Sňatek z rozumu - Kapitola 5
Snape se na konci týdne vrátil do Bradavic, ale jak pokračovala famfrpálová sezóna, Harry neměl moc času, aby si všiml jeho nepřítomnosti. Do Anglie se vkládaly určité naděje při mistrovství světa a čtvrtfinálové zápasy byly natolik vysilující, že Harry měl čas sotva na něco víc než horkou sprchu a sendvič, než upadl do postele.
Potom, v časném květnu, Anglie prohrála poslední kolo zápasů, takže byla mimo probíhající mistrovství. Harry se ocitl v domě s neočekávaným množstvím volného času. Poté, co bez přerušení prospal celý první den, strávil další ráno uklízením ve své dílně. Po týdnech, kdy ji nepoužíval příliš často, byla poněkud neuklizená, zvláště když požádal domácí skřítky, aby zanechali boudu zcela v jeho péči. Kdo by hádal, pomyslel si, zatímco švihal prachovkou po nábytku, že si po všech těch letech u Dursleyových bude užívat uklízení. Možná je to tím, že to bylo jeho. Cítil určitou hrdost na to, jak místo vypadalo nyní, když ho přetvořil, a plánoval strávit zde nějaký nově volný čas se svým kmotrem a přáteli.
Odpoledne ho zastihlo při probíráním se poličkami v knihovně, jak ze zvědavosti, tak také hledal něco ke čtení. Při zvuku, jak někdo přicestoval letaxem, si pospíšil do obývacího pokoje, knihu v jedné ruce a hůlku v druhé. I přestože bylo jejich letaxové spojení soukromé a chráněné, Harry se naučil nic nepokládat za samozřejmé.
Když Harry vstoupil do místnosti, Snape se právě oprašoval, a jakmile vzhlédl, chlapec si myslel, že spatřil krátký záblesk souhlasu v jeho očích.
„Ach, vidím, že jsi nalezl knihovnu,“ řekl Snape. „Nebo jsi plánoval vrhat knihy na vetřelce?“
Harry se zazubil a sklonil hůlku. „Hledám něco, čím se zabavit,“ řekl zvedaje knihu.
Snape se podíval na titul a pozvedl obočí. „Pojednání Icaboda Flinche o obranných kouzlech a jejich historii? Byl bych ohromený, kdybych si myslel, že máš alespoň nejnepatrnější ponětí, co to vlastně držíš.“
Harryho úsměv se rozšířil; sakra, ten chlap mu ale chyběl. „Nedůtklivý bastarde.“
„Idiotský spratku,“ odsekl Snape.
„Takže, co děláš doma?“ zeptal se Harry. „Zkoušky jsou za šest týdnů – myslel jsem si, že budeš zaneprázdněný tím, že doháníš důvtip studentů k nepříčetnosti.“
Snape si odfrkl. „Většina studentů nemá žádný důvtip. Avšak abych odpověděl na tvou otázku, je Prasinkový víkend a pomyšlení na to, že bych byl zavřený v hradě se studenty s vysokou hladinou cukru, je více, než bych dokázal snést.“
Harry zúžil oči; Snape se vyhýbal pohledu na něj a to nemohlo znamenat nic dobrého. „Co se děje?“
Snape vzhlédl a pak se znovu odvrátil, ačkoliv Harry viděl dvě slabé barevné skvrny na jeho tvářích. „Nic,“ vyštěkl Snape na oplátku, pak dodal nesměle. „Uplynul měsíc od naší svatby a já jsem si myslel, že bych se mohl dnes v noci k tobě připojit, pokud nemáš jiné plány.“
Harry věděl přesně, co tím Snape myslí, a zrudl. „Och. Dobře.“ Zhluboka se nadechl, myslel na tu smlouvu a na to, že pro něj Snape bojoval. „Bude to v pořádku. Nemám žádný plány.“
Snape rázně přikývl. „Dobře. Pak se tedy domnívám, že se před večeří vysprchuji.“
Odešel z pokoje a Harry sklesl do křesla, prohrábl si vlasy lehce třesoucí se rukou a pokusil se nemyslet na noc. Upřímně se mu ulevilo, když ho Snape zanechal na pokoji po jejich jednom setkání při svatební noci, ale předpokládal, že by bylo příliš doufat, že Snape ji shledal stejně tak neuspokojivou. Povzdechl si; přece jen tu nebylo nic, co by mohl dělat, takže nemělo smysl si s tím přidělávat starosti.
Rozhovor u večeře byl napjatý, oba dva si byli vědomi plánů na večer. Harry se přistihl, že nostalgicky vzpomíná na první týden po jejich svatbě. Oba dva byli doma na prázdninách, zvykli si spolu jíst stejně tak, jako sdílet tiché večery před krbem v obývacím pokoji. Snape měl udivující rozsah znalostí jak o kouzelnickém, tak o mudlovském světě a Harry si s ním rád povídal. Harry se usmál; no, ve skutečnosti, jejich povídání spíše připomínalo hádky, ale oba si to cvičení užívali a on zjistil, že Snape je daleko snesitelnější jako člověk než jako učitel.
Přemýšlel o jedné z těch konverzací, když si Snape odkašlal, a nejistě se na muže podíval.
„Mrzelo mě, když jsem slyšel, že se Anglie letos už nezúčastní mistrovství světa,“ řekl Snape a Harry se nedokázal neusmát. Bylo zřejmé, že se Snape pokouší o zdvořilou konverzaci, něco, v čem byl očividně nezkušený. „Madam Hoochová mi říkala, že se mluví o odchodu současného chytače do důchodu, aby uvolnil cestu pro tebe, jakožto pro náhradního chytače. Tvrdila, že pokud by jejich záloha hrála proti Brazílii, Anglie by vyhrála.“
Harry pokrčil rameny. „Ne nezbytně. Eloise je velmi dobrá a má mnohem víc zkušeností než já. Měli jsme letos příliš mnoho zranění.“
„Příliš mnoho skromnosti je stejně tak velká chyba, jako její nedostatek, Pot – Harry.“
„To není skromnost,“ namítal Harry. „Vím, že jsem dobrý, ale hraní famfrpálu profesionálně je o hodně jiné než hraní za školní družstvo. Stále se musím hodně učit…“ zaváhal a pak se podíval na Snapea. „Nejsem si zcela jistý, že chci hrát famfrpál dál, až moje smlouva vyprší.“
Snape pozvedl obočí. „Vskutku? Myslel jsem si, že to byl životní sen.“
Harry pokrčil rameny. „Ne tak docela. Tím myslím, je to zábava a baví mě to, ale není to… jaksi skutečné. Je to jako, že tím jen ztrácím čas.“ Povzdechl si. „Zní to hloupě, vím - “
„Ne, nezní,“ řekl Snape potichu. „Harry, jsi mladý a máš celý svůj život před sebou. Pokud famfrpál není to, co tě rozvášní, pak by sis měl najít něco jiného, co vyburcuje tvoji krev.“
„Jako ty máš lektvary a Hermiona práva menšin? Možná. To není, jako že se musím rozhodnout dneska.“ Koutek Harryho úst se zvedl do úsměvu. „Ale děkuju.“
Oba zaměřili pozornost zpátky na své talíře. Harry si uvědomil, že ho chuť úplně opustila a on se odstrčil od stolu. „No, myslím, že se opláchnu a, um, připravím,“ řekl a postavil se. Snape nevzhlédl, jen přikývl a Harry utekl nahoru po schodech.
Zvažoval, že si znovu oblékne noční košili, pak se rozhodl, že by se v tom cítil příliš hloupě. Pyžamo poslouží stejně tak dobře; až to bude potřebné, tak si odstraní spodek. Právě si dopnul poslední knoflík na košili, když zaklepání na dveře škublo jeho srdcem. Urychleně se dostal do postele a vyzval Snapea, aby vešel.
Stejně jako předtím, Snape poté, co si lehnul do postele, zhasnul světla, připravil ho kouzlem, a pak než do něj vstoupil, ho přiměl ztvrdnout. Harry zjistil, že to nebylo tak cizí nebo nepříjemné jako minule, ačkoliv stále ještě nechápal, co z toho může někdo mít, být šukán do zadnice. Bylo zřejmé, co na tom má Snape. Harry slyšel, jak dýchá jako závodní kůň, když se nořil dovnitř a ven z Harryho těla, a chvění, které otřáslo jeho tělem, když vyvrcholil, bylo jasným ukazatelem toho, že si to užil.
Snape poctivě Harryho přivedl k vrcholu rukou, ale Harry se cítil podivně neuspokojený, i když se snesl z orgasmu, který byl o mnoho lepší než ten, který získával vlastní rukou. Nebyla to Snapeova chyba – očividně bylo zřejmě něco nenormálního s Harrym. Potichu ležel v posteli, předstíral spánek, když je Snape oba očistil kouzlem, a tvářil se, že si nevšiml, když druhý muž krátce po tom vyklouzl z pokoje.
<Kapitola 4> <Kapitola 6>