Invictus: Neporažený - Kapitola 7

10.09.2012 19:38

Děkuji Kath za beta read. A Belldandy, Profesoru a bacilu za komentáře. Další kapitolu nějak mám hotovou, ale rozbil se mi notebook, takže se uvidí, jak nebo spíš kdy budu překládat dál.

@@@

Kapitola 7

Ochrany se zachvěly a výbuch světla a zvuku doprovodil přenášedlo, kterým přicestoval Avery starší společně se dvěma mladými Smrtijedy, jež Severus neznal. Přistáli uprostřed kuchyně, mladíci natahovali krky, aby si prohlédli pokoj, jako kdyby Temný pán byl natolik pitomý, aby držel Pottera v kuchyni.

„Máte čas prodiskutovat knihovnu?“ zeptal se Avery, čímž se dostal přímo k jádru věci. Ačkoliv k Severusovi nikdy neprojevil nelibost, neukázal ani k příteli svého syna žádnou jinou emoci než netečnost s občasným opovržením. Malý mužíček, který byl citlivý na svoji výšku stejně jako na kritiku svého syna. Velké, těžké boty, které nosil, mu propůjčovaly hrozivý krok, ale svoji pozici získal spíše oddanou službou a obětováním svých dvou nejstarších synů Pánu zla než zaslouženým úspěchem.

„Mohu si udělat čas,“ odpověděl Severus. Právě si při čekání na splnění jeho rozkazů rozpačitě prolistovával rozrůstající se sbírku kuchařek. Zavřel knihu, kterou měl před sebou, postavil se a šel před ostatními do ložnice, kterou chtěl přestavět. Neměl v úmyslu bydlet tu s někým dalším, a jak předpokládal, knihovna byla natolik praktickým požadavkem, že ji Temný pán nezamítl.

Severus v budoucí knihovně rozvinul kopii detailního plánu, který nakreslil před třemi dny a zanechal ho na jednom z toaletních stolků. Avery senior mu přistoupil k boku, ti dva mladíci ho váhavě následovali. Ačkoliv dal Averymu kopii s posledními pracovními rozkazy, chtěl, aby všechno v pokoji bylo bezchybné, neboť to pravděpodobně bude jeho hlavní životní prostor mimo laboratoř.

„Chci to přesně takto,“ informoval je a přitom se kriticky díval na ty výrostky. „Krb musí zůstat neporušený, a pokud ho připojíte k letaxové síti, Temný pán vám utrhne hlavu.“

Avery, nevyvedený z konceptu, neprojevil žádnou reakci, ale dva mladí Smrtijedi po sobě střelili nervózním pohledem.

Severus chtěl Averyho dostat od těch dvou a posbírat to málo informací, s kterými by se starší muž byl ochotný rozloučit, ale ani jeden z nich nemohl nechat pracovníky nestřežené a Temný pán nedal svolení, aby Avery mohl být ve stejné místnosti jako Potter. Když si doprohlédli plány, Severus se otázal: „Potřebujete ještě něco dalšího?“

Když zaznělo úsečné ‚ne‘ jako odpověď, zamířil do Potterovy cely. Stejně potřeboval aplikovat více léčivé masti. Na mříže použil ochrany, aby zabraňovaly vejít komukoliv dalšímu, prošel dveřmi a pevně je za sebou zavřel. Kluk spal ve své kleci. Díky lektvarům a zraněním strávil Potter většinu času spánkem, jen příležitostně se vzbudil a najedl se. Severus mávl hůlkou, neverbálním kouzlem rozdělil mříže a vstoupil do nyní jasně osvětlené cely vyšetřit pacienta.

Potter ležel rozvalený tváří dolů na pokrývkách, nohy a ruce roztažené tak do široka, až to vypadalo, že se ze všech sil drží na posteli. Severus ho štípl do ucha, ale chlapec nijak nezareagoval. Lektvary, které přidal do posledního jídla, stále účinkovaly. Nepotřeboval mít toho spratka vzhůru, aby ho znovu nazval úchylem. Vrhl na něj Kouzelný spánek, pak strhnul zmuchlané prostěradlo, které měl Potter bez ladu a skladu ovinuté kolem boků. Když se kluk neprobral, Severus na něj použil levitační kouzlo a vysvlékl ho z oblečení, které mu dříve dal. Našel ty kousky v šatníku ve svém pokoji. Původně nevkusně světlé obarvil načerno. Jakmile byl Potter nahý, spustil chlapce na stůl a položil ruku dlaní na Potterova teplá záda, oči měl zavřené, když magií vyšetřoval tělo pod ní.

Dobře. Potter se znatelně vyléčil od minula, kdy ho vyšetřoval, což bylo před dvěma dny. Severus už déle nezaznamenal žádné poškození pod povrchem Potterovy pokožky. Všechna cizí tělesa byla odstraněna a všechny trhliny a fraktury svalů a kostí se kompletně zahojily, aspoň co mohl říct.

Otevřel oči a vyšetřil Potterovu pokožku. Ty stálé všudypřítomné modřiny vybledly, jen pár jich hyzdilo Potterova záda a boky. Dloubnul do největší a nejtmavší přesně nad Potterovou levou půlkou zadku. Většina ostatních se již změnila do odstínu skoro vyléčené žluté, ale tato si stále udržovala nádech nachové. Kost pod ní bývala roztříštěna a svaly provrtané úlomky. Léčitelé společně s ním všechno vyčistili a nechali kost znovu dorůst, ale poškození bylo rozsáhlé. Ještě trochu času a i tohle se vyléčí; barva byla podobná té, kterou očekával, a zdálo se, že modřina na dotyk reaguje tak, jak by měla.

Potřásl hlavou. Ne že by měl mnoho zkušeností s modřinami; obvykle své vlastní ignoroval. S jeho omezenou průpravou si nemohl být jistý tím, jak moc kterou část má Potter vyléčenou. Dokonce i kdyby měl lepší vzdělání, byl příliš zaměstnaný vařením lektvarů. Přestože si skrze sledovací zrcátko všiml lehkého třasu, který přetrvával v Potterových pohybech, neměl čas pokusit se rozluštit, co ho způsobuje. Jakmile se vyléčí povrchová zranění, kluk by měl být v pořádku. Alespoň teoreticky. Jen kdyby Temný pán nebyl takový idiot a nezbavil se obou léčitelů! Jak se ksakru mohlo předpokládat, že Severus bude vědět, jestli to vychrtlé tělo před ním je nebo není tím, čím by mělo přirozeně být?

Jednu věc po druhé. Severus vyšetřil ramena, přebíhal prsty kolem oblasti, kde se paže připojovala k tělu, pečlivě magií ohledal tkáň. Možná ten třes, který viděl, byl kvůli tomu, že svaly nebyly správně připevněné? Všechno se zdálo v pořádku… Kouzlo, které použili na přehození končetin, nebylo z černé magie, takže si nedovedl představit důvod, proč by se šlachy nenapravily. Možná Potterova nestabilita byla výsledkem obrovské dávky lektvarů v jeho těle. Pokud to byl tento případ, bude je muset omezit.

Severus si povzdechl. Netěšil se, že stráví více svého času dohlížením na chlapce, který se zdál být odhodlaný zabít sám sebe. Posbíral oblečení a znovu Pottera oblékl. Bylo to znepokojivě podobné oblékání Lilyiných panenek, ačkoliv končetiny byly daleko poddajnější. Nejdříve mu navlékl košili a pak natáhl spodek na Potterovy chlupaté nohy a přes jeho malý, ochablý penis. Bylo to dětinské a hloupé, ale proběhla jím malá míra pýchy nad důkazem, že je více mužem než Potter.

Když opouštěl klec, uvolnil Kouzelný spánek, pak přešel ke koupelně a zkontroloval skřínku s lektvary. Probral všechny lahvičky a přitom si v hlavě udělal seznam. Potřeboval více léčivých lektvarů, několik uklidňujících doušků a snad nějaké nervové tonikum. Pevně skřínku zavřel a zabezpečil pomocí ochranných kouzel, pak zamířil k šatníku, jen aby si vzpomněl, že byl přeměněn do malé zadržovací cely, skutečnost, kterou objevil na své potulce domem před dvěma dny. Přivolal si z koupelny špinavé ručníky a žínky a nechal je vznášet se za sebou, zatímco odemykal a vstupoval do prádelny. Úzká místnost, přeplněná zpřeházenými lepenkovými krabicemi plnými prapodivných cetek rodiny, která kdysi dávno tuto budovu nazývala domovem, neobsahovala jiné vestavěné příslušenství než pračku, sušičku a žárovku pověšenou na dlouhém laně. Betonová podlaha a dřevěné zdi zanechávaly pokoj na libost průvanu. Šatní dvířka byla hermeticky uzavřená s nastavenými ochranami a podle všeho za dřevem prosvítaly cihly nebo beton. Později, až získá více důvěry Temného pána, se přesvědčí, jak zajištěné ty dveře jsou a co leží na jejich druhé straně.

Odlevitoval dvě krabice na podlahu blízko dveří do šatníku, vyčistil si tím místnost, aby tam mohl pracovat u pračky a sušičky. Pochyboval, že se rodina kdy vrátí domů, přesto se mu nezdálo správné zničit jejich vlastnictví. Nebylo to ničení cizích věci, co ho štvalo, byla to představa, že je odstranil, jen protože stály v cestě jeho věcem a jeho prostoru. Ačkoliv nebyl natolik nepraktický, aby si upíral pohodlí jen proto, že byl donucen žít ve vězení. Došel k názoru, že čím méně si to upraví jako domov, tím více bude zřetelné, že nemá v úmyslu zde zůstat. A rozhodně odmítal zde zemřít.

Tenhle směr myšlenek ho rozlítil, což nepomohlo, neboť logikou si uvědomoval, že je hloupé být rozrušený skutečností, že mu Pán zla nevěří, když byl přesně ten typ člověka, kterému by Temný pán věřit neměl. Kdyby jejich pozice byly opačné, věděl, že by nikdy nedovolil člověku, jenž zná tak nebezpečné tajemství, aby opustil vězení živý. Dokonce i bez povědomí o oné záležitosti s horcruxy, která jim visela nad hlavami, si Severus nikdy neosvojil tu nadřazenost mentality čistokrevných a bylo by od něho pošetilé předpokládat, že Temný pán nikdy neuhodl alespoň nějaké důvody, proč se k němu přidal, pokud ne všechny.

Viděl ho Pán zla tím způsobem, jakým on sám nahlížel na Luciuse? Muž řízený ambicemi, který by se přesunul k nejvyšší nabídce? Z jednoho úhlu pohledu to bylo naprosto správné, ale stejně ho to deptalo, protože pracoval tak zatraceně tvrdě, aby dokázal svoji věrnost; dával Temnému pánovi dary, které mu nikdo jiný nebyl schopen dát, a přesto po celou tu dobu, přes veškerou práci, byl stále břímě, něco, co si držíte u sebe, dokud je to užitečné, ale vždy na vodítku a odložíte to při první příležitosti, kdy je bezpečné tak učinit. Brumbál dělal do určité míry to samé, ale alespoň uznával Severusův talent a schopnosti, byť ho děsily.

Co více mohl udělat, aby prokázal svoji cenu, když už ne oddanost?

Vhodil do pračky karmínová prostěradla společně s modrými ručníky a vsypal tam víčko pracího prášku. Včera nechal utěrky v sušičce, takže je nyní vyndal, aby je roztřídil a složil na stole, který si pro tento úkol vyčaroval.

Matka neměla sušičku, ale bylo to extrémně jednoduché zařízení na ovládání a daleko lehčí než věšet oblečení na šňůru. Nikdy se nenaučil kouzla pro údržbu domácnosti, která většina kouzelníků a čarodějek používala, jednoduše proto, že to, co znal, mu sloužilo dobře a domácí práce byly tak jednotvárně nudné, takže všechny, kromě těch nezbytně nutných, ignoroval.

„Musí existovat spousty čistících kouzel,“ řekla Lily, když si prolistovávala svoji Příručkou kouzelných slov a zaklínadel (1. stupeň).

„Ty jsi taková holka,“ posmíval se Potter, který seděl přes dva stoly.

Severuse spaloval žár zevnitř, probodl Pottera temným pohledem a vyštěkl: „Sklapni.“

S povzdechem vyskočila na nohy a zatahala ho za rukáv. „Pojď. Půjdeme se učit někam jinam.“

„Nashle, Srabusi!“ zaječel za ním Black a jeho přátelé se smáli. Potter se na Severuse odporně ušklíbl.

Jednou, až se mu naskytne příležitost, tomu spratkovi jednu vrazí.

Zavřel oči. Přestaň s tím. Nic nezískáš, když budeš prodlévat v minulosti.

Ozvalo se hlasité zabušení. Severus odhodil ručník na stůl a rychle vyšel z místnosti, zabouchl za sebou dveře a kráčel zkontrolovat Pottera. Chlapec stále spal, ležel roztažený přesně ve stejné pozici, ve které ho Severus zanechal. Vřítil se do své nové knihovny a zasyčel: „Buďte potichu.“

„Ehm, skončili jsme, pane,“ řekl jeden z těch kluků. Severus střelil po mladících nelibým pohledem. Odstranili rozdělující zeď mezi náhradní ložnicí a chodbou, zanechávaje tak široký otevřený prostor s kobercem a jemnými světle hnědými zdmi, které byly daleko útulnější než ty drsné v Potterově kleci. Zachovali kamenný krb, který nyní zdobil zeď naproti Potterově pokoji, a hluboké poličky na knihy pokrývaly skoro každý palec volného prostoru podél zdí, tmavé dřevo příjemně kontrastovalo se světle hnědou malbou.

„Odejděte,“ nařídil a Avery senior je s povytáhnutým obočím odvedl. Jakmile si byl Severus jistý, že jsou pryč ze statku, prozkoumal pokoj. Nežádal o nábytek a také žádný nepřinesli, ale stačila cesta nahoru do patra a pár kouzel a pokoj byl dokonale vyzdobený. Osvětlení bylo chabé, ačkoliv svíčky a lampy by to mohly zlepšit. Měl rád tlumené světlo – připomínalo mu sklepení. Umístil pohodlný gauč před krb, ke každému jeho konci dal jeden stolek. Nikdy nepracoval na gauči – neposkytoval řádnou podporu zad – ale možná bude potřebovat spát v pokoji vedle Pottera, kdyby ten kluk byl opět vážně poraněný, a pohovka byla dostatečně velká, aby mohla být pohodlně přeměněna na postel.

Naštěstí pro mladé Smrtijedy se řídili jeho příkazy nepřipojit krb k letaxové síti. Ale Severus kolem něj přesto nastavil ochrany jen pro případ, že by se o to nějaký imbecil mohl pokusit později. Když došel k názoru, že poličky jsou bytelné a světlo bezpečně upevněné, přinesl si z vlastního pokoje krabice plné knih. Již dříve s nevolí požádal o všechno, co měl ve svých pokojích v Bradavicích, ačkoliv při pomyšlení, že další lidé se prohrabávají jeho věcmi, se mu žluč nahrnula do krku. Nicméně to bylo nutné. V Bradavicích nenechal nic skutečně cenného, osobního nebo jinak hodnotného a s Temným pánem dychtivým mu obstarat cokoliv, co by pomohlo vyřešit problém s horcruxem, nebude těžké nahradit knihy, které budou zničené nezpůsobilým zacházením.

Severus nechal levitovat krabice u poliček a pustil se do organizování svazků do kategorií. Shledával něco uklidňujícího na třídění knih, a i když je v Bradavicích seřadili a zabalili společně podle toho, jak byly uspořádány v řadách v tamní knihovně, nepatrně je přeorganizoval. Umístil ty nejdůležitější a nejnebezpečnější do jedné sekce poblíž ohniště a očaroval je, aby se jevily jako nudné a konvenční, zatímco knihy menší magické důležitosti byly uloženy vysoko kolem pokoje, mimo Potterův dosah. Nyní neviděl žádný důvod, proč by Potter musel zavítat do knihovny, ale kdoví jaký druh idiotského plánu vymyslí ti zabedněnci, kteří ho neustále obklopují. Seskupil mudlovské knihy a dal je vedle těch banálních románů, které našel ve svém pokoji. Ačkoliv miloval knihy, nebyl tím druhem literárního snoba, který považoval každý výtisk za hodna existence, a kdykoliv jindy by ty hloupé nesmysly pro ženy zničil. Nyní si myslel, že bude potřebovat chvilku nebo dvě jen tak obyčejné zábavy. Zvedl jednu s titulem Láska na širém moři¹ a obrázek na obálce obdařil pobaveným odfrknutím. Figurovala na něm prsatá blonďatá žena vzdávající se svého oblečení v objetí svalnatého piráta. Lily by se tomu s radostí společně s ním. Nechal si ji vklouznout do kapsy hábitu a poté, co všechno pořádně upravil, se vrátil do kuchyně.

V minulosti se jeho ‚vaření‘ sestávalo převážně z ohřívání obsahů konzerv; nicméně nyní čas v kuchyni, kam mělo od Temného pána povoleno přijít jen několik málo lidí, byl také veškerý drahocenný čas o samotě. Musel v určenou dobu ráno a večer přijít do laboratoře, pokud chtěl rozdat rozkazy, obdržet balíčky a nebýt závislý na tom neschopném pytli ptačího peří, kterým byla Strix, ale kdykoliv mohl, trávil většinu svého ‚volného času‘ v kuchyni a učil se, jak vařit.

Vaření jídla nebylo vůbec podobné vaření lektvarů. Předpokládal, že kdyby byl profesionální kuchař, mohlo by to být jiné, ale tak jak to bylo, to nevyžadovalo žádné myšlení. Vyhledal si recepty, které měly hezké obrázky nebo které zněly chutně, a přesně dodržoval instrukce, mezi jednotlivými jídly si dělal přestávky a četl si tipy v přední části jeho rozrůstající se sbírky kuchařek. Za předpokladu, že má všechny ingredience a ví, kde se co v kuchyni nachází, mohl celé jídlo udělat úplně pomocí kouzel. Ale bylo něco hluboce uklidňujícího na sekání svazku mrkví rukou a přitom se nestarat, jestli má každý plátek přesně stejnou šířku jako ten předtím.

Ruce se metodicky propracovávaly krájením zeleniny, nechávajíce jeho mysli volnost se potulovat, doufejme, že k odpovědím na naléhavé otázky jako: „Jak přiměju Temného Pána zabít Pottera, když ví, že pokud tak učiní, přiblíží se tím sám ke smrti?“ Dosud objevil jenom tři možnosti: Přesvědčit Pána zla, že horcrux opustil Pottera. Přesvědčit Temného pána, že ho horcrux ohrožuje. Přesvědčit Temného pána, že ztráta horcruxu v Potterovi je nezbytná, nebo mu alespoň nezpůsobí žádnou škodu.

První řešení bylo v zásadě nejsnadnější, ale nejtěžší na provedení. Pán zla nebyl hlupák, tudíž lež bude muset být absolutně přesvědčivá.

Co kdyby mohl ve skutečnosti uspět? Byla to myšlenka, kterou se pokoušel ignorovat, ale když měla jeho mysl volno, neustále se tam vracela. Co kdyby dokázal vyjmout horcrux z Pottera? Chlapec by nemusel být obětován. Horcrux by mohl být zničen a následně i Pán zla. To byl tak perfektní výsledek, až věděl, že je nemožný jednoduše proto, že nic v jeho životě nikdy nešlo perfektně a zcela jistě něco tak důležitého jako tohle nepůjde. Nicméně i tak pokud existovala šance, že by dokázal dostat horcrux z Pottera…

Připravil jídla. Dvě pro sebe, dvě pro Pottera. Ale jak ho izolovat? Jak by vůbec mohl zjistit, kde v Potterovi ten horcrux přebývá a do jaké hloubky se proplétá s Potterem? Horcrux mu dodával určité výhody. Díky němu mohl kluk mluvit hadím jazykem. Měl možnost vidět do hlavy Temného pána bez jeho vědomí. Duše byly ošidnou záležitostí, a ačkoliv si Severus objednal každou knihu, o které dokázal najít, že se zabývá tímto subjektem, daná literatura mu nezaplnila ani jednu poličku.

Severus nalil džus pro Pottera a čaj pro sebe, rozdělil jejich jídlo na talíře. Sáhl do hábitu a vytáhl lahvičku s léčivým lektvarem a lahvičku s uklidňujícím lektvarem, ale ne uspávací lektvar, tentokrát ne, a přidal je do Potterova dýňového džusu. Sladkost zamaskuje chuť. Vrazil Potterův oběd na ohřívadlo na poslání na stůl dolů, umístil večeře na druhé ohřívadlo, vrátil se ke stolu sníst svůj oběd a položil zrcátko na vyčarovaný stojan. Ruce ho svědily touhou vytáhnout Pobertův plánek a prohlédnout si Bradavice, aby obhlédnul studenty a členy učitelského sboru, ale nemohl ze dne vystřihnout svůj oběd jen pro jistotu, kdyby Pán zla prošetřoval jeho vzpomínky, a rozhodně mu nemohl ukázat Plánek.

Plánek byl vytvořen pro bezvýznamné hlouposti, ale byl to působivý kouzelnický vynález, a přestože to Severus jen se sebezapřením přiznával, žárlil, že starší Potter a jeho nesnesitelní přátelé přes svůj nízký věk společnými silami vytvořili takové úžasné magické zařízení. Jeden z důvodů, proč nikdy nebude usilovat o ten nesmysl s nadvládou čistokrevných, byl, že čistokrevní, když došlo na magii, byli nevynalézaví. Temný pán byl jednou z mála výjimek a Severus měl ohledně toho neodbytné podezření, o kterém si ani on sám nedovolil přemýšlet.

Ne, přestože Nebelvíři měli tendence být hloupí, vykazovali značnou kreativitu – bylo to vzácné, ale i takoví existovali. Bylo s podivem, že mezi vynálezci kouzel a lektvarů nebylo více Havraspárských, ale pravdou bylo, že jeden musel být ochotný riskovat, dokud magická teorie nebyla zcela pořádně pochopená a prozkoušená, a i potom se náhodně objevovala nečekaná překvapení. Mapka jako Pobertův plánek v rukách Temného pána by mohla zničit místo, jako jsou Bradavice nebo Ministerstvo magie, ale možná to byl důvod, proč ho slabodušší Nebelvíři byli schopní stvořit. Bradavice věděly, že neměli v úmyslu způsobit újmu a že jediným záměrem za stvořením byla neplecha.

Severus se domníval, že implicitní stav vesmíru byl magický a nekouzelnická individua byla jednoduše z nějakého důvodu odříznuta od magie, ačkoliv kouzelníci, obzvláště čistokrevní, si o sobě rádi mysleli, že magie je jenom jejich nedílnou součástí a změny nekouzelnického světa se podřizují jejich vůli. Vysvětlovalo to, proč ho Bradavice stále považovaly za ředitele a poskytovaly mu veškerou moc, kterou ta pozice s sebou přinášela, ačkoliv dlouho tu funkci nezastával a Bradavice před týdnem vyklidil. Vysvětlovalo to, proč cítil tu všudypřítomnou naléhavou potřebu vrátit se do hradu a zcela bezpečně se ujistit, že děti jsou v bezpečí. Nikdy nebyl tak bezcitný, aby vůbec zvažoval, že dovolí nechat zabít bandu nevinných dětí, pokud to nebylo absolutně nezbytné pro posloužení účelu a nebyla žádná jiná možnost, jak se tomu vyhnout. A i pak to nebylo něco, co by udělal s radostí.

V minulosti jeho povinnost vůči ní vždycky předčila všechno ostatní až k bodu, že pokud udržení Pottera naživu znamenalo zničení Bradavic, jediného místa, které kdy považoval za domov, a společně s nimi všech v hradě, pro ni by to obětoval. Ale nyní, možná protože už se sám smířil s Potterovou smrtí, zjistil, že ve skutečnosti je mu jedno, jaké fyzické a psychické zranění způsobí Smrtijedi tomu chlapci, stejně jako mu není jedno osud Bradavic.

Severus potřeboval zjistit, co se děje na hradě. Nutkání to vědět učinilo skoro nemožným, aby se koncentroval na Potterovo spící tělo nebo na to, že by předstíral čtení. Hodil do sebe zbytek jídla a odešel do své ložnice. Když byl uvnitř, nastavil ochrany a vytáhl Albusův portrét. „Jak je v Bradavicích?“ zeptal se.

„Všechno je v pořádku,“ prohlásil konejšivě Albus. „Domácí skřítkové odklidili studenty, kteří byli v nebezpečí, jednoho po druhém, a nyní většina těch, kdo tam zůstává, jsou příbuzní Smrtijedů nebo věrní lordu Voldemortovi. Zatímco část mládeže zůstává v hradě a působí neplechy, většina odešla se někam schovat. Slyšel jsem, že slečna Grangerová a pan Weasley se s některými z nich potkali, ale byly jim dány přísné instrukce, aby se za každou cenu vyhnuli hradu.“

„To je dobře,“ řekl Severus a také to tak myslel.

Díky úlevě se tak uvolnil, že jej Potterův pokus o útěk zastihl zcela nepřipraveného.

­-----

pozn. překlad

¹ 'Love on the High Seas' – Ten román opravdu existuje, napsal ho Hans Faasse v roce 2009, ale nenašla jsem, že by byl přeložen do češtiny.

 

<Kapitola 6>  <Kapitola 8>