Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 49
Kapitola 49
Hlas Luciuse Malfoye vyslal Harrymu mrazení do celého těla, jako kdyby ho ponořili do ledové vody. Kdyby jen mohl neuposlechnout rozkazy. To však nebylo možné – Snape potřeboval, aby Smrtijeda zabavil. Dracův život na tom závisel.
Harry slezl z postele a se srdce plným hrůzy a ztěžklýma nohama přešel k mřížím, oči sklopené k podlaze. Ačkoliv věděl, že ten hlas by si nikdy nespletl s žádným jiným, tak i přesto jakmile byl dostatečně blízko, aby zahlédl stříbrnou špičku hole opřené o mříže, žaludek mu spadl na zem. Naleštěné černé boty se vynořovaly zpod černého hábitu po okrajích lemovaného stříbrným vyšíváním. Harry, v touze nebýt v blízkosti tohoto muže, se zastavil na paži daleko od mříží a čekal na příkaz.
Malfoy tam jen stál.
Čas se jakoby natahoval donekonečna. Jediné zvuky, které Harry ve své cele slyšel, bylo jeho uhánějící srdce a jeho rychlý, povrchní dech. Co Malfoy dělá? Bude tu jen stát a zírat? Bylo to nesnesitelné. Na tohle nebyl trénovaný. Jak měl asi Malfoye zabavovat celé hodiny?
Ztěžka polkl, otevřel ústa, aby promluvil, ale pak Malfoy nařídil: „Pojď za mnou.“
Pableskující hábit se posunul a ruka v černé rukavici otevřela průchod v mřížích. Se zavířením, na které by i Snape byl hrdý, se otočil a odkráčel do knihovny. Harry se spustil na všechny čtyři a lezl za ním. Nejspíš čím víc bude podobný otroku, tím méně mu Malfoy ublíží.
„Postav se.“ Hůl letěla zpět a klepla Harryho do ruky. Nebolelo to, ale ten čin mu vyloudil z hrdla překvapené zalapání po dechu.
Malfoy řekl: „Nenařídil jsem ti lézt po čtyřech.“
Harry vyskočil na nohy, oči držel sklopené k podlaze. Lucius tam stál a co dělal, to mladík nevěděl. Měl by se omluvit za svůj přestupek? Pozvednout oči nebo čekat na příkaz? Odolal nutkání otřít si dlaně o stehna a čekal na Luciusovo další nařízení.
Po chvíli Lucius nařídil: „Na kolena,“ a pokračoval ke knihovně.
Co to do háje má být? Harry se opět spustil na podlahu. V knihovně pak Malfoy přeměnil pohovku a konferenční stolek na veliký stůl obklopený čtyřmi židlemi s vysokým opěradlem.
„Sedni si.“
Posazení na židli by mu nejspíš vyneslo další poklepání holí, takže Harry sklesl na zadek na zem.
Lucius nespokojeně mlasknul. „Tvé držení těla je otřesné. Měj neustále narovnaná záda.“ Poklepal mu vycházkovou holí do beder a Harry se co nejvíce vyrovnal.
„Postav se.“
Harry si stoupl, oči měl upřené na Malfoyovu hruď.
„Ramena dozadu, vystrčit hruď, ruce volně svěšené podél stehen,“ přikazoval Lucius, když obcházel kolem Harryho a šťouchal ho holí do částí těla, které si přál správně nastavit. „Buď pyšný na svoji práci.“
Jakou práci? Být otrokem? Jak mohl být člověk pyšný na to, že je otrok? Jeho námitky nikdy neopustily bezpečí jeho mysli, zatímco se poslušně řídil Luciusovými pokyny.
„Pokloň se.“
Harry se ohnul, sehnul se tak nízko, jak mohl, aniž by přepadl.
„Ne, ne,“ řekl Lucius klidným, jemným hlasem. „Co jsem ti říkal o rovných zádech? Ohni se v pase.“ Malfoyova hůl se zvedla, aby zatlačila Harryho zpátky do vzpřímené polohy. „Zkus to znovu.“
Nikdy si nemyslel, že by se dalo uklánět s rovnými zády, ale poslechl, ohnul se tak dalece, jak zvládnul, aniž by přepadl. Byla to neuvěřitelně nepohodlná pozice a jemu se roztřásly nohy.
„Zvedni se.“
S vnitřním výdechem úlevy se Harry napřímil a snažil se vzpomenout si, jak přesně po něm Lucius chtěl, aby držel záda. Měl dobrou paměť a Malfoy ho musel dloubnout jen trošku.
„Každý dobrý služebník se musí naučit pokyny svého pána,“ pronesl Malfoy poté, co přestal do Harryho šťouchat. „Stoupni si dostatečně blízko, abys mohl sledovat mé ruce. Slovně ti dám každý rozkaz pouze jednou.“
Harry se otočil čelem k němu a našel Malfoyovy černé rukavice. Levá spočívala stočená kolem vršku vycházkové hole, ale pravou držel kouzelník před sebou a na tu se Harry zaměřil.
„Přistup.“ Poslední dva prsty na Malfoyově pravé ruce se posunuly dovnitř tak nepatrně, že kdyby se na ně Harry nedíval, zcela by ten pohyb přehlédl. Přiblížil se jen o krok, nechtěl postupovat k Luciusovi ještě blíž.
„Další příkaz je ‚odejdi‘, který ti ukážu, když si budu přát, aby ses vzdálil z mé přítomnosti. Nyní kvůli tvému špatnému zraku pouze chci, abys udělal jen pár kroků dozadu. Do budoucna zajistím, abys vždy když budu používat tyto příkazy, měl brýle.“
„Ano, pane,“ přikývl Harry. To bylo lehké. To zvládnout mohl.
„Odejdi.“ Všechny Malfoyovy prsty se pohnuly ven v tom stejném, nenápadném způsobu, v jakém se poslední dva minule stočily. Harry o dva malé krůčky odstoupil, odhodlaný zůstat dostatečně blízko, aby ho Lucius nemohl potrestat, že si nevšimnul pohybu ruky. Malfoy znovu naznačil signál pro ‚přistup‘ a Harry opět popošel kupředu.
„Občas si budu přát, abys zůstal v pokoji, ale ne v mé bezprostřední blízkosti. V tom případě ti dám jiný rozkaz, což bude ‚vzdal se‘.“ Malfoyovy prsty se hýbaly, zatímco mluvil. Gesto bylo téměř opačné pro ‚přistup‘ – jen spodní dva se pohnuly. „V tuto chvíli ustup o krok doprava, abys ukázal, že jsi porozuměl.“ Pohyb opakoval.
Harry ukročil doprava. Malfoy mu signálem ukázal, aby se vrátil k němu, a mladík poslechl, jen aby hned, co se pohnul, dostal rozkaz ‚odejdi‘. Každý příkaz následoval v krátkém časovém úseku další, ale pouze se třemi jednoduchými znameními neměl Harry problém vyhovět požadavkům.
Pak to zachvění prstů přišlo od ruky, jež svírala hůl, a ne od té před ním. Harry koutkem oka zachytil pouze pohyb, ale uniknul mu signál. Žaludek se mu obrátil. Měl vědět, že Malfoy jen čeká, až ho přichytí při chybě. Nemělo smysl zapírat.
„Omlouvám se, můj pane. Přehlédl jsem znamení.“ Čekal, až dopadne rána, ale žádná nepřišla. Malfoy jenom zopakoval svůj čin – příkaz pro vzdálení se.
Signály se přesouvaly z ruky na ruku, ale po letech honění zlatonky bylo pro něj lehké zachytit pohyb teď, když věděl, že má sledovat obě ruce.
Poté, co Malfoy prošel alespoň dvaceti signály a nenachytal Harryho ani při jediné chybičce, spustil svoji pravou ruku podél boku. „Jsi při své službě neohrabaný, ale to jenom kvůli nedostatku tréninku. Máš inteligenci a odhodlání stát se skvělým otrokem.“
Stát se skvělým otrokem sice nebylo něco, o co by Harry usiloval, ale ten kompliment ho překvapil a potěšil. Snape ho vždycky nazýval hloupým, ale jestliže Malfoy, který sám byl velice chytrý, považoval Harryho za inteligentního, pak musel být slušně bystrý.
„Nepředpokládám, že bys kdy měl patřičný odpolední čaj, mám pravdu?“ zeptal se Malfoy, když si s mihnutím hábitu sedal na židli.
Petunie ho nutila obsluhovat mnoho hostů Dursleyových, ale pochyboval, že to, co Petunie považovala za patřičný, se shodovalo s tím, co za něj považoval Malfoy.
„Myslím že ne, pane,“ odpověděl Harry a snažil se do hlasu nevkládat svoji ostražitost. Proč byl Malfoy tak… milý? Znervózňovalo ho to. Napůl chtěl, aby Lucius udělal něco hrozného, jen aby to už měl za sebou a furt nečekal, až odhalí svoji pravou barvu. Harry dokázal vystát bolest. Naučil se, jak se vypořádat s tím, že má zraněné tělo. Čekání ale bylo určitým způsobem horší.
„Domnívám se že ne.“ Malfoy poklepal na stůl hůlkou a na stole před každým místem se objevila sada čtyř hrníčků, podšálků a lžiček společně s podnosem, na kterém spočívala čajová konvice s malým džbánkem mléka a dvěma miskami; jednu zaplňovaly kostky cukru a druhou tenké plátky citrónu. Lucius dolevitoval tác k Harrymu.
„Obsluhuješ pouze pravou rukou. Levou drž tác. Nyní, nalij čaj do šálku po mé levici.“
Harry si podnos dal na levou ruku a pak pravou chytil držadlo konvičky. Záblesk stříbrné a černé a Malfoyova hůl ho klepla přes ruku.
„Velice nemotorné. Ukážu ti to.“ Malfoy si stoupnul a přešel se postavit za Harryho a dloubal do něj holí, dokud Harry nenarovnal záda tak, aby vyhověl Luciusovým požadavkům.
„Měj na paměti,“ řekl, jeho dech rozvířil vlasy poblíž Harryho ucha, „vždycky si udržuj správné držení těla. Když se skláníš, ohýbej se v pase.“ Malfoy umístil tác na Harryho levou paži a dovedně přesunul mladíkovy prsty na rukojeť konvičky. Ruce měl holé, rukavice zůstávaly mimo Harryho výhled. Ty dlouhé, bledé prsty byly překvapivě jemné, skoro ženské. Nyní, když byl Smrtijed tak blízko, Harry zaznamenal, že jeho hábit měl velice tmavě zelenou barvu, ne černou. V prvním okamžiku si myslel, že ty stříbrné tvary vinoucí se a plazící se kolem okraje oděvu jsou hadi, ale bližší pohled mu odhalil, že je to vinná réva s tlustými diamantovými lístky, které se třepotaly, jako kdyby jimi povíval neexistující vánek.
„Nejdřív nalij čaj.“ Malfoy se natiskl k Harryho zádům, horký dechem omýval Harryho zátylek. Mladíkův srdeční rytmus se skoro zdvojnásobil a on spolkl svoje nutkání Malfoye co nejsilněji nakopnout a běžet jako o život. Malfoyovi nebylo dovoleno mu ublížit. Proč musel stát tak blízko? Projev strachu by přiznal jeho bezmocnost, takže ignoroval svoji paniku a nechal Malfoye, ať manévruje s jeho rukama jako s loutkou. Poté, co Malfoy nalil čaj, vrátil konvičku na tác.
„Nyní nabídni mléko.“ Malfoy se jemně přesunul a stehnem se otřel Harrymu o zadek. Mladík ztuhl, neschopen potlačit svůj strach, když Lucius stál tak zatraceně blízko. Malfoy nikdy o něj neprojevil žádný sexuální zájem, ale možná to dělal jen proto, aby ukolébal Snapea do falešného pocitu bezpečí. Jak mohl být Snape tak hloupý a nechat ho s Malfoyem hodiny o samotě? Snape dokázal, že je možné znásilnit bez bolesti.
Lucius se uchechtl. „Uvolni se,“ zašeptal Harrymu do ucha znepokojivě konejšivým tónem. „Netoužím po chlapcích.“ Stočil své prsty Harrymu kolem zápěstí a navedl jej k mléku. „Já si dávám čaj bez dalších přídavků. Nicméně někteří hosté si mohou přát mléko, citrón nebo cukr. Nejdříve nabídni mléko. Jestliže host chce mléko, on nebo ona lehce přikývnou. Pokud se tak stane, nalij jim mléko. Sleduj.“ Elegantním pohybem nalil Lucius do šálku malé množství mléka. „Teď ty.“ Mávnutím ruky odstranil obsah z hrnku.
Napodobuje pohyb, co nejlépe zvládl, nalil Harry čaj a mléko. Očividně si vedl dobře, neboť Lucius, jakmile skončil, mu zavrněl do ucha: „Velice dobře, Harry.“
Bylo zvláštní slyšet své křestní jméno pronesené takto; jemnými slovy s nádechem chvály a obdivu. Snape mu říkal Harry, jen když byl nemocný, a nikdy podobným tónem. Nikdy předtím nepřemýšlel o tom, jak mu Snape říká Pottere, ale nyní jediné, na co mohl myslet, bylo, jak by chtěl opět slyšet své jméno vyslovené takto. Být Harrym. Ne Potterem, nebo ještě hůř otrokem, klukem nebo mazlíčkem. Prostě Harrym. Díky tomu chtěl Luciuse poslechnout, jen aby znovu slyšel své jméno pronesené s náklonností; mít iluzi přátelství a vřelosti, třebaže od zlosyna s černým srdcem, jako byl Malfoy. Harry věděl, co se děje. Věděl, že se ho Malfoy snaží přimět k poddajnosti skrze laskavost. Věděl, že to celé je jen úskok, jak jej ovládnout, a přesto nedokázal potlačit svoji touhu po lásce. Nedokázal se zastavit, aby nechtěl být opět Harrym, třebaže jen na okamžik. Co se mu stalo? Co se z něj stalo, že pouhá zmínka jeho jména pronesená s vřelostí, v něm zanechala pocit vděčnosti k sadistovi? Každou chvílí mu Malfoy ublíží. Zaměřil se na všechny své vzpomínky na Malfoye z trůnního sálu, aby si zajistil, že ucítí jenom nenávist.
„Nabídni citrón pouze tehdy, když nebude přijato mléko,“ instruoval ho Lucius. Ruka mu klouzala k Harryho zápěstí, ale po cestě tam se zastavila. Narovnal se a přitom od mladíka odstoupil. O pár vteřin později se na schodech rozlehly zvuky kroků a Harry v tichosti úlevně vydechl. Snape přicházel. Nechával své oči sklopené na podlahu a spíš slyšel, než viděl Snapeův dramatický vstup.
„Pán zla mu nedovoluje užívat knihovnu,“ lhal Snape břitkým, chladným hlasem, „ani pod dozorem.“
„Škoda,“ pronesl Malfoy. Mávnutím odstranil položky pro servírování čaje a vrátil nábytek do původního stavu. Prsty naznačil Harrymu, aby jej následoval, a vracel se k Harryho cele. Mladík cítil na sobě Snapeovy oči. Kdyby si jen tak vytvořili způsob, jak spolu tajně komunikovat. Bylo příliš riskantní něco zkoušet, třebaže k nim Malfoy stál zády, takže svoji tvář udržoval pečlivě bez výrazu.
„Mohu tě ujistit, že mým jediným záměrem je připravit jej na jeho budoucí povinnosti,“ pokračoval Malfoy. „Jak může sloužit mé rodině, když nebude řádně vycvičený?“
Snape se mu vysmál: „Jako domácí skřítek je neužitečný. Je sice poslušný, ale nemotorný a zabedněný.“
Harry sevřel pěsti. Věděl, že se ho Snape snaží před Luciusem ochránit, ale nenáviděl, když ho někdo nazýval hloupým.
„Ano, nyní je poněkud neohrabaný,“ uznal Malfoy. „Nicméně má dostatečnou inteligenci, aby v čase, kdy s ním skončím, byl dobře vycvičený.“
Vstoupil do Harryho cely a pro sebe si vyčaroval přepychové křeslo. Harry si kleknul na zem mezi ně, sklonil hlavu, ale záda držel vzpřímená.
„Máš schopnost přetvořit ho do dokonalosti během pár dní?“ zeptal se Snape. Kdyby Harry vzhlédl, věděl, že by uviděl, jak se Snapeova obočí vyklenují k vlasům ve výrazu naprosté nevíry. „To bude značný výkon.“
„Můj drahý příteli,“ protáhl Malfoy a dokonce i Harrymu bylo jasné, že ta slova již nadále nejsou pravdivá, pokud kdy byla. Nikdy neslyšel nikoho bojovat tak, jako se spolu hádali oni dva; zdvořilostí a jemnými slovy pronesenými v klidném tónu. „Nemám v úmyslu, aby tato nadcházející návštěva byla poslední. Cvičil jsem koně a domácí skřítky, lidé nejsou jiní. Jednoduše potrestej chování, od kterého si přeješ odradit, a odměň jednání, která chceš povzbudit.“
Nadcházející návštěva? Co tím Malfoy myslel? Harry předstíral, jako kdyby jejich konverzaci nemohl slyšet a ignoroval své uhánějící srdce.
„To jsem nevěděl, že jsi tak dobrosrdečný, Luciusi. Jestliže je tak inteligentní, jak říkáš, zjistíš, že ti schází příležitosti jej trestat. Budeš si vymýšlet nemožné úkoly, abys zajistil jeho neúspěch?“ zeptal se Snape, čímž potvrdil Harryho nejhorší děsy.
„Ale ne, Severusi,“ odvětil Malfoy hedvábným hlasem, jako kdyby čekal, až mu Snape tuto otázku položí. „Nejdříve jej naučím přijímat bolest jako odměnu. Správně vycvičený otrok se naučí, že potěšení jeho pána je zdrojem jeho štěstí. Nespokojenost jeho pána… Žádný inteligentní otrok, má-li možnost, nedopustí, aby se to stalo víckrát než jednou.“
NE! Snape ho nepředá Malfoyovi, nesmí! Tohle všechno bylo špatně! Harry věřil Snapeovi, že ho udrží v bezpečí. Snape jistě věděl, co mu Lucius může udělat. Byl by to jeho rozsudek smrti.
„Obdivuji tvé ambice, ale myslím, že tě tvůj testovací subjekt zklame. Tři dny nepostačí k tomu, abys ho naučil, jak nepřipalovat toasty.“
Tři dny?! Pevně sevřel ruce a zaťal zuby a zakazoval si jakékoliv jiné gesto. Srdce mu bušilo, jako kdyby chtělo prorazit skrz jeho žebra, a čůrky potu mu stékaly po zádech. Nemohl to udělat, neudělá to! Nebude Malfoyův otrok tři zasrané dny! Jak mohl Snape dovolit, aby si s ním ten nejsadističtější Smrtijed, jakého kdy poznal, celé tři dny hrál? Popadne Snapea a vytřese z něj odpovědi. Nemohl jasně myslet. Jakmile Lucius odejde, bude požadovat, aby mu Snape řekl, o co tady k čertu jde.
„Cesta je stejně příjemná jako cíl,“ ozval se Lucius, než jeho tón nabral ostré hrany. „Neměl bys trénovat mého syna?“
„Ale jistě,“ řekl Snape, hlas měl stále mimořádně zdvořilý. „Mám v úmyslu s ním začít na madejských kletbách. Samozřejmě s tvým svolením.“
„To bude v pořádku,“ souhlasil Malfoy s lenivým mávnutím ruky. „Věřím tvému úsudku, Severusi.“
„Dobrá tedy. Otroka můžeš zavést do přístěnku nebo koupelny, ale ne do prádelny ani knihovny, krom toho kdy přes ni prochází.“
„Rozumím.“
Snape odešel s dramatickým zavířením hábitu.
Malfoy seděl v křesle bez pohnutí. Harrymu v hlavě vířily myšlenky. Nikdy nebude Malfoyovým otrokem. Nikdy. To dřív uteče. To ho dřív zabije. Bylo mu jedno, jestli to bude znamenat, že na oplátku zabijí jeho. Neexistovala možnost, že by se dobrovolně stal Malfoyovým otrokem.
„Naslouchal jsi naší konverzaci.“ To prohlášení bylo způli otázka, způli obvinění.
„Ano, pane,“ přiznal Harry s vědomím, že lhát by bylo zbytečné.
„Máš bledou tvář. Byl sis vědom skutečnosti, že za týden tě odvedou do mého sídla?“
Za týden? To už bylo stanovené i datum?
„Ne, pane,“ vydechl Harry. Nehty se mu bořily do dlaní, tak se donutil ruce rozevřít a nechat je viset svisle podél stehen.
„Ne, předpokládám, že Severus by se ti nepřiznal s nespokojeností Pána zla,“ přemítal Malfoy. „Jak dlouho si myslíš, že mi bude trvat tě vycvičit, aby sis ode mne užíval přijímání bolesti?“
„Nevím, pane.“ Nikdy. Nikdy se mu to nepodaří.
„Nemyslíš si, že kdy budeš, že ano?“
Harry nevěděl, co má odpovědět. Rozhodl se jít bezpečnou cestou. „Rád potěším své pány.“
Malfoy zvedl svoji hůl a rozmáchnul se jí oproti Harryho hlavě. Mladík pevně setrvával na místě, vnitřně sebou škubnul. Mužova hůl se zastavila na prst od Harryho líce.
„Nepovyšuj se nade mne. Když položím otázku, chci odpověď.“
Rozvážně pomalu sjel Lucius špičkou hole Harrymu po tváři a krku. Dotyk byl jemný, ale ten ledový kov jakoby mu sežehl kůži. Harry chtěl ucuknout, ale donutil se zůstat ztuhlý. Snape se musel vrátit teď hned.
„Bál ses, že tě uhodím, že ano?“ Špička hole putovala po Harryho paži.
„Ano, pane, přiznal Harry a dovolil si, aby se mu strach projevil na tváři.
Stejným ležérním tónem se Malfoy zeptal: „Chceš, abych se angažoval v sexuálním styku s tebou? Odpověz mi pravdivě, ano nebo ne.“
Harry chtěl zařvat ‚NE!‘, ale věděl, že tato odpověď by nebyla dobře přijata. Malfoy by nejspíš radši slyšel ‚ano‘. Na druhou stranu, dokázal jej přečíst tak snadno, takže pravděpodobnost, že by uvěřil lži, byla slabá. Také ‚ano‘ by si mohl vyložit jako pozvání. Lucius říkal, že jej chlapci nezajímají, ale možná si to rozmyslel a chtěl od Harryho slyšet ‚ano‘. Obě odpovědi byly problematické a mohly na něj přivolat Malfoyův hněv. Nicméně musel nějak odpovědět.
„Ne, pane.“ Harry se obrnil proti trestu, který přijde.
Malfoy se uchechtl. „Myslel jsem si to.“ Pak vlídně dodal: „Jsem rád, že jsi mi nelhal, Harry. Vezmi si sušenku.“
S pocitem, jako kdyby byl uvězněn na pouťové atrakci, která se vymkla kontrole, si Harry z tácu, jenž k němu dolevitoval, vzal keks. Prsty se mu třásly tak usilovně, až mu z ruky skoro vypadl a on ho musel sevřít pěsti.
„Domnívám se, že se ti zezačátku nelíbil ani Severusův dotyk, že ne?“ zeptal se Malfoy konverzačním tónem a tácek zmizel z mladíkova zorného pole.
„Ne, pane,“ odpověděl Harry, pevně svíraje sušenku. Zpropadeně, proč byl k němu Malfoy tak zdvořilý? Bylo to horší než mučení. Chtěl zařvat: ‚Prostě mě zraň!‘ I ty jehly byly lepší než tohle.
„Ale nyní si jeho dotek užíváš, mám pravdu?“
„Ano, pane.“ Teplo se mu rozšířilo po tváři.
Konec Malfoyovy hole se točil. „Vyvrcholíš, když tě šuká?“
To nebylo něco, co by Harry čekal, že kdy uslyší vyřčené tak klidným, kultivovaným hlasem. Sevřel svoji sušenku tak pevně, až ji rozlomil. „A-ano, pane.“
„Sněz si svoji sušenku,“ pronesl Lucius spíš jako návrh, než rozkaz. „Ujišťuji tě, že není otrávená.“
Harry se donutil ukousnout si. V ústech měl sucho, takže mu dělalo potíže polknout a chtělo to několik pokusů, než se mu nakonec podařilo dostat ji do sebe.
Malfoy si líně točil holí v ruce a sledoval Harryho jíst. Po chvíli promluvil tím samým děsivým hlasem naplněným falešnou náklonností: „Kdybych ti před dvěma měsíci řekl, že si budeš užívat sex se Severusem, uvěřil bys mi?“
„Ne, pane.“ Harry by odmítl tomu věřit, vždyť tomu stěží dokázal uvěřit dnes.
Malfoy se zasmál. „Věř mi, Harry, jestliže tě dokážou přimět, aby ses s radostí nechával šoustat tak škaredým a umaštěným mužem, jako je Severus, pak můžeš být vděčný za bolest. Konec konců on tě znásilnil, když si tě poprvé vzal, a ani to ti nezabránilo si to teď užívat, že? Já jsem dobře znalý v umění sadismu. Nebudeš zklamaný.“
Harry nemohl dýchat. Pravdou bylo, že kdyby to záviselo čistě jen na jeho úsudku, nikdy by si dobrovolně nezvolil mít sex se Snapem. Nenáviděl Snapea víc než kohokoliv na světě; občas i usilovněji než Voldemorta. A přesto nyní miloval, když s ním Snape souložil. Dokonce o to žádal. Pokřivili ho, aby nahlížel na sex se Snapem spíš jako na potěšení než trest. Jestliže si dokázal užívat sex se Snapem, člověkem, který ho znásilnil, mohlo se mu líbit nechat se mučit Malfoyem. Zvedl se mu žaludek a on musel polknout žluč.
Malfoy z hábitu vytáhl malou zlatou lahvičku. „Nepředpokládám, že bys věděl, co to je, Harry?“
„Ne, pane,“ zvládl ze sebe vypravit. Nechtěl nic jiného, než se stočit do klubíčka a schovat se za své mentální zdi. Nedokázal tohle dělat.
„To je Müllerův lektvar1. Změní dospělého muže v ženu. Sterilní ženu, abych byl přesný, ale s funkčními pohlavními orgány. Mám za to, že budeš docela zábavný jako dívka, Harry,“ řekl Lucius s dravčím zavrněním v hlase. „Vím, že Severus byl poněkud hrubý, když si vzal tvé panictví. Nemusíš se obávat.“ Přejel prstem Harrymu po pravé straně čelisti. „Druhá ztráta bude méně traumatická.“
Byl tak ztuhlý, zamrzlý, zdálo se, že srdce a plíce mu přestaly fungovat. Pevně sevřel oči, vystavěl své zdi a utekl za ně. Prosím. Prosím. Nevěděl, koho nebo co prosí, jediné, co věděl, bylo, že se musí dostat pryč od Malfoye. To nemohla být pravda. Snape by Malfoyovi nedovolil něco takového provést. Nikdy by to nepřežil. Radši by zemřel, než strávil i jen jediný den jako Luciusův otrok.
Malfoy neskončil a Harry jej nedokázal vytěsnit. „Já sám bych se křížencem nikdy nepošpinil. Jakmile budeš vycvičený a zasloužíš si tu čest, dovolím ti posloužit mým spojencům. Možná tě dokonce vezmu do Bradavic a nechám Zmijozely, aby si s tebou užili.“
Už víc ne. Kde byl Snape? Harry nemohl nic dělat, jen držet oči zavřené a přát si, aby Malfoy zmizel.
„Doufejme, že jako žena budeš atraktivní,“ přemítal Malfoy tónem, který by u kohokoliv jiného byl hravý. „Pokud ne, existují způsoby, jak napravit tvé nedostatky. Běž se postavit před mříže své cely čelem ven a s rukama a nohama rozpřaženýma.“
S třesoucími se končetinami a pocitem, že každou chvíli omdlí, Harry udělal, co mu bylo přikázáno. Pevně se chytil mříží pro oporu, zatímco roztahoval nohy a ruce do tvaru písmene X. Sotvaže skončil, ucítil pouta, jak ho pevně svazují na místě. Zavřel oči, hlavu si opřel o mříže a modlil se.
Malfoy se dotkl jeho zad a on nadskočil. Lucius se zasmál; tichý, hluboký zvuk, jenž prozrazoval jeho požitek.
„Nebuď tak napjatý, Harry, ublížíš si.“
Kliknutí otevírané krabičky vyslalo Harryho vzpomínky střelhbitě k jehlám, které Malfoy použil během první mučící sešlosti. Projela jím úleva, kolena mu poklesla a opřela se o mříže. Jestliže ho Malfoy zraní, Voldemort jej potrestá. Snape zakročí a zachrání ho. Nemohl se dočkat, až ucítí bolest.
Malfoy mu po zádech rozetřel cosi vlhkého a mazlavého. Ať to bylo cokoliv, vyslalo to Harrymu do pokožky mravenčivý pocit, jako kdyby si přeležel záda.
„Nemůžeme dopustit, abys cítil bolest, že? Dej mi vědět, jestliže něco z toho, co budu dělat, ti způsobí nepohodlí. Řekneš mi, pokud tě to zabolí, ano?“
Mít sloupnutý i poslední kousíček naděje bolelo víc než jehly či Cruciatus. Harry špitnul: „Ano, pane.“
„Hodný chlapec.“
Poté, co měl Harry záda pokrytá tím gelem, cítil, jak mu Malfoy na bedra, po pravé straně páteře těsně nad křivku zadku přitiskl zahnutou jehlu. Nebolelo to, ale ten pocit, jak mu vklouzává do svalu, ho zneklidňoval. Cítil, jak se mu pod kůží pohybuje a pak proniká na povrch a zvedá pokožku těsně předtím, než ji propíchne. Rukama sevřel mříže a přál si, aby Snape přišel. Malfoy nechal jehlu zabodnutou v něm, vybral další a opakoval stejný čin na druhé straně páteře.
Harry se chtěl kousnout do jazyka, aby si navzdory svému slibu přivodil bolest, ale měl podezření, že Malfoy by lest okamžitě prohlédl, a on si nemohl dovolit v této chvíli se vzdát svého krytí. Třetí jehla se přitiskla k jeho kůži a on potlačil vzlyk, který se mu dral do krku. Nebolelo to, ale ta bezmoc, strach, pocit marnosti a nenávist jej přemohly a on se uvnitř cítil prázdný. Potřeboval Snapea a nenáviděl se za to, že Snape potřebuje, že ho chce, že po něm touží. Byl slabý, bezmocný se k Luciusovi zachovat jinak, než se mu podrobit. Nemohl s ním bojovat, aniž by se neprozradil, a nemohl se prozradit, aniž by neohrozil jejich plány. Oči ho horce pálily, ale divoce potlačil svoje negativní emoce a zaměřil se na skutečnost, že se Snape brzy stane pánem hůlky osudu. Ačkoliv jim to bude prd platné, jelikož stejně nemají tu zatracenou hůlku u sebe a nejspíš nikdy nebudou.
Pokaždé, když další jehla vklouzla do jeho těla a zase ven, pevně uchopil mříže strachem z bolesti, ačkoliv si ji přál. Ztratil přehled o tom, kolik jehel vyrovnaných do dvou úhledných svislých řad z obou stran jeho páteře do něj Lucius zapíchnul. Po době, která se zdála být celou věčností, Malfoy konečně umístil poslední do blízkosti mladíkova ramene. Proužek jemné látky se mu proplazil vzhůru po zádech a pak mu Malfoy sňal pouta.
„Otoč se,“ nařídil.
Nohy se mu třásly a on se stěží udržel ve stoje, ale poslechl, oči držel fixované na podlahu.
„Roztáhni ruce.“ Harry dal ruce od sebe, držel je naplocho k mřížím. Pouta se navrátila, přišpendlila jej na místě. Zaslechl cinknutí kovu o kov, když se pravá řada jehel v jeho kůži přitiskla k mřížím. Tím se ty kousky uvíznuté v něm otřásly, zneklidňující pocit s chybějící bolestí. K Malfoyovi ze stolu dolevitoval kelímek a on v něm namočil ukazováček pravé ruky, vytáhl jej pokrytý modrým gelem, který rozetřel Harrymu přes levou bradavku. Pokud se ho nechystal znásilnit, tak proč tohle dělal?
Poté, co mu potřel celý dvorec v mravenčivé substanci, Malfoy jej do bradavky štípl, promnul ten malý pahorek mezi svými prsty. Strach přikoval Harryho na místě, zabránil mu dívat se jinam než na podlahu, když bradavka ztuhla v Luciusových prstech. Mužova pravá ruka zmizela z Harryho výhledu, a když se vrátila, držela zahnutou stříbrnou jehlu. Ta byla skoro tak dlouhá jako mladíkův ukazováček a téměř tvořila kruh. Harry se napjal vědomím, co s tou jehlou Malfoy plánuje udělat. Nezklamal. S pomalou precizností propíchl Harryho bradavku, protlačil tu jehlu skrz citlivý kus kůže. Harry chtěl řvát, ale donutil se zůstat netečný, jen opět zavřel oči.
„Podívej se na to.“
Harry otevřel oči a shlédl zrovna v době, kdy Lucius odtáhl ruku, nechávaje jehlu zaklesnutou v něm. Jemně za ni zatahal, čímž do něj vyslal podivný pulz nepopsatelného pocitu, který by měl být bolestí. Malfoy mávnul rukou a konce jehly se stáhly k sobě a spojily, formujíce dokonalý kruh. Harry si uvědomil, že stejné kruhy má v řadách na svých zádech. Kolik jich ještě Malfoy plánuje do něj strčit?
„Tak krásné, nemyslíš?“ Malfoy za kroužek zahákl prsty a jemně za něj zatáhl. Harry zalapal po dechu, ačkoliv to nebolelo. „Tolik možností. Slyšel jsem, že ženská ňadra jsou citlivější než mužská. Budeš mi muset oznámit, zda jsou ty pověsti pravdivé.“
Harry nedokázal zabránit zakňučení, které mu uniklo ze rtů. Malfoy se zasmál a pustil kroužek. Znovu ponořil prst do masti a natřel jím i Harryho pravou bradavku.
Dveře knihovny se otevřely a vítané tlumené dopady Snapeových bot na dlaždičky prudce pozvedly Harryho na duchu. Naklonil hlavu směrem ke Snapeovi a snažil se zachytit záblesk černého hábitu.
„Co je to tentokrát, Severusi?“ zeptal se Malfoy znuděným hlasem.
„Skončil jsem s lekcí tvého syna,“ odpověděl Snape rovněž znuděným hlasem, když prošel přes mříže. Obličej otočil k Harrymu. Harry shlédl na zem.
„Tak brzy?“ zpochybňoval Malfoy.
„Mám ještě další povinnosti, kterým se musím věnovat. Věřím, že bude mít čas i příští týden na další lekci?“ Snape se zastavil před Malfoyem a Harry se soustředil na spodek jeho hábitu při snaze vyjádřit svoji touhu být osvobozen od Luciuse.
„Samozřejmě.“ Malfoy vrátil své věci do krabičky, kovové položky cinkaly jedna o druhou. Když uschoval i poslední, přistoupil k Harrymu a zvedl mu bradu. Na jediný nestřežený okamžik se Harryho oči bezděčně setkaly s Malfoyovýma a ta prohnanost a krutost, kterou v nich spatřil, ho zmrazily až na kost.
„Uvidíme se za týden, Harry. Těším se na to.“
Harry odvrátil oči a přitiskl se zpět k mřížím, od Malfoye co nejdál co to šlo. Lucius se pobaveně zasmál, než odešel, v krátkém závěsu následovaný Snapem. Harryho nechali připoutaného k mřížím, ale přesto jej naplnila úleva, když slyšel, jak se za nimi zavřely dveře od knihovny. Existovala sice možnost, že se každou vteřinou vrátí, ale měl dojem, že pro dnešek s Malfoyem skončil. Nevěděl, jestli se mu chce spíš brečet nebo se smát, takže si několik agonizujících minut, kdy čekal na Snapeův návrat, dopřál oboje.
Když Snape konečně otevřel dveře knihovny a prošel mřížemi do cely, Harry na něj chtěl řvát. Ale nevěděl, jestli Malfoy odešel nebo ne, takže držel jazyk za zuby. Snape jej odpoutal mávnutím hůlky a Harryho nohy to vzdaly. Přepadl dopředu, hladce zachycen Snapem, který se zdál nemožně silný. Harry se chtěl rozplynout v jeho hábitu a nikdy ho nepustit. Chtěl, aby Snape kolem něj obtočil ruce a slíbil mu, že nikdy nedovolí Malfoyovi se ho dotknout. Chtěl, aby si ho Snape vzal, aby ho držel a líbal a sám sebe za to nenáviděl. Snapea za to nenáviděl, ačkoliv věděl, že to není jeho chyba. Ale bylo snazší být naštvaný na Snapea a dávat vinu jemu, než si přiznat, že on, Harry, někde ztratil sám sebe a nevěděl, jestli sebou ještě někdy dokáže být.
„Na postel, ať vám mohu napravit záda.“ Snape vedl Harryho tu krátkou vzdálenost a pomohl mu na postel, položil jej na břicho.
Harry si dovolil pomoct, příliš přemožen svými protichůdnými pocity, než aby se zachoval jinak. Při odstraňování prvního kroužku sebou škubnul a pevně stiskl prostěradlo. Nějakým způsobem chybění bolesti pouze zhoršovalo pocit jehel klouzajících skrz jeho tělo.
„Jsem teď pánem hůlky osudu.“ Snapeův hlas prozrazoval jeho nadšení. Harry ho chtěl praštit.
„Proč jste mi to neřekl?“ dožadoval se Harry.
„Dost dobře jsem vám nemohl oznámit podobnou věc před - “ začal ho Snape poučovat, zatímco vytahoval další kroužek.
„Ne, to o Luciusovi,“ zasyčel Harry. „Nebudu jeho otrokem.“
„Nebudete,“ odpověděl Snape. „Do příštího týdne budete volný.“
Tato informace by Harryho měla povzbudit, ale on byl příliš zaměřen na skutečnost, že Snape opět kontroloval každý aspekt jeho života. „Měl jste mi to říct.“
„Budu vám říkat to, co považuji za nezbytné,“ odpověděl Snape nabroušeně, když vytrhl ven další jehlu. „Kdybych vám říkal všechno, co je pro vás nachystáno, byl byste paralyzován strachem.“
„Mám právo to vědět.“ Harry zatnul ruce do prostěradla, když Snape začal vytahovat další kroužek.
„A co byste s touto vědomostí dělal? Náš plán nezávisí na tom, zda vás Lucius bude či nebude mít příští týden na povel.“
„Odejdu odsud do příštího týdne,“ naléhal Harry. „Doveďte mě před Voldemorta, nebo uteču. Já nebudu jeho otrok.“
„Přestaňte se chovat zabedněně,“ pronesl Snape, zatímco vytrhl dva kroužky rychle po sobě. „Už jsem vám říkal, že nemám v úmyslu vás předat jemu.“
„Co se stane, jestliže onemocníte? Co se stane, jestliže umřete? Co se stane, jestliže vám Voldemort nařídí jít nasbírat další přísady do lektvarů? Co se stane - “
„To se nestane.“ Snape odstranil poslední kroužek a na Harryho záda nakapal lektvar. „A i kdyby náhodou ano, byl jste dobře vytrénován. Měl byste být schopný odolat mu tím, že jej poslechnete.“
„On mě donutí užívat si mučení!“
„Jestliže si ho budete užívat, proč to znepokojení?“ odpověděl Snape popudlivě.
Harry prudce hodil rukou dozadu, srazil tu Snapeovu a vyškrábal se na druhou stranu postele. „PROTOŽE NECHCI, ABY SE MI TO LÍBILO!“ Udeřil pěstmi do zdi.
„Pottere, uklidněte se,“ nařídil mu Snape chladným tónem a černé oči se zadívaly do jeho. „Ublížíte si.“
„Hodím to na Malfoye.“ Harry si přitáhl kolena k hrudi a obtočil paže kolem nohou.
Snape si ho pozorně prohlížel, vráska mezi obočími byla tmavá. „Pojďte sem. Potřebuji vám obvázat záda.“
„Udělám to sám.“
„Nebuďte hloupý. Nemůžete si sám obvázat vlastní záda.“
Od Snapea slýchával jenom nadávky, nikdy pochvaly. Pro Snapea vždy bude hloupé, ukňučené děcko. Zavraždil Snapea pohledem a zuřivě zavrčel: „Udělám. To. Sám.“
Snape se naklonil přes postel, aby chytil Harryho za kotník, ale Harry mu ruku skopnul. Snape se pro něj natáhnul znovu a netrpělivě vyštěknul: „Pojďte sem. Nemohu vás uzdravit, když sebou melete.“
Harry ho opět nakopnul, tvrději. „Nedotýkejte se mě! Nenávidím, když se mě dotýkáte!“
Na okamžik se cosi mihlo hluboko ve Snapeových očích. Byl to pohled, který Harry nikdy neviděl, a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že Snapea zranil. Litoval svých slova, protože věděl, že nejsou pravdivá, ale chtěl, aby byla. Přál si, aby byla.
Snape se vytáhl do plné výšky a zlostně na něj shlížel přes svůj obrovský nos. Oči měl chladné, tvář jako zeď, kterou Harry nemohl proniknout. Jako kdyby se naráz přesunuli zpět do učebny v Bradavicích. Harry nedokázal snést na sobě tento pohled, tak se otočil tváří ke stěně. Snape promluvil tím stejným tónem, který používal, když udílel kázání neposlušným žákům. „Přejete-li si tu sedět a utápět se ve svém utrpení, nebudu vám stát v cestě. Až se rozhodnete přestat se zabývat tímto infantilním chováním, udeřte okovy o mříže. Jestliže přijdete k rozumu brzy, bude možná dneska ještě čas na soutěž.“
„Nechci soutěž,“ odmítl Harry. Očekával, že jej Snape opět začne napomínat, ale ten neřekl nic. Po chvíli odešel, kroky měl odměřené. Jedna Harryho část chtěla za Snapem zavolat, říct mu, že se omlouvá a aby neodcházel. Chtěl, aby ho Snape políbil, hladil po zádech a ujistil ho, že všechno bude v pořádku. Malfoy měl pravdu; Harry mohl být předělán, aby chtěl skoro cokoliv. Byl slabý a bezmocný, tak zvrácený tímto vězením, že nejenže chtěl Snapea, on ho potřeboval. Zabořil si tvář do kolen a pevně se objímal.
~
Zůstal tak, zabalený ve svém utrpení a bolesti, dokud ho volání přírody nevyhnalo z postele na záchod. Dokončil svoji potřebu a pak si umyl ruce, na tvář si šplouchl ledovou vodu. Kroužek v bradavce se při chůzi pohyboval a on nenáviděl ten pocit, jak se mu tře o kůži. Popadl ho s touhou vytrhnout si jej, ale předpokládal, že by mu to způsobilo bolest a on odmítl vystavit Snapea nebezpečí. Zdráhavě piercing pustil a dovlekl se k mřížím. Nechtěl Snapea vidět, ale chtěl večeři a čím víc času stráví zastrčený v cele, tím méně času bude trénovat. Zaklepal okovy o mříže a vrátil se čekat na postel.
Harry chtěl, aby ho Snape káral, aby tak měl výmluvu, proč být na něj naštvaný, ale když Snape vstoupil, oči mu okamžitě zalétly ke kroužku propichujícím Harryho bradavku.
„Pokud ji neodstraním brzy, nebudu schopen ji vyndat, aniž bych vám dal lektvar proti bolesti.“ Snape přešel k posteli a před Harrym se zastavil. Sklonil se a stlačil obroučku kroužku mezi palcem a ukazováčkem. Pohyb kovového kruhu v jeho citlivé oblasti jím vyslal záchvěv a mladík si skousl rty a čekal, až ji Snape vytáhne. Starší kouzelník zašeptal kouzlo a konce se oddělily, změnily úplný kruh do rozlomeného s dvěma špičatými hroty. Snape jej vytáhl jedním rychlým pootočením prstů a Harry překvapením nadskočil.
„Au!“ vykřikl Harry, ačkoliv se spíš polekal, než že by to bolelo.
Snapeovo obočí se svraštilo. „Potřebujete lektvar proti bolesti?“
„Ne, jsem v pohodě.“ Zavřel oči. Něco teplého a mokrého se dotklo jeho bradavky, a když se podíval dolů, spatřil, že mu Snape do kůže natírá lektvar.
„Otočte se, ať vám mohu prohlédnout záda.“ Snape ponořil prsty do kelímku, který se vznášel vedle něj.
Harry poslechl a klekl si na postel. Snape vyšetřil jeho rány, prsty tlačil oproti mladíkovým žebrům, když mu do dírek jemně nanášel lektvar.
„Dnes večer vám budu muset ublížit,“ připomněl mu Snape. Harry se nemohl dočkat. Jakmile ho Snape zraní, bude nenávidět jeho dotyk. Snapeova vůně nebude vzrušující, ale naplní ho odporem tak, jak by to správně mělo být.
„Uvědomuji si, že toto není ideální čas na mučení; nicméně Pán zla dorazí zítra a já pro něj musím mít vzpomínku. Přidal jsem vám do dýňové šťávy mírné afrodiziakum, abych vám pomohl hrát vaši roli.“ Snape se odmlčel a pak dodal: „Jako vždy, jakmile řeknete, zastavím, ale musíte se pokusit snést to, co nejvíc zvládnete.“
„Zvládnu to.“
Snape mu v tichosti léčil záda. Jakmile skončil, odstoupil od něj a umyl si ruce u umyvadla. „Máte hlad?“
Neměl, ale měl dojem, že až s ním Snape skončí, bude mu ještě hůř. Lepší bude najíst se teď, když ještě dokáže udržet jídlo v žaludku. „Ano.“
Snape na stůl dvakrát klepnul hůlkou, čímž obstaral pro Harryho večeři a pro sebe čaj. Harry sklouzl z postele a zapadl do své židle, oči upíral na jídlo, které se skládalo z pečených kuřecích prsou, zelených fazolí a rýže. Obezřetně se kouknul na dýňovou šťávu, než si usrknul. Jedl, aniž by se díval na Snapea, oči zaměřené na jídlo.
Když byl tak v polovině, zeptal se, aniž by zvedl zrak od svého talíře: „Jak se zbavím okovů?“
Po krátké pauze Snape odpověděl: „Destruktivní černou magií vrženou přímo na pouta. Tato metoda vám také umožňuje zničit řetězy nebo jakýkoliv jiný vyčarovaný předmět.“
„Jak černá?“ zeptal se Harry a zvedl hlavu. „Zničí to Sectumsempra, nebo je musím přimět použít něco jako smrtící kletbu?“
Snape sledoval Harryho s tváří bez výrazu. „Sectumsempra je postačující. Kouzlo musí být dostatečně temné, aby vyústilo ve zničení či odstranění vaší ruky v případě, že byste byl natolik neopatrný a nechal se jím zasáhnout do zápěstí.“
Harry vyčkával, očekával, že Snape dodá řádku nebo dvě o tom, jak je nemotorný a/nebo hloupý a jak by ho, Snapea, ohromilo, kdyby se mu podařilo ztratit pouta místo ruky, ale muž pouze upíjel čaj a oči upíral na stůl. Harry byl v pokušení vyprovokovat Snapea k hádce, aby mohl předstírat, že čarodějova krutost pramení ze vzteku, a ne protože to požadoval Voldemort. Nicméně obával se, že Snape ho prohlásí za příliš neukázněného na to, aby zvládnul sehrát svoji roli, a odmítne se do toho pustit, dokud se neuklidní. Poslední věc, co chtěl, bylo, aby ještě déle čekal na to, až mu Snape ublíží. Už jen vědomí, že teď, každou minutou, Snape změní to, co bývalo radostnou aktivitou do něčeho trýznivého, viselo mezi nimi jako hrozivý stín.
Harry tu změnu vítal. Už déle nebude chtít sex. Už déle nebude chtít Snapea.
---
1 – čistě pro zajímavost, Müllerovy vývody jsou embryonální struktura, ze které nakonec vznikají ženské vývodné cesty pohlavní (vejcovody, děloha a větší část vagíny). Odtud název lektvaru.