Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 59

11.01.2014 13:56

Kapitola 59

Harry s lehkou závratí chvíli seděl, zatímco Snape se ve spěchu oblékal, oblečení k němu létalo a zakrývalo ho před Harryho pohledem.

Mefistofeles! Harry na sovičku úplně zapomněl. Je v pořádku? Vyskočil na nohy a přeběhl k místu, kde jej naposledy viděl.

Mefistofeles tvrdě spal na svém bidýlku, vypadal jako malý polštářek obrácený naruby. Loupnul jedním okem po Harrym, pak ho opět zavřel. To kouzlo se nemohlo rozšířit za hranice kruhů, když spal tak mírumilovně.

„Oblékněte se. Tohle není místo, kde by bylo dobré chodit nahý.“ Snape si prsty pročísl rozcuchané vlasy.

Harry si natáhl oblečení a zatoulal se ke Snapeovi, který si nyní prohlížel ingredience vyrovnané do řady podél zdí. „Nasbíral jste tyhle sám nebo vám je koupili?“

„Jak to bylo účinnější,“ řekl Snape, aniž by vzhlédl od místa, kde se skláněl nad pracovním stolem.

Harry hleděl na lahvičku obřích černých očí, dvakrát tak velkých jak jeho. „Zabíjíte zvířata, jen abyste z nich použil jen jednu část?“

„Příležitostně.“

„Nikdy bych nemohl být mistrem lektvarů.“ Harry přejel prstem po sklenici naplněné malými zvířátky velikosti myši, která měla široké, dopředu směřující oči a dlouhé, zašpičatělé prsty. Vypadala jako kříženci mezi opicí a strašilkou. „Příliš mnoho malinkých, droboučkých detailů.“

Snape nic neřekl. Harry se na něj ohlédl a viděl, že se stále sklání nad svým stolem.

„Měl jste hodiny lektvarů s mojí mamkou?“

Snape nevzhlédl od svého úkolu. Roztěkaně odpověděl: „Ano, a i s ostatními Nebelvíry, každý rok.“

Harry nevěděl, jak by někdo mohl mluvit o mrtvé bývalé lásce, ale nejspíš by to bylo s menším odstupem. Zkusil to znovu. „Vím, že jste nenáviděl mého tátu, ale jaká byla máma?“

Snape opět nespustil zrak ze svého pracovního stolu a jednoduše promluvil: „Byla Nebelvír.“

„Což znamená?“ vyzvídal Harry.

Škádlivým tónem Snape pokračoval: „Byla stejně nesnesitelná jako vy, když došlo na kladení otázek.“

Harry si pro sebe protočil očima. „Křiklan tvrdil, že byla v lektvarech dobrá.“

Snape si něco stáhl z poličky. „Byla lepší než většina, ale dle mého názoru jí scházely vlastnosti, které z člověka činí skutečného mistra lektvarů.“

Jestliže byl Snape bláznivě zamilovaný do její vzpomínky, nemluvil by o ní špatně. Tom lhal. Snape a Lily byli pouze přátelé, ale nic víc. „Jaké vlastnosti?“

„Ačkoliv,“ pokračoval Snape, když otevřel lahvičku a nalil její obsah do čehosi. „Dokázala se postarat o to, aby váš otec nepropadl v pokročilých lektvarech – úkol, který jsem původně považoval za nemožný.“

Harry se odvrátil od sklenice svíjejících se slizkých věcí, které nemohl identifikovat. „Můj otec chodil do pokročilých lektvarů?“

„Ano. Chtěl se stát bystrozorem.“

„Vážně?!“ Hrdost přeběhla Harrymu po páteři. Následoval otce v jeho šlépějích, aniž by to věděl.

„Ano. Tvrdil, že prošel N.K.Ú. jen o chlup.“ S nádechem opovržení dodal: „Black, samozřejmě, měl zakázáno chodit do lektvarů poté, co mu v pátém ročníku vybuchl kotlík.“

Harry si nemohl pomoct a hodil po Snapeových zádech pochybovačným pohledem. „Ale Neville roztavil několik kotlíků a přístup jste mu nezakázal.“

„Longbottom to neudělal schválně.“ Snape se natáhl a z poličky nad sebou stáhl něco malého. „Black se snažil sabotovat moji práci a já jsem si s ním měnil kotlíky, společně s dalšími věcmi. Po posledním pokusu o pomstu, který měl za následek zničení poloviny lektvarové třídy, mu bylo zakázáno chodit do hodin lektvarů.“

Ten Sirius, kterého znal Snape, se zdál být natolik odlišný od Harryho milovaného kmotra. Bylo to skoro, jako by byl stejně schizofrenní jako Snape. Jak mohli být tak krutí ke svým nepřátelům, a zároveň tak laskaví ke svým milovaným?

Snape se otočil. „Ve skutečnosti bych mu měl poděkovat. Jeho časté pokusy o sabotáže mě donutily naučit se, jak účinněji bránit své lektvary. A díky těmto znalostem se mi nakonec podařilo vyvinout toto.“ Zvedl řadu světlých, barevných objektů.

Harry přešel blíž, aby si prohlédl plody Snapeovy práce. Bylo zde šest palec dlouhých oválů, ležely tak, že se navzájem koncem dotýkaly a každý měl jinou barvu – smaragdově zelenou, peršanskou modř, zářivě zlatou, matně šedou, tmavě černou a perleťově bílou.

„Je nanejvýš důležité,“ řekl Snape, „abyste si pamatoval, co každý lektvar dělá.“ Položil jeden dlouhý, zahnutý prst s nažloutlým nehtem na zářivě bílý ovál na konci. „Tento obsahuje lektvar, který jsme právě vytvořili. Až půjdete k obřadu, rozkousněte ho předtím, než se vás pokusí zabít. Bylo by nejlepší si ho vzít až při začátku ceremoniálu, ačkoliv si jej můžete vzít i těsně předtím, než se odehraje. Bílá představuje život, dobrotu a všechny tyhle další stereotypické nesmysly. Rovněž, abychom zajistili, že nedojde k záměně lektvarů, vybral jsem černou jako barvu smrti. Tento jed vás zabije a nemá protijed. Pokud naše plány selžou… Pokud byste měl skončit jako otrok Luciuse nebo kohokoliv jiného, vezměte si jej.“

Snape zvedl ruku a něžně Harrymu nadzvedl bradu, aby se mu zadíval do očí, černé oči upřeně hleděly do Harryho. „Vím, že možná shledáváte představu sebevraždy odsouzeníhodnou. Vím, že nejspíš nechcete ukončit svůj život s vědomím, že existuje možnost, že byste nakonec mohl Pána zla zabít.“

Harry se už rozhodl, že má v úmyslu projít tou cestou až do konce, ale byl zvědavý na Snapeovy argumenty, takže ho neopravoval. Jak se pokusí Harryho přesvědčit, aby ukončil svůj život, aniž by odhalil existenci horcruxu?

Snape se nadechl a pokračoval: „Ale věřte mi, jestliže selžeme, situace se pro vás velice změní. Existují části vašeho mozku, které mohou být odstřiženy, voda vstříknuta na určitá místa a oblasti zničeny, aby vás vymazaly, bez ublížení vašemu tělu. Popřípadě mohou udržovat vaši mysl nedotčenou, ale vzít vám nadvládu nad tělem. Donutí vás spáchat nepopsatelné skutky a vy nebude mít moc je zastavit. Tak dlouho, co budete žít, v jakékoliv formě, budou existovat lidé, kteří se na vás budou spoléhat, že zničíte Pána zla. Nebudou se pokoušet zachránit sami sebe, protože budou natolik závislí na vás, že je zachráníte. Zemřete-li, najde se mnoho dalších, kteří budou svolní zaujmout vaše místo. Vaše smrt nebude zbytečná. On získá větší sebevědomí ve své nadvládě a moci, a to se stane jeho slabinou.“

Snapeovy prsty zajely dál a chytily jej na zátylku, černé oči se leskly. „Slibte mi to. Slibte mi, že si vezmete ten lektvar, jestliže naše plány selžou.“

Tomův hlas říkající mu, že Snape ho nikdy nenechá odejít živého, se mu odrážel v hlavě, ale tohle měl stejně v plánu udělat. Ztěžka polkl a přikývl. „Slibuji. Přísahám, že si ho vezmu. Už jsem byl otrokem příliš dlouho.“

Temnota v očích trochu polevila, Snape přikývl a pustil ho. „Polknete-li jej, zemřete do patnácti minut.“

Snape poklepal po oválu třpytící se zlaté. „Tohle je Felix Felicis. Dávka na čtyři hodiny. Neberte si jej dřív než před závěrečnou bitvou; už takhle jste dost pošetilý a zbrklý. Dávám vám jej, jen abyste jej mohl použít při jednání s novým strážným, když budu pryč. Bude nejlepší, abyste jej užíval střídmě.“

„Jak si mohu vzít jen malou dávku, když to mám prokousnout?“

Snape zvedl šňůru oválů, rychlým pohybem rukou z konce vyloupl modrý, a pak zbytek řetízku pustil Harrymu do dlaní. „Vidíte tu černou linii?“ Přistrčil kapsuli Harrymu před obličej, nehtem ukázal na úzkou, černou čárku, která přebíhala kolem jednoho konce. „Všechny mají tohle, až na ten černý a bílý, které si musíte vzít celé. Jednoduše namiřte špičkou k nebi, stiskněte a otočte.“ Snape to předvedl a špička odpadla. „Vypijte požadovanou dávku; vraťte víčko.“ Dal ho tam zpět a zatočil jím v druhém směru. „A zapečetí se to.“

Když vrátil ovál zpět na jeho místo, okamžitě se připojil k těm dalším. Harry jeden odtáhl, než je nechal se samotné zapečetit. „Jako magnety, co?“

„Podobné,“ řekl Snape s přikývnutím. „Ten šedivý kohokoliv pošle na tři dny do bezvědomí. Ale s ním musíte být velice, velice opatrný. Použijte jej pouze na sebe nebo na Smrtijeda. Existuje vzácná možnost vážných komplikací kvůli genetickým odchylkám. Již jsem otestoval všechny, kteří přijali Znamení zla. Neprověřil jsem vaše spojence, takže jej dejte jen těm, které jste připraven potenciálně ztratit.“

Nikoho. Nebyl připravený ztratit ani jednoho z nich. Zdálo se mu zbytečné si ho brát. „Jaký má smysl dávat mi lektvar, který je tak nebezpečný? Není tu něco bezpečnějšího, co bych si mohl vzít?“

Snapeova obočí se vyklenula. „Nevzbudíte se po následující tři dny, nehledě na to, co vám udělají. Jen několik málo lektvarů je natolik mocných, aby neměly protijed. Stačí třeba i kapka, ale musíte si vzít celý obsah, pokud chcete zůstat v bezvědomí po celé tři dny.“

„Je ten modrý léčivý lektvar?“

„Ne, ten zelený. Bude vás to mást?“

„Ne-e.“ Harry protočil oválem ve svých prstech. „Zelená jako život, co? Rostliny a tak. Co tím můžu uzdravit?“

„S plnou dávkou byste měl být schopný uzdravit všechna velká, nemagická zranění. Naplnil jsem jej, co to jen šlo, což znamená, že se trocha vylije, až jej poprvé otevřete, takže si dejte pozor, abyste ho otevíral nad ranou. A Pottere - “

Harry k němu vzhlédl.

Tmavé oči měly v sobě pohled znaveného pobavení. „Pochybuji, že se mi podaří vám vštípit tuto lekci do vaší duté hlavy, ale vážně byste si měl rezervovat většinu z něj, pokud ne všechen, pro sebe, než abyste se pokoušel vyléčit všechny své spojence, na které narazíte. Nepomůžete nikomu, když budete mrtvý. Použijte jej jen v případě nouze, věřím, že znáte základní léčivá kouzla pro všechna drobnější zranění?“ Snapeovo obočí se pozvedlo v tázavém gestu.

„Nejsem tak lehkomyslný, jak si myslíte,“ slíbil Harry. „Nebojte se. Postarám se o sebe.“ Podíval se zpět na ty pilulky. „Co dělá ten modrý?“

„Je to pomoc pro spánek, jež zklidňuje sny. Nebudete v dobré formě, abyste čelil Pánovi zla, když nebudete kvůli nočním můrám spát.“

Harry si pozvedl kapsuli proti světlu, aby si prohlédl světle modré víry. „Dáváte mi tohle skoro každou noc.“ Neobtěžoval se z toho udělat otázku, protože věděl, že je to pravda. Vzhlédl ke Snapeovi a zeptal se: „Čím dalším jste mě dopoval bez mého vědomí?“

Snapeova tvář zůstávala netečná. Nebyl způsob dozvědět se, co si myslel, když byl jeho klam odhalen, ale alespoň se nenatáhl pro svoji hůlku, aby provedl paměťové kouzlo. Chvíli ty temné oči na něj jen hleděly a pak se Snape potichu zeptal: „Co myslíte?“

Měl mnoho možností. Získá mu správný odhad odpovědi? Nejspíš ne. Správně odhadl, že v prádelně jsou dveře. Aniž by ucuknul před Snapeovým pohledem, řekl: „Tohle, to je jasné. Musel jste zapomenout dát mi ho tu noc, kdy jsem měl noční můru.“

Snapeovy oči se lehce změnily, ale ten záblesk byl příliš rychlý, než aby Harry poznal, jestli pochytil pravdu nebo jestli se Snape dohadoval, že ta noční můra byla víc než jen noční můra.

„Dával jste mi lektvary na utlumení nálady,“ pokračoval Harry. „Věci na uklidnění. Nemyslím si, že byste mi je dával i teď, protože nikdy nevíte, kdy bude třeba, abych vystřelil do akce a zabil ho.“ Harry zúžil oči, jak se zamyslel. „Léčivé lektvary. Se vším tím tréninkem, co dělám, a mučením musí mé tělo potřebovat neustálé napravování. Ty lektvary a masti a další věci, co jste používal zvnějšku, fungují dobře, ale také nejspíš pomáhá dávat mi tyhle věci do jídla nebo pití, abyste mě vyléčil co nejrychleji.“

Harry nebyl schopný vymyslet už nic víc, tak se zeptal: „Jak jsem si vedl?“

Snape si navlhčil rty. „Obstojně,“ řekl znuděným hlasem.

Harry to vzal tak, že to znamená, že Snapea ohromil. Shlédl na modrou kapsulku. „Chci dobře spát. Kolik bych si měl brát, když budete pryč?“

„Jeden malý doušek na noc. Dovnitř jsem dal dávku na tři noci.“

„Jak si z tohohle můžu vzít tři doušky?“ Harry pilulku zvedl. „Je tam uvnitř čarodějnický prostor nebo tak něco?“

„Ano, může být těžké je používat. Připravil jsem tác s cvičnými kapsulkami.“ Hmátnul rukou za sebe, nabral tác barevných předmětů a přidržel jej Harrymu pod nosem. Byl plný těch oválků, všechny byly uspořádané podle barev jako želé bonbóny. Snape je všechny rozpoznal a pojmenoval je: dýňová šťáva, máslový ležák, pomerančová šťáva, mléko, čaj, voda, whiskey a gin.

S pozvednutým obočím si Harry prohlédl pilulku s whiskou. „Vy po mně chcete, abych tohle vypil?“

„Měl jste někdy tvrdý alkohol?“

Harry zavrtěl hlavou.

„Není snadné ho pít, stejně jako některé lektvary. Zkuste nejdřív něco jednoduchého.“ Snape si vybral pilulku s čajem. „Trik v tom, jak tyto věci přijmout, je kousnout na jednom konci a pak co nejrychleji polknout.“ Snape si ji hodil do úst.

Lepší začít něčím jednoduchým. Harry si nejdřív vybral tu s vodou. Strčil si ji dozadu do pusy a stiskl ji mezi stoličkami. Voda se mu vyvalila do úst a on se snažil, aby se jí nezadusil. Bylo jí příliš moc. Otevřel pusu a tekutina se vylila ven. Když mohl znovu dýchat, zeptal se: „Kolik jste toho vrazil do té malinkaté věci?“

„Šest až osm uncí, v závislosti na kouzle a tekutině.“ Snape si vybral whiskey a pokračoval: „Nesnažte se kapsuli rozžvýkat. Zatlačte ji dozadu, skousněte, rovnou polkněte.“ Snape si hodil pilulku do úst, skousl, polkl a otevřel pusu, aby ukázal prázdnou kapsulku zbavenou tekutiny.

Harry si vybral máslový ležák a dal si ho do pusy. Jazykem si jej dostal na místo, skousl, ztěžka polkl. Nápoj mu zaplavil ústa, ale jemu se podařilo dostat kapsuli do krku, tekutina proudila ven, jak se to převalovalo. Nakrčil nos nad tím pocitem, pak několikrát polknul, aby se ujistil, že je veškerý nápoj pryč. „To je vážně zvláštní pocit.“

Snape přikývl a vybral si další whiskey. Odkroutil víčko a s lehkostí vypil obsah.

Předváděl se. Harry popadl další máslový ležák a podařilo se mu většinu z něj udržet v krku. „Tohle je geniální! Proč nedáváte všechny lektvary tímto způsobem? To musí být vážně dobré na všechny ty odporně chutnající věci.“

Snape nechal tác levitovat ve vzduchu, odsunul si hábit u levého předloktí, vyhrnul si rukáv a odhalil Znamení zla. „Sáhněte si na moji paži. Přímo sem.“ Popadl Harryho za ruku a přitiskl si jeho prsty ke své pokožce. Harry pod povrchem ucítil něco oblého.

„Vy máte - !“ Harry pustil řetízek dolů na pracovní stůl a oběma rukama chytil Snapea za předloktí a prohmatával místo pod Znamením zla, které bylo oproti jeho palci teplé. „To je zatraceně geniální! Kolik lektvarů tam máte?“ Dokázal rozlišit alespoň čtyři zřetelné, oválné tvary.

„Dost. Kdyby se ostatní dozvěděli o této metodě, začali by ji používat.“

„Neví to dokonce ani…?

Snape se na něj jen podíval.

Neví to dokonce ani Voldemort. Harry se nadmul pýchou a nedokázal zabránit úsměvu. Snapeova tajemství se neodhalovala snadno. „Dáte je i do mě? Chci nějaké léčivé lektvary. Ty nemohou ublížit, že ne? Aktivujete je kouzlem? To zvládnu. Mám magii. Já - “

„Ticho!“ Snape vytrhl paži a shrnul si rukáv. „Dopřejte mi čas odpovědět.“ Zvedl pilulku s ginem a celou ji polkl.

„Měl byste tolik pít?“

„Já nepiju. Každopádně k jejich otevírání se používají kouzla. Ač je to překvapivé, alohomora funguje. Stejně tak většina méně významných destruktivních kouzel pod podmínkou, že se soustředíte na nádobku. Nejlepší je použít alohomora na její otevření tak, že ji necháte trochu prosakovat. Když zničíte kapsuli tímto způsobem, zmírníte bolest a trauma vyvolané náhlým objevením se velkého obsahu, který se nemůže vejít do tak malého prostoru. Jestliže neuvolníte lektvar za pomoci kouzla, kapsule se samy pomalu rozpustí a v průběhu času uvolní svůj obsah. Musíte zničit černou pilulku, ten jed, do týdne, pokud jej nepoužijete. Po určitém okamžiku by ani nebylo bezpečné držet ji v ruce. A jelikož nebudete mít magii a neměl byste se pokoušet ji používat, budete je uskladňovat spíš ve svých ústech než pod kůží.“

„Nebude to nápadné? Jak s nimi budu moct mluvit?“

„Za chvíli vám to ukážu. Teď zkuste whiskey.“

Harry si vybral jednu z jantarových pilulek. „Na zdraví.“ Dal si ji do úst, skousl a polkl. Nebo spíš, pokusil se polknout. Spálilo mu to hrdlo a naplnilo pusu ostrou, kořeněnou chutí. Harry se rozkašlal, lapal po dechu a plíce měl v jednom ohni. Snape ho praštil do zad a Harry přikývl, odpovídaje na nevyřčenou otázku.

Harry odtáhl Snapeovu ruku a zaskřehotal: „Jsem v pohodě.“ Gin by mohl být lepší, ale také horší a Harry si vybral zlo, o kterém věděl. Snape si vybral gin a Harry ťukl svojí pilulkou o Snapeovu.

„Na zdraví.“ A jednotně polkli. Bylo jednodušší je pít teď, když přišel na to, jak je otevírat spíš vzadu u hrdla, než v puse. Gin chutnal stejně špatně jako whiskey, ale Harrymu se podařilo pít je se Snapem, udržet s ním krok, když do sebe ládoval pilulku za pilulkou.

„Ummmm…“ řekl Harry, když dopili poslední alkohol. „Měli bychom pít, když budeme vařit?“

„Jdeme sníst oběd,“ oznámil Snape, nechal tác zmizet a vzal z povrchu stolu řetízek. „Tou dobou by alkohol už měl opustit váš systém. Nemůžete být tak snadno opilý.“

„Nejsem.“ Alespoň doufal, že není. Harry si nabral Mefistofela do dlaní a počkal u schodů, zatímco Snape poletoval po laboratoři jako netopýr, přidával ingredience a uzpůsoboval plameny.

Zezačátku nic necítil, ale pak do něj alkohol narazil jako přívalová vlna. Klopýtl, jednou rukou držel Mefistofela, zatímco druhou se opřel o zeď. Nohy měl slabé a hlava se mu točila. Byl opilý.

„Jsem opilý,“ oznámil Snapeovi, když se mistr lektvarů přiblížil.

„Připitý.“ Snape stál tak blízko. Blíž a blíž. Líbali se a on držel sovu. Mladé sovičky by tohle vidět neměly. Harry se pohnul, aby ptáčeti překryl oči, ale Snapeova ruka ho přitiskla ke kameni a on se nemohl hýbat. Přišpendlený mezi hrubým, chladným kamenem stěny a kousavou vlnou Snapeova hábitu, Harry ochutnal alkohol. Neměl by pít víc. Už měl dost. Až příliš. Ale Snape ho dál líbal a on dál ochutnával alkohol, dokud muž neodstoupil a on se znovu nadechl čerstvého vzduchu.

Studený vzduch se mu hnal do plic a zaplašil část zastření v jeho hlavě. Mefistofelovi se nějak podařilo mírumilovně spát v ohbí jeho paže.

„To jste mě opil, abyste se se mnou vyspal?“ zeptal se Harry Snapea a snažil se zaměřit na jeho obličej. Alespoň na to se zeptat pokusil, akorát slova nezněla správně.

Jedno housenkovité obočí se vyklenulo. „Na to vás nepotřebuju opíjet. Pojďte.“ Kolem krku se mu objevil obojek a Snape zatahal za vodítko. Zamířili ke schodům.

Harry vyklopýtal po schodech, vyšli opět ven a tam to tak sladce vonělo. Slunce svítilo vysoko nad nimi a vysílalo mu paprsky po celé jeho bledé kůži. „Budu létat.“

Snape poslal Mefistofela zpět do hnízda na rámu a pak byli opět v kuchyni. Harry chytil vodítko a přitáhl si Snapea k sobě. Zakopli, spadli na zem a Harry přistál na drsném oblaku hábitu. Chtěl pít víc a tak se pokusil Snapea políbit, ale nemohl najít jeho rty, všude byla spousta vlasů. Snape měl většinu vlasů na hlavě. Všude byly dlouhé, černé vlasy. Tůně a tůně inkoustu. Uvědomil si, že líbá Snapea na čelo a rozesmál se.

„Přestaňte hýbat obličejem.“

„Jste docela omámený, že?“

„Je to vaše chyba.“ Přitiskl svá ústa na Snapeova a ochutnal alkohol, ochutnal jeho.

„Postel,“ řekl Snape.

„Tady,“ opáčil Harry a zpevnil sevření Snapeových vlasů.

Obalila jej magie a vytáhla na nohy. Klopýtali k ložnici v podivném tanci, naráželi do zdí, zakopávali o nábytek a nebyli se schopni přestat líbat. Nějak skončili v tréninkové místnosti přepadlí přes křeslo. V točící se tréninkové místnosti.

„Proč se to nezastaví?“

Snape ho přestal líbat dostatečně dlouho, aby se zeptal: „Hm?“

„Všechno. Točí se.“

„Počkejte tady.“ Snapeovo tělo jej opustilo.

„Snape?“ Harry se přetočil a zjistil, že leží na měkkém koberci. Pěkný, měkký koberec. „Snape?“

Objevil se mrak černé, nabral Harryho do náruče a dopravil ho na gauč. „Pijte.“ Byl to Snapeův hlas a Snapeovy prsty stočené v jeho vlasech. Už pil příliš moc, ale Snape se zřídkakdy mýlil, a tak pil.

Bylo to husté, krémové a lehce nechutné, ale jakmile se to dostalo do jeho žaludku, pokoj se přestal točit.

„Existují lektvary na všechno, že jo?“ Jazyk v puse měl ztěžklý, jako kdyby se mu do ní vplazil slimák a odmítal se hnout.

Snape nějak dokázal rozluštit jeho slova. Rozuměl Harrymu lépe než kdokoliv jiný. „Ne, na všechno ne.“

V těch slovech bylo cosi smutného a Harryho to bolelo za něj, srdce mu krvácelo bolestí, kterou Snape nemohl vyslovit. Byl jediným živým člověkem, jenž Snapea miloval, a brzo umře. Nicméně jeho zachrání. Navždy ho osvobodí od Voldemorta. Harry Snapea objal kolem krku a zašeptal: „Nebojte. Já spravím všechno. Jsem lepší než lektvar.“

Černé oči zmizely za víčky. „Stále jste opojený.“

„Neeeeee.“ Cítil se báječně.

„Napijte se ještě.“ Snapeovy oči se rázem otevřely a on přitiskl další lektvar k Harryho rtům, ale Harry zavrtěl hlavou. Už toho vypil strašně moc.

„Už žádný pití. Sex.“ Harry popadl Snapea za vlasy a trhnutím si jej přitáhl pro polibek.

Snape Harryho odstrčil za ramena. „Vypijte to, co zbylo v lahvičce. Jinak byste mohl zvracet.“

„Dejte mi ten lektvar.“ Harry po něm chňapl, ale našel jen Snapeův hábit.

„Nehýbejte se.“ Prsty se mu stočily ve vlasech a skleněná lahvička našla jeho rty. Harry se pokusil lektvar vypít, ale většinu místo toho na sebe vybryndal.

Snape si povzdechl. „Co s vámi budu dělat?“

„Ošukáte mě. Ošukáááte.“ Šukat bylo tak skvělé slovo. Š, U, K, A, T. Co mohlo být lepší?

„Já - “

Harry se na něj vrhnul a oba přistáli na podlaze. Zajal Snapeova ústa a tvrdě ho políbil, ignoroval přitom těsnost kolem svého krku, kde jej Snape tiskl v silných prstech. Mužovy prsty se pozvolna povolovaly a Harry znovu mohl volně dýchat. Knoflíčky naprosto chránily Snapeovu hruď a Harry se nemohl probojovat jejich obranou, ale kalhoty podlehly i jeho neohrabaným prstům a brzy mu Snapeův horký penis spálil bříška prstů.

Každé zmáčknutí, každé pevné zatahání loudilo zvuky ze Snapeova hrdla a nutilo jeho penis zapulzovat, krev se do něj nahrnula. Snape vklouzl rukou pod jeho košili, našel jednu bradavku a palcem přes ni přebíhal tam a zpět, každé pohlazení mu vyslalo chvění podél páteře.

Snape ho svalil na stranu a přetočil se, aby mu byl čelem, jeho velký nos se přitiskl k Harryho menšímu. Leželi tváří v tvář, nohy se jim proplétaly jako ocasy opiček titi. Harry je kdysi viděl v jednom pořadu. Párovali se na celý život. V té relaci tvrdili, že když jedna z nich zemře, druhá brzy následuje. Ale ani jeden z nich nebyl opice a Snape bude žít ještě dlouho poté, co on bude pryč.

Snapeova ruka mu vklouzla do kalhot a laskala jej v božských tazích. Dostatečně jemných, aby mu zanechávaly husí kůži po celém těle, tvrdých tak, že mu zkroutily palce u nohou a vymámily steny z hrdla. Snažil se zopakovat Snapeovo počínání, hleděl mu do tváře, aby viděl, jaký na něj má účinek.

Pronikavé černé oči se setkaly s jeho. Ačkoliv nebyly opravdu černé, spíš jako tmavě sytá hnědá, země černé hlíny. Snape by radši neměl myslet na nikoho jiného. Nikoho kromě něj. Ne na jeho mamku. Snape nemohl milovat Lily. Nesměl.

„Myslete na mě,“ řekl a zpevnil sevření.

„Mm,“ zasténal Snape. „Samozřejmě.“

„Mě,“ naléhal Harry v potřebě souhlasu. „Na nikoho jiného.“

„Nikdo jiný.“ Snape zachytil jeho rty v prudkém polibku a na chvíli se mohl Harry jen držet, jak se Snape tiskl k němu tak pevně, až nemohl dýchat. Snape polibek přerušil a přidal i druhou ruku k té, která již byla pod pasem Harryho kalhot. Obě pevně klouzaly nahoru a dolů po mladíkově údu a nabádaly jej k vyvrcholení.

„Pojedeme… hmm… do Austrálie,“ řekl Harry. Nevěděl proč; šťastné konce se odehrávaly jen v pohádkách. Třebaže tomu musel věřit. Věřit, že je možné, aby z tohohle nějak vyvázli oba živí a se zničeným horcruxem. „Austrálie, jo?“

„Ano,“ vydechl Snape, ale Harry nevěděl, jestli souhlasil s cestou do Austrálie nebo byl jen nadšený, protože nyní mu napjatý penis laskaly obě Harryho ruce. Snape naklonil hlavu k němu, mezi své rty sevřel Harryho spodní a jeho penis ještě zesílil a ztvrdl. Sevření povolilo, ale Harry si toho stěží všiml; Snapeovo hmatatelné vzrušení stačilo k tomu, aby jej udržovalo na hraně.

Harry zpevnil sevření a náhle se mu vřelá, hustá tekutina nalila do rukou a vecpala se mezi prsty. Sten vyplnil místnost a na chvíli si Harry vůbec nebyl jistý, zda vyšel ze Snapea, dokud se Snapeovy prsty neuvolnily a ten zvuk nepřestal.

Harry zpomalil ruce, ale i jemné tření dál vysílalo chvění do Snapea, až popadl Harryho za zápěstí a ruce mu odtáhl.

Dokázal to! Dokázal Snapea přivést k orgasmu jako prvního. Snape se udělal jako první! Chystal se udělat poznámku o té skvělé skutečnosti, ale pak se Snapeovy ruce vrátily jemu do klína a on mohl myslet jen na to, jaký to byl úžasný pocit mít kolem penisu ty ohromující ruce. Jedna sklouzla níž a pak dva neuvěřitelně kluzké prsty pronikly do něj. Kolébal se sem a tam mezi těma fantastickýma rukama, orgasmus byl těsně za rohem. Jaký byl smysl opíjet se, aby se s někým vyspal, když se nemohl udělat? Byl blízko. Tak zatraceně blízko, a přesto se nemohl dostat přes cílovou pásku.

Zavřel oči a zoufale se snažil probourat tou bariérou.

Snape špatně pochopil jeho úpění. „Nedržte se zpátky,“ zašeptal mu do ucha svůdným zavrněním. „Můžeme později dělat víc.“

„Já se ne – nemůžu - “

„Och?“ Uspokojení se dalo slyšet, pokud ne vidět. „Konečně jsme našli snadný způsob, jak předejít tomu, abyste se udělal jako třeťák, který právě objevil masturbaci?“

„Jděte do háje, blbče.“

Snapeovy ruce se zastavily a Harryho oči se naráz otevřely. Popadl Snapea za ramena a pevně ho přidržel na místě. „Neodejdete.“

„Ne,“ zavrčel Snape s planoucíma očima. „Vy teď vyvrcholíte.“ Ruce se mu opět začaly pohybovat. „A později, až skončíme s lektvary a potřebným tréninkem, vás ošukám.“

Bože, Harry miloval ten způsob, jakým říkal ‚ošukat‘. Tak sugestivně, jako by do něj v tu chvíli zrovna přirazil. „J-jo?“

Snapeova ruka se zrychlila na jeho předkožce. „Je gay. Enitan. Ten čaroděj, který na vás bude dohlížet.“

„Nechte nevyprané povlečení.“ Harry tvrdě přirazil boky, přitiskl se ke Snapeovým prstům. „Donuťte ho spát v našem spermatu.“

Snape se uchechtnul a ten tichý, hluboký hlas skoro stačil k tomu, aby dotlačil Harryho přes hranu. „Jste sprostý, zkažený chlapec.“

„Dejte mu afrodiziaka do jídla.“ Když viděl, jak Snapeova tvář potemněla, a cítil, jak se sevření zpevnilo, Harry dodal: „Jen aby ho to udržovalo roztěkaného. Kousnu se, kdyby se mě pokusil dotknout.“

„Zabiju ho, jestli se tě dotkne.“

Ta pravda za těmi slovy Harryho roztřásla. „Stejně jako Hathawaye. Stejně jako zabijete Averyho.“

Snapeovi se zablesklo v očích. „To už jsem udělal.“ Opět se zmocnil Harryho rtů a líbali se, Harry se kvapem přibližoval blíž a blíž.

Protrhl bariéru a kousl Snapea do rtů. Díky alkoholu se ten pocit zdál lehce vzdálený, jako kdyby zažil orgasmus někoho jiného, ale i přesto jej intenzita úlevy uchvátila a na chvíli se jen vznášel na obláčku dokonalého štěstí. Chtěl tam ležet navždy, ve Snapeově polovičním objetí, ale muž se brzy odtáhl a oba je očistil v jiskrách magie.

„Teď oběd,“ řekl Snape hlasem, který nenechával místo pro nesouhlas. Harry přijal nabízenou ruku a nejistě kráčel do kuchyně. Když vyráběli oběd, Snape se jej vyptával nejen na lektvary, ale také na léčivá kouzla. Zdálo se, že věděl, jak spravit každý problém, a brzy Harry začal vyslýchat jeho.

„Zlomená žebra?“

„Odstranit zlomené kosti a podepřít oblast, dokud se vám nepodaří získat Kostirost. Vstřebat léčivý lektvar kvůli nápravě jakýchkoliv proražených orgánů.“

Fulcio?“ zeptal se Harry, když odhadoval kouzlo nezbytné pro podepření oblasti.

Auxilium je ve skutečnosti lepší pro podpírání hrudní dutiny, protože potřebujete dostatečnou poddajnost, abyste mohl dýchat. Fulcio by fungovalo, jen kdybyste si zlomil jinou kost než žebra. Jak zastavíte zložár?“

„Nemám ponětí.“

„Nedá se to. Zložár může zničit horcruxy, ale měl byste jej použít pouze tehdy, když jste připravil místo, kde může sám dohořet, a i tehdy jen jako poslední možnost, pokud jste na to dostatečně necvičil. Ač je to s podivem, dá se zabránit jeho šíření i sklem, ale zařídit, aby vypuknul jen uvnitř skleněné nádoby, je téměř nemožné.“

Zastavili se pouze na snědení jídla, a ani tehdy ticho netrvalo dlouho. Snape chtěl vědět každý sebemenší detail vizí, které Harry viděl ve Voldemortově mysli, než jej zajali, a také příběhy kde a jak našli horcruxy. Harry je vyprávěl, co nejlépe mohl ve snaze se ujistit, že nevynechal žádnou drobnost.

Stále vyprávěl historku o Nebelvírově meči, když kráčeli zpět do laboratoře. „Ron mě vytáhl z vody, pak jsme zabili horcrux. Snažilo se to zvítězit nad Ronem – nemůžou prostě umřít v tichosti – ale Ron proti tomu bojoval. Nechtějí být zničený a často se vás snaží obelstít. Nemůžete naslouchat ničemu, co řeknou.“

„Kdo si myslíte, že vám poslal toho patrona, tu laň?“ zeptal se Snape.

„Nevím. Spojenec, tím jsem si jistý, a nejenom kvůli tomu, že mě zavedl k meči. Myslíte si, že ji nějak vyvolala moje máma? Vsadím se, že její patronus by byla laň, když táta byl jelen.“

„Pochybuji o tom,“ řekl Snape a přešel za Harryho. „Pouze živí mohou vyvolat patrona. Přestože Řád má pro patrony více využití než Smrtijedi, neměl byste předpokládat, že je mohou vyvolat pouze členové Řádu.“

„To nedělám,“ ujistil ho Harry. „Viděl jsem Umbridgeovou použít patrona, a to vím, že ta mým spojencem není. A ta laň byla krásná. Věděl jsem v tom okamžiku, kdy jsem ji uviděl, že mi neublíží. Nemohu to vysvětlit a vím, že to bude znít hloupě, ale bylo to, jako kdyby byla stvořená z lásky.“

Snape se za ním výsměšně ozval: „To zní hloupě.“

„Co vy víte?“ zeptal se Harry hravě. Seskočil poslední schod a otočil se. „Byl jste vůbec někdy zamilovaný?“

Snape si osvojil pohled, jako kdyby jej Harry právě vážně urazil. „Samozřejmě.“

Ale do koho? Jistě ne do Lily. „Do koho?“

„Svlékněte se a lehněte si na stůl.“ Snape mu pokynul k pracovní desce a pak přešel ke stolu, kde ležely ovály. Až tam, zády k Harrymu, odpověděl: „Do několika osob.“

‚Několik osob‘ znamenalo víc než jen jeho mámu a jeho, jak naznačoval Tom. Věděl, že Tom lhal. Sundal si oblečení a zeptal se: „Proč teď nejste ve vztahu?“

Snape se otočil a vyklenul na něj obočí. „Z čeho usuzujete, že nejsem?“

Hrot žárlivosti prošel Harryho vnitřnostmi a on Snapea probodl pohledem. „S kým?“

„Chtěl byste to vědět?“ Snape zněl pobaveně.

„Ano,“ řekl Harry rovnou. „Je to Narcisa?“

„Je krásná, že ano?“ Snape Harrymu podával lektvar.

„Ne.“ Harry ho propaloval pohledem, zatímco mu lektvar vytrhl a obrátil do sebe. „Je to namyšlená, nadutá kráva.“

Snapeovo obočí vystřelilo vzhůru a z hrdla se mu vynořilo tiché zasmání. Položil Harryho na stůl a srovnal mu končetiny.

„To je, ale dokáže být i značně okouzlující. Není jako její manžel a má s vámi soucit.“

Harry nechtěl soucit. Přemohl jej spánek a on okamžitě sklouzl do bezvědomí.

~

Tiché cinkání lahviček a nože vyvedlo Harryho zpět ze spánku. Otevřel oči a přes svůj rozmazaný zrak rozeznal obrovskou černou skvrnu, o které předpokládal, že je Snape vařící lektvary na druhém konci laboratoře.

Zprvu moc unavený na pohyb jen odpočíval a sledoval. Nepotřeboval Snapea vidět, aby si dovedl vybavit dokonalý obrázek, jak vypadá. Viděl Snapeova svraštělá obočí, intenzivní soustředěnost v očích a plynulé, sebejisté pohyby rukou a prstů, jak se ten úkol stal výhradním ohniskem jeho zájmu.

Harry se posadil, končetiny stále loudavé, zatímco hledal své oblečení. „Co jste do mě dal a kolik?“

Mrak se přesunul a objevila se Snapeova bledá tvář. „Pět léčivých lektvarů – jeden v blízkosti všech hlavních tepen v končetinách a jeden u srdce.“

Harry hmatal po své paži, ale nemohl nic najít.

„Ten v blízkosti vašeho srdce je starý a nejspíš trochu lektvaru prosakuje, už jak mluvíme.“

„Je to bezpečné?“ Harry si prsty přejel po hrudi.

„Vůbec to nebude problém. Je téměř nemožné předávkovat se léčivými lektvary.“ Snape přešel k němu a podával mu šňůru z lektvarových kapsulí. „Teď si to dejte do úst. Měly by se scvrknout a přilnout k zadní části zubů.“

Harry přijal řetízek a nacpal si konec do úst. Přesně jak Snape řekl, scvrklo se to a přilepilo se mu to k zubům, jako kdyby to byly magnety. Poté, co měl celou sbírku skrytou v puse, mu Snape nařídil, aby procvičoval její vyndávání a zandávání, co nejnenápadněji mohl. Nebyla potíž najít a vytáhnout správný lektvar, aniž by se na ně musel dívat.

Snape jej sledoval, dokud jeho pohyby nebyly bezchybné. Pak řekl: „Pojďte. Musíme ještě trénovat.“ Aniž by čekal, až se Harry oblékne, vyčaroval vodítko a za jeho konec zatáhl.

Harry seskočil ze stolu a následoval jej z laboratoře. Byl donucený udržovat rychlé tempo, jinak riskoval, že by byl vláčen.

„Zpomalte trochu,“ řekl Harry, když zakopl o práh tréninkové místnosti. Popadl vodítko a zatáhl za něj nazpět.

„Pospěšte si,“ opáčil Snape a tvrdě jím cukl. „Zbývá nám jen trocha času.“

Harry stále držel vodítko, zapřel se a tvrdě zatáhl, zadržel Snapea na místě. „Tak jste to možná měl naplánovat lépe.“

Snapeova bílá tvář se otočila a upřeně na Harryho hleděla. „A jak dlouho vám trvalo naučit se Nitrobranu? Jak dlouho - “

Vztek vzplál v Harryho vnitřnostech. „Nesnažte se mi tohle přišít. Já jsem svoji část udělal.“

„A myslíte si, že já jsem tu svoji neudělal?“ Snapeovy oči jej vyzývaly, aby řekl ‚ano‘.

S nevzrušeným hlasem Harry odpověděl: „Dopustil jste se chyb.“

„Jsem si jistý, že vy byste byl dokonalý.“ Snape jízlivě protáhl poslední slovo, než zatahal za vodítko tak silně, že vytrhl Harryho z rovnováhy a skoro jej shodil na konec stolu.

Harry se desky zachytil, narovnal se a hlavu vztyčil vysoko. „Podívejte, co jste udělal! Vy jste občas tak zasraně dětinský!“

Snape tasil hůlku.

„Och?“ vypravil Harry lehkovážně. „A teď mi budete vyhrožovat, dokud vás neposlechnu.“ Nasadil svůj nejlepší otrocký výraz a hlas. „Och, neubližujte mi, můj pane. Ve všem vás poslechu, pane.“ S širokým ozdobným mávnutím své paže se Harry posměvačně poklonil a ignoroval nebezpečí na něj namířené hůlky. Narovnal se a Snape vypálil kouzlo. Jeho instinkty na něj řvaly, aby uhnul, ale držel se v klidu a nechal kouzlo zasáhnout jej do krku. Vodítko a obojek zmizely, což nedávalo smysl vzhledem k tomu, že Snapeova tvář byla zkřivená vztekem. Vzdálenost mezi nimi zmizela, jak se Snape přihnal blíž, jednu silnou ruku uzavřel Harrymu kolem krku. Harry jej v tichosti vyzýval, aby zmáčkl.

„A teď mě poslouchejte, pitomý spratku, - “

Ne. Nebyl nějaké dítě, které udělalo v lektvarech chybu. Dřív nechával Snapea diktovat plán a průběh tréninků, ale teď, když se rozhodl zemřít, nestráví posledních pár chvil pod palcem muže, který k němu nemohl být upřímný a nedokázal s ním jednat plně jako s partnerem namísto předmětem. Řekl: „Och, zmlkněte.“

Snapeova tvář ještě zesinala, ale Harrymu to bylo jedno. Tom ho varoval, že jej Snape vždy bude ovládat, pokud se tomu nevzepře. „Je mi jedno, čím mi vyhrožujete. Jestliže chcete, abych něco udělal, tak mě požádejte. Pěkně. Nenadávejte mi. Nejsem vaším otrokem. Místo toho, abyste mě sekýroval, plánujte se mnou. Tohle je můj život.“

Ačkoliv se Snapeovy rty zkřivily do jízlivého úšklebku, pustil Harrymu krk. „Jako kdybyste vy byl znalcem toho, co je třeba. Kdybych nechal porážku Pána zla na vás - “

„Vy jste měl víc času plánovat, než já jsem naživu! Já před šesti lety ještě ani nevěděl, že jsem kouzelník!“ Harry si překřížil paže před hrudí. „Jaká je vaše omluva?“

Snape si odfrkl. „A předpokládám, že okolnosti se nikdy nemění?“

Tohle bylo marné. „Podívejte,“ řekl Harry a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. „Ani jeden z nás ho nemůže porazit sám. Potřebujeme jeden druhého. Chci ho mrtvého stejně jako vy. Jen – jen mi říkejte, na čem teď pracujeme.“

Ze Snapeových ramen se odplavilo napětí a on se rozhlédl po pokoji. „Budete se pokoušet vzít mi hůlku, zatímco já na vás budu sesílat kouzla. Začněte uprostřed pokoje ve své otrocké pozici. Já budu používat Obscuro.“

Harry přešel doprostřed místnosti, zrovna když Snape přivolal balónky a sestavil falešné Smrtijedy. Poté si vrátil hůlku do hábitu a vyndal jeden z těch dřevěných klacíků, které dřív použili za hůlky. „Také se budou pokoušet vás zabít. Jestliže vás zasáhne jediný míček, musíte začít od začátku.“

„To zvládnu,“ vzal Harry na vědomí.

Snape bez varování vypálil první kouzlo a Smrtijedi jej napadli. Ačkoliv se už týdny vyhýbal, bylo to už nějakou dobu, co se snažil unikat několika pohyblivým cílům a chtělo to několik pokusů, než se mu podařilo dostat se ze středu místnosti.

„Do háje,“ zaklel, když jej opět zasáhlo Obscuro.

Snape zvedl kouzlo a řekl: „Zaměřte se na mě. Můžete se pokusit přimět je, aby se zabili navzájem až poté, co ukradnete moji hůlku. Znovu.“

Snape ho neúprosně proháněl běžnou praxí, každým krokem jej tlačil tvrději, dokonce přidal ochrany, zvýšil počet Smrtijedů a vystřeloval kouzla častěji. Harry, jenž byl odhodlaný vyhrát, si nestěžoval, ale sám se snažil co nejvíc. Právě se mu podařilo dotknout se Snapeovy ruky a muž ho oslepil, než mu vrátil zrak a všechno v místnosti zmizelo.

„Na kolena,“ nařídil Snape, když mávnutím vrátil pokoj do obvyklého pořádku.

Ten druhý strážný byl tady. A vzhledem ke Snapeovu spěšnému švihání hůlkou, dorazil dřív, než se čekalo.

Jakmile místnost vypadala jako běžný obývací pokoj, Snape klesl na sedačku, vyčaroval pro Harryho vodítko a obojek a z hábitu si vytáhl svitek. Harry se mu stočil u nohou, zavřel oči a předstíral, že spí. Po chvilkovém sezení se Snape postavil a zastrčil si pergamen zpět do hábitu.

Dveře do tréninkové místnosti se otevřely a sytý baryton pozdravil: „Severusi,“ a Smrtijed v karmínovém a černém hábitu vešel dovnitř.

„Enitane,“ odvětil Snape stejným tónem a ti dva přešli pokojem k sobě a v pozdravu si stiskli ruce.

„Mohu ti nabídnout trochu čaje?“ zeptal se Snape.

„Kdyby ti to nevadilo, uvítal bych jídlo. Něco jednoduchého by bylo skvělé. Celý den jsem strávil na cestách.“

„Zajisté. Pojď za mnou.“ Zatahání za vodítko vytáhlo Harryho směrem ke kuchyni, tak šel, plazil se co nejblíže Snapeovi. „Neviděl jsi Pána zla?“

„Nejdřív jsem navštívil jeho, ale byl vprostřed plánování a požádal mě, abych rovnou začal se svojí prací. Přinesl jsem ty vzorky, co jsi po mně chtěl.“

„Věřím, že nebylo příliš těžké je získat,“ řekl Snape, když vedl Harryho a Enitana do kuchyně.

„Ne. Jsem hrdý, že mohu pomoci kolegovi Smrtijedovi.“ Enitan se pohodlně usídlil na židli. „Navíc ty exempláře, které jsi mi poslal, se osvědčily jako přesně to, co jsem potřeboval na dokončení Grigorijského1 lektvaru.“

Snape si přivolal zástěru a upustil ji na Harryho, zatímco mávnutím ruky odstranil vodítko. „Připrav pro nás jídlo.“

Harry nemohl uvěřit, že Snape po něm chtěl, aby uvařil pro Smrtijeda, ale bylo to daleko lepší, než se vrátit do cely. Natáhl si zástěru, obezřetně se postavil na nohy a zamířil k lednici. Co měl vyrobit? Snape to neřekl, ale pochyboval, že by muž chtěl pro svého hosta něco obyčejného. A také nebylo moc věcí, které by mohl udělat bez použití nože.

„Použil jsi Penemueho kořen?“ zeptal se Snape, když se posadil za stůl naproti Enitanovi.

Harry nevěděl, co jiného by měl dělat, tak z jedné poličky ukradl kuchařku a prolistoval jí. Fettuccine alfredo s garnáty. To by uvařit mohl, zvlášť když předtím viděl, jak Snape garnáty vařil. Položil si knížku na linku, a co nejtišeji šel shánět suroviny, zatímco mistři lektvarů za ním u stolu diskutovali o svém povolání. Zatímco pracoval, propašovával pohledy na Enitana, který byl vysoký, štíhlý a pohledný muž s krátkými, černými vlasy, moka pokožkou a širokým, nakažlivým úsměvem.

Harry si nikdy nezvykl na přátelství, které si Smrtijedi navzájem prokazovali. Bylo zvláštní vidět takového pěkného, mile vypadajícího muže a vědět, že pro potěšení zabíjí nevinné mudly. Bude ho on nebo Snape muset zabít? Považoval ho Snape za přítele? Ačkoliv Snape mluvil o lektvarech, měl v hlase lehkost, jakou používal, když mluvil s lidmi, se kterými si rozuměl.

Harry vytlačil ty myšlenky ze své mysli a snažil se soustředit pouze na jídlo. Předpokládal, že na tom nezáleželo. Ten muž se rozhodl přidat se ke Smrtijedům a stále byl věrným členem. Jestliže bojoval za prosazování Smrtijedských ideálů, zasloužil si vše, co se mu stane.

Poté, co opekl chleba a připravil salát (vše, co potřeboval nakrájet, donesl ke Snapeovi), jim Harry naservíroval večeři, Snapeovi udělal čaj a Enitanovi nalil skřítčí víno. Oba muži mu rozkazovali, aniž by se na něj podívali, ale to mu nevadilo. Bylo lepší, když s ním zacházeli jako s nábytkem než jako s boxovacím pytlem. Když nedostal žádné další příkazy, Harry se posadil na podlahu u Snapeovy židle a plánoval svůj útěk, zatímco mistři lektvarů probírali typy kotlíků.

Když Snape dojedl, poslal talíř na zem Harrymu, který snědl zbytek. Brzy poté, co se Enitan nacpal, se ozval: „Vždy jsem chtěl vidět, jaký typ laboratoře Pán zla poskytuje svým věrným služebníkům.“

„Vezmu tě tam, aby ses podíval,“ odpověděl Snape. „Ale nejdřív musím zavřít svého mazlíčka. Nemá povolen přístup do laboratoře.“

„Nedůvěřujete mu?“

„Je to příliš nebezpečné.“

„Ano, samozřejmě.“

Jelikož šel Enitan s nimi do Harryho cely, mladík nemohl požádat, aby pro něj Snape později přišel. Rozhodně nechtěl strávit svůj poslední den ve vězení úplně sám, ale vypadalo to, že to bude nevyhnutelné. Otřel se Snapeovi o nohu, když se plazil do klece, vylezl na postel a připravil se strávit zbytek dne znuděný až na půdu.

 

---

1 – Grigori - žid. - skupina padlých andělů, kteří měli poměr s lidskými ženami (Genesis 6:4); dle Enochovy knihy jich bylo 200; dle všeho byli odesláni na Zemi pozorovat lidi, brzy však začali toužit po ženách; potomci byli divocí obři, kteří drancovali Zemi; učí lidi předčasně vědám (umění, technologie, magie..), Penemue patří mezi tyto padlé anděly, učil lidi psát perem a inkoustem (převzato z: http://pekelne.webnode.cz/jmena-od-g/)

 

<Kapitola 58>  <Kapitola 60>