Noci v zahradě Getsemanské - Kapitola 18

Děkuji všem komentujícím. Zlepšujete mi náladu a dodáváte mi energii vesele pokračovat:).

@@@

Kapitola 18

Harrymu se zdálo, že když přišla s mučením řada na Snapea, tak místo toho spolu měli sex uprostřed trůnního sálu. Bylo to vážně skvělé, jen Harry musel předstírat, že to bolí, aby se Voldemort nenaštval a nepoužil na ně na oba Cruciatus.

Snape mu zašeptal: „Nedejte na sobě znát, že se vám to líbí, jinak už s vámi nikdy spát nebudu.“

„Nedám. Nedám,“ slíbil Harry a zvedl zadek, aby Snape mohl proniknout hlouběji.

Harry se vzbudil s neuvěřitelně tvrdou erekcí. Je zrůda. Co to k čertu včera večer udělal? Popadl polštář a přetáhl si ho přes hlavu. Teď se bude muset vyspat se Snapem znovu! A mohl za to Snape. Kdyby Harrymu nedával tu drogu, pak by neříkal a nedělal takové zrůdné věci. Ačkoliv nemohl Snapeovi říct, že z toho viní jeho, protože jinak by spolu museli souložit bez toho lektvaru a Harry věděl, že to by nezvládl. Alespoň s tou drogou si to užíval. Cítil, jak mu tváře pod polštářem planou a látku si na sebe přitiskl pevněji. Nebyl gay. Nebyl. Líbilo se mu to jen díky té hrozné droze. Byl absolutně heterosexuální a měl jen podivné sexuální sny proto, že mu byly dávány nenormální lektvary.

Spokojený, že je jeho heterosexualita v bezpečí, vstal a šel na záchod. Když odkládal polštář na stranu, podivil se, kdy dostal nový. Vyměnil mu ho Snape? Ten Smrtijed byl nenápadný. Možná, kdyby Harry dneska pořádně trénoval, mohl by ho naučit, jak se pohybovat nehlučně. Nyní když nálada z orgasmu vyprchala, Harry se už déle necítil šťastně jako včera v noci, ale ani se necítil tak v depresi jako během dne.

Zpod matrace si vytáhl Drákulu. Teď se pokusí dostat Frankensteina, když už Drákulu skoro dočetl. Ještě si úplně nebyl jistý, jak to narafičit, ale potřeboval se nějak na pár vteřin ocitnout o samotě v knihovně. Stále ještě plánoval, když přišel Snape vyčarovat snídani.

Harry se připojil ke Snapeovi u stolu a cítil, jak ho ty černé oči provrtávají, a měl podezření, že Snape přemítá, proč není naštvaný, že se spolu musí vyspat znovu.

Po chvíli Snape konečně promluvil: „Musím uvařit nějaké lektvary, takže nebudu moci s vámi trénovat celý den. Všiml jsem si, že jste už skoro dočetl Drákulu. Máte další knihu, kterou byste si přál přečíst?“

Harry chtěl požádat o Frankensteina, ale to by pravděpodobně vyústilo v úplné zmizení té knihy, takže se zeptal: „Mohl bych jít do knihovny a podívat se na tituly?“

Snape přikývl. „Smíte, ale máte povolené pouze mudlovské knihy. Po tréninku vás nechám si vybrat.“

„To bude fajn.“ Harry skryl své nadšení, snažil se nevypadat až příliš dychtivě nad příležitostí jít do knihovny. Díky svému vzrušení stěží dokázal snídani dojíst. Snape rychle vypil čaj a vypadal velice naštvaně. Proč byl Snape tak popuzený tím, že to museli dělat podruhé? Harry byl nezkušený, jasně, ale pochyboval, že by byl v posteli tak strašný. Stejně tu nebylo nic jiného, co by mohl dělat, než se podřídit. Možná Snapeovy nepříjemné pocity pramenily z toho, jak byl Harry mužný. Možná měl problémy se zaměřovat celou dobu na ženu. Ta myšlenka Harryho rozveselila a v okamžiku, kdy vyšli z cely, opět dychtil trénovat. Snape ho zavedl do tréninkové místnosti, která až na míčky byla prázdná.

Harry si rychle pospíšil do středu místnosti a byl připravený, už když se na něj hnaly první tři. Když procházeli knihovnou, zahlédl tu knihu na jedné z horních poliček. Najde knihu stejné velikosti a tvaru jako Frankenstein. Pak zařídí nějaké rozptýlení a knihy zamění. Nebo si vezme větší knihu a schová Frankensteina pod ní. Jediný problém bylo vyřešit, jaké odvedení pozornosti má způsobit. Propočítal si, že se potřebuje do knihovny dostat několikrát, než se Snape v jeho blízkosti trochu uvolní. Kdyby jen měl k dispozici magii! To by byl schopný tu knihu jistojistě dostat.

Tak se zaměřoval na Frankensteina, až zapomněl dávat pozor na míčky, a když si uvědomil, že se s lehkostí vyhýbá šesti, tak skoro spadl. Jeden balónek ho zasáhl a Snape zastavil cvičení.

„Co se změnilo?“

„Vůbec jsem na to nemyslel a pak jsem si vzpomněl, co dělám. Nevěděl, jsem, že se vyhýbám šesti najednou.“

„Zkuste to znovu. Chci, abyste se soustředil na famrfpál nebo na něco úplně jiného, dokud opět nedosáhnete uvolněného stavu. Až tam budete, stáhněte svoji pozornost zpátky na vyhýbání. Pokud zjistíte, že opět nedokážete míčkům unikat, vraťte se zpátky k danému předmětu. Zkoušejte to, dokud se nedokážete střelám vyhýbat, a zároveň si budete plně uvědomovat své okolí. Již se vám to předtím povedlo, takže by to nemělo být tak složité.“

Harry přikývl, jako že rozuměl, a vrátil se zpátky do středu místnosti. Začal myslet na Rona s Hermionou, ale to bylo příliš bolestivé, takže se, jak navrhoval Snape, zaměřil na famfrpál. Představoval si, že po místnosti pronásleduje neviditelnou Zlatonku, proplétal se a vyhýbal, zatímco si tu a tam představoval třepotání křidélek. Po chvíli si uvědomil, že se má soustředit na místnost, takže si představil, že Zlatonka pravidelně mizí a on ji znovu hledá a přitom se rozhlížel po pokoji. Imaginární Zlatonka zůstávala ve skrytu čím dál tím déle, dokud si ji už déle nepotřeboval zobrazovat. Jakmile nepotřeboval sledovat neviditelnou Zlatonku, zůstával převážně na jednom místě a hbitě se vyhýbal všem střelám na něj vyslaným.

Po chvíli Snape balónky odeslal pryč. „Proč jste se přestal pohybovat kolem místnosti?“

„Vždycky jste mi říkal, ať dělám jen malé pohyby.“ Harry za ním šel ven z pokoje.

„Měl byste se vyhýbat malými pohyby, ale budete se muset pohybovat po celé místnosti, pokud chcete, aby se Smrtijedi omylem pozabíjeli navzájem. Dělal jste to perfektně, než jste zůstal stát uprostřed.“ Snape ho dovedl do knihovny.

Harry předstíral, že si zběžně prohlíží poličky, jak hledal knihu, která by se mu hodila. „Pokusím se si to pro příště pamatovat.“

„Co jste si představoval?“ Snape se posadil do jednoho křesla a Harryho sledoval.

„Představoval jsem si, že honím Zlatonku.“ Všechny tyto knihy byly moc veliké, takže se přesunul, aby se podíval i na druhé straně.

„Temný pán poražen díky famfrpálovým dovednostem… jsem si jistý, že mnoho kouzelníků se nyní přetáčí v hrobě,“ řekl Snape suše.

„Kdyby to byla záležitost famfrpálových dovedností, Voldemort by neměl šanci. Smrtijedi versus Řád v té největší hře, která se kdy odehrála… Myslím, že bych vás dokázal porazit s týmem složeným jen z Weasleyových a já.“

„Mě,“ řekl Snape okamžitě.

„Vy byste hrál v našem týmu?“ zeptal se Harry zmateně. Nedokázal si představit Snapea hrajícího famfrpál.

„Správně skloňované je to ‚Weasleyových a mě‘, Pottere,“ opravil ho Snape.

Harry se chystal odpovědět, když spatřil perfektní knihu. Zánik domu Usherů od Edgara Allana Poea. Měla přesně stejnou velikost a tvar jako Frankenstein a dokonce měla i stejnou barvu.

„Podnítil Drákula váš apetýt pro horory?“

„To je hororová kniha?“ Harry ji vrátil na poličku. Pochyboval, že by byl schopen Snapeův ostříží zrak rozptýlit na dost dlouho, aby knihy zaměnil dnes. „Myslím, že bych si radši přečetl něco veselýho.“

„Běžně bych vám navrhl Shakespearovské komedie, ale ty jsou nad vaší úrovní.“

Harry nesnášel, když na něj kladli takováto omezení. „Zkuste mě.“

„Accio Sen noci svatojánské,“ řekl Snape a přiletěla k němu malá knížečka. Dovedl Harryho do koupelny, ale dovnitř za ním nešel.

Jelikož tu Snape nebyl, tak se Harry rozhodl, že se vysprchuje. Ačkoliv byl stále zklamaný svým pokrokem, rozhodně se od minulého dne zlepšil. Tréninkové cvičení bylo uměle vytvořené, takže mohl jen těžko předvídat, jak by si vedl, kdyby ho předvedli před Voldemorta. Harry si s oblibou představoval, že by byl schopen se úspěšně vyhnout všemu, co by na něj bylo vrženo, ale jít proti trénovaným zabijákům byl značný rozdíl oproti boji proti nepřemýšlejícím střelám.

Když se připojil ke Snapeovi na večeři zpátky v cele, řekl: „Měl byste přivést nějaké Smrtijedy, aby na mě stříleli, a pak jim vymazat paměť, tak bych mohl trénovat vyhýbání se kouzlům.“

„Příliš riskantní,“ zavrtěl Snape hlavou. „Navzdory veřejnému mínění, vymazání paměti vzpomínky neodstraní. Mysl není svitek pergamenu, na který můžete slova s lehkostí napsat a zase vymazat. Nikdo ještě nenastudoval vědecký proces za fungováním tohoto kouzla, ale neodstraňuje vzpomínky; pouze je buď zakryje, nebo přesměruje zapojené neurony. To je důvod, proč paměťová kouzla mohou být prolomena a proč lidé, kteří jsou pod vlivem kouzla, podvědomě reagují na události, které si nepamatují.“

„Jak můžou reagovat, když si na to nevzpomínají?“ zeptal se Harry.

„Mudlové zjistili, že vzpomínky jsou zakódované ve vrstvách. Dejme tomu, že vás vezmu na vrchol věže a shodím vás dolů. Jedna sada buněk zakóduje tuto specifickou událost – být strčen z věže. Zatímco další si zapamatují obecnější roviny skutečnosti – ten pád, váš strach při letu dolů, nebezpečí v tom, že jste na vysoké věži a v mé blízkosti, a tak dál. Pokud vám vymažu vzpomínky na tuto událost a znovu vás vezmu na vrchol věže, ucítíte strach, ačkoliv nebudete chápat, proč se bojíte. Pokud bych přivedl další Smrtijedy, aby vás trénovali, a pak jim vymažu vzpomínky, podvědomě si zapamatují vaše schopnosti. Navíc zruční kouzelníci jako Pán zla, mohou paměťové kouzlo prolomit a odstranit.“

„Takže pokud mi úplně vymažete paměť, stále budu nenávidět vás, Voldemorta a všechny ostatní Smrtijedy?“

„Ano,“ přikývl Snape. „Budete se bát, jakmile někoho z nich uvidíte, ačkoliv nebudete schopen říct proč.“

„Zatraceně, to zní hrozivě.“ Harry se oklepal.

„Doufám, že se tomu za každou cenu vyhneme.“ Snape odeslal svůj prázdný hrnek. „Dojedl jste?“

„Ještě ne.“ Harry dojedl zbytek kuřete. Když skončil, Snape vyčistil talíře, položil sexuální lektvar na stůl a pak se přesunul postavit na druhou stranu mříží.

Harry ho kopl do sebe a vlezl na postel, svlékl se a poté se položil na pokrývky na břicho. Doufal, že dneska neřekne ani neudělá nic tak ponižujícího jako včera. Čekal, až lektvar začne účinkovat, ale zdálo se, že nefunguje tak dobře jako minule, a když se k němu Snape připojil na posteli, byl stále ještě převážně při smyslech. Upřeně hleděl na zeď, byl příliš v rozpacích, než aby se díval na nahého Smrtijeda.

„Zvedněte hlavu,“ nařídil mu Snape a Harry poslechl, jen aby mu Snape přetáhl přes rty černou látku.

„Co-“ stihl říct, než mu Snape uvázal roubík. Nelíbilo se mu to a chtěl si ho sundat, ale pak Snape řekl: „To vám zabrání mluvit,“ a Harry sklonil hlavu. Nechtěl se ztrapnit ještě víc. Svaly měl uvolněné a penis tvrdý, ale touha, aby se ho Snape dotýkal, přicházela pomalu a nebyla tak silná jako obvykle, takže zůstal na břiše, ležel přitisknutý k posteli a vyhýbal se pohledu na Snapea a snažil se popohnat lektvar, aby začal účinkovat.

Snape se ho nepokoušel přetočit. Místo toho si ho znovu přitáhl na klín. Harry se rozpačitě posadil obkročmo na Snapeovy nohy. Snape nebyl tak tvrdý, jako byl včera večer, penis mu odpočíval na jeho spojených stehnech a tlačil se k Harryho varlatům. Harry se právě chystal říct, že je příliš při smyslech, aby to mohl udělat, když Snapeovy prsty lehce pohladily jeho bradavky. Lektvar v tu chvíli musel zabrat, protože to bylo skvělé, a Harry zasténal. Snažil se přitisknout ke Snapeovým prstům, které si s ním dokonale pohrávaly, přesně věděly, jak se ho dotýkat, aby se mu penis zalil vzrušením.

Harry splýval se Snapeam, dovolil si propadnout do rozkoše nabízené Snapeovýma zručnýma rukama. Přejížděly jeho tělo, nacházely každé místečko, aby ho pohladily a polaskaly, ačkoliv žádné ho nepřimělo svíjet se a sténat, jako když se dotýkaly jeho penisu nebo bradavek.

Snapeovy prsty mu škádlily hrudník a břicho, dokud nebyl Harry vlhký v očekávání, pak pomalu obkroužily jeho vnitřní stehna. Harry zoufale chtěl, aby se Snape dotýkal jeho penisu, ale to mu Snape ještě nedopřeje, takže se vyšplhal z jeho klína a lehl si na postel před Snapea s roztaženýma nohama. Doufal, že Snape pochopí narážku, neboť si nechtěl sundávat roubík, aby neřekl něco ponižujícího.

Snape pochopil a Harry ucítil jahody. Kouzla byla rychle použita a pak měl Snape dva prsty v něm a každým polaskáním nacházel to dokonalé místo. Harry přirazil boky proti těm vnikajícím prstům, a přitom se třel o prostěradlo. Byl blízko a netrvalo by dlouho, než bude, takže se musel zastavit, aby se neudělal na prostěradlo. Chtěl vyvrcholit se Snapem uvnitř, aby tak získal plný účinek extáze z orgasmu. Popadl polštář a dal si ho pod břicho, vzpomínaje, jak frustrující byla tahle pozice minule. Pokud by si ho Snape vzal jako tu minulou noc, Harry věděl, že by rozkoší explodoval při prvním přírazu.

Snape konečně vklouzl dovnitř, pohyboval se pomalu, zatímco Harryho otevíral. Přidržoval Harryho za boky, dokud mladík necítil, jak se mužova varlata tisknou na jeho, pak se bledé ruce objevily po obou stranách jeho ramen. Když Snape začal přirážet, Harry se odvrátil od jeho levé ruky, neboť nechtěl vidět Znamení zla, zatímco si ho muž bere. I když úhel byl špatný, stále to bylo skvělé a Snapeův pomalý, hluboký rytmus v něm vyvolával takové potěšení, že se potřeboval udělat brzo, jinak zemře frustrací. Vrtěl sebou, dokud nenašel způsob, jak osvobodit svůj uvězněný penis a třít se o polštář. Bylo to přesně potřebné množství dotyku, aby mu dalo to, co potřeboval, a on zařval do roubíku, když vyvrcholil a zcela se vyprázdnil na povlečení. Snape do něj pronikal rychleji a dech se mu čím dál víc zkracoval, než sebou jeho boky cukly a on se udělal a ze rtů mu uniklo něco, co znělo jako „kurva“.

Harry nikdy předtím neslyšel, že by Snape během sexu pronesl neslušné slovo, a to ho pobavilo.

Snape se opatrně vytáhnul ven a položil se na postel vedle Harryho, zatímco chytal dech. Harry se přetočil a přitiskl se k němu, hlavu si položil na jeho hrudník. Miloval ten pocit kůže na kůži, když Snapeovo tělesné teplo pronikalo do jeho končetin. Slyšel pod uchem srdce, jak zběsile vzrušeně tluče. Snape mu rozvázal roubík a pak nechal jednu ruku spadnout a odpočívat na Harryho bedrech.

Harry se z nějakého důvodu necítil tak euforicky jako normálně, ale stále bylo velice příjemné ležet ve Snapeově polovičním objetí. Možná si teď už zvykl na orgasmy ze sexuálního styku, a proto se necítil tak extaticky, jako se cítil při těch minulých zkušenostech.

Snape tam ležel, dokud se jeho srdeční tep nenavrátil do normálu, pak se pohnul, aby použil čistící kouzla a odešel, ale Harry ho nechtěl pustit. Rychle přemýšlel a pak řekl: „Po dnešním tréninku jsem zapomněl použít tu mast na svaly. Pomohl byste mi s tím? Mýmu tělu se nějak teď nechce hýbat.“

Jeho plán vyšel, protože Snape se zastavil uprostřed oblékání. „Ano.“

Odešel a po chvíli se vrátil s lahvičkou a několika ručníky. „Přesuňte se na stranu – nechceme, aby se lektvar dostal na pokrývky.“

Harry se odsunul a pomohl mu rozprostřít ručníky, pak se na ně položil břichem nahoru. Snapeovy masírující pohlazení byla dokonalá a Harry se uvolnil, jak ho to silné laskání měnilo v kaši. Chtěl, aby to nikdy neskončilo, takže se přinutil zůstat potichu, aby Snape neodešel. V době, kdy ho Snape obrátil, aby mu mohl namazat záda, byl opět tvrdý, ale ten lektvar odstranil stud, že má před Snapem erekci.

„To pro Voldemorta stačilo, ne?“ Jedna jeho část doufala, že ne.

„Ano, bylo to dobré. Možná bych vám měl dávat roubík častěji, abych nemusel poslouchat vaše neustálé blábolení.“

„Tak moc nemluvím,“ protestoval Harry.

„Ale ano,“ trval na svém Snape. „Ačkoliv si nemyslím, že byste si byl vědom toho, co říkáte.“

„Co tím myslíte?“ Harry si přál, aby Snape nepřešel přes jeho zadek tak rychle.

Snape upjatě odpověděl: „Například, pokud se šeredně nepletu, nevěřím, že by slečna Weasleyová vlastnila mužské genitálie.“

„Co?“ Harrymu se rozpálila tvář a on si přes hlavu přetáhl polštář. Jak mohl Snape vědět o jeho snu? „Co jsem říkal?“

„Ten komentář se nehodí opakovat.“ Snapeovy ruce se začaly pohybovat rychleji a Harry mohl říct, že je v rozpacích. Ó bože, bylo dobře, že mu Snape dal roubík. Harrymu se příčilo přemýšlet o tom, jaké různé šílené věci mohl Snapeovi během sexu napovídat. To všechno byla vina té drogy. Možná bylo dobře, že, jak se zdá, nefungovala stejně spolehlivě jako předtím. Jinak by i teď říkal další podivné věci. Ale na druhou stranu tentokrát zabírala tak pomalu, až se bál, že na něj příště už vůbec nebude mít žádný účinek.

„Měl byste mi toho lektvaru dávat víc. Vypadá to, že teď už tak dobře nezabírá.“ Harry si vrátil polštář pod hlavu a zavřel oči, když Snape vtíral mast do zadní části jeho paží.

„Snižoval jsem dávku, abych vám pomohl si pomalu odvyknout. Kdyby se Pán zla objevil uprostřed relace, byli bychom oba odsouzeni k zániku.“

Harry nechtěl přiznat, že řekl ta slova schválně, takže dál předstíral, že to byla nehoda. „Ale já ho potřebuju! Tentokrát skoro nezabral, a kdyby nefungoval, tak bych nebyl schopný tohle udělat. Nedokážu to bez lektvaru.“

„Musíte najít způsob. Dokud Avery nebude mrtvý nebo zneškodněný, musíme pokračovat v tomto představení.“ Snapeovy pohyby rukou se staly klinickými a přesnými. „Ujišťuji vás, že to nesnáším stejně tak jako vy.“

„Jo, já vím, to mi už došlo.“ Harry se podepřel na loktech, aby měl Snape snazší přístup k jeho ramenům. „Vím, proč se mi během sexu nechcete dívat do očí.“

„Cože?“ Snapeovy ruce znehybněly.

„Vím to.“ Harry se pokusil Snapea přimět, aby znovu pohnul rukama. „Přál bych si, abychom to mohli dělat tak, že bychom se přitom na sebe dívali, protože bych si připadal líp, kdybych věděl, že jste to vy, a ne nějaký náhodný Smrtijed, ale rozumím, proč nechcete.“

Snapeovy prsty zůstaly nehybné. „Nikdy jsem nechtěl, abyste se to dozvěděl,“ řekl podivným hlasem.

Harry se zamračil. Nechápal, proč Snape nechtěl, aby to věděl. „Byl bych radši, kdybyste byl gay, ale představovat si, že jsem holka, je něco jiného než si o mně myslet, že jsem holka, jako že se jí podobám.“

„O čem to mluvíte?“

Harry se vytáhl do sedu, přikryl si penis, který začínal měknout. „Radši se mi díváte na záda, protože pak si můžete představovat, že souložíte se ženou. Zezačátku mě to štvalo, protože jsem nechtěl být považován za nic jiného než muže, ale pak jsem si uvědomil, že je to v pohodě, dokud si nemyslíte, že jsem holka.“

Snape byl na chvíli zticha, než řekl: „Nepohlížím na vás jako na ženu.“

„To je dobře.“ Pane jo, Snape byl divný, když přišlo na sex. Proč by ho měla znepokojovat skutečnost, že si Harry uvědomil, že si představuje, jak souloží se ženou? Možná nenáviděl sex s Harrym stejně, jako Harry nenáviděl mít sex s ním. Ačkoliv o tom Harry pochyboval. Pozice nahoře byla pravděpodobně daleko příjemnější než dole. „Doděláte mi ty záda?“

„Ano.“ Snape se sebral a vrátil se k natírání masti do Harryho ramen. Jeho pohyby byly velice akurátní a on se držel strnule, jako kdyby se bál, že se Harry náhle pokusí ukousnout nějakou jeho část. Když skončil, umyl si ruce u umyvadla. „Nehýbejte se ani se neoblékejte minimálně patnáct minut. Vezměte ručníky a dejte je na zem. Odstraním je, až se vrátím opatřit vám večeři.“

„Dobře.“ Harry si znovu lehl na postel. Stále se cítil uvolněně a klidně, ačkoliv droga tentokrát vyprchala daleko rychleji. Možná kdyby byl velmi, ale velmi hodný, Snape by mu příště dal celou dávku. Vážně ji chtěl. Ta euforie, kterou mu droga při těch prvních zážitcích poskytovala, byla neuvěřitelná a byla přesně tím, co potřeboval, aby mu pomáhalo vydržet zajetí. Nebyl si jistý, jestli dokáže fungovat bez ní. Věděl, že potřebuje mít alespoň trochu té drogy v sobě, než dovolí Snapeovi se ho dotknout. Rozhodně ji potřeboval, aby si Snapeovy dotyky užíval.

Snape byl ohledně sexu divný. Očividně věděl, jak to dělat, ale nechtěl o tom s Harrym mluvit a vypadalo to, že vyjma doby, kdy byli přímo v tom, to nesnáší. Harry by si nikdy nepomyslel, že on bude tím, kdo se pokusí Snapea lstí přimět s ním souložit vícekrát, ale nebylo to tak, že by chtěl spát se Snapem. Jen chtěl dosáhnout orgasmu. To ten lektvar ho nutil souhlasit s tímto typem sexu a se Snapem.

Nemohl se dočkat, až se dostane z vězení a pomiluje se s Ginny. Jediná dobrá věc na celé téhle záležitosti ohledně spaní se Snapem byla ta, že nyní věděl, jak na to. Kdyby se pokoušel souložit s Ginny předtím, pravděpodobně by se dotkl jen jejích prsou a pak by se snažil ho do ní strčit. Nyní věděl, že musí přijít nejdřív prsty a dotýkat se a líbat, dokud ta druhá osoba není připravená. Muži v kouzelnických porno časopisech, které si kluci posílali ve věži, prostě jen přirazili dovnitř, ale Harry věděl, že tímto způsobem to bolí. Samozřejmě že Ginny nikdy neřekne, jak se o těchto věcech dozvěděl. Kdyby to věděla, tak by s ním nikdy nezůstala a on by ji ani nemohl vinit. Docela dobře se mu dařilo ukrývat tajemství a ona se o tomhle nemusí dozvědět. Zabije Voldemorta, Averyho a Snapea, takže to bude vědět jen on a v Nitrobraně byl natolik dobrý, že na to nikdo ani nepřijde, pokud mu to on nebude chtít říct. S pocitem uspokojení usnul.

~

Zdálo se mu, že je svobodný a žije se Snapem a Ginny. Snape jim vařil jídla, zatímco Harry s Ginny chodili coby bystrozoři do práce. Ginny odmítala věřit, že Snape umí vařit, a trvala na tom, že zatímco jsou venku, objednává všechno jídlo poštou.

„Neumí vařit!“ říkala, když jedli lahodné dušené maso se zeleninou. „Všichni vědí, že kouzelníci neumí připravovat jídla.“

„On umí a naučil mě, jak udělat chleba.“

„Dokonce i moje mamka kupuje chleby v obchodě. Nikdo ho nevyrábí doma – je to příliš složité,“ mračila se na něj.

„Není to těžký. Ukázal mi jak na to a je to docela jednoduchý.“ Harry vyskočil na nohy a vytáhl ingredience na výrobu chleba. Hodil je všechny do obrovské mísy a smíchal je. Když bylo všechno sloučené, řekl Ginny: „Teď to musíme nechat nakynout.“

Chleba začal kynout, ale nezastavil se. Rostl čím dál tím víc a spolkl celý stůl. Ginny křičela: „Co jsi to udělal?!“, zatímco se ho pokoušela pěstmi stlačit.

Přišel Snape a nechal zmizet všechen ten nepořádek. „Přidal jste moc droždí, Pottere.“

„Promiňte,“ odpověděl Harry nesměle.

„Teď vypadněte z mé kuchyně, než vás oba prokleju,“ nařídil jim a oni utekli do tréninkové místnosti, ze které byl nyní pěkný pokojík.

„Říkal jsem ti to,“ připomněl jí Harry, když se posadili společně na největší sofa.

„Dobrá, dobrá, věřím ti.“ Políbila ho a pak on začal laskat její prsa a ona mu tvrdila, že je vážně dobrý.

„Jo, Snape mě i u tohohle naučil, jak na to.“

A pak si sundala oblečení a právě se chystali spolu milovat, když Snape otevřel dveře, čímž Harryho vzbudil.

Snape vstoupil do chodby a přešel k mřížím. Harry zasténal. Měl skoro normální sexuální sen!

„Právě se to dostávalo k té lepší části!“ postěžoval si Snapeovi.

„To jsem vytušil,“ poznamenal Snape jízlivě s tváří odvrácenou ke stolu.

Harry si uvědomil, že je nahý a má erekci. Rychle přes sebe přehodil pokrývku. „Kde mám oblečení?“

„Na zemi u nohou postele,“ odpověděl Snape na odchodu.

Harry ho našel a rychle se oblékl. Vklouzl na židli a snažil se si u jídla číst Sen noci svatojánské. Bylo to nad jeho čtecí úrovní a on nerozuměl, o co tam k čertu jde. Po několika pokusech to prostě vzdal a vrátil se k Drákulovi. Teď, jak se to blížilo konci, nadšeně knihu hltal, dokud hrdina nezničil toho prohnilého upíra.

V době, kdy Drákulu dočetl, nebyl ještě unavený, takže se svlékl a cvičil. Sám neposiloval alespoň týden, ale potěšilo ho zjištění, že díky tréninku se zlepšil. První měsíc nebo tak ve vězení ho vyčerpal, ale zvládl se znovu dát do kupy, a pokud se nemýlil, měl za to, že břišní svalstvo má zřetelnější, než kdy předtím měl. Nechtěl si svaly namoct, takže přestal dřív, než potřeboval odpočinek. Umyl se u umyvadla a pak se na spaní oblékl.

Štvalo ho, že má po celou dobu rozsvícená světla. Vážně toužil po tom, aby se mohl schoulit do klubíčka ve tmě. Možná by si mohl přenést peřiny do přístěnku a jednu nebo dvě noci přespat tam.

~

„Vstávejte, Pottere. Nebudete spát celý den,“ nařídil mu Snape, vzbudil Harryho ze snu, který mladík okamžitě zapomněl.

„Co?“ Harry si promnul oči.

„Sníte snídani a pak budeme trénovat.“ Snape na stůl vyčaroval jídlo a pak odkráčel.

Harry ospale vyklouzl z postele a snědl typické snídaňové menu. Snape zjistil, co má Harry nejradši, a nachystal mu vajíčka, zavináče, slaninu, klobásku, toast a ovoce. Harry se vůbec necítil odpočatý. Domýšlel si, že asi většinu včerejší noci strávil čtením a posilováním. Chtěl se vplížit zpátky do postele a usnout, ale kdyby to udělal, Snape by ho netrénoval.

Poté, co skončil s ranními povinnostmi, posadil se na posteli a snažil se nechat oči otevřené. Snape se objevil a ze špičky své hůlky na Harryho cosi vystřelil.

Harry vykřiknul a spadl z postele. „Co to k čertu bylo?“

„Upozorňoval jsem vás, že náhodně budu testovat vaše reflexy. Co jsem vám říkal o střídmých pohybech?“

„Napůl jsem spal!“ protestoval Harry.

„Musíte být neustále na pozoru. Pokud si přejete dnes trénovat, sundejte si oblečení a pojďte za mnou.“

„Och, jo.“ Harry se svlékl a šel se Snapem nahoru. „Pamatujete si, jak jsem vás kdysi dávno žádal, jestli bych mohl vidět vaši sovu? Říkal jste, že si chcete vyzkoušet moji Nitrobranu a já jsem si v ní vedl fakt dobře, takže mohl bych ji teď vidět?“

Aniž by se na něj Snape podíval, odpověděl: „Když někdo přijde, nebudu schopen vysvětlit, proč se sova nachází ve vaší blízkosti.“

Harry se cítil zdrceně. Jak má odsud bez sovy dostat svůj dopis? Nechal, ať se mu všechen jeho smutek projeví na tváři. „Jen jsem chtěl někoho dalšího, s kým bych si mohl povídat. Navíc, jste chytrý, nemůžete něco vymyslet?“

Dovolávání se Snapeovy ješitnosti očividně zabíralo, protože Snape, než zahájil cvičení, odpověděl: „Budu o tom přemýšlet.“

Harry se rozptyloval tím, že přemýšlel o sově a o tom, jak svůj dopis dostává ven a jak ho potom Ron s Hermionou přijdou zachránit. Fungovalo to a on zvládal vyhýbat se zasažení, i když svoji plnou pozornost obrátil k místnosti, ve které se nacházel. Pokoušel se přibližovat různým zdem, představoval si, že tam stojí Smrtijedi a snaží se ho zabít. Snape musel přerušit útok, pouze když přišel čas na jejich polední pauzu.

Harry si prohlížel kruh, který Snape vyčaroval. Až na to, že byl vytvořený magií, vypadal stejně solidně jako ty opravdové. Právě se začal pokoušet tahat za řetěz v upřímné snaze vytáhnout ten okov z podlahy, když se Snape vrátil, a on okamžitě musel předstírat, že se nechystal udělat nic podezřelého.

Krůtí sendvič byl složený z chleba, který spolu tehdy pekli. Harry měl radost, když ochutnal, jak lahodné ty krajíce jsou. Koneckonců to on udělal většinu práce. A ten sen, co se mu zdál, byl hloupý. Byl si jistý, že by ho dokázal udělat znovu a zvládl by to bez problému.

„Nyní začneme s dalším stádiem,“ prohlásil Snape, než snědl svůj vlastní sendvič. Snape v Harryho přítomnosti nikdy nejedl a Harry ho fascinovaně sledoval. Samozřejmě že věděl, že Snape jí jídlo – jedl ho v Bradavicích – ale od doby, co byl zajat, ho nikdy jíst neviděl, a to i přestože trénovali po většinu dne.

Snape si uvědomil, že na něj Harry zírá. „Co se děje?“

„Nikdy nejíte!“

„Samozřejmě že jím,“ řekl Snape opovržlivě. „Normálně jen mívám velkou snídani a večeři.“

„Proč nejíte se mnou?“

„Bylo by známkou rovnosti, kdybych s vámi sdílel jídlo,“ poučil Snape. „A v případě, že by se zde vyskytla nečekaná návštěva, musel bych udělat něco nechutného.“

„Něco nechutného?“ Musel by s ním mít Snape při jídle sex? Pokusil se si to představit, ale selhal.

„Například bych vás musel nechat jíst ze psí misky. Nebo vás nakrmit zbytky od jídla.“ Snapeovo zamračení ukázalo jeho nechuť k oběma těmto variantám.

„Jo.“ Harry se vrátil ke svému sendviči. „To by se mi nelíbilo. To je důvod, proč mě necháváte jíst oběd na podlaze, zatímco pro sebe si vyčarujete stůl a židli, i když pijete jen čaj?“

„Ano,“ přikývl Snape.

„Ó, a já si myslel, že jste jen parchant“

„To předpokládáte často.“ Snape poslal zbytky ze svého oběda pryč.

„Obvykle mám pravdu!“

Snape tu odpověď ignoroval. „Jak jsem říkal, nyní se pokusíme začít s novou fází vašeho tréninku. Očaruji některé balónky tak, aby podél zdí zůstaly nehybně ve skupinkách. Vy se budete pokoušet přiblížit se k jedné skupině za druhou, zatímco na vás náhodně budou vysílat míčky. Já se také připojím k ostatním a vy se budete pokoušet dostat blíž i ke mně, mezitím co já na vás budu mířit kletbami a kouzly.“

„Ale ničím, co bolí,“ připomněl mu Harry.

„Jistě,“ souhlasil Snape, když uklízel Harryho nádobí a odvazoval ho.

Přistoupil k okraji pokoje a zaříkal míčky tak, že se rozmístily podél zdí do skupinek. Jakmile s tím skončil, vystřelil na Harryho kouzlo společně s tím, jak každá skupinka na mladíka také vyslala balónek. Harry se rychle vyhnul rudému paprsku světla. Tím, že se soustředil na kouzlo místo toho, aby sledoval zbytek střel, byl málem zasažen.

„Považujte je všechny za rovné,“ vyžadoval Snape, když on a falešní Smrtijedi pokračovali s útokem na Harryho. „Představte si, že proti vám stojí místnost plná Smrtijedů.“

„Dobře, nejdřív půjdu po Averym.“ Harry si představil, že ta černá kulička vedle dveří je ten nejnenáviděnější Smrtijed, a pospíšil k němu. Tancoval před ním, představoval si, že si Averyho dobírá, zatímco se ho Smrtijed pokouší proklít. Když Snapeovo kouzlo zajelo přímo do místa, které on považoval za Averyho hrudník, zavýskal radostí. Přesvědčený o tom, že tohohle Smrtijeda zabil, přesunul se přes pokoj směrem k Luciusovi, jenž byl černou kuličkou u pravé zdi. Netrvalo dlouho a Snapeovo kouzlo zmizelo v jeho hlavě a Harry se opět pohnul kolem místnosti. Jednoho po druhém vyřazoval Smrtijedy z boje. Nakonec nastal čas se přiblížit nejnebezpečnějšímu Smrtijedovi ze všech.

Zbavit se Snapea bude nejtěžší, a zároveň je to chlap, kterého hned po Averym potřeboval zničit nejvíc. Dostat se Snapeovi na dostřel bylo těžší, než se přiblížit falešným Smrtijedům, a zabralo mu několik pokusů a pár skoro zásahů, než se konečně dostal natolik blízko, že na Snapea mířily míčky. Snape se jim na Harryho vkus vyhýbal až příliš snadně. Harry si představil, že má hůlku a namířil jí přímo Smrtijedovi na hrudník.

„Blíž,“ nařídil Snape a Harry se o to pokusil, ale byl zezadu zasažený míčkem. Předstíral, že ho nic netrefilo a dál pokračoval v útoku.

„Přestaňte se tak moc hýbat!“

„Nebudu jen nehybně stát a čekat, až na mě zaútočíte,“ řekl Snape, než naznačil, že se vyhne doprava, zatímco ve skutečnosti se vyhnul vlevo a podařilo se mu Harryho zasáhnout do hrudníku. Harry ucítil mravenčení, podíval se dolů a v místě, kde ho Snape zasáhl, uviděl vřed. Nebolelo to, ale to zranění vypadalo dost ošklivě. Harry se zastavil a upřeně na to zíral, tudíž ho zasáhlo několik míčků. Snape je zamrazil.

„Můžeme pokračovat? Odstraním je, až skončíte.“

„Je?“ Harry se skrčil, jak se připravoval na další útok. „Znovu mě nezasáhnete!“

Snape opět cvičení spustil. „Na to se podíváme.“

Harry se pokoušel k Snapeovi přiblížit a praštit ho, ale Smrtijed byl docela nadaný a on se nezvládal dostat blíž jak na pět stop, než musel prudce uskočit, aby se vyhnul zásahu. Harry zrovna vyrazil proti němu do útoku, když Snape natáhl ruku a chytil ho.

„Musíte se okamžitě vrátit do cely.“

Harry chtěl protestovat, ale Snapeův hlas zněl nebezpečně, takže se bezprostředně otočil a vydal se na cestu do svého pokoje. Snape ho popadl za paži a nutil ho si pospíšit, skoro ho stáhl dolů ze schodů. „Neoblékejte se a skryjte knihy pod matraci. Přišel o den dřív, což není dobré znamení.“

Harry věděl, že tím myslí Voldemorta, takže jen přikývl a udělal, jak Snape požadoval. Jen pro jistotu se rozhodl, že skryje i své oblečení. Proč se Voldemort ukázal dřív? Znamená to, že bude mučený teď? To napětí při čekání, až se něco stane, ho zabíjelo, takže se umyl u umyvadla, aby se rozptýlil od svých uhánějících myšlenek.

Snape přišel krátce poté. Vlasy měl rozcuchané a tvář zrudlou. „Pojďte za mnou."

Pokud mučil Snapea, co udělá jemu? Sevřel své zvlhlé ruce, aby posbíral všechnu svoji odvahu.

„Pán zla je velice naštvaný. Musíte udělat první poslední, co řekne. Nerozzuřte ho,“ varoval ho Snape, když ho táhnul nahoru do schodů. Harry přikývl a nervózně polkl. Přestože ho pomyšlení na nasraného Voldemorta těšilo, protože to nejspíš znamenalo, že Řád udělal něco, co by Harry schvaloval, Voldemort už tak i v dobré náladě byl sadistická svině.

Snape dotáhl Harryho do trůnního sálu, kde na stupínku jako jediný stál Voldemort a kolem něj se na zemi choulilo šest Smrtijedů. Harry jim neviděl do tváře, protože všichni měli hlavu přitisknutou k zemi. Snape ho postrčil směrem do středu, pak se vrátil, aby se poklonil a také skryl svůj obličej, jako kdyby se bál, že kdyby zůstal vzpřímeně, Voldemort by na něj znovu použil kletbu. Harry okamžitě padl na kolena, sklonil hlavu stejně jako Smrtijedi v gestu, o kterém doufal, že je upokojující.

„Dám tomu klukovi zakusit toho, co potká každého z vás, pokud mě ještě někdy zklamete jako dnes večer!“ zařval na ně Voldemort. „Crucio!“

Voldemortův Cruciatus byla ta nejbolestivější věc, kterou Harry kdy zažil. Jeho tělo sebou silně cukalo a on řval hlasem, který vůbec nepoznával jako svůj vlastní. Voldemort sesílal další a další Crucia, dokud bolest nebyla to jediné, co Harry znal. Přesně v okamžiku, kdy mu došlo, že umře, začala mu hořet kůže. Pak se mu zlomila každá kost. Pokožka mu odpadla od končetin. Tisíce nožů ho probodlo naráz.

Nemohl to vydržet. Nemohl přežít. Potřeboval udržet perfektní Nitrobranu, jinak se Voldemort dozví o tom tréninku. Utekl do své mysli a vystavěl si tam zdi. Uvnitř své pevnosti ignoroval ničení těla. Ačkoliv věděl, že mu ubližují, už dále vůbec necítil bolest. Jeho tělo se pokoušelo uniknout do bezvědomí, ale Voldemort ho stále a znovu probouzel, dokud neztratil tolik krve, že už v žádném případě nedokázal snést bdělost. Nakonec upadl do požehnaného spánku, tělo konečně stejně pokojné jako mysl.

<Kapitola 17>  <Kapitola 19>