Harry chtěl utěšovat od Snapea :D A ty jejich rozhovory neprobíhají jako mezi vězněm a dozorcem, ale jako mezi partnery :) Harry není blbec i přes Snapeovo ujišťování o opaku. Ví moc dobře, že s nikým ze Smrtijedů by se neměl tak jako s ním a ten rozdíl mu vrtá hlavou. Jsem jen zvědavá, jak dlouho potrvá, než Harry tu záhadu rozluští :)
Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 8
Kapitola 8
Snape vkročil do chodby, zrovna když Harry rozjímal na tím, jak dlouho bude trvat, než se zlomí jako Longbottomovi. Jistě k tomu nakonec dojde. Skončí u Svatého Munga a každý bude říkat: „Brumbál byl ale blázen, že položil všechno na ramena Harryho Pottera.“
„Proč máte ve tváři takový výraz?“ zeptal se Snape, když vyčaroval jídlo na stůl, vytrhnul tím Harryho z jeho depresivního zamyšlení.
„Cítím se jak Syfilis,“ řekl a obrátil hlavu tak, aby viděl na Snapea, zatímco zůstal schoulený v nejzazším rohu postele s koleny pod bradou. Bylo mu špatně už jen z pomyšlení na to, že by se měl najíst.
Snapeovo obočí skoro vyskočilo z jeho obličeje. „Co prosím?“
„Ten chlap, co musel každý den tlačit kámen nahoru na kopec, jen aby se, jakmile byl nahoře, skutálel dolů,“ připomněl mu Harry.
„Sysifos.“
„Jo, ten,“ přikývl Harry zasmušile. „Musel to dělat neustále, přestože věděl, že to je bolestivé, ale neměl na výběr.“ Pustil si nohy. „Připadám si stejně, když musím jít na mučení. Vím, co přijde, ale nemůžu dělat nic, abych to zastavil.“ To přiznání způsobilo, že se cítil ještě hůř, tak svěsil hlavu. Slyšel Snapea odejít a to ho naštvalo, aniž by dokázal vysvětlit proč. Koneckonců očekával, že ho Snape utěší…
Snape se vrátil a prošel mřížemi. Něco Harrymu vrazil do rukou. Knihu. Na jejím hřbetu stálo Albert Camus: Sebrané spisy. Vypadala, že je podobně stará jako jeho mytologická kniha. Harrymu začínalo z knih být nanic.
„Nechci -“ začal Harry, ale Snape ho přerušil.
„Tady v té knize je esej o tom mýtu. Přečtěte si to.“ Odešel.
Harry si povzdechl, ale knihu otevřel. Taky neměl nic lepšího na práci.
Snape se vrátil krátce poté, co Harry dočetl. Harry odhodil knihu ke zdi a necítil se o nic lépe než předtím, akorát nyní vztek převládl nad depresí.
„Nechápu to!“ stěžoval si. „Používal tolik slov, kterým jsem nerozuměl a říkal, že by Sysifos měl být šťastný! Jak může být šťastný z toho, že ho mučí? Je šílený! Já nikdy nebudu šťastný z toho, že mi ubližují!“ Jak si Snape mohl myslet, že mu bude dobře, když ho mučí?
Snape vešel do cely a klidně ze země zvedl knihu. Jak mluvil, urovnával jí obal. „Špatně jste to pochopil -“
„Jo, jo,“ skočil mu do řeči naštvaně. „Jsem pitomý. Vím to. Teď mi řeknete, jak jsem hloupý, jak můj táta byl hloupý, má máma byla hloupá, moje celá rodina byla hloupá. A vy jste nesnášel -“
„Vaše matka nebyla hloupá.“ Snape mluvil tiše, skoro tak potichu, že ho Harry neslyšel.
„Cože?“ zamrkal.
Snape zíral na knihu ve svých rukách. „Vaše matka byla vysoce inteligentní a nadaná čarodějka. Byla to ona, kdo ve mně vypěstoval lásku ke klasikám. Nikdy jsem nebyl jejich vlivu vystavený doma nebo ve škole.“
Harry zíral na Snape, úplně ohromený. Snape nesnášel Harryho rodiče! Vždycky si stěžoval, jak moc Harry připomíná Jamese. A Lily nazýval ‚mudlovskou šmejdkou‘! Ve vzpomínce, kterou Harry viděl, mezi nimi nebyly žádné vřelé city. Harry měl podezření, že Snape lže, ale proč by o tom lhal, to Harry nevěděl.
Snape se posadil na židli na vzdálenější straně stolu. „Ve skutečnosti,“ pokračoval, „jsem došel k přesvědčení, že Bradavice zoufale potřebují předměty, které by se zaobíraly především klasickými díly a logikou. Kouzelníci jsou učeni jednat, ale ne myslet.“
„‘Většina kouzelníků nemá v hlavě ani za mák logiky,‘“ odcitoval Harry. Když viděl, že se Snapeovo obočí přesunulo do tázavého výrazu, vysvětlil: „To říkala Hermiona, když jsme se při pokusu o záchranu Kamene dostali k vaší logické hádance s lektvary. Říkala, že ti většina kouzelníků by nebyla schopná dostat se dál, protože tuhle věc vůbec neznají.“
„Slečna Grangerová měla pravdu,“ přikývl Snape. „Rétorika a jednání měly vždycky v kouzelnickém světě daleko větší význam než rozum. Ve srovnání s mudly, je v našem světě strašidelně malý zájem o kritické myšlení a vědecké výzkumy. Co je to magie? Jak funguje? Co zapříčiňuje, že se rodí lidí se schopností ji používat? Očividně je svázána s genetikou, ale nikdo neví víc než toto. Důvod, proč neexistují kouzelnické university, je ten, že jen velmi málo kouzelníků je ochotno o tom přemýšlet, a ještě méně je těch, kteří by se tyto otázky snažili vyřešit. Vytváření lektvarů a kouzel je poněkud snadné – sám jsem už v Bradavicích vytvořil několik kouzel i lektvarů, díky jednoduché znalosti základů magie a aplikaci logiky. Přesto jen velice malé množství kouzelníků někdy použilo něco více než to, co je učí ve škole, což není mnoho, a to se nezměnilo po stovky let.“
Snape pokračoval: „Bylo mi řečeno, že mudlové mění své vědecké knihy každých pět let, aby drželi krok s nejnovějšími objevy, a že některé knihy jsou už zastaralé v době, kdy jdou k tisku. Mudlovský svět je plný kreativity a touhy dotlačit současnou hranici poznání za její limity, zatímco náš svět lpí na tradicích. Ta kniha lektvarů, kterou jste používal minulý rok, je padesát let stará, přesto stále současná, neboť za posledních zhruba sto let nebyl v lektvarech učiněn žádný skutečný pokrok.“
Snape na stole roztáhl prsty. Harry byl tak fascinovaný jeho řečí, že ho nepřerušoval. „Myslím, že studentská populace je záměrně držena v nevědomosti o těchto záležitostech proto, aby mohli být ovládáni. Koneckonců ve znalosti je síla a s nevzdělanou populací se daleko lépe manipuluje. Ministerstvo a lidé ve vedení se bojí vzdělávat studenty v logice a nezávislém myšlení, protože se ukázalo, že kouzelníci vychováváni mudly, ti, kteří neztratili svoji žízeň za poznáním, se mohou stát nejmocnějšími našeho druhu.“
Harry nahlas přemýšlel: „To je důvod, proč byl Voldemort schopný převzít vládu?“
„Ano,“ potvrdil Snape, „a také důvod, proč nikdy nebude zničen použitím obvyklých metod.“ Postavil se. „Nyní máme něco na práci.“
Harry se postavil na nohy a dovolil Snapeovi, aby ho dovedl do laboratoře. Tentokrát mu Snape dal krásné purpurové květiny.
„Solanum wallacei neboli Katalinský lilek1,“ poučoval Snape, „se nachází pouze na ostrovech u kalifornského pobřeží. Jsou velmi vzácné a velmi drahé.“ Podal Harrymu pinzetu. „Budete vytrhávat okvětní lístky a umístíte je po jednom do každé lahvičky. Snažte se odstranit vždy celý plátek a zcela neporušený, ty roztrhnuté do lahviček nedávejte.“
Harry vnitřně reptal, ale udělal, jak mu bylo řečeno. Bylo to lepší než být zamčený v cele a nucený číst. Musel se sklonit blíž ke stolu, aby jasně viděl na to, co dělá. Byl tak zabraný do úkolu, snažil se dokonale vytáhnout každý okvětní lístek, že skoro přeslechl kroky za ním. Až když rozpoznal jen pár metrů za sebou klapot bot, otočil se a spatřil Luciuse. Harry se rychle vrátil k práci, tělo ho začalo bolet, když si vzpomněl, jak ho Smrtijed mučil. Voldemort tu nebyl, že ne?
„Co ten tady dělá?“ pohrdavě se ušklíbal Malfoy. „A ty jsi mu dal oblečení?“
Severus klidně dál míchal lektvar. „Rozhodl jsem se, že ho zaměstnám. Celý čas, co je tady, ho sleduju, a nikdy mu nedovolím dotýkat se ničeho důležitého.“
„O tomhle se Temný pán dozví, Severusi,“ řekl Malfoy Snapeovi zlověstným hlasem. Zněl trochu škodolibě, jako kdyby žalování na Snapea mu poskytovalo veliké potěšení.
Snape nepřestal míchat, k celé té aféře vypadal lhostejně. „Vyhrožuješ mi, Luciusi?“ zeptal se potichu. Harry ze zkušenosti věděl, že Snape byl daleko nebezpečnější, když mluvil tichým a hedvábným hlasem, jako teď.
„Ne, pouze informuji. Nicméně bych nebyl překvapený, kdyby milostivě přenechal chlapce vhodnějšímu pánovi.“ Malfoy prsem přejel Harrymu přes páteř. Harry vyskočil a přesunul se od něj co nejdál, co mohl. Pevné prsty chytily Harryho za krk a jemně stiskly. Harry ztuhl, srdce mu málem vyskočilo z hrudi. Se zvráceným, skoro laskavým hlasem Malfoy zavrněl: „Těším se, až se zase setkáme, chlapče.“ Prstem v rukavici pohladil Harryho po levé tváři. „Naplánoval jsem pro tebe něco speciálního.“
Harry se ho chystal napadnout, když Snape promluvil ledovým hlasem. „Pokud jsi skončil, Luciusi, musím tě požádat, abys odešel.“
Malfoyův hábit kolem něj zavířil, když vycházel z laboratoře. Harry se ujistil, že je pryč, a pak se vrhnul na květinu, jako by se pokoušel násilím ze své hlavy vypudit vzpomínky na Malfoye. Vztek v něm vzplanul, rychle vyplaval na povrch a přebil strach, který cítil ještě před chvílí. Malfoy se choval, jako kdyby Harry existoval jen proto, aby ho mohl využívat. Harry ho vyvede z omylu. Setře mu ten úšklebek přímo z tváře. Ačkoliv neměl tušení, jak to udělá, slíbil si, že se Malfoyovi pomstí.
Když Harry umístil do každé nádobky jeden okvětní plátek, Snape ho dovedl zpět do cely. Harry si měřil vzdálenost pomocí kroků a zapamatoval si počet, který jich ušel v každé místnosti, takže když se vrátil do cely, mohl odhadnout vzdálenost. Uteče z tohohle vězení, i kdyby to měl udělat úplně sám bez pomoci.
Snape mu poté, co prošel mřížemi, sundal pásku přes oči a odstranil řetězy. Chvíli na to odešel. Harry si všiml, že kniha od Camuse leží stále na stole, a zvedl ji. Znova si to přečetl, ale stále neporozuměl, co tím autor chtěl říct. Nedokázal si představit, proč by měl být Sisyfos šťastný. Když se Snape vrátil, aby Harrymu dal večeři, Harry mu položil otázku, která ho pálila po celý den.
„Tak co říkal?“ posadil se na posteli.
„Malfoy?“ zeptal se Snape zmateně.
„Camus.“ Harry mávnul směrem ke knize. „Přečetl jsem si to znova, ale stále tomu nerozumím.
„Aha,“ Snape přivolal jídlo a pak se posadil na druhou židli. „Camus velmi pevně věřil na možnost volby, stejně jako Victor Hugo. Pamatujete si z Chrámu, jak se Frollo cítil, že je uvězněný a bezmocný vůči osudu a nemůže dělat nic jiného než to, co mu bylo předurčeno?“
„Jo.“ Harry přišel blíž a posadil se na druhou židli, mezitím si prohlížel svoje jídlo. Byl to tlustý plátek dušeného kuřete s rýží.
„Mýlil se a jeho neschopnost chápat sám sebe coby aktivního účastníka na svém osudu vyústilo v tragický konec,“ vysvětlil Snape. „Camus věřil, že jednotlivci mají vždy možnost svobodného výběru.“
„Jak by Sisyfos mohl mít svobodný výběr? Byl odsouzený navěky tlačit ten kámen.“
„Přemýšlejte o tom jako o smrti, Pottere. My všichni musíme nakonec zemřít a díky tomu Camus věřil, že v zásadě je všechno, co děláme, zbytečné. Viděl Sisyfovu situaci jako metaforu života. Nemůžeme si vybrat, že se vyhneme smrti, ale můžeme si vybrat, jak žít naše životy. Sisyfos si vybral, že přijme svůj osud.“
Harry se zamračil. Nechápal, jak neustálé tlačení kamene na kopec může být obecně srovnáváno se životem. Jo, nyní se tak sice cítil, ale většina lidí nebyla uvězněná ve vězení a nečekali, až je budou mučit osoby, které jsou zodpovědné za smrt jejich přátel a nejbližších. Život před tímhle byl docela dobrý i s tím vším, čím si prošel.
„Většina osob by si myslela, že nejhorší doba pro Sisyfa je, když sestupuje z hory. Jak jste říkal, je si plně vědom toho, co ho čeká a že je bezmocný to zastavit, pokud nespáchá sebevraždu. Nemá naději a ani víru, že ho zachrání nějaká vyšší moc. Nemá iluze, jen vědomí toho, co přijde. Camus dokazuje, že tohle je přesně ten důvod, proč je Sisyfos šťastný. Když dokáže přijmout osud takový, jaký je, jen pak bude schopný se nad to povznést. A co víc, Camus věří, že my musíme akceptovat to, že je Sisyfos šťastný, aby ono štěstí bylo skutečné.“
Harry zamrkal. „Proč?“
„Camus věřil, že naděje a víra jsou metody vyhýbání se a tudíž iluzí. Pokud štěstí existuje jenom tehdy, když vybočíme z reality, pak je to forma popření a nikdo nemůže říct, že je skutečně šťastný. Jestliže Sisyfos dokáže být šťastný na základě své situace a ne na základě vyhýbání se jí – jestliže dokáže být šťastný s plným vědomím skutečnosti, že z jeho strasti a utrpení není úniku, pak opravdové štěstí je možné pro každého z nás.“
Harry nad tím přemítal. „Nesouhlasím s ním, ale myslím, že nyní už chápu, co chtěl říct.“
Snape se postavil. „Já se s Camusem neshoduji v mnoha bodech, ale musím přiznat, že tento způsob činí Sisyfův příběh méně depresivním.“ Odešel.
Harry dojedl a lehl si na postel. Přemýšlel o Sisyfovi a Camusovi. Naděje byla to, čeho se držel; naděje ho udržovala naživu a dovolovala mu bojovat. Nedokázal si představit, že by své nynější situaci čelil bez naděje na únik nebo bez víry ve své přátele. Kdyby nevěřil, že najde způsob, jak se z tohohle vězení dostat, pak by to vzdal už dávno. Jak člověk mohl žít bez naděje na lepší zítřek? Zvláště člověk jako Sisyfos, kterého dohnali k mučení, jež by pravděpodobně za nějaký čas zlomilo každého.
Snažil se Snape Harryho přimět, aby to vzdal? Byl by to velmi zákeřný způsob a Snape byl dostatečně prohnaný, aby se o takový trik pokoušel. Očividně se snažil Harryho ukolébat do falešného pocitu bezpečí. Harry mu ale na to neskočí. Odmítal vykašlat se na své přátele a přijmout svoji současnou situaci jako status quo. Pevně se bude držet své naděje na vysvobození a udělá všechno, co je v jeho silách, aby utekl a navrátil se k úkolu, který mu Brumbál svěřil. Brumbál by mu nedal úkol, který nešel dokončit.
S pocitem jistoty, že je schopný odolávat Snapeovým psychologickým hrám, si četl svoji knihu mytologie, dokud neusnul.
~
„Pottere!“ vyštěkl Snape. „Ihned se svlékněte!“
Harry se posadil a přemýšlel, co k sakru Snapeovi zase přeletělo přes frňák. Hádal, že je čas na mučení, ale nebylo třeba, aby se Snape choval jako absolutní blb.
Snape svázal Harryho ruce hned, jakmile se svlékl a pak s ním pochodoval k trůnnímu sálu. Harry za ním klopýtal napůl ve spánku. Jakmile se nohama dotkl chladného mramoru, co byl na podlaze trůnního sálu, probudil se mu mozek a on se podíval na stupínek, kde již byli Voldemort, Lucius a Avery. Harry klesl na kolena vprostřed místnosti dřív, než na něj Snape seslal kouzlo, aby si síla magie nenarazil nohy o zem. Snape mu zřídkakdy dával najíst ten večer, co měl být mučený, a vzhledem k tomu, jak málo se cítil odpočatý, měl podezření, že nespal moc dlouho, než ho vzbudili. Tato návštěva byla nejspíš pro Snapea stejně nečekaná jako pro něj.
„Severusi.“ Voldemortův hlas vyplnil místnost. „Lucius mi říkal, že s tím otrokem zacházíš jako s mazlíčkem a dovoluješ mu chodit do laboratoře.“
Snape před svým pánem padl na kolena. „Vzal jsem ho do své laboratoře, můj pane. Rozhodl jsem se, že toho otroka radši nechám pracovat, než abych ho nechal celý den spát.“
„Aniž bys mě požádal?“ zasyčel Voldemort. „Crucio!“ Snape v bolesti padl na podlahu.
Přestože si Harry myslel, že Snape si Cruciatus zasluhuje, když ho viděl zmítat se pod tou kletbou, vzpomněl si, jak jí trpěl on a začalo ho bolet tělo. Odvrátil se a nechal svůj zrak potulovat po tvářích ostatních Smrtijedů. Malfoy měl na svém bledém obličeji výraz triumfu, když sledoval, jak se Snape svíjí. Avery se upřeně díval přímo na Harryho s výrazem, který Harry nikdy předtím neviděl, ale nelíbil se mu. Harry si náhle uvědomil, že bude daleko víc v bezpečí se Snapem než s jakýmkoliv jiným Smrtijedem. Snapeova pozice jako jeho strážce byla oslabená a on by každým okamžikem mohl být předán jinému Smrtijedovi.
Rozhodl se stejným způsobem, jakým dělal všechny důležité věci: instinktivně. Vrhnul se na podlahu před Voldemorta a začal prosit: „Prosím! Nechtěl jsem, ale on mě donutil!“
Voldemort přestal Snapea mučit a hlavy všech Smrtijedů se otočily a zíraly na Harryho. Mohl cítit, jak se mu Snapeovy oči provrtávají do zad, ale dál hrál svoji roli. „Prosím, neubližujte mi,“ prosil co nejpokorněji. „Donutil mě tam jít a pomáhat mu připravovat jed na zabití mých přátel!“ Vždycky se předpokládalo, že Harry má největší nadání na famfrpál, ale ve skutečnosti ve lhaní na místě byl ještě lepší.
„Crucio!“ vrhnul Voldemort kletbu a Harry křičel a zmítal se na podlaze. Bylo silnější než Belatrixino, ale Voldemort ho po krátké chvíli ukončil. Harry se zaměřil na Malfoyovu poslední návštěvu a na strach, který tehdy cítil. Voldemort mluvil, ale Harry byl natolik ztracený v myšlenkách, které se snažil přerovnat, že neslyšel, co říká. Náhle se mu Voldemort vtlačil do hlavy a on se plně zaměřil na vzpomínku, jak byl ten den v laboratoři. Pevně zavřel ostatní vzpomínky na laboratoř a na rozhovor se Snapem a plně si zaplnil mysl strachem a vztekem, který v něm vyvolal Malfoy. Voldemort se stáhl a Harry, lapaje po dechu, spadl na podlahu.
„Nemáš se čeho obávat, Luciusi,“ ujistil Voldemort svého přisluhovače. „Dneska to bylo poprvé, co ten otrok navštívil laboratoř a rozhodně si tu návštěvu neužil.“
Harry nemohl uvěřit svým uším. Dokázal to! Úspěšně zablokoval Voldemorta! Chtěl vykřičet svůj úspěch, ale donutil se zachovat ustrašený výraz.
„Přesto,“ obrátil se Voldemort na Snapea, „měl bys vědět, že nemáš dělat takové změny, aniž by ses mě nejdříve zeptal.“
„Ano, můj pane.“ Snapeova hlava byla skoro až na podlaze. „Omlouvám se, můj pane.“
„Avery, odveď toho otroka. Crucio!“ namířil Voldemort hůlkou na Snapea. Avery Harryho popadl za řetěz a trhnutím ho táhl z místnosti, kde se za ním na podlaze svíjel Snape a odmítal vykřiknout, navzdory intenzivní dávce bolesti, kterou musel trpět.
Harry se nechal Averym odtáhnout z pokoje. Jeho první úspěch v Nitrobraně! Když došli k Harryho cele, Harry se pokusil projít skrze mříže, ale Avery vmáčknul řetězy do zdi nad Harryho hlavou a přišpendlil ho tak ke stěně. Pak se Smrtijed přitiskl tělem k Harryho levému boku a pravou rukou mu pomalu přejel po těle. Dotyk té ruky Harrymu nahnal husí kůži.
„Doufám, že tě dostanu příště, kluku,“ zasyčel mu do ucha a Harry se zachvěl, snažil se ho odstrčit. Avery ho uchopil za pravou bradavku a bolestivě s ní zakroutil. „Ošukám tě,“ pokračoval, zmáčknul ten malý hrbolek a Harry si skousl ret, aby nevykřikl nahlas. „Už jsi někdy předtím měl v sobě ptáka?“ Uvolnil Harryho bradavku a rukou se pomalu sunul dolů k jeho klínu. „Naučím tě, jak mi ho vysát přesně tak, jak to mám rád.“
Harry vykřikl: „Nesahej na mě!“ a divoce sebou zmítal. Avery se zasmál, ale hodil ho do cely. Harry se snažil dostat co nejdál od Averyho, vydrápal se do nejvzdálenějšího rohu postele. Popadl přikrývku a zakryl se jí.
Avery mu zamával a odešel a Harry se třásl vztekem a znechucením. Pokud se ho Avery znovu pokusí dotknout, ukousne mu penis! To znemožní Averymu, aby ho znásilnil, ne?
Harry zůstal vzhůru a čekal na Snapea, ale po několika hodinách konečně upadl do neklidného spánku. Nevěděl, koho najde jako svého věznitele, až se vzbudí.
~
Snape Harryho vzbudil, když vkročil do chodby.
„Dobré ráno,“ usmál se Harry a posadil se, byl na sebe docela hrdý za to, co se mu včera v noci podařilo udělat. Snape očividně nebyl.
„Vy nebetyčný hlupáku,“ zasyčel Snape, když se vřítil dovnitř a za ruku vytáhl Harryho z postele.
Harry překvapeně zamrkal a Snape se zeptal: „Máte vůbec mozek v té vaší natvrdlé lebce, nemožné děcko? Ze všech kouzelníků, kteří jednají bez přemýšlení, vy musíte být ten nejhorší!“
„O co sakra jde?“ vykřikl Harry, jeho dobrá nálada se vypařila a on se od Snapea odtáhl. „Mučil by vás ještě víc, kdybych nezasáhl!“
„Jste mizerný v Nitrobraně!“ řval Snape.
„Včera večer jsem nebyl!“
Snape ho znova popadl a tvrdě jím zatřásl. „Jenom protože jste měl štěstí, pitomče! Kdyby použil Nitrobranu ve chvíli, kdy vás mučil, okamžitě by se to dozvěděl!“
„Zabránil jsem mu, aby se dozvěděl pravdu!“
„Pokuste se mi zabránit vidět včerejší večer!“
Snape zatlačil svojí myslí a Harryho myšlenky byly příliš rozptýlené, než aby ho dokázal zablokovat. Nebyl na to připravený. Konečně se zvládl zaměřit na Belatrixino mučení místo na včerejší večer, ale Snape přesto část událostí zahlédl. Harry nevěděl kolik, jeho mysl byla úplně nepřipravená.
„Do háje,“ heknul Harry, když popadl dech. Skončil na zemi na všech čtyřech. Kruci, nedokázal to při zátěži. Nedokázal to, když neměl čas se připravit.
„To jsem si myslel. Vy imbecilní -“
„Pak mě učte!“ prosil Harry. „Můžu se to naučit!“
Snape od něj odstoupil a poklepal hůlkou na stůl. „O tom pochybuji, Pottere.“ Z hlasu mu odkapávalo opovržení. „I kdybyste trénoval zaštítění mysli úplně pokaždé, když ucítíte bolest nebo když jste v emocionálně napjaté situaci, stejně byste se to nenaučil.“ Rázně zamířil ven z cely.
Harry se za ním vztekle rozběhl, ale Snape už stihl projít mříží a Harry proti němu nemohl nic dělat. „Já vám ukážu, parchante!“
Harry se dovlekl k židli. Jedl, aniž by přemýšlel o tom, co jí. Naučí se Nitrobranu tak dobře, že bude schopný Voldemortovi zabránit úplně v přístupu do jeho hlavy. Snape nechtěl, aby se Harry naučil Nitrobranu, což byl taky důvod, proč jejich lekce v Harryho pátém ročníku záměrně sabotoval. A nyní se snažil Harrymu zabránit se jí naučit, přestože ji Harry zoufale potřeboval, zvlášť když proti němu teď Voldemort může uplatňovat Nitrobranu v plné síle.
Harry dojedl, ale cítil se neklidně, takže cvičil, až se už nemohl hnout. Ležel na podlaze své cely a myslel na přátele. Kdyby Hermiona byla Snapeovým vězněm, tak by přečetla celou jeho knihovnu. Pravděpodobně by požádala o pergamen a brk, aby si dělala poznámky.
Harry se posadil. Poslední dobou se pořádně nezamyslel nad detaily své situace. Proč ho uvěznili, místo aby ho zabili? Proč mu ubližovali, jenom když tady byl Voldemort? Proč už ho nebolela jizva? Bylo to proto, že Voldemort používal Nitrobranu? Harry byl jeho vězeň a nemohl mu v ničem zabránit, tak proč by cítil potřebu sahat po Nitrobraně? Proč byl k němu Snape milejší než ostatní? Převracel si v hlavě tyto otázky, když se Smrtijed ukázal.
„Potřebujete koupel.“
„Jo.“ Harry se postavil. „Proč mě Voldemort nezabil?“
„Pokud jste chytrý, přijdete na to sám,“ odpověděl mu Snape obvyklým otravným způsobem.
„Jsem hloupý, okej,“ řekl Harry podrážděně, když šel chodbou. „Tak mi to řekněte.“
Snape na něj zamlaskal a kouzlem pustil vodu. „Máte všechny dostupné důkazy, abyste na to přišel sám.“
Harry vlezl do vany. „Má to co dělat s tím, proč mě mučí, jenom když je v blízkosti?“
„Snad.“
Harry se začal umývat a přitom o tom přemýšlel. „Pojí se to s tou věštbou?“
„Nehrajeme otázky a odpovědi, Pottere.“
Harry si myslel, že to znamená, že je blízko. Čas změnit cíl. „Proč jste se připojil ke Smrtijedům?“
„Čas na otázky vypršel, Pottere.“
„Jen mi připadá divný, že by se někdo chtěl připojit ke skupině lidí, která se nazývá tak, že už podle jména je jasné, že nikdy ani nepředstírali, že nejsou zlí.“
„Původně jsme se jmenovali Valpuržini rytíři2.“
„Co tohle znamená?“
„Zpátky do cely,“ přikázal Snape. Harry vylezl z vany a osušil se. Oblékl si kalhoty a vrátil se do svého vězení. Snape šel za ním a vyčaroval mu na stůl jídlo.
„Přesto je Voldemort vytvořil, že? Nepřevzal skupinu, která už tady byla, nebo jo?“
„Nenuťte mě vás znovu zamknout v přístěnku,“ varoval ho Snape, než odešel.
Harry jedl kousky vepřového s jablečnou omáčkou, a zároveň si četl o Hermafroditovi3. V hlavě se mu objevila představa, jak se koupe v přírodním prameni, zatímco se agresivní dívka pokouší donutit ho k sexu. To mu připomnělo sen, který se mu zdál o Ginny. V době, kdy dojídal, měl už v kalhotách pořádný stan, a jakmile snědl poslední sousto, zamířil k posteli.
Rozvázal si provázek a vysoukal se z kalhot. Odhodil je na stranu a podíval se na svůj penis, který hrdě mířil vzhůru, směrem k jeho tváři. Prsty pravé ruky odhalil hlavičku, odtáhl předkožku a odkryl hladkou, růžovou kůži. Omotal pravou ruku okolo své pulzující délky a poškádlil citlivý žalud. Představoval si, že je tady Ginny a dotýká se ho. Zatlačila by ho na postel a stočila by svoje prsty kolem jeho údu. Při představě toho, že je tak smělá, vždycky bolestivě ztvrdnul a netrvalo dlouho, než jeho prsty pokrylo dostatečné množství preejakulátu, aby mohl svoje kopí uchopit levou rukou a pomalu si přirážet do sevřené ruky.
Zřídkakdy masturboval levou rukou a pokaždé, když tak dělal, měl téměř pocit, jako kdyby jeho penis držela cizí ruka. „Ano… ano…..“ pohyboval rukou rychleji a pak ucítil známý svíravý pocit ve svém klíně. Ginny by pevněji sevřela své prsty okolo jeho penisu, přesně takhle, a věděla by, jak takhle trhnout zápěstím a naklonila by se blíž a řekla by: „Dám ti to, co chceš.“ A on by vyvrcholil, přesně jako teď. Jeho sperma stříkalo a on křičel rozkoší, lepivé cákance dopadaly na jeho hrudník a břicho.
Harry pustil stále ještě pulzující penis, spadl nazad na postel a s rozkoší lapal po dechu. Ležel tak, než se mu přestaly třást nohy a než znovu chytil dech. Vstal, aby si přinesl nějaký toaletní papír a očistil se. Když ho unášel spánek, snažil se nemyslet na to, jak na konci zněla Ginny trochu jako Snape.
---
PP: 1 – Solanum wallacei český název nemá (takže název vymyšlený). Je to lilkovitá rostlina pojmenovaná po Williamu Allenovi Wallecei, v angličtině se jí také říká Catalina nightshades nebo Wild tomato, díky tomu, že roste na ostrově Catalina u Kalifornie a údajně prý připomíná rostlinu rajčete. A jelikož většina solanum se v češtině jmenuje lilek a nějak dál (kromě rajčete), tak jsem si ji dovolila nazvat takto, abych vám ji nějak přiblížila. Obrázek.
2 – ehm, miluju vysvětlivky. Takže Valpuržini rytíři, anglicky The Knights of Walpurgis. Toto je jméno, kterým J.K. Rowlingová původně chtěla nazvat Smrtijedy. (V angličtině se to ve ff vyskytuje docela často a já to dodneška nevěděla.) Pochází to z Walpurgis Night, což je česky Pálení čarodějnic/Valpuržina noc. Valpurga byla anglická světice z 8. Století, údajně ochraňovala proti zlým kouzlům a byla snad 1. května upálena coby čarodějka.
3 – pravděpodobně známé, Hermafroditus byl syn Herma a Afrodity a poté, co odmítl lásku jedné nymfy, ho bohové přiměli s ní splynout v jednu bytost - tvora napůl muž a napůl žena.
<Kapitola 7> <Kapitola 9>
Diskuze
Re: ***
Adelaine | 05.12.2012
Otázka je, jestli i kdyby mu to Snape řekl, by mu věřil, protože ví, jak dobře Snape umí lhát a věřil by, že to na něj jenom hraje. Složitá to situace. A přestože podvědomě chtěl od něj utěšit, tak rozumově má za to, že na něj Snape něco šije a jen čeká, až se Snape vrátí ke svému nenávistnému já...
Děkuji moc za komentář
...
Profesor | 03.12.2012
Zajímavá kapitola. Je toho v ní hodně k přemýšlení. Jsem opravdu zvědavá na další vývoj.
Re: ...
Adelaine | 05.12.2012
No, můžu slíbit, že bude zajímavý. Tahle povídka má přes 360 tisíc slov, takže máme před sebou dlouhou cestu.
Děkuji za komentář.
-
belldandy | 03.12.2012
Tohle byla panečku důležitá kapitola. To ani všechno najednou nezpracuju.- :) - Pro děj je asi nejdůležitější, že Harry přeci jen nitrobranu, když vážně dojde na na věc, zvládá. To je taky docela kanonické, že Harry vyniká v improvizaci, i když obvykle zvláštním nadáním neoplývá. Kdyby to tak nebylo, jak by se dalo vysvětlit, že se mu proti Voldemortovi tak daří? :) Což je mimojiné vlastnost, kterou Severus neumí docenit a asi proto mu tak málo věří. Proti němu ji Harry většinou moc nezvládá uplatnit. - A pak taky ta záležitost s Camuho Sisyfem není bez důležitosti, protože, jak jsem si konečně dohledala, zazní ono: "To jsou naše getsemanské noci." Viz. pro zájemce zde: https://ld.johanesville.net/camus-03-mytus-o-sisyfovi. Chvíli jsem přemýšlela o tom, jestli by Harry byl nakloněn teoretické rozpravy případě, že má strach, já obvykle na racionální rozpravy v době citového rozrušení nereaguji dobře, jenže mě napadlo .. že kromě toho, že Severus říkal vážně něco zajímavého (to že kouzelníci jsou málo progresivní společenství) , možná ho zaujalo i to, že je je ochotný Severus takové řeči s ním vést. Jsme na hraně autorského záměru, ale to co říká přeci není úplně ortodoxní v rámci toho, co si má myslet Smrtijed. :) A stejně tak ta jejich pozdější debata. To jak Harry říká, že nechápe, že se někdo může přidat k spolku, který si dá tak "zle" působící název. To mě už taky kolikrát napadlo. Ona to byla přeci jen pohádka, z jasně rozděleným zlem a dobrem. Valpružini rytíři - to není špatné. :) Je potěšující, že Harry konečně začíná přemýšlet - ty důležité otázky- jak jsem se tu ocitl a proč tu jsem - skoro existencionální, což? A trvalo mu to jen osm kapitol. Úspěch! Jak dlouho, že tam je v reálném čase? :) PS: Nevím jestli je slovo klasika je dobré užívat v množném čísle. Já bych asi mluvila o klasické literatuře nebo prostě o klasice - než klasikách. No ale jistá si zrovna nejsem. :)
Re: -
Adelaine | 03.12.2012
Tady je hodně důležitých věcí, i to, že Avery Harryho už podruhé sexuálně obtěžoval a Harry to nikomu (Snapeovi) neřekl. Taky proč by říkal, že? Já obecně myslím, že Snape nemá rád impulsivní chování a o Harrym obecně moc vysoké mínění nemá. Protože Harry dřív jedná, než myslí. Je fakt, že mu to často vychází, ale je to o štěstí.
Co mi ale přijde i zajímavé, je to, že Harry čeká, že ho Snape utěší, a ví o tom. Taky si říkám, že vzhledem k tomu, jak moc Harry Severuse nenávidí, je s podivem, nakolik klidně s ním jedná, ale autorka to vysvětlovala tím, že se Harry vědomě pokouší uklidňovat se.
Vidíš, getsemanské noci mě jako název taky napadlo, ale nelíbilo se mi to tolik. Kdybych si, já blb, předtím přečetla Camuse, nazvala bych to podle toho.
Valpuržiny rytíře přiznala v nějakém rozhovoru, ale popravdě netuším, proč se nakonec jmenují Smrtijedi, ani to, jestli je tak nazvali odpůrci, nebo oni sami..
Nevím, kolik je to v reálném čase, ale dle Harryho odhadu necelý měsíc. Taky byl ale dlouho zdrogovanej lektvarama.
P.S.: Dík, já taky nevím, slíbila bych ti, že se na to kouknu, ale jak se znám, tak na to zapomenu, nebo se na to rovnou vykašlu.
Díky za komentář
Re: Re: -
belldandy | 04.12.2012
No jo, ten Avery mě taky zaujal. Mizera. :) No nic, já taky netuším, jak je to s Valpružinými rytíři, ale tahle verze se mi prostě zamlouvá. Adelaine já obdivuju, jak se držíš při tom překládání rozvrhu. :)
Re: Re: Re: -
Adelaine | 05.12.2012
Děkuji za pochvalu, ale asi tě zklamu. Tohle je jediný, u čeho se dokážu jakž takž držet rozvrhu.:) Ale pst, mám trochu napřekládáno dopředu a jen to, že jsem si to takhle rozvrhla mě nutí to zkontrolovat a dát to do jakž takž čitelný formy. To je ten bič, kterej člověk potřebuje, aby se k něčemu dokopal. Třebas mám přeloženo cca 60 stránek z Čajový ságy a že bych ti to poslala? Ne, nedokážu se dokopat to zkontrolovat.
No, každopádně doteď jsem to tak nějak stíhala se školou (to je ten sex místo spánku;)), ale to úspěšně skončilo a šprtám se na zkoušky, takže už teď do cca konce února překládat nebudu. Takže mám ještě tři kapitoly v hrubých obrysech, ale pak už nic...
Re: Re: Re: -
Adelaine | 06.12.2012
P.S.: Dneska jsem zběžně koukala a autorka už na live journalu uveřejnila pět kapitol z epilogu - the release of sysiphus. Začíná mě štvát, že nemám čas a když mám čas, tak nemám chuť číst a zvlášť ne něco, u čeho se musí myslet... Ani Invictus jsem zatím nedočetla. Ale možná tě to bude zajímat.
Re: Re: Re: Re: Re: -
belldandy | 06.12.2012
Epilog jsem samozřejmě nenašla (zatím...) , natož aby se mi zobrazaly kapitoly. Nicméně - chápu to správně, že Invictus už je dopsaný? Já teď nemám absolutně čas. Prostě ne. :( Ale určitě se na to pozděj vrhnu. nejspíš dřív než to stihneš přeložit ty. :)
.
Symphony | 02.12.2012
a snazil se nemyslet a to, ze na konci znela ginny trochu jako snape :D:D:D
no to se nam to pekne vyviji :D
vysvetlivky me taky obohatily, diky za kapitolku :)
Re: .
Adelaine | 03.12.2012
To jsem ráda, já si občas říkám, jestli těch vysvětlivek tam nedávám až moc. Zatím tam dávám to, co nevím, nebo to, co mi připadá zajímavé či důležité. Jj, sny jsou dokonalý a budou ještě lepší. Díky za komentář.
:-)
bacil | 02.12.2012
Uf, tak to jak Harry bránil Severuse. No to jsem opravdu nečekala :-) Krásná kapča a budu se těšit na pokračování :-D
Re: :-)
Adelaine | 03.12.2012
No, uvědomil si, že z onoho výběru - Malfoy, Snape, Avery je Snape coby věznitel nejsnesitelnější. A přece jen i zkušenost s Macnairem byla dost strašná. Děkuji za komentář.