Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 55
Kapitola 55
V kuchyni Snape zapnul troubu a přivolal si suroviny. Pak si uvázal zástěru a vyhrnul rukávy. Umyl si ruce a pobídl Harryho k tomu samému, načež rozprostřel ořechy na plech a poslal ho do trouby. Posléze nařídil: „Oškrábejte brambory a nakrájejte je na čtvrtiny,“ a sám začal nadrobno sekat bylinky, používal k tomu malý nožík, aby je připravil nemožně najemno. Otevřel se šuplík a směrem k Harrymu se vzduchem vznášela škrabka. Mladík ji popadl a přenesl si brambory ke dřezu.
Kolem něj létalo nádobí a on se jen ztěžka soustředil na svoji práci, když se jídlo samo vařilo. Snape, který ani nevzhlédl, se zastavil a zapálil dva hořáky. Vrátil ke své práci, pak z šuplíku vylétla vařečka a připojila se k pánvi, tančila ve vzduchu a kolem pošťuchovala hovězím. Harry chvíli na všechno jen civěl. Už dřív viděl, jak se vaří s pomocí magie, ale u paní Weasleyové to nevypadalo tak… nenuceně. Jestliže Snape bojoval stejně, jako vařil, nebylo možné, aby ho Harry porazil i se vším tím tréninkem. Kdyby jen byl Harry aspoň z poloviny tak dobrý v bezhůlkové magii!
Harry si uvědomil, že zírá, tak obrátil svoji pozornost zpět k bramborám ve své ruce. Poté, co je oškrábal a nakrájel, hodil je do hrnce s vodou. Snape dosmažil maso a zaměstnal se mícháním, sekáním a restováním všeho zároveň na různých koncích místnosti. Aniž by zvedl oči od toho, co dělal, nařídil: „Nastrouhejte sýr.“
Objevilo se struhadlo společně s talířem a sýrem a přiletělo to k Harrymu, který je zachytil a pustil se do práce.
„Kolik bych toho měl udělat?“ zeptal se.
„Kolik chcete,“ odpověděl Snape, aniž by vzhlédl od jídla, prsty mu přelétávaly mezi nádoby jako pavouci. Harry pokrčil rameny a nastrouhal štědrou dávkou, aby pokryl vršek. Když skončil, Snape mu oznámil, že by brambory měly být už brzo hotové. Ze skřínky vylétla nízká mísa, brambory se zvedly z hrnce, samy se otřepaly a přistály v nádobě. Ze šuplíku vyrazilo mačkadlo na brambory. Harry věděl, co dělat, tak jej zachytil a rozmačkal brambory na kaši.
„Přidejte trochu mléka a špetku mletého pepře,“ nařídil Snape od sporáku, kde přidával hrášek.
Harry u Dursleyových nikdy nevařil rád, ale se Snapem to bylo jiné. Ačkoliv ho Snape sekýroval stejně jako teta Petunie, nikdy nemohl vystát pobyt v kuchyni s Petunií. Vaření se Snapem nebyla ani tak práce jako zábava. Řídil se Snapeovými příkazy, a když skončil, tak se zeptal: „Co teď?“
Snape přenesl obsah ze své pánve do formy na koláč. „Rozprostřete brambory přes maso a zeleninu, pak na to celé nasypte sýr.“
„Dobře.“ Když Harry skončil, Snape otevřel troubu a kouzlem to dolevitoval dovnitř, zatímco opražené ořechy vytáhl ven.
„Zatímco se to bude péct, uděláme moučník,“ oznámil Snape. Většinu jídla poslal zpátky tam, odkud se vzalo, a použité nádobí ke dřezu. Jakmile byl pracovní prostor uklizen a použito čistící kouzlo, Snape si přivolal nové suroviny a řekl Harrymu, aby si umyl ruce a smíchal věci na drobenku.
Harry si vzpomněl, jak obvykle vypadá povrch koláče a pospíšil si ke dřezu. Poté, co si umyl ruce – těžký úkol se vším tím zařízením, které vyskočilo z vody ve snaze mu pomoci umýt se – se vrátil k misce a prsty smíchal všechny ingredience. Jak míchal, dolétly k němu a do misky ořechy.
„Myslím, že je to hotové,“ pronesl Harry, jakmile drobenka začala vypadat tak, jak by měla.
„Ano, zbytek jídla by měl být brzy připraven.“ Snape mávnul hůlkou k mrazáku a připlachtila k němu krabice.
„Dnes večer dojíme zmrzlinu,“ oznámil Snape, když se podíval dovnitř.
„Měli bychom udělat další,“ navrhnul Harry.
Harry, jenž nikdy neviděl někoho dělat zmrzlinu ručně, zvědavě sledoval, jak si Snape přivolává ingredience a pouští se do práce, dlouhé prsty se pohybovaly se stejnou ladnou elegancí, jako když vařil lektvary. Očividně si uvědomil, že Harry bude celý proces radši pozorovat, než se sám účastnit, protože mu nezadal žádný úkol.
Ozvalo se jemné odbíjení a Snape, opět aniž by odtrhl pohled od toho, co dělal, a aniž by zvedl hůlku, otevřel dvířka od trouby a levitoval hotový ovčácký koláč ven, kde spočinul na podložce na kuchyňské lince. Jeho místo zaujal drobenkový koláč a dvířka se zavřela.
„Posaďte se ke stolu,“ nařídil Snape.
Harry zamířil ke stolu, který byl už nachystaný. Připojil se k němu koláč společně s naběračkou. Snape nalil zmrzlinu do nádoby a použil kouzlo, které Harry nezaslechl. Pak přešel ke kuchyňské desce, kde ležela čajová konvička, a z hábitu vytáhl lahvičku. Aniž by se podíval na Harryho, ale také aniž by mu zabránil to vidět, nalil část z ní do konvice, pak tác levitoval ke stolu společně se dvěma hrníčky. S použitím sítka nalil dva šálky čaje, a do svého přidal kostku cukru a trochu mléka.
„Co jste do toho přidal?“ zeptal se Harry.
„Něco pro snazší spánek,“ odvětil Snape, než si ze svého šálku usrkl. „Je to bezpečné.“
Snape by sám sebe neotrávil, takže si Harry přidal mléko a cukr do svého čaje, zdvojnásobil dávku, co použil Snape. Šálek čaje shledal dokonalým. Dal si štědrou dávku koláče, který byl ještě lepší než ten v Bradavicích.
„Jak jste se naučil vařit lépe než domácí skřítkové?“ zeptal se Harry, jakmile snědl plný talíř. „Vaří celé roky.“
„Nejsem o nic lepším šéfkuchařem než bradavičtí domácí skřítci.“ Snape zavrtěl hlavou. „Masová produkce snižuje kvalitu jídla, zatímco vařit pro jednoho nebo dva umožňuje přizpůsobovat jídlo vlastním chutím. Trik, jak dosáhnout vysoce kvalitního jídla v Bradavicích nebo i na jiném místě s domácími skřítky, je žádat speciální jídla nebo zaměstnávat jediného skřítka, který přesně ví, co si přejete. Dezert je hotový.“ Švihem hůlky otevřel dvířka trouby a dolevitoval moučník ke stolu. Báječně voněl, a ačkoliv se Harry k prasknutí nacpal ovčáckým koláčem, prahnul po ochutnávce.
Snape, který jedl každé sousto s pomalou rozvahou, ještě stále neskončil. Harry na něj čekal, každou sekundou rostla jeho chuť na moučník.
Aby se rozptýlil od jeho vůně, pohrával si se svým hrníčkem a zeptal se: „Co dalšího si myslíte, že chrání jeho horcrux?“
„To záleží na tom, na jaké místo jej umístil,“ přemítal Snape. „Pokud ho přesunul v nedávné době, pak ochranná opatření nemohou být příliš komplexní, neboť vytvořit je zabere určitý čas, a on by se bál, že delší absence by přitáhla pozornost k jeho činům. Tudíž věřím, že přijatá opatření budou z těch, které je spíše snadné vytvořit. Samozřejmě nelze zaměňovat jednoduchost s lehkostí je porazit. Smrtící kletba je velice prostá, přesto vysoce účinná.“
„Mohl by mít v Komnatě dalšího baziliška?“
„O tom pochybuji. Vzhledem k tomu, jak těžké je získat přístup k baziliškovi – i pro Pána zla – zkombinované s obtížností při propašovávání jej nepozorovaně do Bradavic… Nevěřím, že by to zvládl. Jakékoliv stvoření mluvící hadím jazykem by byl ubohý výběr, neboť byste bez jeho dohledu mohl to zvíře přesvědčit, aby upustilo od útoku.“
„Ale on si myslí, že jsem zlomený,“ řekl Harry.
„Umístil ho tam dřív, než tomu věřil,“ připomněl mu Snape. „Je těžké zvířata předvídat a bránit se proti nim. Draka nedokážete zabít smrtící kletbou – zranit ano, ale ne zabít. A v závislosti na typu zvířat je nutno použít odlišná kouzla.“
„Takže vodní stvoření je nejlepší zničit ohnivou magií nebo tak něčím?“ zeptal se Harry, když se mu vybavilo něco, co kdysi viděl ve fantasy filmu.
Snape se zatvářil výsměšně a zavrtěl hlavou. „Ne, neexistují rozličné druhy magie. Dokonce i odlišování bílé magie od černé, na které se ministerstvo s láskou zaměřuje, je kulturní, není založeno na nedílných vlastnostech samotné magie. Po magické stránce není smrtící kletba blížeji příbuzná kletbě Cruciatus, než jsou mdloby na vás.“
Harry se zamračil. „Ale říkal jste, že se můžu zbavit těch okovů, když je nechám zasáhnout černou magií. Jestliže mezi nimi není rozdíl, proč je může zničit jenom černá magie?“
„Černá magie je považována za temnou díky úmyslům člověka, který ji použije. Většina kouzel a kleteb označovaných coby černá magie jsou ty, které byly navržené k ubližování, poškozování, ovládání nebo ničení předmětů a lidí. Jestliže mám roztříštit tento hrnek mudlovskou metodou - “ Snape popadl šálek a hodil ho na zem, kde se rozprsknul na milion kusů. „Reparo!“ A kusy se slétly zpět dohromady. „ - nebo schválenou kouzelnickou metodou – Fragmentus!“ Hrneček se opět rozletěl na kusy. „Reparo!“ Nádoba se opět opravila. „ – šálek zůstane opravitelný nehledě na tom, kolikrát jej zničím.
Nicméně použití destruktivní kletby zabrání jeho následné opravě – Ruptum!“ Hrnek se opět roztříštil. „Reparo!“ Tentokrát se kousky nepohnuly z místa na podlaze, kde ležely. Snape mávnutím hůlky ten nepořádek odstranil. „A hrnek je pro nás navždy ztracen. Ruptum je pouze silnější forma Fragmentu, a tudíž vyžaduje větší koncentraci, abyste ji mohl použít; nicméně mě to nezatěžuje o nic víc než Fragmentus nebo rovnocenně mocné kouzlo schválené ministerstvem. Navzdory víře, ke které jste byl veden, používání takzvané černé magie nezasáhne vaši duši ani vaši schopnost používat magii.
Důvod, proč musíte na zničení okovů použít kouzlo z černé magie, je ten, že musí být odstraněny úplně. To proto musí být použito mocné, nezvratné a destruktivní zaklínadlo. Cruciatus neodstraní pouta o nic víc než Fragmentus.“
Harry přikývl. „Ale proč je tak… nelidský? Byl takový ještě dřív, než začal vytvářet horcruxy, a Brumbál tvrdil, že je to kvůli jeho zapletení s černou magií.“
„Existují kouzla, která vyžadují velké oběti,“ vysvětlil Snape. „Ale tato mocná kouzla se nedotýkají pouze sféry černé magie. Některá ochranná kouzla si žádají vysokou cenu; někdy dokonce i život kouzelníka.“ Jeho oči zalétly k Harryho jizvě. „Pán zla směnil svoji lidskost za zisk větší a větší moci. Vzít někomu život pomocí magie, nehledě na metodu, zanechává následky. Používání kouzel označovaných za temná obvykle od jedince vyžaduje, aby měl jisté rysy charakteru, ke kterým mnoho členů naší společnosti cítí odpor. Smrtící kletbu nemůžete použít, aniž byste si doopravdy přál vzít někomu život, stejně jako Cruciatus se nedá seslat, pokud ve vás není silný pocit nenávisti.“
Harry si vzpomněl na to, co mu říkala Belatrix. ‚Musíš ji myslet vážně.‘
„Někteří lidé se domnívají, že jakékoliv kouzlo, které si vyžaduje nenávist, je automaticky i destruktivnější, kvůli tomuto nezbytnému komponentu, ale láska může být stejně zničující.“ Snape si povšiml Harryho zmatku a pokračoval. „Pomyslete na narození Toma Raddlea, které se přihodilo vlivem použití lektvaru lásky. Lektvary lásky nejsou regulovány ministerstvem a stvoření podobné věci není považováno za černou magii, ale není to forma zotročení podobná kletbě Imperius? Nezpůsobuje to, že člověk jedná proti své vůli? A jelikož je jejich účelem stvořit spíš ‚lásku‘ než výslovně zranění, jsou lektvary lásky ministerstvem ignorovány. Místo toho se rozhodli zaměřit na kouzla a kletby, které jsou vyvolané nenávistí, ale je nenávist nezbytně negativní silou? Bylo by špatné, kdybyste měl v srdci tolik nenávisti, že byste úspěšně použil smrtící kletbu na Pána zla? Nemyslím si. Kdybyste neměl, myslel bych si, že je s vámi něco v nepořádku.
Ano, nenávist a vztek mohou zatemnit úsudek a vyvolat zbrklé chování, ale to může i láska a náklonnost. Ignorujte tyto krátkozraké omezení a zaměřte se spíše na výsledek než záměr. Konec konců dělá snad to, co zamýšlíme udělat, víc než to, co ve skutečnosti uděláme? Co záleží na tom, jestli pro zničení Pána zla byste měl využít ‚černou magii‘? Budete-li se řídit těmito svévolnými pravidly – tato umělá vymezení jsou tak pevně vytyčená hlupáky, jež budou radši lpět na dogmatech a pomřou jako komáři, zatímco vynalézaví, ničím neomezení kouzelníci získávají na moci – pak ho nikdy neporazíte. Nikdy se nestanete tak mocným, jak byste podle svého potenciálu být mohl.“ Nad slovem ‚mocný‘ se Snapeovy temné oči zatřpytily, jako kdyby stále prahl po moci, ačkoliv znal cenu za svoji tužbu.
Harry, pohrávaje si s hrnkem, pronesl: „Ale pokud má někdo v úmyslu mi ublížit, je to úplně jiné, než když mě někdo zraní omylem.“
„Doopravdy?“ Snapeovo obočí se vyklenulo. „Přemýšlejte o tom takto. Představte si, že se ocitnete v situaci, kde má být zabito deset nevinných mudlů. Můžete je zachránit, ale existuje zde možnost, že kouzlo zasáhne jiného nevinného mudlu a zabije ho. Co byste udělal?“
„Pokusil bych se je zachránit všechny,“ odpověděl Harry.
Snape si odfrknul. „Jste přílišný idealista. Často se musíte rozhodnout. Koho byste si vybral, že zachráníte?“
„Asi těch deset nevinných lidí.“
„A nyní si představte, že abyste zachránil těchto deset jedinců, musíte jednoho nevinného mudlu zabít vlastní rukou. Zabil byste ho?“
Harry se na židli zavrtěl nad útrapami té otázky. „Nebudu vědět s jistotou, že těch deset lidí zemře, že jo?“
„Člověk zřídkakdy má plnou jistotu,“ odpověděl Snape, černýma očima provrtával ty Harryho. „Nechcete zabít toho jedince, že ano? Proč?“
„Je rozdíl, jestli ho zabiju já, nebo jestli nechám něco, co se už děje, aby se stalo.“
„Ne,“ zavrtěl Snape hlavou. „Vidíte, jste zaměřený na úmysl – motivy za činy vedou k výsledkům spíše než následkům. Ať tak či tak, zemře, ne snad? Ať tak či tak, můžete mu zachránit život, nemám pravdu?“
Harry přikývl.
„Pak rozumíte, proč byste jej měl zabít pro záchranu ostatních, jestliže jste ochoten nechat ho pro záchranu ostatních zemřít?“
„Ne, je to jiné,“ hádal se Harry, ačkoliv měl potíže s vysvětlením proč. „V prvním scénáři on stejně zemře. V druhém ho musím aktivně zabít.“
Snape zavrtěl hlavou. „Stále se zaměřujete na úmysl. Věříte v osud – v to, že úděl osoby převažuje nad vlastní volbou?“
„Ne.“
„Pak vaše nečinnost zabije stejně jako vaše činnost. Jak se říká – jediná věc stačí k triumfu zla, aby dobří lidé nedělali nic. Když tam budu stát a sledovat umírat mudlu, přestože jsem ho mohl zachránit, nejsem stejně provinilý, jako kdybych ho sám zabil?“
Se staženým žaludkem Harry poznamenal: „Ale já jsem sledoval ty dívky umírat a nic jsem neudělal!“
„A jaké by byly následky vašeho činu? Kdybyste ty dívky zachránil, nic byste nezískal, ale ztratil vše. Bylo by zmařeno nepočitatelně více životů. Zemřeli, aby tisíce – milióny – mohli žít. Ve válce je nemožné zachránit život všem nevinným, dokonce i pro toho nejmocnějšího čaroděje. Myslíte si, že je správné zachránit jeden život výměnou za mnoho?“
„Takže je to jen hra s čísly?“ Harry od sebe odstrčil hrnek a založil si ruce přes hruď. „Zabít ten menší počet lidí, abyste zachránil větší?“
„Ne, samozřejmě že ne.“ Snape s širokým mávnutím hůlky sklidil nádobí. Přivolal si koláč společně s dvěma čistými talíři a příbory. Nabral Harrymu štědrou porci a pokračoval: „Kdybych si musel vybrat mezi tisíci nevinnými mudly a vámi, bez rozmýšlení bych zvolil vás. Protiví se mi akt vraždy, ale udělám vše, co je nezbytné, abychom vyhráli tuhle válku a porazili Pána zla.“
Bylo špatně cítit radost nad podobným vrahounským prohlášením, ale projela jím prudká vlna náklonnosti. Snape by zabil tisíc lidí, aby ho zachránil? Ale proč byl Snape tak odhodlaný ho chránit? Byl stále jen prostředkem k dosažení cíle, nebo v tom bylo něco víc? „Já… asi to bylo nezbytné, ale nemyslím si, že to bylo správné.“
„Nemůžete zachránit všechny, Pottere, a ani se to od vás nevyžaduje.“
Harry si přitáhl moučník k sobě a vrhl se na něj lžící. „Stále si myslím, že bych to měl zkusit.“
„Ano, v rozumných mezích.“ Snape zachytil a podržel Harryho pohled. „Ale mějte na paměti, že nejste dokonalý a nikdy nebudete. Jste člověk. Nejspíš v jednom či druhém úkonu selžete a lidé budou umírat.“
Ta slova byla pronesena chladným, pesimistickým tónem, ale také se za nimi skrýval určitý stupeň útěchy. Na rozdíl od zbytku kouzelnického světa Snape od něj neočekával, že bude perfektní. A přestože chtěl, aby Snape měl od něj vysoká očekávání, Snape ho také přijal se všemi chybami tak, jak jej nepřijal, a možná nikdy nepřijme, nikdo jiný. Ve Snapeových očích bude hrdinou – nehledě na tom, jak krvavé bude mít ruce. Nehledě na to, co bude donucený pro vítězství ve válce udělat.
Jakmile Snape dojedl svůj dezert, poslal nádobí do umyvadla. „Do tréninkové místnosti, máme čas na další krátký trénink.“
Harry se postavil a šel za ním. Tentokrát Snape vysílal kouzla rychleji a mladík se soustředil na vyhýbání. Než lekce skončila, ke dveřím to nezvládl.
„Mám nějakou práci,“ oznámil Snape poté, co vrátil pokoj do normálu a sebral Harrymu brýle. „Začneme opět ráno.“
Harry na něj čekal, až skončí, a pak před ním vyšel ze dveří. Chystal se zahnout ke schodům do sklepení, když se rozhodl, že se pokusí osprchovat ve Snapeově koupelně. Neobtěžoval se žádat o svolení, prostě vešel přímo do ložnice. Napůl očekával, že mu bude nařízeno odejít, ale žádná námitka nepřišla. Cestou ze sebe strhal oblečení, upustil ho na zem a vešel do sprchy, za sebou zatáhl závěsy.
Bylo to daleko strhujícnější, než by mělo být, ale Harry si vždycky užíval zpochybňování autorit. Pravidla tu byla od toho, aby se porušovala; hranice překračovaly a limity testovaly.
Dopřál si dlouhou, horkou sprchu a pomalu se laskal do tvrdosti. Poté, co se usušil, vyšel z koupelny a zjistil, že Snape sedí u svého stolu a píše. Harry si odkašlal, aby k sobě přitáhl pozornost.
Snape na Harryho vrhl postranní pohled, všiml si jeho pořádné erekce a pak s vyklenutým obočím otočil hlavu zcela k mladíkovi.
„Nechci se vrátit do své cely. Není tu něco lepšího, co bychom mohli dělat?“ Harry sevřel břišní svaly nad penisem a v pozvání jím na Snapea mávnul.
Snapeovo obočí vyšplhalo ještě výš, brk se zastavil na pergamenu. „Máte v té své natvrdlé hlavě místo ještě na něco jiného kromě sexu?“
„Kdybyste nebyl tak starý a seschlý, chtěl byste to taky,“ zakřenil se na něj Harry.
Snape se postavil a přešel ke své posteli. Otočil se a s hábitem blokujícím Harryho výhled vytáhl něco z nočního stolku. S dramatickou otočkou zavířil kolem a postupoval k Harrymu, plášť mu vlál kolem nohou, jak kráčel.
Harryho vyděsil, ale mladík zůstával na místě, byl rozhodnutý nenechat se jím vystrašit. Snape zastavil pouze na dlaň od něj, jeho větší tělo se tyčilo nad Harryho menším.
„Chcete uvolnění?“ zeptal se Snape, hlas měl hluboký, oči temné.
Harrymu cuknulo v penisu. „Ano,“ odvětil, ústa měl nevysvětlitelně suchá.
Snape před ním podržel plochou, béžovou lahvičku. „Otevřete to.“
Harry o krok ustoupil, sám sobě si říkal, že to dělá jen proto, aby měl místo na otevření kelímku. Zvedl ho ze Snapeových prstů, odšrouboval víčko, podíval se přes okraj a spatřil průhlednou, vágně želé připomínající substanci. Přičichl k tomu, ale nemělo to žádnou vůni.
„Co to je?“ zeptal se a obdařil Snapea tázavým pohledem.
„Lubrikace,“ Snape nespouštěl z Harryho oči.
Znovu se do toho podíval a pronesl: „To není ten druh, co normálně používáme.“
„Ten jsem vyvinul pro anální sex s vámi. Tento jsem stvořil pro masturbaci.“
„Vy jste vytvořil speciální lubrikant jen proto, abyste mě ošukal?“ zeptal se Harry a nadzvedl na Snapea jedno obočí. A protože nemohl odolat, dodal: „Děláte to pro všechny vaše partnery nebo jen své studenty?“
Snapeovi se zúžily oči a zvedl ruku, aby si vzal lahvičku zpátky, ale Harry se mu vyhnul a pevně si lubrikant přitáhl k hrudi. Utekl do koupelny a oznámil: „Vyzkouším to.“
„Neudělejte nepořádek,“ nařídil mu Snape, než se vrátil ke svému stolu.
Harry se posadil na toaletu a k nohám si položil kelímek. Namočil do teplého gelu prsty, dotkl se jedním svého penisu a trochu substance si po délce rozetřel. Lubrikant působil hřejivým, mravenčivým pocitem. Bylo to dobré, ale ne zrovna impozantní. Čekal, až směs uvnitř začne působit, ale po několika minutách čekání se stále nic nedělo. Trochu zklamaně si nanesl další gel na penis, aby se vyhonil obvyklým způsobem. Byl to velice příjemný lubrikant – kluzký a mastný, ale ne příliš lepkavý ani mokrý – nicméně od mistra lektvarů, jakým byl Snape, očekával víc.
Poté, co si pokryl celý penis v jemné lubrikaci, sklouzl rukou úplně od špičky až dolů po kořen a znovu nahoru. Zavřel oči, opřel se dozadu o záchod, zatímco ruka vyhledala známý rytmus. Zrovna se do toho dostával, když si uvědomil, že cosi, co nebyla jeho ruka, mu tiskne penis. Doširoka otevřel oči a rozhlédl se v očekávání, že uvidí Snapea, ale Snape nebyl nikde v dohledu. Ten pocit pokračoval, jako kdyby příznačná ruka sjížděla nahoru a dolů po jeho délce. Shlédl, ale nic neviděl. Co to do háje bylo?
Ten lubrikant! Harry vystřelil vzhůru, když ho zasáhlo uvědomění. Nabral si další gel a rozetřel si jej po bradavce. Tou malou uzlinkou se mu prohnal mravenčivý pocit, díky čemuž ztvrdla, ale nic jiného se nestalo. Znovu sáhl po substanci a natřel ji i na druhý pahorek, tentokrát se do něj štípnul poté, co aplikoval lubrikaci. Když prsty odtáhl, pocit štípání zůstával, neboť lektvar imitoval to, co udělaly jeho prsty.
Svatá prostoto! Harry si spojil palec s ukazováčkem a pracoval na sobě pouze za použití předkožky, sklouzával si přes žalud, zatímco ta stínová ruka lubrikantu jezdila nahoru a dolů po jeho délce. Spolu se štípáním bradavky to bylo, jako kdyby ho čtyři ruce dováděly přímo k orgasmu.
Přemožený Harry se silně udělal, rukou pevně svíral kořen svého penisu, když vyvrcholil. Poté, co přestal stříkat a popadl dech, toaletním papírem se očistil od semene a doklopýtal k umyvadlu. Umyl se dočista, pečlivě ze sebe odstranil všechny stopy po lektvaru. Jakmile si setřel veškerou lubrikaci, vrátil se k toaletě. Namočil prsty do kelímku, aplikoval si ji zpět na své bradavky, štípal se do nich přesně tím způsobem, jaký se mu líbil. Pak si jím pokryl i varlata a jemně je promnul v rukách. Nakonec se zaklonil a prsty nepokrytými v lubrikaci si stáhl předkožku. Jakmile se propracoval do plné tvrdosti, pokryl si gelem penis, jednu ruku si dal nad druhou a rytmicky je obě stiskával kolem svého mužství.
Pak ruce odtáhl a otřel si je do sucha do ručníku na tyči vedle sprchy. Levou rukou si popadl varlata a mnul si místo za nimi a pod nimi, zatímco pravou dráždil žalud. „Kurva!“ Nikdy nezažil tak dokonalou ruční práci. Bylo to dokonce ještě lepší, než když mu ho honil Snape.
Držel se, dokud ho nebolela varlata a jeho penis sebou zuřivě necukal. Jelikož nebyl schopný o nic déle odkládat své potěšení, zřekl se kontroly, zpevnil své sevření a uvolnil se. Celým tělem mu projelo chvění, když se udělal, vystříkl teplé sperma po celé své hrudi. Jakmile znovu mohl řádně dýchat, vstoupil do sprchy a umyl se, úd mu nehybně spočíval mezi nohama.
Hned co se Harry usušil, vyklopýtal z koupelny a zkolaboval na postel. „No do háje, to bylo geniální!“
Snape vzhlédl od svého pergamenu a samolibě se ušklíbl. „Vyvinul jsem ho, když jsem byl studentem v Bradavicích.“
„Jak jste věděl, jak ho udělat?“
„Stejně jako jsem vytvářel jiné lektvary – znalostmi ingrediencí, přípravy a samozřejmě pokusy a omyly.“
Harry se posadil a pozvedl na Snapea obočí. „Pokusy a omyly? Jste statečný. Já bych se svým penisem nikdy neexperimentoval. Máte i jiné druhy?“
„Ano, ale vy se teď vrátíte do své klece. Musím jít vařit lektvary.“
Harry přehoupl nohy přes okraj postele a stoupl si. „Nechápu, proč mám stále zakázán přístup do vaší laboratoře. Mohl bych vám pomoct vařit rychleji.“
„Vy že chcete vařit lektvary?“ Snape pokynul Harrymu a pustil ho před sebou.
Harry vyšel ze dveří ložnice a zamířil do sklepení. „Dokonce budu i stahovat z kůže tlustočervy, pokud to bude znamenat, že se dostanu na neobvyklé místo.“
„Promluvím s Pánem zla,“ slíbil Snape.
„Dobrou!“ Harry vešel do své cely.
Poté, co dokončil svoji noční očistu, natáhl se na posteli a usnul.
~
Stál před zdí ze svých snů.
Shromáždil všechnu svoji magii a vrhnul ji proti zdi. „Ruptum!“
Dveře se roztříštily a vytryskla sprška světla a kamení. Harry si zabořil hlavu do paže, aby si ji ochránil před šrapnely. Když už neslyšel klapot dopadajících kamenů, zvedl hlavu a spatřil zející zaprášenou díru na místě, kde bývaly dveře. Překročil polámané šutry, vlezl do velkého pokoje plně zalitého světlem ze stovek svíček. Po stranách pokoje bylo rozeseto nespočet stolů různých tvarů, na nichž ležely duhové skleněné nádobky naplněné různobarevnými tekutinami. Světlo svíček naráželo do lahviček, tříštilo jas po podlaze pokryté tmavým kobercem, kamenných stěnách a vysokém, bledém chlapci s hnědými vlasy, který stál vprostřed místnosti.
„Čekám tu na tebe, Harry,“ řekl hoch.
Harry upřeně civěl na postavu před sebou. Tom Raddle vypadal úplně stejně jako tehdy, když ho Harry viděl v Tajemné komnatě – krásný, vysoký a s nádechem elegance.
„Pojď sem, Harry.“ Tom se k němu rychle rozešel s rozpřaženými pažemi, jako kdyby ho chtěl obejmout. „Vím, že jsme nezačali zrovna dobře, ale není třeba být ke mně tak chladný.“
Harry směrem k němu vyhodil paži. „Avada Kedavra!“ Magie se jím prohnala, jen aby se rozplynula na špičkách prstů.
Tom zvedl ruce v gestu kapitulace. „Neublížím ti; ve skutečnosti jsem tu, abych ti pomohl.“
„Pomohl mi?“ Harry toho bastarda zavraždí holýma rukama, když bude muset. Vyrazil kupředu, rozběhl se směrem k Tomovi. Z podlahy vystřelily mříže a zablokovaly mu cestu. „Co to do háje má být?“ Když se otočil, objevily se další a uzavřely ho v malé cele.
„Nemusí to být takhle, Harry. Uklidni se a vyslechni si mě.“
„Ani omylem tě nebudu poslouchat, parchante! Ty - “
Tom švihnul hůlkou a Harrymu se neprodyšně uzavřela pusa. Spadl na kolena a chytil se za ni.
„Severus by k tobě měl být přísnější. Kdybych byl na jeho místě, dostal bys horší trest za ten svůj povedený kousek dneska v kuchyni.“
Harrymu se děsem sevřelo srdce. Jak se o tom dozvěděl? Ó bože, tohle byl konec. Potřeboval se odsud dostat a Snapea varovat.
Tom se usmál. „Ano, vím vše o Severusovi. Musím se ti přiznat, že tohle by mě nikdy nenapadlo. Ze všech mých služebníku se zdál být tím nejvěrnějším. Už znovu nebudu podceňovat sílu jeho citů, to ti slibuji.“ Znovu se na Harryho podíval a oči se mu zaplnily spíš pobavením než zlomyslností. Nějak Harryho vyděsila víc ta syrová ukázka moci zkombinovaná spíš s potěšením než vztekem. „Předpokládám, že ti dlužím vysvětlení. Konec konců vím o tobě vše, co dá, ale ty nevíš vůbec nic o mně.“
Mávnul rukou a mříže se rozplynuly. Harry na něj vyletěl, pěsti mířily Tomovi ke tváři. Kolem paží se mu omotaly pásky a odtáhly ho dozadu, hodily jím do měkkého křesla. Ty provazy mu přivázaly zápěstí ke hraně podpěrek a další se mu obtočily kolem nohou, roztáhly je od sebe a spoutaly mu kotníky k předním nohám křesla.
„Nabídl bych ti čaj, ale nemám chuť být spojován s Luciusem.“ Tomův hlas potemněl při vyslovení Malfoyova jména a oči se mu zúžily. Se zábleskem v nich dodal: „Toho zabijeme jako prvního.“
Zabít Luciuse? Proč k čertu chtěl Voldemort zabít Luciuse?
Tom přešel k němu a sklonil se. Harry se v křesle vrhnul vpřed, aby udělal co, to nevěděl, ale musel zaútočit. Tom se uchechtl a rukou pohladil Harryho po tváři, přejel prsty přes mladíkova pevně zapečetěná ústa. Harry sebou trhl dozadu ve snaze odtáhnout hlavu z Tomova dosahu, ale neměl kam uhnout. Rozhodl se, že ho bude vraždit pohledem, zatímco sebou trhal v poutech. Roztrhá ho na kusy. Rozmlátí na kaši…
„Tolik ohně. Připomínáš mi sebe sama. Se Severusem jsem cítil to stejné, věděl jsi to? Když jsem ho poprvé spatřil, věděl jsem, že bude skvělý. Tehdy byl mladý – měl daleko více ideálů než rozumu. Původně jsem zamýšlel nechávat ho na okraji svého kruhu, abych předešel vzpouře mocnějších čistokrevných. Vždy jsem věděl, že nakonec stane po mém boku a přinese mi slávu.“ Tom zvedl Harrymu bradu a prohlédl si jeho tvář, jako kdyby to byla kresba. Zdál se lhostejný k mladíkově vzteku; k tomu, jak Harry z hloubi hrdla zavrčel a pevněji zaťal prsty do křesla. Tím stejným ležérním tónem Tom pokračoval: „Podcenil jsem jeho city k ní. Myslel jsem si, že je nad tyto malicherné, biologické starosti povznesený, ale láska je slabostí mnoha.“
Harry skrz své zapečetěné rty zamumlal: „Zabiju tě.“
Tom mu pustil bradu. „Ach ano, Brumbál ti říkal, že tvoje schopnost milovat je tvojí největší zbraní, že ano?“ Ušklíbl se. „Ale mýlil se v tolika důležitých věcech. Víš, Harry…“ Tom naklonil hlavu na stranu a podíval se na mladíka, jako kdyby byl novým druhem kouzelnického stvoření, které právě objevil. „Vypadá to, že jsem se do tebe zamiloval.“
Harry se dusil. Snažil se zakašlat, ale se slepenými rty nemohl a tělo se mu třáslo, když lapal po dechu nosem. Pečeť svazující jeho ústa se otevřela a Harry polykal hluboké doušky vzduchu. S bušícím srdcem se ohlédl na Toma, který si mávnutím do výhledu přivolal trůn a posadil se.
„Vím, zdá se to směšné, že?“ řekl Tom nenuceně. „Občas tomu i já sám stěží dovedu uvěřit. Považoval jsem se za neschopného podobných citů, přesto zjišťuji, že toužím ublížit těm, kteří tě zraňují, a odměnit ty, kteří projeví o tebe starost. Jak si dovedeš představit, je to poněkud zneklidňující.“
Harry si dovedl představit, že od Toma uslyší spoustu věcí, ale toto přiznání nebylo jednou z nich. „Jsi šílený.“
Tom pokračoval, jako kdyby Harryho neslyšel. „Nikdy jsem nebyl tím, kdo by se zajímal, jak je zacházeno s ostatními, ale nyní mě zaplňuje vztek pokaždé, když vidím, jak ti ubližují, i navzdory všem mým pokusům užívat si tvoji bolest. Je to, jako kdyby se odvážili zranit mě.“ Ruce sevřel do pěstí a tichým, nebezpečným hlasem dodal: „Jen nemnozí se mi odvážili ublížit.“
Harry na něj civěl. Co se to tu k čertu dělo? Nevěděl, co si má myslet. Bylo to příliš bláznivé a podivné, jako nějaký špatný film, ve kterém se zloduch zničehonic rozhodne vprostřed filmu změnit strany.
„Když na tebe byly použity tyto okovy, spojení mezi našimi dušemi se rozevřelo a tvoje vzpomínky se nalily do mě. Týdny jsem byl napadán vizemi, emocemi a zkušenostmi života, který nebyl mým vlastním. Sledoval jsem, jak tě tvoji příbuzní zneužívali. Zakusil jsem tvé první famfrpálové vítězství. Cítil jsem tvoji bolest na hřbitově. Byl jsem s tebou během každého mučení. Bylo to nanejvýš matoucí a po určitou dobu jsem mohl jenom cítit. Chvíli to trvalo, než se mi podařilo manipulovat tvými sny, abych s tebou mohl mluvit. Mám podezření, že ti dával lektvary, které mi zabraňovaly mít za nocí přístup do tvojí mysli. Naštěstí pro nás pro oba udělal chybu a já ti mohl ukázat ty dveře v prádelně.“
„To jsi byl ty,“ zašeptal Harry, který ztuhl, když si uvědomil, co ty vzpomínky znamenají. „V tom domě. Ty jsi byl ta postava v mé cele!“
„Ano.“ Tom vážně přikývl. „Tehdy to byl můj maximální rozsah schopností.“ Prohnaný úsměv ozdobil jeho rty. „Zcela zjevně jsem se zlepšil.“ Postavil se a trůn se vsákl do podlahy. Mezi Harryho nohama se zdvihl malý, kulatý stolek, vystoupal až na úroveň jeho hrudi. „Chci ti pomoci utéct z tohoto vězení, Harry. Mohu ti ukázat jak.“ Mávnul rukou nad stolem a na jeho povrchu se objevila sklenička zaplněná temně rudou tekutinou. „Ale nejdřív potřebuji tvoji pomoc.“
Harry si pročistil hrdlo. „Navedl tě k tomuhle Snape? Je to nějaký trik? Jsi Snape? Co to do háje je? Zdá se mi to? Do prdele. Tohle je tak zatraceně divný.“
„Není to sen, Harry. To já jsem tě sem zavolal, sem do mého vězení, které zde uzavírá nás dva. Vím, že ho miluješ, Harry, ale neměl bys mu věřit.“
„O čem to mluvíš? Já Snapea nemiluju!“
Tom na něj vyklenul obočí. „Stále v popírání? Přísahám, že sledovat vás dva je horší, než se dívat na páreček poblázněných třeťáků. Způsob, jakým kolem sebe tančíte, skrýváte své pravé emoce za nejužší maskou pohrdání a lhostejnosti, kterou by dokázalo prohlédnout i malé dítě… Unavuje mě to. Použij těch pár mozkových buněk, které podle všeho vlastníš, a přiznej si, jak tvé libido nad tebou přebírá nadvládu.“ Zavrtěl hlavou. „To je důvod, proč si nikdy nepovolím zaplést se do sexuálních citů nebo potěšení. To i z nejlepších z nás dělá naprosté a totální hlupáky.“
„No a co, tak šukám se Snapem.“ Harry nenuceně pokrčil rameny, jak jen se dalo se svázanýma rukama. „To je toho. Hodně chlápků tohle ve vězení dělá.“
Tom se vrhnul kupředu, praštil rukama do stolu, až sklenička nadskočila a trocha tmavě červené tekutiny se vylila ven. „Přestaň být tak zabedněný a přemýšlej. Na čem záleží, je to, že on miluje tebe – že pro tebe zabije. Musíš ho ovládnout, Harry. Napovídal ti mnoho lží, při mnoha z nich ti jen záměrně opomněl sdělit podstatné věci. Vytvořil tyto zdi,“ Tom zvedl ruce a ukázal na zděné stěny kolem nich, „aby uvěznil tvoji magii. Prolom je a opět budeš mít svoji moc.“
„Ta podělaná pouta, co jsi mi dal, mně zabraňují v přístupu k magii!“ zařval Harry. „Sundej je, jestli chceš, abych ji dostal nazpět!“
„Nemohu je sundat. Už bych to udělal, kdybych měl tu moc.“ Tom se opět naklonil dopředu a položil si ruce na stůl. „Poslouchej mě, Harry. Zapadl jsi do jeho lží. Řekni mi, proč jsi tady?“
„Já do háje nevím. Nevím, kde ksakru jsem!“
Tom se naklonil ještě blíž, temné oči se mu leskly. „Proč jsi stále v tomto vězení?“
„Zničím tě.“ Harry poskočil ve svém křesle a bojoval s pouty. „Já - “
Tom mávnul rukou a opět Harrymu zapečetil pusu. „Jsi tady už měsíce, a přesto mu stále věříš? Nenapadlo tě, proč ti ještě neřekl svůj plán? Proč tě rozptýlí pokaždé, když pokládáš cílené otázky na to, co přinese budoucnost? Nesliboval ti před nějakou dobou už jen pár dní? Kolik dní ještě potřebuješ, než si konečně uvědomíš, že tě nikdy nenechá jít?“
Harryho obrana Snapea mu odumřela na jazyku. Proč neznal konečné plány? Věděl, že se na ně několikrát ptal, a přesto je nikdy neslyšel. Snape tvrdil, že chtěl, aby si Harry zachoval prvek překvapení, ale neměl vždycky výmluvy? Pochybnosti mu zaplavovaly hlavu jako obří bouřkové mraky.
Tom se usmál. „Nenapadlo tě nikdy, proč jsi schopný používat Nitrobranu i bez magie? Proč se léčíš tak rychle – rychleji než obvykle, třebaže i s pomocí lektvarů? Jak se ti příležitostně daří setřást ze sebe kouzla vrhnutá na tebe?“
Harry seděl oněmělý úžasem. Ani si těchto nesrovnalostí nevšiml, natož aby o nich přemýšlel. Mohla to být pravda? Stal se překvapivě zručným v rozpoznávání kouzel ve velice krátkém čase na někoho, kdo neměl magii. Ale i kdyby ji měl, co by to znamenalo? Ne, musela to být lež. Musel to být nějaký trik. Tohle byl Tom Raddle, budoucí Voldemort. Nenaletí mu na jeho lži tak jako Snape.
„Přístup k tvojí magii ti není zablokován,“ řekl Tom, v hlase měl zlostné podráždění. „Je zazděna v tobě. Tyto zdi neprodyšně uzavírají tvoji magii, takže ani já k ní nemám přístup. Oni - “
Harry zavrčel.
„Harry, vím, že se ti může zdát těžké mi věřit vzhledem k naší minulosti, ale - “
Harry zavrčel víc hrdelně a napjal svaly.
„Mohl jsem ti ukázat jakoukoliv tvář, kterou by sis přál vidět, spřádat jakékoliv lži, o kterých bych si myslel, že tě učiní svolnějším, ale zvolil jsem si být k tobě upřímný.“ Zúžil oči. „Nenuť mě toho litovat.“
„Naser si,“ řekl Harry za svými rty.
„Budeš naslouchat rozumu?“
Harry vehementně potřásl hlavou.
Tom uvolnil Harrymu pusu. „Přemýšlej - “
„Je mi fuk, co mi do háje řekneš. Ty zdi zůstanou.“
„Poslouchej mě! Oba nás zničí, pokud - !“
„Sklapni,“ přerušil ho Harry, když už nebyl ochoten protrpět další kecy. „Nebudu naslouchat ničemu, co říkáš. Vezmi si svůj drink, nacpi si ho do zadku a nech mě kurva na pokoji.“
Magie vzplála Tomovi v očích a on sevřel ruce do pěstí, jako kdyby nechtěl nic víc než praštit jimi Harryho do tváře. „Poslouchej mě, ty pitomý spratku!“
„Snape? Co tohle do háje je? Držte se dál od mých snů! Jestli něco chcete, tak o to jen požádejte!“
Tom rukou proťal vzduch a Harryho ústa se opět zalepila. S rozšířenýma očima, obnaženými zuby a hrudníkem zvedajícím se a klesajícím rychlými nádechy otevřel pusu a vypustil záplavu nahněvaných slov. „Nevěříš mi? Fajn. Jdi a zeptej se ho, proč ti nikdy neřekl, že jsi neztratil svoji magii. Zeptej se ho na fotoalbum svých rodičů. Zeptej se ho, proč jsi i po měsících v tomhle vězení. Zeptej se ho, proč musí mít hůlku osudu on, a ne ty. Zeptej se ho, jestli jsou v prádelně dveře vedoucí ven, a uvidíš, zda ti nelže do očí. Když tě jeho odpovědi uspokojí, vždycky zůstaneš jeho loutkou, kterou bude moci manipulovat a ovládat. Pokud se nepokusí ti znovu ukrást vzpomínky – pokud pro jednou dokážeš myslet za sebe, zpochybňovat jeho autoritu a bojovat za záchranu svého života – pak se ke mně vrať.“
Stůl před Harrym zmizel a Tom se vrhnul kupředu, vyrazil rukama, aby Harryho přitlačil ke křeslu. Projela jím Tomova magie, naplnila ho elektrickým nábojem. Vlasy se mu zježily a celý svět zbělel. Magie byla natolik intenzivní, až měl pocit, že ho vytlačí z těla.
Když se mu navrátil zrak, ležel ve své posteli a zíral do stropu. Harry se dotkl tváře, aby se ujistil, že stále existuje. Ať už se stalo cokoliv, byl to sen. Bylo to, jako by byl vtažen zpět do Tajemné komnaty a opět jednal s horcruxem uschovaným v deníku. Do koutku jeho mysli pronikla vzpomínka. Co to tehdy Brumbál říkal? Že Voldemort na něj přenesl i něco ze svých vlastních schopností. Že do něj Voldemort vložil kousek sebe.
Harry se skulil z postele a doklopýtal k umyvadlu. Nechal běžet vodu, dokud mu nezmrzly ruce, a pak si ji šplouchal na tvář, až měl nasáklé vlasy, jež mu kapaly na záda. Třesoucíma se rukama vypnul kohoutky a natáhl se pro ručník, špičky prstů se jen tak tak otřel o látku. Kolena mu selhala a on se sesunul na podlahu.
Proč byl stále naživu, měsíce držený ve vězení, a nezabili jej? Proč vydal Voldemort Smrtijedům příkaz, aby mu v jeho nepřítomnosti neubližovali? Proč měl toto podivné spojení s Voldemortem: jizvu, která ho kdysi bolela, tyto dvojité okovy, které zcela krotily jeho magii, a až nepřirozenou schopnost přežít kletby, které by každého jiného zabily?
Nehledě na to, jak moc se to snažil odůvodnit, nedokázal si to vysvětlit jinak. Každá cesta, kterou se vydal, ho nevysvětlitelně táhla zpět ke stejnému nežádoucímu závěru. Uvnitř něj žil horcrux.
---
N/A: Mám kolegu, který studoval neurovědu ohledně morálky. Říkal mi, že když dělali sken mozku lidí rozjímajících nad ‚vlakovým dilematem‘ (což je to, co dal Snape Harrymu), zapojovaly se u každého z těch scénářů jiné části mozku. Nad tím, při kterém nepřímo musíte zabít člověka, abyste zachránili skupinku lidí, přemýšlí část mozku, která je považována za ‚lidštější‘ a ‚vyvinutější‘ a obvykle se člověk rozhodne, že zabije jednoho, aby jich zachránil víc. Nicméně situace, kdy musíte aktivně zabít, abyste zachránili skupinu, spustí ‚primitivní‘ mozek, který sdílíme s mnoha dalšími primáty. Ten první scénář je rozhodován logikou, zatímco druhý je obvykle rozhodován emocemi.