouzel?
Snape se vrátil s laserovým ukazovátkem a hodil mu ho. Harry obratně vystřelil nepřipoutanou ruku a zachytil jej. Snape odčaroval řetěz z Harryho okovů, než nastavil tréninkovou místnost na cvičení v míření.
Mladík byl odhodlaný získat od Snapea nějaké jasné odpovědi; nicméně věděl, že momentálně nebyl správný čas tlačit na pilu. Počká, až bude mít Snape lepší náladu, a pak přednese svůj důvod logicky, aby jej druhý kouzelník nemohl odmítnout. Vzpomínal si, jak jednou Snape argumentoval tím, že jelikož má Harry před ním tajemství, tak on si bude také bránit ta svá. Kvůli tomu, aby urychlil jejich společný pokrok, se Harry svých vzdal, ale Snape neudělal to samé. Nebylo to správné a Harry byl odhodlaný vyrovnat skóre.
Začal mířit hned, jakmile se Snape vrátil na své místo a pustil se do čtení. Jeho dovednosti v tomto úkolu se velice zlepšily a po pár hodinách se začal nudit. „Není další druh tréninku, který bych mohl dělat a který nezahrnuje pobíhání kolem? Nebo bych si možná mohl vzít lektvar proti bolesti a vrátit se k vyhýbání… Nemáte nějaký, co by pomohl mým svalům uzdravit se rychleji?“
„Žádný z nich neúčinkuje okamžitě,“ odpověděl Snape. „Lektvar, který vám obvykle dávám po tréninku, je značně efektivní a měl by vás vrátit k normálnímu svalu do jedné či dvou hodin.“
„Okej, tak prozatím jsem skončil. Můžeme - “
„Smíme.“
„Smíme se vrátit k tréninku po večeři? Můžete se vrátit k lektvarům, pokud chcete.“ Harry se postavil.
„Pojďte za mnou.“ Snape si také stoupnul a vedl Harryho zpátky k cele. Harry se svlékl a stoupl si pod sprchu, zatímco muž levitoval Harryho oblečení ven z koupelny a odešel do prádelny. Harry byl v pokušení jít za ním a domáhat se pohledu do místnosti, ale nechtěl tlačit na ty méně důležité záležitosti, dokud se mu úspěšně nepodaří získat ty nejzávažnější.
Harry si dopřál dlouhou uvolňující sprchu, užíval si ten pocit, jak se přes něj valí horká voda. Když si myl penis, začal tvrdnout. Jeho myšlenky nabraly nevítaný směr zpět ke vzpomínce na minulou noc a on ruku spustil, styděl se za to, co se mu stalo. Ne. Nedovolí jim dostat ho. V Bradavicích vždycky rád masturboval ve sprše a nebyl důvod, proč by si to neměl užívat i tady. Pokud si přestane dopřávat rozkoš kvůli tomu, co mu udělali, pak je nechá vyhrát.
Harry obtočil prsty kolem svého údu a začal se pomalu laskat, soustředil se na potěšení. Možná se dočká sexu dnes večer. Možná dokonce se mu podaří Snapea přimět, aby mu ho vykouřil. Opřel se o zeď, jednou rukou se mazlil s varlaty, zatímco druhá přejížděla po jeho délce. Palcem škádlil žalud, přejížděl přes citlivou špičku, dokud si nekousal rty.
Zavřel oči, spojil prsty do kroužku a začal onanovat, využíval předkožku, aby si prodloužil požitek. Představoval si, že se k němu ve sprše připojila Ginny a tře se o něj. Voda by jí stékala po prsou a po stehnech. Usmála by se a řekla: ‚Počkej, Harry, pomůžu ti s tím,‘ a pak by -
„Pottere - “ Snape vstoupil do místnosti.
Harryho oči se naráz otevřely, ruka mu ztuhla vprostřed pohybu, vyděšený náhlým objevením druhého kouzelníka. Snape stál bez hnutí a oplácel Harrymu upřený pohled, než se rychle otočil a odešel, hábit za ním zavlál jako plachta.
„Pospěšte si s tím!“ požadoval Snape, když zmizel z výhledu.
Harry se rychle vyhonil k orgasmu, potlačil sten při vyvrcholení a udělal se do dlaně. S daleko uvolněnějším pocitem se kvapem opláchnul a vypnul sprchu. Osušil se, pak si roztáhl ručník na kobereček, aby si natřel lektvar na svaly. Snape se do místnosti nevrátil ani v době, co skončil s těmi částmi, kam si dosáhnul, takže do jedné ruky popadl lahvičku, do druhé ručník a vyšel hledat Snapea.
Našel jej ve své cele, navlékal na postel nové povlečení. Oblečení bylo úhledně poskládané na stole.
„Mohl byste mi namazat lektvar na záda?“ požádal ho Harry, když přistoupil ke straně postele.
Snape na něj letmo pohlédl. „Otočte se.“
Harry poslechl a podržel lektvar na straně. Snape rázně přistoupil a vytrhl mu lahvičku z ruky. Nakapal mast Harrymu na záda a velice klinicky mu ho rozetřel, přitom se ho dotýkal co nejméně. Obvykle se ujišťoval, aby vmasíroval směs mladšímu kouzelníkovi do celé plochy zad, i do oblastí, na které si Harry dosáhl sám, jako na lopatky a bedra. Tentokrát lektvar vetřel pouze čistě do těch míst, kam si Harry nedostal, a po celou dobu se jej dotýkal co nejmíň. Jakmile skončil, vzdálil se i s lahvičkou.
„Vrátím se na večeři.“ Rychle odkráčel a ani se na Harryho nepodíval.
Harry se mračil, když sledoval kouzelníka odcházet. Snape se rozhodně choval divně. Cítil se v rozpacích, že na Harryho narazil, když masturboval? Ne… celý den s ním jednal hrubě a odměřeně. Dříve se jej Snape často nenuceně dotýkal nebo s ním přátelsky konverzoval. Nyní to vypadalo, že je Snape odhodlaný se mu vyhýbat.
Harry si rozložil ručník na podlahu a natáhl se na něj, dokud nezačal lektvar účinkovat a on mohl posilovat, aniž by si způsobil bolest. Měl pocit, že se něco změnilo, ale nebyl si jistý co. Mělo to něco společného s tou včerejší bitkou? Oba si řekli spoustu zraňujících věcí a Snape se zdál být tím typem, který se drží své zášti. Harry se postavil a přešel k mřížím. Pokud měli spolupracovat, potřebovali spolu vycházet. Bouchal pouty o železo a mezi každým úderem počkal pět sekund.
„POTTERE!“ zařval Snape, když se vřítil skrz dveře od knihovny o půl minuty později. „Co si myslíte, že děláte?“
Harry o krok ustoupil. Takovouhle reakci rozhodně neočekával; Snape byl rozzuřený do běla. „Volal jsem vás. Říkal jste, že dneska nikdo nepřijde.“
„Umíráte?“
Harry se zamračil. „Ne.“
„Tak buďte zticha!“ Snape se otočil k odchodu.
„Zranil jsem si ruku,“ lhal Harry, rozhodnutý donutit ho zůstat.
Snape se zastavil a pak se k němu otočil se zúženýma očima. „Doopravdy?“
„Ano, tady.“ Natáhl pravou ruku a levou si ukázal na loket. „Když jsem posiloval.“
Snapeovo obočí se stáhlo k sobě a Harry si byl jistý, že ví, že lže. „Vezměte si tohle.“ Snape si sáhl do hábitu a vytáhl obyčejný lektvar proti bolesti, který Harrymu hodil.
Mladík vyndal zátku a kápl si kapku na jazyk, než ho Snapeovi vrátil. „Díky.“
„Buďte opatrnější,“ vyštěkl Snape. „A oblečte si něco.“ S tím rychle odešel.
Harry za ním civěl. Snape se dneska kompletně změnil. Ano, sice se včera choval jako bastard, ale také se velice pečlivě přesvědčoval, že Harry není zraněný. Přebíral si to v hlavě, zatímco vylezl na postel a natáhl se. Pomalu si projížděl událostmi, které se včera od rána přihodily, a hledal nějakou nápovědu k tomu, co se stalo.
Dostal se k části s těmi třemi Smrtijedy a jako blesk ho zasáhlo pochopení. Byl nakažen? Vždycky se domníval, že abyste dostali nemoc, musíte mít skutečný sex, ale když z něj Snape tehdy odhodil Averyho, tak se zeptal, jestli Avery do něj strčil své péro. Možná jakýkoliv způsob penetrace stačil k tomu, aby se předala nemoc. Pokud byl Harry nakažený, pak by s ním Snape už nemohl spát, což by Snapea hodně naštvalo. I kdyby se dočkal nějakého sexu od Narcisy, nenavštěvovala jej častěji než jednou za měsíc. To vysvětlovalo, proč je Snape podrážděný, proč se ho zdráhá dotýkat a proč trvá na tom, aby Harry chodil oblečený. Harry si prohlédl své přirození a hledal něco, co nebylo běžné, ale všechno se zdálo v pořádku. Ve skutečnosti nevěděl nic o sexuálně přenosných chorobách, takže si ani nebyl jistý, co vlastně má hledat. Jen vřele doufal, že to není nic příliš děsivého.
Ginny! Och ne, co si počne? Nedokázal snést myšlenku, že by ji nakazil. Co když na tuhle nemoc nebyl lék a on se s ní nebude moci nikdy vyspat? Zvedl se mu žaludek. Slezl z postele a cvičil ve snaze přivést se na jiné myšlenky. Snape byl, co se lektvarů týče, jednoduše ohromný. Možná by mohl pro Harryho vynalézt novou léčbu. Možná zrovna teď na tom pracoval. Harry v to doufal; nedokázal snést pomyšlení, že by nikdy nemohl mít heterosexuální sex.
Když Snape přišel, aby mu přivolal večeři, Harry prakticky vyletěl k mřížím.
„Jakou mám?“ dožadoval se nahlas.
„O čem to mluvíte?“ zeptal se Snape, obočí měl zmateně stažené k sobě.
„Jakou nemoc?“ naléhal Harry úzkostně.
Snape na něj zíral. „Pokud vím, tak nemáte žádnou nemoc.“
„Nenakazili mě včera večer?“ otázal se Harry s úlevou.
„Jistěže ne,“ Snape se protáhl kolem něj ke stolu. Přivolal pro mladého kouzelníka večeři a obrátil se k odchodu.
„Tak proč se mě nedotknete?“ zmateně pravil Harry.
„Proč bych se vás měl dotýkat?“ ušklíbl se jízlivě Snape, než odešel.
Harry cítil, jako kdyby ho někdo bouchnul do žaludku. Nebyl nakažen, ale Snape už déle nechtěl s ním mít nic společného? Ztratil Snape zájem kvůli tomu, co mu udělali ti Smrtijedi? Harry se vrátil do postele, bylo mu moc zle na to, aby se najedl.
Přestože mu budou chybět orgasmy ze sexu, nebylo to to, co ho štvalo. Měl rád ty náhodné dotyky, které se Snapem sdílel, a také to skoro přátelství, jež se mezi nimi rozvinulo. Ačkoliv Snape byl parchant, stále dokázal projevovat překvapivě mnoho vřelosti a něžnosti. A teď, když už ho Harry dál sexuálně nezajímal, neměl jiný důvod, krom donucení k tréninku, proč předstírat, že je k Harrymu milý.
Harry doufal, že to znamenalo, že Voldemort už po Snapeovi nechce, aby s ním spal. Ale na druhou stranu, mohlo se to zhoršit. Možná bude předán a znásilňován náhodnými Smrtijedy na Voldemortův příkaz, když to Snape teď odmítal dělat. Žaludek se mu vzbouřil nad tím, když si uvědomil, jak krutí budou. Pomyšlení na to, co by mu mohli udělat, mu probíhalo hlavou a on se pokoušel to vytěsnit. Dokáže to, nemohou mu ublížit, pokud jim to nedovolí. Chtěl Rona. Chtěl Hermionu. Chtěl Ginny. Toužil po někom, kdo se k němu bude chovat přátelsky proto, že ho má rád, ne proto, že od něj něco chce nebo chce, aby něco udělal. Možná by měl napsat další dopis?
Harry sklouzl z postele a vytáhl si Billyho Budda a knihu bájí. Vrátil se na lůžko a uvolnil si prostor, aby mohl pracovat na svém dopise. Jemně začal přesouvat písmenka pro ‚buďte opatrní‘, nejdůležitější zprávu, co chtěl napsat.
Lepil zrovna ‚n‘, když se dveře od knihovny rozletěly a Snape vtrhl dovnitř. Očividně maskoval zvuky svých kroků, protože Harry neslyšel, když šel po dlaždicích k mřížím. Ignoroval jej a soustředil se na práci.
„Co to děláte?“ Snapeovy jestřábí oči byly upřené na dopis.
„Píšu zprávu,“ odpověděl s vědomím, že Snape velmi dobře ví, co dělá.
„A co si představujete, že budete s tou zprávou dělat?“ zeptal se Snape a vyklenul obočí. „Pokud si myslíte, že dovolím Strix pobývat ve vaší blízkosti, zatímco vlastníte toto, pak se šeredně mýlíte.“
„Vymyslím způsob, jak ho poslat, časem.“ Harry na místo připevnil ‚í‘.
„Incendio!“ Zbytky Billyho Budda a knihy mytologie propukly v plameny.
„Co to k čertu má být?“ Harry upíral pohled na popel rozházený po matraci.
Snape nechal prach zmizet dalším mávnutím hůlky. „Váš nedostatek inteligence mě nikdy nepřestane udivovat. Jak můžete být zlomený, když píšete dopisy?“
„Nedozvěděli by se o něm, kdybych ho napsal,“ odsekl Harry. „A nikdy se nedívají pod matraci.“
„To, že se něco doposud nestalo, neznamená, že to nenastane, idiote!“ křičel Snape. „Podle všeho máte mozek. Použijte ho pro jednou!“
Harry sevřel ruce do pěstí. „Proč jste tady? Vypadněte. Nechci s vámi mluvit.“
„Neodvažujte se říkat mi, co mám dělat!“ syčel Snape, když prošel mřížemi a rázoval ke straně postele.
„Chcete se se mnou prát?“ zeptal se Harry, pozvedl pěsti a na matraci si kleknul, aby byl ve stejné výšce jako Snape. „Protože já chci. Tady a teď, bez kouzel. Pojďme do toho.“
„Jste ten nejneukázněnější - “
„A přesto se podívejte, co jsem dokázal! Většinu z nich jsem oklamal, ne? Myslí si, že jsem zlomený! Když jsem s vámi - “
„Jo, já vím,“ přerušil jej Snape. „Neoklamal jste mě a ještě se vám nepodařilo oklamat Pána zla.“
„Co vy víte? Co když nikdy s sebou Nagini nepřivede? Jak to zjistíte?“ odpověděl Harry vzpurně.
„Poznám to,“ odpověděl Snape jednoduše. „Teď se vrátím k lektvarům a vy zapomenete na ten nesmysl s posíláním zpráv. Potřebujete hrát svoji roli kompletně. Pokud to nedokážete, zamknu vás v přístěnku, abych vám zabránil udělat něco neuvěřitelně stupidního, co by nás oba prozradilo.“
Harry si překřížil paže. „Jen proto, že už nebudeme kvůli Voldemortovi souložit, neznamená, že se mnou můžete zacházet jako s kusem hadru.“
„Z čeho usuzujete, že už nebudeme spolu souložit?“ otázal se Snape chladně.
„Och.“ Harry se zmateně zamračil. „Myslel jsem, že nechcete.“
„Samozřejmě, že nechci!“ hádal se Snape s pohrdavým úšklebkem. „Nikdy jsem ani nechtěl!“
„Jste lhář!“ opáčil mu Harry, zasažený Snapeovým odmítnutím.
„Nedokážete poznat, kdy předstírám, viďte?“ opáčil Snape domýšlivým tónem, černé oči se mu samolibě leskly. „Věřil jste, že si ve skutečnosti užívám … to,“ vyplivl to slovo, jako kdyby to byla kletba. „I kdyby mě přitahovali muži, zcela jistě bych nikdy nedával přednost skrčkovi - “
Rozzuřený Harry zařval: „Nikdy jste nepotřeboval pomoct, abyste zvtrdnul! Chcete mě ošukat! Užíváte si to!“
Snapeova tvář se zkroutila. „Včera v noci jste pro mě roztáhl nohy jako děvka. Vykouřil jste ho - “
Harryho vztek vybuchl v bouři zuřivosti. „MYSLÍTE SI, ŽE SI UŽÍVÁM, ŽE MĚ ZNÁSILŇUJOU?“ řval a vyskočil na nohy. Rozžhavený běsem do běla se třásl tak silně, že stěží dokázal stát. „MYSLÍTE SI, ŽE SE MI LÍBILO, KDYŽ JSTE MĚ DO - “
„DRŽTE HUBU!“ zařval Snape a vytasil hůlku.
„Nebo co?“ zasyčel Harry, oči mu planuly. Pěsti a čelist měl sevřené tak silně, až to bolelo. „Co mi uděláte? Znova mě znásilníte?“
Snapeovy pokřivené rysy pozvolna sklouzly zpět do obvyklé masky neutrality, ale Harry dokázal poznat, že zoufale bojuje, aby dostal své emoce zpět pod kontrolu. „Pokud budu muset, vezmu vám váš hlas, dokud se neuklidníte. Potřebujete sníst večeři. Potřebujete trénovat.“
Harry se ohlédl na stůl, na kterém nebylo nádobí. Jeho jídlo se muselo vrátit zpět do kuchyně netknuté. „Nemám hlad,“ zvládl nakonec říct, jakmile se uklidnil dostatečně na to, aby promluvil.
„Jednou budete,“ Snapeova tvář se konečně vrátila do své obvyklé nerozluštitelné masky. „Snězte si večeři a já vás poté budu trénovat.“
„Proč se tak staráte, abych snědl večeři?“ zeptal se Harry podezřívavě. „Dal jste mi do ní další uspávací lektvary? Všiml jsem si, že jste se nějak ‚zapomněl‘ zmínit, že ten lektvar, který jste mi dal včera v noci, byl jím říznutý.“
„Nebuďte směšný,“ vysmíval se Snape. „Proč bych vám dával sedativa do večeře?“
„Jak bych to měl vědět?“ pravil Harry posměšně a opět si zkřížil paže. „Možná rád onanujete, když spím.“ Snapeovi by se hodila masturbace nebo sex; byl až příliš napružený. Zcela jistě se toho od Harryho v blízké době nedočká.
Snapeova tvář se zbarvila ošklivým odstínem červené. Odstoupil od stolu a udeřil pěstmi do jeho desky tak tvrdě, až Harry z toho hlasitého zvuku nadskočil. Sundal ruce a Harryho večeře se znovu objevila. Snape přistoupil opět blíž, s hůlkou tasenou a výhružně namířenou Harrymu na krk. Mladý kouzelník zůstal stát, probodával Snapea pohledem skrz zúžené oči a vyzýval jej, jen ať zkusí proti němu použít kouzla.
„Dnes večer nebudete trénovat, a pokud nesníte tohle jídlo, nedostanete nic jiného až do rána,“ zasyčel Snape, černé oči mu blýskaly zuřivostí. Otočil se a vyšel z místnosti v černém hurikánu vzteku.
Harry vší silou praštil do polštáře. Jakmile se mu klouby zabořily do měkkého, jeho emocionální kontrola se konečně zlomila a Harry si vyléval svůj vztek, představoval si, že polštář je Snapeova hlava a znovu a znovu do něj mlátil pěstí. Nestačilo to na uklidnění jeho zuřivosti, která byla v něm pohřbená, popadl polštář a hodil jím na zeď. Tiché zadunění nebylo ani v nejmenším uspokojující, takže Harry se přiřítil ke stolu, uchopil židli a hodil jí proti mřížím. Hlasité křupnutí, které se při dopadu rozlehlo pokojem, jej naplnilo radostí a on přišel k umyvadlu, popadl zubní pastu a vší silou jí mrštil na protější zeď. Zvedl i ostatní toaletní potřeby a co nejsilněji jimi házel na zdi a na podlahu. Láhev ústní vody byla poslední, a když dopadla na dlaždičky u jeho nohou, rozkřápla se a zalila mu nohy zelenou tekutinou. Zničení lahvičky byla ta katarze, co potřeboval, a jeho destruktivní vztek z něj pomalu opadal, což mu dovolovala převzít sám nad sebou opět kontrolu.
S klidnějším pocitem se Harry sklonil a prozkoumal ty kousky, nevšímal si přitom vlhkosti, jež obklopovala jeho nohy. Víčko se roztříštilo a rozpadlo, když jím hodil, ale sama flaška zůstala netknutá. Uzavřel prsty kolem jednoho kousku rozbitého uzávěru a ostré hrany se mu zakously do polštářků na prstech. Opatrně kousky posbíral a spláchl je do záchodu, zatímco lahvičku vrátil na okraj umyvadla. Jeho vztek zeslábl až k bodu, kdy už se zase ovládal. Vzal si žínku a rychle uklidil rozlitou tekutinu. Když skončil, posbíral zbytek toaletních potřeb. Všechny byly v pořádku až na mýdlo, které se rozlomilo vejpůl. Dal je zpátky na umyvadlo, znovu je vyrovnal do řady, každou úhledně umístil na své místo.
Teď už jeho vztek skoro úplně zmizel, tak vrátil židli a snědl večeři, násilím do sebe natlačil vepřové kostičky. Snape mu jako dezert dal mango. Harry kus zvednul a pečlivě ho prozkoumal, než si malinký kousek ukousl. Počkal, dokud si byl jistý, že nebylo zkažené žádným lektvarem, než jej pomalu snědl a vychutnával si jeho chuť. Jestli si Snape myslel, že se mohl chovat jako kretén a pak si ho udobřit dárky, tak se šeredně pletl. Dokonce ani orálním sexem mu neodčiní to, jaký bastard byl poslední dobou. Okej, možná orál, hodněkrát a vážně, vážně dobrý. Jinak nedovolí Snapeovi se ho dotknout, dokud mu nevynahradí to mizerné zacházení.
Pomyšlení, že je Snape donucený ho kouřit do té doby, než mu Harry odpustí, jej velice potěšilo a on se konečně uvolnil. Rozhodl se, že si po večeři bude číst. Zvedl matraci a prohlédl si knihy. V krátkosti ho napadlo, že se pokusí napsat další dopis, ale Snape měl pravdu. Kdyby se nechal chytit se vzkazem, neměl by pro to žádnou omluvu. Bylo jen čiré štěstí, že první dopis mu nezadrželi; Snape by se dostal do vážných potíží, kdyby ta zpráva byla nalezena. Přesto… stýskalo se mu po jeho přátelích tak moc… Díval se na fotku Ginny, dokud ho nebolelo srdce tolik, že už dál na ni nedovedl myslet. Zavřel Kosmos a zvedl Lva, čarodějnici a skříň. Vrátil matraci na místo, vlezl do postele a uvelebil se pod peřinou, aby si četl. Ztratit se ve světě fantazie mu pomůže přestat myslet na současné potíže, aspoň na chvíli.
Harry si četl, dokud neusnul.