Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 45
Varování: mučení
@@@
Kapitola 45
Když uslyšel kroky na schodech, zavřel knihu a strčil ji pod matraci. Snape nechodil tak ztěžka jako ten, kdo se blížil. Harry se posadil na okraj postele a sledoval dveře knihovny s rostoucím nepříjemným chvěním u žaludku.
Dveře se otevřely a černovlasý Smrtijed, kterého Harry nepoznával, vstoupil dovnitř. „Pojď sem,“ řekl velícím hlasem a Harry sklouzl z lůžka a přešel k mřížím, ruce prostrčil skrz, aby se nechal svázat.
„Na kolena,“ nařídil Smrtijed, aniž by použil řetězové kouzlo, a Harry klesl na všechny čtyři. Mříže se otevřely a on se proplazil skrz otvor, venku se zastavil s očima upřenýma na Smrtijedovy nohy. Ty těžké černé boty se otočily a odkráčely zpět ke knihovně. Harry se držel za ním v diskrétní vzdálenosti s lehce vykolejeným pocitem. Proč nepřišel Snape, aby ho přivedl?
Smrtijed vyšlapal po schodišti do tréninkové místnosti, kde stála čtveřice dalších mladíků zabraná do konverzace. Harry na ně propašoval pohled, žádného z nich poznával, ačkoliv jejich tváře mu byly matně povědomé. Vzhledem k jejich odhadovanému věku předpokládal, že dokončili Bradavice krátce po jeho nástupu do školy.
„To je Potter?“ zeptal se jeden dychtivě.
„Jo, táhl se za mnou jako pejsek celou cestu od cely,“ řekl ten, který pro něj došel.
Jeden zavalitý v nadměrném hábitu přistoupil blíž, aby se lépe podíval. „Proč je totálně nahej?“
„Tys to neslyšel?“ zeptal se ten s tím dychtivým hlasem, když přešel stoupnout si před Harryho. Boty měl ošuntělé, spodek hábitu lehce roztrhaný a pokrytý cákanci bláta. „Snape ho píchá.“
„To si děláš prdel. Snape je buzna?“
„Né, vsadím se, že to dělá jen proto, že nemůže dostat žádnou jinou,“ řekl jeden a zbytek jich se rozesmál. Pokračoval: „Dokážete si představit někoho tak zoufalýho, že bych chtěl šukat s tím ošklivým hajzlem? Vsadím se, že Potterova prdel je ta jediná, kterou kdy měl.“
Harry planul vztekem. Doufal, že se Snape vrátí a zaslechne ty sračky, co o něm říkají. Harry se krotil a tvář udržoval prázdnou, potlačoval nutkání vyskočit na nohy a všechny je praštit do jejich samolibých obličejů.
Jeden z nich vydal znechucený zvuk. „Ještě že tak. Naši rodiče by mu nedovolili učit, kdyby věděli, že je to zasranej pedouš.“
„Óóó…“ Ten rozložitý se dramaticky oklepal. „Neříkej to! Budu mít noční můry!“
Jeden ze Smrtijedů obcházel Harryho, jako kdyby ho oceňoval. Harry jej sledoval, jak jen to šlo se skloněnou hlavou. Měl pocit, že tenhle Smrtijed je vůdce skupinky a tudíž s největší pravděpodobností zaútočí jako první.
„Je škoda, že nám není povoleno na tebe použít žádný bolestivý kouzla,“ říkal vůdce, zatímco chodil. „Ale nikdo neřekl, že nesmíme použít jiný metody.“
Nakonec se zastavil Harrymu po pravém boku a jednou z těžkých bot ho nakopl do žeber, skoro ho shodil na podlahu. Harry zůstal na místě a nevšímal si bolesti v boku, rozhodnutý nedopřát Smrtijedovi uspokojení z reakce.
„Jsi ubohý!“ Opět Harryho nakopl do žeber, silněji, a vyhodil ho z rovnováhy. Harry se zachytil levou rukou a udržoval tvář bezvýraznou, jako kdyby ty kopance nebyly nic.
„Co, ještě stále porazíš Pána zla? Nejsi nic než jen Snapeova šukací panenka.“ Vyplivl to jméno, jako kdyby mělo nechutnou příchuť.
Harry seděl bez pohnutí.
„Hej! Mluvím s tebou!“ Smrtijed přidupal před něj a zůstal tam stát. „Dívej se na mě, když s tebou mluvím!“
Harry dál hleděl na podlahu. Technicky neodepíral poslušnost, jelikož Snape mu říkal, aby se Smrtijedovi nikdy nedíval do očí, a Snape jistě měl vyšší hodnost než tito kokoti. Věděl, že za svůj vzdor se mu odvděčí bolestí, ale odmítal se k nim chovat s respektem, ne po tom, co právě řekli.
Smrtijed zaklel a namířil další kopanec na Harryho. Harry tvrdě potlačil svůj impulz se přetočit a vyhnout se mu, pevně se držel, když mu bota narazila do nosu a kosti křuply o sebe. Horká, oslepující bolest zabrnkala na jeho tělo a vyžadovalo to všechnu jeho sílu, aby se udržel na nohou a rukách. Pevně sevřel oči a nechal bolest se přes něj převalit, na okamžik nebyl schopný soustředit se na cokoliv jiného než svá muka. Nedokázal dýchat skrz rozbitý nos a krev mu stékala do hrdla a dusila ho. Otevřel ústa, aby vydechl, a krev se mu vylila z úst, navlhčila mu jazyk. Nevšímal si jí, celou svoji koncentraci zasvětil tomu, aby se udržel na nohou a nezkolaboval na podlahu, nestočil se ochranně do klubíčka, po čem toužil. Někdo ho tvrdě nakopl do levého stehna a on se zhroutil na zem, dočasně přemožený bolestí.
Jeden z nich přikázal: „Vstávej,“ jako kdyby byl jednoduše líný. Další bota ho udeřila do levé strany hrudního koše, když se ta slova opakovala: „Vstávej!“
Harry, rozhodnutý neukázat jim, jak mu jejich rány ublížily, se s úsilím vyhrabal na všechny čtyři. Zrovna se mu podařilo narovnat se, když mu něco silně a prudce udeřilo do pravého boku a on opět ztratil rovnováhu, skácel se a vyrazil si dech.
„Na kolena, ty malej sráči,“ rozkázal černovlasý s úšklebkem.
Nepředpokládali, že by to dokázal zvládnout. Dávali mu příkazy, o kterých si mysleli, že je nesplní, v naději, že jej potrestají za neposlušnost. Díky tomu vědomí se jeho zápas o postavení se na nohy stalo soubojem vůle. Zvládne to jen proto, že si byli jistí, že to nedokáže. S vynaložením veškeré síly se zvedl na všechny čtyři. Proudil jím adrenalin, maskoval bolest a dodával mu chvilkové nadšení. V kleku na rukou a kolenou, obklopen nepřáteli, lapající po dechu a krvácející, krev z nosu cákající na koberec, se přesto cítil silnější než kdy v životě.
„Hrome, ten ale vypadá,“ komentoval to ten rozložitý. „Hádám ale, že teď už je na to docela zvyklej.“
„Prostě budeme muset udělat něco jinýho,“ řekl vůdce. Harry slyšel rozepínání pásku a přísahal si, že jestli se pokusí donutit mu ho vykouřit, kousne.
Ten hlavní přistoupil blíž a stoupl si botou Harrymu na levou ruku. Váha těla mu vrazila prsty do koberce, ale Harry bolest jen sotva registroval, když se snažil nespadnout a odmítal zvednout hlavu. Pak rozeznal zvuk pásku letícího vzduchem jen sekundu předtím, než mu udeřil do páteře mezi lopatky. Vernon jej několikrát páskem přetáhl a on teď přijímal rány stejně jako vždy – v tichosti a bez známky bolesti. Navzdory kůži zakusující se mu do pokožky, krve stékající mu po tváři, ostré bolesti v nose, tupé u žeber, se cítil vítězoslavně. Verš ze Snapeovy básně ‚zkrvavenou hlavu nesehnul‘ se mu stále dokola opakoval v hlavě. Chtěl, aby ho nakopli, aby tak mohl znovu vstát. Chtěl jim ukázat, že nic, co mu mohou udělat, ho nikdy nezlomí.
„Drzej, malej fracek,“ supěl vůdce skupiny bez dechu z bičování. Pustil Harryho ruku a ustoupil o krok dozadu. Další nakopnutí do žeber jej poslalo na koberec. Překulil se a znovu si bez pobízení klekl, donutil své rozbolavěné končetiny k poslušnosti, když se opět zvedal nahoru. Kruh se kolem něj stáhnul a bota mu dupla na levou nohu.
„Vypadněte od něj!“ Snapeův hlas by dovedl zmrazit peklo.
Smrtijedi se rozestoupili a Harry spatřil Snapea vykračovat si místností v černém oblaku vzteku. Poklekl před Harryho, povědomou lahvičku lektvaru proti bolesti v ruce. Harry otevřel pusu a přijal několik loků. Věděl, že by se Snapeovi neměl dívat do očí v přítomnosti dalších Smrtijedů, ale když mu Snape něžně zvedl bradu a mávnul mu hůlkou před obličejem, uzdravil nos a zbavil krve, Harry se mu letmo podíval do tváře a uviděl, že je zkroucená a potemnělá zuřivostí, oči jen planuly. Byl to ten samý výraz, jaký Snape míval, když byl naštvaný na Harryho, a Harry nikdy v životě nebyl tak rád, že ho vidí.
Poté, co Snape Harrymu vyléčil nos, uvolnil mu bradu a přesunul se, aby mu prohlédl záda. Harryho tělem prolétla magie, zmírnila palčivou bolest jen do mírného pobolívání.
Snape se zeptal chladným, naštvaným tónem: „Kde jinde jsi ještě zraněný?“
„Žebra, pane,“ pronesl Harry a posadil se na paty, aby Snapeovi nastavil hrudník.
Snapeovy černé oči prolétly přes Harryho hrudník, zatímco se magií vtlačil do mladíkova těla a kontroloval rozsah zranění. Podle všeho neměl zlomené žádné žebro, jelikož se Snape postavil, přistoupil k němu blíž, nohu mu pevně přitiskl k boku a přehodil přes něj plášť, jako kdyby ho zaštiťoval před Smrtijedy. Harry spočinul ve Snapeově stínu a lektvar proti bolesti mu zmírňoval bolest žeber a končetin. Diskrétně sledoval Smrtijedy, kteří ztuhli jako zajíci, když ucítí pach lišky.
„Kdo je za toto zodpovědný?“ Snapeův hlas neztratil nic ze svého hněvu nebo ledu. Harry si to vychutnával, věděl, že je Snape potrestá za jeho zranění.
Všichni Smrtijedi se místo odpovědi jen znepokojeně ošili.
„Crucio!“ zavrčel Snape a postupně ho použil na jednoho po druhém. Ti padli na zem, řvoucí a kroutící se v bolesti.
„Můj otec - !“ vykřikl jeden z nich, když je Snape konečně uvolnil.
„Váš otec,“ zuřivě zavrčel Snape, „by na vás sám použil Crucio, kdyby věděl, že jste neuposlechl přímá nařízení Pána zla. Ze všech - “
„Neuposlechli? My jsme ne - “ zeptal se Smrtijed třesoucím se hlasem.
„Nemysleli,“ doplnil Snape tím samým tónem, který používal, když urážel Harryho ve třídě. „Vy pitomí - “
„Co se děje, Severusi?“ Několik dalších Smrtijedů vstoupilo od trůnního sálu. Snape odstoupil od mladíka směrem k příchozím mužům. Na něj namířil hůlkou a Harry ucítil, jak se mu postavily vlasy na zátylku, když k němu letělo ševelissimo. Okamžitě co bylo kouzlo posláno, Snape odvrátil hlavu.
Harry si nebyl jistý, proč to udělal. Možná proto, že strávil většinu dne vyhýbáním se Snapeovým kouzlům. Možná proto, že se Snape odvrátil a Harry věděl, že mu to projde. Ať už byl důvodu jakýkoliv, skrčil se a přitiskl hlavu nízko k zemi, jako kdyby se ukláněl. Cítil, jak jej kouzlo minulo. Z mravenčení elektřiny mu zamrzlo srdce, neboť jen tak tak jej nezasáhlo do pravého chodidla. Nicméně hukot mu nezaplnil uši a on věděl, že kouzlu úspěšně uniknul. Zvedl hlavu, jak jen se odvažoval, a skrz ofinu propašoval letmý pohled na Smrtijedy.
„Váš syn zranil otroka,“ řekl Snape Smrtijedovi s plnovousem, který se postavil vedle vůdce skupiny. „Nemáme se ho dotýkat před pánovým příchodem.“
„Idiote,“ otec vrazil svému synovi záhlavek. „Chceš zakusit Crucio přímo od Pána zla?“
„Omlouvám se, tati,“ omluvil se černovlasý hlasem, který zněl, jako kdyby byli stále v Bradavicích.
„Běž pryč!“ přikázal otec mávnutím ruky. „A drž se dál od problémů.“
Mladší Smrtijedi se společně odplížili.
Snape pro něj vyčaroval kožený obojek a vodítko a zatahal za něj, než zavedl Harryho ke svému oblíbenému křeslu. Varoval: „Je nebezpečné nechat ho vzpírat se Temnému pánovi,“ když si sedal. Harry usedl Snapeovi u nohou, očima se soustředil na koberec.
Pět Smrtijedů se také posadilo. Otec zaujal místo vedle Snapea v křesle s vysokým opěradlem, mávnutím ruky odmítnul Snapeovy obavy.
„Zaslouží-li si hněv Pána zla, bude potrestán dostatečně, aby ho to odradilo.“
„Jestli to považujete za moudré,“ řekl Snape hlasem bohatým na pochybnosti.
„Kdybych ho hýčkal, nikdy by z něj nebyl muž,“ řekl Smrtijed. „Minulý víkend zabil tři mudlovské šmejdy, kteří se schovávali v Londýně.“
„Velmi pěkné,“ pochválil Snape. „Myslel jsem, že všichni už opustili zemi.“
„Ne, mnozí jsou stále tu,“ vložil se do toho jeden Smrtijed na gauči. „Někteří si stále myslí, že je jejich spasitel zachrání.“
„Jsou to hlupáci.“ Snapeovy prsty pročísly Harryho vlasy, lehce ho poškrábaly na temeni hlavy. Harry zavřel oči a opřel se o Snapeovu nohu v požitku z laskání. Nikdy si nemyslel, že hlazení může být tak dobré. „Čím dříve si uvědomí, že Pán zla nebude nikdy poražen, tím lépe pro nás pro všechny.“
„Tak to můžete vidět vy, Severusi,“ pronesl ten s hlubokým hlasem, který se usadil naproti Snapeovi. „Ale já si užívám lov. Doufám, že tenhle ‚odpor‘ ještě nějakou dobu potrvá.“
„Přeji si, abych se sám víc účastnil, Mulcibere,“ řekl Snape. „Mimochodem, jak se má váš syn? Doručování mé pošty je velice nespolehlivé a ještě jsem nedostal odpověď na poslední dopis, co jsem poslal.“
„Dnes odpoledne se vrátil ze Severní Ameriky a měl by večer dorazit společně s Pánem zla,“ odpověděl Mulciber.
„Těším se, až jej uvidím.“
„Jak to pokračuje za velikou louží?“ zeptal se Smrtijed se skřípavým hlasem. „Dostali už Amíci a Kanaďáné rozum?“
„Získali jsme několik oddaných stoupenců, ale víte, jak jsou tam čistokrevní spíše zřídkaví.“
„Ano, slyšel jsem, že Kanada a Státy jsou plné polokrevných a mudlovských šmejdů,“ souhlasil další Smrtijed, hlas prosycený zhnusením. „Je nechutné, jak dovolili pošpinit své krevní linie.“
Snapeovy prsty dále hladily Harryho zátylek bez zastavení, jako kdyby ho neurazili přímo do obličeje. Možná nevěděli o Snapeově původu. Belatrix nevěděla, že je Voldemort nečistokrevný.
„Je to pravda, byl jsem tam. Špinavé, hlučné místo,“ dodal Smrtijed s drsným hlasem.
„Můj syn navázal kontakt s věrnou skupinou čistokrevných, kteří po generace udržují své rodové linie čisté,“ informoval je Mulciber. „Jsou víc než ochotní zabrat tu zemi jménem Pána zla. Říkal mi, že několik z nich se nabídlo, že by přijeli do Anglie bojovat.“
„Nepotřebujeme je,“ řekl otec.
„Nebuďte tak ukvapený, Molocku,“ vyčinil mu Smrtijed s tím skřípavým hlasem. „Možná nepotřebujeme jejich pomoc ve vojenských záležitostech, ale já mám dvě dcery, které hledají milé čistokrevné mladíky k sňatku. Dával bych přednost nemít za zetě Američana, ale jestli mám volit mezi Amíkem a poloviční krve, beru Američana.“
„A co Corson?“ zeptal se Snape. „Nemá syna ve věku vaší nejstarší dcery?“
„Víte, jak je Carina vybíravá,“ povzdechl si Smrtijed. „Chce jen to nejlepší. Má toho až příliš po své matce.“
Všichni Smrtijedi vydali soucitné povzdechy. Harry nevěřícně naslouchal, zatímco jeden ze Smrtijedů vyprávěl strašně legrační příběh o své ženě a její zálibě v kupování nového nábytku a přestavování bytu, aniž by to s ním konzultovala. Naneštěstí nevědomky zakoupila konferenční stolky ze dvou různých panství, které spolu byli v konfliktu, a ty dva kusy nábytku se pustily do rvačky v obývacím pokoji. Všichni Smrtijedi se rozesmáli a i Harry musel spolknout úsměv. Byla to zvláštní připomínka toho, že i jeho nepřátelé jsou lidé. Pod tím černým hábitem byly pro něj všichni zaměnitelní, ale teď, když je slyšel klábosit o svých rodinách, připomnělo mu to, že i oni mají své milované. Nelíbilo se mu to. Zabít otce, dítě, manžela, manželku, sourozence… zabít někoho se jménem a rodinou bylo velice odlišné od vraždy bezejmenného individua, kterého nikdy předtím neviděl. Zajímalo ho, jestli kvůli tomu na něj Snape používal ševelissimo. Snažil se vypnout zbytek jejich konverzace, jen napůl poslouchal, když Smrtijedi probírali blížící se svatbu jedné z dcer toho se skřípavým hlasem.
Naštěstí netrvalo dlouho, než se Snape postavil a ostatním oznámil: „Dorazil Pán zla.“
Harry lezl za ním, když spolu s ostatními Smrtijedy přešli do trůnního sálu, kde už čekali mladší Smrtijedi. Hlavní dveře se rozrazily a dovnitř napochodoval Voldemort, následovaný několika lidmi v černém plášti. Harry v úkloně přitiskl hlavu k zemi, zatímco se ostatní Smrtijedi naráz poklonili.
„Severusi,“ ozval se Voldemortův vysoký, chladný hlas. „Dovolil jsi jim začít beze mě?“
„Ne, můj pane,“ řekl Snape. „Mládež ho vytáhla z klece bez mého svolení.“
„Crucio!“ Harry s uspokojením naslouchal jejich křiku. Bábovky. On dokázal zvládnout Voldemortův Cruciatus bez řevu. Jak poslouchal, koutkem oka zahlédl pohyb. Letmo se ohlédl a spatřil Nagini plazit se po podlaze. Bylo těžké skrýt svoji radost. Dokázali to! Přesvědčili Voldemorta, že je zlomený! Voldemort odstoupil a Nagini se vinula za ním. Snape se otočil a přešel přes místnost k člověku, který vyšel naproti ho pozdravit. Harry chtěl zůstat a sledovat Nagini, ale obojek a vodítko ho donutilo jít za Snapem.
„Severusi!”
„Sethe.”
Na přivítanou si podali ruce.
„Jak ses měl?“ zeptal se Seth, v hlase zjevné potěšení.
„Měl jsem se dobře.“ Snape se rozešel zpět do tréninkové místnosti a táhl Harryho s sebou. „A ty?“
„Nemohlo být lépe,“ odpověděl mu Seth vzrušeně. „Našel jsem pro Něj ve Státech několik přívrženců a celou jednu kolonii v Kanadě. Velice se od nás odlišují způsoby, které bys shledal fascinujícími. Ale co je důležitější, potkal jsem tu nejkouzelnější čarodějku. Má ten jižní přízvuk, kterému jednoduše s láskou naslouchám, a ona je bezpochyby ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl. Také je do mě bláznivě zamilovaná.“
Snape se zasmál. „To jsi celý ty, Sethe. Překvapuje mě, že se s tebou nevrátila.“
Harry se plazil rychleji, aby je slyšel, celá konverzace jej zaujala. Předpokládal, že Seth bude tím synem Mulcibera, se kterým si Snape vyměňoval korespondenci. Nikdy předtím neslyšel nikoho se Snapem mluvit s takovou vřelostí a přátelstvím. Bylo zvláštní dozvědět se, že Snape měl mezi Smrtijedy přátele. Původně ho Harry z toho trochu podezíral, neboť když Lucius navštěvoval Bradavice, aby se podíval na famfrpálová utkání, vždycky se zdálo, že je Snapeův přítel. Nicméně během jeho uvěznění se Snape choval ke všem Smrtijedům velmi nepřátelsky, Luciuse nevyjímaje.
„Chtěla, ale její otec to zakázal. Je velice staromódní,“ řekl Mulciber a z jednoho podnosu levitujících kolem vytrhl sklenku vína a uvolněně se posadil na gauč.
Snape si sám vzal skleničku a posadil se zase do svého oblíbeného křesla. Harry se vrátil na své místo u jeho nohou. „Budu rád, až Pán zla uvolní svá omezení a já budu moci znovu cestovat. Nedovedeš si představit, jaké to je být tu uvězněný s nespolehlivými sovami.“
„To si radši představovat ani nechci,“ řekl Mulciber. „Nicméně získal jsi za to pro sebe velikou cenu.“
„Ano, to ano,“ odpověděl Snape a Harry na sobě ucítil jejich pohledy. „Je to jediný důvod, proč jsem ještě neodešel.“
„Je docela povolný. Jeho otec měl daleko víc ducha.“
„To i on, původně.“ Snape umístil prst Harrymu pod bradu a zvedl mu hlavu. Harry držel oči sklopené k zemi a předstíral, že nic neslyší. „Zezačátku značně bojoval.“
„To sis musel užívat.“
Snape mu pustil bradu a prsty mu pročísl vlasy. Mladík se opět přitiskl ke Snapeovým dlouhým prstům a sklonil hlavu, aby ho muž mohl pohladit na šíji.
„Nemáš ani ponětí.“
„Takže jsi jeho trénink už dokončil?“
„Těžko, bude trvat ještě mnoho let, než dosáhnu svého cíle.“
„Let? Co je tvým cílem?“
„Mám v úmyslu ho vykastrovat,“ odpověděl Snape chladným hlasem. Harry musel strašně usilovně bojovat, aby si udržel prázdný výraz a ochranně si rukama nepřikryl genitálie. Varlata se mu stáhla, jako kdyby se snažili utéct zpátky do těla se schovat. Kastrace? Snape nemohl mluvit vážně.
Mulciber nízce zapískal. „Když se mstíš, Severusi, tak se mstíš,“ řekl v posvátném úžasu. „Zatím jsi nedostal od Pána zla svolení?“
„Povolil mi to,“ přikývl Snape. „Za předpokladu, že jej budu mít pod sedativy po dobu zotavování. Nicméně čekám, až mě nejdřív o to otrok sám požádá.“
„Požádá o to?“ Mulciber se málem udusil vínem. „Jsi šílený. Žádný muž by o tohle nikdy nepožádal.“
„On to udělá.“ Snapeův hlas byl plný sebedůvěry. „Ohromilo by tě, o co všechno žádá.“
Snape musel lhát; bylo to spíš představení pro Mulcibera než vyjádření toho, čemu ve skutečnosti věřil. Věděl, že si Harry vysoce cení svého přirození a nikdy by nežádal o jeho odstranění. Nemluvě o skutečnosti, že ač se to navenek jevilo jakkoliv, Harry nebyl tím poslušným otrokem. Kdyby se ho Snape snažil krmit jako psa v době, kdy by nebyl Voldemort poblíž, Harry by ho kousnul. Mladík se Snapeovi podřizuje a dovoluje mu, aby s ním zacházel jako s domácím mazlíčkem nebo věcí v trůnním sále, ale nikdy mimo, a Snape to věděl.
„Už jsi zabil toho vlkodlaka?“ zeptal se Mulciber.
„Už nějakou dobu, co jsem byl umístěn sem, jsem ho nebyl schopen stíhat. Možná nechám toho otroka, aby ho dorazil jako důkaz loajality ke mně.“
Harry si zabránil otřást se. Snape byl tak dobrý v předstírání zlosyna, až i jeho skoro oklamal. Snape dokázal, že je schopný bez problému zavraždit člověka na dálku, aniž by ho chytili, takže pro Harryho bylo těžké uvěřit, že profesor Lupin přežil tak dlouho díky Snapeově neschopnosti ho zabít.
Mulciber se zachechtal. „To ti vážně musím nechat, jsi velice vynalézavý.“
„Plánoval jsem si to už od doby, co přijel do Bradavic s tváří svého otce. Ale dost už o tom, toužím se dozvědět víc o tvé cestě. Zamýšlí Temný pán převzít moc nad oběma kontinenty?“
„Neptal jsem se na detaily. Prostě jen dělám, co mi přikáže,“ řekl Mulciber. „Avšak myslím si, že ještě nějakou dobu nebude rozšiřovat své území přes Atlantik. Jeho podpora tam vždycky byla spíše lokální a většina kouzelníků už teď žije v odloučení od mudlů v soběstačných koloniích. Nejspíš jsi slyšel pravdu o amiších a hutteritech a je toho víc. Kansas vypadá nudně a prázdně, dokud ti neprozradí odhalovací kouzla, a některá města, která mají v Kanadě, jsou úžasná. Och, a než zapomenu…“ Natáhl se do kapsy hábitu a vytáhl balíček, který předal Snapeovi. „Další jedy Nového světa. Tyto jsou z Východních provincií.“
„Děkuju ti.“ Snape zastrčil krabičku do hábitu. „Jak jsem psal ve svých dopisech, těch ostatních vzorků, co jsi mi poslal, si velice vážím. Pán zla byl nanejvýš potěšený lektvary, které jsem pro něj uvařil.“
„Ano, zmiňoval se mi o tom. Děkuji, že jsi mu řekl, že jsem ti ingredience opatřil já. Velmi jsi mi pomohl. Což mi připomíná…“ Předklonil se na gauči. „Co se stalo mezi tebou a Averym?“
Snape si znechuceně odfrknul.
„Neříkej mi, že to souvisí s tím, jak si přisluhoval zásluhy za tu tvoji vraždu. To už bylo dávno.“
„Nezměnil se. Už od dob, co jsme byli dětmi, si připisoval zásluhy za mé úspěchy. Toleroval jsem to pro dobro našeho přátelství, ale už déle mu nebudu dovolovat brát mi to, co je mé.“
„Otrok patří Pánovi zla, ne tobě,“ namítal Mulciber. „Je - “
„Ale byl mi udělen do péče za mé věrné služby. Avery se rozhodl, že si chce toho otroka vzít a pokusil se tak udělat před Pánem zla, abych jej nemohl zastavit. Bránil jsem se a v průběhu získal přízeň Pána zla. Poté se ode mě dožadoval přístupu k němu čistě jen proto, že si myslel, že na něj má nárok. Když jsem i nadále odmítal – jak je mé právo – zosnoval s ostatními spiknutí, aby mě sesadil z mé pozice. Úspěšně sesadil,“ zdůraznil Snape, „což ohrozilo moji práci pro Pána zla. Avery nedokázal otroka řádně zvládnout a tak jsem se vrátil na své místo na rozkaz Temného pána. I přes skutečnost, že jeho problémy nejsou ničím jiným než důsledkem jeho neschopnosti, informoval každého, kdo byl ochoten naslouchat, že otroka trénuji, aby zabil Pána zla. Stále existuje mnoho těch, kteří mu věří.“
Harry nevěřil vlastním uším. Snape se s Averym přátelil předtím, než se Avery pokusil Harryho znásilnit? Jak se v myšlenkách vracel k tomu, co se stalo ten děsivý den, když ho Snape znásilnil, vzpomněl si, jak byl Avery ohledně celé té aféry naštvaný. Pamatoval si, jak po té události se Avery strašně snažil dostat nad ním kontrolu, přestože předtím k tomu neprojevil žádné sklony. Vážně si Snape znepřátelil jednoho ze svých mála kamarádů proto, aby ochránil Harryho před znásilněním sadistou?
Mulciber si odfrknul. „To nemyslíš vážně. Jsi jedním z nejvěrnějších mužů, co znám.“
„Jen málo lidí by s tebou souhlasilo,“ odpověděl Snape, tělo se mu napjalo. „Zeptej se ho sám, jestli mi nevěříš. Zjednodušeně, chce toho otroka, protože má pocit, že jako čistokrevný si ho víc zaslouží. Já jsem si prošel peklem na to, abych se vzdal své odměny. Potter je můj a já se o něj s nikým nebudu dělit, ani nikomu nedovolím mi ho vzít,“ prohlásil Snape tvrdým hlasem a s prsty zaťatými Harrymu do šíje.
Ta majetnickost a přesvědčení ve Snapeově hlase vyslali skrz Harryho nenadálý vzrušující záchvěv. Snape lhal a prohlašoval, že nezabil Hathawaye za to, že Harryho sexuálně zneužíval, ale teď už o tom nebylo pochyb. Harry se neměl čeho bát od ostatních tak dlouho, dokud Snape zůstane ve Voldemortově přízni, a Snape byl dostatečně mocný a chytrý, aby tam zůstal natrvalo. Když Snape zdvihl ruku, aby jej znovu polaskal na šíji, Harry se opřel o jeho nohu a přitulil se mu ke kolenu.
„Slyšel jsem, že ses změnil na homosexuála, Severusi, ale - “
„To vůbec tak není,“ namítal Snape. „Šoustám ho jen kvůli tomu, co představuje. Navíc donedávna sem Pán zla povoloval přístup jen nejužšímu kruhu a já odmítám žít v celibátu. Mám v úmyslu navštívit naši drahou přítelkyni Frynu hned, jak budu moci.“
„Půjdu s tebou,“ řekl Mulciber a zpátky se pohodlně opřel na gauči. „Neodmítnul bych dobrou soulož.“
„Ta jižní Kráska tě zanechala neuspokojeného?“ zeptal se Snape.
„Přeje si zůstat pannou až do svatby.“
Snape se vysmíval: „Jak tě znám, tak to nevydrží.“
„Ve skutečnosti, chci se s ní oženit,“ pronesl Mulciber tichým hlasem.
Snape skoro upustil svoji skleničku s vínem. „To nemyslíš vážně.“
„Ale ano,“ potvrdil Mulciber. „A ne kvůli tomu zákazu, pokud si to myslíš. Merline, Severusi, ona je dokonalá; duchaplná, oddaná, laskavá – nedívej se na mě takhle.“
„Přísahal jsi, že dřív zemřeš, než se oženíš.“
Mulciber se zasmál. „To bylo už dávno. Od té doby jsem dospěl. A tehdy jsem ji neznal. Je mi nanic z toho být sám, chci někoho, s kým mohu sdílet svůj život. Přísahám ti, kdyby ode mě žádala, abych se nikdy nedotkl žádné jiné ženy, udělám to, pokud to znamená, že zůstane se mnou.“
Snape si pohrdavě odfrknul.
„Kdybys vytáhl hlavu z laboratoře aspoň na deset minut a dal šanci nějaké dívce, možná bys to cítil stejně. Neomládneme a já bych rád měl děti dřív, než budu příliš starý, abych své chlapce naučil řádným soubojům.“ Znovu se předklonil a tón hlasu se mu změnil do prosebného a starostlivého. „Vrať se se mnou do Ameriky, Severusi. Dámy tam milují náš přízvuk a nebudeš mít problém najít si čistokrevnou ženu nebo i dvojí krve, s kterou by ses mohl oženit. Zapomeň na minulost. Zapomeň na něj.“ Pokynul k Harrymu. „Tyto stíny minulosti tě budou pronásledovat, dokud je nenecháš jít. Nemarni svůj život na pomstu.“
„Oceňuji tvoji starostlivost, ale nemám pocit, že bych svůj život marnil,“ řekl Snape chladným tónem.
Mulciber zvedl ruce ve výrazu kapitulace a opřel se o opěradlo. „Byl to jen návrh. Měl bys alespoň přijet sklidit rostliny, které potřebují být zpracovány hned po utrhnutí. Do té krabice jsem dal seznam druhů, které jsem z tohohle důvodů nebyl schopen sesbírat. Víš, jak mizerný jsem v lektvarech.“
„Pamatuji si.“ Vřelejším hlasem Snape dodal: „Nevěřil bych ničemu, co bys připravil ty. Domníváš se, že tě Pán zla pošle zpátky?“
„Požádal jsem o to a jsem si docela jistý, že ano. Pokud má mít nějakou - “
„Tak tady schováváš svého mazlíčka?“ Belatrixin zpěvavý hlas byl pro Harryho jako skřípot nehtů o tabuli.
„Belatrix!“ Mulciber se postavil a vyšel ji pozdravit. Snape zůstával ve svém křesle a Harry se nehnul ze svého postavení, zády k Belatrix.
„Budeš mi muset říct o své cestě později. Jsem na řadě, abych si dnes večer pohrála s mazlíčkem. Nevycvičil jsi ho dobře, Severusi,“ stěžovala si. „Měl by prokazovat respekt těm lepším.“
Snape se postavil. „Neslyší tě. Použil jsem kouzlo, abych mu zabránil vyslechnout naši konverzaci.“
„Proč bys to dělal? Neprohlašoval jsi, že je zlomený?“ Zeptala se Belatrix kousavě.
„Z mnoha důvodů,“ odpověděl Snape. „Ale ten hlavní je, abych mu zabránil předávat informace v rámci naší skupiny, nebo je vynášet ven v případě, že by jej kdy zachránili.“
„Jsi tak paranoidní.“ Vytrhla mu vodítko a tvrdě za něj zatáhla. Harry přepadl dozadu, zachytil se, a přitom se přetočil na ruce a nohy. Rozšířenýma očima zíral na její hábit, jako kdyby neočekával, že ji tu uvidí.
„Pojď, mazlíčku, trochu si s tebou pohrajeme.“ Rozešla se zpátky k trůnnímu sálu a tvrdě ho vláčela s sebou, Harry se jen snažil udržet s ní krok.
Dovedla ho do trůnního sálu, kde dlel Voldemort. Rozhlédl se po Nagini, jak jen to šlo se skloněnou hlavou, ale nikde ji neviděl. Jakmile do jeho zorného pole vpadl Voldemortův hábit, okamžitě se hluboce poklonil až k zemi. Belatrix to neočekávala a její kroky zaváhaly, když ji zaskočil tím, že se přestal pohybovat. Nemohla na něj křičet, ani mu vyčítat, že se poklonil Pánovi zla, takže předstírala, že to ona měla v úmyslu zastavit, a ne že on zastavil ji. Skryl svůj úsměv. Užíval si, když je mohl ovládat, třebaže takovými drobnými detaily, ale přesto bylo riskantní v tom pokračovat a dnes večer se už postavil těm mladým Smrtijedům. Předsevzal si, že po zbytek noci bude nejposlušnější, co kdy byl, aby zajistil, že o jeho zlomení jsou přesvědčení všichni.
„Děkuji za tento dar, můj pane,“ zavrněla hlasem naplněný posvátnou úctou a chtíčem. Harry vnitřně protočil oči. Tuto odměnu získala zaslouženě, a přesto se chovala, jako kdyby ji ji dal kvůli tomu, že jí nadržuje.
„Vážím si tvého vynaloženého úsilí, Bello,“ odpověděl Voldemort s náznakem pobavení v hlase. „Užij si odměnu.“
„Užiju, můj pane.“ Odstoupila a švihnutím hůlky nechala zmizet vodítko a obojek. „Crucio!“
Harry vypustil zmučený výkřik a svíjel se na podlaze. Buď si musel na Cruciatus už zvyknout, nebo mu analgetický lektvar stále koloval systémem, protože jej to nebolelo jako na začátku, kdy stěží dovedl myslet na cokoliv jiného než bolest. Buď jak buď, byl rád, že Belatrix byla tak nudně předvídatelná. Jak Belatrix na něj i nadále používala kletbu, Voldemort vstoupil do jeho mysli a on mu podstrčil vzpomínky na předchozí mučení. Když kouzlo zdvihla, tělo se mu nekontrolovatelně třáslo doznívajícími účinky.
„Pojď sem, zlatíčko.“ Její tón by se skoro dal považovat za láskyplný.
Jelikož byl Harry od ní odvrácený, předstíral, že ji neslyšel. Nervózně zasyčela a přešla, aby se postavila před něj.
„Ke mně!“ rozkázala Belatrix, dupla nohou a trhla hůlkou směrem k podlaze.
Harry se pokusil k ní doplazit, ale končetiny se mu odmítaly pořádně hýbat a zabralo mu značnou dávku úsilí dostat se jen o píď kupředu.
„Rychleji, mazlíčku.“ Švihla hůlkou a rozsekla mu tvář. Dál se plazil vpřed, zatímco ona znovu a znovu švihala hůlkou a jemu se na kůži otevíraly další rány. Konečně dospěl k jejím nohám a přitiskl čelo na chladný mramor, doufal, že ji to uklidní. „Měli bychom ho nechat, aby nám sloužil. Zdá se to jako plýtvání, mít otroka a nenechat ho pracovat. Crucio!“
Harry zakřičel v agónii. Utekl za své zdi a snažil se odstřihnout se od bolesti, když ona znovu a znovu používala kletbu. Mučení nikdy netrvalo příliš dlouho, ale teď, když Voldemort považoval Harryho za ochočeného, nevypadalo, že by spěchal s odchodem.
Konečně se ozval Voldemortův chladný hlas. „To by pro dnešek stačilo, Bello. Musím jít.“
„Děkuji vám, můj pane.“ Byla horší než mrouskající se kočka.
Někdo vedle Harryho poklekl, ale ten byl příliš unavený, než aby otevřel oči. Ke rtům se mu přitiskla lahvička a on ji vděčně vypil. Když se mu flakónek odtrhl od úst, nechal své tělo ochabnout, předstíral, že už omdlel. Belatrixiny podpatky na odchodu klapaly po podlaze a kroky ostatních ji následovaly. Ke krku se mu přitiskly studené prsty a on z toho dotyku poznal, že to vedle něj klečí Snape.
„Och a Severusi?“ Harry vedle sebe cítil, jak se Snapeovo tělo napjalo, když Voldemort vyslovil mužovo jméno. „Už mě nudí ty romantické scény. Teď ti věří úplně, ne?“
„Ano, můj pane,“ odpověděl Snape. „Ty tréninkové lekce zabraly lépe, než jsem očekával.“
„A můžeš se k němu chovat krutě, aniž bys ztratil jeho důvěru?“
„S omezením, můj pane, ale z větší části ano.“
„Tak mi předveď degradaci. Ukaž mi, jak moc ho dovedeš ponížit a on se přesto připlazí zpátky k tobě.“
„Ano, můj pane,“ odpověděl Snape hladce, tělo se mu uvolnilo. Harry ucítil, jak ho zvedají úponky Mobilicorpa, pak ztratil vědomí.
~
Vzbudil se ve vaně. Snape na sobě měl jenom bílé triko a černé kalhoty. Vlasy stažené dozadu odhalovaly intenzivní soustředění na jeho tváři, když přejížděl žínkou Harrymu po levém chodidle.
„Jsou pryč?“ zeptal se, snažil se rozpomenout, proč je ve vaně. Bylo mu to dobře známé, přesto na to jeho popletený mozek nemohl přijít.
Snape se na něj zamračil. „Máte ten nejrychlejší metabolismus, s jakým jsem se kdy setkal. Neměl byste být vzhůru.“
Och, ano, Cruciatus. „Nechci spát,“ vysvětloval Harry se zívnutím. Voda ve vaně byla teplá a velmi uklidňující.
Žínka se pomalu propracovávala vzhůru po Harryho noze. „Potřebujete odpočívat, aby se vám uzdravilo tělo.“
„Vy mě uzdravíte,“ řekl Harry.
„Ano, ale zítra vůbec nebudete schopen trénovat, pokud neumožníte tomuto lektvaru, aby zklidnil vaše nociceptory,“ vyplísnil ho Snape něžně.
„Mám rád trénink.“
„Já vím.“
„Je to moje nejoblíbenější činnost.“
„Toho jsem si dobře vědom.“ Snapeův hlas byl bohatý a teplý jako horké kakao.
„Až na to, když prohrávám.“
„Můžete dávat vinu akorát sobě.“ Žínka se dostala Harrymu až na hrudník.
„Vážně jsem chtěl tentokrát vyhrát,“ stěžoval si Harry.
Snapeova levá ruka se natáhla před Harryho. „Opřete se mi o paži.“
Harry se předklonil, hlavou spočinul Snapeovi na rameni. Snape ho pevně držel a roztíral mu lektvar na záda. Mladík zavřel oči a poddal se tomu objetí, vdechoval Snapeovu vůni.
„Proč se Voldemort ptal, jestli vám věřím?“ zamumlal Snapeovi do ramene.
Žínka se přestala hýbat. „Co jste to řekl?“
Harry neochotně zaklonil hlavu, aby mohl mluvit zřetelněji. „Voldemort říkal, že ho romantika už nudí a že chce vědět, jestli vám věřím. Proč to říkal?“
„Překvapuje mě, že jste ho slyšel,“ řekl Snape, když se žínka opět rozpohybovala.
„Slyšel jsem spoustu věcí.“
Po chvíli Snape vysvětlil: „Nechtěl jsem k vám být v ložnici krutý, ale Pán zla by získal podezření, kdybych s vámi jednal laskavě. Sdělil jsem mu, že k vám budu milý, abych vás přiměl k větší poslušnosti.“
„A teď ke mně budete zlý?“
Snape Harryho jemně položil zpátky do vany a začal mu natírat lektvar do pravé paže. „Ve vzpomínkách, které mu ukážu, budu krutý, jen jak bude nezbytné.“
„Ale nikde jinde?“
„Ne.“
„Nevykouřím vám ho, jestliže ke mně budete zlý,“ naléhal Harry. „Je mi jedno, co jsem slíbil.“
Snape na něj použil bublinové kouzlo. „Spěte.“ Položil Harryho tak, že bylo tělo mladého kouzelníka celé ponořeno do mléčné tekutiny. Nemělo smysl zůstávat vzhůru, tak Harry usnul.