Invictus: Neporažený - Kapitola 3

Kapitola obetovaná Katharine Colt. Jinak moc děkuji za komentáře Lanevře, Máje, Profesoru, grid, gleti a belldandy.

@@@

Kapitola 3

„Je to jako za starých časů, viď?“

Severus si nemohl pomoci, ale malinko se usmál a letmo si prohlédl Averyho, který stál vedle něj venku na Grimmauldově náměstí. „Měl bych očekávat, že každou chvíli vypustíš bombu hnojůvku?“

Avery se zakřenil nazpět. „Nejsou to ty nejelegantnější ‚zbraně‘, ale musíš uznat, že jsou dobré na rozptýlení pozornosti učitelů.“

„O tom mi vyprávěj.“ Severus nasedl na koště. „Ti spratci věnují více úsilí na přivedení profesorů k šílenství než na svá studia.“ Ačkoliv by bylo lehčí letět bez koštěte, dával přednost omezení svého létání tak, aby neodhalil, jak zdatný se v tom umění stal. Kopnutím se odrazil od chodníku a vzlétl za Averym vzhůru.

„Musíš si užívat té dočasné úlevy od jednání s těma pitomcema,“ poznamenal Avery, když nabral rychlost.

„Ve skutečnosti jsem jako ředitel jen zřídkakdy musel interagovat s těmi grázly, pokud to nebyla záležitost potrestání.“

„Potrestání, jo?“ Averyho úšklebek se změnil na chlípný úsměv. „To s holkama musela být zábava.“

Severus se neobtěžoval skrýt svůj odpor. „Těm nejmladším je jedenáct, Avery, jedenáct.“

„Jestli už krvácet může, je dost stará na potěšení muže.¹“ Avery s žuchnutím přistál na střeše.

„To je nechutné.“ Severus uhlazeně sesedl, opřel své koště o komín, pak vytáhl hůlku, aby jí načrtl destabilizační runy, které dovolí jedu prosáknout do budovy pod nimi, té cílené na Grimmauldově náměstí.

Avery se zasmál. „Nebuď tak prudérní, Snape. Kdy sis naposledy zašoustal?“

Vážně potřebovali vést takovouhle konverzaci? Tohle byl důvod, proč zřídkakdy mluvil s Averym od doby, co odešli ze školy. „Temný pán-“

„By po nás všech chtěl, abychom zůstávali v celibátu.“ Averyho oči na Severuse rychle zajiskřily. „Řeknu ti co. Pokud tady skončíme brzo, půjdeme k Fryně.“

Dobrý sex zněl pěkně, ale Severus odmítavě řekl: „Mám se vrátit do své lektvarové laboratoře, jakmile tady dnes dokončím úkol.“

Avery vypadal, jako že považuje Severuse za hladovějícího muže odmítajícího hostinu. „To máš smůlu, kámo.“

Severus si povzdechl. „Moje pozice by se měla zlepšit, až Potter bude při vědomí.“ Sáhl do cestovního váčku a vytáhl nízkou, plochou sklenici, která obsahovala otrávený gel, a podal ji Averymu. „Otevři to a natři přes ty runy, které jsem nakreslil. Ve stavu, v jakém to je teď, ti neublíží.“

Zatímco byl Avery zaneprázdněný přiděleným úkolem, Severus potají nalil neutralizér do sublimačního lektvaru. „Mluvil jsi v poslední době s Luciusem?“ zeptal se nenuceně, zatímco vrhal kouzla, která vcucnou vypuštěný plyn do budovy pod nimi. Mudlům v přilehlých domech, pokud jsou doma, to způsobí bolest hlavy, ale nic jiného.

„Ne, ne poslední dobou,“ zamumlal Avery, neobtěžoval se vzhlédnout od svého úkolu. „Nikdy jsem si s ním nebyl tak blízko jako ty.“ V jeho hlase byla příkrost, kterou Severus nedokázal tak zcela zařadit.

„Neodpověděl mi na poslední sovu,“ zpovídal se Severus. „Nebyl jsem schopný určit, jestli je nespolehlivá moje sova nebo on neměl čas odpovědět.“ Avery neměl tu slušnost, aby nestrkal nos do společenských záležitostí, které se ho netýkaly, a Severus nepochyboval, že brzy navštíví Luciuse, aby se pokusil vyhodnotit sílu Luciusova přátelství se Severusem.

„Zkus poslat sovu mně,“ nabídl Avery.

Severus se neobtěžoval skrýt své opovržení, když se sklonil, aby nalil sublimační lektvar na jedem pokryté runy. Gel se změnil do tmavě zeleného kouře, který byl vcucnutý do střechy, a kouzla vtáhla zneutralizovaný jed do budovy pod nimi. „Mám povolený přístup k sově jenom jednou za pár dní. Maskovací kouzlo ještě nebylo plně aplikováno a Temný pán je zaneprázdněn někde jinde.“ Pak, jako kdyby si náhle uvědomil, co řekl, rychle dodal: „Samozřejmě, že Temný pán není odpovědný za zpoždění; nicméně kompetence některých z těch, co mu přísahali věrnost, má daleko k požadované úrovni.“

Avery si odfrkl a poškádlil ho: „Byl jsi vůbec někdy spokojený se svými kolegy?“

Ne. Nikdy. „Nemyslím si, že žádám mnoho, když chci slušnou úroveň kompetentnosti.“

S úkolem zfalšovaným jak nejlépe to šlo, Severus zvedl ochrany a s Averym zamířil do Obrtlé ulice. K jeho vděčnosti a úlevě Avery, který vždy dával na první místo potěšení, se rozhodl, že nebude Severusovi dělat ocas po celou dobu jeho úkolů, jak mu bylo nařízeno. Stále, i když byl Avery pryč, Severusova další úloha byla skoro nemožná. Jak ukrást kopii Albusova portrétu? Albus byl jak dostatečně prozíravý, tak natolik egoistický, že požadoval několik kopií sebe sama. Kromě jeho portrétu v Bradavicích zdobil další zdi Ministerstva kouzel, zatímco třetí visel v Neliově knihově². Když si Severus v rychlosti balil, dal mu Albus instrukce, kde každý z nich najde, nevadilo, že Severus měl asi tolik šancí, proplížit se do Bradavic jako na ministerstvo. Kdyby neměl podezření, že na nějakou dobu uvízne ve vězení spolu s Potterem, neobtěžoval by se s Albusovým portrétem. Ne, že by ho potřeboval; bylo to jen proto, že Albus měl přístup na nespočetná další místa skrze jeho styky s bývalými řediteli. Skrze Albuse mohl mít Severus oči a uši v každičké důležité budově v kouzelnickém světě a v nespočtu jiných díky celým Bradavicím.

Když v rychlosti proběhl obchody v Obrtlé, přemístil se na jednu z lokalit na venkově, kterou používal jako bezpečný bod. Opuštěný kravín byl perfektním místem, kde vyměnil oblečení a vzal si Mnoholičný lektvar. Zkontroloval svoje maskování ve vyčarovaném zrcadle, pak se přemístil před schody knihovny.

Neliova knihovna byla jednou z těch nezávislých knihoven v kouzelnickém světě. Většina ostatních byla připojena ke školám nebo k soukromým obydlím. Temný pán pro ni neměl užití, a tudíž ji nechal netknutou - zchátralou budovu s převážně bezcennými, rozkládajícími se knihami.

V ideálním případě Severus stráví chvíli v budově předstíráním, že si prohlíží knihy, neboť čím déle se bude držet v ústraní, dál od lidí, kteří by mohli potvrdit místo jeho výskytu, tím více podezření ho obklopí.

Točité schodiště protínající pokoj…

Albus nevěděl jistě, na jakém poschodí jeho portrét visí, ale budova byla malá a Severus měl vágní představu na základě jeho předchozí návštěvy, kam má jít. Už si podal žádost u Pána zla, aby tu knihovnu navštívil a prohledal její archívy. Všechny užitečné knihy kouzel a Černé magie už byly dávno ukradeny, ale duše byly zapeklitým odvětvím a on potřeboval veškerou pomoc, kterou mohl získat.

Rozviklané, vinuté schody vedly do čtecích výklenků, kde Severus zahlédl Brumbálův portrét. Ten starý hlupák v něm samozřejmě nebyl, ale položky v té sekci knihovny souhlasily s popisem, který mu byl dán, a nejbližší portrét byl Euripidés, přesně jak Albus řekl, že by měl být. V jednom rohu si četla čarodějka a tiše vržené monitorovací kouzlo odhalilo další stálé zákazníky toulající se mezi stohy.

Prošel kolem čarodějky co nejnuceněji, prohnal se do výklenku s Albusovým obrazem a použil kouzlo zkoncipované tak, aby odvádělo pozornost od předmětu. Naposledy se obezřetně rozhlédl kolem místnosti, pak se pustil do práce. Rychle vytáhl účelně duplikovanou, prázdnou kresbu ze svého hábitu a zvětšil ji. Bylo jednoduchou záležitostí vysadit Albusův portrét z háčku a vyměnit ho za druhý, zmenšit a obalit ho, aby se mu vešel do hábitu. Pevně svíraje svoji hůlku vypochodoval ven, použil k tomu druhé schodiště. Jakmile dorazil k předním schodům, přemístil se do dalšího bezpečného domu a vzal si lektvar, který vytvořil a který způsoboval vyprchání Mnoholičného lektvaru rychleji. S mimořádnou péčí se převlékl zpět do svého obvyklého hábitu a cestovního pláště, pak se přemístil pryč. Když dorazil k přenášedlu, jeho srdce pokleslo. Čekal na něj Temný pán.

„Získal jsi všechno, cos potřeboval?“ zeptal se Temný pán, vypovídající tlak Nitrozpytu Severusovi vpadl do hlavy.

„Pro teď dostatečně.“ Severus mu dovolil projít vzpomínkami, pečlivě udržoval ty, které zahrnovaly Albusův portrét, pevně uzamčeny.

Temný pán byl očividně spokojený s tím, co viděl, takže se po jejich krátkém prohlédnutí stáhl. Přenášedlo je vzalo klikatou stezkou, s lektvarovou laboratoří jako konečným cílem. Severus bez pobízení vytáhl sledovací zrcátko, jakmile dorazili do laboratoře. „Nepřestěhovali ho, že ne?“

„Ne,“ potvrdil Pán zla. „Nepřestěhují, dokud se neprobere.“

Severus zvětšil zrcadlo a zakouzlil sledovací kouzlo, když zrcadlo postavil tak, aby se opíralo o zeď. Stíny tancovaly přes reflexní povrch, než se ustálily v pohledu na pokoj, kde ležel Potter. Fungovalo to jenom uvnitř ochran a jen z jednoho úhlu, ale ptačí pohled na toho kluka bylo ve skutečnosti všechno, co potřeboval.

Severus si pospíšil s vybalováním a připravováním ingrediencí, zatímco ho Temný pán pozorně sledoval. Severus nikdy nebyl tím, kdo by oceňoval vařit před publikem, takže se teď snažil ze všech sil koncentrovat na svoji práci. Netrvalo to dlouho, než Temný pán promluvil: „Chci mít Potterovu duši obsaženou v předmětu.“

Oba věděli, že tím myslí duši horcruxu, ale bylo pro ně lepší to nezmiňovat nahlas.

Taktně vybíraje slova, Severus řekl: „Nemám mnoho zkušeností s prací s dušemi. Budu potřebovat přístup k co nejvíce knihám na toto téma. Máte na mysli určitý předmět?“

„Záleží na tom?“ zeptal se Temný pán zvědavě.

„Mohlo by.“ Severus se obrátil, aby přidal malpí ocásky³ do jednoho z kotlíků. „Kámen má jiné jemu vlastní vlastnosti než kov nebo dřevo. Mohlo by být lehčí uskladnit duši do složeného předmětu, nebo naopak do co nejvíce homogenního. Magická přeměna může požadovat, aby byl předmět nejdříve vytvořený a pak přeměněný do nádoby. Bude to vyžadovat mnoho bádání.“

Pán zla byl na několik okamžiků zticha. „Pošlu ti všechny knihy, které budeš potřebovat,“ řekl. Ještě jednou, naposledy se podíval na spící tělo Pottera v zrcadle, pak odešel.

Dorazila pošta, sova Strix přistála na stole, zatímco Severus jedl. Ani jediný kousek pergamenu od Luciuse nebyl přimíchán mezi balíky a dopisy. Udržoval vůči němu nějaký druh záště? Zcela jistě nemohl od Severuse očekávat, že mu dá všechno, co chce. Severus měl právě takový nárok na Pottera, jako měl on. Nehledě na to, že bylo bláhové zahodit svůj vztah se Severusem teď, když dosáhl Severus vyššího postavení. Severus, podrážděný dětinskostí toho všeho, se rozhodl, že mu ‚zapomene‘ poslat osobní várku lektvarů, které dával jistým osobnostem jednou za měsíc. V minulosti by se plazil a klaněl až k zemi pro Luciusovu náklonnost, ale už ne déle. Byl příliš vysoko postavený, aby se musel nyní takto hrbit.

Jeho špatnou náladu nezlepšilo, když zjistil, že objednaná Grevillea došla zvadlá, což znamenalo, že mohl udělat pouze třetinu z dávky Nervy uklidňujícího lektvaru, kterou zamýšlel uvařit. Neříkal opakovaně Temnému pánovi, že potřebuje mít kvalitní ingredience, pokud má náležitě vařit? Když neměl dovoleno si je nasbírat sám, pak by měly být nasbírány alespoň někým, kdo ví, jak by ty rostliny měly být poslány.

Naštěstí chvíli poté, co začal pracovat na první várce, zaklepal na jeho dveře léčitel a informoval ho, že by se Potter měl brzy probrat.

Snížil var na nižší stupeň a pospíchal za mužem, aby našel dav shromážděný kolem Pottera, který byl roztáhnutý na stole. Temný pán zajistil personál pěti léčitelů, zahrnující tři Smrtijedy. Bylo vzácné vidět je všechny vzhůru a aktivní ve stejnou dobu.

„Jeho oči se pohybují a odpovídá na fyzické a sluchové stimuly,“ řekl jeden z léčitelů, když se k nim Severus připojil u stolu. „Mohl by se dokonce vzbudit do půl hodiny.“

Severus umístil ruku na Potterův obličej a prozkoumal stále bezvědomé tělo. Ano, hoch se probíral. Neměl odborné znalosti, aby věděl, kdy přesně se ten kluk vzbudí, ale mělo by to být brzy. To se nestane. Otevřel oči a oznámil: „Potter se probere dneska večer. Odhaduji to na… čtyři hodiny.“ Lektvar ho pozdrží. Vedoucí léčitel se nepatrně zamračil, ale ostatní neprojevili žádnou reakci. Obrátil se k jednomu z těch tří Smrtijedů a nařídil: „Běž informovat Temného pána, že se kluk vzbudí za čtyři hodiny.“ Těm druhým dvěma řekl: „Ten, kdo je z vás nejvíce vyčerpaný, si vezme lektvar na spaní a odpočine si až do ustanoveného času. Chlapec bude nejspíše potřebovat všechnu naši pomoc. Ten druhý připraví jídlo hodící se pro Temného pána. Bude chtít vyslechnout toho kluka a prohlédnout si jeho vzpomínky, což zabere nějaký čas. Mějte to připravené do hodiny, jen pro případ, že by Temný pán dorazil dříve.“ Obrátil se k druhému léčiteli a nařídil: „Vy byste si měl také odpočinout.“

Když byli všichni venku z místnosti, obrátil svoji pozornost na vedoucího léčitele, toho jediného, kdo by ho mohl zastavit. „Bude potřebovat, abychom mu pomalu usnadnili cestu k vědomí, jinak by si mohl poškodit dočasný obličej, který jsem mu vytvořil, a Nitrozpyt nebude pořádně fungovat bez očí. Máte nějaký lektvar, který stabilizuje jeho oči?“

„Podívám se,“ zamumlal léčitel, přičemž se odvrátil, aby probral hromadu lektvarů posetých na provizorních stolech. Omračující kouzlo ho udeřilo přímo do zad a on nehlučně spadl. Severus co nejrychleji nastavil ochrany, popadl ten nejúčinnější oživující lektvar, co našel. Mohl by tímto pokusem Pottera poranit, ale potřeboval ho mít vzhůru, pod kontrolou a vyslechnout ho dříve, než to udělá Pán zla sám. Neexistoval jiný způsob, jak to udělat, než ho předčasně vzbudit.

Nebyl to jednoduchý úkol. Chlapcovo tělo a mysl se nacházely opuštěné a v nicotě a musely být násilím vtaženy zpět do existence. Poté, co ho silou nakrmil oživujícím lektvarem, použil Severus nezbytná kouzla.

Pronikavý výkřik protrhl místnost a Potterovo tělo sebou prudce cuklo, jako kdyby jím škublo nespočet neviditelných provázků. Severus, dívaje se do těch rozšířených, skelných očí, opakoval: „Zapomenete na své zajetí. Zapomenete na mučení.“ Zatímco mluvil, vrhal kouzla, jak na pozměnění, tak na vsugerování paměti, ale chlapec stále křičel a zmítal sebou; jeho tělo sebou škubalo takovou silou, až byl Severus donucen ho přidržet, aby sám sebe nezranil.

Vzpomínky byly příliš nedávné a příliš intenzivní. Zablokovávaly veškeré racionální uvažování. Severus se ponořil do chaotického zmatku Potterovy mysli a opatrně odstřihával všechny vzpomínky na zajetí a následující mučení. Byly spolu propojeny příliš pevně, aby je v tak krátkém čase od sebe odtrhnul, a jak pracoval, byl nucený přerušit neskutečně rozsáhlé kusy paměti.

„Zapomenete všechny nedávné vzpomínky na Luciuse a na to, co vám udělal.“ Hoch se uklidnil, jeho zběsilý křik a zápasení ustalo, jako kdyby byl hračka, kterou vypnuli. „Nemáte žádné vzpomínky na Luciuse z poslední doby.“ Oči zbystřily a poprvé za celou dobu Severus uvěřil, že Potter tam někde je.

Nyní přejít k dalšímu kroku. S jeho vlastním osobním lektvarem, verzí na kletbu Imperius, se stále dalo bojovat použitím tradičních metod, ale ne docela dobře zdrogovanou a poškozenou myslí. Ten kluk byl relativně prohnaný, když došlo na mentální obranu jinou než Nitrobranu, ale také byl extrémně mizerný kouzelník a zraněný více, než se dalo uvěřit. Když Pottera nakrmil lektvarem, použil Severus „Imperio“ a vtlačil se do neorganizované mysli. Potterovy oči zeskelněly a kluk se utišil.

Řekni své jméno.

Chraplavým šepotem Potter pronesl: „Harry James Potter.“

„Dobře,“ vydechl Severus. Vyhledal střípek zrcátka a umístil ho na stůl v blízkosti Potterovy ruky, poté uvolnil pouta. Rychlá práce hůlkou vyčistila pokoj od jakýchkoliv charakteristických vlastností a také skryla bezvědomého léčitele.

Severus se otočil k Potterovi, sklonil se nad postel a řekl: „Vím, že nemáte žádný důvod mi věřit, Pottere, ale jestliže chcete, aby vaši přátelé žili, pak mě musíte poslechnout.“ Trik, jak dokonale ovládat člověka kletbou Imperius, byl nevzdálit se příliš daleko od přirozených sklonů oběti. Dokonce i ty nejoddanější rodiče jste mohli přinutit, aby zabili své vlastní dítě, pokud jste je přesvědčili, že to je pro jeho dobro. Čím méně mysl musela vzdorovat, tím lehčí bylo, aby kletba účinkovala. Potter byl natolik tvrdohlavý a natolik hloupý, aby se pokusil proti němu bojovat i ve svém pošramoceném stavu, a čím více Potter uvěří jeho slovům, tím to bude lehčí. „Vaši přátelé pro vás přijdou a budou chyceni. Jak mluvíme, tak Malfoy nastražuje past.“ S největší pravděpodobností pravda. „Temný pán ví, po čem jdou.“ Lež, ale to kluk nevěděl. „Pokud se pokusíte utéct, nepřestane, dokud vás nechytí a po cestě zabije vaše přátele. Musíte je odstranit mimo nebezpečí. Temný pán vás nezabije, zatím ne, ale neušetří vaše přátele. Potřebujete je udržet v bezpečí. Dostaňte je daleko odsud a nechte je se skrýt a budou v bezpečí. Rozumíte mi?“

„Ano,“ zašeptal Potter s pohledem mudlorozeného, který poprvé navštívil Příčnou ulici.

Severus o tom pochyboval, ale kluk byl zdrogovaný a neměl by působit příliš mnoho potíží. Existovaly jen dva možné výsledky – úspěch nebo totální selhání.

Poté Severus použil sledovací kouzlo, vyšel z pokoje a nastavil na chodbu kouzla soukromí a ochrany. Skrze kletbu se natáhl k Potterově mysli a pobídl ho: Přivolejte Kráturu, zatímco se díval do místnosti za použití svého ručního zrcátka.

Domácí skřítek se objevil s ostrým prásknutím. Jednoduchý příkaz a Potter by zmizel, což by s největší pravděpodobností vedlo k Severusově smrti. Vytlačil tuto myšlenku z mysli a připravil se vydat potřebné rozkazy.

Kráturovy oči se rozšířily, když uviděl Pottera. „Pan Harry je hrozivě poraněný!“

Do háje! Jak to ten domácí skřítek mohl vědět? Ujistil se, aby zakryl všechny vnější stopy Potterových zranění. Zatlačil celou svou magickou nadvládou a naléhal na Pottera: Krátura je v nebezpečí. Je nezbytně nutné, aby vás vyslechl, protože pokud neudělá přesně to, co řeknete, zabijí ho.

Potter zpanikařil a řekl: „Prosím, Kráturo, musíš mě vyslechnout. Tvůj život je v nebezpečí!“ Jeho slova vycházela ze zrcátka tak jasně, jako kdyby byl Severus přímo v místnosti.

Máte několik léčitelů, kteří na vás pracují. Časem se zlepšíte. Musí důkladně poslouchat.

„Neboj se o mě, budu v pořádku,“ řekl Potter s přesvědčením. „Léčí mě. Teď potřebuji, abys důkladně poslouchal.“

„Ano, pane Harry.“

Nejlépe začít s něčím, co Potter urychleně poslechne. Řekněte mu, že musí ochránit Weasleyho a Grangerovou. Měli by být jeho první povinností.

„Kráturo, potřebuji, abys ochránil Rona a Hermionu. Jsou v nebezpečí.“

Vezměte ten střep a dejte mu ho. Řekněte mu, aby to dal Grangerové a Weasleymu se vzkazem, že jste utekl Luciusovi a jste v bezpečí. Budete s nimi komunikovat skrze zrcátko, až pro vás bude bezpečné tak učinit.

Potterovy prsty se zkroutily kolem skleněného střepu a třesoucí rukou byl stěží schopný ho zvednout. „Jsem v bezpečí. Budu v pořádku. Vezmi tohle a dej to Ronovi a Hermioně. Řekni jim, aby se o mě nebáli a že s nimi budu v kontaktu skrze zrcátko. Ochraň je. Nedovol, aby je zajali.“

„Ano, pane Harry.“ Krátura se uklonil.

Nechte ho jít do Bradavic, aby chránil školu. Řekněte mu, že od nynějška, když ho zavoláte, má si to zkontrolovat u Brumbálova portrétu, než přijde za vámi. Brumbál mu řekne, jestli je bezpečné přijít. Řekněte mu, že pokud byste ho nezavolal do… týdne, ať vás zachrání.

Potter řekl: „Prosím, běž do Bradavic chránit studenty. Chraň mé kamarády. Pokud tě někdy zavolám, zkontroluj si to nejdříve u Brumbálova portrétu, aby ses ujistil, že je bezpečné přijít. Nemůžu tě ztratit, Kráturo. Chraň je, ale buď sám v bezpečí. Pokud se ti neozvu do týdne, zeptej se Brumbála, jestli jsem v pořádku. Pokud to nebude vědět, pak pro mě přijď, ale jenom pokud ti přitom neublíží.“

Hloupý kluk. To neví, jak je důležitý? To neví, jak málo znamená život domácího skřítka v tomto uspořádání věcí? Řekněte mu, ať jde, než ho chytí.

„Běž!“

Místo toho Krátura sevřel Potterovu ruku. „Krátura musí pomoct panu Harrymu. Pan Harry je hrozivě zraněný.“

Do hajzlu! Zabijí ho. Musí odejít.

Panika naplnila Potterův hlas. „Prosím, Kráturo. Musíš jít! Zabijí tě! Běž! To je rozkaz!“

Záře bílého světla vytryskla z místa mezi jejich spojenýma rukama a na vteřinu, při které se Severusovi zastavilo srdce, si byl jistý, že Krátura Pottera odnese, ale pak domácí skřítek upustil chlapcovu ruku a zmizel.

Severus, spokojený že skřítek je pryč, se vrátil do pokoje a vyšetřil Pottera, aby určil, co ten domácí skřítek udělal. K jeho úžasu kouzlo, které umístil kolem Potterova těla, aby ho drželo pohromadě a udržovalo ho funkčním, už déle nebylo potřebné. Krátura ho nějak slepil dohromady. Potter nebyl uzdravený, dokonce ani převážně vyléčený, jen byl natolik stabilizovaný, že Severus a léčitelé se budou moci zcela zaměřit na jeho ozdravování, spíše než na udržování, aby se nerozpadl.

Severus potřásl hlavou. Kdo věděl, že domácí skřítkové jsou tak mocní?

Zachytil Potterovu bradu do své ruky, znovu ho přivázal ke stolu a ponořil se do jeho mysli, kouzlil další kouzla, zatímco odstříhával další vzpomínky. „Zapomenete přivolání Krátury nebo umístíte jeho život do velkého nebezpečí. Nikdy vás nenapadne přivolat si Kráturu nebo Dobbyho. Zapomenete, co se stalo Dobbymu. Nikdy nepomyslíte na Kráturu nebo Dobbyho.“ Neměl čas, aby zašel natolik daleko, aby přesvědčil Pottera, že Krátura a Dobby nikdy neexistovali. Správné odstranění vzpomínky, jako je tato, by trvalo dny, ne-li týdny, a šance, že by to bylo objeveno, byla příliš vysoká a tudíž příliš riskantní.

Potter nechtěl zapomenout, takže bojoval, jeho mysl se bouřila a tvořila obrany. Jeho tělo doráželo a zmítalo se proti poutům, ale Severus dělal tuto práci příliš často, než aby si nechal své úsilí zmařit takovým spratkem, jako byl Potter.

Jakmile si byl jistý, že Temný pán nikdy nebude schopný najít ty vzpomínky a Potter se nepokusí zavolat Kráturu ze své vlastní vůle, nalil do něj Severus nějaké léčivé lektvary. Potřeboval mít sílu na to, co bude následovat.

Poté, co Severus opětovně nastavil ochrany, bylo na čase jít znovu dovnitř. Již před dávnem se naučil, že Albus byl mistr lží a manipulací. Existovala spousta věcí, které byly řečeny Potterovi a které Albus udržoval od Severuse – dokonce věci, o nichž Potter sám zůstával vědomě nevědomý. Ten rozčilující spratek měl informace, které Severus chtěl, které potřeboval, aby dokončil ten nemožný jemu přidělený úkol. Albus neměl žádné právo udržovat ho v nevědomosti. Kdyby měl čas, udělal by to později, ale kdo ví, jaké vzpomínky Temný pán potlačí poté, co si je prohlédne. „Legilimens!“

Potter nikdy nebyl blízko k tomu, aby se stal dobrým v Nitrobraně, ale vždycky exceloval v bránění se před zle zamýšlenou magií. Zatímco byl kluk natolik Nebelvírem, aby šel lehce přesvědčit, že by neměl utíkat kvůli tomu, aby jeho přátelé mohli žít, neměl žádný důvod vzdávat se svých tajemství. Oči se mu protočily a ostré zajiskření vystřelilo podél jeho horké pokožky, ale Severusovi netrvalo dlouho protlačit se skrovnými obranami.

„Co víte o horcruxech?“

Prsten. Jeskyně. Nemrtví. Medailonek. Meč v jezeře. Teď použití laně dávalo perfektní smysl. Nagini. Samozřejmě, jak to mohl nevidět? Pohár. Další. Těžko viditelný. Potter neměl ponětí o tom, který je uvnitř něj.

„Co vám Brumbál řekl o tom Poháru?“

Tlumený nářek unikl Potterovi ze rtů a žihadlová kletba udeřila Severuse do tváře.

Severus zesílil sevření Potterovy brady. „Idiote!“ řekl temným šepotem. „Čím víc se mi bráníte, tím více si ublížíte! Vypáčím to z vaší mysli, pokud budu muset.“

Na okamžik se živé zelené oči zaklesly do Severusových, pak se víčka pevně zavřela. Severus rychle stiskl svojí rukou Potterovi nos a ústa, použil prsty na přidržení čelisti zavřené tak, aby se vyhnul kousnutí. Magie se prohnala Potterem, vlasy na hlavě mu vstávaly, ale kluk byl příliš hloupý, příliš nadrogovaný, příliš nezaměřený na vystavění pořádné obrany a brzy otevřel oči. Severus sklouznul rukou dolů a dovolil Potterovi dýchat nosem.

Domácí skřítek. Čí? Vzpomínky… nebyly Potterovy? Severus se ostře nadechl. Samozřejmě, ten kluk mohl vidět do mysli Temného pána! Albus říkal, že je nepravděpodobné, že Pán zla opět dovolí Potterovi přístup a Severus souhlasil. Ani jeden z nich si nikdy nepředstavoval, že Potterovy vize budou tak detailní, ani že ten chlapec bude moci toho vidět tolik. Věděl to Temný pán? Pravděpodobně ne. Severus potřeboval tyto vzpomínky. Temný pán je ukradne.

Něco mokrého teklo kolem jeho palce a Severus se rychle podíval, aby spatřil krev tekoucí z Potterova nosu. „Do hajzlu.“ Popadl léčivý lektvar a nalil ho na to, ignoruje žalostné skuhravé zvuky, které Potter vydával jako nějaké malé zraněné zvíře. Bylo by lepší, kdyby dal chlapci šanci se vzpamatovat – ty vzpomínky by bylo lehčí extrahovat – ale neměl čas. Temný pán mohl dorazit každou minutu.

Musel jít dovnitř znovu a hlouběji.

Severus se upřeně zadíval hluboko do Potterových očí. „Vezmu si, co chci. Pokud mi i nadále budete vzdorovat, způsobí vám to jenom bolest.“ Nevšímal si Potterova výkřiku úzkosti a ještě jednou se ponořil dovnitř.

pozn. překlad:

1 – v originále: "If she's old enough to bleed, she's old enough to breed."

2 – Nelius byl údajně snad knihovník Aristotela, zdědil sbírku jeho knih, kterou prý pak údajně prodal Ptolemaiovi, zakladateli Alexandrijské knihovny. (Že by existovala Neliova knihovna, jsem nenašla)

3 – Malpa – v originále Cebus, je opička v Jižní Americe.

<Kapitola 2>  <Kapitola 4>