Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 5

11.11.2012 22:08

Kapitola věnovaná belldandy a Profesorovi. Děkuji vám, dámy, jste úžasné. P.S.: Doufám, že máte rádi dlouhé příběhy, protože touto kapitolou vstupujeme teprve do druhé dvacetiny příběhu. Tadá!!! :)

@@@

Kapitola 5

Harrymu se zdálo, že Sirius nezemřel, když propadl závojem. Místo toho skončil u Voldemorta, který si ho držel jako psa, coby domácího mazlíčka. Voldemort Harrymu řekl, že se potřebuje naučit kletbu Cruciatus a že si ji musí procvičovat na Siriusovi. Harry se pokusil odmítnout, ale Voldemort na něj seslal Imperius a přinutil ho. Sirius řval a zmítal sebou a prosil Harryho, ať přestane.

Harry se probudil se zalapáním po dechu. Bylo mu špatně. Musí myslet na pozitivní vzpomínky, ne na ten hloupý sen. Jakmile se uklidnil, pokusil se zalézt pod peřinu. Bylo to těžké, neboť měl ruce připoutané ke sloupkům postele a horní pokrývka byla nacpaná co nejdál od čela, ale uchopil ji prsty na nohou a centimetr po centimetru ji vytahoval. Byl schopný se zakrýt jenom po pás, ale se zakrytými genitáliemi se okamžitě cítil lépe. Když byl nahý, měl pocit takové nechráněnosti a bezmoci a to nesnášel. Vsadil by se, že to Snape ví, ten perverzák.

Měl plný močový měchýř, ale poslední věc, po které toužil, bylo počůrat si postel. V době, kdy býval u Dursleyů zamčený, se naučil zadržovat v sobě tekutinu velmi dlouho, takže si svoji potřebu zastrčil do zadní části mozku. Zíral na strop a v mysli si přehrával scénu z koupelny. Snape ho nazval jako ‚záměrně hloupým‘, ale on se domníval, že daleko hloupější než se pokusit utéct, bylo zůstávat vězněm Smrtijeda. To Snape očekával, že prostě jen řekne: „Chytil jste mě, dělejte si, jak je libo“? Harry mu rozhodně tohle uspokojení nedopřeje. Ten parchant ho mučil a oznámil mu, že to udělá znovu a udělá to ještě horším. Harry si nedokázal představit, jak by bičování mohlo být horší než kletba Cruciatus, ale nepochyboval, že Snape udělá vše pro to, aby to bylo odporné. Jistě, Snape mu potom ty rány vyléčí, ale mnohokrát už říkal, že to dělá jenom proto, že mu to Voldemort přikázal.

Harry si hodiny a hodiny v hlavě převracel svoji situaci, pak se ale tlak v jeho měchýři stal nesnesitelným. Snape slíbil, že mu odstraní hlas, pokud bude vytvářet příliš hluku, ale ani omylem neexistovala možnost, že by si Harry pomočil postel.

„Snape!“ zařval. Napočítal do třiceti a pak Smrtijedovo jméno zavolal znovu.

Prásknutí dveří ohlašovalo Snapův příchod. „Pottere - “

„Musím čůrat!“

Snape mávnul hůlkou, odstranil řetězy a Harry se vydrápal na záchod tak rychle, jak jen dokázal.

Snape vstoupil do cely a poklepal hůlkou na stůl. Objevilo se jídlo a Snape zase odešel.

Harry si umyl ruce a pospíchal ke stolu. Nabídka byla skrovná ve srovnání s tím, co dostával dříve; jen dva sendviče z podivné rybí věci a voda. Rychle se pustil do jídla, měl už skoro dojedeno, když se Snape vrátil. Snape dolevitoval na okraj umyvadla malý ručník.

„Pokud se chcete vykoupat, můžete tak učinit v umyvadle,“ jízlivě se ušklíbl Snape.

„Fajn,“ odsekl Harry.

„A budete mi říkat ‚pane‘,“ pokračoval Snape.

„Fajn, pane,“ zamumlal Harry sarkasticky.

Snape prošel mříží a přistoupil až k Harrymu se vzteklým zavířením černé. Harry vyskočil ze židle a pokusil se utéct, ale Snape šlehnul hůlkou a židle se probudila k životu a zablokovala mu únik, uvěznila ho tak na místě. Snape popadl Harryho za zápěstí a táhl ho za sebou ven z cely.

„AU! PUSŤTE MĚ! VRAHU! ZBABĚLČE!“ Harry kopnul a narazil nohou do Snapea, jeho rána však přistála na úplně pokryté končetině.

SILENCIO!“ Snape Harrymu odstřihl hlas. Protáhl ho kolem koupelny a otevřel druhé dveře napravo a Harryho vhodil dovnitř.

Než za ním Snape třískl dveřmi a uvrhl ho do úplné temnoty, stačil si Harry všimnout, že je v malé, prázdné místnosti. Klika u dveří se nedala otočit, takže bušil vztekle pěstmi do dveří, až ho ruce bolely.

Jakmile se Harry uklidnil, hmatem prozkoumal místnost. Byla přibližně pět stop široká a sedm dlouhá. Postavil se na špičky, ale na strop nedosáhl. V každém rohu místnosti byla tyč, kterou dotykem cítil přesně stejně jako sloupky u postele. Rukama pátral kolem dveří a nepřekvapilo ho, když dole našel klapku podobnou té, kterou Dursleyovi instalovali v jeho podkrovní ložnici. Pokusil se na ni zatlačit, aby tak získal trochu světla, ale nedala se odklopit ani na jednu stranu.

Harry se položil na podlahu. Pokud si Snape myslí, že tohle zacházení z něj udělá poddajnějšího, pak se mýlí. Harryho v malém prostoru zamykal strýc Vernon, takže pár dní v tmavém pokoji ho nepřinutí, aby Snapea poslouchal. Ležel tam, myslel na své přátele, dokud o několik hodin později Snape neotevřel dveře.

„Budete se chovat slušně, Pottere?“ zeptal se Snape temným tónem, když dovnitř levitoval tác s jídlem. Harry cítil, že se mu navrátil hlas.

Chlapec se zasmál. „Moji příbuzní mě nechávali žít v přístěnku deset let. Tohle je jak letní prázdniny, vlastně lepší, protože aspoň nemusím potmě vypracovávat domácí úkoly,“ vyzývavě se usmál.

Snape mu prásknul dveřmi před nosem. Harry, kterého potěšilo, že je schopný toho parchanta naštvat, s požitkem snědl sendviče. S konečně utišeným hladem zvládl usnout.

~

Snape Harryho vzbudil při dalším otevření dveří. Ostré světlo vtrhlo dovnitř a Harry zamrkal na temný stín, kterým byl Snape.

„Pokud si přejete navštívit toaletu, udělejte tak hned,“ nařídil Snape tónem ‚nezahrávej si se mnou‘.

Harry se vyškrábal na nohy.

„Dejte zápěstí k sobě.“

Harry si pohrával s myšlenkou, že by odmítl, ale Snape by ho mohl zamknout a on potřeboval na záchod. Dal ruce k sobě a sledoval, jak se mezi náramky objevuje řetěz. Snape ustoupil a Harry vešel do chodby. Všiml si, že dveře od koupelny jsou otevřené, takže se rozhodl, že použije toaletu tam a nebude se vracet až do své cely. Snape stál daleko od něj a sledoval každý jeho krok. Harry si umyl ruce a pak se vrátil do svého nového vězení. Když se opět posazoval v malém pokoji, usmál se na svého věznitele. „Doufám, že jste trpělivý muž.“

Podle způsobu, jakým Snape práskl dveřmi, nebyl.

Jídlo skrze kočičí dvířka proplulo ještě dvakrát za dobu, která se táhla snad celé hodiny. Pokaždé Harry dostal ten samý sendvič. Jak jedl, tak hladově vzpomínal na jídla, která dostával v tom druhém pokoji. Byl v pokušení předstírat, že Snapea poslouchá jen proto, aby mohl jíst tak jako předtím, ale nechtěl Snapeovi dát nad ním nějakou kontrolu. Navíc si ani nebyl jistý, jestli by to dokázal. Pokaždé, když Snapea uviděl, vybavili se mu Brumbál, Sirius a jeho rodiče.

Harry zrovna přemýšlel, že požádá Snapea o knihu a světlo, když ho Smrtijed konečně pustil ven, aby použil záchod, ale nechtěl Snapeovi ukazovat žádné známky slabosti nebo potřeby. Místo toho se vrátil do cely s vynuceným úsměvem na tváři. Schoulil se na podlaze a vymýšlel různé konce pro různé osoby, než nakonec usnul.

~

Harrymu se zdálo, že Smrtijedi zajali Rona s Hermionou a drží je ve vězení. Je jim dovoleno se vídat, jen když nadejde čas na mučení a Harry se musí dívat, jak jsou jeho nejlepší přátelé do krve bičováni. S třesem se vzbudil a nemohl znovu usnout. Schoulil se do klubíčka, masíroval si hrudník v místě, kde to bolelo. Ron s Hermionou musejí být naživu. Jistě by se před ním Smrtijedi chvástali, kdyby je zajali nebo zabili, ne?

Až po strašně dlouhé době otevřel Snape dveře a Harry se vyčerpaně postavil.

Snape přikázal: „Dejte ruce k sobě,“ a Harry tak učinil, vyšel ven, jakmile se řetěz zformoval. Šel do koupelny a použil záchod. Když vyšel z koupelny, začal se vracet směrem ke svému novému vězení, ale Snape za ním promluvil: „Na druhou stranu, Pottere.“

Harry se otočil a zamířil ke knihovně, naplňoval ho děs. To tady byl Voldemort? Snape byl pravděpodobně ještě stále naštvaný, že ho pobodal.

„Pottere, vaše klec je vlevo.“

Harry se otočil a zíral na něj. Poprvé si všimnul otvoru v mřížích. Nechtěl se hádat, když měl šanci, že se vrátí do své postele, a rychle vstoupil do místnosti. Jakmile chlapec prošel mřížemi, Snape mu odstranil řetěz mezi jeho pouty a Harry vylezl na postel. Snape šel za ním a vyčaroval snídani.  

„Dnes večer přijde Temný pán,“ informoval ho a odešel.

Harry zamířil k jídlu a našel přesně ten typ bohatého, vydatného jídla, po kterém se mu stýskalo. Hlavní jídlo byl Ovčácký koláč a byla to ta nejlepší jeho verze, kterou kdy vyzkoušel. Vedle talíře s koláčem ležela papírová miska s podivným druhem ovoce, které Harry nikdy předtím neochutnal. Mělo chuť jako pomeranč se štiplavou příchutí. Třetí nádoba byla miska s dušenou zeleninou, která byla lahodně okořeněná. K pití byl jako obvykle dýňový džus a voda. Harry netušil, že Snape tak moc miluje dýňovou šťávu. V Bradavicích nikdy neviděl, že by ji ten muž pil. Na druhou stranu nikdy nedával moc pozor na to, co Snape mimo učebnu dělá.

Snědl všechno. Když dojedl, cítil se slastně nasycený. Po jídle zůstal ospalý, tak si vyčistil zuby a vyšplhal do postele. Natáhl se na matraci a užíval si ten pocit jemného povlečení na své kůži. Přestože světla zářivě svítila, okamžitě usnul.

~

Když se vzbudil, stůl byl uklizený. Umyl se, jak nejlépe zvládl s použitím žínky, kterou mu dal Snape. Doufal, že ho Snape brzy zase nechá vykoupat. Možná, že kdyby pobíhal kolem cely, dokud by strašně nesmrděl, byl by Smrtijed donucený umožnit mu přístup do koupele. Představil si, jak si přinese knihu a dopřeje si dlouhou, bublinkovou koupel, zatímco na něj Snape marně řve. Při vzpomínce na knihu se Harry posadil a začal ji hledat.

Když prohledal každou píď své cely dvakrát, vzdal to a padl na postel. Zklamalo ho, že mu Snape vzal knihu, ale ne tolik, jako když mu došlo, že ten zmetek mu ukradl také oblečení. Harry zrovna přemýšlel o způsobu, jak dělat rámus, aniž by bylo jasné, že ho dělá záměrně, když dovnitř vešel Snape.

„Pottere, pojďte se mnou,“ nařídil nejautoritativnějším hlasem.

Sakra. Voldemort. Harry měl takovou radost, že je zpátky ve své cele, že na všechno tohle skoro zapomněl. Snape vyčaroval řetězy a pak ustoupil. Harry vyšel z cely a s rovnými zády zamířil nahoru do trůnního sálu. Snape se může snažit, jak chce, ale Harry nikdy nebude brečet.

V místnosti už byli shromážděni Smrtijedi. Tentokráte stáli po Voldemortově boku malá, podsaditá postava v černé, což musel být Jugson; vysoký černovlasý muž, kterého Harry nemohl nikam zařadit; a dlouhý blondýn – Malfoy.

Něco ho praštilo vzadu do kolen, čímž ho donutilo si kleknout. Snape přešel k Voldemortovi, který mávnul na Jugsona. „Užij si to.“

Jugson se zakřenil a poklonil se svému mistrovi. Voldemort se otočil a vyšel z masivních dveří společně se Snapem a neznámým Smrtijedem.

Jugson se obezřetně přiblížil k Harrymu, jako kdyby se bál, že svázaný kouzelník náhle vyskočí a napadne ho. Namířil hůlkou Harrymu mezi oči. „Crucio!

Bolelo to jako čert, ale zdaleka to nebylo tak zlé, jako od Belatrix. Kletba asi po minutě poklesla a Harry předstíral, že na něj účinkuje daleko déle, než byla pravda, aby ji Jugson neobnovil tak rychle. Malfoy sledoval beze slova, jak se Jugson začal nudit Cruciatem a kopal Harryho do boku, dokud neměl celý hrudník pokrytý modřinami. Kdyby s ním byl Harry sám, bránil by se mu, ale něco ve způsobu, jakým ho Malfoy sledoval, ho naplňovalo nevysvětlitelným strachem. Když Harryho začalo všechno natolik bolet, že přestal uhýbat před Smrtijedovou nohou, byl obdařen dalším kolem Cruciatů. Tentokrát ho celé tělo tak bolelo, že mu Cruciatus přišel stejně jako ten od Belatrix.

Naštěstí se brzo vrátil Voldemort se Smrtijedem, kterého Harry nepoznával. Zatímco Harry na podlaze lapal po dechu, Voldemort oznámil: „Jugsone, doprovodíš Severuse při jeho úkolu.“

Jugson se otřásl a poklonil. „Ano, můj pane. Děkuji vám, můj pane. Nezklamu vás, můj pane.“

„Toto je ten nejdůležitější úkol, na jakém jsi zatím byl. Víš, co se stane, pokud mě zklameš.“ Voldemortova slova způsobila, že po Smrtijedově zádech přeběhl mráz.

„Samozřejmě, můj pane.“ Pospíšil si ven ze dveří. Kam Voldemort posílá Jugsona se Snapem? Nenašel Rona s Hermionou, že ne?

Malfoyova hůl zatlačila Harryho bradu vzhůru a do strany, nutila tím chlapce se podívat na rozmazaný tvar, jímž byl Dracův majestátní otec. „Je neohrabaný ve svých pokusech tě mučit. Všiml jsem si, že jsi ani jednou nebrečel ani neprosil o milost. Věř mi, chlapče, až já s tebou skončím, budeš dělat oboje na příkaz.“

Och, panebože. Malfoy byl stejně sadistický jako Belatrix, ale nebyl šílený. Ve své práci bude kreativní. Harry se odtáhl, zoufale doufal, že Voldemort odejde brzy. Přání se mu vyplnilo.

„Luciusi, je na čase se vrátit.“ Voldemort se otočil a odešel. Malfoy šel za ním a s ním v místnosti zůstal jako jediný ten Smrtijed, kterého Harry nepoznával. Muž k němu přešel a zvedl ho za paži. Jakmile byl dostatečně blízko, aby se Harryho rozostřené vidění zlepšilo, poznal ho okamžitě: Walden Macnair. Jeho úškrn byl skoro tak zkažený jako Belatrixin.

„Až bude řada na mně, budu ti odřezávat části těla jednu po druhé.“ Tvrdě zabral a táhnul Harryho ke schodům. Harry byl z Jugsonova zacházení příliš unavený, než aby dělal cokoliv jiného, než jen za ním klopýtal. Macnair se ho snažil jen vyděsit, že ano? Nedokázal si představit, jak bolestivé by bylo nechávat znovu dorůst části jeho těla.

Macnair ho protáhl kolem jeho cely do malé místnosti, kde rozdělal řetězy spojující Harryho okovy a zkroutil mu ruce za záda. Jakmile znovu vyčaroval řetězové kouzlo, strčil ho do pokoje. Pak vyčaroval další řetězové kouzlo a objevily se nové řetězy, poutající Harryho náramky k tyči ve vzdáleném rohu místnosti. Macnair odešel, nechávaje za sebou otevřené dveře. Harry se v řetězech zmítal, ale byly stejně silné jako ty Snapeovy. Macnair se vrátil s malým kbelíkem v jedné ruce a s malou černou lahvičkou v ruce druhé.

Pomocí palce odzátkoval fiólu. „Otevřete pusu.“ To musel být bezbolestné tonikum. Harry otevřel pusu, nechávaje si Macnairem nalít lektvar do hrdla. Macnair o krok ustoupil a zatřásl vědrem.

„Jestli potřebuješ srát nebo chcát, udělej to sem,“ řekl Macnair. „Jestli to rozleješ, donutím tě vyčistit to vlastní pusou.“ Hodil ho po Harrym a pak zabouchl dveře.

S okovy a řetězem Harry nedokázal najít žádnou polohu, která by byla aspoň vzdáleně příjemná. Bok ho bolel od Jugsonových kopanců, stejně jako od zbytkových účinků po Cruciatu. Přinejmenším Belatrix nebyla jediná, která používala Cruciatus. Harry si lehnul na podlahu a přemýšlel o přátelích a jídle, dokud konečně neupadl do spánku.

~

Když se vzbudil, bolelo ho celé tělo. Opatrně se narovnal, nechtěl si zhoršit svá zranění. Hlad mu ohlodával vnitřnosti a on se ze všech sil snažil nevšímat si ho a myslet na své přátele. Uběhly celé hodiny, než se kočičí dvířka otevřela a něco v otevřené konzervě bylo prostrčeno dovnitř. Smrdělo to povědomě, přesto neznámě, tak se tomu ostražitě přiblížil.

Jídlo pro psa. Zvedl se mu žaludek. Poznal tu vůni v době, kdy u nich byla na návštěvě teta Marge. Vrátil se ke svému místu u zdi. Měl hlad, ale ne zas takový hlad. A víc než cokoliv jiného toužil po vodě. A jakoby se mu jeho močový měchýř vysmíval, připomněl mu, že ho už dlouhou dobu nevyprázdnil. Snažit se použít kbelík s rukama svázanýma za zády bylo obtížné a zabralo mu docela dlouho, než ho dostal do pozice, kde si byl jistý, že se nevylije. Jakmile vykonal potřebu, opatrně odsunul vědro co nejdál od sebe.

Chvíli poté snědl jídlo pro psa. Bylo mokré, slizké, chutnalo hrozně a v půlce musel přestat, aby se nepozvracel, ale měl takový hlad, že ho celé dojedl.

Neklidně upadal do spánku a opakovaně se probouzel. Vzhledem k nepohodlí a hladu, kterými trpěl, se nezdálo, že by si skutečně dokázal nějak odpočinout. Bolest jeho modřinami pokrytého těla se připojila k mírnému nepohodlí, které s ním trvale zůstávalo. Pohyboval se s opatrností, aby předešel ostrým návalům bolesti.

Bylo to poté, co po dvacáté vklouzl do snu a znovu se probudil, když se zaměřil na svoji celu a na to, jak zoufale touží být zpátky v ní. Stýskalo se mu po měkké posteli, denních koupelích, úžasném jídle a po jeho knize. Snape byl protivný, zlý, s mizerně vznětlivou povahou a ošklivý, ale i v nejhorším případě zacházel s Harrym dvakrát lépe než Macnair. Harry doufal, že Voldemort Macnaira potrestá, že ho zanedbával, ale možná nepohodlí nestačilo k tomu, aby si vysloužil Voldemortův hněv.

Když se jídlo pro psy objevilo podruhé, snědl ho okamžitě.

Přišly a odezněly noční můry. Byl uvězněný v psím těle a nemohl nic dělat, zatímco ho jeho přátelé prohlásili za mrtvého a vystrojili mu pohřeb. Jak spouštěli jeho rakev do hrobu, Hermiona brečela Ronovi na rameni. Ginny visela na své matce a vzlykala, její hubená ramínka se otřásala. Harry na ně štěkal, snažil se jim říct, že je stále naživu, ale neslyšeli ho.

„Di pryč, psisko,“ zabručel Hagrid přes slzy. Vzbudil se, v hrudi měl kostku ledu tak velkou, až se mu těžko dýchalo.

Dokázal se uklidnit až po několika hodinách. Pro dobro svých přátel musel zůstat silný. Dostane se odsud a zabije Voldemorta a uspořádá obrovskou oslavu se stoly a stoly plnými nejlepšího jídla na světě. A bude tam mít plno toho nakyslého pomerančovitého ovoce, haldy velké jako jeho hlava.

Právě se snažil rozhodnout, jakou polevu chce na svůj čokoládový dort, když se dveře otevřely. Jas z chodby prorazil do přístěnku a on pevně zavřel oči, neboť nebyly zvyklé na jasné světlo. Řetězy z jeho rukou zmizely.

„Vstávejte, Pottere.“

Harry nikdy v životě nebyl tak rád, že slyší Snapeův hlas, přestože se jako obvykle choval jako hajzl. Vyštrachal se na nohy, opíral se o zeď, aby získal nějakou podporu. Když otevřel oči, Snape už ve dveřích nebyl. Obezřetně vyšel a našel Snapea, jak čeká u otevřených dveří do koupelny. Harry vyrazil na svých třesoucích se nohách a doklopýtal do koupelny v době, kdy Snape kouzlem pouštěl kohoutky.

Harry vlezl do vany, užíval si dotyk teplé vody na své pokožce. Uvolnil se, úplně se potopil pod vodu, než se posadil a začal se mýt. Měl pocit, že je špinavý a pořádně se vydrhnul. Když si nanášel šampón na vlasy, konečně se rozhlédl po místnosti a překvapilo ho, že nevidí Snapea stát na jeho obvyklém místě. Popravdě vypadalo to, že v koupelně vůbec není. Harry si spláchnul vlasy, odšpuntoval vanu a krátce pustil sprchu, aby se kompletně opláchnul. Vyšel z vany a zabalil se do ručníku. Zatoulal se k umyvadlu a pohlédl do zrcadla na svůj odraz. Nedokázal svoji tvář úplně rozeznat, ale jeho vlasy trčely do stran ještě víc než normálně. Právě se snažil otevřít dvířka kouzlem zavřené skříňky, když se vrátil Snape.

„Potřebujete obvázat hrudník. Pojďte za mnou.“ A vyšel ze dveří.

Harryho napadlo, že by odmítl udělat, co po něm Snape chce a místo toho podlehnout silnému nutkání Smrtijeda napadnout, ale měl hlad a kdyby Snapea naštval, pak by možná odmítl dělat Harrymu strážce. Přestože Snapea silně nesnášel, bude raději spát v posteli, jíst pořádná jídla a pravidelně se koupat, než být zamčený v přístěnku a jíst žrádlo pro psy. Pokud ho nechají v přístěnku, nikdy nedostane šanci uniknout. Jestli to znamená, že bude muset snášet návštěvy od jediné osoby, kterou nesnášel stejně jako Voldemorta, vypořádá se s tím.

Harry se vrátil do své cely, ručník si pevně přidržoval kolem těla. Na druhé straně stolu než obvykle bývalo jídlo pro něj, stály láhve. Snape Harrymu pokynul, aby se postavil u okraje stolu. Když si uvědomil, co Snape chce, utáhl si ručník kolem pasu a přešel blíž. Snape si nalil obsah dvou láhví do dlaně levé ruky a ruce si promnul. Pak s dlaněmi naplocho vetřel širokými tahy mastičku na Harryho hrudník. Jakmile bylo třeba, znovu si nalil mazání na prsty a pomalu Harryho otočil, aby lehčeji dosáhl na každou modřinu. Když jeho prsty přeběhly po každém centimetru zbarvené kůže, zvedl smotané obinadlo a opatrně ho omotal Harrymu kolem hrudi. Vzadu ho připevnil a odešel k umyvadlu si umýt ruce.

Harry vyzkoušel rozsah pohybu a zjistil, že obvaz je docela poddajný. Bolest už odezněla a on se cítil dobře, ačkoliv měl neuvěřitelný hlad. Snape, jako by mu četl myšlenky, poklepal hůlkou na stůl a objevila se hostina.

Harry rychle přispěchal a do ruky uchopil misku s polévkou. V mžiku ji spolykal, bylo mu jedno, že mu nepatrně spálila pusu. Pak se vrhl na pečené kuře. Snape si posbíral věci, všechny si je zastrkal do hábitu, až na jednu lahvičku, kterou otevřel a nalil kapku Harrymu do dýňové šťávy. Harry dál jedl kuře a pozorně Snapea sledoval. Už od začátku věděl, že mu Snape do jídla přidává lektvary, ale nikdy předtím ho neviděl tak učinit.

„To vyléčí vaše přetrvávající vnitřní zranění.“ Snape zastrčil lahvičku do hábitu. „Vypijte tu šťávu dříve, než se to oddělí, jinak chuť bude velmi nechutná a vy to nedopijete.“

Harry přikývl s pusou plnou kuřete, že rozumí. Snape odešel v oblaku černé. Když Harry dojedl, vyčistil si zuby. Byl rád, že konečně z úst dostal pachuť po psím žrádle. Na posteli vedle polštáře našel na hromádce svoje oblečení a knihu. Nadšeně se oblékl a vklouzl pod peřinu. S knihou v ruce usnul.

~

Vzbudil se, když Snape vyčaroval večeři.

„Potřebuji vám vyšetřit hrudník.“ Snape se postavil ke straně postele.

Harry si svlékl košili a přesunul se na kraj lůžka. Snape vyndal svoji hůlku a přejel jí vpředu po Harryho obvaze. Přeřízla ho, aniž by měla jakýkoliv účinek na Harryho kůži. Obě poloviny odpadly a Harry shlédl na svůj hrudník, kde uviděl, že většina jeho skvrn zmizela. Jedině na jeho pravém boku stále zůstávaly dvě opravdu velké, ale značně jim vybledla barva. Harry svými prsty šťouchl do fleků, ale neucítil žádnou bolest.

Snape mávnutím hůlky zničil obvaz. „Přestože přivázat vás v přístěnku a krmit jídlem pro psy není moje oblíbená metoda, jak modifikovat chování, prokázala se jako dosti účinná, a přestože se mi příčí angažovat se v opakování posledního týdnu, žádám vás, abyste vyrušoval, jen pokud budete umírat. Je to srozumitelné?“

Harry neměl ani ponětí, co Snape právě řekl, ale předpokládal, že mu přikázal, aby byl zticha, jinak nechá Macnaira, aby se o Harryho několik dní staral. Bože, proč ten mizera prostě nemůže mluvit anglicky? Harry obrátil oči v sloup a řekl: „Jasné.“

Snape mu ztuhle přikývl a pak odešel. Harry se dychtivě přiblížil ke stolu, kde našel další pečené kuře, ačkoliv tentokrát jídlo doplňoval kukuřičný chléb a sálat s kyselým dresinkem. Snape měl ve svém domě očividně hektolitry dýňové šťávy.

Po večeři si lehl na postel a přemýšlel o své situaci. Očekával, že k němu bude Snape daleko krutější, ale prozatím to vypadalo, že se Smrtijed Harryho společnosti raději vyhýbá, a ve srovnání s Macnairem byl Snape vyloženě milý, což bylo vážně zvláštní. Harry stále chtěl, aby Snape zaplatil za své zločiny, ale útok na toho šmejda a prokazování směrem k němu otevřený vzdor mu přineslo jen utrpení. Jak by řekla Hermiona, na tohle musel chytře. Potřeboval, aby Snape polevil ve své ostražitosti a on tak získal další možnost k útěku. Když se pokoušel o své první dva útěky, byl nadopován lektvary, ale nyní měl hlavu čistší než za posledních pár týdnů a jeho emoce nebyly tak utlumeny. Tentokrát pokud by se pokusil utéct, by byl pravděpodobně schopný se dostat ven.

Pokud má předstírat, že je na Snapea milý, aby ho ukolébal do falešného pocitu bezpečí, pak tak udělá. Doufal, že nebude trvat dlouho a přijde ho zachránit buď Řád, nebo Ron s Hermionou. Pochyboval, že v tomhle vězení bude ještě dlouho.

Se spokojeným pocitem si četl knihu, dokud neusnul.

 

< Kapitola 4 >  <Kapitola 6>

Diskuze

***

cim | 26.11.2012

Taková malá ukázka o kolik lépe se o Harryho stará Snape…

...

Profesor | 16.11.2012

Koukám, že si Harry dal krátkou dovolenou...;-/ Předpokládám, že příště vyrazí na nějaký podobně stylový welness pobyt, že?
---
Dlouhé příběhy mám docela ráda, i když to čekání úplně ne. I když tenhle za to zatím stojí.

Re: ...

Adelaine | 16.11.2012

Hlavně ty léčebné kůry stojí za to...:(
Vím, čekání je ubíjející, ale jsem ráda, že vytrváváte a moc vděčná za komentáře. Děkuji

-

belldandy | 12.11.2012

Miluji dlouhé příběhy, ale nenávidím to, že na ně musím tak dlouho čekat. :) A těším se na další kapitolu. Kolik těch útěků Harry vlastně vyzkoušel? :) Já už nevím ... Tak jim oběma přeji pevné nervy a tobě Adelaine, posílám díky.

Re: -

Adelaine | 12.11.2012

No jo, plně tě chápu, ale aspoň člověk ten příběh prožívá dýl a víckrát, když ho časem zapomíná:) (teda mě většinou přestane bavit, ale třeba to má někdo naopak...) Taky jim přeju hodně štěstí a díky ti za komentář.
P.S.: Už jsem ti psala, že epilog bude? Autorka prý má napsáno 15 z 18 kapitol. Hurá!!! :)

Re: Re: -

belldandy | 16.11.2012

Hurá. Ael vydáno nemá nic, že? To bych ais nevydržela a šla číst. :) Vydá je najednou, nevíš? Ale je dobré vědět, že je na světě, i kdyzž si ho nemůžu přečíst. :) Nyní čtu zas EK. Užít si ten pocit, že čteš nějakou FF jako knihu, to si prostě nemůžu nechat ujít. :)

Re: Re: Re: -

Adelaine | 16.11.2012

Nejsou zatím vydaný, budou až za dlouho, protože ani není dovydávaná Invictus a tohle bude až potom a asi zase po jednom a s mezerama...:( ale jsem ráda, že bude.
To je super, už ti přišel jako kniha? To je docela rychlý...

.....

Saskya | 11.11.2012

chudák, ten to má ale príjemný pobyt :-/
som zvedavá, čo bude ďalej :)

Re: .....

Adelaine | 12.11.2012

Njn, pětihvězdičkový hotel to není a trochu se obávám, že za chvíli bude ještě hůř...
Děkuji za komentář.

Záznamy: 1 - 9 ze 9

Přidat nový příspěvek