Invictus: Neporažený - Kapitola 10

24.10.2012 15:43

Omlouvám se za zpoždění. Neočekávané události, ale příští kapitola bude v pondělí zase. Moc děkuji za komentáře Gině, mathe, a velké díky patří věrným a skvělým komentátorům Profesoru, belldandy a bacilu.

@@@

Kapitola 10

Občas se zdálo, že přesně v moment, když Severus došel k přesvědčení, že něco potřebuje, vesmír mu onu věc poskytnul, ale v překroucené verzi, a to jen proto, aby mu dokázal, že štěstí není něco, co by si zasloužil. Po dnech, kdy měl jen omezený styk s lidmi (nepovažoval jednání s Potterem za řádnou lidskou interakci), vstoupila do vězení smečka Smrtijedů vedená starším Averym, který po chvíli odešel jen se sotva krátkým kývnutím, že si Severuse všimnul.

Přestože jedinci poslaní nachystat honosnou večeři se mu vyhýbali, bude muset je a četu vyslanou na uklízení sledovat, aby se ujistil, že se nepřiblíží ke sklepení. Což dělalo z lidí, které byli vysláni navíc, aby mu pomohli vařit lektvary, zbytečnost. Jestliže se Pán zla tak staral, komu poskytne přístup k Potterovi, proč poslal nízko postavené Smrtijedy? To jim potom všem vymaže paměť nebo je zabije?

Potter se po včerejším incidentu ještě nevzbudil a Severus mu dal ještě další lektvar na spaní, aby zajistil, že se nevzbudí, až původní vyprchá. Na svoji laboratoř seslal sledovací kouzlo, aby mohl tajně sledovat pracovníky, a stáhnul se do Potterovy klece, kde kluka zbavil řetězů a dolevitoval ho ke stolu. Temný pán se pravděpodobně bude dožadovat Pottera vidět, pokud nic jiného, takže Severus opatrně upravil nerovné nehty, zastřihl odporné vlasy na zvládnutelnou úroveň, a když se ujistil, že Potter nemůže pohnout hlavou, oholil ho novou kouzelnickou břitvou, kterou si objednal.

Ačkoliv když se kouzelnická břitva přitlačila na kůži příliš tvrdě, způsobovala jen drobné štípnutí spíše než říznutí, Severus ji stejně musel neuvěřitelně opatrně vést kolem neznámých linií Potterova obličeje. V budoucnu bude muset najít kouzelnický způsob, jak kluka rychle oholit; tahle procedura byla příliš únavná, aby ji prováděl pravidelně. Už takhle měl příliš nesmyslných povinností, které mu zabíraly čas, a čím méně času stráví staráním se o Pottera, tím lépe. Možná by si měl koupit jednu z těch nesnesitelných knih o tom, jak se starat o domácnost.

Když byl Potter dostatečně připravený k předvedení, sundal mu s bezvládného těla oblečení a položil ho složené na jednu ze židlí. Doufal, že Pána zla napadne přivést s sebou léčitele, který by pacienta vyšetřil, ale pokud ne, pak by se měl ujistit, že se Potter zotavil dostatečně, aby mohl být předvedený a mučený. Temný pán si chtěl užívat svého rozptýlení.

I přestože všechny jeho předchozí prohlídky naznačovaly, že se Potter uzdravuje velmi dobře, Severus nechal proběhnout základní testy: monitoroval životní funkce, vyzkoušel ohebnost a hledal známky, že přidané orgány nebyly odmítnuty. Narůžovělý odstín na jizvě na čele naznačoval, že na Potterově tváři začínala převládat jeho skutečná kůže. Kromě hlavních jizev, té ve tvaru blesku, slova na ruce a oválné rány na jeho hrudníku, zůstala po ostatních jenom nepatrná znamínka.

Když ho dovyšetřil, přenesl nahého Pottera zpátky na postel. Bylo lepší ho před Pána zla přivést bez oblečení, protože vzhledem k tomu, co bude následovat, by oblečení s největší pravděpodobností bylo zničeno nebo roztrháno.

Nalil do bezvědomého těla mírný léčivý lektvar, jehož účinek nastane v brzké době, pak si vytvořil pohodlné místo, kde mohl číst a odpovědět na nejnovější poštovní zásilku.

Byl tam stále a pracoval, když se do domu, do kuchyně, přemístilo několik lidí. Pán zla dorazil. Jen několik málo jedinců mělo schopnost se přemisťovat dovnitř domu. Obrátil pozornost zpět ke své poště a sledoval jejich cestu skrze dům do sklepení. Na dveře umístil několik ochran – předvídatelných – a když se jimi Pán zla proboural, postavil se, zasunul si zrcátko do kapsy, umístil do cely sledovací kouzlo a s hůlkou v ruce zamířil přivítat svého mistra.

Potkali se v knihovně. Temný pán oblečený v obvyklém stylu - objemný černý hábit se stříbrným lemováním - scházel po schodech následovaný Luciusem, Belatrix, starším Averym a Mulciberem seniorem. Svými nejvěrnějšími společníky. Alespoň těmi, kteří zůstávali ve městě a které nevyslal na žádnou misi do jiných částí světa.

„Můj pane.“ Ukročil ke straně a hluboce se poklonil, počkal, dokud Pán zla kolem něj neproplul. Pak se postavil a vydal se za ním. Belatrix se na něj zašklebila, když klusala za svým pánem do Potterovy klece; ostatní si ho nevšímali.

„Odporná malá věc,“ řekla Belatrix, jak zírala na Potterovo nahé tělo rozvalené na přikrývce.

„Zotavil se?“ Oči Pána zla byly pevně zafixovány na Potterovi, jako kdyby byl v pokoji jediným tvorem.

„Podle toho, co mohu zjistit, tak ano, můj pane,“ odpověděl Severus, pečlivě vybíraje slova. „Pravděpodobně je potřeba omezit naše… oslavování, dokud se jeho nová kůže plně neustálí.“

„Vzbuď ho,“ přikázal Pán zla.

Dříve než Severus stihl z hábitu vytáhnout oživovací lektvar, Belatrix vystartovala ke straně postele a dala klukovi facku tak silnou, až se rozlehla nahlas rána jako úder hromu. Severus se k ní přihnal a chytil ji za zápěstí, než stihla doručit další úder. „Přestaň. Nevzbudí se bez mojí pomoci.“

S výrazem hrůzy mu vytrhla zápěstí ze sevření, jako by spíše pozvracel celé její šaty, ne jen jí uchopil ruku. Střelila pohledem po Pánovi zla, jako by byly dětmi při hře a ona očekávala, že Severus bude potrestaný. Severus se nenápadně také podíval po Temném pánovi a na té nelidské tváři spatřil jen pobavení a věděl, že by měl jednat rychle, aby zmírnil co nejvíce příštích útoků. Jemně vyšetřil Potterův obličej, jako kdyby očekával, že ta rána natropila více škody, než věděl, že udělala. Potterova kůže se usazovala velmi pěkně a on pochyboval, že by úder, ač třebas takto silný, mohl způsobit nějaké poškození, ale pokud tu Potter zůstane uvězněný, pak čím více se bude jevit zraněný, tím méně mu budou ubližovat.

„Jeho pokožka se ještě plně neuzdravila,“ oznámil ostatním. „Jeho obličeji by se nemělo nic provádět.“

„Nejdříve se navečeříme,“ řekl Pán zla. „Severusi, prozatím ho uzdrav.“

„Jistě, můj pane.“ Severus jim předvedl scénu, jak vytahoval z hábitu léčivou mast a opatrně ji nanášel na drobné rýhy, které na klukově tváři zanechaly Belatrixiny nehty. Belatrix zasyčela jako kočka a nafoukla se, bezpochyby se chystala stěžovat si a kňourat, ale Pán zla ji mávnutím ruky zastavil.

„Běžte nahoru,“ nařídil a ti čtyři se poklonili a odešli. Jakmile byli pryč, Temný pán se otázal: „Kolik vzpomínek se mu obnovilo?“

„Moc ne, můj pane,“ odpověděl Snape. A pak, protože věděl, že to bude jediný způsob, jak by mohl dokončit úkol, který vyžadoval Albus, dodal: „S dovolením mého pána, rád bych si s ním trochu psychicky pohrál.“

Bez obočí a bez nosu se rysy Pána zla nikdy mnoho neměnily, a když několik vteřin jen stál a zíral na Severuse, Severus nedokázal říct, jestli se mu dostane Crucia nebo gratulace. Po chvíli se Temný pán zeptal: „Co zamýšlíš udělat?“

Úspěch! Severus si nedovolil ani jediné cuknutí svalem na projev své úlevy. „Jak víte, je sirotek vychovávaný surovými příbuznými a odříznutý od svých milovaných.“ Nechal na svoji tvář promítnout zlý úšklebek. „Vedli jsme si velmi dobře v omezení jeho nejbližších spojenců a přátel. Přístěnek vedle koupelny mu připomene místo, kde strávil první roky svého života a od vás bylo velmi chytré, že jste ho tam nechal zařídit, ale bylo by jednodušší a bezbolestnější ho ovládat, pokud bych ho přesvědčil, že jsem spojenec.“

Temný pán si odfrknul. „Máš v úmyslu vodit toho kluka za nos stejně, jako jsi obelhával Brumbála?“

Albus mu vždycky viděl až do žaludku. Nevšímal si náhlému bodnutí melancholie a zasmál se hlubokým, temným smíchem. „Přiznávám, že mi chybí to vzrušení. Nemám v úmyslu se před ním plazit ani předstírat, že jsem jeho služebník, ale jsem zvědavý, jak dalece malá předstíraná laskavost dokáže získat klukovu povolnost. Albus,“ s posměchem protáhl to jméno, „vždycky říkával, že klukova největší síla je jeho schopnost milovat.“ Oba se tomu chvíli smáli, pak Severus pokračoval. „Domnívám se, že v té jeho prázdné lebce bych našel jen malé množství faktů, abych je pořádně posbíral uměním Nitrozpytu. Mohly by tam být nějaké drobnější detaily týkající se zvyků některých členů Řádu a další triviality, které by trvalo příliš dlouho vyrvat je násilím, ale mohl by je bezděčně prozradit při obyčejném rozhovoru. Nikdy nebyl chytrý a Řád mu věřil. Pokud nic jiného, tak udržovat ho ve zmatku, ho učiní méně užitečným pro Řád, jestliže bychom se někdy rozhodli ho dočasně pustit, abychom jim nachystali past.“ Pochyboval, že to Temný pán kdy dovolí, ale musel se pokusit zasadit semínko myšlenky.

„Nikdy nezklameš, Severusi. Pobavil jsi mě a tvé nápady jsou daleko lepší než ostatních,“ řekl Pán zla mírným hlasem.

Ačkoliv neexistovalo nic, po čem by Severus toužil víc, než srazit toho muže před sebou, pochvala mu stejně narovnala páteř a vnitřně ho zahřála. 

Pán zla se usmál. „Jsi daleko chytřejší, než odpovídá tvému věku. Nikdy nezapomenu, co jsi mi dal.“

Ne. Nenech se tím rozhodit. Severus se ztěžka pokusil úsměv oplatit. Takovéto chvíle dovedly být horší než vztek Pána zla, protože navzdory všemu co se stalo, určitá jeho část stále prahla po naplnění slibu, který mu byl dán v tu noc, kdy přijal Temné znamení. Určitá jeho část stále doufala, potřebovala, aby se splnil.

Naštěstí se Pán zla odvrátil. „Ať je za hodinu vzhůru,“ řekl a odešel.

Severus se několikrát nadechl, pak se otočil k Potterovi a prsty přejel po nyní už zhojeném místě na Potterově tváři. „Tvoje zášť se vůbec nemůže měřit s mojí.“

Opatrně do Pottera dostal tolik lektvaru bdělosti, aby ho to za hodinu vzbudilo, a zamířil po schodech nahoru, kde nyní už také čekali Yaxley, Avery a Selwyn. Seděl jako pátý, po Averym starším, Luciusovi, Mulciberovi a Yaxleym. Jak proboha dokázal Lucius získat druhé místo tak rychle po tom, co se stalo na ministerstvu? A jakto že se on propadl na páté místo, za Yaxleyho? Pán zla miloval je poštvávat proti sobě a ty komplimenty byly s největší pravděpodobností proneseny, aby vykompenzovaly zasedací pořádek u stolu, ale stejně to byla pro něj facka, zvláště to že ho posadil naproti Belatrix!

Ona, potěšená, když viděla, jak poklesl v řadách Smrtijedů, na něj zvedla obočí v němé výzvě. Avery, jako poslední, ale přesto šťastný, že byl zahrnutý do skupiny, po něm střelil jemným pohledem sympatií.

Když se Pán zla usadil do čela stolu, nikdo nepromluvil, pokud nebyl oslovený a pokud neměl nic důležitého co říct. Pouze teoreticky. Smrtijedi usilovali o zahájení konverzace, zvláště ti s menší mocí, kteří posedávali v malých skupinkách. Avery promluvil jako první brzy poté, co se objevily saláty.

„Můj pane,“ řekl. „Jistě vás potěší, že se poslední měsíc zvýšil počet zatýkaných třikrát. Každým dnem chytáme více a více mudlovských šmejdů. Nebude to trvat dlouho a celá Velká Británie bude očištěna.“

„Měli bychom zavírat i ty polokřížence,“ navázala Belatrix s pohledem upřeným na Severuse. „Je to jediný způsob, jak zajistit, aby naše krev zůstala neposkvrněná.“

Vždycky ho napadala před Temným pánem. Ignoroval ji a soustředil se na jídlo.

Lucius se obrátil na Pána zla: „Možná bychom měli rozšířit povinnou registraci i pro ty, jimž se mudlovštví předci vyskytují v posledních… pěti generacích. Tito znečištění by byli posláni do speciálních škol, než bychom jim povolili vstoupit do Bradavic. Čím větší kontaminace, tím déle bude trvat jejich řádné vzdělávání.“ 

Navzdory horlivému obecnému přesvědčení, Lucius ani jedinkrát Severuse neznevažoval kvůli statusu nečistokrevného. Kdyby oni dva byli sami, tasil by hůlku, ale Temný pán nikomu kromě sebe nedovoloval držet u stolu hůlku. Vážně si ze mě chceš udělat nepřítele? Upřel zrak na Luciuse, který neměl tu odvahu mu pohled oplatit.

„Snad,“ odvětil Pán zla. „Co myslíš, Severusi?“

Pořád byl ředitelem, ale nemohl si pomoct, měl pocit, jako by v té otázce zacinkala zášť. Držel Potterovo odhalení pevně zamčené v zadním koutku své mysli a klidně se otočil na Luciuse. „Ty navrhuješ, abychom mrhali spousty peněz a času s těmi, které považuješ za méně hodnotné?“

Lucius se mu podíval do očí tím nejchladnějším pohledem, jaký od něj Severus kdy dostal. „Takže souhlasíš s tím, že je to mrhání peněz?“

Všichni ostatní u stolu zmlkli, všechny oči upřené na ně dva. Severus si nebyl jistý, kolik z nich ví o jeho krevní příslušnosti, ale měl podezření, že Belatrix tu informaci už mezi dotyčnými rozšířila. Poklidně odpověděl: „Pokud je máme oddělovat, pak bychom měli zavést krevní testy, abychom zajistily, že mezi ty předpokládané čistokrevné se neschoval žádný panchart.“ Zkroutil ústa do lehkého úsměvu. „Jeden zaslechl drby o některých z těch čistokrevných žen, které jak jsem si jistý, všichni znáte.“

Belatrix vypustila výkřik hněvu a zasyčela: „Jak se opovažuješ takto mluvit o mé sestře!“

Neodkazoval na Luciusovu ženu, ale nemohl odolat a rýpnul si do Belatrix. „Ale, ale, Belatrix, nic takového jsem neřekl. Jen se divím, proč ti myšlenky zalétly rovnou k tvé sestře. Máš něco, co bys nám chtěla říct?“

Tasila hůlku a v ten okamžik měl každý svoji hůlku v ruce.

„Expelliarmus!“ Pán zla byl vynikající duelant a nikdo z nich neměl šanci udržet si svoji hůlku, všechny skončily v jeho ruce.

Severus nenápadně pozvedl pravou ruku na stůl, připravený vrhnout kouzlo Albusovou hůlkou, pokud bude třeba. Měl podvědomí o rozvržení pokojů a věděl, jak je rozmístěný nábytek a kde jsou pravděpodobně východy. Belatrix naproti němu těžce oddychovala, nozdry se jí vzdouvaly.

„Mohli bychom se najíst?“ zeptal se Pán zla hlasem ztěžklým pobavením.

Severus ztratil chuť k jídlu a musel se soustředit, aby zastavil třas svých rukou, jimiž probíhal snad všechen adrenalin. Donutil se sníst ještě trochu jídla. To všichni stáli proti němu? Posledních pár dní k němu byl Pán zla necharakteristicky milý, ale předpokládal, že je to kvůli tomu všemu, co zvládnul dokončit. Selwyn váhavě zavedl řeč na skřety, a co by s nimi mělo být uděláno, ale Severus jej převážně ignoroval. Způsob, jakým ho Temný pán vtáhl do řeči, nebyl natolik urážlivý, aby mohl za mocným kouzelníkem zajít a zeptat se ho, jakého přestupku se dopustil. Bude muset počkat.

Po dezertu se Pán zla zeptal: „Je Potter vzhůru?“

Severus se letmo podíval do zrcátka, ve kterém spatřil, jak se Potter nepatrně hýbe. „Probouzí se. Měl by být plně vzhůru za pár minut.“

Pán zla v natažené ruce na dlani držel hůlku. „Luciusi, přiveď ho do pokoje, kde je můj trůn.“

„Ano, můj pane.“ Lucius si vzal svoji hůlku, pak se vzdálil.

Pán zla se postavil. „Cítím, že je čas na drobnou zábavu. Následujte mě.“ Dovedl je do trůnního sálu, kde se otočil, postavil se ke dveřím, a jak procházeli skrz, předával jim jejich hůlky. Severus, jelikož nechtěl mít nekrytá záda před kýmkoliv z nich, se zdržoval vzadu, a když procházel dveřmi, Pán zla podržel jeho hůlku o pár vteřin déle, než bylo třeba, sytě červené oči neproniknutelné.

Severus si opět chvíli myslel, že ví, na čí straně stojí. Těžce polkl a nechal vklouznout hůlku na své místo.

Pán zla líně vyčaroval sadu želízek připevněných k řetězům vedoucích od stropu, a jakmile Lucius přitáhl do místnosti Pottera napůl při vědomí, přivázal kluka na místo, tahaje mu tím ruce vysoko nad hlavu.

Belatrix, která nikdy nebyla schopná zůstat potichu, se zeptala: „Mohu si pohrát s vaší novou hračkou, můj pane?“

„Později,“ slíbil Pán zla se zalíbením. „Ty sis užila posledně. Severusi,“ pokýval jeho směrem.

Byla mu udělena výsada mučit Pottera? Na to nebyl připravený. Proč si Temný pán nenechal tu čest pro sebe? Bylo to míněno jako satisfakce za to, že ho nechal sedět pátého, nebo se Temný pán pokoušel hrát nadržování na co nejvíce stran? Pokud to měla být odměna, pak ji potřeboval předvést jako představení. Musel udělat dojem na ostatní Smrtijedy a stejně tak na Pána zla. Pro některé typy mučení se Potter ještě pořádně nevzpamatoval a on nechtěl provést nic, co by ho příliš zranilo, protože by byl donucen ztrácet čas s klukovým uzdravováním.

Pokud ostatní Smrtijedé mají v úmyslu se do něj navážet kvůli jeho poloviční krvi, mohl by se chopit své mudlovské části. Sundal si vnější plášť a jako první použil kouzlo, které ochrání těch pár položek ukrytých ve skrytých kapsách, pak plášť přeměnil na bič. Nikdy předtím žádný nepoužíval, tak měl jen mlhavou představu, jak by měl bič vypadat a pracovat, ale magie ho vedla tam, kde paměť a intelekt selhávaly. Do biče vložil tiché kouzlo, a když udeřil, dopadla rána tvrdě a uspokojující prásknutí se rozlehlo po trůnním sále.

Potterova záda se napnula, rukama pevněji chytil řetězy, ale nevykřikl. Přesně jak Severus očekával. Byl strašně tvrdohlavý.

Severusovi to každopádně nevadilo. Vždycky chtěl mučit Jamese.

Arogantní bastarde. Prásk.

Potter se zachvěl, ale kůže mu zůstala nezměněná. Neměla by se pokožka zbarvit do červena? Možná by měl udeřit silněji. Na bič použil jemné dráždivé kouzlo.

Podlejzavý zmetku. Prásk.

Ano, krásný, široký červený pruh.

Myslíš si, že jsi výjimečný, protože umíš chytat míček? Prásk.

Mělo by to krvácet? Možná po chvíli. Mohlo by vypadat podezřele, kdyby Potter začal krvácet moc brzy. Vrhnul kradmý pohled na Pána zla, který se jako jediný soustředil na představení místo na konverzaci. Ta netečná tvář nic neodhalovala, tak Severus změnil kouzlo, aby bič udeřil s hlasitějším zvukem.

Prásk!

Ano, uspokojení na té nelidské tváři. Ostatní zůstávali neohromení, ale jistě že při představení ostatních budou předstírat znuděnost.

Jeho cíl byl splněn, zaměřil se na nahá záda před sebou, rozhodnutý uspořádat pořádnou show a zbavit se části svého hněvu. Skladoval si urážky celá léta a nezastavil se, dokud se Pán zla nepostavil a neodmávl ho od Potterova zkrvaveného těla.

Temný pán se nahrnul přes sál, oči pevně přilepené na Potterovu tvář. „Jsi krásný ve svém utrpení,“ řekl a přeběhl prstem po chlapcově líci. „Co jsi dělal, než jsem tě chytil?“

Severus měl podezření, že Pán zla před ostatními bude předstírat, že do Potterovy mysli vstupuje poprvé, tak se mezitím věnoval čistění svého přeměněného oblečení od krve.

Když Pán zla pronesl: „Když tě dopadli, tak si s tebou trochu užili. Nikdy předtím jsem neslyšel nikoho tak křičet,“ Severus odhadoval, že přišla na řadu ona část, kterou by měl zahrát před ostatními.

„Můj pane,“ řekl tedy, „vypadá to, že kluk nemá žádné vzpomínky na své zajetí ani na následující oslavu. Mám podezření, že za tento nešťastný následek mohou zranění hlavy, která utrpěl.“

„Na tom nezáleží.“ Pán zla pustil Potterovu bradu a vrátil se na svůj trůn. „Opatříme mu nové vzpomínky. Začni, Severusi.“

Čas potrestat syna. Přehodil si bič do levé ruky, předstíral, že jeho pravá paže se už unavila, přestože většinu síly zajišťovalo kouzlo.

Za to, že ses mi podíval do myslánky. Tvrdě udeřil, silněji než zamýšlel a Potterovi unikl ostrý výkřik, jak se mu ze zad sloupl pořádný kus kůže. Příliš zranění a bude obtížné ho léčit, takže Severus zmenšil sílu dalších úderů a zaměřil se níž, kde pokožka ještě neutrpěla příliš mnoho ran.

Za to, že jsi tak zatraceně blbý a k ničemu. Prásk!

Za to, že jsi kradl v mém lektvarovém skladě. Prásk!

Nedostal se ani moc daleko, když mu Pán zla pokynul, aby přestal. „Budeš ho muset oživit.“

Severus předstíral, že vyšetřuje rány na Potterových zádech, jemně natlačil prsty na poškozenou tkáň. „Za kolik dní si přejete, aby byl uzdravený?“

„Do dvou dnů.“

Severus vykouzlil na tváři výraz zklamání a řekl: „Pak bych ho měl odvést do klece. Je stále slabý.“

„Vždycky byl,“ doplnil Avery, očima hodoval na krvi.

Pán zla mávnul rukou a řetězy s okovy zmizely, čímž poslal Pottera rovnou k zemi.

„Odveďte ho,“ přikázal Temný pán a než Severus stačil obnovit svůj hábit, měl Avery vytaženou hůlku připravený splnit rozkaz.

Pán zla použil kouzlo soukromí a bavil se s Belatrix a Luciusem. Severus vykročil směrem ke sklepení, aby se postaral o Pottera, ale Temný pán ho zastavil slovy: „Severusi, vrať se sem.“ Mávnutím ruky zbylé Smrtijedy propustil.

„Můj pane?“ Severus poslušně přistoupil ke stupínku s trůnem.

Temný pán se rychle prohnal vpřed a uchopil Severuse za ramena. Tělem mu proběhlo nepříjemné bodání. Ačkoliv se pokoušel nereagovat, instinktivně se postavil tomu kouzlu. Pán zla přerušil protikouzlo dříve, než se stačilo zformovat, očima neopouštěl Severusovy, zatímco se tlačil dovnitř jeho mysli.

„Ukaž mi všechno, co se stalo od našeho posledního setkání.“

Byl na to připravený, ale očekávaná síla Nitrozpytu Pána zla se vůbec nepodobala realitě. Stále a znovu trénoval s Albusem, ale přesto když cítil, jak se mu ten mocný kouzelník prohrabává myslí, musel vynaložit veškeré úsilí, aby skryté vzpomínky uchránil.

Pán zla zpevnil sevření prstů a Severusovým předloktím vyšlehla malá, ale bolestivá elektrická rána. Pak, stejně náhle jako útok začal, i skončil. Se zrakem stále zastřený vlastními volně plujícími vzpomínkami se dopotácel ke zdi, aby se ustálil, zatímco chytal dech.

„Neměl jsi toho kluka nechat bez dohledu.“

Do háje. Věděl, co přijde, ale nic ho nemohlo připravit na Cruciatus. Otevřel jeden z utišovačů bolesti ve své paži a pokusil se nevykřiknout, když do něj kletba narazila.

Bolest. Ostrá a oslepující bolest bylo jediné, co vnímal, a pak zmizela tak rychle, jako přišla. Na jediný nestřežený okamžik si pomyslel: ‚To je všechno?‘

Jak Temný pán odcházel, nařídil: „Měj Pottera připraveného za tři dny na další setkání.“

Příliš ho zaměstnávalo lapání po dechu, než aby dal najevo, že příkaz slyšel. Vážně, tohle bylo vyloženě milosrdné.

Když Temný pán zmizel úplně z dohledu a on už se dále necítil, jako by mu srdce mělo vyskočit z hrudi, zamířil do sklepení, jen aby našel Averyho válet se na Potterovi.

Vyčerpaně vyštěkl: „Snažíš se mě dostat do problémů? Nesmíš tomu klukovi ubližovat!“

„Neubližuju mu,“ zamumlal Avery s hůlkou namířenou na Potterovu hlavu. „Jen se ho snažím oživit.“

Severus si svlékl vnější hábit a hodil ho přes židli. „Sedíš na jeho zadku, který jsem právě zbičoval. Ubližuješ mu.“

„Aha,“ dovtípil se Avery a podíval se na zakrvácené tělo pod sebou. Opatrně z Pottera slezl a postavil se na stranu postele. Uvázal kluka s roztaženýma nohama a rukama. Severus se posadil na kraj lůžka a švihnutím hůlky provazy zrušil.

Avery se ho ležérně zeptal: „Znásilnil jsi ho?“

Severus otevřeně projevil svoje znechucení. „Ne, samozřejmě že ne. Nahý je jenom proto, že si to tak Pán zla přeje.“ Neměl dostatek léčivé masti, aby Potterovi vyléčil záda. Otočil se na Averyho. „Přines mi mast na popáleniny, je v koupelně ve skřínce. Otevřeš ji jednoduchým Alohomora.“

Nikdy na vlastní oči neviděl následky pravého bičování, ale jeho kouzelnická variace zanechala po sobě ostré pásy zaníceného masa široké jako provaz. Dlouhé šlehy, jež prorazily pokožku a nořily se do masa. Dokázal se vyvarovat ranám, které by zasahovaly do hloubky, kromě dvou, a ty vypadaly jako kdyby si i s náplastí strhnul kůži. Příště bude muset to kouzlo trochu pozměnit.

Avery se vrátil, jen co Severus nanesl antiseptikum. Podal mu lahvičku s mastí a posadil se na jednu židli. „Doufal jsem, že si s tebou dnes večer promluvím. Chtěl jsem tě varovat, že Lucius už není tvým přítelem, ale všiml jsem si, že na to jsi už přišel.“

Severus pochyboval, že jej Avery zamýšlel varovat; pravděpodobně když viděl jejich konflikt, rozhodl se na tom vydělat. Nicméně neuškodí předstírat, že takovému tvrzení uvěřil. „Co ještě udělal?“

„Chce se stát ředitelem.“

„Cože to chce?“ Severus zapomněl na Potterova záda, otočil se tváří v tvář Averymu s nadějí, že uvidí známku klamu. „To nemůže. Aby mohl převzít pozici ředitele, musel by nejdřív být minimálně tři roky profesorem.“

Do masky obav se mu proplížila radost, když Avery pokrčil rameny a pokračoval. „On se nestane ředitelem doopravdy, ale pokouší se zařídit to tak, aby určoval učební osnovy.“

Zabije Luciuse. I když věděl, že mu Avery neposkytne jasnou odpověď, stejně se otázal: „Jaké má šance?“ Pokud nic jiného, tak by to aspoň Averyho mohlo inspirovat, aby ho udržoval informovaného o posledním vývoji událostí.

Avery se v židli zaklonil. „Těžko říct. Temný pán se ještě musí vyjádřit, čemu dává přednost.“

Avery věděl kulový. Pán zla, přestože se osobně zajímal o Bradavice, považoval řízení školy za něco pod sebou a nikdy do toho nezasahoval. Správní rada Severuse jmenovala ředitelem a ustanovila Carrowovy. Pokud má Lucius v plánu pozici převzít, Temný pán nezasáhne, dokud si nebude myslet, že to nepřekazí jeho plány. U večeře se Severuse nezastal, což znamenalo, že s největší pravděpodobností by nereagoval na žádost, aby Luciuse zastavil.

S uhánějícími myšlenkami Severus pomalu odšrouboval víčko z lahvičky a zabořil prsty do lepkavé kaše. Upřeně se díval na své ruce, když vtíraly lektvar do Potterových stehen. Musí odpovědět na Narcisinu zprávu. Nyní potřeboval její pomoc. „Pořádá ještě Pán zla pravidelné večírky na Malfoyově panství?“

„Ano. Samozřejmě nejsou tak výběrové jako ty tady. Pokud bys chtěl, mohl bych tě informovat o tom, co se děje na setkáních.“

Avery nikdy nebyl moc inteligentní, proto by ho mohl využít, aby mu předával informace, aniž by si to uvědomoval. Mohl by mu odhalit více, než by chtěl. „To by bylo nanejvýš přínosné.“

„Samozřejmě,“ Avery se předklonil, lačnost napájela jeho hlas, „mi zabere nějaký čas posílat ti dopisy nebo přesvědčit Pána zla, aby mi umožnil přístup na toto místo. Pokud bys mi pomohl s posledními úkoly, jsem si jistý, že bych byl schopný obětovat víc času na pomoc tobě.“

Tak dlouho, jak ho Severus znal, Avery nikdy, ani jednou, nedokončil úkol úplně sám. Když nedokázal donutit nebo přesvědčit své známé nebo ty, jež byly v nižších kruzích, aby za něj práci udělali, obrátil se s prosbou o pomoc ke svému otci. Naštěstí díky jeho lenosti mu jen zřídkakdy byly svěřovány obtížné nebo důležité úkoly, proto poskytne Severus trochu pomoci na oplátku za docela slušnou dávku informací. Předstíral, že se nad tím zamýšlí. Nechtěl se projevit dychtivě, jinak by mu Avery té práce naložil spoustu. Po chvíli odpověděl neochotným tónem: „Možná bych ti mohl pomoci. Jaké úkoly ti zadali?“

Avery, dychtivý jako dítě o Vánocích, mu vysvětlil detaily.

 

<Kapitola 9>  <Kapitola 11>