Námluvy HP - Epilog

To jsem ráda, že jsem mohla udělat radost.

Poslední dva dny nedělám nic jiného, než čtu tuhle Dokonalou povídku!
Vůbec nevím, co na tohle říct... došla mi slova. A to se u mě nestává! Už je to rok, co jsem něco četla... Byl to dlouhý a strastiplný rok. Ale... po přečtení první kapitoly, kdy jsem se usmívala jako sluníčko. Vybrala jsi na překlad opravdu kvalitní povídku. Měla dobrou myšlenku a líbil se mi styl psaní. Je to vážně už rok, co jsem kvůli povídce nešla spát. A samozřejmě ráno ve tři vstávala do práce. Ale pro tuto chvíli mi to je jedno! Děkuji za povídku a děkuji za krásné chvíle u ní prožité. O to je můj svět zase růžovější.
Ještě jednou moc děkuji!

S láskou Tvá Salazaret

Musím přiznat, že mně taky zvedala náladu. Ona tato autorka má většinu povídek takových lehkých, vztahově zaměřených, milých.
I mě těší, že Ti nedala spát. Děkuji moc.

No… konečně jsem se vrhla na Tvé Námluvy. Konečně povídka, kterou jsem nečetla. A konečně dopřekládaná (abych Ti neukradla k originálu, přetrpěla jsem to a jsem tady. To jsem hodná, co? *ironík*).
Tak OPČM… :D Vidím, že zkratky pronikly i do našich luhů a hájů. Ostatně – překládat to pokaždé jako „obranu proti černé magii“ je poněkud zdlouhavé, zvlášť nezajímá-li to nikoho. Fakt – nezajímá.
DADA… trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, co tím anglický básník myslí. Ach, to byly časy. No nic.
V první kapitole byl Severus správně nechápavý, správně protivný, Max byl správně vlezlý a na zabití a hlavně to byl pěkný úvod do obrazu.
V druhé byl Brumbál pěkně na zabití. Člověk by ho musel nesnášet, kdyby člověk nevěděl, že ví Albus lépe. A mlčí zásadně s nějakým záměrem.
Třetí kapitola byla nezbytnost, co? :D
Čtvrtá kapitola nastavila sic předpověditelná, tak zábavná pravidla hry.
Pátá: *jen vrtí hlavou* Postava míní, autorka mění.
Šestá: Merline, Max je pořádný idiot! Ale to divadýlko s McGonnie bylo dobré, moc dobré. Fakt jsem se zasmála.
„Již jsem učinil nezbytná opatření. Na setkání s Potterem mě bude doprovázet ředitel.“  Jistě, ale co si říďa spískal, to má…
Sedmá: Jé, divný Snape na hodinách. To nám chybělo. Jako by Červ nestačil.
Osmá: No uf, aspoň že Snapeův dopis nebyl pitomý.
Pěkně! Harry má smysl pro… slušnost! Neuvěřitelné. :D
Devátá: :D Výtečně, zkostnatělá Minnie a drzý Maxmilián, naproti tomu pokrokový Brumbál (no rande, považte! A pak zdrhl! No nevěděla já to?) a neobvykle sdílný Severus.
A Harry mezi nimi jako naprosté pako. Nevím, co je lepší hláška, zda „Miloval jste mou matku?“, „Nedělá vás to nenormálním?“ nebo „Vy jste to četl?“. Ale ne, myslím, že vyhraje hláška: „Voldemort?!“
Mimochodem… vidím, že autorce nějak zvlášť nepřekáží porušovat vlastní pravidla. Aneb Voldy a dvacet?
Desátá: Á! Severus a citové vydírání. Jak prosté, jak účinné.
P.S. To je děs. Všimly jste si, jak jsou všechny ženské (včetně Albieho) zaujaté vůči nebohému Mamiliánkovi?
Jedenáctá: Wow! Muchlovačka. A jaká prvotřídní. Výborně. Severusi, chápeš jak… někdo věděl, proč napsal povídku 100+1…
Dvanáctá: Ehm… přítel mého přítele je můj…? Nepřítel? :D Mně se jen strašně líbí, když autorky buď z Harryho udělají naprostého debila a nechají ho jednat nepřirozeně, anebo mu naopak dají nadpřirozenou moc luštit něco, na co by kapacita jeho mozku neměla (pokládá-li otázky, jaké pokládá). A to vše jen proto, že se to hodí autorce.
Mark my words – authors are the evil.
Třináctá: No není možná! Ševvie podlehl! A Harry po cestě do sklepení asi půjčil mozek. Uau. To se jen tak nevidí.
Čtrnáctá: A v tom se se Sevem shodujeme – konečně Harry myslí.
15.: Ehm… z Harryho se stala slušná přísavka. Tak jo, ono to jinak nejde, má-li to mezi nimi fungovat, co? Ale dobře jim to, hochům, jde. Jen ať se navzájem zahluší. *ironík*
Epilog: Merline! Assez je fakt dojatá. Harry kráčí ve stopách své maminy a posílá pohledy o delfínech kamarádům! *smrk*
Poznámky na okraj: Občas máš kostrbatý překlad, občas je to přeložené úplně divně (ale to jsou jen takové střípky, nic nepochopitelného), občas je překlad příliš doslovný; Voldemort určitě nemá přátele, brr, když už, potom nohsledy, následovníky etc. A to jsou takové drobnosti, na které by sis mohla dávat pozor.
Jinak tady se Ti výběr povídky moc povedl a já Ti za ni děkuji!!!
assez

Já si nikdy nejsem pořádně jistá, kdy jsi ironická a kdy ne (spíš kdy ne):) Mně fascinuje zkratka DADA, zvlášť na tenhle předmět a na lidi, co ho učí. Mně trvalo zjistit, co je to OPČM, když jsem na tuhle záhadu přišla, pak DADA byla sranda...
Já si vždycky říkám, že až zapomenu děj, tak se na to kouknu a opravím nesrovnalosti a kostrbatosti, ale ještě jsem se k tomu nikdy pořádně nedokopala. V turečtině říkaj přítel každýmu, koho znají, ať ho třebas nemají rádi - tam by byl Voldemort Harryho přítelem:D, ale jo, tohle beru, je to čeština. Kouknu na to časem, možná jsem to brala jako ironické zhodnocení situace.
Díky za komentář, za připomínky, budu to mít na paměti.

Jsem ráda, že mohu vrátit kopliment:-) Dlouho jsem s touto povídkou otálela, ale o víkendu jsem měla čas a musím uznat, že mě vtáhla do děje. Chvílemi jsem se musela chechtat nastalým situacím, ale představa Severuse soupeřícího o přízeň je prostě úžasná. Celý ten námět je moc dobrý. Moc se mi líbí to řešení Severus, Albus, Voldy. Vždycky mě fascinuje, kde na to ti autoři chodí, a taky to, jak jsou sečtělí a dokážou něco z historie vsunout do zajímavého příběhu:-)
Jen ve chvíli, kdy potom Harry vracel to koště, tak jsem si říkala, jestli mu ten druhý učitěl něco neprovede. Ale jsem svým způsobem ráda, že ne. A Harry se nakonec ohledně Seva projevil jako pravý zmijozel. Epilog bych asi vynechala, ale jinak pro mě ta povídka byla příjemný zpestřením a jelikož jsem si ji založila do oblíbených, tak je klidně možné, že se k ní časem vrátím:-)
Děkuji moc!

Kdyby mu zkusil provést, tak by to bylo taky zajímavý, ne? Jsem ráda, že povídka potěšila, pobavila. Děkuji za komentář.

mooc pěkný.. příběh, povídka, moc se mi líbila...
velké vďaka za překlad ... ;-)

To jsem ráda. Děkuji za komentář

Povídka byla skvělá, vždy jsem ji zhltla jedním dechem. Díky.