Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 47
Kapitola 47
Harrymu se zdálo, že je v Bradavicích a snaží se najít učebnu, kde by měl skládat důležitou zkoušku, na kterou nebyl připravený. Probíhal prázdnými síněmi, zvuky jeho kroků se rozléhaly podél vylidněných chodeb, když kontroloval každou učebnu a hledal známky života. Kde všichni byli? Zmizely dokonce i portréty a koridory byly potemnělé a zaprášené, jako kdyby je už roky nikdo nezametal.
Když běžel prázdnou, tmavou chodbou, zahlédl z malé skulinky ve zdi paprsek světla. Jak přišel blíže, zjistil, že prasklinka obkresluje nezřetelný obrys dveří, které se někdo snažil zapečetit, zakrýt je omítkou. Štěrbiny v sádře odhalovaly kousek jejich okraje; jasné světlo pronikalo z té největší a nejhlubší.
Harry strhával omítku a odhalil malé dveře. V jeho rukách se sádra drolila snadno, měnila se v prach a hromadila se na podlaze. Šahal kolem a hledal kliku, ale žádnou nenašel, a tak se místo toho zaměřil na odhalení celého vchodu. Když oderval veškerou omítku, zaplály svíčky, osvětlily tmavou chodbu a odhalily do kamenných dveří vyryté runy. Táhly se po celém povrchu, kroutily se v podivném tvaru, který nikdy předtím neviděl. Sledoval tvar jedné jedním prstem, pak i ostatní prsty položil na kámen a prozkoumával podivné řezby. Zdály se mu zvláštně povědomé jako vzpomínka, na kterou nedokázal dosáhnout, která se nedokázala prorvat napovrch. Runy uvítaly jeho dotyk, tepaly mu pod rukou, a jak je mapoval, vlévaly mu energii do prstů.
Položil dlaň na dveře a pronesl: „Alohomora,“ a magií do nich zatlačil. Dveře se v základech zatřásly, vydaly lehký povzdech, jako kdyby byly živým stvořením. Objevily se další body světla kolem okrajů.
Povzbudilo ho to a tak zvedl i druhou ruku ke dveřím a položil ji vedle první, prsty zabořil do run. „Fragmentus!“ Dveře se zatřásly a prach se snesl na zem kolem jeho hlavy a ramen. Zdi obklopující dveře se zachvěly a posunuly se dovnitř ve snaze zavřený průchod zakrýt, ale on potřeboval vědět, co je za ním. Přitiskl ruce ještě silněji, aby navázal větší kontakt. Pevně se opřel dlaněmi do kamene a znovu zařval: „Fragmentus!“
Celý hrad se zatřásl a Harry spadl na kolena. Ve zdech a v podlaze se objevily nové kameny, protáhly chodbu a zatlačily ty dveře dál od něj. Plazil se po čtyřech směrem k nim, byl rozhodnutý je otevřít, aby viděl, co leží za nimi. Náhle ucítil kouzlo řítící se k němu a tak se vrhnul na stranu, aby se mu vyhnul…
… a spadl z postele, přistál v rozházené hromádce na podlaze. „Kurva!“
„Zranil jste se?“ zeptal se Snape, když prošel mřížemi.
Harry ze sebe sklepal svoji ospalost a vymotal se z přikrývek. „Jsem v pořádku.“ Vyskočil na nohy a uháněl na druhou stranu cely, po celou dobu Snapea sledoval a čekal na jakýkoliv rychlý pohyb. Snape místo toho pouze na stůl vyčaroval snídani, než si zastrčil hůlku zpátky do hábitu. Pak se posadil na svoji židli zády k Harrymu a zvedl hrnek s čajem.
Harry s podezřením zúžil oči. Skrčil se k zemi a pozvolna se plížil ke své židli, při tom ani na okamžik nespouštěl oči za Snapea. Snape si ho nevšímal, upíjel svůj čaj a zíral na Harryho prázdné místo.
Harry se otočil zády k posteli a pomalu přistupoval ke stolu. Když shlédl dolů, aby se podíval na svoji snídani, Snape vytasil hůlku a vystřelil kouzlo. Harry se opět vyhnul, vrhnul se na stranu dřív, než na to vůbec stačil pomyslet.
„Parchante!“ vykřikl, když se narovnal a s očekáváním se postavil, vyčkávaje další útok.
Snape se ušklíbl a hůlka zmizela v záhybech černé. „Jezte.“
„Už jste skončil s útočením na mě?“ Harry vklouzl na svoji židli a zvedl klobásku, aniž by zvedl oči od místa, kde zmizela Snapeova hůlka.
„Věřil byste mi, kdybych řekl ‚ano‘?“ zeptal se Snape s jedním pozvednutým obočím.
O tom ani nemusel přemýšlet. „Ne.“
„Možná pro vás je ještě naděje.“
Harry polykal jídlo, zatímco po celou dobu Snapea pečlivě sledoval. Takhle jíst bylo poněkud složité a on se několikrát bodnul lžící do tváře.
Snape ho s kamenným výrazem na tváři sledoval, jak snídá. Když se Harry bodnul do obličeje potřetí, Snape řekl: „Nemyslel jsem si, že se vaše stolovací návyky mohou ještě zhoršit. Vždycky plánujete jíst tak chaoticky?“
Harry spolknul plnou pusu, než odvětil: „Když jím s vámi? Jasně že jo!“
„Nebuďte tak nápadný ve svém sledování.“
„Vy víte, že se na vás dívám, že jo?“
Snape obočím vyjádřil souhlas a pak se znovu napil.
Poté, co Harry úspěšně dojedl snídani, bez toho aniž by se znovu šťouchl do tváře, se zaklonil v židli a začal: „Četl jsem Fausta.“
Snape si usrkl čaje a pak se s jízlivým úšklebkem zeptal: „Rozuměl jste tomu, nebo potřebujete verzi pro děti?“
„Jasně že nepotřebuju.“ Harry přezíravě mávnul rukou nad Snapeovou urážkou. „Není to tak těžký. Ačkoliv - “ pečlivě vybíral slova, nechtěl Snapea urazit, pokud si ten příběh vysvětlil správně. „Faust má být údajně vážně inteligentní. Ale i tak uzavře smlouvu s ďáblem, přestože od začátku jasně ví, že ten, s kým jedná, je ďábel. Když to věděl, tak proč uzavíral tu smlouvu?“
Snapeův výraz se nezměnil, černé oči se setkaly s Harryho bez patrné emoce. „Příběh o Faustovi je založen na německé legendě, jež má mnoho výkladů. Já osobně se přikláním k verzi Goetheho, ačkoliv jsem měl dojem, že je nepravděpodobné, abyste porozuměl jeho dílu.“
Co to sakra mělo být? On ani nečte správnou verzi? Proč musel Snape všechno dělat tak složité? „Vím, že ji dokážu pochopit.“
„Jakmile dočtete tuto, dám vám ji,“ odpověděl Snape. „Nabízí se mnoho důvodů, proč Faust zaprodal svoji duši – hybris, víra, že je již stejně zatracený; touha posunout hranice znalostí, vědy a magie za jejich současná omezení… V některých výkladech Faust vyjádří chuť využít svoji nově objevenou moc a intelekt pro dobro společnosti, a v neposlední řadě je naznačeno i to, že vstoupil do paktu výhradně kvůli svým vlastním ambicím.“
Snape se připojil ke Smrtijedům pouze proto, aby prohloubil své vlastní zájmy? Harry nasál vzduch, náhle přišel o všechen vzduch, jako kdyby dostal ránu do břicha. Sužovala ho bolest, kterou nedokázal pořádně vysvětlit. Vždycky věděl, že je Snape sobecký bastard, ale neočekával od něj, že bude tak egocentrický. Předpokládal, že Snape bude ze svých chyb vinit slepou nenávist k otci, který ho zneužíval, k bývalé milence, jež jím opovrhla, nebo touhu splatit činy Pobertům. Pomsta by dávala smysl. Harry sám toužil po pomstě a občas, když ho mučili, snil o tom, že je pomocí černé magie vymaže z povrchu zemského; že spáchá hrozivé činy, které mu v mysli ale vybledly, jakmile ho nechali na pokoji. Dokonce i ty kecy o čistokrevnosti dávaly větší smysl. Alespoň ti fanatici věřili, že to, co dělají, je ku prospěchu kouzelnického světa – dokonce i když to bylo na úkor jiných lidí. Cokoliv jiného by bylo lepší než chladná, bezcitná ambice.
Harry vyčistil talíř a odstrčil se na židli. Neobtěžoval se skrývat svoje opovržení, když přecházel přes pokoj k umyvadlu. „Musel být hloupý, když si myslel, že odevzdání své duše ďáblovi pomůže lidem.“
„Nepochybuji o tom, že i vy byste, kdyby se vyskytly ty správné okolnosti, souhlasil s dohodou s ďáblem,“ namítal Snape.
Harry se otočil, aby se mu postavil čelem. „Nikdy. I kdyby mi Voldemort přísahal, že už nikdy neublíží mým přátelům a že bude žít v míru s mudly, nikdy v životě bych s ním neuzavřel dohodu. Zničil by mě, mé přátele, všechno, hned jakmile by si myslel, že mu to pomůže.“ Podíval se Snapeovi do očí a v hrudi mu vzplál vztek jako přírodní požár. Sevřel ruce do pěstí a řekl: „Musel byste být bez srdce nebo hloupý, abyste si neuvědomil, že je takovýhle.“
Snape otevřel pusu, aby promluvil, ale Harry pokračoval. „Podívejte na ty všechny, které zabil! Podívejte, jak se k vám chová! Jak byste mohl věřit někomu takovému, že by vám mohl pomoct? Možná by pomohl, ovšem jen dokud budete dělat všechno tak, jak chce on, ale pak byste byl otrokem nějakého zbabělého vraha a kvůli čemu? Znalostem? Stojí lidské životy za to, abyste se dozvěděl víc nějakých stupidních faktů? Moci? Nikdy vám nedovolí stát se mocnějším, než je on sám! Tak o co jde? Ctižádost? Možná pokud vaší ctižádostí je strávit zbytek života jako zasraný otrok!“ S třesoucíma rukama, srdcem, které se mu snažilo vyskočit z hrudi, se Harry odvrátil od Snapea. Sklonil se nad umyvadlo a šplouchl si studenou vodu na obličej ve snaze se uklidnit.
Když Snape promluvil, používal ten vyrovnaný tón, jako kdyby na něj Harry nekřičel. „Představte si, že by se ďábel nabídnul, že by zabil Pána zla a ostatní Smrtijedy. Tato bytost by slíbila, že udrží vaše milované naživu a minimalizuje rizika bitvy tak, že zemřou pouze vaši nepřátelé. Jediné, co byste musel udělat, by bylo obětovat sám sebe. Odevzdal byste svoji duši výměnou za porážku Pána zla a ochranu těch, na kterých vám záleží?“
„Je to ďábel. Nemůžete jim věřit. Vždycky podvádějí.“ Harry popadl zubní pastu a vyšrouboval víčko. Vymáčkl si štědrou dávku, trochu až příliš silně, že přestřelil štětiny a zubní pasta úplně pokryla horní část kartáčku. Celou tu věc si strčil do pusy.
„A kdyby bylo možné složit s ďáblem Neporušitelný slib, takže byste zaručeně věděl, že dohodu dodrží tak, jak slíbil?“ tlačil na něj dál Snape, očividně chtěl slyšet Harryho souhlas. „Kdybyste jej donutil, nezlomitelnou smlouvou, že nikdy neublíží vám ani vašim milovaným, dokud ho budete poslouchat?“
Harry energicky potřásl hlavou s pusou plnou zubní pasty.
„Proč ne?“ zeptal se Snape. „Musel byste se vzdát pouze vlastní duše pro ochranu celého světa. Nebylo by sobecké odmítnout? Nepřejete si zbavit se Pána zla a ukončit tuto válku?“
Harry vyplivnul pastu a odvětil: „Jediný způsob, jak bych s tím mohl souhlasit, je, kdybych věděl s naprostou jistotou, že by nemohl ublížit nikomu jinému kromě mě. Ale to je něco jiného, protože já bych to udělal, abych pomohl ostatním, kdežto Faust se staral jen sám o sebe.“
„‚Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly,‘“ citoval Snape, když odklízel jejich nádobí.
„Nemyslíte si, že bych měl?“ zeptal se Harry.
Snape pokrčil rameny. „Neříkal jsem, že byste neměl.“
Harry nenáviděl tyhle stupidní hry. Proč prostě Snape nemohl být přímočarý jako normální člověk? „Ale zcela jistě jste to naznačoval. Kdybyste byl na mém místě, co byste dělal?“
„Nezahazoval bych slepě svůj život pro dobro kouzelnického světa.“
„A co mám teda dělat?“ zeptal se Harry podrážděně. Nezahazoval svůj život slepě, pokud to znamenalo Voldemortovu porážku. „Prostě nechat všechny, které miluji, zemřít? Nechat Voldemorta přijít a zabít mě? Nedá pokoje, dokud jeden z nás nebude mrtvý. To vy víte.“
„Vrháte se na obětní oltář lehce, ale zajímalo by mě, jak moc své silácké vystupování myslíte vážně.“
„Jak to myslíte?“ Harry se na něj zamračil.
Snape se zvedl ze židle a přistoupil blíž, černé oči měl zabořené do Harryho zelených. Natolik hubený muž by nebyl ani z poloviny tak zastrašující nebýt vlajícího hábitu, těch dravých očí a hlubokého, temného hlasu. Když promluvil, slova měl odměřená. „Jak jsem říkal, vytvořil jsem mnoho plánů. Jeden z nich zahrnuje ten lektvar, který jsem vařil pro Pána zla. Nenašel jsem způsob, jak s jistotou odstranit duši, ale objevil jsem cestu, jak zabít člověka, a přitom zachovat jeho tělesné procesy, takže tělo jeví známky života. Dám vám ho a Pána zla informuji, že se mi úspěšně podařilo vám odstranit duši. Odejdu odsud, půjdu hledat hůlku osudu a zničím zbylé horcruxy. S hůlkou smrti a s pomocí Řádu napadnu Temného pána a donutím ho posednout vaše tělo. Zůstane v něm uvězněný a tím pádem půjde zničit s minimem úsilí. Souhlasíte s tímto plánem?“
Harrymu se sevřel žaludek a v ústech mu vyschlo. Byl připravený v případě potřeby zemřít, ale slyšet ten plán probíraný tak klinicky, jako kdyby Snape odříkával denní rozvrh tréninku, mu vysílalo mrazení podél páteře. Srdce mu strachy bušilo, ale věděl, že musí, pokud tohle byl jediný způsob. Ani on ani Voldemort nebudou mít nikdy pokoje, dokud jeden z nich nebude mrtvý. Pokud to spočívalo v tomto, tak ať. Nemohl existovat s vědomím, že ostatní umírají, aby on mohl přežít. Zašeptal: „Ano.“
„Proč tedy otálet? Bude pro mě daleko snadnější obstarat si hůlku osudu, když nebudu uvězněný na tomto místě.“ Snape odešel, černý plášť za ním vlál.
Harry za ním zmateně hleděl, hlavou mu vířily myšlenky. To to udělají hned teď? To už teď umře? Chtěl zavolat Snapea, ať se vrátí, ale cítil se jako ztuhlý, neschopný byť o píď pohnout tělem. Snape si z něj musel dělat srandu. Co když Draco nemá moc nad hůlkou osudu? Co když Snape nebude moci najít ten diadém? Mohli si být vůbec jistí, že ten horcrux je schovaný v diadému? Bylo to příliš riskantní. Musel to být nějaký druh zkoušky. Nebylo možné, aby ho Snape šel rovnou teď zabít, prostě jen tak.
Snape se vřítil zpět do pokoje s malou černou lahvičkou, kterou svíral v natažené ruce. Přiblížil se k Harrymu, který zacouval ke zdi.
„Pokud si přejete zbavit se Pána zla, vypijte tohle,“ nařídil mu Snape se třpytem v temných očích.
„Počkat – Ne - “ Harry se pokusil sebrat svůj důvtip, mysl zuřivě sahala kolem sebe pro cokoliv, co by odložilo tuto událost. „Nepotřebujete nejdřív získat nadvládu nad hůlkou osudu?“
„Život by mi to ulehčilo, ale není to nezbytné.“ Snape přezíravě mávnul rukou. „Navíc bude daleko účinnější, když se budu pokoušet získat nadvládu nad hůlkou, jakmile se budu moci pohybovat dle libosti.“ Odkorkoval flakónek a přistrčil ten ohavně páchnoucí lektvar Harrymu pod nos. „Nechcete snad zničit Pána zla?“
„Myslím, že byste měl nejdřív získat hůlku osudu!“ hádal se Harry. Tohle bylo šílené. „A co ty zbylé horcruxy? Pokud to zkazíte, nikdy nezemře!“
„Neselžu,“ odvětil Snape, v očích se mu odráželo přesvědčení, které ladilo s tím v hlase. „Říkal jste mi, že jste připravený bojovat a zemřít. Změnil jste názor? Nebyla ta slova nic než chvástání, jak jsem o tom byl přesvědčený?“
Jistě měl Snape v rukávu schováno víc karet než tento zbrklý, sebevražedný plán. „Neexistuje jiná cesta?“ zeptal se Harry, když hledal ve Snapeově tváři stopy humoru.
„Tohle je jediný způsob, jak zcela jistě můžeme zaručit jeho smrt. Znáte proroctví. Víte, co se musí udělat,“ řekl Snape a sledoval Harryho, tvář jako smrtijedskou masku měl bez výrazu.
„Bylo řečeno, že jeden z nás musí zabít toho druhého, ne že já musím zemřít!“
Snapeovo obočí se stáhlo k sobě. „To jsem říkal? Musíte ho porazit a takhle budeme vědět s jistotou, že zemře. Neexistuje způsob, jak by mohl uniknout z mrtvého těla. Bude v něm uvězněný a snadno půjde zabít.“
„Ne, ne,“ Harry vrtěl hlavou. Tohle byl ten nejhorší plán, jaký kdy slyšel. Nikdy nebude fungovat. „Musí existovat jiný způsob.“
„Pouze pokud si přejete zůstat v tomto vězení další týdny, zatímco budou další vaši přátelé umírat nesmyslnou, zbytečnou smrtí.“ Snapeova ústa se zkřivila do úšklebku. Ruka vystřelila vpřed, chytila Harryho za paži a přišpendlila jej ke zdi. Zkrátil vzdálenost mezi nimi a svým větším tělem se přitiskl k Harrymu. Hořkým, sarkastickým hlasem pronesl: „Vypijte to, Pottere. Je na čase, abyste zachránil svět.“
Harry si vzpomněl na svůj sen o smrti a strach, který jím tehdy probíhal, ho nyní přemohl. Co nejdál Snapea od sebe odstrčil.
„NE!“ Ve snaze utéct se vrhnul na postel, kde se přitiskl zády k protější zdi a zíral na Snapea, který se ani nepohnul, aby zastavil jeho útěk.
Snape se na něj usmál. Tím stejným smrtícím úsměvem z jeho snů. „Chcete, aby všichni vaši přátelé zemřeli? Aby byli pronásledováni a mučeni, zatímco vy zůstáváte tady a neděláte absolutně nic, čím byste je ochránil?“
„Ne! Budu bojovat!“
Snape se zachechtal. „Nemilujete snad Ginevru? Víte, co by jí Lucius udělal?“
„To se ksakru ani neodvažujte,“ varoval ho Harry.
Snape jej ignoroval. „Miluje, když může mučit krvezrádce. Pokud bude mít štěstí, jen ji znásilní - “
„DRŽTE HUBU!“ Harry prudce máchnul rukou. Kdyby měl hůlku, toho parchanta by proklel.
Snape postoupil dva kroky směrem k posteli, hlas snížil jen na tichý hřmot. „Každým dnem, co čekáte, je čím dál ve větším nebezpečí.“
„To vím!“ Nemohl dopustit, aby přišla ke zranění kvůli němu. Nemohl o ni přijít. Ta myšlenka mu naplnila vnitřnosti ledem.
„Pak buďte muž!“ jízlivě pronesl Snape a odhalil své zkřivené, zažloutlé zuby. „Postavte se čelem svému údělu!“
Harry vyskočil na nohy. „Říkal jste, že máte kopu plánů! Nemůžou všechny zahrnovat moji smrt!“
„Bojíte se smrti, Pottere?“ zeptal se Snape, na tváři měl samolibý výraz, když si složil ruce a překřížil před hrudí. „Kde je nyní vaše nebelvírská odvaha?“
„Och, ale no tak! Nemůžete vymyslet něco lepšího? Musí tu být něco - “
Snape rozpletl ruce a hrozivě se nad Harryho naklonil, oči měl přimhouřené a rty zkroucené do úšklebku. „Jste slabý! Zbabělec! Přesně jako váš otec!“
„JÁ NEJSEM SLABÝ!“ křičel Harry a udeřil pěstmi do zdi.
„Tak to dokažte! Tohle je jediný jistý způsob, jak ho zničit!“ Snape se přibližoval soustavnými kroky. „Prosil jste mě o tuhle informaci, Pottere. Už víte, proč jsem to před vámi tajil? Protože všechna vaše slova nejsou nic než prázdné sliby. Protože, když dojde na činy, nedokážete se zabít, abyste ochránil své přátele.“
Harrymu se zadrhnul dech v krku, tak jen tiše opakoval: „Zvládnu to. Zvládnu.“
„Tak to udělejte.“
„Jen jsem si myslel – myslel jsem si - “ Myslel si, že Snape bude schopný jej zachránit. Myslel si, že se Snapeovou pomocí byla smrt pouze možností, ne nezbytností. Vážně neexistoval žádný jiný způsob? Tak snadno dříve rezignoval na smrt, ale teď, když jí byl donucený čelit, se jím prohnalo zděšení. Nechtěl zemřít. Chtěl zničit Voldemorta, ale nechtěl zemřít. Ne takhle. Pokud měl umřít, proč nemohl jít do bitvy? Proč jed? Zhroutil se na postel, klesl na kolena.
„Myslel jste si, že nebudete muset dostát svým slovům?“ zeptal se Snape tichým hlasem. „Mluvíte o smrti tak bezstarostně, Pottere, ale ke konci vám stejnak chybí odvaha.“
Ne. Udělá to. Tohle bylo něco, co udělat musel. Musel zbavit svět Voldemorta. Pokud tak neučiní, zemřou tisíce. Ginny umře; Ron s Hermionou taky. Nebudou mít proti Voldemortovi žádnou šanci a on ho musel zničit. Musel je zachránit.
„Typicky nebelvírské. Vy - “
Harry rychle zvedl hlavu. „Udělám to! Vezmu si ten lektvar!“
Snape zavrtěl hlavou a znovu zazátkoval láhev. „Věděl jsem, že na tohle ještě nejste připravený. Počkáme. Počkáme, dokud nebudete připravený nebo dokud se nenaskytne lepší příležitost. Nemělo by to trvat příliš dlouho, nanejvýš pár týdnů.“
Nemohl čekat. Čím déle bude váhat, tím více lidí zemře a tím ve větším nebezpečí budou jeho přátelé. Každou hodinou sklouzával svět víc a víc pod Voldemortovu nadvládu. Zemře, pokud tu zůstane – navždycky uvězněný a čekající na lepší příležitost, která by nikdy nemusela nastat. Už teď věděl, že určité jeho části mu byly odňaty; možnost výběru mu vzali a také ho mučili tak, že na to nikdy nebude schopen zapomenout. Být bez přátel, sám a zajatý v tomhle vězení bylo, jako kdyby neustále šlapal vodu a topil se v osamělosti. Prozatím se držel, ale cítil, jak mu sevření vyklouzává a nevěděl, jak dlouho ještě přežije. Pokud měl na výběr mezi smrtí a nekonečným zotročením, volil si smrt; dokonce i jedem. Zhluboka se nadechl a zeptal se: „Jste si jistý? Jste si jistý, že ho můžete zabít?“
„Ano,“ Snape vážně přikývl, černé oči měl neochvějné. „Víme, že jeho duše unikne zničení jeho těla, a tehdy plánuje posednout to vaše. Bude zničený, přísahám vám.“
„Dejte mi to,“ zachraptěl Harry. Celý svůj život se připravoval na tento okamžik. Nemohl teď vycouvat. Tohle bylo to, co doopravdy chtěl – zničit Voldemorta i za cenu vlastního života. Všechno se smrsklo na, jak říkával Brumbál, výběr mezi tím, co je správné, a tím, co je snadné. Vzdát se nyní by znamenalo přiznat porážku temným silám světa. Byl silnější než ony a všechny je zničí jakýmkoliv způsobem, který mohl; nehledě na následky. Tisíce – milióny – lidí záviselo na něm a on je nenechá ve štychu. „Jsem připravený. Vezmu si to.“
„Ne,“ Snape zavrtěl hlavou. „Najdeme jiný způsob.“
„Dejte mi to!“
„Vím, že to nechcete udělat, Pottere.“ Snape opět potřásl hlavou, černé vlasy mu padaly na ramena.
„Udělám to. Zvládnu to.“ Harry vystřelil z kraje postele a natáhl ruku. „Dejte mi to.“
„Ne.“ Snape si přitiskl lektvar do záhybů svého oděvu.
„Jsem připravený,“ ujistil Snapea. „Chci to, dobře? Tohle je to, co chci udělat. Prosím, nechte mě to vypít.“
Snapeovy oči, tmavé v bledé tváři, se ani na okamžik neodvrátily od těch Harryho, jak muž přistupoval blíž. Vytáhl lektvar a vtiskl ho Harrymu do třesoucí ruky. Držel se jej i poté, co Harry kolem něj obtočil prsty, jako kdyby se bál jej pustit a dovolit Harrymu ho vypít. Přes tvář mu přelétl stín a zdálo se, že si to rozmyslel, ale pak náhle odtrhl prsty od flakónku a ustoupil.
Harry hleděl na malou lahvičku, snažil se myslí pochopit to, co se chystal udělat. Do háje. Byl tohle vážně konec? Smrtijedi měli pravdu – byl jenom dítě. Existovala spousta věcí, které nikdy nedělal a teď už nikdy nebude mít šanci je udělat. Nemohl uvěřit, že už nikdy znovu neuvidí Rona s Hermionou. Nikdy neřekne Ginny, že ji miluje.
„Dovolte mi – dovolte mi napsat dopis.“
„Ne. Musíte hrát svoji roli až do úplného konce.“
„Prosím,“ žadonil Harry. „Prosím, musím jim říct, že je miluju.“
Snapeovy oči se zúžily do štěrbinek, tvář měl chladnou jako masku, kterou nasazoval v trůnním sále. „Jen vypijte ten lektvar, pitomý kluku.“
Třesoucíma rukama Harry vytrhl zátku, zaklonil hlavu a nalil si lektvar do krku. Zachvátil ho pach síry a ruka se mu třásla natolik, že si vycákal trochu husté, studené tekutiny na hrdlo a hrudník. Zvedal se mu žaludek a snažil se udržet lektvar v sobě, hodil prázdnou lahvičku na stranu a zíral na Snapea, celé tělo zachvátil děs z toho, co právě udělal. Skoro okamžitě uvnitř jeho žaludku propuklo malé místo chladu, jako kdyby polkl kostku ledu. Ta arktická cívka se pomalu rozvíjela, ten trpký chlad prosakoval ven. Bylo to tady. Umíral. Zapotácel se, ale podařilo se mu narovnat. Navzdory všemu strachu, navzdory hrůze z konce ho zaplavila úleva při vědomí, že už brzy bude po všem. Teď byl v bezpečí; už mu nikdy nikdo nemohl ublížit. Čekali na něj jeho milovaní. Vytáhl se znovu na kolena a zakřenil se na Snapea.
„Nemůžu se dočkat, až uvidím Siriuse.“
Nebolelo to; bylo to jen studené. Úponky ledu se mu proplétaly břichem a on, zaskočen šokem z toho mrazivého chladu, málem spadl z postele. Snape se přihnal blíž a zachytil ho, vytáhl ho zpět na postel. Harry zabořil ruce do Snapeova hábitu a zaklonil hlavu, aby mu viděl do nažloutlé tváře. Vráska mezi Snapeovými obočími byla tmavá a on shlížel dolů na Harryho očima plnýma něčeho podobného lítosti.
Harry nemohl odolat touze ho popíchnout. „Vsadím se, že o tomhle jste snil už od první chvíle, co jste mě uviděl, co?“
Ve Snapeových očích válčily emoce, ale klidně obtočil ruce kolem Harryho a pevně jej držel, jako kdyby jeho náruč ho mohla udržet při životě. „Tohle nechci.“ Sklonil hlavu a zašeptal. „Řekněte mi to. Řekněte mi, že tohle nechcete.“
„Nechci,“ řekl Harry. „Udělám to. Když musím. Ale nechci to.“ Oklepal se, když mu led pronikl do plic a plynul k jeho srdci. Věděl, že bylo zbytečné protestovat proti tomu, co se už dělo, ale stále nějaká jeho malá část odmítala uvěřit, že tohle je konec. Teď, každou minutou ho Snape zachrání. Snape mu řekne, že právě vymyslel lepší plán; nějaký, kde bude Harry schopen zničit Voldemorta, aniž by se vzdával vlastního života. Předklonil se a obličejem se přitiskl do Snapeova hábitu. Bylo toho tolik, co chtěl říct a udělat, ale slova mu odumřela na jazyku; teď už nějak postrádala význam. Lnul k životu a ke Snapeovi, zatímco zvnitřku zamrzal.
„Nechcete zemřít?“ zeptal se Snape tichým hlasem.
„Ne.“
Snape pohladil Harryho po zádech. Sklonil hlavu a zašeptal: „A neumřete. Nenechám vás.“
„Neumřu?“ Nedávalo to žádný smysl, ne s tím ledem, který mu teď prosakoval do končetin. Ale stále byl tak nějak naživu, ne? I když ten led cítil po celém těle.
„Nezemřete. Lektvar, který jsem vám dal, byl obyčejný chladivý lektvar s neškodnou přísadou, aby chutnal nechutně.“
Harrymu ochablo celé tělo a na chvíli nemohl dělat nic než bezmocně se opírat o Snapea, zatímco se jím proháněla úleva. Byl naživu. Naživu. Naživu. Zhluboka dýchal, nikdy si jako teď neužíval pocit vzduchu proudícího jeho plícemi. Srdce mu zuřivě bilo v hrudi, tlouklo tak silně, jako kdyby bojovalo s tím chladem o jeho návrat k životu. Krev mu horce a silně proudila žilami, a přestože z něj chladící lektvar ještě nevyprchal, nikdy necítil takové teplo. Mohl cítit každičký pór ve své kůži, každičký vlas na hlavu, každý jednotlivý vnitřní orgán. Nikdy o svém těle moc nepřemýšlel a nyní obdivoval jeho složitosti.
Náhle do něj udeřilo vědomí toho, co se právě stalo, a on se násilně vytrhl Snapeovi z náruče a spadl po zádech na postel. Vztek v něm vybuchnul a on vystřelil pěstí po Snapeovi, který se mu lehce vyhnul a odstoupil z Harryho dosahu.
„Jak jste mohl?“ zašeptal Harry nenávistně a vzhlédl nasupeně k těm černým očím, které jej sledovaly bez zjevné emoce. Kdyby nebyl tak vyčerpaný, vyskočil by z postele a toho parchanta by chytil. Do háje.
„Jedna věc je mluvit o sebeobětování a něco jiného je to uskutečnit,“ řekl Snape poklidně.
Harry si přitiskl ruce k hrudi a cítil, jak mu srdce divoce bije a s každým nádechem se mu zvedá a klesá hrudník. Na moment ho napadlo, jestli náhodou neumřel a tohle všechno není jen sen, ale cítil se víc naživu než kdy předtím. Bylo to, jako kdyby mezi ním a světem sňali jakousi bariéru a také jako kdyby poprvé ve svém životě skutečně žil. „Myslel jsem si, že umírám!“
„To byl účel,“ řekl Snape s pobavením v hlase.
„Vy zasranej parchante,“ zasyčel na něj Harry. Zavřel oči, uvolnil se na pokrývkách a soustředil se na své tlukoucí srdce. Jen párkrát si byl takhle ostře vědom všech svých smyslů, a to když byl na té droze.
„Vyvinul jsem takový lektvar,“ Snapeův hlas byl tentokrát hlubší a Harry otevřel oči a znovu se na něj podíval.
„Domníváte se, že ho použijete?“ zeptal se tak klidně, jak jen zvládl.
„Je to poslední možnost.“
Harry přikývl, rozuměl tomu, o čem tahle zkouška byla. Odtlačil svůj vztek na stranu, rozhodnutý dokázat Snapeovi svůj stupeň dospělosti. „Nemusíte se obávat, nezklamu vás. Víte, že udělám vše, co je třeba.“
„Stejně jako já.“ Snape si přivolal lahvičku a zastrčil si ji do hábitu. „Smíte strávit zbytek dne v posteli, pokud po tom toužíte, ale já mám na práci důležitější věci.“
„Chci trénovat.“ Harry sklouzl z postele. Přešel ke Snapeovi a řekl: „Chápu, co jste se pokoušel udělat, ale není třeba mě dál testovat. Nezašel jsem takhle daleko, jen abych si to na poslední chvíli rozmyslel. A taky vy jste říkal, že nejspíš tohle nepřežijete. Pokud nejste ochotný zemřít, tak proč mi pomáháte?“
„Rozdíl mezi námi, Pottere,“ vysvětloval Snape, když Harryho vedl do tréninkové místnosti, „je, že já nejsem ochotný se obětovat pro dobro kouzelnického světa. Jestliže zůstanu ve službách Pána zla, je pravděpodobné, že nakonec zemřu nebo skončím v Azkabanu nehledě na to, jak obratně budu vykládat své karty. Pro mě je to záležitost osobní svobody a přežití.“
Harry se pokusil zaměřit na vyhýbání, ale bylo to složité, neboť se jeho mysl neustále toulala zpět k podobnostem mezi Faustem a Snapem. Snape prohlašoval, že se ke Smrtijedům připojil a teď je chce opustit čistě jen proto, že to vyhovuje jeho vlastním ambicím, ale Harry měl potíže uvěřit, že je to celá pravda. Ze způsobu, jak mluvil s Mulciberem o Averym, to vypadalo, jako kdyby oni tři byli nějakou dobu přátelé, možná ještě předtím, než se Snape přidal ke Smrtijedům. Od Mulcibera a Averyho, jejichž otcové byli ve vysokých řadách ve Voldemortově područí, se očekávalo, že se k jeho šiku připojí taktéž, stejně jako se to vyžadovalo od Draca. Přitáhli Snapea s sebou, protože s ním jednali s respektem, nebo ho minimálně alespoň neponižovali? Jestliže se Snape přátelí s Mulciberem, tak až nadejde čas, bude ho muset přesvědčit, aby opustil Voldemorta, nebo s tím bude muset bojovat, možná jej dokonce zabít. Harryho dřív ani nenapadlo, že Snape nejspíš pro porážku Voldemorta bude muset zavraždit lidi, které má rád.
Proč se Snape stal Smrtijedem? Muselo v tom být něco víc než jen slepá ctižádostivost; odmítal věřit, že je Snape bezcitný a sebestředný. Kdyby si na něm Pobertové nezasedli, přijal by Znamení? Voldemort by se nikdy nedozvěděl o věštbě, a co by se pak stalo? Harry předpokládal, že nemělo smysl přemítat o tom ‚co by kdyby‘. I kdyby měl obraceč času, nevěděl by, do jaké doby by se měl vrátit, aby předešel současným událostem. Mohl by se vrátit nazpět a zabránit Snapeovi, aby vyslechl věštbu, ale co pak? Voldemort by jen mohl nabrat na síle a zabít Harryho rodiče tak jako tak. Mohl by zabít Voldemorta, ale pak by se jeho rodiče do sebe nikdy nemuseli zamilovat v době, kdy pracovali v Řádu, a on by se nikdy nenarodil. Ačkoliv Harry občas svůj život nenáviděl, netoužil být vymazán z historie. Jeho rodiče zemřeli, aby on mohl žít, a jejich oběť by přišla vniveč, kdyby se snažil změnit minulost. Bude lepší soustředit se na přítomnost. Mohl ovlivnit budoucnost.
Harry se ponořil do vyhýbání a vyčerpal se dřív než obvykle.
„Nemůžeme stopnout na oběd?“ Zastavil se a nevšímal si míčků, které ho zasáhly, zatímco lapal po dechu.
„Smíme,“ odpověděl Snape, když odeslal míčky pryč. Připoutal Harryho k zemi a odešel.
Harry ležel na koberci, snažil se chytit dech a čekal, až se Snape vrátí. Když k němu muž dolevitoval tác, hodil do sebe mléko a s požitkem si trochu kousl do sendviče s tuňákem a uzeným sýrem. Byl vprostřed prvního, když ho napadla myšlenka a on se rázem narovnal.
„Portréty!“ oznámil Harry Snapeovi.
Snape na něj vyklenul jedno obočí. „O čem to žvatláte?“
„Nemůžete mučit portrét, že jo?“ zeptal se Harry. „Nebo mu dát veritasérum nebo použít jakoukoliv formu magie, aby vám vyklopil svá tajemství, mám pravdu?“
„Mimo hrozby zničení nepřinutí portrét k řeči žádná magie,“ potvrdil Snape.
„Takhle komunikujete s Hermionou a Ronem,“ odhadoval Harry nadšeně. „Mají portrét Phinease Blacka a vy jste si vzal ten druhý z ředitelny. Mohl byste říct Phineasi Blackovi, aby neprozradil, pro koho pracuje, a já se vsadím, že by udržel vaše tajemství.“
„A jestliže jsem se mu nesvěřil s tak důležitým tajemstvím?“ zeptal se Snape.
Harry se zamyslel. „Možná jste se změnil do mudly, aby tak nevěděl, že pracuje pro vás.“
„Jak bych ukryl portrét?“
To bylo ta složitější část. „Vy víte o magii víc, takže možná znáte kouzlo, které já neznám. Nebo jste ho možná pověsil vedle portrétu, na kterém je spousta lidí a jeden či dva z nich se vždycky poflakují v rámu, aby nevypadal prázdně.“
Snape v tichosti jedl svůj sendvič.
„No tak,“ řekl Harry. „Napovězte mi!“
Snape odložil sendvič na talíř a na Harryho se ušklíbl. „V obou scénářích předpokládáte, že nejprospěšnější osoba, do které se mohu mnoholičným lektvarem přeměnit, je náhodný mudla. Do koho bych se mohl ještě převtělit, kdo by mohl být přínosem?“
Harry se zamračil, jak se zamyslel. Po několika minutách nabídl: „Jiný Smrtijed? Ale kdybyste to udělal, váhali by takovou osobu v bitvě zabít.“
„Kdo další?“ pobízel ho Snape.
„Člen Řádu,“ hádal Harry, neschopen vymyslet nic jiného. „Ale to nedává smysl, protože byste tu osobu musel držet jako rukojmí, ale nemůžete se starat o dva vězně. A Voldemort by si druhého zajatce všiml.“ Zamračil se. „Pokud jste někoho z Řádu nezabil. Ale než byste ho zabil, musel byste se dozvědět všechny ty šifrované odpovědi na otázky, na které se ptají, a to by bylo nemožné. Mění ty otázky náhodně a není způsob, jak byste věděl, na co se zeptají.“
„Ano, jsou zde tyto problémy,“ řekl Snape, zvedl svůj šálek a napil se.
Harry si povzdechl. Stále to neodhadl správně. Vážně potřeboval Rona s Hermionou, aby mu pomohli s touto hrou. Byl v tom strašný.
„Pojďme uspořádat další soutěž,“ navrhnul Harry, když Snape sklidil jejich talíře. To byla jedna věc, ve které strašný nebyl.
„Stejná pravidla?“ zeptal se Snape a začal odstraňovat nábytek.
„Vraťte ten nábytek. Ve skutečnosti, přidejte ho ještě víc.“
Snape rozmístil zařízení po celém pokoji, přivolal míčky a položil je kolem zdí.
„Pamatujte, jenom Immobulus. Nemůžete nechávat mizet nábytek, to je podvádění.“
„Já nepotřebuji podvádět, abych vyhrál, Pottere,“ argumentoval Snape, jak začal s útokem.
Harry se vrhnul pryč, aby sebral nějaké zbraně. „Ani já ne!“
„Uvěřím, až to uvidím,“ řekl Snape s úškrnem, který Harry slyšel, aniž by ho viděl.
„Jedinkrát, kdy jste nepodváděl, bylo, když jsem podváděl jako první. Přiznejte to; podváděl byste, kdybyste věděl, že vám to projde. Pravděpodobně podvádíte zrovna teď.“ Harry vyprázdnil svoji náruč munice na Snapea, mezitímco se vyhýbal z cesty Snapeovým kouzlům. Zastavil se, aby se skryl za skříňkou. I když nezamýšlel tentokrát vyhrát, chtěl dát Snapeovi pořádně zabrat.
„Kdybych podváděl, už bych vyhrál.“
Harry se rozhodl zkusit ho napadnout přímo. Bude to daleko těžší než pokoušet se ho zasáhnout míčkem, ale pokud by vyhrál, bylo by to velice uspokojivé vítězství. Vloudil se za pohovku ve snaze se dostat do dobré pozice, ze které by mohl vést útok.
„Přestaňte se skrývat, Pottere. Slibuji, že budu něžný,“ zavrněl Snape velice děsivým hlasem.
Harry čekal, dokud neuslyšel Snapeovy tiché přibližující se kroky, než vyrazil směrem k muži. Snape se otočil a rychle na Harryho vypálil kouzlo. Harry si uvědomil, že nebude schopen tentokrát Snapea fyzicky napadnout, takže na něj hodil střely a pak se pozpátku vrhnul za křeslo.
„Řekl bych vám, abyste používal svůj mozek místo těla, ale vám se nedostává v obou.“ Snape Harryho vyhnal zpoza křesla rychlou dávkou kouzel.
„Možná nejsem ten nejchytřejší kouzelník, ale nejsem ani ten nejošklivější,“ odvětil Harry.
„Kdybych si měl vybrat mezi rozumem a krásou, zvolil bych si bez rozmýšlení inteligenci.“
„Toho jsem si všiml.“ Harry napůl očekával, že se Snape urazí, ale starší kouzelník se místo toho uchechtl.
„Možná z vás můžeme ještě udělat Zmijozela.“
„Ugh. Nevyhrožujte.“ Harry vystřelil zpoza knihovničky. Vyskočil, jakmile na něj Snape vrhnul kouzlo. Popadl Snapea za ramena těsně předtím, než na něj mistr lektvarů rychle vrhnul další kouzlo, které jej uhodilo přímo do hrudě, a jeho tělo ochablo. Spadl dopředu na Snapea, který se zapotácel dozadu, ale podařilo se mu to ustát a přitom chytil Harryho do náruče.
„Finite Incantatem.“ Snape narovnal Harryho, který se zamračil hned, jakmile získal zpět kontrolu nad svým tělem.
„Skoro jsem vás měl.“
„Uvěřím tomu, až se tak stane.“ Odvrátil se od mladíka, když vracel pokoj do normálního stavu. Jakmile skončil, podíval se na Harryho s očekáváním.
„Posaďte se.“ Harry ukázal na gauč. Snape udělal, jak Harry navrhoval, jeho černé oči se třpytily, když mladíka sledoval. Pohodlně se opřel a široce se rozkročil. Harry k němu váhavě přistoupil, oči měl přilepené ke Snapeově klínu. Opět se cítil nervózně, ačkoliv už to dělal předtím a nebylo to tak špatné, jen nudné. Klekl si mezi Snapeovy nohy a zíral na černou látku před sebou. Zakryl svoji obavu rozkazováním.
Harry se podíval Snapeovi do očí a řekl: „Nemůžu ho vykouřit, když si ho nevyndáte.“
„Nebyl jsem si vědom toho, že nezvládnete knoflíky,“ škádlil ho Snape, když prsty v rychlosti osvobozoval svůj penis.
„Nosíte na sobě milion vrstev oblečení!“ odsekl Harry.
Snapeovy ruce se zastavily, bránily Harryho očím ve výhledu na vršek napůl tvrdého penisu. „Pokud nejste schopen - “
„Dokážu to udělat,“ prohlásil Harry rozhodně, držel se svého odhodlání. Teď nehodlal vycouvat, nebyl zbabělec. Jestliže Snape zvládnul ho vykouřit, tak on to zvládne taky.
Snape stáhl ruce, odhalil svůj tvrdnoucí penis a ztěžklá varlata. Harry se předklonil a obtočil ruku kolem kořene údu, než měl možnost ztratit nervy. Svojí druhou rukou stáhl Snapeovu předkožku a švihl jazykem přes zduřelý žalud. Až na cuknutí v penisu zůstal Snape bez pohybu. Harry vytrval, nasál muže do úst a pohyboval hlavou přes rychle dmoucí se délkou.
Nenáviděl to. Proč se vsázel, že udělá tohle? Litoval, že se rozhodl úmyslně prohrát. Naneštěstí kdyby odmítl Snapea vykouřit, koukalo by se na něj jako na neschopného dotáhnout do konce jakékoliv ujednání. Pokoušel se zaměřit na svůj úkol, ale každou vteřinou ho to čím dál tím víc štvalo. Možná by ho Snape radši ošoustal. To byla férová výměna za vykouření.
Harry odtáhl hlavu a vyhrknul: „Nechcete mě radši ojet?“
„Jste si jistý?“ zeptal se Snape. Hlas měl chladný, jako kdyby mu na tom nezáleželo, ale penis v Harryho rukách nadšeně poskočil, a mladík věděl, že to chtěl.
Harry skryl úsměv a pustil Snapeův penis. „Jo.“ Pokrčil rameny, jako kdyby mu to bylo jedno. „Jistě, proč ne?“
„Dobrá tedy.“ Snape se postavil a zastrčil se zpět do kalhot. „Ale nejdřív se vysprchujte.“
Harry si přičichl k podpaží. Nemyslel si, že by smrděl, ale nejspíš se potřeboval umýt. Postavil se a zamířil do koupelny.
„Jaké jsou vaše další plány?“
„Vzhledem na vaši reakci k dřívějšímu odhalení - “
„Nehodlám vycouvat, když budu muset zemřít,“ ujistil ho Harry, jakmile skočil do vany. „Jen to mělo příliš nedostatků. Nemáte hůlku osudu a my nevíme, kde je diadém. Co když Voldemort šel pro ten diadém? Kdybyste měl bezovou hůlku, znal přesnou pozici posledních dvou horcruxů a měl plán, jak je oba najednou zničit, pak bych tolik neváhal. Prosím, řekněte mi, že ostatní vaše plány jsou promyšlenější.“
„Samozřejmě,“ naježil se Snape. „Pouze jsem testoval vaše odhodlání. Kdybych měl v úmyslu vybrat si takovýto postup, zajistil bych, aby neměl jinou možnost, než posednout vaše tělo. Také bych uskutečnil tento plán, pouze kdybych mohl zaručit, že vaše tělo by bylo zničeno hned poté, co do něj vstoupí.“
„Co uděláte, jestliže získá nadvládu nad hůlkou osudu? Co když ji už má?“ zeptal se Harry, zatímco si mydlil nohy.
„Této možnosti se neobávám. Budu to považovat za stejné, jako kdyby kdokoliv mimo mě měl nadvládu nad hůlkou.“
„Ale on by ji mohl použít, aby zničil moji duši a posedl mě,“ poukázal Harry.
„Není známo kouzlo, které by zničilo duši, a přesto nechalo tělo naživu. Smrtící kletba vám kromě odstranění duše také zastaví srdce a mozkové vlny,“ vysvětloval Snape. „Mudlové mají zařízení, která udržuje tělo naživu dlouho poté, co jej opustí duše, ale kouzelnický svět nemá podobný ekvivalent, jelikož není třeba.“
„Počkat, neříkal jste, že ten lektvar, který jste předstíral, že mi ráno dáváte, dělá přesně tohle?“ zamračil se Harry, když si Snapea prohlížel.
„Ten lektvar zabije tělo, zatímco udržuje zdání života. Neexistují kouzla ani lektvary, které by udržely tělo naživu poté, co je mysl a duše mrtvá. Nemrtví jsou tomu nejblíže, a přesto je velice zřejmé, dokonce i náhodnému pozorovateli, že nejsou skutečně naživu.“ Snape se zastavil a přeběhl si v zamyšlení prstem po rtu. „Předpokládám, že bych dokázal vyvinout lektvary a kouzla, které udrží tělo, spíše než dodají pouhé zdání života. Kdybych vám dal tyto lektvary a pak na vás použil smrtící kletbu, vaše duše by byla zničena, ale tělo by přetrvalo, dokud by jej ta kouzla a lektvary vyživovaly. Teoreticky by si vás mohl nechat jako skořápku, prázdné tělo, které by mohl posednout, kdyby se něco stalo jeho druhému. Nicméně nikdy předtím to nikdo neudělal.“
Harry se zachvěl i v žáru teplé sprchy. Pomyšlení, že by jeho tělo udržovali naživu, aby jej mohl Voldemort použít, bylo příliš děsivé, než aby na něj myslel. „Neříkejte mi, že tohle je váš nový plán číslo jedna.“
„Ne,“ Snape zavrtěl hlavou. „Jste mi víc k užitku naživu.“
„Co když má další horcrux, o kterém nevíme?“ Harry zaklonil hlavu, aby si spláchl šampón.
„Je vysoce nepravděpodobné, že existuje horcrux, o kterém ví jenom on. Nicméně - “
„Jak to víte?“ přerušil jej Harry.
„Jak víte, sedm je magicky příznivé číslo. Pán zla doufal ve vytvoření sedmi, aby se vyhnul několika vedlejším účinkům, které vycházejí z vytváření horcruxů. Pro stvoření horcruxu musí člověk použít extrémně temnou magii, která roztříští duši. S každým roztříštěním kouzelník riskuje, že ztratí svoji ‚hlavní‘ duši. Kromě toho se zhoršuje jeho ovládání magie, stává se čím dál tím nestabilnějším. Je ohromující, že kouzla Pána zla fungují stále tak dobře, stejně jako to, že přežívá ‚neporušený‘.“
„Ale Brumbál tvrdil, že na jeho magii to účinek nemá.“
„Strávil jsem ve společnosti Temného pána víc času než v ředitelově. Jeho kouzla nejsou tak mocná, jako bývala, a jsou nevypočitatelnější ve svém účinku. Zdá se, že dokonce trpí i smůlou na náhodně vypuštěná kouzla. Jistě, Pán zla vždycky byl neuvěřitelně mocný a ani toto zmenšení jeho schopností mu neubírá nic na jeho impozantnosti coby protivníka…“ Snapeova pravá ruka se přesunula směrem k levé, než se stihl zastavit. „Nicméně nezavrhl jsem možnost, že je tu další horcrux, o jehož existenci nevím, a z toho důvodu dávám přednost udržet vás pokud možno naživu.“
Ze způsobu, jakým Snape řekl ‚pokud možno‘, nabyl Harry dojmu, že to nebylo pravděpodobné. Poslední věc, o které chtěl Harry přemýšlet před sexem, byla smrt, takže změnil téma. „Při naší další soutěži chci zkusit něco trochu jiného.“
„To už se vzdáváte?“ zeptal se Snape se samolibým výrazem na tváři.
„To tak,“ odpálil Harry nazpět. „Dokázal jsem, že vám můžu nakopat zadek.“
„Stěží. Ještě musíte vyhrát během přímého útoku.“
„A vytvoření neviditelných štítů, ve kterých mě uvězníte, je přímý útok? Chci mít souboj v nenápadnosti.“ Harry vyskočil z vany a z poličky shrábl ručník. „Očarujete všechen nábytek načerno a rozmístíte ho jako překážkovou dráhu. Já budu mít na sobě oblečení a budeme se plížit kolem a snažit se chytit jeden druhého.“
„Dávám přednost výzvě. Tohle vůbec žádná nebude.“ Snape se postavil a mávnutím ruky otevřel skříňku s lektvary. Vytáhl lektvar na svaly a zase ji zavřel.
Harry roztáhl ručník přes kobereček a posadil se. Natáhl ke Snapeovi ruku. „Nebudete mít povoleno používat jakýkoliv druh kouzel.“
Snape dal lektvar do Harryho natažené ruky. „A jak zjistíme, kdo uvidí koho jako prvního?“
„Budete mě muset doslova chytit,“ řekl Harry, když si nakapal lektvar na nohy a na břicho, pak lahvičku přes rameno vrátil Snapeovi. „Pokud se uvidíme současně, bude to remíza. Budete muset do místnosti dát spoustu věcí, abychom se mohli proplížit k tomu druhému, aniž bychom se zahlédli.“
Snapeovy lektvarem vřelé ruce začaly odmasírovávat napětí z Harryho ramen tvrdými, dlouhými tahy. „Možná si zavážu oči, abych tu soutěž učinil rovnocennější.“
„Nepodceňujte mě,“ varoval ho Harry, když se opřel do Snapeova dotyku. „Naučil jsem se, jak být potichu, když se nechci nechat chytit. Dokázal jsem ukrást jídlo z ledničky, když byl strýc Vernon ve vedlejším pokoji. Ale pokud si chcete zavázat oči, jen do toho. Nikdy mě neunaví vyhrávat orální sex.“
Snapeovy ruce se přesunuly níž. „Položte se na břicho.“
Harry se natáhl na podložku. Snape nakapal lektvar Harrymu na záda, pak flakónek odložil na stranu. Naklonil se nad mladíka a začal se pomalu propracovávat po jeho zádech. Harry zavřel oči, tělo mu ochablo a penis začal tvrdnout. Myslel si, že ho Snape jen roztáhne a vrazí se do něj, ale nehodlal si stěžovat. Pokud ho Snape hodlal namasírovat pokaždé, pak bude schválně prohrávat častěji.
Snapeovy ruce bez povšimnutí přeskočily Harryho zadek a putovaly dolů po nohách. Přitiskl palce Harrymu do plosky nohou a pak každý prst promnul. Bylo to božské. Ano, Harry rozhodně bude muset prohrávat častěji. Snape se pomalu propracovával zpět nahoru po Harryho těle, tentokrát se zdržel na Harryho horních částech stehen. Mladík roztáhl nohy, aby mu umožnil lepší přístup. Snape mu škádlivě přejel prstem po štěrbině, přeskočil vstup do jeho těla a zastavil se, než se dostal k varlatům. Harry se zachvěl nad tím polaskáním, dech se mu zajíkl v hrdle, když Snape přitiskl prst do jeho kůže těsně nad šourkem a v malých kruzích přejížděl kolem.
Starší kouzelník se nepatrně pohnul a pak projížděl prstem nahoru a dolů po tom citlivém kousku těla mezi Harryho svěračem a varlaty. Harry popadl ručník, když se ten zkoumající prst pomalu sunul s každým pohlazením blíž k jeho análnímu otvoru. Už si tak zvykl na ten mravenčivý pocit lektvaru prosakující mu do pokožky, že jej obvykle ignoroval, ale když se Snapeův prst mihnul přes jeho svěrač, bylo to, jako kdyby jeho zadkem projel blesk neškodné elektřiny, mířící mu směrem k penisu.
„Och!“
Snapeův prst se vrátil a prodlel na jeho zadní dírce, pohyboval se v pomalých škádlivých kruzích. Harry tiše zasténal, když brnivý pocit odezněl. Očekával sex v posteli, ale tady to bylo také dobré. Třel si svůj rychle tvrdnoucí penis netrpělivě o ručník, zatímco Snapeovy prsty putovaly níž a lehce se mu třely o varlata.
Znenadání se Snape postavil a odešel k umyvadlu si umýt ruce. „Položte dva ručníky na postel,“ nařídil Harrymu jemným, chladným hlasem.
Harry vystřelil do akce. Vyskočil na nohy, nevšímal si ztěžklého pohupování jeho penisu a z přihrádky vytrhl dva ručníky. „Na délku nebo na šířku?“ zeptal se, hlas naplněný falešným chladem; předstíral, jako Snape, že se ani v nejmenším nestará o to, co se bude dít.
„Na délku,“ odvětil Snape, zaneprázdněný mytím rukou.
Harry se donutil kráčet nenuceně. Prošel otevřenými mřížemi a roztáhl ručníky na postel, než opatrně vylezl na ně. Snape vstoupil za ním a začal se systematicky svlékat. Pohyby měl pomalé a metodické, zatímco si rozepínal spoustu knoflíků, po každém odhaloval víc a víc ze svého dobře skrytého těla. Vypadalo to skoro jako striptýz nebo promyšlené škádlení. Jak se svlékal, pravidelně se ohlížel na Harryho, jako kdyby kontroloval, zda dává pozor na představení.
Harry seděl na posteli s překříženýma nohama a každou vteřinou ještě víc tvrdnul při sledování Snapeových pohybů. Očekávání toho, co bude následovat, bylo afrodiziakum skoro stejně silné jako ten lektvar. Poté, co si Snape konečně svlékl spodní prádlo, složil jej a dal na Harryho židli společně s ostatními kusy oblečení, přistoupil k posteli, jeho napůl vztyčený penis se mu při chůzi pohupoval. Zastavil se vedle lůžka a očima přejel po Harrym, hladově jej hltal, jako kdyby byl várkou nově objevených a zakázaných lektvarových zásob.
Ten výraz ocenění mu vyslal zimnici podél páteře a on si rozpletl nohy, opřel se vzadu o ruce a čekal, až Snape začne.