Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 14

Za komentáře děkuji Profesoru, Bobo, bacilu a cim. Moc si každého vážím. Další kapitola v neděli, nakupilo se mi toho nějak moc, ale budu se snažit, aby těch mimořádně přidaných vprostřed týdne bylo víc.

@@@

Kapitola 14

Harrymu se zdálo, že Snape postavil obrovskou překážkovou dráhu, která vedla celým domem. Proběhl ji, vyhýbal se přitom kletbám a bojoval se Smrtijedy. Jedny dveře ho zavedly do Bradavic, kde se potom ve Vstupní hale utkal s mozkomory. Když konečně skončil, ocitl se na nádvoří a tam stáli všichni jeho přátelé a tleskali mu.

„Gratuluju, Harry!“ Pan Weasley mu entuziasticky potřásal rukou, zatímco blesky od fotoaparátů blýskaly. „Stal ses novým Pánem zla!“

„Ale já nechci být Pánem zla!“ protestoval Harry, když ho dav obklopil a záblesky světel ho oslepovaly.

„Ale samozřejmě že chceš, Harry,“ objevila se vedle něj Hermiona a Ron stál hned za ní. Oba dva se usmívali. „Minulý rok jsi napsal pojednání o tom, jak zábavná je černá magie a jaké převraty na tomto poli plánuješ.“

„Co-? Nikdy bych - “

Ron ho praštil do zad. „Nemůžu uvěřit, žes to dokázal, kamaráde! Voldemort neprošel kolem bludníčků!“

„Ale vážně, Harry!“ Hermiona nahlédla do dlouhého svitku, který držela v rukách. Harry se ho snažil přečíst, ale dopis se mu před očima vlnil. „Musíš se zlepšit v neodpustitelných! Prošel jsi jen o vlas.“

„Kde je Hagrid?“ Potřeboval se odsud dostat pryč – oni všichni byli šílení.

„Zabil jsi ho přece,“ zářivě se na něj usmála Ginny. „Než se staneš Temným pánem, musíš na někoho použít smrtící kletbu.“

„NE!“ zařval a náhle se zvedal z lehu na své posteli v cele. Z druhé strany mříží stál Snape a dle jeho obočí se mračil. Harry spadl zpátky do peřin a lapal po dechu.

„Zlý sen,“ zaskřehotal.

Snape prošel dovnitř a poklepal na stůl. „O Temném pánovi?“

„Stal jsem se jím.“ Harry sklouzl z postele a doklopýtal ke stolu.

„To je vysoce nepravděpodobné.“ Snape opět z klece vyšel.

Harry upřeně zíral na snídani. Žaludek se mu kroutil při pohledu na slaninu, vajíčka, klobásky. Všechno vypadalo tak strašně mastně, až se to nedalo jíst. Na toast si tedy namazal jahodovou marmeládu a donutil se si trochu ukousnout. „Já vám nevím, občas jsem tak strašně naštvaný…“

„Váš vztek je oprávněný; problémem je vaše neschopnost ho ovládat. Nesmíte ho nechat, aby vás pohltil. Dejte mu průchod konstruktivně a nemáte se čeho bát.“ Snape odcházel. „Snězte všechno.“

Harry jedl pomalu. Nebyl si jistý, že věří Snapeovi, který zavrhnul jeho strach, jako kdyby byl nesmyslný. Harry se pokusil ignorovat tu hrudku ledu, která se mu rozrůstala v žaludku, a zaměřil se na jídlo. Když dojedl, použil toaletu a vedle ústní vody našel novou položku. Deodorant. Byl cítit trochu jako Snape.

Když dokončil ranní hygienu, svlékl se a posadil se na kraj postele.

Snape přišel krátce na to a beze slova otevřel mříž. Harry šel za ním do tréninkové místnosti, cestou zkontroloval, jestli je kniha Frankenstein stále na stejném místě, jako byla minule. Byla. Bude muset způsobit něco, co odvede Snapeovu pozornost, aby ho v knihovně nechal na několik minut o samotě. Ale také bude muset najít způsob, jak se dostat do knihovny. Až dočte Drákulu, plánoval, že požádá, aby mohl zajít do knihovny a vybrat si nějaký titul. Měl pocit, že správná formulace by mohla Snapea přimět, aby s jeho žádostí souhlasil. Možná kdyby to řekl, až půjdou přes onu místnost, Snape by se s větší pravděpodobností zastavil a nechal Harryho si poličky prohlédnout.

Došli do tréninkové místnosti, ve které opět nebyl žádný nábytek.

„Postavte se do středu.“ Snape rozmístil míčky podél místnosti.

Harry poslechl a dychtivě očekával pokračování.

Snape namířil hůlkou na Harryho pravou nohu. V podlaze na tom místě se objevil zlatý půlkruh. Snape udělal to samé i na druhé straně a i zde se u levé nohy objevil kruh. Harry se právě chystal zeptat, na co jsou, když se objevily řetězy a přivázaly jeho okovy na zápěstí k odpovídajícímu kruhu.

„Hej!“ Harry už nějakou dobu nebyl mučený. Byla tohle past?

Letěl na něj žlutý balónek a on vyjeknul, snažil se mu šipkou uskočit z dráhy letu. Řetězy ho ale přidržely na místě a on dopadl přímo na obličej.

„Při vyhýbání každé střele, použijte co nejméně pohybu, Pottere. Není třeba vrhat se na zem, když by stačilo jen se lehce přesunout doleva,“ instruoval ho Snape netrpělivým tónem.

Otravný mizera. Harry se postavil na nohy. Nevrhnul se na zem úmyslně. Červený míček jen těsně minul jeho hlavu a on se zakymácel, ale ustál to. Snape k němu vyslal další žlutý a on mu jen tak tak stihnul uhnout z cesty.

Při každém napadení na něj letěl jenom jeden míč, ale stejně si Harry vedl pěkně mizerně. Brzy byl častěji na podlaze než ve stoje a nezvládal se vyhnout ani jediné střele.

Snape zastavil útok. „Dýchejte, Pottere.“

„Nedokážu to!“ S námahou se vydrápal na nohy.

„‘Nedokážu to‘ není omluva,“ odpověděl Snape chladně a Harry se na něj zrovna chystal frustrovaně rozeřvat, když Snape pokračoval: „Zamyslete se nad tím, kde děláte chybu. Proč se trvale snažíte při úhybu před míči utíkat tak daleko?“

„Jsou to kouzla, ne? Já nechci být nikde poblíž smrtící kletbě.“ Neúspěšně zatahal za řetězy.

„Chápu.“ Snape si poklepal hůlkou o dlaň druhé ruky. „S kouzly budete trénovat až později. Pro teď na ně nemyslete jako na kletby. Snažte se jim vyhnout, jako kdyby to byly malé potlouky.“ Pomalu poslal červený míček směrem k Harrymu, který mu lehce uhnul z dráhy.

Snape si ho švihnutím hůlky přivolal nazpět. „Tenhle by vás nezasáhl, ani kdybyste zůstal na místě. Postavte se a ani se nepohněte.“

Vyslal jeden žlutý k Harryho rameni. Harry chtěl alespoň trošku ucuknout, ale vydržel v klidu a míč mu proletěl nad ramenem. Letěly k němu další a každý z nich proletěl kolem, ačkoliv si byl jistý, že ho zcela jistě zasáhnou. Snape pokračoval, dokud úplně neobstřílel Harryho tělo.

„Nyní máte povšechný dojem o velikosti a tvaru svého těla, zaměříme se na určité oblasti a vy se budete snažit vyhýbat. Mějte na paměti, že musíte používat jen úsporné pohyby.“

Pečlivě zaměřil jednu část Harryho těla a pálil míčky, jeden za druhým. Jakmile Harry dokázal správně odhadnout, který balónek ho zasáhne a který ne, přesouval se jen z nohy na nohu.

Teď když Harry věděl, co dělat, rychle to pochytil a netrvalo dlouho, než na něj Snape mohl střílet náhodně a on se přesto vyhýbal míčkům jen s minimální námahou. Řetězy zmizely, ale Harry zůstával vesměs na jednom místě, zatímco hbitě uhýbal střelám. Byl to úžasný rozdíl, co se týče vyhýbacích a sledovacích schopností. Dříve, když se vrhal letícím objektům z cesty, mrhal energií a sám sebe desorientoval. Nikdy předtím si nevšiml, jak si sám sobě sledování střel ztěžoval, když bezhlavě pobíhal. Když Snape přidal pátý míček, stále zůstal v klidu a obratně se všem vyhýbal. Musel se sice začít pohybovat po pokoji, ale přesto udržoval své pohyby úsporné a kontrolované. Připomínalo to trochu tanec, jen tenhle tanec mu šel daleko lépe než jakýkoliv jiný, o který se kdy pokoušel.

Zbylé balónky se řítily skrz místnost, proháněly se kolem, jako kdyby se ocitl uprostřed obrovské bitvy se Smrtijedy na straně jedné a členy Řádu na straně druhé. Začínal být trochu zmatený, když v tom k němu dolehl přes pokoj Snapeův hlas.

„Zaměřujte se jen na ty, které se pohybují vaším směrem. Zbytku si nevšímejte. Pohybujte se jen s úsilím, které nutně potřebujete, a dívejte se, než někam skočíte.“

Harry zdaleka nebyl dokonalý. Mnohokrát byl zasažen a dvakrát zakopl o svou vlastní nohu, ale už nevydával tolik energie jako dřív a unaveně se začal cítit až po mnoha hodinách. Nechtěl přestat, neboť stále bylo mnoho věcí, které se potřeboval naučit, tak se zastavil, až když ho k tomu donutil hlad. „Potřebuju se najíst.“

Snape přikývl a poslal míčky do rohu. „Zlepšil jste se.“

Harry se zakřenil. Tohle řečeno Snapem, byla obrovská pochvala. Hrdě následoval Snapea do své cely. Snape ho však nevedl ke kleci, prošel kolem mříží a vstoupil do koupelny. Harry se zastavil venku, napadlo ho, jestli si Smrtijed nepotřebuje odskočit, přestože nechal dveře otevřené.

„Pojďte dovnitř,“ přikázal Snape. Harry se ztěžka vplahočil do místnosti. Nenáviděl, když se musel koupat před Snapem.

Snape otevřel skříňku a vytáhl ven lahvičku, kterou postavil na okraj vany. Harry na ni nervózně hleděl. Na další sex bylo moc brzy, ne?

„Vaše svaly vás budou brzy bolet, pokud již nebolí. Po každé koupeli si rozetřete tento olej na svaly, které jste během lekcí nejvíce namáhal. Navrhuji, abyste se vždy ujistil, že máte plně namazané alespoň nohy, pokud nic jiného. Poté, co si ho nanesete, nechte ho chvíli se vsáknout, a až potom se obléknete. Také si nelehejte na postel, když jím budete natřený, neboť to zašpiní povlečení. Je to jasné?“

„Jo, natřít si to na svaly, nechat to na sobě nějakou dobu a nedotýkat se ani oblečení ani povlečení,“ přikývl Harry.

Snape mlčky souhlasil a pohnul se směrem k východu. Harry rychle skočil do vany, aby se vyhnul kontaktu s jeho hábitem. Snape si ho nevšímal a když odešel, nechal dveře otevřené. Harry byl v pokušení je jít zavřít, ale to by mohlo Snapea donutit se vrátit a zůstat v místnosti. Pustil sprchu a umyl se.

Snape byl překvapivě dobrý učitel. Když se poprvé zmínil o lekcích, Harry očekával, že se mu bude jízlivě ušklíbat nebo že mu bude udílet tresty (ačkoliv si nedokázal představit, jak by si je odpykával). Ale vůbec se to nepodobalo jejich mizerným hodinám Nitrobrany. Tehdy se Snape choval jako pořádná svině. Pravděpodobně i teď se chtěl k Harrymu chovat jako parchant, ale nedokázal najít moc chyb. Harry byl milionkrát lepší ve vyhýbání než v zatajování svých myšlenek.

Poté, co si na nohy natřel teplou mast, která mu způsobovala lehké mravenčení, se Harry přesunul k umyvadlu a umyl si ruce. Zadíval se do zrcadla a s úlekem si uvědomil, že má ostříhané vlasy a to navzdory skutečnosti, že si na stříhání nepamatuje. Snape mu je musel ostříhat, zatímco spal. Ještě podivnější byla nepřítomnost vousů. Od příchodu do vězení se neholil. To ho Snape i holil? Děsivá představa.

Harry si kolem pasu obtočil ručník a vrátil se do cely, kde na něj čekal oběd.

„Můžeme po obědě zase trénovat? Včera jsem se tak strašně nudil.“

„Smyslem mé existence není připravovat vám zábavu, Pottere.“ Snapeův hlas byl plný zlosti a Harry ho chtěl praštit do nosu tak silně, až by mu ho zarazil do lebky. „Zítra budeme cvičit celý den, pokud se na to budete cítit.“ Otočil se na podpatku a odešel v zuřivém závanu černého oblečení.

Cítit se na to? Harry měl podezření, že to znamená, že se dnes večer chystá mučení. Pomalu došel k židli a rozmrzele zíral na svůj ovčácký koláč. Komu bude dnes v noci uděleno to ‚privilegium‘ ho mučit?

Snažil se na to nemyslet, tak si přitáhl k sobě Drákulu a při jídle si četl. Narazil na velmi žhavý úryvek, ve kterém tři vampýří ženy svedly mužského hrdinu. Jak si tu scénu představoval v hlavě, jeho penis se probral k životu.

Ležel na pohovce, když krásná blonďatá vampýřice mu začala lízat a líbat krk, zatímco brunetka se přesunula mezi jeho nohy. Vrátil se ke knize, aby věděl, co se stalo… samozřejmě; Drákula scénu přerušil a měl krátký proslov, který Harrymu zněl velmi homosexuálně. Ten muž patří mně! Také mluvil o své lásce k hrdinovi. To tehdy byli všichni bisexuální?

Když si v hlavě vyobrazoval Drákulu, představoval si Snapea. Oba byli staří, oškliví, gayové, žili na temných místech, oblékali se do černého oblečení, rádi zabíjeli lidi a drželi mladé muže ve vězení. Zabít Snapea bude stejně tak těžké, jako bylo zabít Drákulu.

Hrdinův útěk ze zlých spárů Drákuly Harryho povzbudil. Ačkoliv kniha nebyla tak narvaná akcí, jak doufal, stávala se s přibývajícím pokračováním čím dál tím lepší a on nedočkavě očekával den, kdy Drákulu porazí.

Stále ještě četl, když se večer Snape vrátil. To znamenalo buď jídlo, nebo mučení.

Přišel rozkaz: „Svléknout!“ a Harry věděl, že to bude to druhé. Svlékl se, hodil oblečení na podlahu, přešel k mřížím a prostrčil ruce skrz. Snape vyčaroval řetězy a vedl Harryho na místo, kde mu ublíží.

Na pódiu stál Voldemort a Avery. Avery na Snapea zlostně hleděl a Harryho vnitřnosti se bolestivě zkroutily. Nebyl na řadě Avery, že ne? Byl si dost jistý, že Smrtijedovi nebylo povoleno ho znásilnit, ale mohl dělat jiné věci.

Snape popadl řetěz mezi Harryho okovy, zavěsil ho ke stropu, čímž mladíka vytáhnul až na špičky. Voldemort se posadil, jeho lačné oči se při podívané třpytily. Snape za ním něco zašeptal. Místností se rozlehlo prásknutí a pak Harrymu přes lopatky vystřelila ostrá bolest.

Snape ho bičoval. Harry stiskl zuby a zavřel oči, když se snažil zaměřit se spíš na své myšlenky než na bolest. Bič dopadal pravidelně a s každou ranou se Harry zhoupl dopředu. Do popředí své mysli natlačil vzpomínky na minulé bičování. Vyhraje tuhle hru, nikdy Voldemortovi nedovolí, aby spatřil to, co se Snapem plánují.

Připadalo mu, jako kdyby tam visel celé hodiny. Po nějaké době si dovolil vykřikovat a prosit. Poprvé když škemral, to vypadalo jako ztráta kontroly, ale nyní už rozuměl tomu, že má nadvládu nad svými reakcemi. Sice jim říkal, co chtějí slyšet, jenže to on se rozhodl jim to dát a tudíž je okradl o potěšení z toho pramenící. Jen on sám věděl, co si myslí ve své hlavě. Nechť ho pokládají za myš. A až na ně nakonec zaútočí, nebudou vědět, co je dostalo.

Konečně, když mu nohy podkluzovaly ve vlastní krvi, Voldemort Snapeovi přikázal přestat. Snape uvolnil Harryho zápěstí a mladík spadl na zem, záda mu protestovala, když se tím pohybem rány rozšklebily. Snapeovy prsty se sevřely kolem jeho paže, trhnutím ho postavily na nohy a vláčely z trůnního sálu.

V chodbě Snape jízlivě poznamenal: „Zakrvácíte celý koberec,“ jako kdyby se Harry sám nechal dobrovolně zbičovat, jen aby ho naštval. Snape si svlékl vlastní hábit a obtočil ho Harrymu kolem těla. Látka nebyla zrovna jemná, ale přesto byl rád, že je zakrytý. Pak ho Snape překvapil, když ho zvedl a do cely donesl. Položil ho na břicho na postel a při tom decentně vyprostil svůj hábit. Nalil Harrymu do krku lektvar, pak ustoupil, aby obdivoval svoji práci.

„Zůstaňte na břiše. Vyléčím vám to později.“

Snape zmizel a Harry usnul.

~

Když se vzbudil, měl obvázaný trup a na stole leželo jídlo. Opatrně, pro případ, že by se rány doposud nezahojily, se přiblížil ke snídani, což byla ovesná kaše se spoustou přísad postavených bokem. Byla stále ještě teplá, což značilo, že ji sem Snape nejspíš přemístil relativně nedávno. Chtěl cvičit, ale nebyl si jistý, jestli by to jeho záda snesla. Možná kdyby cvičil vyhýbání jen krátkou dobu, byl by v pořádku.

Když Snape dorazil, právě si čistil zuby.

„Až budete hotový, tak se položte na postel, ať vám mohu prohlédnout záda.“

Harry přikývl, vypláchnul si pusu, použil ústní vodu, pak si lehl na břicho. Snape k němu přišel a Harry cítil, jak za hůlkou, která mu klouzala po zádech, se rozevírají obvazy. Snape odloupnul vrstvu u Harryho těla a přitiskl mu své studené prsty na kůži, když důkladně vyšetřoval poranění. Harry se nestrachoval, Snape mu vyléčil už i horší.

„Klekněte si ke kraji postele čelem k ní. Potřebuji vám umýt záda.“

Harry opatrně poslechl, sebral to, co zbylo z obvazů a hodil to na podlahu. Sice necítil žádnou bolest, ale věděl, že mu byly podány lektvary, a nechtěl si zranění zhoršit. Snape žínku navlhčil, poté se vrátil a jemně ji přejížděl Harrymu přes záda, čímž šířil po celé pokožce teplo. Když skončil, opatrně natřel na jizvy jakousi mast. Prsty se mu pohybovaly metodicky, pomalu vtíraly lektvar do každého póru Harryho zad. Byla to velice uvolňující masáž a Harry si chtěl jen lehnout a spát a to i přesto, že se právě vzbudil.

„Postavte se, ať vám mohl vyměnit obvazy.“

Harry poslechl a postavil se do tvaru kříže, s rukama rozpřaženýma. Snape rychle omotal novou roli obinadla kolem jeho těla a pak ji vzadu zajistil.

Harry tušil, že brzo odejde, tak vyslovil svoji žádost: „Rád bych dneska trénoval.“

„Jste pod vlivem lektvaru, abyste necítil bolest, takže - “

Přerušil ho: „Já vím, ale slibuji, že se budu šetřit. Nemohl byste na mě jen poslat pár míčků a já bych trénoval, jak se pohybovat co nejméně?“

Chvíli bylo ticho, pak Snape odstranil nádobí, stůl s židlemi transportoval ven z cely a Harry věděl, že mu vyhoví.

„Počkejte tady.“ Odkráčel.

Harry si nadšeně sedl zpátky na postel.

Snape se vrátil s pěti míči, které rozdělil do dvou skupin. „Postavte se doprostřed pokoje.“

Harry poslechl a skupiny na něj na střídačku útočily. Snažil se při každém kole hýbat co nejméně. Obvazy mu zabraňovaly pohybovat trupem volně, ale přesto se naučil, jak docela účinně unikat zasažení.

„Snažte se mít při tom ruku napřaženou před sebou, jako kdybyste na mě vrhal kouzla,“ navrhl Snape a pro Harryho bylo docela jednoduché si představovat, že zatímco jeho směrem přilétají další střely, on sám po Smrtijedovi hází kletbami.

Překvapilo ho, jak dokázal udržet ruku v klidu. Ještě před pár dny by se honil po celé místnosti a dopadlo by to tak, že by hůlkou mířil spíš náhodně na všemožné věci než na cíl. Nyní dokázal mířit imaginární hůlkou na Snapeův hrudník, zatímco kličkoval, aby unikl balónkům.

Snape ukončil cvičení už po pár hodinách. Harry chtěl trénovat dál, ale pochyboval, že by mu Snape vyhověl, takže sklonil ruku, ve které normálně držíval hůlku, a přešel k posteli.

„Zítra už byste na tom měl být líp, aby mohl být trénink delší, ačkoliv dokud se vám rány zcela neuzdraví, budeme se i nadále vyhýbat všemu vysilujícímu.“ Snape odeslal míčky skrz knihovnu.

„Dobrá,“ Harry se uložil na přikrývky.

Snape chvíli postával u mříží, jako by se chystal ještě něco říct. Harry ho zvědavě sledoval, ale Smrtijed se jen otočil a odešel.

Harry si četl Drákulu, dokud ho to neznudilo tak, až už nevydržel pohled na další stránku. Jak kdy mohl přežít bez tréninku? Měl hlad a očekával, že brzy dostane oběd, takže se posadil na místo, odkud měl nejlepší výhled na dveře od knihovny, a opřel se o mříže.

A když Snape ty dveře otevřel, oznámil mu: „Tak strašně se nudím.“

„Dočetl jste Drákulu?“ Snape prošel skrz mříže a zamířil ke stolu.

„Ne, ale když čtu moc dlouho, tak mě pálí oči. Prosím, já chci něco dělat. Udělám klidně i domácí práce!“ Postavil se na nohy a připojil se ke Snapeovi u stolu.

„Domnívám se, že byste mohl seškrabat svoji krev z podlahy v trůnním sále.“

„Fajn,“ souhlasil Harry nadšeně, že může dělat něco, co zahrnuje pobyt mimo jeho celu. Posadil se a pustil se do krůtího sendviče.

Způsob, jakým Snapeovo obočí vystřelilo nahoru, naznačoval, že takovou reakci neočekával. Po chvilkové odmlce řekl: „Už byla odstraněna. Předpokládám, že je zde cvičení, se kterým byste mohl začít dnes, ačkoliv mi musíte odpřisáhnout, že zůstanete na posteli a nebudete se pohybovat více, než je nutné.“

„Ano, pane,“ souhlasil Harry.

Snape odešel, jen aby se po chvíli vrátil s barevnými míčky a dlouhým, úzkým, válcovitým černým předmětem, který byl přibližně z poloviny tak dlouhý jako hůlka. Prošel mřížemi a položil objekt na stůl. Harry odložil dýňovou šťávu a prohlížel si tu věc. Na boku našel jedno tlačítko, a když ho zmáčkl, vystřelil ze špičky úzký červený paprsek. Laserové ukazovátko.

„Pohybuje se to rychleji, než se kdy budou pohybovat kouzla, ale můžete s tím trénovat míření. Budete se muset naučit mířit sledováním pohybu, neboť je vysoce nepravděpodobné, že budete mít brýle.“ Snape očaroval míčky tak, že se rozmístily podél zadní zdi Harryho místnosti a tančily kolem chodby. „Můžete podvádět a mít laser zapnutý po celou dobu, ale navrhuji, abyste zmáčknul tlačítko, jen když si budete myslet, že zasáhnete cíl. Očaruji míčky, aby se pohybovaly náhodně, a vy musíte zůstat na posteli. Pokud kdykoliv slezete z postele, cvičení ukončím. Je to jasné?“

„Ano, pane.“ Dopil šťávu a pak se vrátil na postel s laserovým ukazovátkem v ruce.

Snape mávl hůlkou a balónky se rozletěly po místnosti. Odešel, aniž by se na Harryho podíval. Harry měl podezření, že kdyby na zem položil třebas jen palec u nohy, Snape by se vrátil, takže zůstal na posteli a snažil se trefovat tančící míčky. Bylo těžké zaměřit se jen na jeden, protože se pohybovaly náhodně a mísily se mezi sebou. Zlatonka bývala jedinou věcí ve hře. Zaměřil se na jedno místo na zdi a pak čekal, až se k němu míčky přiblíží, a jeden po druhém je trefoval. Jakmile se laserem do jednoho trefil, spadl na zem. Když se mu podařilo srazit na podlahu asi třetinu, zaměřovat zbývající bylo lehčí.

Trvalo mu hodiny, než trefil všechny a v době, kdy honil poslední, se vrátil Snape s večeří. Když Harry sestřelil ten poslední u vzdálenější zdi, Snape právě procházel mříží.

„Mám to!“ zakřenil se Harry na Snapea. „Pohybují se stejně rychle jako Zlatonka, ale přesto jsem je dostal!“

„Zvládl jste to rychleji, než jsem očekával,“ přiznal Snape, zatímco na stůl vyčarovával jídlo a Harry se plný pýchy posadil, aby snědl kuře. „Příště je všechny očaruji na černo.“

„Stejně je dostanu,“ prohlásil Harry sebevědomě s pusou plnou kuřete.

„Nemluvte s plnou pusou,“ povzdechl si Snape a vyšel z cely. Zastavil se a pak se otočil zpět k Harrymu. „Musíme před další návštěvou Pána zla pro něj vykonat pohlavní styk. Dával byste přednost provést to dnes nebo zítra?“

„Zítra,“ odpověděl Harry okamžitě. Nechtěl si ničím zkazit svoji dobrou náladu. Snape přikývl a odkráčel. Harry rychle dojedl večeři, vlezl si do postele a četl Drákulu, dokud neusnul.

<Kapitola 13>  <Kapitola 15>