Pouto krve - Část XII

20.12.2012 18:00

Děkuji moc Saskyi, bacil, Lanevře, keishatku, Bobo, Sitaře, bibi a Symphony za komentáře k minulé části. A děkuji Hoshi za beta read. Už nám chybí jen epilog a ten přibude snad v neděli večer.

@@@

Část XII

Na závěrečné hostině Brumbál opět Harrymu i Snapeovi veřejně poděkoval a znovu prošel všechny události. Také k velkému ohromení všech přítomných oznámil, že profesor Snape se po šestnácti letech do Bradavic na podzim už nevrátí.

Když Brumbál domluvil, Snape se postavil, poklonil se mu, pak přelétl zrakem po všech lidech shromážděných ve Velké síni. Zachytil Harryho pohled a přikývl.

Harrymu začalo rychleji bít srdce. Snape sešel z vyvýšeného pódia, na kterém stál Čestný stůl a odcházel ze síně.

„Severusi,“ zvolal Harry, než Snape došel ke dveřím. Znělo mu divně říct to jméno nahlas. Nikdy předtím si nad tím nedovolil uvažovat.

Snape se zastavil a pomalu se otočil, jeho hábit se dokonale vzedmul. Celá síň zadržela dech, pravděpodobně je zajímalo, jestli Harryho Snape za jeho drzost uřkne. Harry se ušklíbl a postavil. Nevšímal si zalapání všech přítomných a pomalu se vzdaloval od Nebelvírského stolu směrem ke Snapeovi.

„Ty jsi vždycky měl talent na velká gesta, že?“ řekl Snape a zároveň se postavil vedle něj. Oči se mu leskly.

„Chci, aby zde nedošlo k žádnému nedorozumění. Od tohoto okamžiku jsi můj.“ Harry k němu vzhlédl.

„Ale, ale, nejsi ty trochu majetnický spratek?“ Bože, jak miloval ten úšklebek na Snapeově tváři, když to říkal.

„Myslím, že jsem.“ Harry si také všiml, že Snape jeho výrok nepopřel a věděl, že kdyby popřel, lhal by. „Můžem?“

„Ano, můžeme,“ Snape se nepatrně uklonil, naznačoval tím, aby Harry vyšel ze síně před ním. Za sebou slyšeli ohromené ticho, které pak vybuchlo do hlasitého žvanění.

„Kam půjdeme?“ zeptal se Harry, když je Snape nevedl ke sklepení, ale k hlavnímu vchodu.

„Na Snape Manor.“

„Proč?“

„Protože potřebujeme soukromí.“ Snape se k němu otočil a pak ho chytil za ruku a popohnal ho.

„Dobrý nápad.“

Když se dostali k bradavickým branám, Snape se k němu otočil tváří. „V pořádku?“

„Musíš se ptát?“ odfrknul si Harry a pevně se chytil Snapeovy ruky. „Teď.“

***

Opět se ocitli před dveřmi na Snape Manor. Harry se natáhl ke dveřím a ty se pod jeho dotykem s kliknutím otevřely. Jak vešel dovnitř, ohromilo ho, že našel mramorovou podlahu blyštivě vyleštěnou; dřevěné obložení se lesklo a vonělo včelím voskem.

„Páni,“ otočil se k ušklíbajícímu se Snapeovi. „Tys to místo uklidil.“

„Přišlo mi to jako dobrý nápad vzhledem k tomu, že tu budeme žít.“ Snape se rozhlédl kolem sebe a Harry věděl, že se mu líbí, jak ten dům byl uklizený.

„Vážně tu budeme bydlet?“ To byla pro Harryho novinka. Když to zmiňoval v létě, měl pocit, že se Snapeovi ta myšlenka moc nezamlouvá. „Pokud je zbytek baráku uklizený stejně, pak to vůbec není špatný nápad.“

„To by tedy měl být,“ odpověděl Snape a posunul se dále do místnosti. „Máš nějaké námitky proti životu tady?“

„Ne, ne. Žít tady bude fajn.“ Harry se rozhlédl a pak se přesunul k točitému schodišti. „V tuto chvíli je mi úplně jedno, kde bydlíme. Zajímá mě jen, kde strávíme několik následujících hodin.“

„Pro jednou s tebou souhlasím.“ Snape k němu přikročil výhružně, ale neskutečně sexy způsobem.

Harry o krok ustoupil, vylezl na druhý schod schodiště. „Ve skutečnosti si potřebujeme tak nějak promluvit.“

„O?“ Snape pozvedl obočí.

Harry se zhluboka nadechl a obrnil se. „O tom, co upřednostňuješ. Co máš rád. Jak to máš rád.“

Dvě nepravděpodobné skvrny barvy potemněly Snapeovy na lících, ale jeho zrak ani nezakolísal. „A co vy, pane Pottere?“

„Já svoje zatím ještě neznám,“ ušklíbl se Harry. „Tak přemýšlím, že všechno jednou musím zkusit.“ Zamyslel se nad některými věcmi, o kterých četl, a nahrnulo se mu teplo do tváře. „No, ne všechno, je tam pár věcí, které chci úplně přeskočit.“

„A jaké věci by to byly?“ Snape se postavil na spodní schod.

„Některé z těch víc… mimo tenhle typ věcí. Věci, které mají co dočinění s bolestí nebo…“ Harry to takhle nechal, cítil, jak mu tvář opět hoří navzdory zoufalému přání neznít mlaději a nezkušeněji, než byl.

Na Snapeově tváři se objevil vědoucí pohled a přikývl. „Mohli bychom jít nahoru a začít s těmi věcmi, které chceš vyzkoušet?“

„Bože ano.“ Harry ustoupil ještě o další schod, srdce mu začalo bít v předzvěsti následujícího. Harry skrze pouto a z pohledu na mužovu tvář věděl, že Snape je stejně tak dychtivý jako on.

Když Snape udělal další krok nahoru, stáli velmi blízko. Harry se trochu sklonil a políbil ho. Byl to jedinečný pocit. Ačkoliv během posledního roku vyrost, stále byl o pár palců menší než Snape.

„Pěkné,“ zamumlal do Snapeových rtů.

„Velmi.“ Snape se odtáhl. „Pokud to nechceš zkoušet na schodech, myslím, že bychom měli vyjít zbytek cesty nahoru.“

„Určitě někdy budu chtít,“ Harry se zasmál při pohledu na Snapeův obličej. „Ale ne napoprvé. Chci to dělat v posteli.“

„Souhlasím.“

Všechny pokoje na druhém poschodí zůstaly otevřené. Pokoj, ve kterém přes léto přebýval, byl uklizený a vyleštěný. „Tvoje komnaty?“

Snape přikývl, ale nic dalšího už neřekl. Vešli do komnat, ponuré drapérie a lůžkoviny byly nahrazeny světle zelenými. Masivní nábytek byl pryč. Na jeho místě stál světlejší a také veselejší. Harry si nikdy se Snapem nespojoval světlé barvy a jednou, až se bude víc zajímat o okolí, se ho na to musí zeptat.

Harry obrátil pohled na Snapea a zachvěl se, byl napůl vyděšený k smrti a ani moc nevěděl proč. Možná proto, že po tomhle toužil už dost dlouho. Ačkoliv se to zdálo nepředstavitelné, Harry věděl, že i Snape je nervózní.

„Nedělejte si starosti, pane Pottere,“ řekl Snape a položil mu dlaň na tvář. „Bude to dobré.“

Než se Harry mohl do dotyku opřít, Snape ruku odtáhl. „Musíš mi teď říkat Harry.“

„Jak je libo, Harry.“ Snape nasadil nevyzpytatelný pohled, ale pod ním se skrývalo pobavené pohoršení. „Dal bych ti stejné právo, ale ty sis ho už vzal.“

„Hádám, že ano.“ Harry vypnul ramena a podíval se Snapovi do očí. „Slíbil jsi mi, že uděláš cokoliv budu chtít.“

„To také udělám.“ Snape se opřel o zeď a skoro se hrbil. Jeho tón byl benevolentní, ale postoj ochablý. „Co je vaším přáním, Harry Pottere?“

Zvuk, jak Snape řekl jeho jméno přesně v onom tónu, Harryho skoro vyřídil, ale nakonec se zhluboka nadechl a vydechl. „Mé přání je tvoje odevzdání se.“

Páni. Vypadalo to, že nakonec se mu přece jen podařilo Snapea překvapit. „A jak by sis to představoval?“

„Chci, aby ses mi odevzdal, abys mě nechal tě potěšit, aby ses mi poddal.“ Harry se znovu nadechl a natáhl se pro svoji odvahu. „Chci tebe. Pomalu. Tvrdě. Zběsile.“

Přesně předtím, než Snape sklonil hlavu a jeho vlasy mu spadaly do tváře, v jeho očích něco problesklo. Pomalu, och, tak velmi pomalu, si poklekl před Harryho na kolena. „Nechť se stane, jak si přejete.“

V celém svém životě Harry nikdy, ale vůbec nikdy neviděl nic tak sexy, tak vzrušujícího, tak neskutečně úžasného, jako to, co Snape právě udělal. Ani ve svých nejdivočejších, nejneskutečnějších snech, by si ani nepředstavoval, že by tohoto byl Snape schopný. Nikdo by tomu nikdy neuvěřil. Ne že by měl Harry v úmyslu to vůbec kdy zmiňovat. Ne, tohle byla vzpomínka, kterou si navěky bude vychutnávat.

Jestliže brzy nepopadne dech, bude hyperventilovat. „Chci, aby ses postavil. Chci odevzdání se, ne podrobení se.“

„A znáš rozdíl mezi nimi?“ Do Snapeova hlasu se opět navrátila samolibost, ale tentokrát byla zmírněna o… ne přímo pokoru.

„Teoreticky.“ Harry se zakřenil nad tou myšlenkou. „Možná později i prakticky. Pokud máš něco v plánu.“

„Později, to si buď jistý,“ řekl Snape potichu a Harry ani nepotřeboval pouto, aby věděl, co tím myslel. Přelil se přes něj další nával vzrušení a Harry se zhluboka nadechl, aby našel klid.

Když se Harry natáhl ke knoflíkům na Snapeově dlouhém hábitu, stál pod jeho rukama nehybně. Když ho Harry vysvlékal, sám si skopnul boty a sundal ponožky. Pak se znovu postavil a nehybně vyčkával.

Harry mu svlékl zbytek oblečení a ustoupil, aby se na Snapea podíval. Tehdy té noci zachytil záblesk Snapeova těla. V první chvíli se zajímal jen o Snapeův prospěch a zbytek se udál tak strašně rychle.

Dnešek byl zasvěcený neukvapenosti. Dnešek byl zasvěcený obdivování a velmi brzy i dotýkání. Snape byl štíhlý, s ostrými rysy, bledý a překvapivě dobře osvalený. Hruď měl téměř holou, kromě malé linie černých chlupů, která se táhla od pupíku dolů a rozšiřovala se v jeho klíně.

Snape stál potichu, nevypadal ani zahanbeně, ani že by se za své tělo styděl. Cítil, že se Snape ve své vlastní kůži cítí dobře. Harry si byl jistý, že on by nikdy nebyl schopný jen tak stát a nechat někoho, aby se na něj takhle díval.

V jeho tváři nebylo nic krásného ani atraktivního a jeho tělo mělo svůj díl jizev, ale Harry ho přesto shledal naprosto neodolatelným. A mimoto taky toužil po Snapeovi takovým hladem, který sotva dokázal krotit.

Hravě Snapea shodil na postel a vylezl za ním. Stále ve své školní uniformě se nad něj naklonil a prsty mu vklouzl do vlasů, které byly nepatrně méně zplihlé než obvykle, přidržel mu hlavu a políbil ho. Vklouzl jazykem Snapeovi do úst, ochutnával ho, chvíli sál jeho spodní ret, pak se vrátil k průzkumu dutiny.

Nějakou dobu mu Snape přenechal vedení, nechal ho, ať určuje poklidné tempo, ať se ho dotýká, a o nic ho nežádal.

„Harry,“ zalapal Snape po dechu, když se stáhl z polibku. „Chci se dotýkat tvé kůže.“

Něco na tom, že on byl plně oblečený, zatímco Snape pod ním byl nahý, bylo strašně vzrušující, ale předpokládal, že by v tomhle ohledu měl být spravedlivý. Posunul se tak, že klečel na kolenou, a přetáhl si hábit přes hlavu a než ho odhodil na podlahu, vybral z jeho kapsy lahvičku s olejíčkem. Položil nádobu na noční stolek a podíval se na Snapea, zajímalo ho, jestli navzdory všemu nebude protestovat.

„V nočním stolku mám něco lepšího. Vrchní zásuvka.“ Snapeův pohled byl smyslný a dychtivý. 

To vyslalo záchvěvy do Harryho nervových zakončení a podél páteře. Naklonil se a otevřel šuplík, vytáhl sklenici a pozvedl ji, aby si ji prohlédl. „Tohle?“

„Ano. Mělo by to být lepší než cokoliv, co jsi koupil. A teď zbytek oblečení, buď tak laskav.“ Ve Snapeově hlase byl jednoznačný příkaz.

Položil lahvičku na stůl. Sklonil se, políbil ho a spiklenecky se ho zeptal: „Kdo tu velí?“

Snape chytil Harryho ruce do svých, přitáhl si je k ústům a lehce je kousnul. „Měj na paměti, že je to jen pro dnešek.“

„Pokud je to jen pro dnešek, pak bych si to měl radši užít.“

„Sundej zbytek oblečení, ty nemožný spratku.“

„Ano, pane.“ Horlivě se zbavoval oblečení. Harry se smál, když nad tím Snape protočil očima.

Harry odkopl kalhoty a pak si zase kleknul na kolena. Snape se posadil a opřel se o čelo postele.

„Jsi tak…“ Zdálo se, že Snape zcela necharakteristicky ztratil slova. Jeho dlouhé prsty se natáhly a přejely Harrymu po hrudi. Díky poutu věděl, že Snape ho považuje za krásného a pro jednou se rozhodl proti tomu úsudku nic nenamítat. Nezáleželo, zda tomu Harry věřil nebo ne, Snape tomu věřil.

Do úsměvu vložil svoje potěšení. Vklouzl Snapeovi oběma rukama do vlasů, přidržel si ho a tvrdě ho políbil, lehce se stáhl a vsál jeho spodní ret. Odtáhnul se a naznačil Snapeovi, že by se měl znovu položit. Snapeovy oči, ve kterých byl tichý souhlas, byly bezedné a Harryho napadlo, že by do nich mohl spadnout a už by nikdy nenašel cestu ven.

„Přestože si myslím, že dlouhé pohledy obsahují romantickou vášeň, nemohl bys věci trochu uspíšit?“ Snapeův hlas byl tichý a intenzivní, ale oči měl pobavené.

„Och, nevím. Já mám docela rád všechny ty romantické věci.“

„Vím.“ Snape si nad tím přehnaně povzdechl. „Typický Nebelvír.“

„To bych si vyprosil.“ Harry ho umlčel dalším polibkem. Tenhle trval dlouho a on ochutnal všechny chutě a odstíny Snapeových úst. Harry poslouchal, jak se Snapeův dech změnil, a při každém vydechnutí rozkoše Harry ucítil ostrý záchvěv vzrušení. Takhle to mělo vypadat.

Neochotně se přesunul od Snapeových úst, oždiboval jednu stranu jeho dlouhého krku a dostal se až k rameni. Snape tiše sténal. Harry pokračoval dál, políbil ho na ramenní kloub a pak tam, kde se jeho ruka ohýbala v lokti.

Snape ostře zalapal po dechu, když mu ji Harry olízl podél zápěstí.

„Líbí se ti to?“ zakřenil se Harry. „To ještě není všechno.“

„To by tedy radši nemělo.“ Snape nyní nezněl už ani trochu trpělivě.

„Buď zticha.“ Harry ho políbil na dlaň a vrátil se nahoru, aby začal tu samou proceduru na druhé straně. Poté pomalu líbal cestu ke středu Snapeova hrudníku, přesunul se a políbil nejdřív jednu a pak druhou bradavku. Chvíli mezi nimi jen tak přeskakoval.

„Vyber si jednu a zůstaň u ní,“ zavrčel Snape, když se přesunul potřetí. „Způsobuješ mi závrať.“

„Chystám se ti způsobit víc věcí než jen to,“ zasmál se Harry a náhodně si vybral levou, přitiskl k ní svá ústa a tvrdě sál.

Snape se prohnul v zádech, vyklenul hrudník a z jeho úst vyšlo hluboké zavrčení. „Merline, ty máš hříšnou pusu.“

„To jsem teprve začal,“ Harry přes ni několikrát sem a tam přejel jazykem. Dlouho se tam nezdržoval. Na této hostině bylo ještě tolik lahůdek k ochutnání.

Přitiskl tvář do Snapeova břicha a strčil mu jazyk do pupíku, pevně přitom držel Snapeovy boky, aby se nemohl vykroutit. „Nic takového. Přijmi to jako muž.“

„Spratku.“ Snape podle všeho čím dál tím víc ztrácel dech. „Víš, až budu na řadě já - “ 

„Ohó. Sliby, samé sliby. Teď je ale řada na mně.“ Harry přesunul pusu na Snapeův kostnatý bok a chvíli bok potrápil, tváře měl sice blízko, ale přesto se nedotkl té další určité partie.

Snape vydal nesrozumitelný zvuk plný frustrace. Harry došel k názoru, že se mu docela líbí.

Přesunul se ještě níž, ignoroval to místo, které, jak si byl jistý, by Snape byl radši, kdyby neignoroval. V tuto chvíli velel on a bude si dělat to, co chce. Mučení Snapea rozkoší bylo vysoko na jeho seznamu priorit.

Laskáním Snapeových dlouhých noh se propracovával dolů. Vzal palec do úst a pomalu ho začal sát. 

Snape sebou trhnul a pokusil se odtáhnout. „Pottere,“ zavrčel výhružně.

„Ne, tady je to jen Harry.“ Harry uchopil druhou nohu a sklonil se, aby se stejně postaral i o druhý palec.

Tentokrát ji Snape zvládl trhnutím osvobodit, ale Harry ji opětovně lehce zachytil a sklonil se k ní. „Buď hodný.“

„Já nikdy nejsem hodný,“ znovu zavrčel Snape.

„Otoč se,“ nařídil Harry a sledoval vyplašený výraz na Snapeově tváři. A ačkoliv je neuvidí, doufal, že mu způsobí víc podobných výrazů.

Snape poslušně v tichosti poslechl rozkaz, obrátil se a roztáhl nohy. Harry zavřel oči, několikrát se zhluboka nadechl, aby získal svoji vratkou kontrolu. Zajímalo ho, jestli Snape vůbec tuší, jak je sexy a pak došel k názoru, že to vědět musí.

Harry se nad něj naklonil, odhrnul mu tmavé vlasy na stranu, políbil ho na zátylek. Pod jeho rty se Snape zachvěl. Harry pomalu postupoval dolů podél Snapeovy páteře, olíznul a políbil každý obratel. Natlačil obličej do malé prohlubně na mužově kříži a pak políbil obliny jeho hýždí.

Harry přidržel půlky jeho zadku od sebe a pomalu zajel jazykem do rýhy mezi nimi a přejel jazykem dolů a zase nahoru. Snape se prudce otřásl. „Ó Merline, Harry.“

Harry znovu zopakoval stejný pohyb, tentokrát se dostal ke středu a zastavil se, lízal tam a zpět, přisál se tam a pak vklouzl jazykem dovnitř, co nejdál mohl. Pod ním se Snape neustále pořádně třásl a z hloubi jeho hrdla vycházely klokotavé zvuky.

„Merline, Harry, prosím.“ Snape zatlačil boky dozadu, jak prosil o víc.

Harry mu víc než ochotně vyhověl, každopádně jen na chvíli. Zatímco Snapea obšťastňoval, začal ho zpracovávat i prsty. Soudě podle toho, co se kolem nich dělo, Snape dlouho nikoho neměl, a tak Harry věděl, že přípravě musí věnovat dostatek času.

Aniž by vzhlédl od své činnosti, Harry zvedl ruku a přivolal si z nočního stolku skleničku. Otevřel ji, namočil dovnitř prsty a zase je vrátil na místo, kde udělají nejvíce dobra.

Snape jako by se s každým olíznutím, s každým přírazem prstu, s každým Harryho pohybem víc a víc odevzdával jeho péči. To bylo vše, v co chlapec doufal, vše, o čem snil. Ve skutečnosti vlastně ne úplně všechno, rozhodl se a stáhl se.

Snape se otočil a podíval se na něj neuvěřitelně truchlivě. „Proč jsi přestal?“

„Nepřestal.“ Položil obě ruce Snapeovi na boky a zvedl ho.

Snape se uvelebil na všech čtyřech, opíral se o lokty a zasténal, když se Harry vtlačil do horka. Harry znehybněl, čekal, až se zmírní stahy a přál si, aby ho rozkoš nezaplavila dřív, než se bude moci hnout. Myslel na cokoliv jiného, myslel na nepříjemné věci, myslel na učení ve škole, na Věštění z čísel, Jasnovidectví a Kouzelné formule.

Už teď věděl, že mu to vůbec nepomůže. Pomalu přirazil a pak se stáhl, rozkoš po něm stékala jako teplý med, pokrývala ho a nepustila. Pomalu vydechl a znovu se pohnul.

Bylo to na něj moc.

Zasténal, jak dál už nedokázal zadržovat vlny extáze, které se jím valily. Zavřel oči, pevně uchopil Snapea za boky a poddal se tomu. Ještě několikrát nekontrolovaně přirazil a naprosto slepě vyvrcholil.

Jakmile byl zpátky ve své vlastní hlavě, pomalu se vytáhl a Snapea přetočil. Než by muž mohl pronést kritickou poznámku, kterou, jak Harry věděl, by si jistě zasloužil, chlapec ho pevně přidržel a sklonil k němu ústa. I když četl, že by ho měl vzít hluboko do krku, nedokázal to udělat. Zvedl se mu žaludek a musel se stáhnout. Vzal do pusy tedy jen špičku a lačně sál, miloval tu chuť. Ruku položil ke kořeni a pomalu ho zpracovával. Snapeovi netrvalo dlouho a při vyvrcholení naléhavě zasténal.

„Promiň,“ zašeptal Harry. „Doufal jsem, že to bude pro tebe lepší.“

„Idiote,“ řekl Snape tak láskyplně a Harry věděl, že z něj zklamaný nebyl. „Co jsi čekal?“

„Že to nebude… však víš.“ Harry odvrátil pohled a zrudl. „Špatně jsem odhadl, jak rychle budu.“

Snape ho probodl pohledem a potřásl hlavou. „Kdybych si nebyl jistý, že nemáš žádné zkušenosti, nevěřil bych tomu.“

Harry pozvedl obočí a cítil se o trochu lépe. „Takže to nebylo zas tak špatný.“

„Harry,“ řekl Snape a opřel se na lokti, „jestli tohle nebylo zas tak špatný, pak si nejsem jistý, že přežiju, až se staneš opravdu zdatným.“

„Chtěl jsem tě potěšit.“

„A taky potěšil. Velmi mnoho.“ Snape se mu podíval do očí. „Něco z toho, co jsi dělal, bylo poměrně důmyslné na začátečníka. Jsem poněkud překvapený, že jsi to zkusil.“

„Říkal jsi, ať tě překvapím. Já…“ Harry zčervenal a sklopil zrak. Pak narovnal ramena. Nebude se stydět za to, co udělal. A kromě toho, když už to udělal, pak by mohl být upřímný, kde k těm znalostem přišel. „Vyhledal jsem si to. Abych přišel na to -“

„Co tě dovedlo k takovému rozhodnutí?“ zeptal se Snape podezřívavě.

„Hermiona -“

Snapeova tvář zčervenala a vyprskl: „Ty jsi probíral náš sexuální vztah s -“

„Ne, jistěže ne.“ Harry zavrtěl hlavou a pak si povzdechl. „Tak nějak mi řekla o -“

Snape zvedl ruku, jako by chtěl zažehnat tu představu. „Neříkej to. Poslední dvě osoby, které chci v naší posteli, jsou oni dva.“

Harry se zasmál. „Stejně, to ona mě postrčila tím správným směrem.“

„Velmi správným směrem.“ Snape ho políbil, pomalu, malátně a přitáhl si ho zpátky na sebe. „Vskutku velmi správným.“

***

Harry se probudil a zamrkal. Potil se, neboť měl kolem sebe zamotanou lidskou pokrývku. A bez šatů produkovali daleko víc tepla. Samozřejmě že ano, zahihňal se Harry.

„Mmm…“ Snape se vedle něj zavrtěl, přitulil se blíž a jemně ho políbil. Snapeova ospalá spokojenost pasovala k Harryho vlastnímu uspokojení.

Otevřel pusu a dovolil Snapeově jazyku vklouznout dovnitř. Vyklenul krk, když se Snapeova ústa dotkla jeho pokožky, a tiše zasténal.

„Myslím, že jsem na řadě,“ řekl Snape s nesporně ďábelským úsměvem.

Zatřásla jím vlna vřelého očekávání. „Ano.“

Snape chvíli hodoval na jeho krku a hrudníku, jazykem klouzal po Harryho těle, nacházel místa, která byla daleko citlivější, než si Harry kdy pomyslel, že by být mohla. Harry se z každého dotyku, z každého polaskání vznášel a Snape nepolevoval. Harryho srdce uhánělo jako o překot, až stěží chytal dech.

Když se Snapeova ústa kolem něj uzavřela, Harry se pokusil vykřiknout rozkoší, ale neměl tolik vzduchu v plicích. Jen zalapal po dechu a vyšel z něj dusící se zvuk, který skoro vyzněl, jako by byl v bolestech, ale Snape si to očividně nemyslel. Jeho ústa dále pokračovala v Harryho mučení, sklouzávala celou délku dolu a zase nahoru, obepínajíce ho vlhkým horkem.

Harry nemohl zastavit svoje trhané pohyby, boky neposlouchaly jeho příkazy a stejně tak neposlouchaly i další části těla. Orgasmus ho zasáhl rychle a tvrdě. Z posledního dechu zalapal Snapeovo jméno, snažil se nadechnout aspoň tolik, aby přežil tuhle zkušenost.

Harry, stále ostře lapající po dechu, přišel k sobě. „Bože, to bylo dokonalé.“

„A brzy toho bude ještě víc.“

Na sekundu Harry musel přemýšlet, co to mělo znamenat, ale když se Snapeova ruka přesunula na jeho zadek, význam mu začínal být úplně jasný. Zmocnil se ho okamžik paniky, ale Harry ho násilím potlačil. Bral si, tak teď byla řada na něm, aby dával. Snape vypadal, že si to rozhodně užíval. A všechny knihy říkaly, že je to báječné.

Nicméně část Harryho mysli tvrdila, že něco tak velkého se jednoduše nemůže vejít do něčeho tak úzkého, jako byl on.

„Harry?“ Snape vypadal ustaraně a na okamžik se Harry obával, že by mohl vědět, o čem přemýšlí.

„Och, promiň.“ Usmál se na Snapea, vědomě zablokovával tyto myšlenky. „Moje mysl se někde potulovala.“

Ve Snapeových očích něco rychle problesklo, ale jemně Harryho políbil. „Snažte se dávat pozor, pane Pottere.“

„Hej, v posteli žádný pan Pottere.“ Harry Snapeovi něžně vlepil políček. „A ty bys měl dávat pozor.“

„Na co bych měl dávat pozor?“

Harry se sklonil a chytil do ruky to, o čem mluvil. „Musím říkat ještě něco dalšího?“

Snape sebou cuknul a povzdechnul si. „No, jelikož tam máš ruku, to nejmenší, co můžeš udělat, je trochu s ní pohnout.“

„Och, myslím, že to bych mohl.“ Harry jednou přejel rukou nahoru a dolů. „Myslel jsem, že jsi s tím chtěl dělat něco jiného.“

Snape si povzdechl, zaklonil se a nechal Harryho, ať po něm přejede rukou ještě několikrát. „Tohle to mi připadá jako velmi dobré.“

„Jsou věci, o kterých stoprocentně vím, že jsou ještě lepší.“

„Vskutku. Možné bychom nějaké z nich měli vyzkoušet, nemyslíš?“ Snape otevřel oči a zadíval se do těch Harryho.

„Jo, myslím, že bychom mohli.“

Snape se bez varování vrhnul dopředu, položil Harryho na záda a tvrdě ho políbil, pak se trochu stáhl a polibek zjemnil. Načas vypadalo, že Snape se spokojí jenom s líbáním, pomalu, neuspěchaně a bez konce prozkoumával zákoutí Harryho úst.

Snapeovy ruce a ústa byly náhle všude a po velmi krátké době to Harry už nedokázal snášet. Jednoduše se odevzdal do pocitů kouzla, které na něm Snape prováděl. Tiše zasténal, věděl, že dovolí Snapeovy cokoliv, co chce.

„Prosím,“ poprosil, ani si nebyl pořádně jistý, o co prosí.

Harry ležel na zádech, vzhlédl a viděl, jak se nad ním Snape rozkročil. Nahlas zasténal, když se Snape zaklonil a nastavil si ho a pak se jednoduše posadil. Horko a sevření bylo ještě lepší než napoprvé. Nemohl uvěřit, jak dobré to bylo.

Snape zvrátil hlavu a zavřel oči. Tiše zasténal. Pohyboval se na Harrym nahoru a dolů, vytvářeje pomalý rytmus. V Harrym vzrostl žár, kůže ho brněla, dech přecházel do ostrých zalapání, zavřel oči a přál si, aby to trvalo navěky. Netrvalo.

Snapeova ústa se otevřela ve stonu a ztuhl, rukou se natáhl, aby se tvrdě stimuloval. Ze Snapea se vydral podivný zvuk. Harry sledoval, jak se mu tvář zkroutila, vypadal skoro, jako by byl v bolestech, ale zcela jasně nebyl. Harry natáhl ruku a přitáhl si ho k polibku přesně v okamžiku, kdy Snape vyvrcholil. S tichým výkřikem na něj Snape klesnul.

Harry si pevně přidržel jeho boky, několikrát do něj ještě přirazil, než se sám poddal rozkoši.

Jemné polibky na jeho hrudník Harryho navrátily z místa, kam ho zanesl orgasmus.

„Mmm,“ Harry rukou prohrábl Snapeovy zpocené vlasy a shrnul mu je z obličeje. „Mmm.“

„Ó, tak výřečný, pane -“

„Neříkej to,“ Harry rukou přikryl Snapeova ústa.

„Obávám se, že je to zvyk,“ řekl Snape a jemně ho kousl do dlaně.

Harry ruku odtáhl a usmál se. „Zbav se ho. Myslím to vážně. Nelíbí se mi, když mi takhle říkáš a navíc tím tónem.“

„Nechť se stane, jak si přeješ.“ Snape použil stejný tón hlasu, jakým mluvil, když tehdy klečel.

Harry se nadšeně otřásl nad tou vzpomínkou, naklonil se a políbil ho. „Jako kdyby to bylo možné.“

„Bylo by to možnější, kdybys mě za to odměnil.“ Snape ho políbil a slezl z něj na stranu.

„Možná.“ Harry se k němu ospale a srdečně přitulil. „Díky.“

„Za co?“ Zněl, jako kdyby nevěděl, o čem Harry mluví, čemuž mladík stěží věřil.

Harry se přetočil na záda a otevřel oči. „Že jsi ne… vždyť víš…“

„Och, aha, chápu.“ Ve Snapeově hlase byl podtón něčeho.

Harry nevěděl, co to je, nebo co s tím dělat. Ale ze Snapea cítil, že chce něco říct. „Co?“

„Vzpomínáš si na rozhovor, který jsme se chystali vést o tom, co upřednostňujeme?“ Snape vypadal vážně a Harry cítil jeho obavy.

Nicméně Harrymu v tom vůbec nebylo příjemně. „Myslím, že tohle není ten správný čas na takovou konverzaci.“

Snape zvědavě pozvedl obočí. „Kdy by byl lepší čas než tenhle?“

Harry si znenadání byl vědomý své nahoty. „Co třeba ten, kdy bychom byli oba oblečení a měli něco tvrdého k pití?

Snape zavrtěl hlavou a pomalu přejel Harrymu po boku. „Je to jen strach z neznámého?“

„Převážně.“ Harry se cítil bláhově ohledně svého strachu a viděl, že Snape ho jen tak nenechá. „Nedokážu si představit, že by to vážně, ale vážně nebolelo.“

„Vypadalo to, že to bolí? Poprvé nebo podruhé?“

„Ne.“ Harry se odvrátil. „Překvapilo mě…“

„Že jsem si tě nevzal proti tvé vůli?“

„Ne, nebylo by to proti mé vůli.“ Převážně ne. „Že jsi mě nechal… dvakrát.“

„Pitomý, statečný Nebelvír.“ Snape se posadil, načechral pár polštářů a opřel se o čelo postele. „Napadlo tě vůbec, že bych si to mohl užívat?“

„No, bylo jasné, že si to užíváš.“ Harry se na něj podíval. „Nikdy jsem si nemyslel… chci tím říct, nemyslel jsem si, že to chceš dělat tak často.“ Že to vůbec chceš dělat.

Snape pokrčil rameny a pobaveně se na něj podíval. „Bylo to docela dobré.“

Harry věděl, že se tváří skepticky, když se mu Snape zasmál.

„Malá dávka bolesti tam je, zvláště napoprvé, ale pečlivý milenec může dohlédnout, aby jí bylo minimálně. Nemusíš se obávat. Jsem docela spokojený s tím, jak se věci mají.“

„Nikdy nebudeš chtít zkusit -“ Harry tomu nemohl uvěřit. Znělo mu velmi dobře nikdy nemuset.

„Och, předpokládám, že to příležitostně budeš chtít zkusit ty. Jen proto, abys věděl, proč si to tak moc užívám.“

Harry, už zvědavý, se na něj ušklíbl. „Myslím, že to bude dřív než příležitostně.“

Snape se sklonil a políbil ho. „Jsem si tím jistý. Ale rozhodně ne v příštích několika minutách. „Jsem úplně vyždímaný.“

Harry se zasmál. „Neudržíš se mnou krok, staříku?“

Snape ho praštil polštářem.

***

Snapea vzbudily horké rty pohybující se směrem dolů po jeho páteři a jemně ho kousající do zadku. Zasténal. „Harry, jsi neukojitelný.“

„Ne, jen doháním ztracený čas.“ Harry se přesunul vzhůru, aby ho polaskal na zátylku, rukama vklouzl kolem Snapeova pasu.

Snape se přetočil, objal Harryho a políbil ho. „Znovu?“

Harry přirazil proti Snapeově stehnu. „Co myslíš?“

„To, co jsem právě řekl.“ Snapea zajímalo, kolik sexu může člověk vydržet, než mu všechno úplně přestane fungovat. Předpokládal, že to zjistí.

„Ještě jsem nedosáhl svého cíle.“

Snape znovu zasténal. „Merline, pomoz mi.“

„Pro tebe žádné slitování.“ Harry se na něj usmál a pak ho jemně políbil. „Přemýšlel jsem…“

„Och, a to je pro tebe nové?“ Snape se ušklíbl na ten předstíraně ublížený výraz na Harryho tváři. „Co máš na mysli tentokrát?“

„Možná bys mohl…“

Snape naklonil hlavu a vážně se na něj zadíval. „To netrvalo tak dlouho.“

„No, tři dny tvého křiku rozkoší -“

„Já nekřičím rozkoší,“ řekl Snape úsečně. „Snad trochu sténám, ale nic méně důstojného než tohle.“

Harry se pobaveně zahihňal a naklonil se, aby ho políbil. „Jo, to vykládej někomu, kdo tady nebyl.“

„Myslím, že ne.“

„Každopádně…“ Harry se zhluboka nadechl. „Chci to zkusit.“

Snape pohlédl na jeho odhodlanou tvář a nespatřil tam už žádný strach. Stále si nemyslel, že je to dobrý nápad. „Harry, to může počkat.“

„Nechci čekat.“

Existoval na širém světě někdo tvrdohlavější? Podivil se Snape. „Proč mě nepřekvapuje, že to slyším?“

„Víš, že to chceš taky.“

„Tohle nesmí být o mně.“ Snape se posadil a potlačil škleb. Načechral polštáře a opřel se o ně. „Tohle je o tobě. O tom, co ty chceš. Říkal jsem ti, že jsem -“

„Jsi v pořádku? Zranil jsem tě?“

„Jsem starý a rozbolavěný. Nejsem zraněný.“ Snape ho zlostným pohledem vyzýval, ať se jen opováží mu oponovat.

Harry se na něj skepticky podíval, natáhl se a pohladil ho po stehně. „Dělali jsme to hodně krát.“

„Vím přesně, kolikrát jsme se milovali. Byl jsem tady.“ Pohlédl na noční stolek. Hned vedle lubrikantu byl lektvar proti bolesti a svalový relaxant. Otevřel ho a polovinu z jeho obsahu vypil. „Za minutu bude všechno dobré.“

„Neměl bys cítit nutnost to pít.“

„Nebuď idiot.“ Snape zavrtěl hlavou, a když se Harry chystal něco říct, pozvedl ruku. „Ne. Nebudeme se bavit o mých namožených svalech.“

„Dobře,“ Harry se taky posadil. „Můžeme se vrátit k tomu, o čem jsem chtěl mluvit? Protože jestli jsi v pořádku a já to musím přijmout, pak když já říkám, že je to v pořádku, ty to také musíš přijmout.“

Snape otevřel pusu, aby mu odporoval, ale pak ji zase zavřel. Ten spratek měl pravdu. Navíc mohl přesně určit, jak moc to Harry chtěl. „Dobrá tedy. Beru tě za slovo.“

„Brát mě za slovo není zrovna to, co-“

„Prosím, neříkej to.“ Snape se sklonil a políbil ho, vklouzl rukou podél Harryho zad a obrátil ho.

Harry se v jeho náručí přetočil a usmál se na něj, vypadal spokojený sám se sebou. „Přesvědč mě, abych to neříkal.“

„Proč?“

„Pokud nemáš rád dvojsmysly -“

Snape ho umlčel polibkem. Pak ho dál dlouho líbal, pomalu se přesouval přes krk až na hrudník. Ani po třech dnech ochutnávání Harryho těla, se stále nemohl nasytit jeho chutě a hedvábnosti jeho pokožky. Harryho zmítání v rozkoši, když se propracovával dolů po jeho těle, jenom přidalo ke Snapeově potěšení.

Uběhlo už mnoho času od doby, kdy někoho takhle měl, ale jeho prsty si dobře pamatovaly cestu, kterou by se měly ubírat. Dlouhou dobu strávil tím, že Harrymu způsoboval rozkoš a zároveň ho připravoval. Harry sténal a svíjel se, křičel, když Snape laskal jeho citlivé oblasti.

Zachvátil ho moment čistého nebe, když se ponořil stále tak pomalu do Harryho mladého, pevného těla. Harry ztuhnul, ale pak se postupně uvolnil. Snape se zastavil, a než se začal pohybovat, vyčkal, dokud se Harryho tělo neuklidnilo a úplně neuvolnilo své smrtelné sevření. Pak se pomalu, velmi pomalu stáhl a znovu přirazil dovnitř.

Harry zasténal, roztáhl nohy ještě víc doširoka a pak nesměle k němu natlačil zadek.

Zopakoval pohyb, nepatrně změnil úhel a uslyšel, jak Harry zalapal po dechu. Věděl, že je na správné cestě. Snape se znovu pohnul dopředu a Harry zasténal.

Kdyby měl Snape na výběr, dál by dlouho udržoval tento pomalý, poklidný rytmus, ale neměl. Rozkoš v něm rostla příliš rychle a nedokázal se ovládat. Přirazil a slyšel Harryho vykřiknout: „Silněji!“

Snape ztratil kontrolu. Vášeň ho přemohla a jeho hlas se připojil k Harryho v hlasitém kvílení při vyvrcholení.

O nějaký čas později našel sílu, aby se vytáhnul z Harryho pozadí, a usadil se vedle něj. Dech se mu vrátil do normálního rytmu. Když otevřel oči, díval se přímo do Harryho zorniček.

„V pořádku?“ zeptal se, nebyl si jistý, jaký to pohled přesně vidí. „Nezranil jsem tě, že ne?“

„Ne, bylo to dobré. Ve skutečnosti velice dobré.“

„Ale-“

„Žádný ale.“

Něco ve způsobu, jakým to řekl, rozezněl Snapeovy poplašné zvonky. Nepřesvědčeně se na Harryho podíval. „U tebe je vždycky nějaké ale. Co to je?“

Harry vydal dlouhý povzdech, otočil se, aby viděl přímo na něj. „Nebylo to takové, jaké jsem očekával.“

To neznělo jako jasná podpora. „Bylo to špatné?“

„Ne, vůbec ne,“ Harry se přitulil blíž, natáhl se a políbil Snapea na hruď. „Bylo to důvěrnější, než jsem si myslel.“

Očekával mnoho věcí, které by Harry mohl říct, ale tahle mezi nimi nebyla. „Nejsem si jistý, jestli tomu rozumím. Důvěrnější, jak?“

„Bylo to intimní.“

Snape potřásl hlavou a pobaveně se zasmál. „Vtlačil jsi se svojí myslí do mé. Měl jsi jazyk v mé zadnici. Jak moc intimnější by tohle mohlo být?“

Harry se opět zarděl, očima střelil tam a zase zpátky. „To je přesně to, co jsem měl na mysli. Jen jsem neočekával, že na to takhle budu reagovat.“

„Chceš to dělat znovu?“

„Jasně že jo. Líbilo se mi to. Já…“ pokrčil rameny. „Nemám na to slova. Přál bych si, abych to mohl vysvětlit líp.“

Snape přikývl. „Máme spoustu času.“

„Myslím, že náš celý život.“

„Vypadá to tak.“

 

<Část XI>  <Epilog>