Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 63
Kapitola 63
V bezpečném domě na něj nečekal jenom Ron, ale také dvojčata, Molly, Charlie a tolik dalších lidí, až o nich v obrovském davu, který ho obklopoval, ztratil přehled. Všichni se ho chtěli dotknout, jako kdyby je jen dotyk mohl ujistit, že je stále naživu.
Když toho bylo už moc a on se chtěl pouze vytratit do rohu pokoje s pár svými přáteli, davem se protlačila Ginny a hodila kolem něj své paže. Zabořil tvář do jejích vlasů a pevně ji objímal. Bylo úžasné opět cítit její čistou, květinovou vůni. Tom se ve Snapeovi mýlil. Snape by Ginny nikdy neublížil. Nikdy.
Luna se vrátila do domu a rozptýlila dav varováním o rostoucí hrozbě kariblanek. Harry unikl na stranu pokoje s Ronem, Hermionou a Ginny, tam se sesunul do křesla a trhal za svůj hábit. Vždycky nenáviděl, když byl donucen chodit nahý, ale po tak dlouhé době bez oblečení, pro něj teď bylo nesnesitelně horké a omezující.
Obrátil se na Hermionu a zeptal se: „Máš ještě něco jiného z mých věcí kromě pláště a střepu ze zrcátka?“ Měl podezření, že jeho fotoalbum měl Snape, přesně jak říkal Tom, ale kdo ví, co dalšího Hermiona měla.
Přikývla a sáhla do své kabelky, odkud vytáhla střípek zrcátka a rám obrazu Phinease Blacka. „Tohle oboje patří tobě,“ řekla a předala mu je. Jako obvykle Phineas v rámu nebyl. Harryho náhle napadl nápad, a tak portrét zmenšil a nenuceně si ho strčil do kapsy, jako kdyby na tom nezáleželo.
A pak později po rozhovoru o Nagini a o možných místech, kde by se mohla schovávat, utekl Harry do koupelny s omluvou, že si jde obléct nové oblečení, které pro něj obstarali.
Jakmile byl sám, nastavil ochrany, vytáhl portrét Phinease a zvětšil ho.
„Potřebuji s vámi mluvit,“ řekl plátnu. „Potřebuju vědět, jestli je v pořádku.“
Phineas se nenuceně zatoulal do rámu. „Na to jsi možná měl myslet před svým dnešním vyvedeným kouskem.“
„Prostě mi řekněte, jestli je v pořádku.“
Phineas na něj kriticky vyklenul obočí stejně, jako to často dělal Snape. „Tak jistý, že mám odpovědi, co?“
„Podívejte,“ řekl Harry frustrovaně. „Vím to. Vím, že pomocí vás mluvil s Ronem a Hermionou. Vím, že mám v sobě horcrux. Vím - “
Phineasův pohrdavý tón se změnil do chladné zvědavosti. „Ty víš o tom horcruxu?“
Harry přikývl. „Ano, a to je důvod, proč zítra zemřu. Zabiju ho a pak - “
„Musí tě zabít Pán zla,“ přerušil jej Phineas. „Nemůže zemřít, když střípek jeho duše v tobě zůstává naživu. Musíš nejdřív zemřít ty jeho rukou. Je to jediný způsob, jak může být zničen."
Harry se musel zeptat: „Brumbál tohle věděl, že ano?“
Phineas krátce kývnul. „On byl tím, kdo mi to řekl. Severus to samozřejmě věděl také.“
„Já vím,“ odvětil Harry a srdce se mu pevně sevřelo. Proč mu to Snape neřekl? Proč mu Snape sliboval, že přežije, když už tehdy věděl, že potřebuje zemřít. „Nikdy mi to neřekl… Děkuji.“
Znovu zmenšil portrét a strčil si jej zpět do kapsy. I když si už zvolil svůj další postup, slyšet to pronesené tak suše, z toho mu srdce bušilo v hrudi silněji než kdy předtím. S ledovýma rukama se vrátil do pokoje, kde na něj s úsměvy čekali přátelé.
Z venku se vraceli lidé, aby ho pozdravili, a pokoj se plnil dalšími a dalšími tvářemi. Byl ztracen sám v sobě, a tak mu ten hlučný dav připadal, jako by byl daleké míle od místa, kde se nacházel on.
Někdo oznámil, že je připravená večeře, a ten dav lidí se přesunul do obývacího pokoje, přitom na něj stále někdo mluvil, gratulovali mu a říkali, že v něj vždy věřili. Stěží něco z toho slyšel, jen se držel Ginny za ruku a posadil se ke stolu.
Přestože mu vzadu v mysli číhala myšlenka, že tohle je poslední noc, kterou s kýmkoliv z nich stráví, radost z prostého bytí tady, obklopen svými milovanými, stačila k tomu, aby převážila všechnu bolest minulosti a vědomí toho, co nadejde. Zachrání je, všechny.
Žaludek měl tak stažený, že sotva jedl a mluvil jen, když musel. Zdálo se, že to nikomu nevadí, šťastně mu vypravovali o svých smělých únicích a setkáních. Po večeři, zatímco pevně držel Ginny za ruku, jim řekl všechny podrobnosti, co věděl o horcruxech. Hermiona ho doplňovala o všechny nové techniky zničení horcruxů, které ve svém nejposlednějším výzkumu objevila, a pak jim Artur podal nejnovější informace o zahraniční podpoře.
Když Artur domluvil, Harry se postavil. „Zítra,“ řekl jim, „ho porazíme.“ Snape by jej nazval arogantním, ale on věděl, že je to pravda. Nikdo neřekl ani slovo, všichni jej jen s očekáváním sledovali. „On se ze všeho nejvíc bojí útoků na své horcruxy, a to také zítra uděláme. Vím, že nějakou dobu už mluvíte o znovudobytí Bradavic a já si myslím, že přesně to bychom také udělat měli. Já se budu pohybovat samostatně. Existuje velká šance, že mě stále považuje za loajálního k němu, a jestli ho o tom přesvědčím, mohu se k nim dostat blízko. Budu vás všechny potřebovat.“ Rozhlédl se kolem pokoje. „Je pravděpodobné, že Smrtijedi po jeho smrti rozpoutají boj a já s nimi potřebuji pomoct. Mějte na paměti, že bez horcruxů je to jenom člověk.
Odejdu zítra ráno za rozbřesku. Rád bych měl pro sebe dvě hodiny, než začnete s útokem.“
Postavil se Ron. „A já mám plán útoku na Bradavice.“ Rozprostřel vzorovou mapu a začal se svojí přednáškou o znovuzískání Bradavic.
Ginny zmáčkla Harrymu ruku, když se vrátil na své místo. „Nemusíš to dělat sám,“ zašeptala.
„Já vím,“ řekl Harry. „Ale chci to tak. Navíc nebudu sám. Mám pomoc vás všech. A mám Snapea, který na mě čeká.“
„Ty mu zcela věříš?“ Ginny očima vyhledala Harryho tvář.
Harry přikývl. „Svým životem.“
Neřekla nic víc, obrátila svoji pozornost nazpět k Ronovi. Až později, když už všichni šli spát a on se ocitl v pokoji sám s ní, znovu nadnesla dané téma.
„Jaký byl jako strážný?“
„Snape?“ Harry skopl půjčené botasky, zbavil se vnějšího hábitu a spadl na postel.
„Jo.“ Lehla si dolů vedle něj. „Byl tvým strážcem na plný úvazek, že ano?“
„Většinu času. Celkově byl zmetek, zvláště na začátku, ale časem jsme se spřátelili.“ Přetočil se na bok čelem k ní a požádal: „Mohla bys mi něco slíbit?“
Bez zaváhání odpověděla: „Ano.“
„Já jsem tím jediným, koho má, a on mi zachránil život. Jestli… jestli to nezvládnu…“ Svraštilo se jí obočí, ale nepřerušovala ho. „Nebude mít nikoho, kdo by mu pomohl. Zaslouží si Merlinův řád, ne Azkaban. Vím, že žádám o hodně a vím, že odmítne jakoukoliv pomoc, kterou se mu budeš snažit poskytnout, ale slib mi, že uděláš vše, co bude v tvých silách, aby navzdory tomu, že mi pomáhal, že pomáhal Brumbálovi, neskončil někde, kde bude trpět. Je na naší straně už… roky. Ani nevím, jak dlouho.“
„Harry,“ oslovila ho něžně. „Zabil Mundunguse a měl z toho radost.“
„Já vím.“ Harry se přetočil na záda a upíral oči ke stropu. „Udělal hrozné věci. Ale ty hrozné věci mu získaly důvěru Pána zla. Až zítra vyhrajeme, bude to proto, že nám pomáhal. Zaslouží si být za to uznávaný.“ Podíval se na ni a pokračoval: „Zachránil mi život. On je jediným důvodem, proč jsem se zvládl z toho vězení dostat příčetný. Prosím. Pomož mu, jak budeš moct.“
„Slibuji,“ pronesla. „Udělám, co se dá.“
„Díky.“ Otočil se na bok a políbil ji.
Jemně, sladce mu polibek oplatila. Vůbec to nebylo takové jako se Snapem. I při největší něžnosti se zdálo, že Snape vysával Harryho dech a nechával ho se srdečním tepem, jako kdyby se spíš rvali, než líbali. Ginnyiny polibky byly něžným darem lásky, každý z nich mluvil o nevysloveném ‚Miluji tě‘.
A on miloval ji. Jinak než Snapea, ale miloval ji. Byla vším, co kdy chtěl. Víc než cokoliv jiného se s ní chtěl oženit, mít rodinu podobnou té její (nu, možná ne tak velkou) a usadit se v životě, který by ostatní mohli pokládat za nudný a jednoduchý, ale pro něj by byl dokonalým. Teď to viděl, tu budoucnost, kterou chtěl, ale nikdy mít nebude, kde by byl bystrozor, ona jeho ženou a měli by rudovlasé, zelenooké děti, které by chodily do Bradavic a vynikaly ve famfrpálu. Pomyšlení na to, že tohle nikdy mít nebude, trhalo jeho vnitřnosti, a ačkoliv byl smířený se svým osudem, kdyby znal způsob, jak to udělat jinak, bojoval by jako ďas pro svoji dokonalou budoucnost s Ginny.
To by se Snapem nikdy mít nemohl. Představa, že by si se Snapem založil rodinu, byla naprosto směšná. Pokud už ne kvůli fyzickým omezením, Snape nenáviděl děti. Nikdy by to nefungovalo, ale i jak si to připomínal, stále věděl, že ho miluje. Ačkoliv myšlenka na vlastní smrt ho už neplnila smutkem kvůli sobě, pomyšlení na to, že opustí Snapea a jak Snape po jeho smrti bude osamělý, ho skoro odradila od jeho poslání. Kdyby jen mohl přežít, aby Snapea ochránil a dal mu tu lásku, kterou si zasloužil.
Bylo možné milovat dvě tak odlišné osoby natolik odlišnými způsoby? Miloval je oba a nemohl vystát myšlenku, že by jednoho či druhého ztratil.
Harry se držel Snapeových rad a toho, co Snape dělal jemu, pomalu ji svlékl, dal si načas, aby polaskal a zlíbal každou část jejího těla, kterou odhalil. Měla dokonalá prsa – jemná a elegantní, přesně tak velká, aby je mohl nabrat do dlaní a stisknout. Snape by je nejspíš považoval za příliš malá, ale on miloval pocit toho jemného, vláčného masa ve svých rukou, a jak mu bradavky pod prsty ztvrdly. Kdyby mu Snape nepředvedl, jak citlivé mohou dvorce být, nejspíš by se soustředil jen na prsa, ale nyní věděl, jak si pohrávat s těmi tvrdými uzlinkami, aby ji přiměl sténat a tisknout své tělo proti němu.
Snažila se zopakovat jeho jednání na něm, ale nebyla v tom zdaleka tak dobrá, jako se stal Snape. Ale na tom nezáleželo, protože slyšet její steny a cítit, jak se její tělo rozkoší napíná a chvěje, bohatě stačilo, aby se mu penis naplnil krví. Bylo těžké držet se zpátky, a přestože si pamatoval, jak skvělé bylo, když to Snape bral pomalu a pohrával si s jeho bradavkami, dokud zoufale nechtěl víc, neměl zdrženlivost, aby to samé prováděl Ginny, takže se vrátil k jejímu pomalému vysvlékání z oblečení.
Když ji měl nahou až na kalhotky, konečně si šel pro cenu a třel jí přes tu tenkou, vlhkou látku.
„Je to příjemné?“ zeptal se jí.
Strojeně se usmála, rukou sjela dolů a přesunula tu jeho o palec níž. „Jemněji a pomaleji,“ naváděla.
Sakra. Byl takový panic. Měl Snapea požádat o knihy o heterosexuálním styku. Náhle mu došlo, co dalšího neví.
„Neznám kouzla,“ přiznal.
Ginny se zamračila. „Jaká kouzla?“
„Vždyť víš, lubrikační a…“ Potřebovaly vagíny čistící? Neměl ponětí. „A tak.“
Několikrát na něj zamrkala, než řekla: „Nepotřebuju lubrikaci. A pokud myslíš zabránění otěhotnění, na to používáme lektvary, ne kouzla. Mám to pokryté.“
„Och, super. Zapomněl jsem.“ Kurva. Kurva. Kurva. Kurva. Aby odvedl její pozornost, stáhl jí kalhotky a usadil se jí mezi stehna. Takovýhle by měl být orální sex. Lahodný bez hrozby, že se zadusí. Neměl ponětí, jak potěšit ženu, ale snažil se udělat s jejím klitorisem to, co Snape dělal jeho dírce. Soudě podle způsobu, jakým svírala prostěradlo a jak sténala jeho jméno, se jí to líbilo. A přestože chtěl vydržet, dokud nebude prosit o jeho penis, nemohl odolávat dlouho. Opatrně ji roztáhl prsty - jedním, dvěma, třemi – a ujistil se, že je připravená, než se přesunul do pozice.
V touze dopřát jí poprvé daleko lepší než to, které zažil on, se zeptal: „Jsi připravená?“
Usmála se na něj. „Ano.“
Opatrně, tak aby jí neublížil, srovnal svůj penis s jejím otvorem a pomalu vklouzl do jejího těla, do vřelého, vlhkého žáru. Och kurva, bylo to dokonalé! Představoval si, že proniknutí bude úžasný pocit, ale tohle bylo zatraceně parádní. Cítil to takhle i Snape? Pulzovalo jeho tělo kolem Snapeova penisu stejně, jako její pulzovalo kolem jeho mužství? Měl se dožadovat zkušenosti uvnitř Snapea! Omotala mu nohy kolem stehen a pomocí rukou na jeho bocích si ho plynule přitahovala do sebe. Přes tvář jí přelétl krátký výraz bolesti, ale byl pryč skoro hned poté, co se objevil.
„Bolí to?“ zeptal se.
Zasmála se. „Musela jsem o to jednou přijít. Nebolí to, ne vážně. Říká se, že poprvé je vždycky nejhorší, takže to může být už jen lepší.“
To byla pravda. Bylo mučením pohybovat se tak pomalu, ale byl rozhodnutý dopřát jí jenom potěšení. Vzpíral se na třesoucích se rukách, ze všech sil se soustředil, aby se neudělal, a pomalu pronikal do jejího těla. Jestliže Snape mohl mít sebeovládání a trpělivost pro něj, pak on jistě dokáže zvládnout to samé pro ni. Když se konečně do ní zabořil úplně, úlevně si vydechla a řekla: „Jsem v pohodě.“
Stáhl se a přirazil.
A vyvrcholil.
Kurva.
„Mmmm,“ zasténala. „Udělej to znovu.“
Do háje. Proč si netrénoval svůj penis stejně jako Snape? Nikdy nebude schopen jí dopřát ten dobrý, tvrdý sex, který si tak zamiloval, jestliže se nedokázal udržet vzrušený! Zahanbeně vytáhl svůj neposlušný úd a řekl: „Dej mi chvilku.“
Ginnyino čelo se zmateně svraštilo, než ji osvítilo uvědomění a navrhla: „Och! Pomůžu ti s tím.“ Navedla ho tak, aby si lehl na záda. Pak pohodila vlasy a sklonila se, aby ho nasála do úst.
Och kurva! To bylo zatraceně skvělé! Uvolnil se na posteli, roztáhl nohy a podsadil zadek, aby jí umožnil lepší přístup k varlatům. Místo aby pochopila jeho nápovědu, plynule dál pracovala nahoru a dolů po jeho rychle tvrdnoucím penisu. Několikrát se zakuckala, ale vždy se vrátila zpět pro další a brzy měla v puse nacpaný skoro celý jeho pyj a vytahovala z něj rozkoš tak intenzivní, že mohl stěží dýchat. Věděla přesně, jak mu kouřit úd a zanedlouho byl připravený na další pokus. Vylezla na něj, její těsná, horká vagína ho svírala jako nic předtím, když se nad ním pohupovala.
Ani ve svých nejdivočejších snech si nikdy nepředstavoval, že to bude tak dokonalé. Bylo to trochu až příliš skvělé a brzy se ze všech sil snažil, aby se znovu neudělal, všechnu svoji energii soustředil na to, aby pro ni zůstal tvrdý. Kdyby jen trénoval svůj penis, aby jí dopřál takovou soulož, jako Snape umožňoval jemu! Ačkoliv nevypadalo, že by jí to vadilo, a její steny mu ztěžovaly sebeovládání.
Naštěstí věděla, jak se o sebe postarat, a když vyvrcholila s výkřikem jeho jména a svíráním se kolem něj, vzdal to.
„Ginny,“ vydechl, chtěl, aby tato chvíle nikdy neskončila, chtěl, aby se od ní nikdy nevzdálil.
Zvedla se z něj a lehla si, hlavu si mu opřela o rameno.
„Miluju tě, Harry.“
Harry kolem ní obtočil ruce. „Taky tě miluju.“ Bylo tak snadné říct to jí. I tak snadné to slyšet. Snapeovi by to nikdy říct nemohl a ani si nedovedl představit, že by to kdy vyslovil Snape. Proč nemohl být Snape tak otevřený a upřímný jako Ginny? Proč muselo být mezi nimi vše plné přetvářky a popírání? Proč si jednoduše nemohli navzájem říct, co cítí, namísto předstírání, že se nenávidí? Proč museli neustále bojovat?
Harry z mysli odtlačil Snapea. Teď tu byl s Ginny. Konečně se stal mužem. Užíval si pocit být chráněný, ale miloval chránit. Bude bránit ji a Snapea zcela sám. Nikdo další nebude muset zemřít pro jeho ochranu.
Převalil se přes něj spánek, ale bojoval s tím, byl rozhodnutý zůstat vzhůru svoji poslední noc naživu. Ginny nad ním začala klimbat, a jakmile si byl jistý, že bude spát dál, vyklouzl od ní, sebral si svůj nezbytný majetek a odešel dokončit to, co se začalo už před dávnou dobou.