Invictus: Neporažený - Kapitola 5

Za betaread děkuji Katharině Colt. Vám všem děkuji moc za komentáře. Užijte si další kapitolu.

@@@

Kapitola 5

Když Severus vstoupil do Potterova pokoje s potřebnými lektvary pro hlavního léčitele, našel jeho i druhého léčitele mrtvé. Těžko to bylo překvapením – věděli příliš mnoho – ale stalo se to daleko dříve, než předpovídal. Potter vůbec nemohl být vyléčený. Hoch ležel na stole nahý a mrtvolně nehybný; jediná viditelná změna od včerejška byly stříbrné náramky obkružující mu zápěstí.

„Odřízl jsem ho od jeho magie,“ řekl Temný pán, dva léčitele odstranil z pokoje, vznášel je jako dvě groteskní loutky. „Nemám důvod, proč vpadat do jeho mysli bez použití Nitrozpytu - “

Spíše ho nechceš vpustit do svojí.

„- a kluk nepotřebuje svoji magii. Dovolil jsem, aby mezi námi zůstalo malé spojení, takže mohu cítit jeho bolest a vím, když se zraní. Od teď mu můžeš ublížit pouze za mé přítomnosti a také minimalizuješ použití svojí magie kolem něj.“

Severus zcela nepochopil ten bizarní požadavek. Příkaz ohledně použití magie byl nesmyslný, znal nespočet způsobů, jak zabít osobu, aniž by jí způsobil bolest (mimo jiné Vražedná kletba), a mnoho forem léčení zahrnovalo určitou bolest, jako součást uzdravovacího procesu. Co Temný pán doufal, že získá, když zůstane připojen k chlapcovu nervovému systému? Byl to způsob, jak sledovat horcrux? A jak mohlo pár náramků zabránit Potterovi v používání magie? Severus nikdy o takové věci neslyšel. „Mám ho nadopovat lektvary proti bolesti, zatímco se budu pokoušet ho vyléčit zcela sám?“

„Ano,“ potvrdil Pán zla, úplně přehlédl jeho sarkasmus. „Nejlépe ho udržuj pod sedativy, dokud si nepřijedu prohlédnout jeho pokrok. Není nezbytné, aby se sám od sebe vzbudil.“

Naneštěstí, přestože si velmi přál souhlasit s tím plánem, mělo to jeden velký nedostatek. „Udržovat toho kluka neustále pod sedativy s sebou ponese daleko více péče, než mu povolit vstát a pohybovat se. Musel bych ho krmit, koupat, vyprazdňovat střeva, přetáčet tělo a masírovat mu končetiny.“ Když se Pán zla na něj podíval tak, jako by nic z toho na něj neudělalo ani nejmenší dojem, Severus rychle dodal: „To by vyžadovalo, abych každý den strávil několik hodin péčí o toho kluka, místo abych vařil. Nebude se moci sám zranit, až bude vzhůru, jestliže mu nedovolíme přístup k ničemu nebezpečnému. A také nebudeme schopni určit, jak dobře se jeho tělo uzdravuje, dokud neuvidím, jak plynule se pohybuje. Mohu mu podávat lektvary, které prodlouží délku času, který prospí a budou ho udržovat povolného a klidného, ale čím méně času strávím s Potterem, tím více času budu mít na své ostatní povinnosti.“

Temný pán letmo pohlédl na Pottera a zeptal se: „Proč je pokrytý modřinami?“

Co to má znamenat? Byl jeho požadavek schválený nebo zamítnutý? Ty zasraný – „Vedlejší účinky léčebných procesů, které jsme na něj použili, můj pane. Jeho rozsáhlé zranění nás donutilo zaměřit se spíše na stabilizování těla a udržení ho směstnaného dohromady, než napravení jednotlivých nepatrných poškození. Je třeba zbavit se černá magie, jinak už další dávka léčivých kouzel nepřinese žádný pokrok. Použili jsme dočasnou kůži, abychom ho udrželi pohromadě, ale nyní se už dočasná pokožka ztrácí a je nahrazována jeho přirozenou kůží, tudíž zranění, která ještě nejsou vyléčena, vystupují na povrch. Malé rány se znovu otevřou, ale je jednoduché je opravit. Potíž v této fázi je, předejít zhoršování jeho poranění, až se bude hýbat, ale věřím, že je nezbytné jej nechat, ať se vzbudí sám od sebe a prohlédnout ho, jak dalece se zlepšil.“

Červené oči se zafixovaly na Severuse. „Nemůžeš ho vyšetřit, zatímco je v bezvědomí?“

„Ne, můj pane, nemohu.“ Bylo obtížně nepřidat důrazné ‚já‘, ale nějak to zvládl.

„Dobrá tedy,“ souhlasil Pán zla pán a nechal si na obličeji promítnout svoji nespokojenost. „Ta pouta ho učiní lépe zvladatelným a kruhy na poutech a u sloupků postele ti pomohou omezit mu pohyb. Nařídil jsem léčitelům, aby vybavili skříňku v koupelně vším, co potřebuješ. Dej ho do cely a neustále ho sleduj, během dne za ním pravidelně choď a kontroluj ho. Vrátím se brzy, abych ho sám vyšetřil, ale mezitím mě budeš informovat o jeho pokroku.“

Severus, stále zmatený záměrem nových příkazů Temného pána, se zeptal: „Můj pane, naneštěstí nemám žádnou sovu a musím zůstávat zde. Jak s vámi mám komunikovat?“

„Každých pár hodin ti do lektvarové laboratoře pošlu důvěryhodného společníka. A skrze ně mi budeš posílat novinky a požadavky.“

Skvělé. Přesně to po čem jsem toužil. Situace se zhoršovala každou vteřinou.

„Ano, můj pane.“ Severus se uklonil a Temný pán bez ohlédnutí odešel.

Severus odstranil sledovací kouzlo ze stropu a vzduchem dopravil Pottera do zvláště upravené místnosti. Podle jeho příkazu byla druhá ložnice přeměněna do vězeňské cely; nicméně k jeho zděšení k ní koupelna zůstala nepřipojená. Namísto toho roh místnosti okupovaly záchod a umyvadlo. Idioti. Bude muset spratka vytáhnout ven, aby ho sprchoval. Do druhého rohu byla vražena postel, jejíž čtyři stříbrné sloupky se zvedaly až ke stropu. Severus rozdělil mříže cely a prošel skrz, umístil Pottera na střed rozházených krvavě rudých prostěradel. Karmínová ostře kontrastovala s Potterovou bledou pokožkou, způsobovala, že se ještě nápadněji podobal mrtvole.

Severus se sklonil nad chlapce a zvedl jednu ochablou paži, aby prozkoumal pouta, která jak podezříval, odstřihla Potterovu magii. Ačkoliv byl Pán zla extrémně mocný a vynalézavý kouzelník, který znal zřídka používanou magii, Severus si nedokázal vybavit nic nebo nikoho, kdo by kdy zbavil kouzelníka jeho nebo jejích magických schopností. Zdálo se to nemožné; konec konců dokonce i pacienti v bezvědomí stále magicky reagovali.

Hadi a draci vyleptaní na povrchu vůbec nenaznačovali, jak ty náramky plní svůj účel. Ani samotné stříbro v sobě neobsahovalo magické stopy a ty runy znamenaly nesmysl. Když vyzkoušel různé techniky a nic nenašel, nastavil nad postel sledovací kouzlo a vrátil se nahoru, aby přinesl vyšetřovací stůl, který používali, když kluka léčili, a dvě židle. Bude jednodušší krmit Pottera, jestliže se spolu nebudou moc stýkat, takže očaroval stůl, aby přijímal jídlo poslané z ohřívacích boxů seshora.

Při pomyšlení na jídlo mu zakručelo v břiše; celé dopoledne nic nejedl. Naposledy zkontroloval Pottera, pak opustil celu a zamířil do kuchyně, kde našel dostatečné množství surovin na přípravu obyčejného jídla spočívajícího z toastů s fazolemi. Nesnášel vaření a za každou cenu se tomu vyhýbal, protože měl důležitější věci, na které by mohl ten čas využít. Zpáteční cesty do kuchyně by byly jen ztrátou času, takže prohledal místnost, zda nenajde nějaké jednoduché a rozumné věci na oběd.

Nebylo toho mnoho. V lednici byly přihrádky zaplněny čerstvou zeleninou a ovocem, ale necítil se na to, aby věnoval úsilí přípravě jídla.

Někdo – možná jeden z léčitelů? – zde zanechal krabici dýňového džusu.

Prohrabal se spižírnou a našel plechovku lančmítu a také několik plechovek kuřecí nudlové polévky. Jak někdo, včetně jeho a Pottera, má na tomhle přežít? Zítra pošle nákupní seznam.

Dal lančmít na chleba a polévku do misky, ohřál je mávnutím hůlky a položil je na ohřívadlo. Oběd měl připravený, tak odešel do laboratoře.

O pár hodin později se podíval do zrcátka. Potter už nespal, ale stál a zíral na umyvadlo.

Výborně, kluk se vzbudil. Čas prohrabat se vzpomínkami.

Zakouzlil na oheň stázové kouzlo, strhl si plášť, který používal při vaření lektvarů, odložil jej na stranu, a rázoval do domu. Temný pán přikázal, aby mezi oběma budovami byla postavena venkovní spojovací cesta, proto pokaždé, když Severus otevřel dveře, opřel se do něj silný poryv sněhu, poskytuje tak vítané rozptýlení. Přešel do domu a dolů do cely, jen aby našel Pottera stát blízko mříží a řvát nesmysly.

Skvěle. „Uklidněte se, Pottere,“ přikázal. „Tímhle jednáním si jenom víc ublížíte.“

„Snape!“ Potter udělal podivnou poloviční otočku, jeho hlava sebou cukla a vykonala daleko více pohybu, než bylo potřebné. Severus si nebyl jistý, jestli ty nemotorné pohyby jsou díky účinku různých sedativ nebo jeho tělo tak odmítá poslouchat samo sebe. Severus očekával, že uvidí rozsáhlé hojící se modřiny na Potterově těle, ale nebyl připravený na vizuální úlek, když spatřil čerstvé modřiny. Na některých místech dosahovaly velikosti potlouků a kompletně pokrývaly Potterovo tělo. Barvy, od tmavě červené po azurově zelenou, přecházely jedna do druhé a Potter díky tomu vypadal jako bizarní abstraktní chodící tapisérie. Z velkého šrámu na paži, dříve pokrytého kůží, nyní opět rozšklebeného cákala krev ve všech směrech při Potterových trhaných pohybech. Zaschlá i čerstvá krev pokrývala vyhublé tělo s nově vzniklými poraněními, což činilo pro Severuse nemožné dopátrat se jejich závažnosti.

„Jste špinavý,“ řekl Severus.

To prohlášení zažehlo něco v chlapcově primitivním mozku. Letmo se podíval dolů na sebe a vypustil podivné, přiškrcené zavytí, jako kdyby ho jeho poničené tělo vyděsilo. Odklopýtal na svých nohách, dovrávoral až k posteli a neobratně vytrhl prostěradlo od matrace, zvedaje si ho k tělu. „Proč jsem nahý, vy úchyle?!“

Infantilní idiot. „Nepřitahují mě malí chlapci ve vývinu. Udělal jsem chybu, když jsem předpokládal, že jste dostatečně kompetentní kouzelník, abyste zakouzlil kapsy do svého oblečení na schování artefaktů. Preventivně jsem ty hadry zničil. Nyní půjdete se mnou a vykoupete se. Pulírexo jako takové jenom čistí a já netoužím, abyste smrděl krví a špínou po mých pokojích. Nepokoušejte se vzdorovat – nejste v pozici, abyste mohl bojovat s mou magií.“

Očekával paličaté odepření poslušnosti. Konec konců ten vlezlý malý parchant ujížděl nacházení způsobů, kterak ho přivádět k šílenství. Namísto toho si Potter jen pevněji obtočil prostěradlo kolem svého těla a splnil vše s poslušností a úslužností, kterou v hodinách lektvarů nikdy nepředvedl. Severus otevřel mříže, aby mohl vyjít, ale nemohl si pomoci a vyjeveně zíral, jak klidně a pohotově hoch poslechl. Ať s ním Temný pán provedl cokoliv, že vyvolal takovou poslušnost, musí se to naučit také.

Z dočasného zmražení šokem způsobeného Potterovou poslušností se zotavil natolik, aby rozkázal: „První dveře napravo.“ Pak použil Pulírexo na krev na podlaze cely a následoval Pottera. Napůl očekával, že se ten spratek obrátí a pokusí se utéct, ale Potter vrávoravě kráčel do koupelny, zastavil se až vprostřed námořnicky modré koupelnové předložky a upřeně civěl na vanu.

Severus za nimi zavřel dveře a kouzlem otevřel kohoutky. Když se Potter ani nepohnul, vyštěkl: „Přestaňte zírat a vlezte do ní.“

Bez jakékoliv cudnosti Potter spustil prostěradlo a vlezl do vany, nohy a ruce sebou neustále cukaly, jako kdyby jimi hýbal neviditelný loutkář. Jakmile byl usazený tak, že nepřepadal, zeptal se s dětskou upřímností. „Budete se koupat také?“

Ó kruci. Ten chlapec byl poškozený. Byl tohle důkaz vážného dlouhodobého poškození mozku nebo dočasné zmatení vyvolané těžkým zdrogováním lektvary? Pokud to bylo vážné, jak mohl napravit něco, o čem věděl tak málo? „Samozřejmě že ne, jsem tady jen proto, abych se ujistil, že se nezabijete.“

Potter vzhlédl k Severusovi a pomalu zamrkal. „Proč bych to dělal?“

Možná to byl jen účinek lektvarů. Možná si s ním Temný pán pohrál, zatímco prohledával jeho vzpomínky? Možná části nebyly pořádně vyléčené?

„Och, myslíte tohle?“ řekl Potter, zabodnul prst do jedné řezné rány na paži. „Vůbec to nebolí. Nic nebolí.“

„Nalil jsem do vás daleko více než dostatečnou dávku lektvaru proti bolesti. Docela upřímně žasnu, že jste schopný chodit, ale vy jste vždycky byl otravně tvrdohlavý a neschopný poznat, kdy byste si měl jen sednout a držet hubu.“

S výrazem stejně umíněným jako vždy Potter oznámil: „Teď sedím.“

Musím zůstat ve vězení s tímhle? Severus hedvábně odvětil: „Pak byste možná měl zapracovat na té druhé části.“

Potterova ruka se oháněla kolem v pokusu vydrhnout si žínkou hrudník. „Snape, Snape, Snape,“ prozpěvoval si. „Pamatuju si jméno, ale nic jiného…“

Do háje. Neměl v úmyslu říznout tak hluboko a bezpochyby ani Pán zla ne. Možná mu v mozku zůstal odštěpek z lebky. Klekl si vedle vany, natáhl se a prohmatal Potterovu hlavu v místě, kde měl zlomenou kost. „Možná jste se uhodil do hlavy více, než jsme si mysleli,“ poznamenal.

„Au!“ Potter se zamračil a ucuknul. „Tohle bolí!“

Severus přispěchal ke skřínce a kouzlem ji otevřel. Léčitelé ji zásobili tucty lahviček a skleniček, každá úhledně opatřená štítkem. Zvedl lahvičku označenou jako paměť povzbuzující lektvar, zakouzlil na ni odhalující kouzlo a natáhl nosem. Byl to paměť povzbuzující lektvar. Severus ho umístil na okraj vany, společně s Nitrozpytovou pomocí, obecným léčivým lektvarem, léčivým lektvarem určeným speciálně pro mozek a dvěma analgetiky: jedním slabším a druhým smíchaným se sedativy.

Potter se pro ně natáhl, tak Severus jeho ruku odpálkoval a nejdříve mu dal slabé analgetikum. „Vypijte to a nerozlijte ani kapku.“

Když Potter dopil, Severus mu dal Nitrozpytovou pomoc. „Teď vypijte tohle.“

Potter odvrátil hlavu na druhou stranu, vyhýbaje se lahvičce. Tvrdohlavý kluk. Severus se předklonil a stisknul Potterovi nos, nalil mu tekutinu do krku. Hoch byl tak tupý, že se ani nepokusil zavřít pusu. Když do něj vylil celý obsah skleničky, stiskl i Potterova ústa, dokud si nebyl jistý, že chlapec lektvar polkl. Jakmile odzátkoval skleničku s paměť povzbuzujícím lektvarem, Potter si ji poslušně přiložil ke rtům.

Severus se postavil a ustoupil od vany. „Vaše vzpomínky by se měly vrátit brzy poté, co dopijete ten lektvar. Pokud si ani potom nevzpomenete, kdo jsem, budu předpokládat, že zranění hlavy je permanentní.“

„To je špatné, správně?“ zeptal se Potter mezi loky.

Ta stupidní otázka si nezasluhovala úsilí, aby na ni odpověděl. Severus nic neřekl, pouze sledoval Pottera, aby viděl, jak na něj lektvar zabere.

Potter položil lahvičku na okraj vany s daleko větší ladností než předtím. „Nemyslím si, že to fu-“ Ruka mu vylétla k hlavě, jek se mu vydral z hrdla a on se schoulil do klubíčka.

Severus k němu instinktivně doletěl. Do háje. „Petrificus Totalus! Mdloby na vás!“ Civěl na to ztuhlé tělo. Bylo to jen dočasné opatření, bránilo před tím, aby se jakékoliv poškození rozšířilo. Dopravil Pottera opatrně z místnosti a zpátky do cely, tam ho umístil na postel a říznutím mu otevřel žaludek, do nějž nalil hypnotická sedativa. Vystartoval rychle do laboratoře, kde připravil malý kotlík, zatímco čekal na příchod Temného pána.

Játra chimérovitých¹ by měla pomoci zvýšit vstřebávání léčivého lektvaru do mozku. Paměť povzbuzující lektvar obsahoval základ ze Spiruliny², což je silná ingredience. Možná moc silná. Byla to základní nebo hlavní přísada?

Popadl z poličky svoji nejoblíbenější knihu o léčitelství a nalistoval ji na část zabývající se mozkem a vzpomínkami. Zranění se pravděpodobně nachází v hippokampu, oblasti, která mimo jiné kontroluje koordinaci. Ale mohlo by poškození hippokampu způsobit retrográdní stejně jako anterográdní amnesii? Ta kniha byla k ničemu. Mrštil jí stranou a popadl mudlovskou zdravotnickou knihu, rychle obrátil stránky na část o kobalaminu³, což bylo pravděpodobně to, co potřeboval pro upravení lektvaru.

Nedostatek kobalaminu může způsobit zhoubnou anémii, což bylo identifikováno jako hlavní rizikový faktor pro vznik osteoporózy-

Samozřejmě! Potterova lebka a pár jeho kostí potřebovalo znovu dorůst, takže mu dali vysokou dávku kobalaminu. Příliš mnoho kobalaminu v Potterově systému bude způsobovat přehnanou reakci paměť povzbuzujícího lektvaru. Játra běhnic by měla zajistit daleko bezpečnější alternativu.

Pomalu přidal do kotlíku kořeny bílého dubu a třikrát zamíchal proti směru hodinových ručiček. Tento nový lektvar by měl dostatečně zvýšit rychlost absorpce. Temný pán dorazil, když postavil lektvar na pomalý var.

„Můj pane.“ Severus, v touze uniknout Cruciatu, se hluboce poklonil až na zem v ukázce extrémní pokory. „Prosím, odpusťte mi. Nešťastnou náhodou jsem chlapci ublížil, když jsem se pokoušel napravit jeho vzpomínky. Vytvářím lektvar proti bolesti, který se bude lépe hodit tomuto procesu.“

„Můžeš povstat,“ řekl Pán zla. „Dokážeš napravit jeho vzpomínky?“

Severus se vděčně navrátil do vzpřímené pozice a odpověděl: „Pokud si nepřejete, abych přestal, mohl bych se pokusit zachránit informace v nich obsažené. Mohou se prokázat vašemu lordstvu jako prospěšné.“

Chvíli Temný pán nic neřekl. Bylo to proto, že přemýšlel nebo Severus překročil meze? Nakonec Pán zla poznamenal: „Oprav jeho mysl, co nejlépe můžeš. Co bylo špatně v předchozím pokuse?“

Temný pán nesnášel, když se cítil hloupě. Ačkoliv byl dostatečně inteligentní, aby se naučil léčitelství, považoval určité předměty pod svoji úroveň a nehodné jeho času. Obzvláště pohrdal Severusovým vařením vlastních směsí, které zahrnovaly společně s kouzelnickou magií a lektvary také mudlovské znalosti a medicínu. Severus opatrně zjednodušil svá slova. Analgetika byla lektvary proti bolesti. Všechny typy hypnotik byla sedativa. „Věřím, že lektvar, který jsem mu dal na stimulaci obnovy paměti, špatně interagoval s lektvarem pro růst kostí, který mu dávali léčitelé.“ Ve skutečnosti bylo pravděpodobnější, že to bylo způsobeno vzpomínkami, které Severus skryl, když se snažily znovu zapojit. Paměť povzbuzující lektvar, jímž Pottera nakrmil, byl přespříliš agresivní. „Lektvar, co mu byl dnes podán, se z jeho systému dostane do tří dnů a já budu schopen regulovat každou jednotlivou reakci, kterou bude mít. Do té doby budu jednat s nejvyšší možnou opatrností a budu Pottera testovat na určité složky dříve, než mu dám cokoliv nového.“

„To tedy budeš,“ promluvil Temný pán. „Pokud se to bude opakovat, nebudu už tak shovívavý.“

„Rozumím, můj pane.“ Severus se poklonil do zavíření pláště odcházejícího Pána zla.

Když byl lektvar hotový, vrátil se k Potterovi, který byl stále ztuhlý na místě, schoulený do kuličky na posteli.

„Finite Incantatem!"

Potter se natáhl, rána nad jeho žaludkem prosakovala krví. Severus do ní nalil svůj nový lektvar a pak použil léčivou mast.

Potterovy řasy se zatřepotaly a chlapec si lehce povzdechl. Severus se posadil na okraj postele, obrátil se směrem k umyvadlu a zavřel oči. Pak se podíval na Pottera, něžně umístil ruku na jeho teplý hrudník a použil sledovací kouzlo. Zajal Potterovu bradu a se zamumlaným Legilimens se vtlačil do chlapcových zakalených očí.

Spatřil zkušenou práci Temného pána. Řada mocných paměťových kouzel se táhla skrze Potterovu mysl jako dobře vystavěná pavučina. Nicméně Severus nastudoval dostatečně o tomto druhu kouzel, takže věděl, kam se dívat. Spíše než aby odstraňoval a nahrazoval kouzla, Severus prošetřil ty nejbližší vzpomínky: na Pána zla. Mlhavě povědomý, pěkný mladý muž stál v podzemní komnatě. Hala na ministerstvu kouzel.

Temný pán skryl vzpomínky na sebe. Pravděpodobně ty, které Severus viděl minule. Severus v hledání po odstraněných vzpomínkách Pottera zručně směroval pokládáním otázek, ale jeho pátrání neobjevilo žádnou stopu po dřívější přítomnosti Pána zla. Nitrozpyt nezaručoval odhalení všech vzpomínek, ale Potter se nikdy nenaučil umění úskoku a lsti, a Severus byl docela obratný v nalézání toho, co potřeboval vědět. Když dokončil vyšetřování vzpomínek, které Temný pán odstranil, pokračoval v pátrání po zbytku potlačených vzpomínek.

Chlapcova mysl byla zamotaná, ale netrvalo mu dlouho, než přišel na důvod. Severus nějak potlačil skoro každou vzpomínku na sebe. Jak se tohle stalo? Pouze se pokoušel o odstranění Potterových vzpomínek na mučení a na předchozí interakci. Byl nedbalý. Nevěděl o paměti tolik, kolik si myslel, že ví, a to se projevilo.

Ale měl by Potterovi vracet ty vzpomínky? Bez nich se choval pozoruhodně dobře a už si déle nemyslel, že Severus je muž zasluhující smrt, což činilo lehčím mít ho pod kontrolou.

Jeho ruce se pohybovaly instinktivně, uvolnil Potterův hrudník a bradu a přinesl oživující lektvar. Lepší začít pomalu. Sklepal na Potterovy rty několik kapek a počkal.

Živé oči přestaly zírat na nějaký vzdálený bod a místo toho se zaměřily na Severuse.

„Kde to jsem?“

Potter byl stále pod silnými sedativy a výsledkem pokusu zvednout ruku bylo podivné plácnutí končetinou.

„Byl jste zajat. Vaši přátelé unikli.“ Nedokázal si vzpomenout, kdy naposledy se díval Potterovi do očí a neviděl nenávist, která z nich na něj čiší. Nikdy se nedíval na Potterovy oči způsobem, jakým chtěl, a nyní na nich hodoval, obdivoval jejich tvar a barvu. Ta nepatrná troška zlata se vetřela do zelené, pravda, ale stejně byly úchvatné; zlatá jen stěží viditelná v tlumeném světle cely. Severus najde cestu, jak ta světla prozářit. Když spravil ty oči, chtěl na ně hledět hodiny. Bylo to všechno, co mu po ní zbylo.

„Unikli?“ Potterovo čelo se zamračilo a obě paže se jen krátce vznesly v předčasně ukončeném pohybu. Severus nedokázal odolat je nepohladit. Cítil v tom něco nádherně zakázaného. Díval se na něco, co by vidět neměl, sledoval a dotýkal se Pottera v celé jeho bezbranné nahosti s vědomím, jak zběsilý by Potter byl, kdyby byl sám sebou. „Byl jste zraněn. Nepamatujete si na mě, že ne?“

Poprvé v životě bylo spíše zábavné než rozčilující vidět Potterův boj za odpověď. Potter na chvíli tupě zíral, pak odpověděl: „Jste… můj…“

Profesor, podstrkával Severus.

„…učitel?“

Docela blízko. „Byl jste zajat Temným pánem.“

„Voldemort!“ Potterovy oči se závratně rozšířily, v překvapivé ukázce koordinace a hbitosti vystřelil na posteli a pokusil se po straně slézt dolů. Severus ho zachytil, ignoroval bojující končetiny a opatrně ho natlačil zpátky do lehu. „Potřebujete odpočívat.“

Potter zavrtěl hlavou, oháněl se rukama ve snaze odstrčit Severuse. „Musím bojovat.“

Nebelvíři byli dobře vycvičeni. Severus byl v pokušení nechat Pottera v jeho stavu nevědomosti, ale co kdyby omylem potlačil i jiné vzpomínky? Navíc Severus potřeboval tu nenávist. Bez ní se mu to nezdálo správné.

Ze svého hábitu vytáhl hypnotická sedativa a umístil kapku na Potterovy rty. Chlapec se utišil, oči mu zeskelněly. Další kapka by ho uspala, ale na toto ho Severus potřeboval při vědomí. Znovu se ponořil dovnitř a tentokráte opatrně a pozorně navrátil a odstřihnul určité vzpomínky. Potter nepotřeboval znát Kráturu nebo tu dřívější vzpomínku nebo dokonce tuto vzpomínku, ale potřeboval si vzpomenout na Severuse Snapea. O hodinu kvalitní práce později navrátil Pottera do stavu relativní normálnosti a s odstraněním vzpomínky na nejposlednější vpád se Severus od něj odvrátil a znovu zavřel oči. Když je otevřel, sáhl do hábitu a vytáhl hrst plnou zmenšených lektvarů. Přechovával své lektvary v rozdílných velikostech a v různě tvarovaných láhvích, aby je mohl snadněji identifikovat, ale teď jimi zběžně procházel, předstíral, že je zkouší a nad každým se rozmýšlí, až nakonec vybral léčivý lektvar s příměsí hypnotického účinku.

Po odpovídající časové době, kdy si objasnil všechny Potterovy pohyby, které udělal od doby, co Severus naposledy zavřel oči, se znovu obrátil k chlapci a vstoupil do jeho mysli. Předstíral, že vyšetřuje jeho vzpomínky, pečlivě se probíral jeho myslí, hledaje vodítko k Potterovým ztraceným vzpomínkám. Když byl v Potterově mysli dostatečnou dávku času, aby se vyhnul podezření Pána zla, nalil do kluka pár kapek lektvaru a dopravil ho zpátky do koupelny, kde ho umístil do vany.

Za ztracené vzpomínky bude vinit poranění hlavy. Čím méně Potter podezříval Severuse, že fušoval do jeho hlavy, tím méně bude bojovný a nepřátelský.

Po chvíli se Potter zavrtěl a s mrkáním se posadil.

Severus z okraje vany popadl to nejsilnější analgetikum a přesunul se, aby ho podal Potterovi. „Věřím, že vaše vzpomínky se navrátily.“

Potterova ruka vylétla s překvapující rychlostí a vyrazila lahvičku Severusovi z ruky, čímž se roztříštila o vanu. „Nevezmu si nic, co mi dáte, vy parchante!“ Náhle byl na nohou, neobratně se pustil do Severuse.

Severus se vzchopil a popadl bojující tělo. Držel Pottera v natažených pažích, zatímco se kluk vztekal a vřískal: „ZABIL JSTE BRUMBÁLA!“

Na okamžik si Severus nevšímal dětinského záchvatu vzteku a vyslal na zmítající se tělo monitorující kouzlo.

„ZABIJU VÁS!“

Ano, návrat vzpomínek ho vylepšil, ačkoliv jeho nohy divoce poletovaly a pohyby těla zůstávaly trhané. Možná plné zotavení nebylo možné. Ale pokud přijde na to, co způsobuje ten třes…

„BRUMBÁL VÁM VĚŘIL! A TEĎ JE MRTVÝ KVŮLI VÁM! SIRIUS ZEMŘEL KVŮLI VÁM! VŠECHNO JE TO VAŠE-“

A dost. „Silencio!“ Nevděčný malý hajzl… Nedokáže zůstat ve vězení s tímhle spratkem; už teď mu chtěl zakroutit krkem. Tichá zášť se dále hrnula z Potterových rtů a Severus zakouzlil Petrificus Totalus, svíraje rukama ten vyhublý krk. Zmáčkl ho jen natolik, aby to trochu bolelo a vyděsilo. V Bradavicích musel dodržovat Albusova pravidla, ale tady potrestání přicházelo rychle a rázně. Potter se naučí, kde je jeho místo a dozví se, jaké jsou následky překročení hranice.

Severus nechal plně projevit svou nenávist a zasyčel: „Máte veliké štěstí, že Temný pán nám zakázal vás zranit bez jeho výslovného souhlasu. Kdybych mohl, tak bych vám právě teď a tady uštědřil takovou lekci bolesti, že byste to nikdy nezapomněl. Měl byste si velmi dobře zapamatovat, že já mám dobrou paměť a je vysoce pravděpodobné, že vás brzy bude chtít mučit kvůli informacím.“ Nebylo potřeba ho mučit kvůli informacím - už si vzali, co chtěli - ale to Potter nepotřeboval vědět. „Pokud si přejete zopakovat posledně, kdy jste byl zbitý tak strašně, že jste se neprobral tři dny, mohu vám toto přání splnit. Věřím, že máte dostatečně rozumu v té vaší prázdné hlavě, abyste si pamatoval a pochopil, že já nedělám plané výhružky. Mobilicorpus.“ Uvolnil Potterův krk a vzduchem ho dopravil do klece, umístil ho tváří dolů, takže mohl aplikovat léčivou mast na jeho rány na zádech. Analgetik bylo tolik, že by Potter neměl cítit žádnou bolest, ale pohyb jen zhorší jeho zranění.

Dotýkaje se Pottera co nejméně, rozetřel léčivou mast, přivolal jídlo a odešel. Měl na práci důležitější věci, než dělat chůvu Potterovi. Zatímco pracoval, neustále si udržoval přehled o klukovi pomocí sledovacího kouzla. Navíc s hypnotikem, vysokou dávkou sedativ proudící mu žilami a tělem, které se stále ještě potřebovalo zotavit, kluk do hodiny usne.

Severus došel do své lektvarové laboratoře a otevřel dveře. Udělal krok dovnitř a náhle se zastavil. Uprostřed místnosti stála a čekala Narcisa Malfoyová.

---

Pozn. překlad

1 – chimérovité – čeleď paryb

2 – Spirulina – druh sinic

3 – kobalamin - spíše známý pod názvem vitamín B12

<Kapitola 4>  <Kapitola 6>