Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 10

Kapitola 10

Když se vzbudil druhého dne ráno, bylo na stole prostřené jídlo, ale on neměl hlad. Posadil se na konec postele a čekal na Snapea. Jakmile přišel, Harry se na něj skrze mříže podíval a řekl: „Přečetl jsem tu knihu.“

Snape přikývl. „Původně jsem měl v úmyslu dát vám ji později. Rozuměl jste tomu?“

Harry si v zamyšlení skousl ret. V hrudi mu planul vztek a jedna jeho část chtěla, aby Snape vešel do místnosti, aby ho mohl zbít do bezvědomí, ale poslední tři dny měl vztek neustále, takže byl nyní emocionálně i fyzicky vyčerpaný. Nenáviděl Snapea a chtěl ho zabít, ale také chtěl, aby mu to vysvětlil.

„Myslím, že jo. Bylo tam hodně slov, která jsem neznal. Ale… Billy je krásný a velmi nevinný voják. Skončí na lodi s kapitánem Verem a Claggartem, který ho z nějakého důvodu nesnáší. Claggart Billyho obviní ze vzpoury a Billy Claggarta bouchne tak, že ho zabije. Vere řekne, že podle zákona musí být Billy oběšený, a tak Billyho oběsí.“ Pochopil to tak, že to měla být metafora a on, že je Billy; Snape Vere a Avery Claggart.

Snape přikývl. „Mohlo by být k pochopení nápomocné to, že Billy byl zcela nevinně ve vraždě Claggarta.“ Přistoupil blíže k mřížím. „Kapitán Vere Billyho nechtěl popravit, a až do dne své smrti se nenáviděl za to, co mu musel udělat. Netušil nic o Claggartově zášti k Billymu a zoufale si přál, aby se o tom dozvěděl dřív a tedy mohl Billyho ochránit a ne mu ublížit. Ale tak jak to bylo, ho Claggartův čin donutil vydat se po cestě, kterou by si, kdyby to záviselo čistě jen na něm, nikdy nezvolil. Můžete z Billyho smrti obviňovat Vera, ale já viním Claggarta, protože on donutil Vera Billymu ublížit.“

Harry vzhlédl ke Snapeovi. „Takže vy - “

Snape zvedl ruku, aby mu zabránil pokračovat. „Než o tom budeme mluvit podrobněji, stále bych si rád ještě trochu otestoval vaše porozumění textu.“

Harry se zmateně zamračil. Netestoval si Snape jeho porozumění textu právě teď? Pak jako úderem blesku mu to došlo. Snape mluvil o jeho Nitrobraně. Zatím ještě nebyl přesvědčený, že ji Harry zvládl. Harry přikývl, aby dal Snapeovi najevo, že pochopil skrytou zprávu a že budou muset mluvit pouze o knize.

„Stejně si nemyslím, že to, co udělal, bylo správné,“ řekl Harry tiše. „Mohl Billymu pomoct. Musela být ještě nějaká jiná možnost, co mohl pro něj udělat, nejen ho… zabít.“ Sevřel ruce v pěst. „Je to jeho chyba, že Billy zemřel.“

„Přestože s vámi souhlasím, že to, co Vere umožnil, nebylo správné, měl ve skutečnosti na výběr?“ zeptal se Snape a temné oči upřel do Harryho zorniček. „Zákon byl v pokynech velmi specifický a Vere nevěděl, jestli Billy neměl doopravdy na svědomí vzpouru, nebo jestli Claggart lhal ve všem. A i kdyby žádný rozbroj neplánoval, Vere nemohl dovolit muži, který zabil nadřízeného důstojníka, uniknout trestu nařízeného zákonem. To by pravděpodobně povzbudilo další možné vzpoury a narušilo by to pořádek. Musíte mít na paměti, že prostředí na lodi se liší od typického uspořádání a vybraní jedinci musejí hrát určité role, ač si je třeba nepřejí, aby mohli předejít jednání, které by nepochybně vyústilo v totální destrukci.“

Snape pokračoval, mluvil pomalu a pečlivě volil slova. „Věřím, že Vere udělal to, co v jeho situaci bylo nezbytné. Melvillovo dílo je často interpretováno tak, že Vere zklamal Billyho, protože dal přednost zákonu, pořádku a rozumu před tím, aby se řídil svým srdcem. Vere je často chápán tak, že odmítl svoji pravou povinnost. Já věřím, že zatímco při většině okolností je nutné nedržet se do písmene litery zákona a je v pořádku neodmítat se řídit tím, co je morálně správné, je v dobách války a jiných konfliktů někdy nezbytné předstírat jednání, které je morálně odporné.“ Když říkal tu poslední část, přistoupil k Harrymu blíž a Harry měl dojem, že mluví nejen o tom znásilnění.

Po chvíli Snape pokračoval. „Toto je doba, kdy věřím, že ‚dokonalý hrdina‘ je nedosažitelným ideálem. Ne, že by kdokoliv považoval kapitána Vera a další lidi s ním spojené za hrdiny, ale povinnost a morálka se pro vojáky, a zvláště pak pro hrdiny, stává neslučitelnými pojmy. Rozuměl jste zatím tomu, co jsem vám říkal?“

Harry přikývl. „Myslím, že ano. Je to velmi odlišné od toho, co mi vždycky říkali. Měl jsem za to, že hrdinové se vždycky musí snažit udělat to, co je správné.“

„Myslím si, že by se měli co nejvíc snažit vyhnout se věcem, které jsou nežádoucí, ale také musí být připraveni spáchat ty nejhorší představitelné hříchy, pokud to znamená, že zabrání ještě horším.“ Snape uvolnil mříže a o krok ustoupil. „Pokud si z knihy neodnesete nic jiného, uvědomte si alespoň, proč Billyho zabili. Byl příliš nevinný a neviděl zlo, ani když mu na něj všichni okolo ukazovali.“

„Myslím, že já už nadále nemohu být považován za nevinného.“ Harry zavrtěl hlavou.

„Vy nejste ani zdaleka tak nevinný, jako byl Billy, ale určitá nevinnost ve vás stále zůstává. Věřím, že už jste se naučil rozpoznávat zlo a že poznáte potřebu zničit ho dřív, než ono zničí vás.“

„Jo,“ Harry rozevřel pěsti. Věděl, že se musí postarat o Voldemorta a Snapea. „Myslím, že to už jsem pochopil.“

„Měl byste se teď vykoupat,“ navrhl Snape. „Potřebuji vyměnit vaše povlečení a vaše klec už také nějakou dobu nebyla čištěna.“

„Okej,“ Harry se postavil a přešel k mřížím co nejdál od místa, kde stál Snape. Smrtijed pro něj mávnutím ruky mříž otevřel a Harry proklouzl skrz, vyhýbaje se mu co to jen šlo. Zamířil přímo do koupelny a zavřel za sebou dveře. Věděl, že to nezabrání Snapeovi, aby šel dovnitř, ale doufal, že počká venku, dokud Harry nebude úplně zakrytý bublinkami. Nalil do koupele celou láhev pěny, takže vytvořil vrstvu tlustou jako jeho paže. Vlezl do teplé vody, opřel se zády o vanu a pokusil se uvolnit.

Nebyl si jistý, co si má o Snapeovi myslet. Hodně z toho, co Smrtijed říkal, naznačovalo, že Harrymu ublížit nechtěl a že by ho nikdy neznásilnil, kdyby se o to nepokoušel Avery. Nikdy předtím, až do onoho hrůzného momentu v trůnním sále, tyto tendence k Harrymu neprojevoval, ale mohl také jen čekat na správnou příležitost. Ať je to jak chce, Harry mu stejně nedokázal odpustit to, co udělal, a to ani i kdyby to Snape udělal jenom proto, aby zastavil Averyho. Měl najít nějaký jiný způsob a ne znásilnit Harryho sám. Nedávalo smysl, že znásilnění byl jediný způsob, jak ho ochránit.

Dokázal ve Snapeovi vidět Vera, který byl popisován, jako že má tuny knih a je velmi moralistický. Také chápal, že ho Snape vnímá jako Billyho, ačkoliv pochyboval, že ho Smrtijed shledává krásným, jak námořníkům připadal Billy. Opět pro jednou byl jeho svět otočen vzhůru nohama a on nevěděl, co má dělat. A ne poprvé si přál, aby tu s ním byli Ron s Hermionou. Hermiona by věděla, co dělat. Přečetla by všechny ty matoucí knihy a rozluštila by, na co si to Snape hraje. A Ron by mu řekl, jaký má učinit tah, aby vyhrál.

Harry zůstal ve vaně, dokud voda nevychladla. Chvíli zvažoval, že vůbec nevyleze a počká si, jak dlouho může v koupelně zůstat, ale pak si uvědomil, že nakonec by vešel Snape, aby ho odvedl a on nechtěl být v blízkosti Smrtijeda nahý. Vylezl z vany, rychle se osušil a co nejrychleji si nandal kalhoty. Prohledal koupelnu, pátral po položkách, které by mu pomohly utéct, ale nenašel nic, co by mohl rozbít nebo s čím by mohl zaútočit. Mohl by sice rozbít zrcadlo a schovat si střep, nicméně pochyboval, že by Snape na stejný trik naletěl dvakrát. A co bylo důležitější, neměl nic, čím by to zrcadlo rozbil, jen svoji pěst a on se o rozbití nepokusí, dokud si nebude jistý, že to stihne dřív, než ho zaslechne Snape a vejde do místnosti. Nakonec se znovu pokusil otevřít tu kouzelnou skřínku. Když zůstala pevně zavřená navzdory všemu, co udělal, odešel z koupelny s ručníkem stále obtočeným kolem sebe. Jeho cela byla kompletně vyčištěná kromě jídla, které zůstalo na stole. Snape zrovna na Harryho postel pokládal něco černého.

Když Harry prošel mřížemi, rukou ukázal ke třetím dveřím na konci chodby. „Co je v té místnosti, kde jsme nikdy nebyli?“

„Prádelna,“ odpověděl Snape, když odcházel z cely a od Harryho.

„Uvidím někdy domácí skřítky? Nedám jim oblečení.“

„Promiňte?“ Snapeovo obočí se pohnulo, jak se zamračil.

„Domácí skřítky, které máte.“ Harry se posadil k jídlu. „Říkal jste, že nechcete, abych jim dal oblečení.“

Snape se na chvíli odmlčel, pak odpověděl: „Tady neuvidíte domácí skřítky.“ Odešel.

To je hajzl. Proč musí před ním domácí skřítky schovávat? Harry si jen chtěl popovídat s někým jiným než se Snapem.

Prohlédl si jídlo, což byl losos v husté, krémové, bílé omáčce a pečené brambory. Jako dezert dostal kousek jablkového koláče s teplými jablky, která se valila přes křehkou kůrku. Na vrcholu byla kupka šlehačky a Harry do toho zabořil prsty a pomalu je olízal. Chutnalo to božsky a tak nejdřív snědl dezert a až potom se pustil do hlavního jídla.

Po snídani vykonal svoji ranní rutinu. Právě si čistil zuby, když si uvědomil, že u sebe nemá břitvu a přesto je jeho brada hladká jako vždy. Neměl ponětí, jak dlouho už byl zajatcem, ale bylo to minimálně několik týdnů. Bylo zvláštní, že mu na obličeji nevyrostlo ani trochu vousů. Snape ho holil ve spánku? To byla děsivá myšlenka.

Vrátil se do postele a zjistil, že mu Snape dal svetr. Byl měkký a zakrýval mu paže až k zápěstí. Když si ho přetahoval přes hlavu, připomněl mu ty svetry, které mu pletla paní Weasleyová. V jeho žaludku to vyvolalo velmi nepříjemný pocit, ostatně jako vždy, když si vzpomněl na kohokoliv, kdo na něj spoléhal, že zničí Voldemorta. Musí přijít na způsob, jak se ho zbavit, i když je zavřený ve vězení. Jinak bude všechno ztraceno.

Ležel na posteli a snažil se vymyslet, jak ksakru zabije Voldemorta. Neměl žádný přístup k magii, neměl hůlku, neměl způsob, jak zjistit, jestli ostatní horcruxy jsou zničené nebo stále nedotčené, neměl ponětí, jestli jsou jeho přátelé ještě naživu a pomáhají mu a neměl ani tušení, kde ho vězní. Nedokázal si představit horší výchozí situaci, než ve které se nacházel. Jak má on, prakticky změněný na motáka, porazit jednoho z nejmocnějších černokněžníků, který kdy žil? Musí utéct a dostat z rukou ty zatracené okovy. Kdyby měl alespoň ta pouta sundaná, měl by šanci, že vyvolá nahodilou magii. Možná by mohl Voldemorta nafouknout stejně jako nafouknul tetu Marge, akorát nyní by nepřestal, dokud by Voldemort neprasknul jako balónek.

Když teď Voldemort věděl, že jdou po jeho horcruxech, poschovával je na nová místa? To byl pravděpodobně důvod, proč také používal Nitrobranu proti Harrymu, ale pokud tak už udělal, proč ji stále udržoval? Čeho se bál, že by se Harry mohl dozvědět? Šel po Ronovi s Hermionou nebo předpokládal, že jeho přátelé nevědí, co Harry dělal? Možná ho ještě nezachránili, protože byli na útěku a nyní figurovali na prvních místech na seznamu nežádoucích.

Když si uvědomil, že se mu podařilo vytvořit si více otázek než odpovědí, rozhodl se, že dočte to, co mu zbývalo z knihy mytologie. Vytáhl ji zpod matrace a otevřel ji náhodně na jednom ze zbylých příběhů.

Příběh ubohé Filomény ho vzal u srdce. Stejně jako Harry byla Filoména unesena, zavřena do vězení a znásilněna. Filoménin únosce jí vyřízl jazyk, aby nemohla říct, co jí udělal. Pomstila se tak, že utkala gobelín, na kterém vylíčila svůj útok, a protože ten násilník byl její švagr, poslala ho své sestře. Její sestra zabila vlastního syna a jako pomstu ho předložila k jídlu svému chlípnému manželovi. Harrymu přišla myšlenka zabití syna za hříchy otce trochu divná, ale Filoména byla docela kreativní. Nemohl vyšívat, ale možná by zvládnul propašovat dopis ven jinou cestou.

Harry se posadil a rozhlédl se po své cele. Měl papír, ale neměl pero. Mohl sice vytrhat jednotlivá písmena ze svých knih, ale stejně by potřeboval lepidlo, aby je mohl připevnit na jiný kus papíru. Zalétl pohledem k umyvadlu. Zubní pasta! Přeběhl k němu a popadl malou tubu. Přenesl si ji zpátky na postel, jako kdyby to byla oběť bohům, pak zvedl list z Billyho Budda a utrhl z něj růžek. Opatrně na útržek nanesl zubní pastu a pak ho připevnil k další stránce. Otočil papír vzhůru nohama a skoro nadšením spadl z postele, když se papír neodlepil. Teď musel jedině počkat, jestli vydrží přilepený k sobě, až papír uschne. Písmenka byla pekelně malá a on nebude plýtvat časem při vytváření zprávy, která by se později odlepila. Ale zase na druhou stranu, Hermiona byla velice chytrá, a pokud by používal jen jednoznačná slova, možná by stačilo, aby poslal jenom samotná písmena a ona přijde na to, jak je dát dohromady do vět. Měl by požádat Snapea, aby mu pomohl dopis sestavit; ten parchant znal všechna možná neobvyklá slova.

Harry položil kousky Billyho Budda zpátky na podlahu. Cítil se závratně, sice ještě nepřišel na způsob, jak dostane dopis z baráku, ale to mu nemohlo pokazit náladu. Vždycky byl velmi dobrý v improvizaci.

Snape normálně přicházel dvakrát denně. Na základě toho, kolik času uplynulo mezi jednotlivými návštěvami předchozí dny, Harry očekával druhou návštěvu každou chvíli. Ze zkušenosti s Dursleyovými se naučil odhadovat, kolik času uběhlo, zatímco byl zavřený, a trefoval se poměrně přesně, ačkoliv zdaleka ne úplně. Díky tomu, že dostával lektvar na spaní, si nebyl jistý, jak dlouho už byl uvězněný, ale odhadoval, že je to něco mezi třemi týdny a měsícem. Čas během dne se mu odhadoval snáze a Harryho vnitřní hodiny, které si vyvinul, odhadovaly, že je něco kolem šesté hodiny večer. Snape obvykle přicházel touto dobou, ačkoliv některé dny se neukázal a to obvykle znamenalo Voldemortovu návštěvu.

Přitiskl ucho na stěnu a naslouchal. Po chvilce zaslechl Snapea na schodech. Smrtijed se sice uměl pohybovat velmi potichu, ale dva schody jemně vrzaly. V mysli si představoval, jak Snape prochází knihovnou, postavil se k mřížím a sevřel je rukama. Dveře od knihovny se otevřely a Snape vešel do chodby. Jakmile uviděl Harryho, zastavil se a jeho obočí se vyklenulo.

„Potřeboval jste něco?“ zeptal se Snape, když přišel blíž.

„Máte sovu?“

Snapeova obočí se stáhla k sobě do vrásky. „Samozřejmě. Proč?“

Co nejobyčejněji mu Harry odpověděl: „Jen mě zajímalo, jak víte, kdy se Smrtijedi ukážou, kdo mě bude mučit a tak podobně. Nikdy jsem tady sovu neviděl.“

„Nedržel bych ji ve sklepení,“ poukázal Snape.

„Takže jeden druhému posíláte dopisy soví poštou?“

Snapeovo obočí se pohnulo a Harry mohl říct, že kdyby mohl jasně rozeznat větší část Snapeova obličeje, Smrtijed by se divil, jestli Harrymu nepřeskočilo. Vstoupil do cely několik kroků od Harryho a přešel ke stolu.

„Ano, jako doplněk k lidským poslům.“ Poklepal hůlkou na stůl a pak ustoupil. Ve snaze se vyhnout blízkosti Harryho si vybral delší dráhu.

„A oni posílají sovy vám, takže víte datum a kdo to bude?“ Harry přešel ke stolu a posadil se.

„Ne, dohaduji se, kdo vyhrál privilegium vás mučit tím, že se udržuji v obraze o rozličných akcích, které daní Smrtijedi vykonali, a z toho pak odhaduji, který z nich získal největší přízeň. Pokud se pokoušíte zeptat, kdo bude příště na řadě, věřím, že to bude Belatrix.“ Snape si zastrčil svoji hůlku do hábitu.

„Nebojíte se, že Řád zachytí zprávy, které si posíláte po sovách?“ Harry si k sobě přitáhl dušené maso.

„Používáme kódy, ale pravděpodobně nejsou ani potřebné. Řád není ani zdaleka tak dobře organizovaný, jako jsme my, a vzduchem létá tolik sov, že je těžké pokoušet se je všechny pochytat. A Pán zla stejně nikdy po sovách neposílá nic důležitého, neboť je to velice nespolehlivé.“

„Někdy bych rád viděl vaši sovu,“ Harry pomalu žvýkal dušené hovězí. „Chybí mi Hedvika.“

„Vraťte se ke čtení. V noci, až přijde Temný pán, vás podrobím testu z porozumění.“ Snape odešel.

Harry se zaculil na svoji večeři. Snape chce vyzkoušet Harryho dovednost v Nitrobraně, což mohlo znamenat, že pokud si bude myslet, že dokáže chlapec před Voldemortem skrýt tajemství, mohl by mu přinést sovu.

Harry se vrátil do postele s hlavou plnou plánů.

~

Snape ho vzbudil druhý den ráno. „Čas na koupel, Pottere. Už jste spal dost dlouho.“

Harry zamručel, ale z postele vylezl. Ospale následoval Snapea chodbou do koupelny. Snape mu otevřel dveře, ale dovnitř za ním nevešel. Harry si udělal další bublinkovou koupel, svlékl se a vlezl do vany. A když pak Snape vstoupil do místnosti, byl za ni byl vděčný.

„Proč jste tady?“ zeptal se naštvaně.

„Pokud se utopíte, úmyslně nebo ne, Temný pán bude požadovat moji hlavu,“ odpověděl Snape, když se vrátil na své oblíbené místo. Harry na něj chtěl zaútočit nebo na něj házet věci tak dlouho, dokud neodejde, ale pokud to udělá, nikdy nezíská přístup k sově, takže násilím potlačil vztek.

Harry se pořádně umyl, pak popadl ručník, aby se zakryl a usušil se. Opatrně se oblékl, nechávaje po celou dobu, co si nasazoval kalhoty, ručník mezi svým tělem a Snapem. Normálně si pak už oblékl svetr a zamířil zpátky do cely. Snape šel za ním v uctivé vzdálenosti, jako kdyby očekával, že se Harry každým okamžikem otočí a napadne ho. Na stůl vyčaroval snídani a ustoupil, takže se Harry mohl přiblížit ke stolu, aniž by se dostal do jeho blízkosti.

Harry se posadil a vrhnul se na tlustou omeletu. Domácí skřítci se dnes překonali a udělali tu nejlahodnější, co kdy jedl. Většinu bylinek a koření, které při vaření používali, nerozpoznával, ale vždycky byly perfektně vyvážené, takže ani jedna nepřebila chuť druhé.

Snape zůstal v cele a zkontroloval Harryho toaletní potřeby. Přešel za něj, aby zkontroloval postel a zatímco Harry jedl vajíčka, pil pomerančový džus a křoupal tousty, zůstával mimo výhled. Harry nakonec zvědavostí nevydržel a otočil se, aby viděl, co Snape dělá. Když ho spatřil, jak sedí na posteli, skoro upustil toast, protože nikdy předtím Smrtijed neseděl jinde než na židli.

„Pán zla mi udělil svolení vás využívat mezi jednotlivými návštěvami za předpokladu, že vám nezpůsobím bolest.“ Snapeovo obočí bylo nehybné, což znamenalo, že na tváři má neutrální výraz.

Harry ztratil chuť k jídlu. Pomalu odložil chleba zpátky na talíř a snažil se přijít na to, co to Snape řekl.

„Já ne-“ polknul, v ústech mu vyschlo. „Budete to dělat?“

„Ano,“ Snape nepatrně sklonil hlavu. „Lektvar by měl začít účinkovat každou chvílí.“

„Lektvar?“

A pak ho to nakoplo. Pocit uvolnění se mu rozlil po celém těle. Harry se pokusil postavit na nohy a utéct od Snapea, ale jeho končetiny se nepohybovaly správně a spadl na zem. „Co jste mi to dal, parchante?“

„Něco, co to ulehčí,“ Snape se pohnul, aby Harryho sebral.

„Nedotýkejte se mě!“ Harry se ho pokusil bouchnout, ale jeho paže ho neposlouchaly. Snape Harryho nabral jednou rukou pod ramenem a druhou pod nohama a donesl ho na postel, kam ho položil tváří nahoru na pokrývky.

Pocit, který měl, když se jeho pokožka dotkla prostěradla, byl krásný. Lepší než kdykoliv předtím. Třel se o něj a zaplavoval ho pocit klidu, jenž smýval veškeré stopy strachu. Všechny části jeho těla se uvolnily a ochably, kromě penisu, který pomalu tvrdnul. Přetočil se a třel se o hedvábné povlečení, které ho jakoby celého pohlcovalo. Bylo to úžasné. Celé jeho tělo bylo citlivé, jako kdyby se právě narodil a úplně poprvé se dotýkal světa. Toužil tu jen navěky ležet a se třít o prostěradlo.

Harry cítil, jak se matrace prohnula, když na postel vylezl Snape. Snapeovy prsty ho uchopily za bok a přetočily ho na záda. Ten jednoduchý dotyk byl tak nádherný, až zalapal po dechu. Snape jednu dlouhou nohu přehodil Harrymu přes boky, přišpendlil ho k posteli a vyhrnul mu svetr. Harry žasnul nad dotykem Snapeova hábitu a rukou na jeho kůži. Ty ruce byly jemnější, než si kdy představoval. Hábit byl silný a těžký a z jiné tkaniny, než bylo povlečení. Zkoumal co nejvíce té těžké látky, na kterou jen dosáhnul; prsty se požitkářsky utápěly v tom pocitu. Jeho toulající ruce našly Snapeovy vlasy, a hladit je bylo ještě příjemnější, než hladit hábit. Mezi jeho prsty byly cítit jako to nejjemnější hedvábí.

Snapeovy paže neustále narážely na Harryho bloudící ruce, a když se je Harry snažil uchopit, dotknout se jich, Snape zavrčel: „Pottere,“ a přišpendlil Harryho ruce nad jeho hlavou. Jeho hlas, dokonalé hluboké burácení, byl kouzelný a Harry se pod intenzitou toho zvuku zachvěl. Když se znovu pokusil Snapea dotknout, jeho ruce se zasekly nad hlavou a on vydal pronikavý výkřik, protože mu byl odepřen ten euforický pocit z dotýkání se Snapea. Snape Harrymu svlékl svetr přes hlavu a nechal ho zamotaný v jeho přivázaných rukách. Bylo to příjemné. Harry se rukama třel o něj, co nejvíce mohl.

Ale pak se Snapeovy ruce vydaly na pouť dolů po jeho hrudníku a on zalapal po dechu, natolik intenzivní to byl počitek. Vzhlédl ke Smrtijedovi nad sebou a zadíval se mu do očí, které byly temné; černé studánky, ve kterých Harry skoro utonul. Snape rychle uhnul pohledem, jako kdyby se styděl, že se Harryho pokoušel utopit. Sklonil hlavu a tmavými vlasy skryl své oči, když se zaměřil na ruce, které se pohybovaly na Harryho hrudníku. Harry se vyklenul k těm studeným končetinám, za kterými však zůstávala ohnivá brázda.

Snapeovy prsty našly Harryho bradavky, které trčely do vzduchu a nadšeně se hlásily o pozornost. Ten prostý dotyk způsobil, že Harryho penis ještě víc ztvrdnul a z jeho hrdla vyloudil výkřik a v rychlém sledu následovaly další, jelikož se jich Snape dále dotýkal, ruce se mu třepetaly, jak hladil, mnul, štípal a laskal ty citlivé hrbolky. Harry se pod ním zmítal, snažil se přimět Snapea, aby se dotýkal více částí jeho potřebného těla. Snapeovy nohy byly zaklesnuté přes Harryho těsně nad koleny, čímž bránily chlapci třít se svým penisem o Snapea, po čemž toužil.

Snape sklonil hlavu, jemné vlasy polechtaly Harryho hrudník, a ochutnal jeden narůžovělý hrot. Harry se vyklenul do dotyku, a když se ta božská ústa uzavřela kolem ztvrdlé bradavky, zasténal. Snapeova pusa byla tak horká a mokrá, že se Harry chtěl celým svým tělem nacpat do té úžasné dutiny. Pak ho opustila a Harry nespokojeně zamručel. Snape vyslyšel jeho prosby, zaměřil se na druhý hrot, který byl bolestně opomíjen, a vzal ho do úst. Pátrající ruka se zatoulala nahoru a pohladila druhou, ještě vlhkou bradavku a pohyby Snapeových prstů se sjednotily s pohyby jeho úst a Harryho oči se přetočily v sloup, zatímco se jeho tělo třáslo kombinací těchto rozkoší. Neměl ani ponětí, že pohrávání si s bradavkami může být tak skvělé. To musí říct Ginny.

Bylo to zatraceně dobré a Harry byl tak vzrušený, že by skoro vyvrcholil, aniž by se vůbec dotýkal svého údu. K jeho zklamání Snapeova zázračné ústa a prsty zmizely, když se Smrtijed posadil a ze svého hábitu vytáhl malou lahvičku. Harry roztouženýma očima sledoval, jak Snape odšrouboval víčko, a místnost zaplnila vůně. Převalila se přes Harryho, ale ten měl mozek zcela zaneprázdněný soustředěním se na svůj penis, že nepřišel na to, co to je, ačkoliv mu to připomínalo deštivé pozdní jaro a jahody. Snape si k sobě přivolal židli a poté, co na své prsty rozetřel část obsahu lahvičky, ji odložil.

„Dotkněte se mě!“ Harryho přestalo bavit být ignorován. „Dotkněte se mě, nebo vás uřknu, bastarde!“ Zoufale se snažil třít se svým svázaným tělem o Snapeovo.

Snape Harrymu sundal kalhoty a roztáhl mu nohy. Harry si uvědomil, co bude následovat a zavrtěl hlavou, když se snažil odtáhnout. Všechno ostatní bylo v pořádku, ale tohle ne. „Ne, to bolí. Tohle ne.“

Snape se přesunul, aby ležel vedle Harryho, a znovu vzal do své velkolepé pusy Harryho pravou bradavku. Harry se pokoušel přetočit se, aby se mohl o Snapea třít, ale Smrtijed přes něj přehodil nohu a opět přišpendlil Harryho nohy k posteli. Chlapec byl tak pohlcen kouzlem, které prováděla Snapeova ústa, že si skoro nevšiml, jak se Snapeova ruka pomalu blíží k jeho klínu. Když se otřela o jeho vnitřní stehna, roztáhl nohy, přestože se to svým mozkem snažil kontrolovat.

„Můj penis,“ zasténal. „Dotkněte se ho, dotkněte se mýho penisu.“

Ta ruka byla velmi neposlušná a místo toho si vybrala, že vklouzne jedním prstem do něj. Zalapal po dechu, ale žádná bolest nepřicházela. Jeho tělo bylo tak uvolněné, že to vůbec nebolelo, ani když se k prvnímu prstu přidal druhý a pomalu se začaly pohybovat dovnitř a ven z jeho těla. Byl to zvláštní pocit, ale užíval si ho stejně, jako když se ho Snape dotýkal kdekoliv jinde. Přesto to nebyl dotek na jeho penisu a on si stěžoval.

„Minul jste ho!“ Hýbnul boky, jak se snažil přitáhnout Snapeovu pozornost na svůj opomíjený penis. Snape zvedl hlavu, což Harryho rozzuřilo, protože ta ústa opustila jeho tělo.

„Netrpělivý kluk.“ Snapeova slova se jako hřmění převalila přes jeho pokožku a Harry zalapal potěšením nad těmi melodickými tóny. Ty prsty ho stále prozkoumávaly, hladily každý centimetr jeho vnitřku.

„Dejte mi pusu,“ dožadoval se Harry, bylo mu jedno, kam ji dá nebo co s ní bude dělat, pokud ji nebude držet od něj. Snape zavřel oči, předklonil se a políbil ho, jeho sametový jazyk polaskal Harryho rty a pak vklouzl do přívětivých úst. Harry pro něj rozevřel rty a byl bezmocný, jen se nemotorně snažil udržet krok s tím, jak mu Snape obratnými pohyby jazyka, zubů a rtů vysílal do celého těla třas. Snapeovy prsty konečně našly to, co hledaly a zatlačily do něčeho v jeho zadku, co vystřelilo impulz do jeho těla. Vykřikl do Snapeových úst a zatlačil proti těm prstům ve snaze získat víc. Snape odtáhl z Harryho svoji pusu.

Harry si olízl rty. „Líbáte líp než Draco,“ řekl Snapeovi, což zapříčinilo, že tmavá obočí se úprkem hnala od sebe.

„Promiňte?“ Snapeovy prsty znehybněly a Harry frustrovaně zavrčel.

„Pohněte se! Dotkněte se mě tam!“ Pohnul boky a pokusil se sám se uspokojovat.

Snape přidal třetí prst a Harryho jimi zpracovával, roztahoval je doširoka, zatímco je vytahoval ven, pak je sevřel a znovu je natlačil zpět. Bylo to dobré, ale Harry umře, jestliže okamžitě nevyvrcholí. Jeho penis byl ignorován už moc dlouho. „Prosím… dotkněte se mě…“

Snape vytáhl prsty a uvolnil Harryho ruce svázané řetězem. Harry si z nich stáhl svetr a chytil černý hábit, zoufale toužil po dalším kontaktu. Snape se odtáhl a vytáhl Harryho vzhůru. Jeho končetiny neposlouchaly mozek, a když se pokusil přitisknout se ke Snapeovi, zjistil, že místo toho je otočený čelem ke zdi. Snape uchopil Harryho zápěstí, jeho horké ruce chlapci skoro popálily kůži, když ho vytahoval na kolena a přitiskl jeho ruce na zeď nad jeho hlavou. Hrom nad ním znovu zaburácel a objevily se řetězy. Snapeova ústa kouzlila na Harryho krku, zatímco jeho ruce putovaly po chlapcově hrudníku, na chvíli se zastavily, aby poškádlily bradavky a vyloudily z Harryho hrdla další zvuky.

„Můj penis…“ prosil Harry, snažil se přimět ty ruce, aby zamířily tam. „Dotkněte se ho.“ Byl zduřelý a hojně z něj prosakoval preejakulát, brečel po dotyku. Ale ty ruce byly kruté a zcela ho ignorovaly, místo toho hladily Harryho vnitřní stehna a roztahovaly jeho nohy. Snape, stále zcela oblečený, se natiskl hrudí na Harryho, a ten se zavrtěl, jak se snažil nasát více jeho tepla. „Dotkněte se mě tam.“

Snapeova levá ruka zmizela a tichý zvuk rozepínaných knoflíků naplnil místnost. Snapeova pravá ruka se konečně slitovala a sklouzla směrem k Harryho bolestivé potřebě, a zároveň se přitiskl k Harryho zadku a mezi jeho půlkami se ocitl tlustý penis. Posledně to bolelo a Harry vyjekl: „Ne, tohle ne.“

Snape Harryho ignoroval a špičkou se natlačil dovnitř, zatímco pravá ruka pevně svírala Harryho penis. Tentokrát to nebolelo, jen se cítil roztažený. Ve skutečnosti Snapeova ruka na jeho délce byla tak báječná, že do Snapeových prstů začal přirážet, přestože každým zhoupnutím boků do svého těla přijímal více Snapeova mužství. Snapeova druhá ruka klouzavě směřovala vzhůru k jeho bradavce a mnula ji mezi svými dlouhými prsty.

Harry, přemožený tím pocitem, vykřikl a začal se pohybovat rychleji. Snapeovy ruce opustily jeho penis a bradavku a on frustrovaně zařval. Tak zoufale toužil vyvrcholit. Měl pocit, že kdyby nebyl zdrogovaný, už by za tu dobu vyvrcholil asi stokrát. Odepírat mu potěšení, když byl tak blízko, bylo kruté mučení.

Snapeovy prsty pevně chytily Harryho boky a zabořil se hluboko do něj. Harry měl jenom zlomek vteřiny, kdy se stihl podivovat nad pocitem být tak naplněný, než do něj Snape začal přirážet, to horoucí horko ho zaplňovalo a roztahovalo způsobem, který ho s každým pohlazením donutil křičet rozkoší. Už samo o sobě to bohatě stačilo k tomu, aby ukradlo Harrymu veškerý dech, ale pak Snape nepatrně posunul Harryho boky a otřel se o tu věc v něm, která ho přiměla vidět hvězdy. Harry něco řval, když Snape každým přírazem do toho narazil, ale neměl ponětí, co to jeho mozek říká. Cítil, jak se mu stahují varlata a ten mravenčivý pocit v jeho klíně vzrůstá a vzrůstá a pak věděl, že vyvrcholí, i když Snapeovy ruce nebyly na jeho penisu.

Harry zařval a zavřel oči, jak vyvrcholil tak zuřivě, až se obával, že spolu s ejakulátem na zeď vystříkly i vnitřnosti. Zkolaboval do louže nepoužitelných kostí a svalů, zatímco ho Snape držel a ještě párkrát do něj přirazil, než sám s tichým zavrčením vyvrcholil. Uvolnil Harryho pouta a oba je položil na postel. Snape ležel vedle něho s hrudí přitisknutou k němu, paží hozenou přes jeho bok a s měknoucím penisem v Harryho zadku. Snapeovy ostré výdechy slyšel těsně u ucha a horko z něj se šířilo Harryho tělem. Harry i přes hábit cítil bušení Snapeova srdce a ten orgán bil tak nahlas, až měl chlapec pocit, že se snaží uniknout z jeho hrudi. Harry se uvelebil v tom polovičním objetí, cítil se neuvěřitelně ukojený a dokonce i trochu opečovávaný.

Nikdy ho nikdo takhle nedržel. Snapeovo větší tělo zcela zakrývalo jeho a ruka ledabyle hozená přes jeho hruď a otočená dlaní k němu vypadala, jako kdyby ustala uprostřed pohybu, ve kterém ho chtěla pevně obejmout. Cítil se chráněný, což bylo divné, protože si byl plně vědom toho, co Snape právě udělal. Vždyť penis toho muže byl stále ještě v jeho zadku! Přesto… zavřel oči a dovolil si cítit se chráněný a milovaný, i když to byla jenom iluze. Leželi takhle se Snapem, dokud se mužův dech nenavrátil k normálu, pak se Snape opatrně celý vytáhnul, posadil se na posteli a položil nohy na zem.

Harry zůstal stočený na lůžku se zavřenýma očima, jako kdyby spal. Cítil, jak ho očistilo vnitřně i zvenku Snapeovo Pulírexo. Jakmile Snape skončil, zvedl pokrývku, kterou odkopli na stranu a přetáhl ji přes Harryho tělo. Harryho nikdy předtím nikdo nezachumlával a to mu vyslalo bodavou bolest do srdce, zatímco mu Snape uhladil peřinu.

Jakmile slyšel, že se zavřely dveře do knihovny, přetočil se a vmáčkl se do toho teplého místa, které na prostěradle zbylo po Snapeově těle. Pokoušel se rozpustit se do matrace a nechával teplo šířit se jeho končetinami. Usnul s prsty zabořenými do povlečení.

<Kapitola 9>  <Kapitola 11>