Spuštění ochran

Originál: A Lowering of Defenses
Autor: HP Strangelove
Délka: 3 730 slov
Páry: HP/SS
Varování: Sex s nezletilým (Harrymu je 15, neboť se to odehrává v jeho pátém ročníku), bondáž, odepírání orgasmu, penetrace objektem, pochybný souhlas
Shrnutí: Snape Harrymu předvádí sílu mysli
Beta: belldandy

N/A: Mírné upravení první hodiny Nitrobrany

PP: Pár vět použito z Medkova překladu.

Přeloženo se svolením autorky

 

Benny, má lásko, jen pro Tebe! Vše nej přejí HP Strangelove, Adelaine a belldandy.

@@@

Spuštění ochran

Harry nevěděl, kdy to začalo, kdy si začal užívat svazování. Až do teď na to nikdy příliš nemyslel. Ovšem dneškem počínaje zahajoval lekce, při kterých zůstalo vše plně obnaženo.

~*~

První vzpomínka na ten pocit pocházela z doby, kdy měl šest let. Bylo léto a společně s Dudleym si spolu hráli na hřišti. Když byli mladší, trávili s Dudleym docela dost času, víc než o čem měla teta Petúnie tušení. Tenhle konkrétní den se s Dudleym honili kolem houpaček. Zápasili spolu, váleli se po zemi a smáli se. Ten, který skončil přišpendlený na zemi, musel toho druhého pak vystopovat.  V té době byli docela vyrovnaní. Dudley ještě nebyl tím tlustým hajzlíkem, který z něj vyrostl, než Harry dostal dopis z Bradavic.

A chvíle, kdy Dudley přišpendlil Harryho a ruce mu držel nad hlavou v pevném sevření, ty se to Harrymu líbily nejvíc. Nejspíš skutečnost, že měl rád, když byl Dudley na něm a přidržoval jej, bylo zapříčiněno faktem, že Harryho se jen zřídkakdy dotýkali nebo jej objímali.

Harry by si myslel, že jak stárli a Dudley se stával čím dál tím krutějším, že se mu bude držet z cesty. Nicméně to se nestalo. Aniž by Harry pochopil proč, dobíral si Dudleyho a záměrně ho naštvával. Byl rychlejší a lehčí než jeho bratranec a musel zpomalovat, aby jej Dudley mohl chytit.

Dudley pak povalil Harryho na zem, levou rukou mu přidržel obě zápěstí nad hlavou a pravou mu uštědřil pár ostrých facek. Štípalo to a občas se mu natrhl ret a krvácel. Ale bolest byla jen malou cenou za ten zážitek být držen, odevzdat se pocitu bezmoci, pocitu, že se jej někdo dotýká.

Když Harry přišel do Bradavic, zjistil, že přestože se mu líbí být daleko od Dursleyových, chybí mu potyčky s Dudleym. Trvalo mu to až do čtvrtého ročníku, kdy se během Turnaje tří kouzelnických škol ocitl na hřbitově, a až když ho Petr Pettigrew přivázal k náhrobnímu kameni, spojil se mu ten pocit s tím, co cítil, když jej držel Dudley.

Tenkrát tu noc, co se vrátil Voldemort, byl Harry vyděšený. Byl si jistý, že umře, ale když tahal za ty provazy, jež ho přivazovaly k náhrobku, nemohl zabránit svému penisu, aby neztvrdnul. Jeho erekce neměla dlouhého trvání vzhledem k dalším událostem večera, ale i tak se to stalo a stalo se to proto, že byl přivázaný.

Když později Harry popisoval to kouzlo, které Pettigrew použil na vyčarování provazů z hůlky, netrvalo to dlouho, než se jej Hermiona naučila, a ta jej vzápětí naučila Harryho s Ronem. Jednou z užitečných informací o tom kouzle bylo to, že člověk, jenž ho použil, jej mohl i snadno zvrátit, zatímco někdo jiný by musel lano něčím přeříznout. Zanedlouho se ho Harry naučil používat i bezhůlkově a ve výsledku si tedy uměl připoutat obě zápěstí k čelu postele, aniž by se musel bát, že mu hůlka někde spadne a on nebude schopen kouzlo později zrušit.

To léto u Dursleyových se táhlo snad celou věčnost. Alespoň jej převážně nechávali na pokoji, což mu poskytovalo spoustu příležitostí procvičovat provazové kouzlo. Jeho fantazie byly tím jediným, co jej udržovalo při smyslech. Zdálo se mu ironické, že přemýšlení o tom, jak byl připoután k náhrobnímu kameni, bylo věcí, co mu z paměti zaháněla obrázek Cedrikových očí bez života. Nicméně to fungovalo, a na tom jediném záleželo.

Ale představovat si Petra Pettigrewa coby svého věznitele mělo až příliš blízko ke skutečné vzpomínce. Místo toho ve svých fantaziích nahrazoval Pettigrewa mužem, který tam tu noc sice ani nebyl, ale naprosto by si užíval mít Harryho svázaného, s roubíkem a vydaného mu na milost – Severusem Snapem.

Harryho první fantazie byla, že Snape byl tím, kdo jej přivázal k náhrobku. Ačkoliv muž mu roubík nedal. Nechal jeho ústa volná, aby jej donutil vypít nějaký odporně chutnající lektvar. Harry s ním nejdřív bojoval, ale Snape mu stiskl nos, a aby se mohl Harry nadechnout, musel otevřít ústa. Tehdy mu Snape nalil lektvar do krku, pak mu ústa zavřel a držel zavřená, dokud Harry nepolkl.

Po pár minutách Harrymu ztvrdnul penis a celé jeho tělo brnělo, bolelo touhou po dotyku. V tu chvíli mu došlo, že to, co mu Snape dal, byl lektvar touhy a Harry se na muže v hrůze podíval, zatímco Snape se ďábelsky ušklíbal.

Naklonil se blíže, horký dech ovanul Harryho ucho. „Donutím tě o to prosit, Pottere. Potřebuješ, abych se tě dotýkal. Tvoje tělo bude v jednom ohni a jediná věc, která ti přinese nějakou úlevu, bude můj dotyk, všude po těle, na každém místě. Nebude ti dovoleno se udělat, dokud se neudělám já, v tobě. A jakmile to udělám, kouzlo přestane působit. Tedy až do příště.“

A jelikož to byla fantazie, Snape použil nějaké kouzlo, díky kterému zmizelo všechno Harryho oblečení, a mladík tam byl, svázaný a nahý a neschopen se pohnout, zatímco Snape probádával každou píď jeho těla.

Snape použil ruce, štípal a mačkal a škrábal, dokud Harry neměl pocit, že už nezůstala žádná část jeho těla, která by nebyla pohmožděná a označkovaná. Snape Harryho škádlil tak, že mu jednou rukou bolestivě tiskl varlata, zatímco druhou přejížděl nahoru a dolů po jeho penisu. A jakmile vycítil, že už ani chvíli nedokáže odolávat, Snape použil to provazové kouzlo na jeho úd a varlata a zabránil mu se udělat. Nehledě na to, jak moc prosil, Snape se mu pouze smál. Harry Snapeovi sliboval cokoliv, jen aby mohl vyvrcholit, ale Snape čekal, čekal, dokud Harry už déle nedokázal zadržovat slzy bolesti z tlaku ve svém penisu.

Pak ho Snape uvolnil, otočil a spoutal ruce za zády. Strčil Harryho k náhrobnímu kameni a rozkopl nohy od sebe. Dráždil jej tím, že přiložil špičku svého údu přímo k jeho otvoru, přitlačil dostatečně tak, aby Harry věděl, že to tam je a co bude následovat.

„Och, Pottere, to je dokonalé. Strčím ti péro do té tvé úzké prdelky a bude mi jedno, jak moc ti ublížím nebo jak moc budeš křičet, či jak moc mě budeš prosit, abych zastavil.“

Harry se dokázal držet takto na hraně dobrých třicet minut, ve své hlavě slyšel Snapeův hlas, jenž Harrymu vyprávěl všechny ty hrozivé věci, které měl v plánu udělat tomu ‚drzýmu spratkovi‘.

Nakonec to Harry už nemohl snést a škubal za provazy spoutávající mu zápěstí k posteli, představoval si Snapeovy kruté a trestající přírazy do jeho zadku. Nemusel se ani sám sebe dotknout – představy a svázání stačily, aby vyvrcholil, tvrdě a silně, že nekřičet, když se udělal po celém svém břiše a peřině, chtělo veškerou jeho sebekontrolu. Poslední, co potřeboval, bylo, aby k němu Vernon vtrhl a našel jej přivázaného k posteli. To by pro jeho strýce bylo přílišné pokušení, než aby odolal.

Po tomto zážitku u Dursleyových začal procvičovat také tišící a maskovací kouzla a ke konci léta, když se navracel do Bradavic, se nemusel bát, že jej načapají v ložnici v jeho posteli, když bude hrát svoji hru, jak to nyní nazýval. Mohl použít tišící kouzla na oblast kolem postele a se zataženými závěsy a skrytými provazy pochyboval, že by si svázání Ron všiml, kdyby se odvážil strčit hlavu skrz závěsy.

A hrál si svoji hru několikrát do týdne. Vzhledem ke všem těm strašným věcem, které se ve škole děly v průběhu jeho pátého ročníku, byl čas strávený jeho hrou jedinou věcí, ve které se mohl ztratit a zapomenout, jak zlé to všechno bylo.

~*~

Když se po vánočních prázdninách vrátil z Grimmauldova náměstí do Bradavic, nechtěl nic jiného, než si hned první večer zahrát svoji hru. Se Siriusem, Weasleyovými, Ronem a Hermionou, kteří byli neustále někde poblíž, nechtěl riskovat, že by jej načapali, a nyní zoufale potřeboval uvolnění.

A zvláště chtěl zapomenout, že stráví večer se Snapem na první hodině Nitrobrany. Harry si byl jistý, že pobývat ve Snapeově přítomnosti po týdnech, kdy si odpíral své fantazie, mu nepomůže se něco naučit, a už vůbec ne žádné nové, neznámé a obskurní odvětví magie. Dokonce ani teď Harry nedokázal zadržovat zahihňání nad slovy, která Snape použil na popis: kouzelná obrana vlastní mysli, proti proniknutí zvenčí!

Proniknutí zvenčí nebylo něco, proti čemu by Harry chtěl svou mysl bránit. Jeho mysl se toho aktivně domáhala a zvláště se toho domáhala od Snapea. Kdyby jen věděl, co učení Nitrobrany bude znamenat… ale to nevěděl.

„Pokusím se prorazit si přístup do vaší mysli,“ sdělil mu Snape tiše. „Uvidíme, nakolik mi budete schopen vzdorovat. Slyšel jsem, že jste už prokázal jisté nadání, když jste se bránil kletbě Imperius. Zjistíte, že podobné schopnosti jsou potřebné i v tomto případě… takže se připravte. Legilimens!

Harry neměl ani ponětí, co dělat, aby se ubránil. Snapeův kabinet se rozmazal, pak jej nahradily záblesky obrázků z jeho mysli. Měl pocit, jako by hleděl do blikajícího světla.

Bylo mu šest a Dudley jej honil na hřišti kolem houpaček… bylo mu devět a Dudley ho přišpendlil k zemi, fackoval ho… seděl s Moudrým kloboukem na hlavě a ten mu říkal, že ve Zmijozelu by uspěl… u temného jezera jej obkličovala stovka mozkomorů … Cedric Diggory ležel na zemi a zíral na něj prázdnýma očima… Harry byl uvázaný k náhrobnímu kameni a přibližovala se k němu osoba oděná v černém s lahvičkou tekutiny v ruce…

Ne, ozval se mu v hlavě jakýsi hlas, když se vzpomínka na vymyšleného Snapea zaostřovala. Na tohle se dívat nebudete, na tohle ne, to je moje soukromá -

Pocítil palčivou bolest v koleni. Před očima se mu znovu vynořil Snapeův kabinet a Harry si uvědomil, že se svalil na podlahu a jedním kolenem narazil do nohy stolu.

„Vy jste viděl všechno, co já?“ zeptal se Harry, přestože si nebyl jistý, jestli chce slyšet odpověď.

„Jen takové záblesky,“ ohrnul Snape ret.

Harry v hrůze zavřel oči. Jestliže mu nezabrání v přístupu ke vzpomínkám na jeho hru, Snape se to dozví!

„Tentokrát se soustřeďte, Pottere. Pročistěte si hlavu, zbavte se svých emocí, zaměřte se na vybudování bariéry, která by mně zabránila vstoupit…“

Problémem bylo, že když se člověk usilovně snažil na něco nemyslet, řekněme na růžového slona, bude to přesně to, co mu přijde na mysl. Jakmile si Harry uvědomil, že Snape mu může prohlížet myšlenky, zoufale se snažil nemyslet na svoji hru…

Legilimens!“

A samozřejmě to bylo jediné, na co Harry myslet dokázal.

Byl nahý a svázaný u zdi Snapeovy třídy… Snapeova ústa mu kousala krk… Snapeovy ruce mu štípaly bradavky… Snape ho otočil a přirazil k chladnému kameni… Snapeovy ruce mu oddělily půlky od sebe… Snapeův penis do něj přirážel… Harry křičel, když vrcholil a husté bílé pramínky v pulzech stříkaly na zeď…

Harry opět skončil na zemi, lapal po dechu a tvář mu hořela studem. Och bože, pomyslel si, Snape to viděl! Snape viděl všechno!

Příští věcí, které si byl Harry vědom, bylo, jak ho vytahuje pěst ve vlasech. Oči se mu pronikavou bolestí začaly zalévat slzami a on se snažil vytrhnout ze Snapeova sevření.

Snapeovy rysy tváře zkřivil vztek, když tvrdě přirazil Harryho ke zdi. Rukou, co měl stále v mladíkových vlasech, mu zaklonil hlavu a donutil jej podívat se mu do tváře, jež se nacházela jen pár palců od Harryho.

„Co si myslíte, že tohle je, Pottere? Příležitost, jak si ze mě utahovat? Podle vás hraju nějaký druh hry?“

Harry nikdy neviděl Snapea tak zuřivého. Snažil se muže odstrčit, ale ten byl až příliš silný a s rukou ve vlasech Harryho účinně znehybnil.

Ale jak sebou Harry zmítal, uvědomil si, že z toho pocit bezmoci mu tvrdne penis. Zaťal zuby a přestal se hýbat v naději, že své tělo dostane pod kontrolu.

„Pusťte mě!“ vyplivl Harry. „Ubližujete mi!“

„Nepustím vás, dokud mi to nevysvětlíte. To, co jsem viděl, se nikdy nestalo! Máte v plánu jít za Albusem s příběhem, že jsem vás dnes večer sexuálně zneužíval? Abyste mě nechal vyhodit? Pokud ano, jste hloupější, než jsem si myslel. Jemu bude stačit kapka veritaséra, aby zjistil, že lžete a nic se nestalo!“

Aby se Brumbál dozvěděl o jeho hře, byla poslední věc, co Harry chtěl. Už tak bylo dost zlé, že ji viděl Snape, ale mladíkovi bylo vážně jedno, co si o něm Snape myslel. Avšak na Brumbálově mínění mu záleželo.

„Tak to není a ty věci se ve skutečnosti nestaly, pouze v mé mysli, v mých fantaziích.“

„Co vás vedlo k tomu, že jste si do vašich fantazií vybral za oponenta mě?“ zeptal se Snape stále naštvaně, ačkoliv zněl i trochu zvědavě.

Harry se na chvíli zamyslel, přemítal, kolik z pravdy by Snapeovi měl přiznat.

„Začalo to noční můrou o té noci, kdy se vrátil Voldemort - “ spustil Harry, ale přerušilo ho Snapeovo zasyčení.

Nevyslovujte jeho jméno, Pottere!“

„Fajn! Pán zla… tu noci, kdy se vrátil Pán zla. Od té noci mám noční můry, že jsem spoutaný u náhrobku a z toho pocitu svázání jsem ztvrdnul. Když jsem se soustředil jen na ten pocit, nemyslel jsem tolik na Cedrikovu smrt.

Až na to, že jsem nechtěl vzpomínat na skutečné události. A jelikož vy jste na tom hřbitově nebyl, trošku jsem tu noční můru zfalšoval a přetvořil ji do fantazie, ve které jsem Pettigrewa nahradil vámi. A po čase jsem začal fantazírovat o dalších místech, dalších situací. To jste viděl.“

„Takže jste nikdy nezamýšlel jít s těmito obrazy za Brumbálem a pokusit se je zneužít proti mně?“ zeptal se Snape.

„Jistěže ne! Nikdy bych nechtěl, aby se o tom dozvěděl. Jít za Brumbálem by byla ta poslední věc, co bych udělal.“

Snape vypadal, že Harryho slova na okamžik zvažuje, pak ohrnul rty do úšklebku a řekl: „Pak možná můžeme něco vymyslet.“

Harry si nebyl jistý, že se mu líbí, jak to zní. „Co tím myslíte?“

Jeho pozornosti neuniklo, že Snape má stále ruku v jeho vlasech, a ačkoliv už jej nesvíral tak bolestivě jako předtím, stále ho držel pevně. Pak se jaksi obratně přiblížil a mladík cítil, jak se Snapeova noha o něj otírá, zatímco volná ruka přišpendlila Harryho zápěstí ke zdi.

Potom bylo celé Snapeovo tělo natlačené na jeho a Snapeova ústa přitisknutá k jeho, a jazyk pronikl dovnitř a hladově jej prozkoumával.

Harry zasténal a znovu bojoval, ale Snapeovo tělo jej poutalo ke zdi účinněji než provazy, co jej tehdy přivazovaly k náhrobku.

Snape přerušil polibek, ale okamžitě svá ústa posunul níž na Harryho krk a silně skousl. Mladík vykřikl, penis mu pulzoval potřebou a Snape, jak mluvil, natlačil svůj bok k jeho klínu.

„Potřebuješ to, že, máš to rád drsně, Pottere? Inu, to ti mohu zajistit. A ještě víc. A ani se tě pro to nepotřebuji dotknout.“

Snape ho rychle pustil, jako kdyby se popálil. Harry se nehýbal. Zůstal znehybněný oproti zdi a přemítal, co Snape bude dělat dál.

Legilimens!“

Místnost se opět rozplynula, stejně jako předtím. I když nyní byl Harry nahý a zápěstí měl spoutaná v řetězech visících odněkud z temnoty nad jeho hlavou. Podlahy se dotýkal pouze špičkami nohou a byl tak bolestivě vzrušený bojem o svoji svobodu, až se mu v očích tvořily slzy. Chtěl vyvrcholit natolik zoufale, ale něco mu v tom bránilo – jakási šňůra uvázaná kolem jeho varlat. Ale ani když shlédl, nic neviděl, ačkoliv rozhodně cítil její účinky.

Nicméně co uviděl, když se podíval dolů, byly dva malé stříbrné kroužky propichující mu obě bradavky a jemný stříbrný řetízek, který obě spojoval. Penis mu poskočil, když si představil, jaké by to bylo, kdyby Snape na ten řetízek přidělal vodítko, zatáhl za něj a za jeho bradavky by jej vodil po místnosti.

Zalapal po dechu, zaklonil hlavu, když ucítil Snapea za sebou, kterak mu roztahuje půlky od sebe a strká do něj prst.

„Nelíbí-li se ti pouta a řetězy, můžu je změnit na lana,“ řekl Snape a Harry okamžitě ucítil, jak kolem zápěstí je chlad kovu nahrazen hrubostí tlustých provazů.

„Nebo mohu vyměnit svůj prst za kolík.“ A Harry ucítil, jak mu zadek vyplňuje cosi daleko většího než jeden Snapeův prst, a zasténal nad skvělým pocitem být takto roztažen.

„Nebo mohu změnit kolík do něčeho organičtějšího.“ Harrymu se zasekl dech, když měl znenadání pocit, že jeho útroby jsou jako v ohni.

„Co… co… to je?“ zvládl vykuňkat se vzlykem. Pocit pálení byl prudký a zároveň i přinášel potěšení a Harry si pomyslel, že by mohl omdlít z toho, jak mu není umožněno vyvrcholit.

„Ó, Pottere, máš se toho tolik co učit a já budu dokonalým učitelem,“ pravil Snape smyslně, ale neodpověděl mu na otázku. Muž zůstával stále za ním, ale nyní natáhl kolem něj pravou ruku a zatahal za řetěz mezi Harryho bradavkami.

„Prosím,“ začal Harry, „prosím, nechte mě se udělat.“

„Domnívám se, že musíme umlčet ta tvá drzá ústa, Pottere. Vyvrcholíš, až řeknu a ani o chvíli dřív.“

A než mohl Harry odpovědět, pusu mu zaplnil nějaký veliký míček, který mu kolem hlavy pevně zajišťoval tlustý pruh látky. Nyní mohl jenom sténat, a když mu zrak odřízla hedvábná tkanina, zavrtěl se a v nesouhlasu zatahal za provazy.

Nyní Harry zakusil nový pocit. Cosi hadovitého se plazilo vzhůru od podlahy, klouzalo mu to přes nárty, po každé noze jeden a oba se pohybovaly v unisonu. Vyšplhaly mu vzhůru po holeních, pak stehnech, natahovaly se a stoupaly výš, mezi jeho nohy, jeden kolem varlat a penisu a druhý mezi jeho půlky. Tam se zastavily a začaly jej střídavě škádlit. Ten v jeho pozadí se pomalu zasouval do něj, spalující kolík zmizel stejně náhle, jako se objevil. Provazový had pronikal dovnitř hlouběji a hlouběji, daleko hlouběji než si Harry dokázal představit, že je možné. Načež začal růst, rozšiřoval Harryho a otevíral jej. Zdálo se, jako by se v něm stočil a pak zahájil pohyb dovnitř a ven, šukal Harryho a nutil jej se v provazech zmítat. Kdyby nebylo toho druhého kolem jeho varlat a penisu, udělal by se, ale motouzovitý had vpředu se mu pohodlně obtáčel kolem šourku, načež se vsunul hluboko skrze špičku Harryho údu.

Zdálo se, že si ti hadi s Harrym pohrávají snad celou věčnost, a on cítil, jak se mu z úst řinou sliny kolem balónku a kapou mu po bradě. Slzy by mu volně stékaly po tváři, kdyby nebylo pásky přes oči, která je vstřebávala. Konečně se nad ním provazy smilovaly, vytáhly se mu ze zadku a močové trubice. Spojily se mu u pasu a nadále pokračovaly vzhůru na své cestě po jeho těle.

Sunuly se vzhůru, obtočily se mu kolem hrudníku v tom, co se zdálo jako spletitý vzorec, putovaly mu přes ramena a kolem krku, načež se znovu rozdělily a každý mu klouzal po jedné ruce, dokud se znovu naposledy nesloučily na jeho zápěstí. Jakmile zakončily svoji pouť, začaly se utahovat, zprvu jemně, pak se ale pevněji svíraly kolem každé pídě Harryho těla. Vzedmula se v něm panika, neboť se obával, že ten, co měl kolem krku, jej zadusí. Ale k tomu bodu nikdy nedospěly; jako kdyby uměly vycítit přesnou dávku tlaku, který na něj aplikovat, aby mu neublížily.

Jakmile dokončily své přizpůsobování, začaly slabě vibrovat, skoro jako kdyby byly nabité elektřinou, a Harryho tělo s sebou šokovaně trhlo, pak v provazech ochablo, protože už déle nezvládal přemáhat svoji bolestivou potřebu vyvrcholit. Před očima viděl bílé fleky, jak ho pomalu opouštělo vědomí, ale s trhnutím byl navrácen do bdělosti Snapeovými slovy u ucha a tvrdým penisem přitisknutým k jeho zadku.

„Přál bych si, abys viděl, jak rozkošně vypadáš, Pottere. Mlčenlivost a provazy ti sluší. Mohl bych tě tak držet navěky, uvězněného v mé mysli, napořád na hraně, ale nikdy ti nepovolit úlevu. Tak nádherné zoufalství…“

A pak stejně jako ve svých fantaziích ucítil Harry v zadku špičku Snapeova penisu, připraveného do něj vstoupit. Ale nečekal, až si jej muž bude ještě víc dobírat a rozhodně zatlačil proti němu, sám se jedním rychlým pohybem na něj nabodl. Vnitřnosti ho pálily nad tak rychlým a náhlým roztažením.

Slyšel Snapea zavrčet, pak ucítil prsty, které ho popadly za boky. Snape se z něj částečně vytáhnul, ale zastavil se jen na pár sekund, než násilně přirazil zpět. Kdyby Harry neměl roubík, vykřikl by bolestí. Snape mu nedopřál čas se přizpůsobit a trestajícím tempem pokračoval v jeho šoustání. Netrvalo dlouho, než Harry ucítil, že Snape začíná ochabovat, a pak uslyšel mužova slova chraplavě mu přikazující: „Pojď, spratku, udělej se pro mě.“

Harryho svět explodoval v symfonii jasných hvězd. Cítil rázové vlny orgasmu, jež se mu proháněly tělem, zadek pevně sevřel kolem Snapea, když hustá, bílá lepkavá tekutina mu vytryskla z penisu. Snapeovo tělo se zachvělo a muž nahlas vykřikl, pak znehybněl, zatímco plnil Harryho útroby svým semenem.

Místnost se tetelivě zaostřovala a zcela oblečený Harry zjistil, že je opět pro jednou na kolenou. Polykal velké doušky vzduchu a snažil se zklidnit své bušící srdce. Zaslechl Snapeův zlomyslný smích. Vzhlédl k němu očima zaplněnýma nenávistí.

„Přesně tohle jsem měl na mysli, Pottere. Tomuto dokážou zabránit lekce Nitrobrany. Obrana proti vnějšímu proniknutí do mysli. A i do dalších částí vašeho těla.“ Snape se opět zasmál.

Harry od něj odvrátil pohled a shlédl na podlahu, dál zhluboka dýchal ve snaze se vzpamatovat z orgasmu, který zaplavil jeho mysl a postihl jeho tělo – cítil lepkavost ve svých kalhotách v místě, kam se udělal.

Ucítil na sobě Snapeovy ruce, jež ho vytahovaly vzhůru, ačkoliv tentokrát něžněji a ne za vlasy. Muž Harryho přitiskl ke zdi a řekl mu: „Mozek je nejsmyslněji založený orgán z celého těla. To, co jste cítil, se týkalo pouze stimulů ve vaší hlavě – až na ten polibek jsem se vás nedotknul. Spustil jsem své ochrany a dovolil vám spatřit fantazie, na což vaše mysl, a tudíž i vaše tělo, reagovalo.“

Pustil Harryho a s úšklebkem mluvil dál: „Chci, abyste přišel zase ve středu, ve stejnou dobu. Budeme pokračovat v nácviku. Každý večer před spaním musíte ze své mysli vytěsnit všechny pocity. Se svými fantaziemi můžete pokračovat, jestli chcete. Ve skutečnosti, trvám na tom. Pomůže vám to posléze vyprázdnit vaši hlavu tak, aby byla čistá a klidná, rozumíte?“

„Ano, pane,“ odpověděl Harry, který se nezvládl Snapeovi podívat do očí.

„A varuji vás, Pottere,“ dodal s úsměvem, „jestli nebudete cvičit, poznám to.“

„Jasně,“ zahučel Harry. Uchopil svou školní brašnu, přehodil si ji přes rameno a spěšně vyrazil ke dveřím kabinetu. Když je otevíral, ohlédl se na Snapea, který se na něj samolibě usmíval. Harry odešel bez dalšího slova, pečlivě za sebou zavřel a navlhlost ve svých kalhotách cítil znepokojivě chladně.

~*~

Jak Harry ležel ve své posteli a zíral na zatažené závěsy, přemýšlel o tom, co se stalo při jeho první hodině Nitrobrany. Ne, vážně neměl ponětí, kdy to začalo, kdy si začal užívat svazování. Ale pokud každá lekce Nitrobrany bude probíhat jako ta dnešní, stanou se kurzy tohoto nového, neznámého a obskurního odvětví magie prvním případem v jeho životě, kdy se bude těšit na hodiny se Snapem.

Konec

Komentáře

Úžasné

SlashPrincess | 09.08.2014

Merline, tak to byla dokonalost. Nikdy by mě nenapadlo takhle využít lekce Nitrobrany. Mmmm. Potter je prostě prasák, nikdo mě nepřesvědčí o opaku. ^_^

Re: Úžasné

Adelaine | 20.08.2014

No jo, Harry potřebuje motivaci, ne?:D
No já ti nevím, tohle mi nepřipadá moc prasácké, navíc to bylo celé v režii Severuse:). Ale očividně se ti dva hodí k sobě:)
Děkuji za komentář

...

gleti | 11.12.2013

tohle mě nadchlo, už při prvním čtení originálu pomocí překladače. ale v českém překladu je zážitek několika násobně umocněn. proto veliké DÍK.

Re: ...

Adelaine | 13.12.2013

To jsem moc ráda. Přiznávám, že mně to taky přijde originální a hodně nápaditý. Děkuju

ooOoo

Sitara | 04.12.2013

Ano, tohle je pro Beňulku přesně to pravé :-D Páni! Nemá to náhodou pokračování? :-D (jen při zmínce o magickém hadovi v Harryho močové trubici mi okamžitě na mysli vyvstal jeden takový nepříjemný parazit, o kterém jsem slyšela... no, radši nezmiňovat, že, kazí to atmosféru :-D )
Díky, že jsem taky mohla čtenářsky "parazitovat" na Bennyině dárku :-D

Re: ooOoo

Adelaine | 04.12.2013

Bohužel nemá, teda aspoň co já vím.
No, já jsem ráda, že sis to užila i Ty:) Dík

Děkuji:)

Benny | 03.12.2013

Vy ženský bláznivý!:DKecám,jste obě zlatíčka.A já vám moc děkuji,že jste si s tím daly práci.A začnu uvažovat nad tím,že začnu číst i něco víc přístupnějšího a ne tak perverzního..ne,kecám!To se asi nestane;D Ještě jednou díky.

Re: Děkuji:)

Adelaine | 03.12.2013

Vůbec není za co, zlato. Já myslím, že tahle povídka měla velmi dobrou pointu, takže nepřestávej číst podobný věci, jen směle do toho;)

Záznamy: 1 - 8 ze 8

Přidat nový příspěvek