Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 44
Kapitola 44
Harry letěl. Stoupal výš a výš a výš, dokud nezjistil, že sedí na nebeské klenbě a shlíží dolů na okrouhlou tvář země. Použil kouzlo, zadržel dech a vystřelil ze stratosféry. Odhodlaně pokračoval dál vzhůru, dokud nevklouzl do obrovského vakua vesmíru. Seděl na koštěti a v úžasu zíral na nekonečné hvězdy. Viděl galaxie – měňavé šmouhy hvězd, a mléčnou dráhu – pavoučí síť bílé táhnoucí se po nebi. Planety, body jasných barev, se toulaly mezi pomalým procesím hvězd. Mars se leskl matnou červení kontrastující se zářivou modří Neptunu. Uran vypadal jako drozdí vejce, zatímco Venuše zářila nažloutle červenou. Proužky pšenice, špinavě hnědé, mléčně bílé a jasně červené pokrývaly Jupiter a on přilétl blíže, aby se mohl podívat na ten vír barev. Tady z vesmíru viděl masivní velikost neustále zuřící bouře a prostě věděl, že existovala staletí dřív, než se narodil a bude zuřit i dlouho po jeho smrti. Nikdy v životě se necítil tak nicotný jako teď, ačkoliv vědomí o jeho relativní bezvýznamnosti bylo podivuhodně uklidňující.
Harry pevně sevřel koště a střemhlav se vrhl k zemi, letěl tak tvrdě a rychle, jak jen uměl. Proletěl zahradami a vrhnul se skrz otevřené okno.
„Jsem doma!“ zařval, když seskočil z koštěte a odeslal jej do přístěnku.
„Jen ty bys cítil tu touhu předvést tak do nebe volající představení,“ zanotoval nesouhlasně Snape od dveří.
Harry se na něj zakřenil. „Vyzkoušel jsem to kouzlo, co jste mě naučil. Dokázal jsem to. Vyletěl jsem do vesmíru.“
„Jsem ohromený, že ses nezabil.“ Snape přešel přes místnost a Harryho prohlédl, ruce mu přelétaly po mladíkově těle a jeho magie se vtlačila dovnitř.
„To bych neudělal,“ ujistil ho Harry.
Do pokoje se vřítila Ginny. „Nebudete věřit tomu, co ten domácí skřítek udělal!“ Zkřížila si paže a probodla Harryho pohledem, jako kdyby to byla zcela jeho chyba.
Snape napodobil stejně popuzený výraz. „Ano, Pottere, vážně musíš těmto nesmyslům svého skřítka učinit přítrž.“
„Krátura?“ zeptal se zmateně Harry.
Krátura se objevil s hlasitým ‚pop‘. „Ano, pane Harry?“
Ginny vysvětlila: „Ne, Dobby,“ s netrpělivým mávnutím ruky.
„Naše volná ložnice je nyní továrnou na ponožky,“ oznámil Snape s pohledem čiré opovržlivosti na tváři.
„Pokusil bych se ho zastavit, pane Harry,“ dodal Krátura, na svém úzkém obličeji měl nadšený výraz, „ale neposlechl by.“
„Děkuji, Kráturo. Vyřídím to s ním.“ Harry rázoval směrem k prázdné ložnici, Snape s Ginny následovali kus za ním. Když Harry otevřel dveře, objevil, že jejich spíše skromně zařízený pokoj byl přeměněn do obrovské továrny. Dopravní pás plný ponožek se táhl po celé délce, rozpínal se od stropu až k podlaze.
„Zavolej toho domácího skřítka,“ nařídil Snape.
„Dobby!“ zařval Harry do hluku stroje.
„Pane Harry!“ Před Harrym se zjevil skřítek. „Dobby zajišťuje, aby pan Harry už nikdy nebyl bez ponožek!“
„Dobby, vážím si tvé snahy - “
Snape si nahlas odfrkl nechutí.
Harry si ho nevšímal a pokračoval: „Nicméně můžeme si pořídit všechny ponožky, co potřebujeme, v obchodě.“
„Harry Potter má nového člena rodiny bez ponožek!“
„Krátura?“ zeptal se zmateně Harry.
Krátura se k nim přemístil. „Ano, pane Harry?“
„Nový člen, pane Harry!“ Dobby hrdě ukázal Ginny na břicho.
Ginny překvapeně zalapala po dechu a chytila se za břicho.
„Gratuluji, Pottere. Nevěděl jsem, že to v sobě máš,“ odříkal suše Snape.
„Samozřejmě jsi věděl, že to v něm je,“ odpověděla mu Ginny s úškrnem. „Pokud ovšem nepřiznáváš, že jsi docela podprůměrný milenec.“
Snape se vytáhl do plné výšky. „Ujišťuji tě, v mé posteli - “
„Okej, okej, pochopili jsme,“ přerušil ho Harry s hořící tváří. „Dobby, vážíme si tvé snahy - “
Ginny si odfrkla nechutí.
Harry ji ignoroval a pokračoval: „Nicméně máme pocit, že volný pokoj by měl být dětským pokojem, ne továrnou na ponožky.“
Dobby luskl prsty a místnost se změnila na dětský pokoj s hračkami.
„Je to dokonalé,“ vydechla Ginny, když se rozšířenýma očima rozhlížela kolem vesele vymalovaných zdí.
Snape uznale přikývl. „Daleko lepší.“
„Díky, Dobby. Přesně tohle potřebujeme.“
„Pro pana Harryho cokoliv!“ tvrdil Dobby s širokým úsměvem předtím, než si odskákal hrát s velikým vycpaným lvem.
„Jen se vytahuj,“ zavrčel Krátura.
Harry se vzbudil a sklouzl z postele. Ospale doklopýtal k záchodu, zíval a škrábal se. Vykonal svoji potřebu a pak přešel k umyvadlu umýt si ruce. Otíral si je do ručníku, když se mu vlasy na zátylku postavily. Rychle klesnul na kolena a trhnutím otočil hlavu k mřížím. Tam stál Snape s vytaženou hůlkou. Snape jí znovu švihnul k Harrymu a mladík se přetočil z cesty druhému neviditelnému kouzlu, při třetím se znovu dostal na pevnou půdu.
„Nezasáhnete mě.“
„Nepodceňujte mě.“ Snape rázně mávnul hůlkou a Harry se vyškrábal na postel, aby se vyhnul zásahu salvy neviditelných kouzel. Snape vstoupil do cely a vyslal k posteli útok rudých paprsků. Harry se z ní přetočil na podlahu a vyskočil na nohy. Uháněl ke stolu, aby jej použil coby štít, když narazil do něčeho neviditelného, co mu chytilo levou nohu. Bylo to cítit jako vlákno nitě a on nemohl svoji nohu odtrhnout od podlahy, nezáleželo na tom, jak moc tahal.
„Co to-?“ Zavířil kolem dokola a postavil se Snapeovi tváří v tvář přesně na čas, aby se vyhnul kouzlu. Jeho pokus o úhyb skončil naráz tím, že pravým předloktím vrazil do dalšího lepkavého vlákna, které mu přidrželo ruku na místě. „Co je to za věc?“
„Je to kouzelnický ekvivalent pavoučí sítě.“ Snape se zašklebil, jak se přibližoval. „Pojďme se podívat, jak dobře se budete vyhýbat nyní.“ Střelil další salvu a Harry se prohýbal ve snaze kouzlům uniknout. Síť byla do značné míry poddajná, dovolovala mu pohybovat uvězněnými končetiny o pár centimetrů v každém směru. To stačilo, dokud se nestáhl, aby unikl kouzlu, a zachytil se zády o vlákno, které tam rozhodně předtím nebývalo.
„Vy jste takovej švindlující bastard,“ stěžoval si Harry, když bezmocně sledoval další kouzlo, jak mu naráží do hrudi. Teplo se mu šířilo skrz celé tělo, rozbíhalo se od hrudníku. „Co to bylo?“
„Jednoduché zahřívací kouzlo.“ Snape se zastavil na dlaň daleko od Harryho. „Vy nevidíte ta vlákna?“
„Jsem skoro slepý!“
Snape přistoupil blíž, lem jeho hábitu se otřel Harrymu o pravou nohu. Namířil hůlkou na jeho uvězněnou ruku a mladík ucítil, jak se mu další pramínky obtáčejí kolem zajaté končetiny.
„Nyní už jste schopný je vidět?“
Harry zamžoural na paži a konečně si všiml slabé, stříbřité, provazu podobné substance, která ho pokrývala. „Teď už to vidím.“
„Potřebujete oholit.“ Snape mu prstem přejel po čelisti.
Harry se otočil, aby se na něj podíval. Snapeovy černé oči byly zaměřené na Harryho bradu, na tváři výraz pečlivého soustředění. „Tak mi dejte břitvu,“ navrhl Harry.
Snapeův pohled ani na okamžik neopustil Harryho čelist, zatímco klouzal levou rukou Harrymu přes pravé rameno a vzhůru po straně krku, až mu stočil prsty ve střapatých vlasech. Palec mu přiložil pod čelist a zatlačil nahoru, donutil Harryho zaklonit hlavu a odhalit hrdlo. Mladík ucítil špičku Snapeovy hůlky, jak se mu tiskne k levé straně čelisti před uchem a pak mu holící kouzlo proběhlo po tváři a krku. Poté, co mravenčení ustalo, Snape od něj odstoupil a zastrčil hůlku zpátky do hábitu.
„Takhle nesním snídani,“ naléhal Harry.
Snape mávnul rukou a Harry byl uvolněný ze sítě. Cestou ke stolu mžoural na podlahu, hledaje další vlákna. Když už byl skoro u židle, měl dojem, že zahlédl jedno běžící paralelně s jeho židlí. Předklonil se, popadl židli a trhl jí tak, aby jednu nohu přitlačil k němu. Když se snažil židli odtáhnout, noha zůstala ztuhlá na místě, chycená pramínkem.
„Věděl jsem, že jedno necháte, zmetku!“
Hrozba zmizela a Snape přešel ke stolu. „Nevyčerpejte si všechny své mentální procesy ještě před snídaní.“ Dvakrát poklepal hůlkou na stůl. „Rád bych viděl v tréninkové místnosti alespoň náznak výzvy.“
„Náznak? Nelichoťte si.“ Harry se pustil do toastu. „Nakopu vám zadek.“
„Nemluvte s plnou pusou,“ napomenul ho Snape. Opřel se ve své židli a upil čaje. Po chvíli, co sledoval Harryho jíst, se zeptal: „Už jste to s tou knihou vzdal?“
„Ne,“ odpověděl Harry, když dopil pomerančový džus. „Ale je v tom latina a já latinsky neumím.“
„Jaká škoda.“ Snape ani v nejmenším nevypadal nespokojeně.
„Ta část o křídlech z vosku, které se rozpustily… to je odkaz na Ikara, že jo?“ zeptal se Harry, když se pustil do klobásek.
„Ano,“ potvrdil Snape. „V tomto díle se vyskytuje mnoho mytologických odkazů.“
„Och.“ Harry cítil, jak na něj dolehla vina, když se mu vybavilo, že zničil Snapeovu knihu bájí. Ano, sice tu práci dokončil Snape, ale on způsobil většinu poškození. V tichosti dojedl zbytek snídaně a Snape se nepokoušel znovu začít konverzaci.
„Co budeme dneska dělat?“ zeptal se Harry, když si nanesl zubní pastu na kartáček.
„První polovinu dne vaše oblíbené cvičení,“ oznámil mu Snape. „Dnes večer dorazí Pán zla a já mám podezření, že možná si bude přát uspořádat další shromáždění.“
„Můžu zůstat ve své cele?“ požádal Harry. Poslední věc, po které toužil, bylo prosedět se další večeří.
„‚Smím,‘“ opravil ho Snape. „Nebude to tak dlouhé jako posledně, ale nepředvedu vás před něj, dokud to nebude vyžadováno.“
Bylo to to nejlepší, co mohl Snape slíbit, a Harry to věděl. Dokončil svoji ranní očistu a následoval Snapea ven z cely.
„Kdo si myslíte, že to bude dneska večer?“
„Belatrix se překonávala ve svých pokusech získat zpátky přízeň Pána zla. Byla nanejvýš naštvaná, když si Pán zla vybral Luciuse, a ne ji k vašemu otestování a když jsem já byl obdařen větší přízní než ona.“
„Proč se tak usilovně snaží?“
„Je do něj zamilovaná a sama sebe obelhává vírou, že jeho přízeň je ekvivalentem pro jeho lásku,“ vysvětloval Snape, hlas mu oplýval despektem.
„On nemiluje,“ vysmíval se Harry.
„Přesně tak,“ přikývl Snape. „Ona je zaslepena svojí láskou. Dělá to z ní hlupáka.“
„Vy máte k lásce velice odmítavý postoj,“ vypozoroval Harry, když se protahoval na podlaze, zatímco sledoval Snapea, jak přeskupuje nábytek. „Profesor Brumbál tvrdil, že je to má schopnost milovat, co mi pomůže v závěrečné bitvě.“
Snape očaroval falešné Smrtijedy, aby se pohybovali kolem místnosti a vrhali na Harryho kouzla. „Jsem si jistý, že prohlašoval spoustu věcí.“
Harry se odvalil stranou a postavil se na nohy, rychle se vyhnul, když se míčky přidaly k útoku. „Kolik toho, co o něm napsala Rita Holoubková, je pravda?“
„Vzhledem k tomu, že nedávno uveřejnila článek prohlašující, že vás trénoval, abyste byl mým otrokem, nepřikládal bych jejím slovům velký význam.“ Snape se snažil Harryho zmást fingovaným útokem, ale Harry ho prokouknul a přetočil se z cesty akorát tak, aby sledoval, jak kouzlo zasáhlo Smrtijeda. „Nicméně - “
„Počkejte chvilku,“ přerušil jej Harry. „Ona tvrdí, že takhle to nachystal on?“
„Ano,“ potvrdil Snape, když odstranil křeslo, za kterým se Harry schovával. „Tvrdí, že zůstal věrný Grindewaldovi a pouze vyčkával, dokud nenakupí dostatek moci a vlivu, aby zinscenoval převrat. Podle všeho jsem vás já trénoval k submisivitě a otroctví již od vašeho příjezdu do Bradavic.“
„Ale vy jste Brumbála zabil! Proč byste to dělal, kdybyste byl jemu loajální?“ Harry s uspokojením sledoval, jak další falešný Smrtijed byl zasažen kouzlem.
Snape nechal zmizet skřínku, kterou Harry používal coby štít. „Ona to vysvětluje tím, že jsem jej zradil, abych získal přízeň Pána zla.“
Harry se proplížil za falešného Smrtijeda vedl ránu skrz jeho střed, čímž způsobil, že se atrapa zhroutila na podlahu. „Tomu nikdo neuvěří.“
„Nemůžete zabít Smrtijeda ranami pěstí.“
„Já ho praštím vážně, vážně silně,“ ušklíbl se Harry, ale ustoupil a vrátil se ke cvičení, kde se pokoušel obelstít Snapea, aby je zasáhl kouzly.
„Lidé věří tomu, čemu věřit chtějí.“ Snape byl nyní s kouzly opatrnější, když zbývali jenom tři Smrtijedi, a Harry měl potíže dostat je tam, kde je chtěl mít. „Kdysi žil jeden nechvalně proslulý mudlovský politik, který tvrdil, že lidé spíše uvěří obrovské lži než malé, neboť sami si často v malém nalhávají, ale zřídkakdy používají naprosto přehnané nepravdy1. Přikláním se k jeho tvrzení, zvláště poté, co jsem viděl, jaké množství lidí nevěřilo vzkříšení Pán zla.“
„Vážně všichni věří, že jsem Voldemortův věrný otrok?“ Při tomto odvedení pozornosti byl Harry skoro zasažen Snapeovým kouzlem.
„Soustřeďte se,“ připomněl mu Snape. „Ne každý tomu věří. Nedělejte si s tím starosti; nevyžaduje se od vás, abyste přesvědčoval veřejnost o svých záměrech.“
„Ale co když mí přátelé - “
„Měl bych doufat, že vaši přátelé nejsou takoví tupci jako vy, ale možná se to dá jen očekávat. Konec konců - “
„Okej, pochopil jsem,“ skočil mu Harry do řeči, popadl míček a hodil ho na Snapea.
Snape mu míček vrátil dvakrát tak velkou rychlostí a Harry se střemhlav vrhnul z dráhy letu. „A to mě obviňujete z podvádění.“
„Oplácím vám tu laskavost!“ Harry pelášil k jednomu falešnému Smrtijedovi a popadl míček z jeho ‚těla‘ a nevšímal si přitom množství balónků, jež ho zasáhly do boku.
„Ne, to tedy ne.“ Snape švihnul hůlkou a všichni falešní Smrtijedi a míčky zmizeli.
„Hej!“ protestoval Harry a běžel se schovat za gauč, zatímco Snape vysílal tolik kouzel, až se celá místnost rozsvítila, jako kdyby byla naplněna ohňostrojem. „Jak to ksakru děláte?“
„Magie. Možná jste o ní už slyšel.“
Harry popadl jeden z polštářů na gauči a mrštil jím po Snapeovi co největší silou. Snape ho vrátil a Harry ho schňapnul ze vzduchu. Dostal náhlý záblesk inspirace a přeskočil přes stranu pohovky a vyrazil proti Snapeovi, polštář využíval jako štít. Snape couval a při svém ústupu vrhal kouzla. Harry naběhl do neviditelné bariéry.
„No tak, dopřejte mi spravedlivý boj,“ naříkal Harry, upustil polštář a rukama hledal okraj štítu.
„Dobrá tedy.“ Snape na něj shlížel s pobaveným výrazem. Zbavil místnost nábytku. „Ustupte.“
Harry o pár kroků couvnul a sledoval, jak Snape hůlkou namaloval na podlaze černou čáru.
„Nesmíte překročit tuto linii.“ Vrátil míčky do Harryho rohu místnosti.
„A vy nemůžete používat ta překážková kouzla ani ty sítě…“ Harry na něj podezřívavě zúžil oči, když muž nic nenamítal. „Můžete mířit jen na mě.“
Snape se ušklíbl.
„Ne, počkat!“ uvědomil si Harry svoji chybu. „Máte povoleno používat na mě pouze jedno kouzlo, protože já mám jenom jeden druh zbraně. A to kouzlo bude - “
„Immobulus,“ navrhl Snape a Harry souhlasně kývnul. Pomalu couval, oči neustále zaměřené na Snapea, zatímco postupoval k balónkům. Snape jej pobaveně sledoval.
Harry se skrčil a zvedl čtyři míčky, tři si tiskl levou k hrudi a čtvrtý držel v ruce. Přešel zpátky ke Snapeovi, jenž zůstával ve stejné pozici, hůlku venku a připravenou.
Harry zahájil útok a Snape odpověděl, odrážel vystřelenými kouzly míčky zpět k Harrymu. Harry chytal balónky ze vzduchu a házel je zpět na Snapea, který použil štíťové kouzlo, aby je odvrátil do stran.
„Podvádíte!“ zamračil se Harry. „Nemáte povoleno používat obranná kouzla!“
„To nebylo řečeno,“ odvětil Snape, když zuřivě na Harryho vrhal kletby.
Harry utíkal zpět, aby si vzal další munici, při běhu se vyhýbal. „Máte povoleno používat pouze Immobulus!“
„Pozměňujete pravidla, protože víte, že nevyhrajete?“ zpochybňoval jej Snape, když mířil Harrymu na nohy.
„Vyhraju!“ odpověděl Harry. „A až vyhraju, tak budete muset…“ Uvědomil si, že nutit Snapea vařit jeho nejoblíbenější jídla, byl hloupý požadavek, protože to Snape dělal tak jako tak. Co by tak měl chtít?
„Budu muset co?“ otázal se Snape.
Harry se zamyslel, zatímco zahájil druhý útok. Co by mohl od Snapea požadovat, co by mu muž jen tak nedal? Měl pocit, že může strávit noc v přístěnku, dostat novou knihu, sirupové košíčky, masáž zad a podobně, skoro kdykoliv je chce. Také existovalo mnoho věcí, které chtěl a které mu Snape nemohl zařídit, aniž by je oba neohrozil: svobodný pohyb po domě, výlet ven, dopisy od jeho milovaných, čas se Strix, noc s Ginny… Ne, potřeboval najít něco, co mohl ve skutečnosti dostat. Něco, co by mu Snape normálně nedal, ale mohl by. Možná orální sex. Zvažoval to, když se s lehkostí vyhýbal Snapeovým kouzlům a sbíral si novou munici.
Ano, sice mohl Snapea obelstít, aby mu ho vykouřil, ale Snape to dělal vždy jen před sexem a nikdy ne až do vyvrcholení. Snape mu orál nikdy jen tak neudělal a ani ho nikdy nedovedl do konce. Harry po něm nebude žádat, aby polykal, ale chtěl jedno úplné vykouření. Na druhou stranu, co když Snape požádá o to stejné od něj? Nebylo by spravedlivé trvat na tom, a přitom neudělat na oplátku pro Snapea to samé. Nenáviděl to tehdy, když byl přinucený vykouřit toho Smrtijeda, ale Snape s ním nebude zacházet jako oni. Navíc Snapeovi slíbil, že mu dopřeje orální sex, pokud v nich Snape bude pokračovat, ale zatím to dělat nemusel.
„V sázce je… vykouření,“ oznámil Harry Snapeovi. „Až do vyvrcholení. Nemusíte polykat, ale jen jeden z nás se udělá.“
„Felace?“ zopakoval Snape a vyklenul obočí.
„Jo… Ne v době, kdy budeme mít sex, ale někdy jindy. Musíte mě vykouřit a pak prostě odejít.“
Snape zvýšil svůj útok. „Jste si tak jistý, že vyhrajete?“
„Bojíte se, že prohrajete?“ vyzýval ho Harry, když zahájil svůj protiútok.
Snape srazil Harryho míčky a poslal mu je zpátky Immobulem. „Požaduji to samé od vás.“
„To je podvádění!“ protestoval Harry, zatímco utíkal zpět nabrat další balónky.
„Nezakázal jste blokovat kouzla,“ zdůraznil Snape. „Přemýšlejte, Pottere.“
Harry zúžil oči a připravil si náruč plnou munice. Čekal, až Snape zaútočí, a když kouzla pospíchala k němu, hodil na jedno po druhém míček. Bylo to těžké a podařilo se mu zastavit jen dvě ze šesti, před zbylými čtyřmi se odkulil.
„Takhle je to daleko složitější,“ protestoval Harry, zatímco se vzdálil pro další balónky.
„To už si hledáte výmluvy?“ ušklíbl se Snape a začal s dalším útokem. „Ještě jsem nevyhrál.“
„Zmlkněte. Dostanu vás,“ varoval ho Harry, když se s lehkostí vyhýbal Snapeovým střelám a provedl odvetný útok.
„Taková hybris2!“
„Taková co?“
„Arogance.“
„Proč jste jednoduše neřekl arogance?“ zeptal se Harry, naštvaný Snapeovou neustálou potřebou poučovat.
„Protože to slovo znamená víc než jen prostou aroganci,“ vysvětloval Snape, když se pustil do dalšího kola útoku. „Hybris v sobě zahrnuje aroganci společně se záměrnou ignorancí a přehlížením varování. Často se tím odkazuje na jedince, kteří jsou zničeni kombinací těchto vlastností.“
Harry se ho pokusil přistihnout nepřipraveného, zatímco mu muž udílel přednášku, ale Snape se jen zaměřil na obranu, místo útoku. Jakmile Snape domluvil, vrhnul rychlou sérii kouzel a Harry musel kvapně kličkovat, aby se vyhnul zásahu. Ztratil přehled o míčcích u svých nohou a na jeden si stoupnul. Přetočil se, jak padal, aby se vyhnul kouzlu, ale byl tak soustředěný na unikání, že zapomněl dávat pozornost na černou linii a přistál s rukou na ní. Čára se náhle objevila nad jeho paží, a když se snažil odtáhnout, zjistil, že uvíznul. Byl zasažen Immobulem a nemohl dělat nic, jen tam ležet, zírat do stropu a proklínat své štěstí. Snape ho uvolnil z kouzla a Harry okamžitě vyskočil na nohy. Uháněl na protější stranu místnosti a sledoval Snapea, jak nechává zmizet černou lajnu a vrací nábytek na původní místa.
„Až se mi vrátí zpátky magie a budu mít hůlku, zopakujeme každý jednotlivý souboj,“ naléhal Harry, když Snapea probodával zúženýma očima.
Snape měl na sobě ten nejsamolibější výraz, jaký kdy viděl. „To uvidíme. Těším se na všechny své budoucí odměny.“
„Nebudu zakopávat o kouzla.“
„Bylo od vás pošetilé, že jste je ignoroval,“ poukázal Snape. „Pojďte, dorazí zanedlouho.“
Harry šel za ním do knihovny. „Vy jste věděl, že se mi to stane, že jo?“ zeptal se ho, když si přehrál trénink v hlavě. „Kouzly jste mi srážel míčky zpátky ke mně, místo abyste se jim vyhýbal, protože jste chtěl, aby zůstaly na mé straně. Divil jsem se, proč to děláte namísto útoku.“
„Všiml jsem si, že jim nevěnujete tolik pozornosti, kolik byste měl,“ potvrdil Snape. „Často opomíjíte ty drobné detaily, které jsou ale obvykle nejdůležitějšími aspekty.“
„Říkal jste mi, abych přemýšlel o těch míčcích jako o kouzlech. Nemůžu zakopnout o kouzla, nemůžu kouzlem ve vzduchu srazit jiné, nemůžu - “
„A to je přesně váš problém,“ vysvětlil Snape. „Myslíte až příliš na to, co nemůžete udělat, místo na to, co udělat můžete. Jak víte, že nemůžete zastavit kouzlo tak, že mu přerušíte dráhu jiným?“
Harry spustil sprchu. Pravdou bylo, že to udělal tehdy na hřbitově, když se střetl s Voldemortem, ale předpokládal, že se tak stalo jen díky stejnému jádru jejich hůlek. „Protože… můžete?“
Snape se jízlivě ušklíbl, když se posadil. „Jak jsem si myslel, nikdy jste to nezkoušel. Jen jste se domníval. Kolik ze svého vzdělání jste přijal jako fakt bez zpochybňování? Učebnice tvrdí, že létání za použití kouzla je nemožné, a přesto Pán zla i já sám jsme toto umění ovládli. Žijeme ve světě kouzel, Pottere. Přestaňte myslet na omezení a začněte přemýšlet o možnostech.“
„Kde jste se naučil létat?“
„Pán zla mě to naučil.“
„Může to dokázat kdokoliv?“
„Vyžaduje to dostatečnou úroveň koncentrace a ovládání. Teoreticky ano. Většina kouzelníků jednoduše nemají nezbytné sebeovládání, aby zkoncentrovali svoji magii. Je to podobné, jako naučit se používat dvě kouzla najednou.“ Zvedl hůlku a do vzduchu se vznesl lektvar na svaly a zároveň se zabouchly dveře od koupelny. Vrátil mast na okraj vany. „Mechanismus je velice jednoduchý. Místo soustředění se na jeden úkon, se soustředíte na dva.“
„Můžete takto použít jakákoliv kouzla, když máte dostatek soustředění a koncentrace?“ zeptal se Harry, když si mydlil nohy. „Přidat Avadu Kedavru k omračovacímu kouzlu?“
„Ne, jistěže ne,“ zavrtěl Snape hlavou. „Jak jsem již říkal, Avada Kedavra je obzvláště mocná kletba, která vyžaduje plné soustředění a koncentraci, aby správně fungovala. Dokonce i omračovací kouzlo by bylo negativně ovlivněno, kdyby se použilo zároveň s jiným. Nejlepší je využívat tuto metodu na jednoduché úkony.“
„Naučil vás i tohle Voldemort?“
„Ne, naučil jsem se to sám.“
„Přečetl jste si o tom v knize?“
„Ne, zkoušel jsem to, dokud jsem se to nenaučil.“
„Jak jste věděl, že to zvládnete?“ Harry si nanesl šampón vlasy.
„Nevěděl jsem, že to nezvládnu.“
„Jestliže se naučím tyhle dvojkouzla, můžu se naučit i jak létat?“
„Snad,“ řekl Snape hlasem, který zřetelně vyjadřoval jeho pochybnosti.
„Proč si to nemyslíte?“
„Možná jste se zlepšil, ale v Bradavicích jste vždycky býval spíše průměrným.“
To bolelo. Harry nikdy o sobě nepřemýšlel jako o mimořádně mocném ve srovnání se svými spolužáky. Měl dojem, že i Ginny měla více přirozeného talentu než on. Nicméně nikdy se nepovažoval za průměrného a být za něj prohlášen čarodějem, který byl všechno jen ne obyčejný, ho vážně žralo. Snape to neřekl tónem, který by naznačoval, že se snaží Harryho urazit nebo naštvat, ale tím hladkým sebevědomým hlasem, jenž používal, když se snažil odhadnout, který Smrtijed bude vybrán, aby ten večer Harryho mučil. Harry chtěl být víc než jen průměrným. Chtěl, aby jím byl Snape ohromený. Jakmile se mu vrátí magie, naučí se dvojkouzla a ukáže Snapeovi, že není podřadný kouzelník; že dokáže být mocný, jestliže bude chtít.
Harry vyšel ze sprchy a ručníkem se usušil. „Naučíte mě, jak létat?“
„Možná,“ odpověděl Snape hlasem, který naznačoval, že si nemyslí, že je taková věc možná. Přistoupil blíž a začal mu vmasírovávat lektvar do ramen.
Dříve Snape tvrdil, že jejich spolupráci ukončí po Voldemortově porážce. Harry neočekával, že bude souhlasit, ale ‚možná‘ naznačovalo, že Snape třeba znovu zvažuje rozhodnutí, zda se Harrymu poté, co se oba osvobodí, bude vyhýbat. Harry si věřil, že dokáže Snapea před ministerstvem ochránit. Kouzelnický svět mu bude potom, co zbaví svět Voldemorta, dlužit. Bude moci využít svůj politický vliv na vymáhání, aby Snapea neuvěznili ani nepotrestali. Ta těžká část bude přesvědčit Snapea, aby zůstal ve Velké Británii a učil ho, a nevypařil na nějaké vzdálené místo.
„Kdyby vám vrátili zpátky vaše místo v Bradavicích, vzal byste ho?“ Harry si natřel lektvar na nohy a postavil se, aby se vrátil do cely.
„Ne, nenávidím učení.“
Harry na něj zíral.
Snape na Harryho vyklenul obočí ve výrazu nevěřícnosti. „Myslel jste si, že si užívám vyučování těch nekompetentních tupohlavců?“ Protáhl se kolem Harryho a kráčel do mladíkovy klece.
Harry šel za ním. „Ale předtím jste tvrdil, že až zničíme Voldemorta, že se vrátíte k vyučování. Proč jste to říkal, jestliže tolik nenávidíte učení?“
„Myslím, že byste měl využívat své omezené mentální zdatnosti k produktivnějším účelům než jen na snahu zapamatovat si vše, co řeknu.“ Snape přešel ke stolu a obstaral Harrymu oběd.
„Přestaňte se snažit mě rozptýlit. Jestliže nenávidíte učení, proč jste říkal, že se k němu vrátíte?“
„Přestože bych si nikdy nevybral učit na dalším místě podobnému Bradavicím,“ vysvětloval Snape, když zpátky do hábitu zastrkával hůlku, „existuje v kouzelnickém světě jen několik pozic, kde umožňují člověku řádně provádět výzkum. Všechen formální výzkum musí být schválen ministerstvem magie nebo místním ekvivalentem téhož a často je jeden donucen provádět výzkum, který zrovna ministerstvo považuje za nezbytný. Vzhledem k ohromnému vlivu a moci našeho ministerstva se většina ostatních zemí řídí stejnými směrnicemi. Těch pár států, jež dávají výzkumu větší volnost, jsou žalostně zaostalé. Mimo ministerstvo bych si musel vybrat profesi, která mi poskytne přístup k obyčejně zakázaným ingrediencím. Byl bych donucen pracovat v nemocnici, učit nebo vlastnit svoji lékárnu.
Na rozdíl od mudlů, kteří v laboratořích vedou mnoho medicínského výzkumu, všichni Léčitelé pracují přímo s pacienty a já nesnáším nemocnice.“ Potřásl hlavou. „Také pochybuji, že by bylo mnoho nemocných, jež by mi dovolili poskytnout jim základní péči, natož teprve testovat nové experimentální léky. Brumbálova reputace byla navždy zkalena jeho naléháním, že mě najme na učení dětí, a to měl větší politický vliv než vy.“
„Já porazím Voldemorta!“ skočil mu Harry do řeči. „Jaký větší vliv chtějí?“
„Absolutní důkaz, že jsem vám nevymyl mozek. A vždycky budou existovat lidi, co mě budou podezírat. Jistě, také se najdou tací, kteří na moji reputaci budou nahlížet jako na přínos. Budou mě vyhledávat kvůli mému spojení s Pánem zla a předpokládat, že musím být velice mocný a chytrý, když jsem po tak dlouhou dobu zůstával vysoko v jeho přízni. Možná bych byl schopný najít si práci na extrémně výběrové škole v rámci soukromého doučování nebo získávání učňovského titulu. Musel bych jednat se studenty,“ řekl to slovo, jako kdyby to byla kletba, „ale měli by být vyšší kvality, to já bych si volil ty, které budu učit, a když dojde k výběru mezi studeny a zákazníky, dávám přednost studentům z důvodů, které by vám měly být zřejmé.“
„Nemůžete šikanovat své zákazníky,“ kvitoval Harry, když se pustil do dušeného hovězího.
„Přesně tak.“ Snape vyšel ven z mříží. „Nenechte se nachytat při čtení.“
„Nenechám,“ ujistil ho Harry s mávnutím ruky. Snape odkráčel, zmizel ve dveřích do knihovny.
Harry dojedl a natáhl se na postel hlavou ke dveřím. Četl si Fausta, zatímco čekal na Snapeův návrat, aby ho dovedl na mučení.
---
1 – Hitler, Mein Kampf
2 – slovo hybris v češtině údajně doopravdy existuje. Je tedy spíš archaické. Poznámku píšu, protože anglický ekvivalent je používán daleko běžněji, takže je možné, že Snape může předpokládat, že ho Harry zná. A mě nenapadlo žádné podobné, aniž bych z Harryho neudělala totálního ignoranta.