Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 13

19.02.2013 19:08

Myslím, že bych vás měla varovat, že díky této povídce se mi přestalo líbit tolik fanfikcí, např. Kámen manželství.:) Za komentáře děkuji těmto lidem: Profesor, Blesk, Bobo a belldandy. Další kapitolu snad stihnu do neděle...

@@@

Kapitola 13

Harry ležel v posteli, dokud peřiny nevychladly. Pak vytáhl knihu bájí a opatrně svinul svůj dopis, snažil se, aby byl co nejdelší a nejužší. Cvičil se v uvazování ho do smyčky, dokud si nebyl jistý, že ho dokáže rychle přivázat sově na nohu. Zatímco čekal na večeři, četl si.

Snape se ukázal včas, prošel mřížemi a spěšně poklepal na stůl.

„Další lekce?“ zeptal se Harry s nadějí, když vyklouzl z postele a posadil se na židli. Vypadalo to, že droga už kompletně opustila jeho systém a až na bolavé hrdlo a čelist se cítil dobře.

„Ne, lekce budou ráno po snídani.“

Způsob, jakým Snape musel kontrolovat každý sebenepatrnější detail jeho života, ho rozzuřil. Podíval se na jídlo, které se skládalo z vepřových kousků, bramborové kaše se šťávou, zeleninového salátu a jako dezertu rýžové kaše, a překřížil si ruce na prsou.

„Nemám rád rýžovou kaši,“ řekl Snapeovi. „A chci to oranžové ovoce.“

„Snězte to, co jste dostal, Pottere.“ Snape vyšel z cely. „Tohle není restaurace.“

Harry se otočil čelem k němu. „Proč ne? Není tak těžké nakrájet ho na plátky.“

„Připravuji to, co chci jíst já. Pokud nechcete jíst má jídla, pak hladovte.“ Rychle se otočil a chystal se odejít.

„Počkejte chvilku…“ zastavil ho Harry. „Vy vaříte? A co vaši domácí skřítci?“

„Říkal jsem vám, Pottere,“ prohlásil Snape, jako kdyby mluvil k malému dítěti, „že nemám domácí skřítky.“

„Cože? Ale tvrdil jste - “ Harry se pokoušel si vzpomenout.

„Zcela jistě jsem nikdy netvrdil, že je mám,“ upjatě namítl Snape. „Každopádně momentálně nemám žádná manga, takže je celá tato konverzace bezpředmětná.“ A s tím odešel v dramatickém víru černé.

Snape vařil všechna ta jídla? Harry podezřívavě šťouchl do vepřového masa. Kdo by si tipoval, že ten parchant umí vařit. Není divu, že většina jídel se skládá z dušeného masa a polévek. A kdo by si pomyslel, že to ovoce bude mango? Kdysi jedl karamely s mangovou příchutí, ale vůbec nechutnaly jako ty plátky, které mu servíroval Snape. Nemělo smysl odmítat jíst teď, když se dozvěděl tajemství, které se skrývalo za přípravou jídla. Pokud by Snape měl v plánu ho otrávit, pak by to už dávno udělal. Harry snědl všechno, poté se uchýlil na postel a četl si. Knihu mýtů dočte zítra nebo pozítří. Normálně by mu Snape už touhle dobou dal další knihu, ale tentokrát o ni bude muset nejdříve požádat. Vytáhl dopis a zastrčil ho mezi obal Billyho Budda.

Usnul velmi lehce.

~

Harrymu se zdálo, že si Smrtijedi nemohli vzpomenout, kdo je na řadě s jeho mučením, takže si všichni dali v trůnním sále manga a zmrzlinu, zatímco Voldemort kritizoval jejich způsoby u tabule.

„Nenávidí mango,“ svěřila se mu Belatrix, zatímco lízala svůj kornout čokoládovo-mátové zmrzliny, která byla zavalena šlehačkou a oříšky.

„Jak někdo může nenávidět mango?“ divil se Harry přes svůj zmrzlinový pohár, který byl metr dlouhý a skládal se ze všech dostupných příchutí.

Snape ho vzbudil, když vešel.

„Snězte snídani, Pottere.“ Odkráčel a Harry za ním jen ospale mrkal.

Doklopýtal k jídlu, které bylo v podstatě stejné jako včerejší snídaně. Nejdřív snědl zavináče, pomalu je žvýkal, zatímco čekal, až se doprobudí. Požádá Snapea o další knihu až po cvičení, protože tehdy se zdál být nejmilejší. Když dokončoval svoji ranní očistu, vrátil se Snape, ale bez vznášejících se balónů.

Oznámil mu: „Dnes budete trénovat na jiném místě. Svlékněte se a pojďte za mnou.“

„Proč se musím svlékat?“ Harry Snapea podezíravě probodl pohledem.

„Mohu omluvit, že vás nechávám pohybovat se mimo klec. Mohu omluvit, že vám dávám oblečení. Nicméně nemohu obě vysvětlit snadno a toužím se vyhnout podezření,“ vysvětloval Snape. „Navíc je možné, že budete muset s Pánem zla bojovat nahý.“

Harry se oklepal, ale udělal, jak mu Snape řekl.

„Bože, doufám, že to ne.“ Nedokázal si představit, že by před Voldemorta předstoupil se svými nejdražšími partiemi obnaženými. Zakryl si je rukama a Snape vyčaroval řetězy.

„Je velice důležité, abyste mne poslouchal, když budete mimo klec.“ Snape ho vedl skrz knihovnu. „Jestliže nás navštíví Pán zla nebo někdo ze Smrtijedů, musím vám ublížit a ponížit vás. Vy musíte hrát roli submisivního otroka a úplně zastírat svoji mysl. Pokud toto nedokážete předstírat přesvědčivě, pak vám nepovolím pohyb jinde než ve vaší cele. Je to jasné?“ Dorazili nad schodiště a Snape zamířil chodbou ke třetím dveřím, za kterými Harry ještě nikdy nebyl.

„Ano, pane.“ Byl natolik nadšený, že uvidí, co se skrývá za těmi dveřmi, že nechtěl Snapeovi dělat mrzutosti.

Snape ho zavedl do širokého a dlouhého pokoje, který byl z poloviny tak velký jako trůnní sál. Podlaha byla pokrytá jakoby plyšovým, tmavě hnědým kobercem a zdi byly vymalované burgundskou červení. Když je v baráku tolik červené, možná si Snape přál skončit v Nebelvíru? Nábytek byl po pokoji rozmístěn náhodně, podivná směska, až to vypadalo, jako kdyby Snape posbíral kousky z mnoha různých pokojů a aranžoval je v nesmyslném rozmaru. Ty mnohobarevné míčky se škodolibě vznášely v rohu a svištěly ve svém omezeném prostoru s nadšením. Místnost Harrymu připomínala opičí dráhu a on se zakřenil.

Snape zavřel dveře a zamával hůlkou, čímž Harrymu uvolnil ruce. Barevné balónky se řítily kolem místnosti a zaujímaly podél zdí různé umístění. Snape švihnul hůlkou a na Harryho vystřelil červený míček. Harry mu lehce uskočil, zapadnul pod stůl, aby se vyhnul dvěma zeleným, co na něj letěly. S rozmazaným viděním si stěží dokázal udržet přehled o míčcích, které splývaly se zdí a mnohobarevným nábytkem. Na začátku ho zasáhlo několik balónků, než se naučil nazírat na nábytek i jako na možný štít, nejen pouhé překážky. A pak nábytek začal mizet, když na jeho povrch udeřil zelený míček. Harryho opět zmátlo otevřené prostranství a Snape cvičení zastavil.

„Nezaměřujte se na barvy, Pottere,“ instruoval ho Snape. „Dávejte větší pozor na pohyby. Míčky se pohybují v rovné linii, stejně jako kouzla, takže můžete dobře odhadnout jejich dráhu dřív, než vás zasáhnou.“

Harry si kecnul na gauč a lapal po dechu. „Nic nevidím. Potřebuju brýle.“

„Pravděpodobně je nebudete mít, až budete čelit Temnému pánovi.“ Snape přešel do středu místnosti. Švihnul hůlkou a modrý míček začal rychle kroužit podél zdí. „Vidíte ho, že?“

„Jo, ale ty ostatní se pohybovaly také.“

Zbytek míčků začal tancovat podél stěn. Modrý se vyřítil na Harryho stejnou rychlostí. Snape ho zastavil a odeslal ho zpátky, jen aby cvičení zopakoval.

„Zaměřte se na to, jak se pohyb změní, když se objekt přiblíží.“ Otočil se v kruhu a na volném koberci, který byl kolem něj, se objevilo černé kolo, přibližně sedm stop v průměru.

Snape se přesunul zpátky ke zdi. „Běžte se postavit do středu toho kruhu.“

Harry tak učinil.

„Nyní zapomeňte na vyhýbání se. Míčky do kruhu nevstoupí. Místo toho na ně budete ukazovat, jakmile je zaznamenáte.“

Koutkem oka Harry zahlédl žlutý balónek, který se k němu řítil a zařval: „Támhle!“ a ukázal na něj.

Další míčky létaly na něj a on se rychle naučil vystopovávat jejich pohyby. Kruh kolem něj se pomalu rozšiřoval, ale on si zvykl očima rychle pročesávat okolí stěn, zatímco se jeho tělo pohybovalo po kruhu. Snape zastavil trénink, jakmile kruh dosáhl až ke zdem. Harry v tu dobu lapal po dechu.

„Potřebujete si odpočinout?“ Snape zamrazil míčky u zdi.

Harry přikývl. „Potřebuju na záchod.“

Snape ho dovedl do své vlastní ložnice. „Nechte dveře otevřené, Pottere.“

Harry se zamračil. Jak Snape věděl, že se plánuje prohrabat skříňkami, jakmile zavře dveře? Použil toaletu, přitom se snažil spatřit, jestli tady není něco zajímavého, co by rozpoznal svým rozostřeným zrakem. Snapeova koupelna zcela postrádala vybavení, až na to nejnutnější. Dokonce i toaletní potřeby byly stejné jako Harryho.

Vrátili se do cvičební místnosti a Snape Harryho přivázal k noze těžkého gauče se slovy: „Počkejte tady,“ jako kdyby mohl Harry udělat něco jiného. Po chvíli se vrátil a za ním se vznášel tác. Uvolnil Harrymu ruce a z podnosu sebral hrnek, než ho položil na zem před mladíka. Tác se sotva stihl dotknout země a Harry už popadl jeden sedvič a nacpal si ho do pusy. Přestože měl obrovskou snídani, tak ho cvičení zcela vyhladovělo. Nestaral se o to, co si Snape pomyslí o jeho jídelních návycích a zhltl všechno.

Snape se posadil na židli s vysokým opěradlem a pomalu si usrknul ze svého šálku, Harryho zcela ignoroval. Poprvé od doby, co byl ve vězení, Snape něco pil nebo jedl, a bylo zvláštní připomenout si, že je to člověk.

Ten podivný pocit, který měl, kdykoliv se Snapem souložil, ho opustil. I teď když trénovali, chtěl stále Snapea zabít. Dobře věděl, že se tomu pocitu nemá poddávat a má předstírat zdvořilost. Jediná doba, kdy Snapea zabít nechtěl, bylo během sexu, a to ho mátlo.

„Chová se ten lektvar, který mi dáváte, taky jako lektvar lásky?“

„Jak to vypadá, již jste se vzpamatoval ze svého poblouznění do stolu,“ řekl Snape pobaveným hlasem a Harry se na něj zamračil. „Věřím, že ne.“ Odmlčel se, pak se zeptal: „Proč se ptáte?“

Což potvrdilo Harryho podezření, že ten dozvuk je absolutně normální součástí sexu, ale nechtěl se projevit jako naivní panic. „Jen tak, jen mě zajímalo, proč mě to přimělo se takhle chovat.“ Dopil mléko a odložil sklenici.

„Možná to vyneslo na povrch vaše skryté parafilické¹ tendence. Pokusím se v budoucnu ochránit stůl od nechtěných prostopášných projevů.“ Snape se podíval na Harryho přes okraj svého hrnku.

Harry neměl ani ponětí, co to k čertu znamená, ale měl podezření, že si z něj dělá legraci. Nasupeně se podíval na Snapea, který se postavil a nechal zmizet tác i se zbytkem nádobí.

„Smíme opět začít?“

Snape zopakoval poslední cvičení, ale Harry nezapomínal tak rychle a teď, když věděl, jak se dívat, bylo to daleko jednodušší.

Po chvilce udělal Snape nový kruh přibližně dvanáct stop v průměru. „Je důležité, abyste rozlišoval mezi kouzly, která se k vám blíží, a těmi, která se vám vyhnou. Pošlu jeden míček od každé barvy napříč místností a vy identifikujete, která z barev by vstoupila do kruhu a zasáhla by vás, kdybych jí dovolil pokračovat.“

Čtyři balónky se okamžitě vyřítily směrem k němu a on se pokoušel dodržet Snapeovy instrukce, ale vypadalo to, že jak zelený, tak modrý míček míří přímo na něj; jeden na hlavu a druhý na břicho. Ztuhl a Snape je zastavil.

„Neviděl jste, že by vás ten zelený zasáhl?“

„Ten modrý taky!“

„Ten ne, pokud byste nevyrostl aspoň stopu, nebo nevyskočil.“ Snape šlehl hůlkou a modrý přestřelil Harryho hlavu a o hodně ho minul. Míčky začaly přicházet z různých směrů a Harry se rychle naučil soudit jejich trajektorie. Brzy si uvědomil, že se považuje za vyššího, než ve skutečnosti je, a přestal uhýbat těm, které ho minou nad hlavou. Jak cvičil, kruh se zmenšoval, až nakonec zmizel.

Nyní, když se naučil předvídat trasu střel, mu šlo vyhýbat se daleko lépe. Na rozdíl od potlouků, které se pohybovaly náhodně, když vyletěly kletbám podobné střely, už směr neměnily. Dokud byly jen čtyři, byl schopný se většině vyhnout. Více než čtyři ho mátly a on měl ve zvyku při útěku před jednou, vstoupit do dráhy jiné. Cvičil, dokud ho nebolely svaly a nezakopl o okraj stolu. Snapeova magie ho zachytila a narovnala ho.

„To by pro dnešek stačilo.“ Snape nechal mávnutím hůlky míčky zmizet. Harry toho měl už dost, tak nenamítal. Pokud bude pokračovat nynějším tempem, bude potřebovat celý den na odpočinek. Teď, když mu bylo povoleno vyjít z cely, zdálo se mu, že strávit tam celý den, je jako čisté utrpení. Čím více bude trénovat, tím dříve bude moci se postavit Voldemortovi, ale jen pokud mu každá z těchto lekcí bude k užitku.

Snape pro něj vyčaroval večeři a odešel. Harry se pustil do dušeného masa. Byl si jistý, že až Snape s jeho tréninkem skončí, bude schopný se postavit místnosti plné Smrtijedů a přežít, pokud nebudou jednat koordinovaně a pokud je někdo místo něj odstřelí. Snape nikdy neřekl, jestli mu bude při závěrečné bitvě pomáhat, takže Harry musel počítat s tím, že se tak nestane. Bude se muset zaměřit spíše na to, aby zabil Voldemorta, než aby se pokoušel přelstít všechny Smrtijedy. Kdyby ho překvapil, pravděpodobně by byl schopný to zvládnout. Jen potřeboval dobrou hůlku a přístup ke své magii.

Když lezl do postele, uvědomil si, že zapomněl Snapea požádat o novou knihu, a v duchu si poznamenal, že se ho zeptá zítra ráno. Usnul rychle a tvrdě.

~

Vzbudil se ještě před Snapeovým příchodem. Cítil se špinavý, protože se včera po tréninku nevykoupal. Koupel by pravděpodobně pomohla s tím, jak smrděl. Snape s ním očividně souhlasil, protože ho pozdravil slovy: „Potřebujete koupel.“

Když Snape kouzlem otevřel vězení, pokračoval: „Nechte oblečení na posteli a já vám ho všechno vyperu.“

Harry vážně byl nerad před Snapem nahý, ale bylo by hloupé něco namítat, když většinu včerejška strávil bez oblečení. Rázně se svlékl, a jak procházel mřížemi, zakrýval se rukama.

Snape za ním do koupelny nešel a Harry se rozhodl vysprchovat se. Poprvé od uvěznění byl opravdu nadšený uběhnutým dnem. Nikdy nebyl moc studijní typ, a i když čtení knih bylo lepší než nicnedělání, rozhodně to nikdy nebyla jeho oblíbená činnost. K smrti se nudil. Nejen že trénink miloval, navíc si myslel, že mu to jde zatraceně dobře. Snape neřekl ani tak ani tak, ale hádal, že nedostatek urážek a stížností znamená, že na něm nemůže najít chybu. Udělal několik hloupostí, ale jakmile mu Snape ukázal, na co se má zaměřovat, jednoduše to pochytil. I kdyby Snape chtěl, aby selhal, ten trénink mu pomáhal zesílit a stát se nebezpečnějším.

Ale proč ho Snape učil? Existovaly tři možné důvody, proč by ho Snape mohl trénovat. První možnost byla ta, že to dělal na Voldemortův příkaz. Voldemort mohl Snapeovi nařídit, aby získal Harryho důvěru. Harry o tom pochyboval, protože kromě cvičení zde nebyly žádné znamení, že by ji Snape získat chtěl, a Harry si nedovedl představit, proč by si Voldemort přál, aby si myslel, že má přítele. Bylo tu sice to pravidlo, že ho nesmějí mučit, pokud tomu není přítomen Voldemort, ale pochyboval, že by to bylo proto, aby mu ulehčili utrpení. Pokud nic jiného, tak Voldemort vypadal zklamaně, že nemůže být přítomen častěji. Chtěli od něj něco jiného? Nedokázal vymyslet nic, co by si nemohli vzít pomocí Nitrozpytu.

Druhá možnost byla ta, že byl Snape upřímný (pro jednou) a chtěl, aby Harry Voldemorta porazil. Ačkoliv představit si tohle, byl pro něj veliký problém. Proč by Snape zabíjel Brumbála, který mu mohl pomoci toho extrémně mocného kouzelníka porazit? Možná poté, co se Snape vrátil k Voldemortovi, změnil názor, ale to se mu nezdálo pravděpodobné. Pokud Snape chtěl zničit Voldemorta, proč by Harryho prostě neosvobodil? Snape musel mít moc to udělat, koneckonců byl skoro stejně mocný jako sám Voldemort. Možná Harry musel být ve Voldemortově blízkosti, aby ho byl schopný příležitostně zabít. Zdálo se, že ho Voldemort nevidí jinak než jako zábavnou věc na hraní, takže pravděpodobně útok nebude očekávat.

Na druhou stranu by se Harry mohl vycvičit lépe, kdyby strávil všechen svůj čas výcvikem místo toho, aby tu tam tajně ukradli hodinku. Kdyby byl volný, byl by také schopný vypracovat plány dohromady s ostatními členy Řádu a společně by se na Voldemorta vrhli. Harry nemohl přijít na to, proč by ho Snape držel jako vězně, kdyby po něm chtěl Voldemortův pád.

Ta skutečnost vedla ke třetímu scénáři, který byl nejpravděpodobnější. Snape se toužil stát dalším Pánem zla. To by vysvětlovalo, proč, ve srovnání s ostatními Smrtijedy, byl na něj milý, proč tak trval na tom, aby se naučil Nitrobranu, proč ho tajně trénoval a proč zabil Brumbála. Harry bude muset být opatrný. Snape nejspíš plánoval se ho zbavit, jakmile zabije Voldemorta. Bude muset Voldemorta porazit a pak se okamžitě zaměřit na Snapea. Snape ho pokládal za pitomého, ale toho by mohl využít. Bude předstírat, že si myslí, že mu Snape pomáhá, takže ten Smrtijed nikdy nepojme podezření, že ve skutečnosti ho Harry podezírá.

Snape v době, kdy se Harry domyl, stále nepřinesl jeho oblečení, takže se zabalil do ručníku a vyšel do chodby. Snape nebyl nikde v dohledu, takže se Harry pokusil otevřít ty čtvrté dveře. Byly zamčené a tak přešel ke knihovně.

Ačkoliv toužil utéct, celá tato situace byla příliš podezřelá. Snape byl natolik chytrý, že by ho jen tak omylem o samotě nenechával; takže tohle byla pravděpodobně zkouška. Harry ho chtěl nechat tápat. Rozhodl se, že prohledá knihovnu, protože tam od toho svého prvního útěku nikdy déle nebyl. Kradmo proklouzl dovnitř a kradl se podél zdí; zvědavý, co za knihy Snape vlastní. Musel se sklonit, aby přečetl tituly, ale stejně mu většina nic neřekla. Několik z nich vypadlo, že je prastarých, visely na nic jejich roztrhané obaly.

Na druhé straně místnosti byl krb. Naproti němu stála pohodlně vypadající béžová pohovka. Na každé straně od ní odpočíval konferenční stolek z tmavého dřeva a na tom, co byl blíž k němu, ležela kupka knih. To byly pravděpodobně ty, které Snape četl v poslední době. Harry se k nim opatrně přiblížil a všiml si, že jedna byla položena stranou od ostatních: Frankenstein.

Jednou v předvečer svátku Všech svatých byl donucen zůstat u paní Figgové, zatímco Dursleyovi šli na párty. Dala mu k jídlu ztvrdlé cukroví a nechala ho dívat se na staré filmy v televizi. Jedním z nich byl i Frankenstein a nyní si už z něj moc nepamatoval, snad kromě toho, že to bylo o nestvůře, která zabíjela lidi. Natahoval se po knize, když před ním po ní vystartoval Snape a popadl ji v překvapivě rychlé černé šmouze. Harry šokem spadl na podlahu. Jak se do háje ten Smrtijed tu v pokoji objevil tak rychle? Neslyšel prásknutí přemístění.

„Co to sakra bylo?“ zeptal se, když Snape zastrkával knihu na vysokou poličku – daleko Harrymu z dosahu.

„Měl byste se teď nasnídat. Okamžitě se vraťte do cely.“ Snape, zeď černého vzteku, na Harryho zlostně shlížel.

„Proč si nemohu přečíst tu knihu?“ zeptal se Harry, a jak se zvedal, vytahoval si zpátky kolem sebe ručník.

„Abyste mi ji rozcupoval?“ obvinil ho vzteklým hlasem Snape. Harry měl podezření, že to nebyla úplně pravdivá odpověď a aby to otestoval, zeptal se na to, na co se chtěl zeptat už nějakou dobu.

„Mohl bych dostat další knihu, když slíbím, že ji nezničím?“ Následoval Snapea zpátky do cely a prošel skrze mříže. Snídaně pro něj byla rozložená na stole.

„Budete schopen dostát svému slibu?“ Snapeův hlas byl stále daleko naštvanější, než si zasluhovala taková neškodná aktivita, jakou byl pokus zvednout knihu.

„Ano, teď bych to neudělal, když vím, že mi pomůžete,“ řekl Harry s klidem, který necítil. Slíbil, že aby ho Snape trénoval, nebude odmlouvat, ale nyní to vypadalo, že ho Smrtijed chce naštvat a přimět ho, aby na něj křičel, a tím by měl výmluvu, proč zrušit učební hodiny. Harry mu to potěšení nehodlal dopřát.

„Dobrá tedy.“ Snapeovo tělo ztratilo svoji napjatost. „Nicméně mi musíte slíbit, že už nezničíte žádnou z mých knih. Pokud to porušíte, nejen že vám už nikdy nedovolím žádnou vlastnit, ale navíc vás zamknu v přístěnku a nechám vás tam, dokud dostatečně nezaplatíme za své hříchy.“

„Dobře,“ souhlasil Harry, když jedl zavináče. Ještě nikdy v životě nebyl tak nadšený, že dostane knížku. „Rád bych si přečetl Frankensteina.“

„Ne.“

Aha. Takže to byla speciální kniha. Z filmu si nedokázal vzpomenout na žádný důvod, proč by mu ji Snape nechtěl dát. Jaký druh černé magie byl ukryt mezi řádky? „Proč ne?“

„Neštvěte mě, Pottere, nebo si to rozmyslím. Proč si vůbec přejete si ji přečíst?“ Snape se na něj ostře podíval.

„Vím, že je to kniha o monstru, který zabíjí lidi. Jednou jsem o něm viděl film.“ Pustil se do omelety.

„Pokud si přejete číst knihu tohoto žánru, proč si nepřečtete Drákulu?“ Snapeův postoj se uvolnil.

„O něm taky napsali knihu?“

Snapeova obočí se zvedla v gestu naprostého opovržení. „Přinesu vám ji po hodině.“

Harry se odstrčil od stolu, dychtil začít. „Jsem připravený. Půjdeme zase nahoru?“

„Ano.“ Snape ustoupil od mříží.

Harry si rychle svlékl oblečení a šel za Snapem do tréninkové místnosti, přitom spřádal plány, jak se dostat k Frankensteinovi. Snapeovy pokusy držet ji od něj dál jen zapříčinily, že po ní tím víc toužil. Bude těžké ukradnout ji Snapeovi pod jeho velkým nosem, ale byl si jistý, že když bude mít dostatek času na plánování, tak se mu to povede.

Tentokrát v pokoji nebyl žádný nábytek a barevné míčky se začaly pohybovat kolem zdí.

„Vzpomeňte si na to, co jste se naučil minule.“ Snape švihnul hůlku a tři balónky vystřelily směrem k Harrymu, který jim okamžitě uhnul z cesty. „Pokuste se předvídat jejich dráhy a zabývejte se jen těmi, které by vás skutečně zasáhly.“

Harry bez námahy uhýbal střelám, které na něj Snape poslal. Nezapomněl na lekci z předešlého dne a bez nábytku, který by mu stál v cestě, byl schopný proplétat se pokojem, aniž by ho cokoliv zasáhlo, i když na něj létaly čtyři balónky. Přidání pátého učinilo ten úkol náročným a několikrát byl téměř zasažen. Jeho srdeční tep vystřelil nahoru a dech se mu zrychlil, když se zoufale snažil předejít nárazu. Snape nemilosrdně přidal šestý, aniž by Harry zvládnul pět, a náhle byl Harry zmlácený pokaždé. Snape zastavil cvičení, zatímco Harry ležel na podlaze a pokoušel se popadnout dech. Už to dělali bez přestávky celé hodiny a jeho selhání vyhnout se zasažení, ho frustrovalo. Včera si vedl tak dobře! Taky si nemohl pomoci, ale měl pocit, že Snape jednal trochu nefér. Na to, aby se snažil vyhnout šesti míčům, které na něj přilétaly z šesti různých směrů, měl příliš mnoho končetin.

Snape schoval míče do rohu. „Pokaždé, když se vyhýbáte nějaké dráze, vynakládáte daleko více pohybu, síly a úsilí, než je nezbytné. Není potřeba se pokaždé vrhat přes celý pokoj, když jeden prolétne jen pár palců od vás.“

„Dobře.“ Harry vstal na nohy. „Zkusím to znovu.“

„Musím se jít věnovat lektvarům.“ Snape zastrčil svoji hůlku do hábitu.

„Mohu jít také?“ zeptal se Harry, než se stihl zarazit. Vařit lektvary bylo jistě daleko zajímavější, než se poflakovat v cele, ale nechtěl, aby Snape nabyl dojmu, že si jeho společnost užívá. Očekával, že Snape řekne ‚ne‘ a Smrtijed ho nezklamal.

„Ne.“ Snape naznačil Harrymu, aby šel za ním. „Pán zla mě požádal, abych vás do laboratoře nepouštěl.“

To mohla být dost dobře výmluva, ačkoliv Harry si nebyl jistý, jestli tomu věří. Když procházeli knihovnou, Snape si přivolal Drákulu.

Po koupeli a výtečném obědě, ke kterému měl tuňáka a grilované sýrové sendviče, Harry posiloval, dokud se neunavil, pak četl Drákulu. Ani zdaleka to nebylo tak strhující jako film. Spisovatelé z minulých dob milovali plnit své stránky velkými slovy a nesmyslnými detaily. Prokousal se prvními dvěma kapitoly, pak ho to tak znudilo, že nedokázal číst dál. Teď, když ochutnal svět mimo svoji celu, chtěl víc. Nevěděl, jak dokázal během těch prvních týdnů svého uvěznění zůstat příčetný, když neměl na práci nic jiného než čtení a masturbování.

Při pomyšlení na onanování sebou jeho penis dychtivě s nadšením cuknul, ale on se bál, že kdyby se sám sebe dotýkal, myslel by na dobu, kdy byl v posteli se Snapem. Nenáviděl skutečnost, že byl dovedený k orgasmu. Dvakrát! Nebyl gay a už vůbec se mu nelíbilo spát s muži. Ani omylem. A rozhodně ne, když byl jako dívka. Zachvěl se a přetáhl přes sebe přikrývky. Reagoval tak jen kvůli tomu lektvaru, co mu dal Snape. Říkal mu, že obsahuje afrodiziakum, což by vysvětlovalo, proč vyvrcholil. Vždyť se dokonce pokoušel mít sex se stolem! Nenáviděl ten lektvar a občas si přál, aby mu ho Snape nedával a on se tak neudělal, ale věděl, že druhá alternativa je ještě horší. Nesnesl, když byl nahý a Snape se na něj díval, natož aby na něj sahal. Při představě toho, že by Snape dělal tamto v době, když by byl při plném vědomí a tudíž si uvědomoval, co se děje, se mu chtělo zvracet. Jen si přál, aby ho Snape vyřadil úplně, ale Voldemort, ta zrůda, by si to potom určitě neužil.

Potlačil všechny myšlenky na sex, Snapea a Voldemorta a pokusil se usnout. Ale trvalo to dlouho, než se spánek dostavil.

---

PP: 1 – parafilie je současný název pro sexuální deviace

 

<Kapitola 12>  <Kapitola 14>