Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 46
Kapitola 46
Harry se posadil a našel Snapea stát na druhé straně mříží, jak ho sleduje.
„Mám něco, co vám chci ukázat.“ Pokýval rukou, aby ho Harry následoval, a Harry sklouzl z postele, cupital přes celu. Společně přešli do prádelny a Snape se vedle dveří zastavil, prsty stočil kolem kliky.
„Tohle se nikdo nikdy nesmí dozvědět,“ řekl Snape. „Musí to zůstat mezi námi.“
„Rozumím,“ přikývl Harry.
Snape otevřel dveře a vkročil do úzkého, zahnutého pokoje. Po jejich pravé straně z cihlové zdi vystupovaly pračka se sušičkou, mezi nimi byly nacpané hromádky černého a červeného prádla. Na druhém konci se klikatily schody vedoucí ke dveřím ze sklepení. Harry se pustil po schodech za Snapem, a jak stoupali vzhůru, muž trhnutím otevřel dveře a vyvedl Harryho ven.
Stáli na okraji rozlehlého pustého vřesoviště. Nekonečné kopce měděné, žluté a hnědé se táhly do dálky, dokud se nezměnily do modré a nerozmělnily se do vyprahlé šarlatové širokého, prázdného nebe. Harry se otočil, rozhlédl se všemi směry. Tak daleko, jak jen dohlédl, postrádalo vřesoviště jakékoliv známky lidského zabydlení. Ohlédl se k domu a v jednom z horních oken spatřil temné obrysy stojící postavy.
„Kdo to je?“ zeptal se Snapea, když sledoval, jak ta nejasná postava zvedla ruku a pokynula Harrymu, aby přišel blíž.
„Kdo?“ otázal se Snape a prošel kolem Harryho.
„V našem domě.“ Ale ta osoba zmizela. Harry se otočil a následoval Snapea, společně kráčeli klikatou pěšinkou.
Vedle nich se táhl nedávno obdělaný kus země obklopený bílým laťkovým plotem. Místo květin a bylinek se zahrada skládala z podivných bílých rostlin, které vypadaly jako neupravené větve uschlého stromu. Trčely nahodile z tmavé půdy, zužující se špičky jejich větví se natahovaly k nebi jako zkroucené, úzké prsty.
Snape zavedl Harryho skrz branku v plotě. „Víš, co tohle je?“ zeptal se a obdivoval strom, co byl nejblíž.
„Ne.“ Harry propaloval pohledem kostrovité větve.
„Stromy smrti.“ Snape vytáhl hadici a začal stromy kropit. „Tyhle všechny jsem zasadil pro tebe.“
„… To myslíte vážně? Co k čertu mám s nima dělat?“
„Jsou krásné, nemyslíš?“
Harry si zkřížil paže. „Jsou zatraceně hnusné.“
Snape dál zaléval stromy, jako kdyby Harryho neslyšel. „Jsou to mé nejoblíbenější stromy. Každý z nich vyžaduje tělo, aby vyrostl. Podívej,“ ukázal na zem a Harry si všiml něčeho zlatého, z poloviny pohřbeného v hlíně. Sehnul se dolů, odhrnul temnou půdu na stranu a odhalil plaketu, na které stálo ‚Hathaway‘. Cítil, jak se mu něco teplého svíjí mezi prsty, a když shlédl, v zemi se kroutili červi.
Harry vyškubl rukou a vyskočil na nohy. „Tohle jsem ale nechtěl.“
„Nikdy jsem ti nesliboval zahradu růží.“ Snape se přesunul a postavil se před prázdný hrob. Harry šel za ním a stoupl si na kraj zející černé propasti, která hrozila, že je oba celé polkne. Snape přistoupil blíž ke kraji, černý hábit mu přepadal přes hrany a mizel v nitru země.
„Stůjte!“ zařval Harry. „Spadnete!“
Snape se otočil k němu, jeho nažloutlá pleť se mu tence, až průsvitně napínala přes kosti pod jeho svaly. Velké černé jámy pohltily jeho oční jamky; dlouhé tunely, které se táhly donekonečna. „Tohle je pro nás. Pro tebe a mě. Budeme tady ležet společně až na věčnost.“
„Nemám v úmyslu umřít,“ prohlásil Harry a zacouval od okraje jámy, která ho honila, rozšiřovala se s každým krokem, který ustoupil.
Snapeovy úzké rty se roztáhly do zvráceného úsměvu. „Zabili jsme jich příliš na to, abychom mohli žít.“
„Já jsem nikdy nikoho nezabil!“
Snapeův úsměv se rozšířil, odhalil tak zkřivené zuby. „Podívej se na své ruce, Pottere.“
Harry shlédl na své dlaně. Tmavě rudá, skoro černá krev se mu sbírala ve středu a unikala mezi prsty.
Snape mávnul černě oděnou paží, pokynul jí směrem ke stromům. „Všechny jsem je zabil pro tebe.“
„Ne,“ zašeptal Harry a třásl hlavou. „Ne, ne, ne… ni-nikdy jsem tohle nechtěl.“ Otíral si ruce o boky. „Já jsem to neudělal.“ Musel se zbavit té krve. Nebyla to jeho vina. Nikdy nikoho nezabil. Otíral si ruce o každou píď kůže, a přesto stále z nich proudila krev, stékala mu po zápěstí a skapávala z prstů. Strčil ruce směrem ke Snapeovi. „Musíte to spravit! To vy za to můžete! To vy jste je zabil.“
Snape natáhl své zakrvácené dlaně. „Věděl jsi, čím jsem, ale i tak ses ke mně připojil.“
„Neměl jsem na výběr!“ Harry se od něj otočil a vyřítil se přes vřesoviště. Běžel a běžel a běžel, ale scenérie se vůbec neměnila. Utíkal, dokud ho plíce nepálily při každém nádechu a nohy to nevzdaly, poslaly ho naráz k zemi do hlíny; hustá prašná mračna se zvedala kolem něj. Snape s tváří opět lidskou vystoupil z prachu a sklonil se, aby Harrymu podal ruku, ze které kapala krev.
„Neříkej mi, že se bojíš,“ řekl Snape, černé oči měl vřelé a na tváři měl výraz lítosti. „Myslel jsem si, že Nebelvíři mají odvahu.“
Harry se na něj zamračil a sám se postavil na nohy. Stál před mužem s narovnanými zády a rukama sevřenýma do pěstí. „Nebojím se umřít.“
Snapeovy rty se rozpoltily do dalšího úsměvu. Přistoupil blíž, sklonil hlavu, jako kdyby se chystal Harryho políbit, a ruce mu naplocho položil na hrudník. Zastavil se, rty se téměř otíral o ty Harryho. Hlubokým hlasem řekl: „Jsi hlupák, Pottere,“ a silně zatlačil. Harry se pozadu zřítil do hrobu a s hrůzou sledoval, jak Snapeova černá silueta se stále zmenšovala a zmenšovala oproti krvavě rudému nebi. Ze země vyletěly bílé kořeny a samy se obtočily kolem jeho těla, stáhly ho do půdy. Harry řval.
„NECHCI UMŘÍT!“
Kousky kořenů se oddělily a přitiskly se k jeho pokožce, škrábaly jako prsty kostlivce.
„SNAPE! POMOZTE MI!“
Ostré jako Luciusovy otrávené jehly, protrhly mu kůži a zavrtaly se do něj. Hlína se sypala kolem něj a na něj, pohřbívala jej do půdy.
„POMOZTE MI!“
Větvičky mu poškrábaly kosti a pronikly do lebky.
„NENECHTE MĚ UMŘÍT!“
Snape se objevil na něm, jeho větší tělo tisklo Harryho do hlíny. „Musíš zemřít. Je to jen spravedlivé. Ty jsi zodpovědný za jejich smrt.“
„Já jsem nechtěl, aby zemřeli!“ Harry zasypával temné obrysy Snapea ranami. Nehledě na to, jak tvrdě udeřil, pěsti se mu neškodně nořily do Snapeova hábitu.
Dusil se a otevřel oči. Na sobě uviděl Snapea, který měl ruce na jeho prsou a tiskl ho k posteli. Harryho instinkty ho nakoply a on pěstí udeřil muže do ucha. Snape popadl jeho ruce a přišpendlil mu je k posteli.
„Uklidněte se!“ nařídil, černé oči provrtávaly ty Harryho.
„Slezte ze mě!“ Harry vystřelil boky na pravou stranu, skoro Snapea skopl z postele, a zároveň si levou ruku osvobodil ze Snapeova sevření.
„Immobulus!”
Harry bezmocně padl zpátky na postel, srdce mu divoce bilo v hrudi.
„Měl jste noční můru.“ Snape přitiskl prsty k Harryho krku a zkontroloval puls. Magie mladíkem proplula a soustředila se kolem jeho srdce. „Nedovolím vám zhoršit si zranění. Teď vás uvolním, ale pokud se neuklidníte, dám vám sedativa. Finite Incantatem.“
Harry se uvolnil, když se mu navrátila kontrola nad tělem. „Sakra. To jste to nemohl udělat dřív, než jste mě vzbudil.“
„Vy byste se radši vzbudil a neměl nadvládu nad svým tělem?“ zeptal se Snape, když odešel z postele a obstaral snídani klepnutím hůlky.
Harry si představil, že by procitl ze snu a zjistil, že je paralyzovaný. Oklepal se. „Nejspíš ne.“
Pokusil se v posteli posadit, ale už jen z toho jednoduchého pohybu se mu zatočila hlava. Předklonil se, chytil si hlavu do dlaní. „Nenávidím rána po Cruciatu.“
„A přesto jste dle všeho rozhodnutý je neprospat,“ řekl Snape. „Vezměte si tohle.“
Harry otevřel oči, zvedl hlavu a spatřil otevřenou lahvičku lektvaru. Převzal si ji od Snapea a nalil si ji do úst. Na lék to nechutnalo špatně, ve skutečnosti lehce nasládle.
„Je to docela dobrý. Takhle byste toho měl dělat víc.“ Harry přitiskl prázdný flakónek Snapeovi zpět do ruky.
Snape levitoval k němu snídaňový tác a posadil mu ho do klína.
„Valeriana1 účinkuje jen na pár kouzel a obávám se, že si k ní brzy vyvinete toleranci. A jelikož pochybuji, že Belatrix kdy začne být vynalézavá, dávám přednost omezit jeho použití výhradně po jejích návštěvách.“
Harry si prohlédl svoji ovesnou kaši, zatímco myslí se zabýval událostmi včerejšího večera. Rychle zdvihl hlavu a obrátil pohled ke Snapeovi, který se rukou probíral v malé černé tašce, jež s sebou občas nosil, aby Harryho vyléčil.
„Dokázal jsem to,“ řekl Harry.
„Dokázal co?“ Snape s klapnutím zavřel tašku a odeslal ji pryč.
„Ošálil jsem Voldemorta,“ připomněl mu Harry. „Přivedl s sebou Nagini.“
„Přestože ve vaší blízkosti snížil svoji ostražitost, mám pocit, že je od vás příliš troufalé prohlašovat, že jste jej ‚ošálil‘. Jediné uklouznutí - “
„Je ještě víc paranoidní jak vy, takže bych měl dál co nejlépe hrát svoji roli,“ napodoboval ho Harry, když si zamíchával vlašské ořechy do kaše. „Nejsem pitomý.“
„Ti kluci říkali, že jste k nim byl neuctivý. Z jakého důvodu to tvrdili?“
„Chtěli, abych se jim díval do očí, ale vy jste mi říkal, že bych to nikdy neměl dělat. Došel jsem k závěru, že bych měl poslechnout toho, kdo má větší pravomoc.“
„Vždy uposlechněte přímý rozkaz od Smrtijeda,“ řekl Snape hlasem plným autority. „Jste-li zmatený, poslechněte a pak se mě později zeptejte na objasnění. Neustále musíte hrát svoji roli - “
Harry protočil očima. Ne další přednášku o tom, že musí být dokonalým otrokem. Přerušil ho slovy: „Říkali vám pedofil!“
„Je mi jedno, co - “
„Vám je to jedno? Celou dobu o vás vykládali sračky!“
Snapeovo obočí se pozvedlo. „Jejich názor má ještě menší cenu než váš. Nadto si jsem jistý, že vy a vaši přátelé jste mi říkali hůř.“
Harry vyprsknul: „Ale o to nejde! Já nejsem dítě. Jsem dost starý na sex. Už nějakou dobu jsem dost starý!“
„Tak se chovejte na svůj věk. Co vám vaše neposlušnost přinesla? Nic, jen jejich podezření a zlomený nos. Líbí se vám, když vás bijí?“
„Ne, jistěže ne. Ale - “
„Vždy poslouchejte Smrtijedy nehledě na to, kdo jsou a co říkají. Je - “
„Dobře. Dobře.“ Vypadalo to, jako kdyby ve Snapeových očích nemohl udělat nikdy nic správně. Aby změnil téma, tak se zeptal: „Jak si vedou Ron s Hermionou v pátrání po horcruxu?“
„Z čeho soudíte, že jsem s nimi ve spojení?“ zeptal se Snape, když poklepal na stůl hůlkou a objevil se šálek čaje. Posadil se na Harryho židli a foukal na horkou tekutinu.
„Protože by od nás bylo hloupé, kdybychom zabili Nagini, aniž bychom si byli jistí, že poslední horcrux je zničený. A čím rychleji bude mrtvý, tím dříve budeme moct opustit tohle místo.“
Snape v klidu upíjel svůj čaj. „Jak navrhujete, abych s nimi navázal kontakt?“
Harry měl podezření, že s nimi už v kontaktu je, a myslel si, že je to podobná situace jako s tím, co je v prádelně. Když to odhadne správně, Snape mu to řekne.
Poté, co chvíli přemýšlel, nabídl: „Změníte si patrona, aby vypadal jako můj. Pochybuju, že je hodně Smrtijedů, co je umí vyčarovat.“
„Nezapomněl jste, že je toto místo pod neustálým dohledem?“
„Mohl byste je rozptýlit. Použít něco, čím odpoutáte jejich pozornost a pak poslat patrona druhým směrem.“
„Předpokládáte, že patronus může být změněný dle libosti.“
„Tonksové se změnil. Vím, že to neudělala schválně, ale možná je můžete změnit, když se vážně usilovně snažíte. Můžete?“
Snape zavrtěl hlavou. „Ne, ne záměrně.“
„Škoda. Vy máte za patrona nejspíš něco, čemu by nikdy neuvěřili… jako třeba hada.“
Snape na něj chvíli upřeně hleděl, než se mu koutky úst stočily nahoru. „Strávili jsme ve společnosti toho druhého mnoho času.“
Harry se na něj zazubil ústy plnými lžíce s kaší. „Jo, to teda.“ Vyndal si lžíci z pusy. „Co jste naplánoval na dnešek? Nechci strávit den v posteli.“
„Až do oběda na vás budu sesílat kouzla, zatímco budete oslepený. Pokud se vám do té doby úspěšně podaří získat svoji sílu zpátky, umožním vám normální cvičení v tréninkové místnosti.“
„Pojďme uspořádat další soutěž.“
Snape škubnul obočím. „Kdybych věděl, že jste tak dychtivý provádět felaci - “
„Zmlkněte.“ Harry namířil na Snapea lžící, jako by to byla hůlka. „Prohrajete.“
„Zapomněl jste, kdo zvítězil v našem posledním střetu?“ ostře odpověděl Snape.
„Nezapomněl,“ řekl Harry. „Ve skutečnosti…“ polkl poslední dvě lžíce kaše, „udělám to rovnou teď.“
„Teď?“ zopakoval Snape a vyklenul obočí.
„Jo, chci být schopný pak odpoledne trénovat celou dobu.“ Také chtěl Snapea vykouřit, zatímco měl smysly otupěné z následků po Cruciatu. Sice neplánoval polykat, ale obával se, že Snapeův penis nebude chutnat moc dobře. Odložil tác a odtáhl se od polštáře. „Posaďte se sem.“ Ukázal k čelu postele.
Snape se postavil a přešel k posteli, polštář odstrčil na stranu. Odhalil hábit a vylezl na matraci, usadil se zády ke zdi. Rychle si rozepnul plášť, bledé prsty se jen míhaly po tmavé látce.
Harry se od něj odvrátil, aby položil tác na podlahu. Cítil se nevyslovitelně nervózně a na moment zvažoval, že Snapeovi řekne, že si to rozmyslel. Ale nebylo spravedlivé dál přijímat od Snapea orální sex, aniž by mu ho oplatil. Snape souhlasil, že v tom bude pokračovat jen za podmínky, že mu Harry laskavost oplatí, ale on svůj slib Snapeovi nedodržel ani jednou.
Harry se podíval na Snapea, který si rukama zakrýval klín, penis stále zastrčený mimo výhled. Sledoval Harryho s neutrálním výrazem, jako kdyby čekal, až se Harry rozhodne. Snape ho nebude nutit. Nebude to jako s těmi Smrtijedy. To vědomí, že může v jakémkoliv bodě odmítnout pokračovat, zmírnilo jeho nervozitu a on přilezl ke Snapeovi s novým odhodláním.
„Nevyndám ho za vás,“ řekl Harry v předstíraném podráždění.
Snape si rozepnul knoflíky u kalhot a odtáhl od sebe látku, dokud se nevyvalily jeho penis a varlata. Byl napůl tvrdý, žalud měl stále schovaný pod předkožkou. Harry se přisunul blíž, lehl si tak, že měli nohy rovnoběžně, a prsty obtočil kolem údu. Zapulzoval při jeho dotyku, nadšeně mu v ruce ztloustnul. Zvedl hlavu, podíval se do Snapeových temných očí a řekl: „Nebudete mu tohle ukazovat.“
„Samozřejmě že ne,“ pověděl Snape bez odmlky.
„Neuvidí žádnou z těchto soutěžních věcí.“
„Neuvidí.“
Snape byl daleko příjemnější, když měl Harry jeho penis v ruce. Harry toho bude muset později využít, ale teď udělá, jak slíbil. Sklonil se a přičichl ke Snapeově chloubě, ale vůbec nesmrděla špatně, jen silně jako Snape. Vystrčil jazyk a rychle se jím dotkl orgánu ze strany, než ho opět stáhl do pusy. Ve skutečnosti to nechutnalo jako nic. Dlouze ho olíznul, ale bylo to stejné jako olizovat paži. Nebyl si jistý, jestli ten rozdíl byl díky ubohým hygienickým návykům toho Smrtijeda nebo jeho utlumeným smyslům, ale byl vděčný, že pach a chuť vůbec nebyly odpudivé. Opatrně stáhl předkožku a přejel jazykem přes žalud, díky čemuž Snape ztvrdnul ještě rychleji. Snapeův penis byl jediná jeho část, která reagovala. Muž jinak dýchal stále hluboce a rovnoměrně a ruce měl položené na matraci po stranách stehen.
Se statečným pocitem Harry obtočil ruce kolem kořene a nasál špičku do úst. Polkl Snapea, až dokud se nezačal dávit a pak pohupoval hlavou přes hlavičku, zatímco rukou pracoval po délce. Snape zůstával potichu a nehybně, přestože jeho penis v Harryho puse plně ztvrdnul. Harry se snažil vzpomenout si na návrhy z knihy a přesunul se, takže měl obě ruce volné. Levou opět obtočil Snapeovi kolem penisu a pravou použil, aby mu jemně vzal do dlaně varlata. Jazykem přejel silně a naplocho po žaludu, zatímco rukama jemně mnul kůži, a byl od Snapea odměněn nasáním vzduchu. S potěšením nad tou reakcí přesunul Harry ruku, aby mohl bříškem prostředníčku laskat to místo vprostřed šourku. Varlata mírně promnul mezi malíčkem a palcem a hlavou a druhou rukou pohyboval nahoru a dolů po Snapeově penisu. Snape vydal malý zvuk z hloubi hrdla a Harry ucítil, jak mu ztuhlo tělo. Kniha navrhovala, aby olíznul nebo si dal do pusy i varlata, ale ty na sobě měly chlupy a Harry si nemyslel, že by dokázal vystát ten pocit na jazyku.
Harry vyzkoušel i další rozličné techniky, všímal si, jaké z nich ze Snapea loudily drobné odezvy; tiché nasání vzduchu, škubnutí penisu. Bylo zajímavé vyloudit ze Snapea reakci, ale Harryho začalo kouření brzo nudit. Čelist a hrdlo jej začaly bolet a paže měl namožené. Zaměřil se pouze na hlavičku Snapeova penisu ve snaze jej rychle udělat, ale nezdálo se, že by to fungovalo. Snažil se opakovat ty akce, při kterých dostával největší odezvy, ale Snape stále nevrcholil. Po několika minutách, kdy Snapea zuřivě honil a vůbec se neblížil konci, zvedl hlavu a dožadoval se: „Vyvrcholíte nebo co?“
„To je dobrý,“ řekl Snape a položil Harrymu ruku na rameno a odstrčil ho.
Harry se s ním nehodlal hádat, takže sklouzl z postele a přešel k umyvadlu vypláchnout si pusu. Ačkoliv to nechutnalo špatně, nechtěl mít Snapea na jazyku po celý den. Když se ohlédl zpátky na postel, viděl, že se Snape zpátky zapíná. Nevypadalo to, že by dosáhl orgasmu. Udělal to Harry špatně? Snape mu ani tak ani onak moc toho nenaznačoval. Harry doufal, že se neplánuje dožadovat opakování, protože napoprvé nevyvrcholil. Znova už Snapea nevykouří.
Snape vstal z postele a pokynul Harrymu, aby se do ní vrátil. „Až skončíte, posaďte se do středu matrace.“ Hlas měl stejně chladný a klidný jako vždy, jako kdyby neměl silnou erekci uvězněnou v oblečení. Možná neměl. Harry nemohl ani jedno potvrdit.
Poté, co si Harry prošel ranní hygienou, vlezl zpátky na postel a posadil se tam se zkříženýma nohama.
„Obscuro.“ Svět zčernal.
„Začneme s lehkým vyhýbáním.“ Snapeův hlas k němu připlul přes místnost. „Pohybujte se co nejméně.“
„Dobře,“ přikývl Harry. Když k němu uhánělo první Finite Incantatem, skoro se nemusel hýbat. Držel se co nejvíce bez pohybu, jen jemně přesouval tělo, když se s lehkostí vyhýbal kouzlům. „Proč jsme se neučili dělat tyhle věci v Bradavicích?“ zeptal se.
„Ze stejného důvodu, proč se většina mudlovských dětí necvičí v soubojích. Jen velice málo jich to potřebuje.“
„Ale já to potřebuju,“ namítal Harry v pocitu marnosti. Otočil se na stranu, aby se vyhnul kouzlu. „Proč mě nevyučoval?“
„Ředitel si přál, abyste zažil relativně normální dětství.“
„Abych mohl prostě jen zemřít na konci? Jak mám vyhrát, když nebudu vědět, jak s ním bojovat?“ zeptal se Harry, neschopen zadržet hořkost, aby se mu nevkradla do hlasu. Věděl, že fňuká, ale bylo mu to jedno. Pokud si někdo zasloužil právo stěžovat si, byl to on.
„Já jsem studoval magii déle, než jste vy naživu, a i tak se neodvažuji ho vyzvat,“ řekl Snape. „A vy jste nikdy nebyl ten nejlepší student.“
Pokud Snape nemohl napadnout Voldemorta, pak nebylo pravděpodobné, že by mu všechen ten trénink, kterého se mu dostalo, pomohl proti Pánovi zla. Možná bude schopen se vyhýbat Smrtijedům, ale Voldemort byl daleko chytřejší a zručnější než oni. Mohl by prostě jen nachystat pavoučí sítě a Harry by byl bezmocně chycen, pokud by neměl hůlku, což se nezdálo pravděpodobné. Kdysi dávno Snape přiznal, že jeho je plán ‚sebevražedný‘. Možná se pro porážku Voldemorta od Harryho bude vyžadovat, aby se sám zabil. Možná to byl důvod, proč mu Snape stále neřekl o svých plánech.
„Teď když Voldemort s sebou přivedl Nagini, není už načase, abyste mi řekl hrubý obrys svého plánu?“ zeptal se Harry.
„Jste stále značně zbrklý a impulzivní. Já - “
„Podívejte,“ přerušil ho Harry. „Bude to trvat roky, než se vůbec stanu někým jako vy. Možná nikdy toho nebudu schopný. Pokud zamýšlíte čekat do doby, až budu dokonalý, pak pravděpodobně budete čekat navždy. Chcete-li se ale zbavit Voldemorta, budete mi muset říct svůj plán brzo.“
Chvíli byla pauza, než Snape promluvil. „Jak jsem již říkal, bylo by hloupé vyvinout jeden plán a očekávat, že se mu Pán zla přizpůsobí, zvláště s neznámými proměnnými jako je hůlka osudu. Některé z plánů, které jsem vytvořil, závisí na jejím osvojení si, zatímco další to nevyžadují. Mám pocit, že by vás to jenom zmátlo, kdybych se vám snažil vysvětlit všechny možnosti, které jsem zvažoval. Po této sobotě se nám výběr zúží.“
„Ale jak se nám výběr po sobotě zúží? Nevíte snad, kde je bezová hůlka, ne?“
„Mám v plánu ji ovládnout; ne získat do fyzického vlastnictví.“
„Ale jak se dozvíte, jestli jste její pán?“ Harry dostatečně rychle nesklonil hlavu a kouzlo ho zasáhlo, vrátilo mu zrak.
Snape znovu použil Obscuro. „Nikdy to nebudu vědět jistě, dokud se mi ji nepodaří lokalizovat a nepokusím se ji použít; nicméně to není moje starost. Jestliže je Draco současný pán hůlky a Pán zla najde její polohu, bude pro něj daleko lehčí získat nadvládu.“
Snape nepotřeboval říkat, jak se Voldemort nejspíš pokusí převzít kontrolu hůlky od Draca; to Harry už věděl. Nikdy ho ani nenapadlo, jak byl Dracův život ohrožený. Věděla to Narcisa? Byl to ten důvod, proč se Snape tak hnal po snaze získat kontrolu hůlky osudu od Draca? Voldemortovi se bude muset říct o Dracových lekcích a jestli Snape bude procvičovat odzbrojování, pak Voldemort nebude mít důvod, proč jít po Dracovi, když se mu kdy podaří najít starší hůlku.
„To je… za dva dny, že jo?“
„Ano.“
Dokáže vydržet další dva dny. Vědomí, že konec je blízko, povzbudilo jeho ducha a zatvrdilo jeho předsevzetí. Dva další dny nebylo nic. Byl v tomhle pekle skoro tři měsíce a přežil. Porazí Voldemorta.
Snape ještě chvíli vrhal kouzla, pak přistoupil k posteli.
„Finite Incantatem.“
Harry se nechal tím kouzlem zasáhnout a sledoval, jak Snape z hábitu vytahuje malou lahvičku.
„Vypijte to všechno. Vrátím se s obědem.“ Snape hodil flakónek Harrymu a pak odkráčel v oblaku černé. Harry vytáhl z lahvičky zátku a vypil její obsah. Chutnalo to jako mědnaté mléko. Vypláchl si pusu ústní vodou, vrátil se do postele a čekal na oběd. Při čekání si přetáčel lahvičkou v ruce. To bylo poprvé od doby, co rozbil tu misku, kdy dostal něco, z čeho mohl vyrobit zbraň. Vší silou jí mrsknul na zem, ale ona se jen neškodně odrazila od podlahy. Zvedl ji a začal s ní házet o zeď jako s míčem, opakovaně jí vrhal a zase chytal.
„Accio lahvička!“ řekl Snape, když se vrátil. Vyletěla Harrymu z ruky přímo ke staršímu kouzelníkovi. „Nemohl jste ji rozbít.“ Snape přistoupil ke stolu a přivolal pro Harryho oběd.
O tom Harry pochyboval, ale hádka byla zbytečná, takže se posadil na židli a přitáhl si k sobě šunkový sendvič.
Snape se posadil na vlastní místo a z kapsy vytáhl svitek. Otevřel ho a začal si číst, upíjel čaj, zatímco černé oči přejížděly po pergamenu.
„Co to čtete?“ zeptal se Harry.
„Dopis od společníka,“ odpověděl Snape roztržitě.
Snape se tehdy na toho, s kým mluvil v ložnici, odvolával jako na společníka. Harry se zeptal: „Je to od Narcisy?“ Nechápal, co Snape vidí na té namyšlené krávě.
„Ne.“ Snape svinul pergamen. „Draco dorazí tuto sobotu. Nevím, jaký z jeho rodičů ho doprovodí. Pokud se jeho opatrovník rozhodne zůstat tu po celou dobu lekce, budete ho muset rozptýlit, zatímco se budu snažit převzít kontrolu nad starší hůlkou. Lucius rád využije šance si s vámi pohrát, ale Narcisa nesdílí touhy svého manžela. Musíte najít způsob, jak ji zabavit. Navrhoval bych - “
„Počkat chvíli,“ řekl Harry, když od sebe odstrčil prázdný talíř. „Já budu muset jednat s Luciusem o samotě?“
„I to je možné,“ přikývl Snape nepřítomně. „Není mu povoleno vám ublížit.“
„Ne fyzicky.“
„Jestliže se dokážete ovládat tolik, jak prohlašujete, budete v pořádku,“ řekl Snape s přezíravým mávnutím ruky. „Pokusím se přemluvit Narcisu, aby doprovodila Draca ona.“
Harry nemohl uvěřit, že Snape nemá problém s představou, že ho nechá o samotě s tím sadistickým parchantem. „Pokusíte? Uděláte daleko víc, než se jen ‚pokusíte‘!“
„A vy se divíte, proč se zdržuju vám prozradit své plány.“ Snape protočil očima. „Vážně, Pottere, žádám o tak málo - “
Harry udeřil rukou do stolu. „Vy tady nejste otrokem! Vy nejste tím, koho budou celé hodiny obtěžovat!“
„Nechápu, proč jste tak vyděšený.“ Snape se jízlivě ušklíbl nad tím posledním slovem, až předvedl své žluté zuby. „Nebude vás sexuálně obtěžovat a je mu zakázáno vás zranit. Co udělá? Umluví vás k smrti? Nemůže vám ublížit, pokud ho nenecháte. Chcete Pána zla porazit nebo ne?“
„Samozřejmě že chci. Ale proč k čertu potřebuje Draco chůvu? Je dospělý. Řekněte mu, ať přijde sám.“
„Vážně věříte, že tato lokace je známá každému, kdo přijal Znamení zla?“ zeptal se Snape podrážděně. „Pokud nám bude přát štěstí, jeho rodiče nezůstanou po celou dobu. Nicméně měli bychom brát do úvahy všechny tři scénáře. Pokud přijde Lucius, hrajte dokonale svoji roli a zabavte ho.“
„A jak to mám asi tak udělat?“ vyštěkl Harry. „Chcete, abych mu vykouřil penis?“
Snape stiskl rty, úzká ústa měl skoro jako čárku. Oči mu potemněly, zúžily se a zadívaly se do těch Harryho pohledem, z kterého by se rychle odvrátil, kdyby se dal lehce zastrašit. „Musím vás držet za ruku a provádět vás každým krokem? Pokud jste tak neschopný jednat s jediným Smrtijedem, kterému je zakázáno vás zranit, tak vás dám pod Imperius nebo po jeho odchodu vymažu vzpomínky. Tohle chcete?“
„Ne. Zvládnu to, když budu muset. Je to jen - “ Opřel se v židli a snažil se sebrat si myšlenky. Věděl, že potřebují ochránit Draca a pokusit se získat nadvládu nad hůlkou osudu. Bylo od něj sobecké stavět své vlastní obavy nad Dracův život. Odtlačil svůj strach do strany a klidnějším tónem vysvětloval: „Jen se prostě chci seč můžu vyhnout jednání s Malfoyem. Nemůžete mě uspat a říct jim, že jste to přehnali včera s mučením? Tvrdit, že jsem se stále nevzpamatoval z Belatrix?“
Snape zavrtěl hlavou. „To by bylo příliš podezřelé. Lucius má své chyby, ale není hloupý. Budete ho muset zabavit jen na pár hodin a já vás pravidelně budu kontrolovat, abych se ujistil, že nepřekračuje hranice. Pokud přijde Narcisa, pošlu ji, aby vás zkontrolovala. Rozptylte ji konverzací. Jako matka, co má syna ve vašem věku, je plná soucitu k vám a pravděpodobně vám zodpoví všechny otázky, co máte ohledně Bradavic.“
Harrymu se nelíbila představa, že ho někdo hodiny bude litovat, ale bylo to lepší, než být mučen sadistou. Buď jak buď Snapeova chladná sebedůvěra zmírnila jeho strach. Pokud ho Snape bude čas od času kontrolovat, pak ho Malfoy nebude moct zranit příliš, ne? Spolkl zbytek dýňového džusu a upustil pohár na talíř. „Tak řekněte Řádu, ať Luciuse otravuje oni.“
„Z čeho usuzujete, že jsem ve spojení s Řádem?“
„Zabili Hathawaye,“ připomněl mu Harry. Snape nic neodpověděl. Harry si vzpomněl na tu tipovací hru a zkusil: „Máte zrcátka, jako měl Sirius a můj táta. Pomocí mnoholičného lektvaru jste se změnil do mudly nebo někoho jiného, aby nevěděli, že jste to vy.“
„Proč by jen tak měli věřit náhodnému člověku?“ zeptal se Snape, tón hlasu měl opět normální. „Zvláště když mnoholičný lektvar je tak dobře známý.“
„Řekl jste jim, že jste Smrtijed, který používá mnoholičný lektvar, aby zůstal v utajení. Rozuměli by nutnosti být diskrétní.“
„Zapomínáte, že Pán zla mě informuje pouze o několika svých plánech. Kdyby věděl o existenci takového zrcátka, což by se zanedlouho dozvěděl, připravil by pasti a každému Smrtijedovi by prozradil jinou lokaci. Odhalil by mě.“
„Prozrazujete jim pouze něco z toho, co víte, takže to Voldemort nemůže spojovat s vámi,“ přemítal Harry. „Možná kradete vzpomínky od ostatních Smrtijedů, takže jim můžete prozrazovat věci, o kterých si Voldemort myslí, že nevíte.“
„To je zajímavá teorie,“ řekl Snape, koutek úst se mu stočil nahoru. „Nicméně na zrcátko se dá použít kouzlo, které najde jeho protějšek. Používat cokoliv, co vede ke zničení obou zúčastněných částí hned, co je jedna strana zkompromitována, by bylo neuvěřitelně pošetilé.“
„Měl jste mi tohle říct dřív!“ Harry se postavil. „Pojďme nahoru. Jsem připravený vás porazit.“
Snape švihnutím hůlky uklidil stůl. „Nejdřív vás prohlédnu.“ Postavil se a přešel k Harrymu. „Vrátili se vaše smysly v plném rozsahu?“ zeptal se, když zvedl Harryho levou ruku a změřil mu puls.
„Myslím, že jo.“ Harry zamžoural na toaletní potřeby u umyvadla a snažil se rozpomenout, jestli takhle rozmazané byly normálně.
„Ohnout,“ nařídil Snape, když rukama přejížděl Harrymu po paži. Harry ji skrčil a natáhl, zatnul svaly, když mu do nich muž prstem dloubl a magie se vtlačila do Harryho a projela jím. Poté, co se magie rozšířila od prstů a vrátila se k nim, oznámil: „Vaše reflexy se mi stále zdají pomalé. Nejspíš by vám fyzická námaha neublížila; nicméně myslím si, že je vždycky lepší opatrnost, než později litovat. Ještě chvíli se budete vyhýbat.“
Harry se vážně chtěl dostat ven z cely a proběhnout se, ale také chtěl být v plné formě na soutěž se Snapem, takže přikývl. „Stejně jako předtím?“ Stáhnul se k posteli.
„Ano. Obscuro!“
Když Snape použil znovu to kouzlo, Harry se zaměřil na trénink a hýbal se jen s absolutním minimem, co potřeboval k vyhnutí. Ačkoliv věděl, že je to nezbytné, nemohl si pomoci a začalo ho to nudit, když mu to šlo bezchybně. Naštěstí netrvalo dlouho, než Snape kouzlo sejmul a řekl: „Měl byste být dostatečně uzdravený, abyste se pokusil na mě vyzrát.“ S povýšeneckým výrazem na tváři dodal: „Zajistím, abych se natolik znevýhodnil, že dokonce i budete mít šanci na vítězství.“
„Nebuďte si tak jistý sám sebou. Nakopal bych vám zadek po celém hřišti, kdybychom hráli famfrpál,“ ujistil ho Harry, když sklouzl z postele a začal směrem k tréninkové místnosti couvat, aby celou dobu měl Snapea na očích.
„Jelikož ta soutěž postrádá smysl - “
„Kdybych měl koště - “
„Jednoduše bych ho odstranil a co byste dělal pak?“
„V první řadě byste nebyl schopný mě vůbec zasáhnout!“
Snape tasil hůlku a vypálil po kouzlo Harrym, který se mu vyhnul vběhnutím do tréninkové místnosti.
„Podvádíte už takhle brzy?“ zakřenil se Harry. „Musí vám být jasné, že nevyhrajete.“
Snape nechal zmizet nábytek a přivolal míčky. „Stejná pravidla jako posledně?“
Harry přikývl. „Můžete používat pouze Immobulus. Ale tentokrát bez dělící čáry. Oba budeme mít volný přístup po celém pokoji.“
„Dobrá tedy.“ Snape rozptýlil míčky podél zdí.
Harry pomalu couval dozadu, oči zafixované na Snapeovi, zatímco se skláněl a sbíral pár míčků. Snape k němu vyslal rychlé Immobulus a mladík vystartoval pryč. Snape měl větší výhodu, když používal jako zbraně kouzla namísto míčků; nicméně Harry měl svižnější reflexy a byl rychlejší. Věděl, že Snape od něj očekává, že udělá hloupou chybu a uvažoval, jak to využít ve svůj prospěch. Snape byl příliš rychlý, než aby se dal zasáhnout přímým útokem zepředu, ale také nejspíš se k Harrymu nikdy neotočí zády. Harry pevně sevřel míčky v ruce a pak mu došlo, co by měl udělat. Celou dobu nahlížel na míčky jako na kouzla, ale kouzla to nebyla a existovaly věci, které se s nimi dělat daly, zatímco s kouzly ne.
Běžel kolem místnosti a zaútočil dvěma balónky pod různými úhly. Snape odpověděl rychle, jednomu se vyhnul, zatímco druhý za použití magie vyslal zpět na Harryho. Neobtěžoval se zpomalit, jel naplno, běhal kolem, zatímco Snape zůstával relativně na místě, pohyboval se jen s minimálním potřebným úsilím. Jakmile dostal Snapea do správné pozice, vyrazil přímo na něj s dvěma balónky a zakopl o nohu. Jeden míček letěl přímo na staršího čaroděje, který ho lenošivým mávnutím hůlky odklonil na stranu, zatímco druhý nevinně proplachtil kolem něj, udeřil do zdi, od ní se odrazil a trefil Snapea do zad.
„ANO!“ Harry vítězně praštil do země a vyskočil na nohy. „DOKÁZAL JSEM TO! Hahaha! Já jsem vás do háje porazil!“
„Šel jsem na vás zlehka, protože se stále zotavujete,“ prohlásil Snape, když odeslal míčky a vrátil do pokoje nábytek.
„Vy jste takový lhář.“ Harry zavrtěl hlavou, smál se od ucha k uchu. Věděl, že nejspíš vypadá jako šílenec, ale bylo mu to jedno. Vědomí, že Snapea přechytračil, bylo skoro lepší než orální sex. Skoro. „Měl byste mě vykouřit tady a teď.“
„Běžte si dát sprchu,“ nařídil Snape a mávnutím ruky mu pokynul, aby se vrátil do sklepení.
Harry od něj couval pozadu ke dveřím.
„Taková paranoia není nutná,“ řekl Snape, když ho pozoroval s polovičatým úsměvem. „Soutěž skončila.“
„To mě má uklidnit?“ zeptal se Harry, když pozadu sestupoval po schodech, cestu si ohmatával rukou podél zdi. „Budu na vás dohlížet, dokud nedostanu svůj orál.“
„V tom případě ustupte,“ řekl Snape netrpělivě, prosmeknul se kolem mladíka a rychle zamířil do koupelny. Harry pospíchal za ním. Snape na okraj vany položil lektvar na svaly a pak se posadil s knížkou. Harry skočil do vany a pustil sprchu. Měl pocit, že na Snapea udělal dojem, ačkoliv věděl, že ten to nikdy nepřizná. Porazil jednoho z nejmocnějších čarodějů bez hůlky, magie a napůl slepý. Nemohl se dočkat, až se pochlubí svým přátelům. Hermiona na něj bude hrdá. Chtěl navrhnout další souboj, ačkoliv za tenhle ještě nedostal svoji odměnu. Jestliže dokázal Snapea porazit jednou, může to zvládnout i podruhé.
Během sprchy ztvrdnul v očekávání své odměny a byl plně vzrušený v době, kdy vyšel z vany. Postavil se na předložku, voda z něj kapala a penis hrdě mířil vzhůru, a podíval se na Snapea s očekáváním; v obličeji napodobil Snapeův nejlepší výraz.
Snapeovy oči přelétly k Harryho penisu a pak je sklopil zpátky ke knize. Obrátil stránku a řekl chladným hlasem: „Nejdřív se usušte a aplikujte lektvar.“
Harry si ručníkem přejel přes tělo a vydrhnul si vlasy. Popadl lektvar a nakapal si ho na nohy, co nejrychleji si ho do nich vetřel. Snape vstal ze židle a přistoupil k němu, vzal si trochu lektvaru a vmasíroval ho Harrymu do zad důkladnými tahy. Harry si představoval tyhle prsty na svém údu a stěží se dovedl soustředit na to, co měl udělat. Z penisu mu vydatně odkapávalo a on byl v pokušení se otočit a stáhnout si Snapeovu hlavu ke svému klínu.
Konečně od něj Snape ustoupil, aby si umyl ruce u umyvadla. Pokynul ke své židli. „Sedněte si.“
Snape si před něj klekne! Harry se doštrachal k židli a kecnul si na ni s roztaženýma nohama. Erekce se mu pohupovala, dychtivá a čekající na ústa. Už to bylo tak dlouho a Harry se nutil ke klidu, aby nepromarnil tento splněný sen tím, že by vytrysknul své sperma příliš brzo.
Snape si domyl ruce a pak si před Harryho klekl. S rezignovaným pohledem obtočil pravou ruku kolem kořene mladíkova penisu, stáhl mu přitom předkožku a sklonil hlavu, aby nasál špičku vzrušení do teplých, mokrých úst.
Kurva! Bylo to přesně to, po čem toužil! Harry zasténal, jak odolával pokušení přirazit boky do toho mokrého horka. Snape začal pohybovat hlavou, nechal si Harryho žalud zajíždět do pusy. Harry zvedl ruce a sevřel v pěsti Snapeovy vlasy, penis se mu nalil co jen mohl. Snape zvedl hlavu.
„Pottere, sundejte ty ruce,“ nařídil mu tím stejným nevzrušeným hlasem, který používal, když ho komandoval během tréninku.
Harry strhnul ruce ze Snapeovy hlavy a místo toho popadl židli ze strany, zabořil prsty do dřeva. Muž znovu sklonil hlavu a vyplázl jazyk, olízl jeho penis od kořene až k hlavičce v nesnesitelně pomalém tempu, jako kdyby si vychutnával jeho chuť. Snape, s očima otevřenýma a soustředěnýma na úkol, měl na tváři výraz intenzivní koncentrace, která Harrymu připomínala jejich první společnou lekci Nitrobrany. Byla to vysoce nepatřičná myšlenka, která celou akci udělala ještě erotičtější. Nikdy, ani za milion let neočekával, že uvidí Snapea, jak před ním klečí a líže mu penis.
Snapeův potulující se jazyk se ubral níž, olízl mu vršek varlat; pohrál si s nimi v jejich citlivém vaku. Zvedl ruku, aby mu je vzal do dlaní, přitiskl ke kůži za nimi. Sice to bylo hezké, ale Harry chtěl víc. Roztáhl nohy, posunul se na kraj židle, aby umožnil Snapeovi lepší přístup. Snape nabídku vzal, jazykem zacestoval níž, než jedno varle nasál do úst. Bylo to zvláštní, ale dobré; zvláště když ve stejném čase začal přejíždět rukou po jeho kopí. Sakra, to bylo zatraceně úžasné. Orál od Snapea nikdy předtím takový nebyl a on se musel soustředit, aby zadržoval orgasmus, který hrozil, že jej přemůže.
Snape zvedl ruce a hlavu a zastrčil si pramínek vlasů. Posunul se, jako kdyby měl vstát a odejít. Plánoval Snape nechat tu práci napůl hotovou jako odplatu za ráno? Ať to radši ani nezkouší; zvláště poté, co dovedl Harryho takhle blízko k orgasmu.
Snape se opět předklonil a chytil Harryho penis u kořene. Párkrát zavířil jazykem kolem žaludu, než ho znovu nasál dovnitř, polkl do teplých úst každou píď, kterou nedržela jeho ruka.
„Och kurva!“ Harry ztratil sebekontrolu a vyrazil boky. Snapeovy ruce mu vystřelily na stehna, přidržovaly ho na židli a zabraňovaly, aby mu přirážel do úst. Harry popadl muže za vlasy, prsty zkroutil v jemných pramíncích.
Snape zvedl hlavu, nechal si Harryho penis vyklouznout z úst s mokrým mlasknutím. „Přivážu vás,“ zavrčel a přišpendlil Harryho smrtícím pohledem.
„Promiňte, promiňte,“ zamumlal Harry, když opět místo toho popadl sedátko židle.
Snape zatřepal hlavou a s chutí se vrátil ke svému dílu, nasál Harryho zpět do úst a začal pohybovat hlavou. Ruku opět obtočil kolem jeho délky, stiskl ji a bylo to tak dobrý, tak moc, tak rychlý.
„Už – už - “ zalapal Harry po dechu, snažil se Snapea rukama odstrčit, zapomněl, že by se ho neměl dotýkat. Snape ale jen rychleji přejížděl ústy nahoru a dolů a Harry pevně sevřel oči, už déle nebyl schopný zadržovat orgasmus, jenž k němu pospíchal. S křikem se udělal, prsty zaťal do Snapeových ramen oděných v hábitu, když vylil své semeno do Snapeových úst. Muž to celé spolykal, něžně ho vysál do poslední kapičky. Harry lapal po dechu, otevřel oči a stupidně se na Snapea díval, mozek měl úplně odvařený.
Snape pustil z pusy Harryho penis a postavil se, uhladil si hábit. Zvedl na Harryho jedno obočí, jako kdyby říkal: ‚jen to zkus překonat‘. Ten samolibý výraz na tváři zůstal, i když pronesl: „Zpátky do klece,“ jako kdyby právě skončili tréninkovou seanci. Harry si nemyslel, že se dovede pohnout, ale nějak se mu podařilo postavit na nohy a doklopýtat zpět do cely. Padl do židle, bezduše sledoval Snapea, který pro něj přivolal večeři a pak odešel, plášť za ním jen vlál, když se rychle vzdaloval.
Kurva. To bylo tak zatraceně fantastické! Harry si ani nemyslel, že by orální sex mohl být ještě lepší. A Snape dokonce spolykal jeho sperma! Žádný z jeho spolužáků by mu nikdy neuvěřil, kdyby jim to řekl. Jen představa, jak by tyto novinky přijal Ron, donutila Harryho vybuchnout smíchy.
Poté, co se zklidnil, jím projel pocit viny. Přemýšlel o tom, jak vykouřil Snapea a jak to muselo být špatné. Podle toho, co mohl říct, Snape dokonce ani nevyvrcholil, a přesto udělal Harryho dokonale. Nebylo to spravedlivé, vážně by měl Snapea vykouřit ještě jednou a tentokrát až do konce. Nedovolil by Snapeovi vyvrcholit mu do pusy, ale mohl by ho dovést k orgasmu rukama. To, co udělal, bylo docela kruté – vybudil ho a pak odešel. Kdyby Snape provedl to samé jemu, byl by rozhořčený, ale Snape neřekl ani slovo. Bylo by jen správné, aby vykouřil Snapea znovu. Kromě toho byl ten arogantní bastard tak domýšlivý, myslel si, že je lepší ve všem. Nenechá se jím zmanipulovat do souboje v kouření penisu, ale ukáže mu, že dokáže dostát svému slovu.
Po večeři si Harry zase četl Fausta. Čím dál dočetl, tím větší měl pocit, že se Snape sám vidí jako hlavní představitel a že vypráví, proč se přidal k Voldemortovi, skrz ten příběh. Spoustě slov a frází nerozuměl, ale hlavní dějovou linii nebylo těžké sledovat, ačkoliv určité části nechápal. Zajímalo ho, kolik Snape očekával, že pochopí.
Harry si četl, dokud ho nebolely oči, a pak vrátil knihu zpět na její místo pod matrací.
Když ležel v posteli a pokoušel se spát, mysl se mu zatoulala k včerejšímu večeru a tomu, co zaslechl. Mohl Snapeovi věřit? Po skoro třech měsících ho stále trápily pochybnosti; malé, otravné myšlenky, které se hromadily na okrajích jeho mysli. Obvykle si jich nevšímal; zatlačil je až k úplnému okraji jeho vědomí, ale nyní jimi procházel v touze neopominout žádnou variantu.
Všechno nejspíš záviselo na tom, co Snape nenáviděl víc – vzpomínku na Jamese nebo život coby Voldemortův otrok. Zezačátku jeho uvěznění si myslel, že Snape nenávidí Jamese víc, ale později došel k přesvědčení, že Snape radši pomůže synovi svého největšího nepřítele, než aby žil život v otroctví. Snape po něm chtěl, aby porazil Voldemorta, toliko věděl. Snape se vždycky choval, jako kdyby jeho čas byl vysoce cenný. Nedávalo smysl, že by ho marnil jeho tréninkem, když by pak zkušenosti z něj neměl využít proti Voldemortovi a ostatním Smrtijedům. Snape vždycky mohl prohlásit, že Harrymu není povoleno vyjít ven ze sklepení, když poblíž není Voldemort, nebo že je to příliš riskantní nebo použít jinou výmluvu, aby omezil dávku času, který spolu strávili. Snape nejspíš nemohl být tak oddaný snaze udržovat iluzi partnerství, že by pokračoval s několika hodinovými tréninky každý den. Občas byl vážně v nechutné náladě a i tak strávili hodiny v tréninkové místnosti. Bylo by pro Snapea až příliš jednoduché prohlásit, že se potřebuje soustředit na vaření lektvarů nebo že má návštěvu. Neměl možnost, jak se dozvědět, kdy Snape mluví pravdu a kdy je vážně v knihovně a čte si nebo onanuje nebo cokoliv.
Bylo možné, že Snape ho plánoval zabít nebo zotročit hned po Voldemortově porážce, ale to se mu nezdálo pravděpodobné. Snape ho potřeboval jako obranu před kouzelnickým světem, který nebude mít žádný důvod věřit Smrtijedovi. Bez jeho pomoci bude Snape nejspíš odeslán přímo do Azkabanu; pokud ne rovnou zabit. I kdyby si Snape myslel, že by dokázal veřejnost přesvědčit o své nevinně sám, tak jakmile Harry porazí Voldemorta, celá tahle pán/otrok fraška skončí. Neexistovalo nic, co by mu Snape mohl říct nebo udělat, kvůli čemuž by Harry chtěl zůstat otrokem. Ta představa, že by kdy souhlasil být něčím otrokem, natož vykastrovaným, byla absurdní. Snape by mu tohle nikdy neudělal. Ale čím mu Snape hodlá ublížit?
Harry vytlačil tyhle myšlenky z hlavy. Nemělo smysl dlít na tom, co by se mohl stát. Bylo bez pochyb, že Snape dokázal být nevyslovitelně nestvůrnž, když chtěl, ale navzdory všem jeho výhružkám nikdy mimo trůnní sál sadistický nebyl. Ale proč Harrymu doposud neřekl, kvůli čemu byl sex oproštěn od krutostí? Nebo… čekal Snape nějak, že se skrčí a vyslechne jejich konverzaci? Strávili hodiny tréninkem; jistě bylo jasné, že měl schopnost vyhnout se ševelissimu, když bylo vysláno z dostatečné dálky, aby měl čas reagovat. Ačkoliv Snape vypadal překvapeně, že zaslechl, co Voldemort říkal, ale možná hrál svoji roli tak dobře, že oklamal i Snapea. Možná nesprávně odhadl Snapeovy reakce, když byl pod vlivem léků.
Kdyby Snape věděl, že se mu vyhnul, nebo by chtěl, aby se vyhnul, proč ho tedy vůbec použil? Byl to nějaký druh zkoušky? Bylo to jako tehdy, když Snape lhal, ale bylo úplně jasné, že lže?
Namísto odpovědí se mu nějak podařilo vytvořit dalších milion otázek. Harry si povzdechl a pevněji si kolem sebe přitáhl pokrývky. Zítra si promluví se Snapem o Faustovi. Mimo sex byly diskuze o knihách jeden ze zřídkavých momentů, kdy to vypadalo, že jedná s relativně otevřeným a upřímným Snapem. Možná tehdy získá nějaké odpovědi na otázky, které ho sužovaly. Ale teď potřeboval spát.
---
1 – Valeriana je česky Kozlík (předpokládám, že lékařský). Nicméně latinský výraz se mi zrovna tu hodí ke Snapeovi a lektvarům víc.