Námluvy HP - Kapitola dvanáctá - Čeření vody

Moc vám všem děkuji za komentáře. Jsem ráda, že vám povídka zvedá náladu, to byl účel, vy mi ji pak skvěle zvedáte komentáři. Také děkuji betě Hoshi za to, že si na mě vždycky udělá čas.

@@@

Čeření vody

Harry byl vděčný, že hábit, který nosí, skryje nejeden hřích. Byl ještě vděčnější, že chodby byly prázdné, neboť měl pocit, že vypadá jednoznačně neupraveně, natolik, že ani hábit to nedokáže skrýt. V tuto chvíli ho to moc nezajímalo, pokud se dokáže bezpečně uložit do své postele, než kdokoliv uvidí ten úsměv na jeho tváři. Uložit do postele, kde bude moci znovu prožívat těch pár chvil na schodech.

Samozřejmě nic v jeho životě nikdy nešlo tak jednoduše, a tentokrát to nebylo žádnou výjimkou. Ačkoliv společenská místnost byla skoro prázdná - jeho spolužáci z Nebelvíru očividně čekali s návratem až do poslední chvíle před večerkou - měl vědět, že jedna určitá osoba už tam bude. Osoba s nechvalně známýma vševědoucíma ostrýma očima. Harry si povzdechl.

„Ahoj, Hermiono,“ řekl rezignovaně.

Hermiona vyvalila oči. „Harry! Co se ti stalo? Vypadáš, jako kdybys byl - “ Její hlas se vytratil. „Který z nich to udělal?“ řekla zlověstným tónem.

Harry se posadil na sedačku a věnoval jí malý posmutnělý úsměv. „Oba.“

Hermioniny oči se rozšířily. „Oba? Tvrdíš mi, že oba, profesor Spindley-Worme i profesor Snape tě napadli?“

„Nikdo mě nenapadl,“ ujistil ji Harry. „Max mě políbil a já políbil Severuse. A on mi pak polibek vrátil.“

Hermiona se zamračila. „Snape tě políbil? To vůbec nezní jako on.“

„No, já jsem ho popichoval, že Max mě políbil. Byla to pomsta, předpokládám.“

„Teď tomu už věřím,“ zamumlala. „Proč jsi ho popichoval?“

„Protože prohlásil, že by se mnou nespal,“ vysvětloval Harry, jako kdyby to byla ta nejrozumnější věc v celém vesmíru.

Hermiona na něj dlouhou dobu jen oněměle zírala. „Tak schválně, jestli tomu dobře rozumím. Profesor Snape s tebou probíral podmínky zamýšlené smlouvy, mám pravdu?“ Harry přikývl. „A řekl, že bys s ním nemusel spát.“ Harry znovu přikývl. „Takže jsi na něj skočil, protože ty chceš spát s ním?“

Harry to chvíli zvažoval. „Nevím, jestli chci s někým spát. Jen jsem chtěl vědět, jestli líbat Severuse bude stejné jako líbat Maxe.“

„A bylo?“ zeptala se zvědavě Hermiona, pak se otřásla nad představou Snapea v milostném objetí s někým, zvláště s Harrym. „Zapomeň na to, myslím, že to nechci vědět.“ Gestem naznačila ke knize ležící před ní na stole. „Dočetla jsem knihu tvé matky, Harry. Ve skutečnosti je velmi dobrá. Přesto to bude potřebovat malinko zaktualizovat.“ Odmlčela se. „Věděl jsi, že profesor Snape k ní dodal pár editujících komentářů?“

Harry přikývl. „Na konci je poznámka od něj. Řekl, že by mi pomohl nechat ji vydat.“

Hermiona se na něj podívala s očima zastíněnýma obavami. „Harry, nepřemýšlíš nad přijetím jeho nabídky jen proto, aby nechal vydat knihu tvé mámy, že ne?“ Harry byl zticha. Povzdechla si. „Och, Harry. Ty jsi tak moc Nebelvírem.“

Harry se na ni kysele usmál. „Ve skutečnosti mě klobouk chtěl poslat do Zmijozelu, tvrdil, že bych si tam vedl dobře.“

Hermiona na okamžik vypadala překvapeně, pak pobaveně. „Ubohý profesor Snape si neuvědomuje, jak těsně vyvázl.“

Harry si na obličej nasadil předstíraně naštvaný výraz. „Naznačuješ, že jsem potíž?“

„Naznačuji? Ne, já to naplno říkám.“ Oba se zasmáli a pak si Hermiona podepřela hlavu rukou, když si ho prohlížela s intenzitou, kterou obvykle věnovala jen svým knihám. „Harry, přemýšlel jsi vážně, co chceš dělat po dokončení školy?“

Harry zasténal. „Ještě ty se ptej. Každý se mě na to ptá: profesorka McGonagallová, ředitel, Sirius. Já nevím, co chci dělat. To je částečně ten problém.“

„Nemůžeš řešit své problémy tak, že necháš někoho, aby rozhodl za tebe,“ poukázala Hermiona prakticky.

„Proč ne?“ zeptal se podrážděně Harry. „Není tohle celý smysl té Erastés věci – najít rádce, který mě nasměruje na tu správnou profesi?“

„Možná, ale to by pomohlo, kdybys měl již předem tušení, co bys chtěl dělat,“ odvětila Hermiona, pak si povzdechla. „Harry, tohle ti prostě není podobné, nechat někoho, aby ti řekl, co dělat s životem.“

„Jako kdybys o tom něco věděla,“ řekl Harry a sám byl překvapený hořkostí ve svém hlase. „Nikdy jsem neměl moc na výběr, že? Nejdříve Dursleyovi, kteří se mě snažili schovávat a komandovali mě. Pak přijdu sem a každý prostě ode mne očekává, že se postavím Voldemortovi. Proč bych se měl obtěžovat a snažit se učinit jakékoliv rozhodnutí, když ministerstvo nebo někdo jako Brumbál prostě přijde a vybere za mě?“

„Protože to budeš nesnášet,“ pronesla Hermiona rázně. „Víš to, Harry. Za rok se vzbudíš a zjistíš, že jsi uvíznul v pasti činnosti, kterou nesnášíš, a to tě zničí.“

„Nebo se mi to možná bude líbit. Každý mi neustále říká, jaká nádherná tradice to je, jak moc mi to pomůže.“

„Kdy ti tak začalo záležet na tradici?“ zajímala se Hermiona.

„Možná jen prostě chci někoho, komu záleží na mně!“ opáčil Harry vášnivě, měl pocit, že i trochu obranně.

Jeho slova zazněla vzduchem a oba byli na několik dlouhých minut potichu. „Och, Harry,“ ozvala se Hermiona smutně. „Neměla jsem ani tušení.“

Harry se upřeně díval na stůl, nechtěl se střetnout s jejíma očima. „Proč bych neměl chtít někoho, kdo by mě miloval? Zasloužím si to stejně, jako kdokoliv jiný.“

„Ano, jistě, že zasloužíš, ale…“ předklonila se a dotkla se jeho ramene. „Ty víš, že tohle není o lásce, Harry. Jestliže do toho půjdeš s tím, že hledáš románek svého života, mohlo by ti to velmi ublížit.“

„Dobrá, tak se spokojím s nejlepším sexem mého života,“ řekl Harry, pokoušeje se o veselý tón.

Hermiona zavrtěla hlavou a povzdechla si. „Jako kdyby ses kdy s něčím jen spokojil. Buď velmi, velmi opatrný, můj příteli. Nechci vidět, jak ti to zlomí srdce.“

Harry zrudnul a s výmluvou, že potřebuje sprchu a čisté oblečení, utekl do pokoje. Konečně se uzavřel do klidné svatyně své postele, lehl si zíraje na nebesa a pokoušeje se vybavit si ten omamný pocit být líbán do zapomnění, být chtěn třebas jen na několik minut nespoutané touhy. Jeho tělo odmítlo spolupracovat, tak se s otráveným zavrčením přetočil, přetáhl si polštář přes hlavu a pokusil se usnout.

***

Kdokoliv to byl, kdo řekl, že ráno moudřejší večera, musel být zatracený idiot, pomyslel si Harry, když se rozmrzele dloubal ve snídani. Přišlo ráno a v jeho mysli se nic nezdálo jasnější. Stále čelil dvěma nápadníkům a stále neměl ani podělaný tušení, co chce dělat se svým životem. A nezačíná mluvit čím dál tím otřesněji?

Nemohl si pomoci, ale zafrkal smíchy nad myšlenkou, že si spílá za svoje vlastní vyjadřování. Ron se na něj přes stůl zakřenil.

„To je lepší, kámo. Ačkoliv jsem se chystal, že si na tobě budu muset procvičit povzbuzovací kouzlo.“

„Promiň, Rone,“ povzdechl si Harry, když se vrátil ke svému hraní s míchanými vajíčky. „Dnes ráno toho mám mnoho v hlavě.“

„Schůzky se nezdařily, co?“ zeptal se Ron, ve skutečnosti nad tím pomyšlením vypadal lehce úlevně.

„Ale ne, zdařily,“ řekl Harry. „Ve skutečnosti lépe než jsem si myslel. Samozřejmě ti nemůžu říct detaily, dokud nedostanu oficiální smlouvy, ale jsou pěkně zajímavé. To neznamená, že to přijmu,“ dodal rychle, když viděl zamračení na Ronově tváři.

„Harry,“ povzdechl si Ron. „To je v pořádku. Nebudu naštvaný, když jednoho z nich přijmeš. Je to trochu divné představovat si tebe tímhle způsobem s nějakým chlápkem, ale jsi můj přítel.“ Na chvíli se zamyslel. „No, je rozhodně více než trochu divné představovat si tebe se Snapem.“

Harry se zakřenil. „O tom mi vyprávěj.“ Přemýšlel, že Ronovi řekne o tom, jak dobře Snape umí líbat, ale pak došel k rozhodnutí, že jeho kamarád by tento druh informace neocenil. Cítil se dobře, jen tak tu sedět, vyprávět si s Ronem jako za starých časů a nechystal se to zkazit. V poslední době byl jeho přítel zcela pohlcen svým novým vztahem s Hermionou, až se Harry cítil přehlížený. Chybělo mu staré přátelství a s bodavou bolestí si uvědomil, že za několik málo měsíců se každý vydá svou vlastní cestou. Hermiona se chystala na universitu, Ronovi padl do oka bystrozorský výcvik a Harry…

Neznámá sova před něj upustila obálku na stůl a on na ni se strachem zíral. Určitě bylo příliš brzy, aby dorazily smlouvy? Sova na něj netrpělivě zahoukala a se zamumlanou omluvou ji nakrmil několika sousty ze své snídaně a pak otevřel dopis.

Byl od Siriuse a on si úlevně vydechl.

*Harry,

Proklepnul jsem si Tvého nového přítele a jeví se jako vážený a čestný člen společnosti. Z dobře známé a ctěné rodiny, finančně zajištěný, má některé vlivné přátele, ale žádný není člen Temné odrůdy. Zdá se, že se hodně potuloval, co dodělal školu, ale to dělal i Tvůj Věrný. Podle některých se chová okázale a má rád rychlý život. Tudíž mě trochu udivuje, proč skončil jako učitel v Bradavicích, ale stávají se divnější věci. Neříkám, že by sis nemohl vybrat lépe, ale vsadit na něj by nebyla ta nejhorší chyba, kterou bys mohl udělat.

Což mi připomíná, Tvůj druhý přítel je rozhodně právě ten. Omyl. Po ulicích kolují řeči, že jeho očekávaný život má délku života jepice, teď, když je Ty-Víš-Kdo zpět. Zdá se, že On nebyl potěšený zjištěním, že jeho malý špeh ho podváděl. Dej na mou radu a jdi mu z cesty.

Jsi si jistý, že nechceš, abych se podíval, koho dalšího bych mohl vyhrabat? Přítel přítele říká, že by tě mohl dát dohromady s nějakými z nejžhavějších kouzelníků v Londýně, pokud bys jen počkal do léta.

S láskou,

S.*

Harry zasténal a zvažoval, že by bušil hlavou o stůl. Sirius ho přivede k šílenství, než tohle celé skončí; skoro to stačilo, aby ho to přimělo chňapnout po jednom z jeho nápadníků a skoncovat s tím.

„Je všechno v pořádku?“ zeptal se Ron úzkostně.

„V pohodě,“ odpověděl Harry, maje na paměti naslouchající uši všude kolem. „Je to jen jeden můj přítel, ten s tím psem. Vypráví o mých dvou nových přátelích, chce, abych počkal do léta, aby mě mohl seznámit s dalšími přáteli.“ Podsunul dopis Ronovi, nechť si ho přečte. „Tahle celá věc mě přivede do blázince.“

„To, co potřebuješ, je pauza,“ řekl Ron pevně. „Zapomenout na pár dní na celou tuhle věc. Pojď s námi tento víkend do Prasinek. A mamka chce, abys se mnou jel domů na Velikonoční prázdniny, pokud ti to ředitel dovolí.“

Harry se zazubil. Neměl ani sebemenší tušení, co chce dělat se svým životem, ale nechystal se plýtvat časem, který mu zbýval s jeho přáteli, tím, že bude bloumat jako tělo bez duše. „To zní skvěle. Počítejte se mnou.“

<Kapitola 11>  <Kapitola 13>