Invictus: Neporažený - Kapitola 11

Tak přidávám další kapitolu. Moc děkuji za komentáře bacilu a Profesoru. Abych pohnula dějem a tak často neskákala, tak se teď chvíli budu věnovat jen Nocím.

@@@

Kapitola 11

„Jak je na tom Harry?“

„Žije. Dal jsem mu na zabavení Chrám Matky Boží v Paříži.“ Severus se opřel do křesla a narovnal si kalhoty do příjemnější pozice. S Averyho žádostmi, Potterovým léčením a obvyklými povinnostmi, které mu zabíraly čas, neměl po nějakou dobu možnost jen tak si sednout a popovídat s Albusem. Nevěděl, kolik má času, než dorazí Pán zla, ale měl v úmyslu využít ho co nejvíc. „Víte, při čem jsem přistihl vašeho Zlatého chlapce, Albusi? Při masturbaci. Opět.“

Albus se pouze zasmál. „Co jsi očekával? Je to stále dospívající chlapec.“

Severus si nesouhlasně odfrkl, popadl skleničku a nalil si do ní štědrou dávku skotské. Ale ani silné množství alkoholu mu nemohlo vymazat z hlavy obrázek Pottera, zkrouceného, s lascivním úsměvem na tváři a rukou obtočenou kolem překvapivě velkého penisu. Ten ošklivý ruměnec, který pokryl jeho tvář, se opět začal navracet, a on si usrkl velký lok tekutiny. Nechtěl, aby Albus viděl, jak ho to rozhodilo. Potter mu způsobí vážnou újmu dřív, než si Albus přestane myslet, že chování toho spratka je okouzlující.

Albus přezíravě mávnul rukou a zeptal se: „Ale jdi, Severusi, to je vážně tak šokující? Příště si mi budeš stěžovat, že se vrtá v nose a po použití záchodu si nemyje si ruce.“

Severus vyděšeně zíral na portrét. „Cože?“

Albus pomalu potřásl hlavou, pobavení mu tančilo kolem rtů. „Uklidni se, Severusi. To byly příklady založené na tom, jak se většina chlapců chová, dokonce i ti podle zákona dospělí. Co dalšího může dělat, aby se zabavil? Je tady už skoro dva týdny a většinu toho času strávil o samotě.“

„Drží ho v zajetí jeho největší nepřítel – muž, co mu zabil rodiče a pokoušel se zabít i jeho. Jeho věznitelem je člověk odpovědný za smrt mnoha lidí, které miloval. Nemá ani ponětí, jak si vedou jeho spojenci nebo jestli je někdy znovu uvidí, přesto cítí potřebu souložit. Častokrát.“ Znovu se zhluboka napil a dodal: „Myslím, že to dělá, aby mě naštval.“

Albus se zamračil. „Jsi paranoidní. Pochybuji, že by tušil, že je neustále sledován.“

Nerad to přiznával, ale na tohle nepomyslel. Potter byl docela natvrdlý a hlavně nebyl paranoidní. Aby změnil téma, řekl: „Lucius chce rozdělit povinnosti ředitele tak, že by měl moc nad bradavickými studenty. Stále bych měl mít pod kontrolou domácí skřítky a ochrany hradu, ale nemůžu si tím být jistý.“

Albusovo zamračení potemnělo a pomalu potřásl hlavou. „To vysvětluje, proč Krátura vzal Ginevru, aby se připojila k Hermioně a Ronovi. Udělám, co budu moci, abych Luciuse zastavil, ale obávám se, že ani já ani ostatní ředitelé nebudeme schopni dělat o mnoho více než ochránit studenty, kteří jsou v největším nebezpečí.“

„Domácí skřítkové byli diskrétní?“

„Dokonale.“ Albus si hladil vous a Severus ho tiše pozoroval, čekal, až mu odhalí své myšlenky. Po chvíli ředitel promluvil. „Jelikož Krátura stále nemůže najít klíč, cítím, že bychom měli pokročit s naším útokem na Gringottovy.“

„Co musí být uděláno, co ještě uděláno nebylo?“

Albus si propletl prsty a předklonil se směrem k rámu obrazu. „Možná si vzpomeneš, že jistý skřet jménem Griphook cestoval s Hermionou a Ronem. Nechal jsem Kráturu, aby ho přivedl k mému portrétu - “

„Bylo to moudré?“ Vypadalo to jako mimořádně riskantní. Čím méně interakce měli jeden s druhým, tím těžší bude vystopovat všechny zapojené. „Řekl jsem Temnému pánovi, že Krátura je mrtvý.“

„Pokud tě neodhalil, že máš můj portrét, nevěřím, že by to byl problém. Většině skřetů připadají všichni skřítci podobní. A Krátura ani jednou nezmínil své jméno.“

Nemyslel si, že se prozradil, ale teprve čas odhalí pravdu.

„Každopádně, zeptal jsem se ho, jestli má přístup na velitelství Skřetího Spolku, nebo aspoň neví, kdo by ho měl.“

Severus se zastavil, sklenka se vznášela ve vzduchu. „Skřetí Spolek?“

„Ano, můj drahý přítel Hadrian Mortimer, který sídlil i na ministerstvu i u Gringottových, mě informoval, že vzhledem k situaci v Příčné ulici tam mohou vstoupit jenom skřeti s nejvyššími styky. Ty úplně přesné plány Gringottových by měly přechovávat tam. Griphook říkal, že zná několik skřetů, kteří mají trvalý přístup a mohl by získat vzorek jejich vlasů na mnoholičný lektvar. Bylo by možné, aby Hermiona s Ronem použili mnoholičný lektvar na přeměnu do těchto skřetů a prohledali velitelství?“

„Proč je nenecháte zkusit se cvičně přeměnit do Griphooka?“

„Mohli by čelit situaci podobné té nehodě, kdy slečna Grangerová použila kočičí chlup. Mohlo by se stát, že v té podobě na nějakou dobu uvíznou a nebudou moci znovu použít mnoholičný lektvar. Nechci tohle riskovat.“

„Tak to zkuste s někým méně hodnotným.“

Albus si ztěžka povzdechl. „Bude pro ně těžké získat mnoholičný lektvar a já bych rád limitoval počet zapojených osob. Voldemort by mohl objevit někoho, jak se pokouší změnit do skřeta…“

Pravda. Severus odložil pití na stranu a na dveře vykouzlil ochrany, pospíšil si do knihovny a přinesl morfologii magických tvorů. Mnoholičný lektvar obvykle nepřeměňoval jedince do zcela jiného druhu, ale skřeti by mohli být natolik humanoidní, že by to mohlo fungovat. Navrátil se do pokoje a za chůze četl. Jakmile se vevnitř opět usadil, prohlásil: „Možná budu muset uvařit upravený lektvar přesně pro ně. Předpokládám, že dostaneme jen omezené množství vzorků?“

„S největší pravděpodobností. Zabere to měsíc?“

Skřeti s lidmi sdíleli z 99% stejnou DNA. Samozřejmě by klidně mohli mít 100% shodu DNA a nezáleželo by na tom, pokud by nevzal v úvahu i ostatní faktory ovlivňující fyziologii. „Zabere to… alespoň týden. Jen výzkum. Méně, pokud náhodou narazím na správný postup. Budu potřebovat…“ Špetku čerstvého žabníku. Denivky nebudou fungovat.¹ Snad tykadla nosorožíka obrovského? „Několik ingrediencí si potřebuju objednat. Ale nejvíce ze všeho potřebuju způsob, jak utajit tuto svoji práci před Temným pánem. Protože pokud je to možné, bude to složité a zabere mi to mnoho času.“

Albus si povzdechl. „Toho jsem se obával.“

Byla to jejich nejlepší šance a on do toho musel dát všechno. Čím dříve naleznou a zničí horcruxy, tím dříve tohle všechno skončí. „Zkusím to. Nechte Griphooka, ať sežene alespoň jeden vzorek vlasů, pokud bude možné, tak dva. Máte ještě nějaké jiné možnosti, které by nám mohly pomoci se dostat ke Gringottovým?“ Albus byl geniální muž, ale mohlo se stát, že si něčeho nevšiml.

„Hadrian také tvrdil, že Smrtijedi příležitostně střeží vstupní halu, ačkoliv nemají povolený přístup k trezorům.“

Musel využít každičký kousek informací, který mohl. „Zjistěte, kdo halu střeží a kdy. A bude ještě lepší, pokud se vám podaří získat vzorek vlasů od všech Smrtijedů, o kterých se ví, že hlídají banku.“

„O tom už jsme přemýšleli,“ přiznal Albus, „ale je příliš riskantní, abychom hlídkovali před bankou, a jejich jména už musela být vevnitř nahlášena. Získal jsem dojem, že to není více jak šest mladých mužů, ale nemůžu si být jistý, dokud mi Hadrian nedodá další informace. Už jsi viděl Nagini?“

„Není po ní ani stopy,“ přiznal Severus, přál si, aby měl v této záležitosti nějaké vodítko. „Nemůžu se na ni zeptat, aniž bych vzbudil podezření. Mám dojem, že nechce, aby se vyskytovala poblíž Pottera. Je možné, že ji uvidím, teprve až bude Potter mrtvý.“ Povzdechl si a napil se ze skleničky. Třebaže by pro Pottera bylo výhodné zůstat naživu, dokud nezničí všechny ostatní horcruxy, taková pravděpodobnost se však s každým ubíhajícím dnem zmenšovala.

„Horcruxy mohou být zničeny v jakémkoliv pořadí,“ připomněl mu Albus. „Jenom si musíme být jistí, že jsme našli a zničili všechny, než se zaměříme na něj.“

Potter pravděpodobně zemře, aniž by viděl konec války, ale možná to tak bude lepší. Pokud umře první a všechno půjde k čertu, nikdy nebude muset žít s tím selháním. Jemné odbíjení hodin na římse mu připomnělo, že Temný pán dorazí brzy. Přešel ke dveřím, otevřel je a poslal knihu zpátky do knihovny. Když se vrátil k Albusovu portrétu, řekl mu: „Možná bychom na ten úkol měli vyslat nějaké kompetentní dospělé.“

Albus mu pevně, ale jemně odpověděl. „Mám pocit, že je lepší omezit počet jedinců, kteří ví o horcruxech. Poslední věc, kterou potřebujeme, je, aby více lidí vědělo, že Tom Raddle ze sebe udělal skoro nesmrtelného.“

„Ale kdybychom někomu řekli o horcruxech, bylo by do budoucna snazší najít je a vystopovat.“ Všiml si, že Albus stiskl rty do úzké čárky, a tak dodal: „Nepokoušejte se mi tvrdit, že nebudou žádné další pokusy o jejich vytvoření. Pokud Pán zla dokázal najít takovouto informaci, pak ji může najít i kdokoliv jiný. Pokud já jsem přišel na to, co udělal, a to jenom z kusu informace, pak na to může přijít kdokoliv další. Nemluvě o tom, že jste to řekl Potterovi. Klukovi s myslí děravou jako cedník.“

„Voldemort se o tuto informaci s nikým nepodělí. Nech to být, Severusi.“

Severus nemohl. Ne, když toho bylo v sázce tolik. „Zadržování informací umožňuje mocným kouzelníkům, aby se stali nekontrolovatelní, a nikdo nepátrá po nespoutané moci tolik jako ti, kteří si přejí zlo. Všechno, co jsme kdy udělali, jsou jen reakce na jeho akce. Iniciativnější přístup mohl tomuhle předejít.“

„Severusi, prosím. Zaměř se na to, co můžeme udělat teď. Dokážeš zmírnit, co se stane dnes v noci?“

Severus ze zkušenosti věděl, že Albus nenechá rozhovor pokračovat daným směrem. „Udělám, co budu moci, ale mám jen pár možností. Pokud ho Temný pán považuje za plně vyléčeného, pak by jim mohl dovolit mu provést cokoliv za předpokladu, že se z toho Potter zotaví.“

Někdo vstoupil do ochranné zóny domů. Severus se postavil. „Dorazili. Promluvím si s vámi později.“ Strčil Albusův portrét do hábitu, odstranil ochrany kolem pokoje a ustoupil do koupelny, kde učinil vlažný pokus učesat si vlasy a připravit se na večeři, zatímco čekal, až kdokoliv, kdo přišel, opustí kuchyň. Když dokončil svou očistu a nikdo se neobjevil, odešel z pokoje a rychlými kroky zamířil ke zvukům, které zněly, jako že se někdo přehrabuje v kuchyni.

Dorazil ke dveřím a spatřil Narcisu Malfoyovou vybalovat velikou nádobu, která zabírala skoro polovinu stolu.

„Och, Severusi,“ pozdravila a stačilo jí pár švihnutí hůlkou a stůl na večeři se vznesl z krabice a chvátal k jídelnímu sálu. „Doufám, že jsem tě nevyrušila. Neboť můj manžel se dnes večer nemůže dostavit a Pán zla si přál, aby bylo všechno na místě, než dorazí, přišla jsem dříve to přichystat.“

„My už máme stůl a židle přichystané.“ Uhnul na stranu, když kolem něj protancovala řada dřevěných židlí.

„Ale dohromady s mým porcelánem?“ zeptala se a kriticky pozvedla obočí. „Pokud nábytek je podobný tomuto - “ pokynutím ruky zavrhla celý pokoj, „ – je jen dobře, že jsem přinesla nadstandardní vybavení. Večeře s Temným pánem není často udělovaná výsada.“

Kde přebýval Pán zla, jestliže nebyl na Malfoyově panství? Co znamenalo to nové přesídlení Temného pána? Narcisa vypadala potěšeně, ale Severus ji nikdy neuměl pořádně přečíst.

Kdo věděl, kolik společného času měli, než dorazí ostatní? Aniž by nastavil ochrany nebo ji varoval, jen tak ležérně prohlásil: „Dostal jsem tvůj dopis.“

Levitovala stříbrný servis ke kuchyňské lince a ruka s hůlkou lehce poklesla, obočí se jí svraštilo k sobě. Její bledé oči vyhledaly jeho. „Nebyla jsem si jistá, jestli jsi jej obdržel. Neodpověděl jsi.“

Měl dobrý důvod, aby argumentoval tím, že jednoduše nebyl schopný jí odpovědět. Místo toho řekl: „Neviděl jsem důvod ke spěchu, neboť jak jsem pochopil, situace již byla vyřešená.“

Narovnala se v ramenou a otočila se zpět ke své krabici, levitujíc ohřívací misky směrem k vyčarovanému stolu, který stál naproti skříňce. „Překvapuješ mě, Severusi,“ odpověděla. „Máš o té situaci více informací, než mám já.“

Tomu nevěřil ani na vteřinu. „Tvůj manžel bezpochyby zajistí svému synovi řádné vzdělání pomocí reforem, které v současné době prosazuje v Bradavicích.“

„S manželem se neshodujeme v každém názoru,“ řekla a oči měla upřené na práci, kterou vykonávala hůlkou.

Všechno tedy dělala Luciusovi za zády nebo to bylo vykresleno, aby to tak vypadalo. Musel přijít na to, která z těch dvou možností to je. Nechal svůj hlas prostoupit chladem, když jí odpovídal: „Pak si promluv s ním o svém nesouhlasu. Jsi jeho žena. Možná bys ho měla ctít a poslouchat, jak ti káže povinnost.“

Varovný záblesk jí problesk tváří, pevně sevřela hůlku, otočila se tváří k němu a zasyčela: „Nerozkazuj mi, jak bych měla zvládat své vlastní záležitosti!“

Překřížil si paže a opřel se ve dveřích. Jak daleko by na ni měl zatlačit? Jestliže s ní chtěl mít nějaký druh spojenectví, musel vědět, na čí straně stojí, když její manžel aktivně kuje plány proti němu. „Jsi buď neskutečně hloupá, nebo naivní. Jaká z těch možností to je?“

Stáhla své rysy zpět do klidu a zeptala se: „Proč to nemůže být něco jiného?“

Odrazil se od dveřního rámu a přešel přes pokoj. „Víš, že mezi tvým manželem a mnou jsou… neshody. Jakákoliv moje dohoda s tebou ohrožuje tvého manžela, neboť naše nepřátelství dál pokračuje.“

„Myslíš si, že to sama nedokážu zvládnout?“ vyklenula na něj v otázce obočí a zvedla nos.

Přesunul se vedle ní ke kuchyňské lince, donutil ji se otočit tváří k němu. „Myslím, že nemáš ponětí o závažnosti hry, kterou my hrajeme, ti, kteří jsou v jeho nejužším kruhu.“

„Jsem Blacková,“ oznámila.

„S tímhle na mě nechoď,“ odsekl. „Nezajímá mě tvůj krevní status ani tvůj rodokmen. Když mám důvod, dovedu zabít čistokrevného stejně snadno jako mudlu. To si vážně myslíš, že jsem pouze z poloviny tak mocný nebo záludný co tvůj manžel?“

Nemyslela si to. Zírala na něj, ztěžka dýchala a rty měla pevně sevřené.

Pokračoval. „Mám množství různých… prostředků, jak se někoho zbavit. Nemám tak omezené možnosti, jak to vypadá.“ Spíše měl daleko víc omezení, ale snažil se co nejvíc, aby tuto víru rozptýlil.

Jako kdyby ze sebe setřásla ospalost, vytáhla se a odpověděla: „Pokud plánuješ nějak ublížit mému manželovi, neměl bys mi to říkat.“

Potichu se zasmál. „Neměl bych?“

„Temný pán - “

„Mi zakázal ho zabít nebo ho zneškodnit, stejně jako Lucius by neměl zabít ani zneškodnit mě. Ale mimo tyto zákazy existuje spousta možností.“ Pán zla by si pravděpodobně užíval, kdyby Severus zahájil útok proti Luciusovi. Vždycky se je snažil poštvat proti sobě, pravděpodobně protože nemohl vystát, když se dva mocní muži spolu spojili.

Zamrkala a odvrátila se a on měl podezření, že nejlepší pomsta jim oběma by bylo nechat jednoho, aby toho druhého zabil. Ale zase možná v této hře byla lepší, než si myslel. Trpělivě čekal, propaloval ji pohledem, jako by se pokoušel nahlédnout pod její vrstvy.

Chvíli se soustředila na svoji práci, pak se otočila k němu a pevně prohlásila: „To, co si domluvím já s tebou, nemá nic společného s mým manželem.“

Zajímavé. Myslí si, že má dostatečně co nabídnout, aby si vynutila dohodu. Podíval se na ni s opovržením a zeptal se: „Proč bych měl chtít si s tebou cokoliv domlouvat?“

Zvedla bradu a s pevným výrazem na tváři odpověděla: „My všichni potřebujeme spojence a od doby, co jsi zaujal místo zde, se tvoje pozice nezlepšila.“

Bylo to tak všeobecně známé, dozvěděla se to od svého manžela, nebo byla na výzvědách? Nic neřekl.

„Jak vidíš, Pán zla mi poskytnul výsadu tě navštěvovat bez doprovodu.“ Odlevitovala bednu do rohu místnosti a obrátila svoji pozornost k nerozbaleným zásobám, mluvila tiše, ale pevně, zatímco na stůl rychle aranžovala ohřívací mísy. „Je pravda, že nemám tak rozsáhlé konexe, jako má můj manžel, ale s mnohými z nich ty nemáš žádný kontakt a také bych velmi lehce mohla obnovit některé z tvých dřívějších vztahů.“

Potřeboval spojence, ale nechystal se jí svoji slabost odhalit. „Pokud mám zachránit tvého syna, chci odměnu – tvého manžela.“ Je lepší začít vysoko a usmlouvat to níž.

Otočila se k němu a jeho zrak se střetnul se studeným ohněm v jejích očích. „Pokud ochráníš mého syna, můj manžel bude tvým dlužníkem.“

Nějak zvládnul zachovat na tváři výraz klidné nadřazenosti a neodhalit ani záblesk překvapení. To nemohla myslet vážně, ne?

Neřekla mu otevřeně, že se může Luciusovi pomstít, ale zcela jasně naznačila, že najde způsob, jak ukončit jejich nepřátelství tak, že Luciuse zastaví. Snad by ho i nechala Luciuse mučit. Možná nepřijala Znamení zla, ale pocházela z rodu Blacků a po celý svůj život byla obklopena Smrtijedy. Věděla, že Severus žádá vysokou cenu a ona navenek stále byla ochotná alespoň částečně obětovat manžela ve jménu záchrany syna. Samozřejmě, bylo to všechno formulováno způsobem, že se jevila jako dokonalá manželka a tohle mohla být past, ale Severusovy instinkty to popíraly. Tak jako tak by byl blázen, kdyby výhodu nepřijal. Opatrně řekl: „A ty musíš prokázat, že mi budeš užitečná.“

Lehce přikývla a obrátila svoji pozornost zpátky k jídlu. „Nic nebudu odnášet domů. Budu doručovat poštu, přinášet balíčky a poskytovat ti informace, ale nic víc nebude v rozsahu mé účasti.“

To bylo víc než rozumné, ale stále musel naléhat a chtít víc. „Jak mám pomoct tvému synovi, pokud se s ním nemohu setkávat?“

„Navrhneš knihy, vybavení a ostatní záležitosti, které sama zakoupím. Časem získáš větší přístup k němu, ale nikdy nezískáš přístup na panství.“

Nemusel ho získat nyní, ale existovala šance, že ho získá později. Nicméně na tom nezáleželo, nebude kvůli tomu naléhat. Byl na ní závislý, co se týče informací a ingrediencí do lektvarů. Ona a Lucius museli vědět, že přes lektvary nemohou udělat nic jemu ani Potterovi, stejně jako že nebude takový blázen, aby použil ingredience od nich do svých osobních lektvarů. Pokud by byli natolik hloupí a pokoušeli se manipulovat s lektvary, Pán zla nebude znát slitování. „V tuto chvíli ti dám názvy knih a jména učitelů výměnou za informace a přísady do lektvarů. Máš přístup k dodavatelům mimo lékárnu v Příčné ulici?“

Podle očekávání zavrtěla hlavou. „Nemám.“

„Dám ti pár jmen. Ale nejdřív mi řekni, co víš o tom, co otec Averyho a Mulciber senior dělali poslední dobou.“

Utkala věrohodný příběh o rozdílných úkolech zadaných několika vysoko postaveným Smrtijedům. Žádná informace nezněla jako něco, co by mělo zůstat utajené, a většina z nich seděla s tím, co vytáhl z jiných zdrojů. Očekával, že zezačátku lhát nebude a ani se nepokusí jej balamutit v tom, co je tak široce známo mezi následovníky Pána zla, ale nemohl si být jistý.

Právě dokončila poslední úpravy jídelního sálu, když dorazil Temný pán spolu s Avery seniorem, Mulciberem a Belatrix a všechny je zavedl do obýváku. Belatrix, jež si stále vychutnávala potměšilou radost ze skutečnosti, že nedávno odhalila jeden z úkrytů Řádu (nevadilo, že všem uvnitř budovy se podařilo utéct), se na něj od vstupu jízlivě zašklebila.

Avery mu podstrčil psaní, když procházel mezi pokoji, s největší pravděpodobností mu dával informace o Luciusovi. Přijal to s diskrétní vděčností a z rozsáhlé domovní zásoby obsažené ve skříni v obývacím pokoji vytáhl tvrdý alkohol. Ať byl dřívějším obyvatelem kdokoliv, zcela jasně rád pil a on udělal jen malinkou mezeru na vrchní poličce zásob.

Večeře byla nudnou záležitostí, kde byl usazený jako třetí – za Averym starším a Mulciberem, a pak ho vyřadili ze soukromé konverzace s Temným pánem a jeho dvěma novými oblíbenci, zatímco byl poslán pro Pottera.

Naštěstí poté, co předal Pottera Belatrix, vyčaroval Pán zla vedle svého trůnu židli.

Když se Severus posadil, Temný pán se otázal: „Jak pokračuje tvůj výzkum?“

Skvěle. „Velmi dobře, můj pane.“ Věci vypadaly dobře, ale tuto část musel dobře zahrát. „Vymyslel jsem dvě možné nádoby pro duši toho kluka. První zahrnuje naklonované tělo. I kdybychom nebyli schopni odstranit jeho duši, mohl byste posednout to jeho druhé tělo, protože nebude mít duši.“ Také to znamenalo, že by si Temný pán mohl pro sebe nechat narůst nové tělo, kdyby si tak přál.

Temný pán zamrkal. Překvapivě lidská reakce. „To je možné?“

„Teoreticky,“ přiznal. „Co já vím, tak to nikdy předtím nikdo neudělal. Nechali nově vzniknout jednotlivé části, ale ne celé tělo. Alespoň zatím ne.“

„A druhá možnost?“

Neměl čas vymyslet nic lepšího, ale potřeboval výmluvu pro mnoholičný lektvar, takže řekl: „Také bych rád experimentoval s mnoholičným lektvarem a zjistil, jestli bych nenalezl metodu, jak prodloužit dobu trvání účinku, tudíž vytvořit tak nádobu na uchování Potterovy duše bez použití dalšího člověka.“

Červené oči Pána zla se nepatrně zúžily. „Řekl jsi mi, že to nebude fungovat.“

To bylo před mnoha lety. Když tehdy Temný pán poprvé lanařil Severuse ke Smrtijedům, diskutovali spolu o několika lektvarech. Za celou tu dobu Pán zla jejich konverzaci jedinkrát nepřipomněl a Severus předpokládal, že na ni zapomněl. Překvapivě ne, nezapomněl na své sliby, jen se neobtěžoval je dodržovat. „Jedna moje studentka si vzala mnoholičný lektvar, který místo lidského vlasu obsahoval kočičí chlup. Zatímco její kumpáni, kteří přijali obvyklou verzi lektvaru, ztratili svoje krytí po hodině, vyžadovalo mnoho práce a času, aby se podařilo zvrátit účinek, co měl lektvar na ni. Domnívám se, že pokud bychom mnoholičný lektvar vyladili a dali to nelidskému zvířeti, bylo by možné řečené zvíře přeměnit do Potterova těla na dosti dlouhou dobu. Samozřejmě nebude mít žádnou duši, a tudíž by mělo být lehčí na ovládnutí.“ Severus si myslel, že zvířata duši mají, ale Pán zla vždycky striktně rozděloval lidi od nelidí, kromě toho, že rozlišoval lidi od mudlů.

Pán zla mu věnoval kyselý úsměv. „Zaměř se na to, abys pro mě nechal vyrůst tělo.“ Mávnutím poslal Severuse pryč a pokynul Mulciberovi, aby k němu přišel.

Merlinovy koule, posral to. Co měl znamenat ten úsměv? Myslel si Pán zla, že mu předtím lhal? Kurva, kurva, kurva.

Když se mu Temný pán vyhýbal po zbytek noci, jen mu zadal rozkazy, věděl, že selhal. Budou muset pohár získat jiným způsobem.

---

PP: 1 – pro zajímavost: Tady trochu přemýšlím, co si to Medek vymyslel. Aneb fluxweed, který překládá jako žabník (což je sice taky kytka, ale úplně jiná), je ve skutečnosti trichostema, rostlina příbuzná hluchavce; lacewing flies, přeloženo jako denivky (což jsou kytky) je v doslovném překladu zlatoočko zelené – ta muška; U posledního (nosorožík – jeden z největších brouků světa) jsem nenašla český název, jde najít pod latinským Megasoma actaeon.

<Kapitola 10>