Souhlasím že racionalizace je skvělá věc, ale nevím... líbilo by se mi to třeba v tom, že Snape by racionalizoval třeba i slovně a Potter by vše prožíval emotivně. Víš, také ukázat ten rozpor v tom jak postavy chápou svět. Já osobně tedy Snapea vždy viděla jako člověka přistupujícího k životu s racionálním náhledem a postupujícího logicky. To tu taky tento Snape dělá, racionálně ví, že Pouto nelze zlomit, tak ho emocionálně přijme.
Pottera jsem zase vždy viděla jako někoho, kdo tedy není veřejně emocionální (Myslím jako proudy slz, samé vzteklé výbuchy, smích že to zboří hrad) ale prožívá silný emocionální život uvnitř podle kterého jedná činy navenek. To se mi tady líbí to že to byl on, kdo políbil Snapea a ne naopak.
Ne, dobře, mlčím už. Povídka se mi líbí, proč by ne, jen že by se to dalo napsat i jako těžké téma k zamyšlení snad se špetkou patetičnosti zatím co tady je to napsané lehce. I když možná právě to je to co ji dělá čtivou.