Námluvy HP - Kapitola třináctá - Vyjednávání

Vyjednávání

Harry řekl Buclaté dámě heslo a vstoupil do Nebelvírské společenské místnosti, stále se smál vtipu, který jim Ron právě dovyprávěl. Byl to nádherný den. Jaro letošního roku dorazilo brzy a vzduch byl prosycen vůní rostoucí zeleně. Ron byl v obzvláště dobré náladě, neboť měl více kapesného na utrácení, zásluhou narozeninového dárku od dvojčat, jejichž obchody prudce stoupaly. Navštívili všechny obchody v Prasinkách, pak se zastavili u Tří košťat na máslový ležák a Harry se cítil ve svém životě spokojeněji než celý uplynulý týden.

Byl to obzvláště náročný týden. Malfoy už obdržel smlouvy s nabídkami a škodolibě si to vychutnával, nahlas a veřejně, hlavně když byli poblíž Harry nebo Ron. Harry zatím ty svoje nedostal a nevěděl, zda-li z toho má mít radost nebo ne. Pokaždé, když do Velké síně vletěla sova, většina Bradavických studentů ji náruživě sledovala, aby viděla, jestli je pro Harryho a chlapec se daleko více než kdy předtím cítil, jako kdyby žil v akváriu. Nadržování profesora Maxe v hodinách Obrany proti Černé magii bylo čím dál tím více do očí bijící a Harry se chtěl v rozpacích schovat pod lavici. Skutečnost, že jeho Nebelvírské spolužáky unavovalo jeho speciální zacházení a nasupeně na něj zírali, když mu Max rozmarně přidával body, to dělala ještě horším.

Ačkoliv tohle bylo špatné, hodiny lektvarů byly ještě více skličující. Snape už ho slovně nenapadal, ale ani na něj nemluvil a dokonce se ani na něj nepodíval. I když Harry omylem nechal vybuchnout svůj kotlík a osprchoval tak půlku Nebelvírských lektvarem, který jim způsobil nachovou kopřivku, Snape nereagoval ani křikem ani odebráním bodů. Mistr lektvarů ho ignoroval, zcela a úplně, jako kdyby seděl pod neviditelným pláštěm, nehledě na to, co udělal nebo řekl. A jelikož Harry každou noc snil o tom polibku na schodech, Snapeův přístup ho přiváděl k nepříčetnosti.

Nepomáhalo, že Ron zcela ignoroval všechno, co se týkalo té situace, ani že Hermiona Harryho sledovala, jako by se bála, že by se každou chvíli mohl rozpadnout na kousky. Dnes se oba uvolnili a chovali se jako obvykle, popichovali se navzájem a popichovali Harryho a chlapec byl vděčný za dočasnou úlevu. Výlet do Prasinek bylo něco, co všichni potřebovali.

„Rone, ty jsi takový idiot,“ řekla Hermiona pobaveně a s láskou.

„A proto mě miluješ – profesorko McGonagallová!“

Harry a Hermiona se překvapeně otočili nad Ronovým polekaným zvoláním a spatřil stát ředitelku jejich koleje ve společenské místnosti, očividně čekajíc na ně. Pobaveně pozvedla obočí.

„Jsem potěšena, že to vím, pane Weasley,“ řekla suše a Ron se zbarvil do ruda, když si uvědomil, jak to vyznělo. „Nicméně obávám se, že moje city jsou již zamluveny jinde.“ Obrátila se k Harrymu a podávala mu svitek, který, jak viděl, zabezpečovala veliká vosková pečeť. „Pane Pottere, tohle je pro vás.“

Harry polkl a natáhl se pro svitek. „Od profesora Spindley-Wormea?“

Přikývla. „Máte tři týdny do Velikonočních prázdnin, abyste zvážil podmínky. Pokud byste si přál prodiskutovat jakoukoli část smlouvy, prosím, přijďte za mnou.“

Harry přikývl a poté, co odešla, dlouho jen stál a díval se dolů na srolovaný pergamen ve své ruce.

„Harry?“ Vzhlédl a spatřil, jak si ho Hermiona s obavou prohlíží. „Chtěl bys nějaký čas o samotě?“ Přikývl, vděčný za její vnímavost. „Pojď, Rone,“ chytla Hermiona Rona za ruku. Ron vypadal, jako kdyby se chystal protestovat, ale ona ho políbila a pak zatáhla směrem ke schodům. „Pojď!“

„Och!“ Ron náhle pochopil a nechal se svojí přítelkyní zatáhnout po schodech nahoru. „Uvidíme se později, Harry.“

Harry se znovu podíval dolů na svitek a přemýšlel, že by si to šel přečíst nahoru do své ložnice, ale nějak se mu to zdálo… špatné. Společenská místnost byla pustá, zbytek spolužáků byl venku a stále si užíval dne, takže se posadil na gauč a rozlomil pečeť.

O hodinu později, poté, co si to přečetl třikrát, věděl, že má problém.

***

Hermiona dočetla svitek podruhé a v tichosti ho předala Ronovi. Harry, který přecházel sem a tam před krbem, se zastavil a podíval se na ni.

„No?“

Hermiona zhluboka nasála vzduch a zase ho vypustila. „Je to dost dobrá smlouva,“ přiznala.

„Dost dobrá!“ vyhrknul Ron, oči mu překotně přejížděly dole po podmínkách. „Je zatraceně ohromná!“

„Skoro až příliš dobrá, aby to byla pravda,“ dodala Hermiona.

Harry si rukou pročísl vlasy, přidal jim tak na jejich obvyklém rozcuchaném stavu. „Viděli jste Siriusův dopis. Prověřil Maxe a říká, že je na úrovni.“

„Na zkoušku u Anglického národního týmu na pozici náhradního chytače,“ četl Ron. „Nebo post u Cheshirských komet jako jejich hlavní chytač bez zkušební doby. Vybavený byt v Londýně připojený k Letaxové síti a s domácím skřítkem jako personálem,“ Ron se při téhle větě po straně podíval na Hermionu a ušklíbl se, když se zamračila. „Mudlovský automobil, styl dle vlastního výběru. Bodyguardi. Každý rok bezplatně nové famfrpálové hábity od Quiggleho famfrpálových potřeb. Dům na venkově doplněný famfrpálovým tréninkovým hřištěm na dobu mimo sezónu. Týdenní hostování v talkshow Čarodějnické rozhlasové rady, ta dělá rozhovory s ostatními hráči – to si buď jistý, že je to zatracený úspěch. Zdá se, že je také ochotný být rozumný v těch… ostatních věcech. Oddělené ložnice, volnost mít milence dle svého přání, žádné závazky po skončení.“

„Chce patnáct procent,“ připomněla Hermiona Ronovi.

„Pouze z reklamních zisků,“ poukázal Ron. „To je více než rozumné, vzhledem k tomu, že platí za domy a personál. Harryho výplata je čistě jenom jeho.“ Odložil smlouvu. „Dej mu patnáct procent, Harry, ale ujisti se, ať ti vyhradí mít poslední právo veta na jakékoliv reklamní zboží. Nechtěl bys mít své jméno na ničem nevkusném. Och, a tady tenhle kousek o doprovázení ho na společenské akce – potřebuješ, aby specifikoval jaký druh akcí. Ministerské slavnostní události, samozřejmě, ale očekává, že tě bude brát do města každý večer? To by nedělalo dobrotu s tvým tréninkovým rozvrhem a nechceš riskovat ztrátu místa v týmu, jen protože Max má rád párty. A žádné laciné vystoupení, jako jsou otevření nových obchodů. To je záležitost pro amatéry.“

Harry si nemohl pomoci a zakřenil se. „Možná bych měl udělat z tebe svého manažera,“ škádlil Rona. „Zníš, jako kdybys zvládl smlouvu vyjednat lépe než já.“

Ron pokrčil rameny. „Je to jen strategie, kamaráde.“

„Chystáš se to přijmout, Harry?“ zeptala se Hermiona s úzkostí.

„Nevím,“ řekl Harry, ohlédl se k ohništi, aby skryl svůj náhlý ruměnec na tvářích. „Snape mi ještě neposlal návrh smlouvy.“

Ron si odfrknul. „Rád bych viděl, jak profesor-zatracený-Snape přijde s něčím, alespoň z poloviny tak slušným.“ Znovu smlouvu sroloval a podal ji Harrymu. „Stejně nevím, zda celou tuhle věc schvaluji, ale tohle zní jako dobrá nabídka. Máš rád famfrpál, jsi v něm dobrý a pokud ti dokáže získat místo v národním týmu…“ Ron pokrčil rameny.

„Nespěchej do ničeho,“ varovala ho Hermiona. „Pokud chceš profesionálně hrát famfrpál, můžeš se dostat do týmu sám od sebe.“

„Do záložního týmu, ano,“ zdůraznil Ron. „Ne do první ligy. Trvá to roky práce propracovat se do jednoho z nich.“

„A možná je to dobrá věc, že to trvá tak dlouho,“ řekla Hermiona. „Profesionální famfrpál je daleko drsnější než školní. Co když se Harry zraní hned svůj první rok?“

„Stále ještě získal místo u profesionálního týmu.“

„Neměl by muset s někým spát jen proto, aby hrál famfrpál,“ namítala Hermiona.

„Hej, myslel jsem si, že ty jsi ta, která říkala, že je to nádherná tradice,“ upozornil Ron. „Nyní máš námitky proti té části se sexem?“

Hermiona zrudla. „Jen si myslím, že by si to Harry měl důkladně promyslet, než učiní jakékoliv rozhodnutí. Konec konců má na to tři týdny.“

„Hermiona má pravdu,“ řekl rychle Harry, dříve než to stihli vyhrotit do jedné z jejich proslulých hádek. „Mám čas. Důkladně si to promyslím a požádám tě o ty změny, které jsi navrhl, Rone, než učiním konečné rozhodnutí.“

A počkám na Snapeovu nabídku, pomyslel si Harry. Konečky prstů se dotkl svých rtů a usmál se, zatímco zíral do ohně.

***

Harry seděl v knihovně, čmáral si na okraj svitku před sebou. Měl pracovat na své závěrečné práci z Bylinkářství – kterou měl odevzdat před dvěma dny – ale nebyl schopný se na to soustředit. Pravdou bylo, že se tento týden nedokázal soustředit na žádnou svoji hodinu. Učitelé na něj byli jednotně naštvaní – kromě Maxe, který se choval, jako kdyby byl znovuzrozený Merlin, a Snapea, který si ho stále nevšímal – a dokonce zvládl rozčílit i Kratiknota natolik, že získal trest. Kdyby to jen bylo se Snapem místo s Filchem, pomyslel si toužebně. Možná tehdy by se muž na něj skutečně podíval a viděl by ho, místo aby zíral skrze něj, jako to dělal v poslední době. Což přivádělo Harryho k šílenství.

A Snape mu stále neposlal smlouvu.

Už to byl týden, co obdržel nabídku od Maxe, a nebyl zde ani nejmenší náznak, že by Snapeova byla na cestě. Harry s očekáváním vzhlédl pokaždé, když do Síně vlétla sova a vždycky nadskočil, když Snape u Čestného stolu vykonal náhlý pohyb. Pokud to bude trvat ještě déle, stane se kandidátem ke svatému Mungovi.

Alespoň by to vyřešilo dilema, co dělat se svou budoucností.

„Harry, měl bys psát, ne kreslit,“ řekla podrážděně Hermiona a s ránou upustila knihy na stůl vedle něj. „Upřímně! Jak čekáš, že uděláš OVCE, pokud se nebudeš učit?“ Mžourala dolů na papír. „Neměli jsme tohle odevzdat včera?“

„Před dvěma dny,“ řekl Harry nepřítomně. „Profesorka Prýtová mi termín prodloužila.“ Dotkl se kresby hůlkou a usmál se, když skica Vrby mlátičky začala kolem sebe mlátit větvemi, přesně jako ta pravá.

„Před dvěma dny – na co myslíš? Víš, že máme pevně nabitý rozvrh! Zpozdíš se s tímhle a to ti odsune práci do Dějin, což ti odsune - “

„To bude v pořádku,“ povzdechl si Harry. „Mám spoustu času to dohnat přes Velikonoční prázdniny.“

Hermiona zachytila ten rozmrzelý tón v jeho hlase. „Och, Harry! Tak nakonec nemůžeš jet s Ronem?“

Harry zavrtěl hlavou. „Ředitel si myslí, že je to moc nebezpečné. Víš, jak Voldemort vždycky vytáhne něco na konci školního roku. Nevadí mi riskovat sebe, ale vadí mi riskovat Ronovu rodinu.“ Znovu se dotkl papíru a kresba se přestala hýbat, pak Hermioně věnoval pokřivený úsměv. „To je v pohodě. Jsem na to zvyklý.“

Posadila se vedle něj a přátelsky se dotkla jeho paže. Na chvíli tam seděli v tichosti, pak Hermiona prohlásila: „Chtěl bys nějak pomoci s těmi esejemi? Já jsem pozadu jen trochu.“

Harry se nepatrně usmál. Hermionino ‚Jen trochu pozadu‘ se překládalo jako jen týden přede všemi ostatními namísto dvou. „Mám to skoro hotové; jen musím udělat nějaké úpravy a přepracovat ty hrubé kousky.“

„A přepsat to,“ řekla Hermiona kriticky, poukazujíc na čmáranici, která štědře zdobila papír. „Upřímně, Harry. Vyplýtváš více pergamenu na tyhle věci.“

„Já si myslím, že bys to tam měl nechat,“ přidal se k nim Ron a posadil vedle Harryho, z druhé strany. „Jsou dost dobré – daleko lepší než ty hovadiny, které jsi napsal.“

„Hej!“ Harry ho přátelsky šťouchl loktem do boku. „Vážně díky!“

„Od čeho jsou přátelé?“ zeptal se křenící se Ron. „Tahle je nová. Vrba mlátička?“ Harry přikývl a znovu ji oživil. „Pěkný.“

Hermiona protočila očima. „Mohli byste si vy dva kluci přestat hrát? Máme tu něco na práci.“

Harry si s Ronem vyměnili pobavené pohledy a Harry poslušně vyndal čistý kus pergamenu na přepsání své práce. S Hermioninou pomocí ji dokončil, než se museli vrátit na noc do ložnice a dokonce začal i se svou esejí do Dějin. Když si balili věci, Harry se cítil o mnoho klidnější než předtím. Někdy během večera si ve své mysli vymyslel, že zítra večer odchytne Snapea a zjistí, co se děje.

Zmuchlal svoji pracovní verzi a hodil ji do odpadkového koše, pak si nacpal zbytek papírů do tašky a následoval své přátele ven z knihovny.

Ze stínů mezi knihovními poličkami vyklouzla vpřed mlčící postava. Ruka vytáhla z koše zmačkaný kus pergamenu, zastrčila si ho do rukávu a znovu se ztratila mezi stíny.

***

Snape vstoupil do svého kabinetu, mumlaje si nadávky pod vousy, když za sebou třískl dveřmi. Prožil další strašlivý den v sérii strašlivých dní, takových těch, které i abstinenta dovedou k pití. Imbecilní studenti zírajíce na něj prázdnýma očima, žádajíce, aby je za ručičku dovedl ke znalostem. Členové otravné koleje rozhodnuti, bez chvilkového zaváhání, vběhnout přímo do náruče temnoty. Potterovy oči sledující jeho každý pohyb, nutíce ho chtít vytáhnout toho kluka z jeho místa a vyplenit ho přímo tam na stole -

Zprudka ukončil tyto myšlenky a odhodil svitky ze své náruče na stůl. Další noc strávená opravováním horečného mimořádně nenápaditého psaní skupině pátých ročníků, které nedokáží najít žádnou originální myšlenku mezi značným množstvím ostatních.

Několik svitků popadalo na podlahu a on zavrčel, když se skláněl, aby je vrátil na místo. Na podlaze pod jeho stolem se válel ještě další kousek pergamenu a on zvedl i ten, pak se zamračil, když si ho prohlédl. Další mimořádně nenápaditá esej psaná až příliš povědomým rukopisem – a vážně, proč musí Potter tak škrábat, když má Snape důkaz, že hoch má velmi slušný rukopis, když se snaží? Musí to být od toho spratka plán, jak dohnat všechny učitele k slepé zuřivosti. A nejenom to, to štěně kreslilo na okraj, znepřehlednilo tím to, co mělo být čistými řádky psaní. Odfrkl si. Dokonce ani Prýtová nepřipouští tenhle druh nedbale napsané eseje, pomyslel si a začal to znovu mačkat.

Jedna z kreseb upoutala jeho pozornost a on nakonec vyhladil stránku, aby se mohl lépe podívat. Byla to velmi věrná podobizna Vrby mlátičky – nedokázal si pomoci, a když na ni hleděl, lehce se zachvěl – na té skice bylo něco velmi živého, jaksi nebezpečného. V náhlém podnětu se kresby dotkl hůlkou a usmál se, když se probudila k životu, mlátila kolem sebe jako ta skutečná. Zastavil animaci a pomalu se posadil na židli, držel papír v rukách, zatímco se jeho obočí v přemýšlení nakrčilo.

Takže Potter má ještě další dar, navíc k jeho famfrpálovým schopnostem a nadpřirozenému talentu dostávat se do potíží.

Uvědomil si, že jeho mysl okamžitě začala vymýšlet způsoby, jak tuto novou informaci využít, a s vnitřním zasténáním násilím potlačil i tyto myšlenky. Už to dále nebylo jeho starostí. Učinil své rozhodnutí a při všech božstvech na nebesích, se toho bude držet.

Složil kresbu, hodil ji do šuplíku, vytáhl svůj červený inkoust a začal opravovat práce studentů.

***

Další večer zastihl Snapea opět při opravování esejí, tentokráte druhých ročníků, a právě si chtěl frustrovaně rvát vlasy, když uslyšel zaklepání na dveře své pracovny. Nepřítomně křikl na kohokoliv, kdo to byl, ať vstoupí. O chvíli později, když uslyšel jemný hlas říkat Profesore?, si přál, aby místo toho dveře zamkl a zabezpečil.

„Co chcete, Pottere?“ zeptal se, aniž by vzhlédl od esejí.

„Mohu s vámi na minutku mluvit?“

„Pro případ, že by to uniklo vaší pozornosti, právě teď se mnou mluvíte. A vaše minuta vypršela, takže laskavě odejděte.“

Slyšel, že mladý muž namísto toho přišel blíž. „Už jsou to dva týdny a já jsem ještě od vás nedostal smlouvu.“

„Protože jsem vám žádnou neposlal, stěží mě to překvapuje. Zavřete dveře, až budete odcházet.“

„Znamená to, že nemáte v úmyslu mi žádnou poslat?“

Snape zvedl hlavu a na mladíka se jízlivě ušklíbl. „Ulevilo se mi při zjištění, že máte nějaký rozum. Tak si ho laskavě odneste někam jinam; jsem v tuto chvíli poněkud zaneprázdněný.“

„Proč?“ zeptal se Harry bez obalu.

Snape zamrkal. „Proč co?“

„Proč jste mi neposlal smlouvu?“

Snape se zamračil a obrátil svoji pozornost zpátky na opravování. „Protože si to nepřeji. Zcela jistě je to dostatečně jednoduché, abyste dokonce i vy tomu porozuměl?“

„Předtím jste chtěl.“

Snape si povzdechl. „Pottere, slyšel jste už, že je možné, aby osoba změnila názor?“

„Bylo to kvůli tomu polibku?“ zeptal se Harry.

„Samozřejmě,“ řekl Snape sarkasticky. „To muselo být ono. Jeden polibek od slavného Harryho Pottera je dostatečný, aby hory přenášel, a co teprve změnil názor a odstrašil nás, malé smrtelníky.“

„Myslím si, že vás zastrašil,“ nepolevoval Harry, v hlase měl odhodlaný tón. „Myslím, že jste cítil to samé, co já, a to vás vyděsilo.“

Snape odhodil brk a probodl Harryho pohledem. „To, co jsem cítil, pane Pottere, bylo hormonální. Cítil bych to samé, kdybych políbil Nevilla Longbottoma.“

Koutky Harryho úst se zkroutily nahoru. „To si nemyslím. Neville není váš typ.“

Snape pozvedl jedno obočí. „A vy jste?“ zeptal se a nechal do svého hlasu promítnout svoji pobavenou nevěřícnost. „Myslím, že ne.“

Harry přistoupil blíže, oči pevně zaměřené na Snapeově obličeji. „Myslím, že jste mezi námi něco cítil, stejně jako já.“

„Opět jednou, pane Pottere, jste se prokázal neschopen udělat svůj domácí úkol. Pokud byste si prostudoval svoji příručku, zjistil byste, že toto je obchodní vztah, ne románek mezi dvěma milenci s růžovými brýlemi.“

„A já si myslím, že vás to vylekalo, protože se bojíte riskovat své srdce, bojíte se, že byste byl opět zraněný.“

Snape se do něj zabodl pohledem a vstal ze židle, obranně si přitáhl kolem těla svůj černý hábit. „Neslyšel jste? Já nemám srdce.“

„Tomu nevěřím.“

Snape se zamračil a přešel k Harrymu, osvojuje si svůj nejvýhružnější výraz. „Přesvědčil jste sám sebe, že jsem vhodný adresát pro vaše nevinné touhy? Pak jste ještě pošetilejší, než jsem si myslel. Nejsem ani příjemný muž ani hodný. Udělal jsem věci, které by vám zajistily noční můry po zbytek života, i kdybych vám řekl jen desetinu z nich.“ Tyčil se nad mladým mužem, sledoval, jak se jeho zelené oči rozšířily, když na něj nasupeně shlížel. „Láska není slovo v mém slovníku, pane Pottere. Kdybych vám měl učinit nabídku, bylo by to, protože bych věděl, jak vás využít, a z žádného jiného důvodu.“

Harry vyzývavě zvedl bradu, své oči zaklesl se Snapeovýma. „Tomu nevěřím. K jakému možnému využití bych pro vás mohl být?“

Snape se ušklíbl a pomalu pohledem sjel dolů a zase nahoru po Harryho postavě. „Kromě vašeho očividného fyzického půvabu, jistě víte, že máte potenciál být mocným kouzelníkem, možná mocnějším než je Brumbál? Kdo by nechtěl takovouhle moc mít pod svou kontrolou?“

Harry si odfrknul. „Kdybyste měl zájem o moc, neopustil byste Voldemorta. A co se týče mého ‚očividného fyzického půvabu‘ – již jste mi řekl, že nemáte zájem.“

„Možná jsem si to rozmyslel,“ zapředl Snape a přistoupil blíže k Harrymu. Mladší kouzelník automaticky o krok ustoupil, čímž se podruhé v jednom měsíci ocitnul Snapem přitlačený ke zdi. „Možná se mi líbí představa mít slavného Harryho Pottera jako svojí osobní sexuální hračku. Zachránce kouzelnického světa - přivázaný k mé posteli a zavázaný posloužit mým rozkoším.“

Snape chytil Harryho tvář do svých rukou a naklonil se blíže, skoro mu šeptal do ucha. „A já bych si vzal od vás rozkoš, hochu. Použil bych vás všemi možnými způsoby, tak tvrdě, jak bych chtěl, aniž bych bral ten sebemenší ohled na vaše vlastní pohodlí nebo potěšení. A kdybych vás zranil… no, existují léčivé lektvary a kouzla. Tři roky, Pottere, byste strávil na zádech, břiše nebo na kolenou.“

Harryho oči se pomalu zavřely a Snape cítil, jak mu zběsile bije srdce. Každou chvílí ho Harry odstrčí a uteče, poběží, jako kdyby měl samotného Ďábla za patami. Jakým, po pravdě řečeno, byl. Ale opět ho jednou chlapec překvapil.

„Ano,“ vydechl Harry, naklonil se dopředu natolik, aby přejel svými rty přes Snapeovy. „Prosím.“

Snape se překvapeně odtáhl a prohlédl si ruměnec na Harryho tvářích, touhu jasně vepsanou v každém palci jeho těla. Náhlé nutkání přitisknout se, zajmout ta ústa a znovu ochutnat jejich sladkost, vzít si to mladé tělo, které se chvělo oproti jeho, bylo tak silné, že se musel přinutit ustoupit na druhou stranu pokoje. Zaslechl zklamaný povzdech a on se postavil za stůl, aby nebyl v pokušení dokončit to, co začal.

„Jste hlupák, Pottere,“ řekl, snažil se na toho kluka jízlivě ušklíbnout, ale byl si bolestně vědomý svého třesoucího hlasu. „Nechcete tohle; nechcete mě. Zmanipuloval jsem vás, abyste mi věřil, a zbytek jsou pubertální hormony.“

Harry pomalu otevřel oči. „Zmanipuloval?“

Snape otevřel šuplík svého stolu a vytáhl deník, který mu dala Minerva. Vrátil se k Harrymu a knihou ho praštil do hrudníku. „Navrhuji, abyste byl v budoucnu vybíravější k tomu, co napíšete. Bezohlední lidé najdou způsob, jak obrátit vaše vlastní myšlenky a touhy proti vám.“

Harry automaticky uchopil knihu a prohlédl si ji. Nepatrný úsměv se dotkl jeho rtů. „Můj deník přeměňování z prvního ročníku?“

„Do kterého jste pateticky kňoural o tom, jak nemáte skutečný domov, nehledě o naříkání, jak neznáte svoji matku,“ posmíval se Snape.

Harryho úsměv se rozšířil a on se plně zazubil. „Jsem ohromený, pane. Musí vám na tom značně záležet, když jste se prokousal těmi žvásty. Já sám jsem nedokázal vydržet to znovu číst.“

Snapeovy oči se zúžily. „Nezáleží! Brumbál mi to nařídil!“

Harry přikývl. „A vy děláte všechno, co vám Albus Brumbál řekne, abyste udělal. Ví, jak moc ho milujete? Je samozřejmě zcela jasné, jak moc jemu na vás záleží.“

„Tohle není o mně nebo Albusovi!“ vyštěkl na něj Snape. „Tohle je o nás!“

„Aha, takže přiznáváte, že tu je nějaké ‚my‘?“

Snape nevěděl, jestli má v pocitu marnosti mlátit do zdi svojí hlavou nebo Potterovou. „Idiote! Využil jsem vaše vlastní slova, vaše zapsané touhy, abych vás zmanipuloval a vy mě tak přijal!“

Harry se stále křenil. „Jak velice Zmijozelské od vás, pane.“

Potterovou hlavou. Rozhodně. A potom svojí. „Vy imbecilní Nebelvíre! Jste tak naivní, slepě věřící hlupák, že každý by vás mohl využít!“

Harry lehce naklonil hlavu, jako kdyby to zvažoval a pak přikývl. „V tom případě, pane, by mohlo být dobrým nápadem vymyslet způsob, jak mě ochránit před sebou samým.“ Krátce se přitiskl ke Snapeovi, zanechávaje mu polibek na rtech a deník v ruce, a pak byl pryč.

***

Druhý den ráno, když Harry sešel dolů na snídani, čekal na něj Albus Brumbál se smlouvou.

<Kapitola 12>  <Kapitola 14>